57 Co 97/2025 - 882

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [jméno žalované], IČO [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti: [název]., IČO [IČO] vedlejší účastnice na straně žalované sídlem [adresa] o zaplacení 1 827 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2025, č. j. 16 C 141/2012-753 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku I potvrzuje.

II. Ve výrocích III a IV se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalované a vedlejší účastnici se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ve výroku V se rozsudek okresního soudu mění tak, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 53 361 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

V. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši v částce a ve lhůtě, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to na účet Krajského soudu v Ostravě.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 1 500 000 Kč (výrok I), žalobu o zaplacení částky 327 000 Kč zamítl (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 613 969,30 Kč (výrok III) a vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 5 700 Kč (výrok IV), dále žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení ve výši 146 277,94 Kč (výrok V).

2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalovaná neporušila právní povinnosti, postup žalované při operaci i při pooperační péči byl na náležité odborné úrovni, ze strany operatéra k žádnému pochybení nedošlo, nevyplývá ani postup vitium artis; žalobce dal standardní informovaný souhlas; komplikací při výkonu může nastat tolik, že nelze poskytnout komplexní výčet všech možných komplikací; komplikace, které nastaly, nebylo možno předvídat a ani jim nebylo možno zabránit; nerv byl iritován již před operací a ke komplexnímu regionálnímu bolestivému syndromu (dále jen „ KRBS“) mohlo dojít i bez operace, mohlo se tak stát operací i bez zjevné příčiny. Nebylo prokázáno, že škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje, léku nebo jiné věci použité při poskytování zdravotnických služeb.

3. Okresní soud uzavřel, že v daném případě chybí také příčinná souvislost mezi škodou, která vznikla žalobci, a operačním zákrokem nebo pooperační péčí ze strany žalované. Raritní komplikace je riziko, které nelze předem očekávat, a nelze ji klást k tíži žalované; jedná se o ojedinělé případy, které nikdo nepředpokládá a také se jedná o vlastnost lidského organismu, kdy každé lidské tělo reaguje jinak. Zjištěný skutkový stav posuzoval dle § 420 a § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a s ohledem na výše uvedené žalobu co do částky 1 500 000 Kč (viz výrok I) zamítl. Žalobu co do částky 327 000 Kč (viz výrok II) zamítl pro důvodně vznesenou námitku promlčení, neboť žalobce až v doplnění žaloby ze dne 20. 2. 2020 specifikoval částku 1 827 000 Kč, změna žaloby byla připuštěna u jednání dne 3. 3. 2020; v té době byl nárok ohledně částky 327 000 Kč s ohledem na dvouletou promlčecí lhůtu dle § 106 odst. 1 obč. zák., promlčen. Námitku žalobce, že nebyl dostatečně poučen o rizicích operace, neshledal důvodnou, neboť dal standardní informovaný souhlas, a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, ze dne 29. 4. 2015, konstatoval, že ani není objektivně možné, aby tento souhlas obsahoval veškeré raritní komplikace.

4. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním ve výrocích I, III, IV a V, kterým se domáhal jeho změny tak, že žalovaná je povinna mu zaplatit částku 1 500 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, event. zrušení rozsudku v napadené části a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, neboť v řízení bylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou v průběhu operace i v průběhu pooperační léčby, vznik újmy na zdraví, jakož i příčinná souvislost mezi jednáním žalované a jeho újmou na zdraví. Skutečnost, že žalobce není schopen prokázat, který konkrétní okamžik v průběhu operace, resp. pooperační péče, vedl k rozvinutí KRBS nemůže být za situace, kdy je zjištěno, že újma na zdraví žalobce vznikla v důsledku operace, resp. pooperační péče, kladena k jeho tíži a prezentována jako neunesení důkazního břemene. Žalobce byl standardním pacientem, jehož zdravotní stav nebyl před operací nijak výjimečný. Z provedeného dokazování je zjevné, že předmětná operace měla za následek iritaci nervu žalobce. Jakkoliv vyšlo najevo, že předmětný nerv byl již z podstaty onemocnění žalobce iritován zbytnělým vazivem, je zřejmé, že před operací žalobce trpěl pouze běžnými obtížemi charakteristickými pro syndrom karpálního tunelu; během operačního zákroku byl vystaven extrémní bolestivosti, která dosahovala takové intenzity, že ztrácel vědomí. Ačkoliv může žalovaná tvrdit, že vnímání bolesti je toliko subjektivní, není pochyb, že bolestivost provedeného operačního výkonu byla mimořádně vysoká, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že předmětná operace trvala 33 minut namísto standardních 5–15 minut (operace jeho pravé ruky trvala 13 minut). Taková délka operačního výkonu zajisté minimálně hraničila s objektivní možností utlumit bolest chirurgického zásahu do těla žalobce standardním množstvím aplikovaného mezokainu. Z výpovědi žalobce, jakož i ze zdravotnické dokumentace, která je součástí spisu, přitom vyplývá, že anestetikum doplněno nebylo. Z délky operačního výkonu je nepochybné, že operatér čelil nestandardnímu stavu, když předmětný zákrok nebyl schopen ukončit v běžném časovém horizontu a operace trvala téměř třikrát déle než předchozí operace žalobce. Dle žalobce během operace došlo k nadměrné iritaci nervu, což vedlo k újmě na jeho zdraví a následnému rozvoji KRBS (uvedené konstatuje znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [znalecký ústav]). K otázce, zda byla iritace nervu způsobena manuálně (tzn. chirurgickými nástroji při operaci), chemicky či jinak, výše uvedený znalecký ústav uvedl, že nejspíš manuálně, s nervem se manipuluje; nerv je utlačován, došlo k otoku, pak může docházet k chemické iritaci. Znalci se ve svých posudcích a výpovědích zaměřili na popis toho, jakým způsobem je prováděna předmětná operace, a uvedli, že operace se provádí v místním znecitlivění, kdy se z podélného řezu v dlani přeruší příčný vaz v zápěstí, čímž dojde k uvolnění a odstranění vazových struktur přítomných v karpálním tunelu, tedy i k uvolnění ztištěného nervu; detailně popsali i vlastní obnažení nervu, při kterém dochází k jeho manipulaci. Ačkoliv se tento postup může na první pohled jevit jako postup lege artis, je to právě tento postup, který je v tomto případě porušení povinnosti žalované nakládat s dotčeným nervem tak, aby nedocházelo k jeho další mechanické kompresi vedoucí k ischemii nervu a následně vzniku KRBS a syndromu sevřené pěsti. V této souvislosti žalobce poukázal na, že operační výkon trval mimořádně dlouhou dobu, (což prokazuje, že operatér čelil obtížím a zjevně musel čelit minimálně nezvyklým okolnostem, které existovaly v operačním poli), což ve spojení s mechanickým utlačením nervu mělo za následek trvalé poškození zdraví. Stalo se tak i za situace, kdy operatér měl a mohl výkon přerušit a případně indikovat jiný postup nebo operaci vůbec neprovést – nedokončit. Dle žalobce bylo prokázáno přinejmenším neobratné, zdlouhavé a invazivní počínání pracovníků žalované, které bylo prvními znalci označeno vitium artis (malá chyba nebo nezdar v jednom bodě jinak celkově správného postupu). Odpovědnost žalované je třeba posuzovat jako odpovědnost smluvní. Touto optikou jsou řešeny atributy odpovědnosti žalované za současný stav žalobce, který utrpěl újmu na zdraví v důsledku operačního výkonu, přičemž se jedná o shodnou situaci jako ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2968/2018, ze dne 19. 3. 2019. Poukázal na to, že ani mezi znaleckými posudky navzájem nepanovala shoda o tom, zdali došlo k pochybení při operačním výkonu nebo v průběhu pooperační péče, a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, ze dne 26. 10. 2001. Dále pak uvedl, že závěr o tom, zda žalovaná postupovala lege artis, přísluší soudu a nikoliv znalci. Přestože tedy znalecké posudky (viz body 22 a 26 odůvodnění napadeného rozsudku) neshledaly v zákroku operátora postup non lega artis, nemůže soud mechanicky přebrat tyto závěry bez dalšího, jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4168/2016, ze dne 1. 6. 2017. V souladu s uvedeným není možné souhlasit se závěry okresního soudu, že nebyla prokázána příčinná souvislost. Ta je dle žalobce a dle provedených důkazů naprosto zřejmá. I pokud by však nebyla, aplikací doktríny ztráty šance lze případný prvek kauzální nejistoty snadno překlenout (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1919/08, ze dne 12. 8. 2008). Přestože žalobce tvrdí, že došlo k porušení právní povinnosti žalované a věc je třeba hodnotit dle § 420 obč. zák., poukázal rovněž na § 421 obč. zák., které upravuje objektivní odpovědnosti zdravotnických zařízení za škodu způsobenou povahou předmětu. Žalobce se s ohledem na vyjádření domnívá, že chirurgické nástroje použité při operaci (háky, rozvěrače, retraktory) mohly svým tahem (tlakem) na nerv způsobit jeho ischemii a poškození jeho zdraví. Pokud tedy odvolací soudce setrvá na stanovisku soudu prvého stupně a zavinění žalované nezjistí, konstatuje žalobce, že v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, ze dne 25. 10. 2006, shledává jasnou podobnost s řešenou věcí. Dle žalobce tak užitím zmíněných chirurgických nástrojů došlo k nadměrnému (zejména s ohledem na délku trvání operace) tlaku na nerv, což bylo startérem rozvoje KRBS, jak ostatně vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Také ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [znalecký ústav] vyplývá, že pooperační péče nebyla provedena plně v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a došlo tak k porušení důležité povinnosti uložené zákonem nebo nebyla zcela v souladu s požadavkem na svědomitý výkon lékařské péče podle pravidel lékařské vědy; poškození zdraví žalobce je v příčinné souvislosti s komplexem péče vážící se na pooperační zákrok jen s malou pravděpodobností v souvislosti s vlastním operačním výkonem, ale s velkou pravděpodobností s následnou operační péčí po operaci. I za předpokladu, že nebude prokázáno zavinění žalované v průběhu operace, došlo k němu v pooperačním období. Co se týče nákladů řízení, tak ve věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které není spravedlivé uložit neúspěšnému žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení. Tato povinnost by měla být soudem moderována zcela, nebo alespoň zčásti, a to s ohledem na okolnosti případu, majetkové poměry účastníků a zdravotní stav žalobce.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako správného. Námitky žalobce jsou neopodstatněné a často zcela nepravdivé, a to včetně tvrzení o údajném pochybení žalované, příčinné souvislosti, zavinění žalované, době operace, pooperační péči, nesprávném právním posouzení věci. Věc byla opakovaně přezkoumávána znalci, a to nakonec mimo jiné revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu, jehož závěry nejenže nepotvrdily tvrzení žalobce, ale tato tvrzení žalobce zcela vyvrátily. Žalovaná poukázala také na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve kterém je uvedeno, že ve zdravotnické dokumentaci nelze nalézt podklady pro tvrzení ohledně zanedbání pooperační péče u žalobce a že pooperační péče zanedbána nebyla, a ve kterém jsou uvedeny příslušné citace ze zdravotní dokumentace z kontrol žalobce u žalované s podtržením příslušných závěrů, doporučení a následného postupu (viz zejména výpisy z kontrol ze dne 31. 5. 2010, 22. 6. 2010, 27. 8. 2010, 13. 9. 2010, 13. 12. 2010). Dále poukázala na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve kterém je uvedeno, že ke komplikaci hojení rány ve smyslu zánětu evidentně nedošlo; všechny kontroly, diagnostické a léčebné postupy ze strany lékařů žalované i ze strany dalších odborníků, kteří žalobce léčili, byly korektní a adekvátní a odpovídaly i současným medicínským možnostem a znalostem. V celé objektivně a pečlivě vedené zdravotnické dokumentaci není žádný záznam o komplikaci typu jako vytékání hnisu, ačkoli byl žalobce sledován několika lékaři neurochirurgické kliniky a včas byl předán, při nelepšícím se stavu a vyloučení přetrvávající poruchy nervu, do péče anesteziologa – algeziologa, který se touto problematikou dále zabýval. Například v lékařské zprávě ze dne 22. 6. 2010 je výslovně uvedeno, že rána je bez známek zánětu. Žalobce se u žalované neléčil a ani se k ní nikterak nedostavil mj. v období od 4. 6. do 22. 6. 2010, přestože mu při vyšetření dne 4. 6. 2010 byla doporučena kontrola za týden, v období od 22. 6. do 27. 8. 2010, přestože mu při vyšetření dne 22. 6. 2010 byla doporučena další léčba a další vyšetření, včetně analgetické, vazodilatační a jiné léčby a včetně zvážení operační revize. Ohledně výše uvedeného lze odkázat na citace ze zdravotnické dokumentace ve znaleckých posudcích, ve kterých je citována celá řada lékařských zpráv od jiných lékařů než lékařů žalované (např. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]). Například dne 22. 6. 2010 je žalobce vyšetřován u [tituly před jménem] [jméno FO], následně dne 12. 7. 2010 u [tituly před jménem] [jméno FO], následně opětovně dne 13. 7. 2010 u [tituly před jménem] [jméno FO]. Až za více než měsíc se pak dne 27. 8. 2010 žalobce dostavuje k žalované. Byl to právě žalobce, kdo neabsolvoval a neakceptoval doporučenou následnou diagnostiku, což je mimo jiné konstatováno i v rozhodnutí České lékařské komory ze dne 25. 10. 2010 a rovněž ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Byl to rovněž žalobce, kdo odmítl navrhovanou revizi nervu. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve kterém je uvedeno, že při zvažování dalších léčebných možností byla celkem oprávněně poškozenému opakovaně navržena revize nervu, kterou však odmítl. Navíc žalovaná nemůže nést odpovědnost za pooperační péči, když tato zjevně nebyla vedena zcela u ní, navíc za situace, když se žalobce neřídil jejím doporučením. Nesplnění podmínky příčinné souvislosti rovněž vyplývá z předložených znaleckých posudků. V podstatě ve všech znaleckých posudcích je uvedeno, že KRBS je považována za multifaktoriální, sběrnou diagnózu, tj. diagnózu vznikající z různých příčin, projevující se podobnými, ale často různě akcentovanými klinickými příznaky vyžadující komplexní, individuální a dlouhodobou léčbu. V dané situaci je tedy vysoce pravděpodobné, že by současný zdravotní stav žalobce byl stejný bez ohledu na údajná pochybení či nepochybení ze strany žalované. V daném případě navíc ani nedošlo k pochybení, resp. porušení povinnosti ze strany žalované. Naopak platí, že pracovníci znaleckého ústavu se shodli, že pokud by karpál nebyl operován, žalobce by o funkci ruky přišel. Ve věci je podstatné, že z provedených znaleckých posudků a výslechů znaleckých ústavů vyplývá, jak správně konstatoval okresní soud v napadeném rozsudku, že postup žalované byl lege artis, v dané věci není splněna ani podmínka příčinné souvislosti a žalovaná za škodu na zdraví žalobce neodpovídá. Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů poukázala na to, že § 150 občanského soudního řádu je třeba použít pouze výjimečně, což není tento případ. Žaloba byla poprvé odmítnuta již před skoro 10 lety v prosinci 2015; již několik let jsou součástí spisu znalecké posudky, včetně znaleckých posudků znaleckých ústavů, ze kterých je zřejmé, že nárok žalobce není oprávněný; žalobce však přesto pokračuje ve vedení soudního sporu, čímž ostatním účastníkům vznikají náklady. I nyní žalobce napadá nikoliv pouze výroky o náhradě nákladů řízení, ale rovněž i výrok ve věci samé o zamítnutí žaloby.

6. Vedlejší účastnice ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť mnoha znaleckými posudky bylo prokázáno, že žalovaná postupovala lege artis. V daném případě došlo bohužel ke komplikaci zdravotního stavu, který ani není nutně vyvolán zákrokem žalované, ale jeho spouštěčem mohla být již samotná zdravotní obtíž, pro kterou se žalobce léčil u žalované. I pokud by se jednalo o komplikaci, která vznikla při léčbě u žalované, tato nebyla způsobena postupem non lege artis a tudíž zde není jakákoliv odpovědnost ze strany žalované. Postup léčby žalobce byl správný a bohužel došlo ke zdravotní komplikaci, za kterou však žalovaná nijak nemůže a ani nijak neodpovídá. Poukázala na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 71 Co 382/2022 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3325/2023 a rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1366/24. Každé lidské tělo reaguje na některé podněty jinak, leč za toto nemůže nést odpovědnost žalovaná, nehledě na skutečnost, že v daném případě ani není prokázáno, co bylo spouštěčem dané komplikace, zdali to nebyla například dlouhodobá bolest, která předcházela léčbě u žalované. Lidské tělo není počítač, který bychom diagnostikovali a zjistili chybu a také, jak tato vznikla a případně tuto i opravili, jako například u mechanického přístroje. Individualita lidského těla je různorodá, ale vzhledem k tomu, že zde není jakéhokoliv porušení právní povinnosti, není možné, aby za tento následek, který vznikl bez vlivu žalované, odpovídala žalovaná. Žalobce se navíc ani následně nepodrobil doporučené rehabilitaci a léčbě, doporučenou diagnostiku také u žalované neabsolvoval, ani tuto neakceptoval, stejně jako odmítl navrhovanou revizi nervu. Žalovaná udělala pro žalobce vše, co bylo v jejich možnostech i s ohledem na jeho následující rozhodnutí ohledně dalšího postupu léčby, kterým odmítal další možnou léčbu, ani se neřídil jejími doporučeními.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v napadených výrocích I, III, IV a V dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání není důvodné.

8. Žalobou ze dne 25. 9. 2012 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč z titulu náhrady škody na zdraví s odůvodněním, že dne 10. 5. 2010 se podrobil na neurochirurgické klinice žalované operačnímu zákroku, a to dekompresi levého středového nervu v karpálním tunelu levé ruky; žalobce měl za to, že při operaci došlo k pochybení žalované, čemuž nasvědčuje i délka zákroku značící významné komplikace, a dále došlo k významnému pochybení v následné pooperační péči, neboť žalovaná velmi liknavě reagovala na jeho zhoršující se zdravotní stav. Dále žalované vytýkal nedostatečné informování o komplikacích a rizicích tohoto operačního zákroku ve spojitosti s možností vzniku KRBS a poukázal na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dle kterého lze uvažovat o možnosti výraznější bolestivé iritace nervu v průběhu operace, která pak byla startérem rozvoje KRBS, což vyústilo do atypického nálezu jeho výsledného zdravotního stavu. Nevratné poškození dominantní levé ruky po předmětném operačním zákroku a pooperační léčbě žalobci doživotně znemožňuje nejen výkon jeho původní profese zedníka, ale i výkon jakékoliv kvalifikované činnosti a zhoršuje se tak možnost jeho životního uplatnění. Žalobce má rodinu, která strádá jeho zdravotními problémy, přičemž v důsledku tvrzeného pochybení žalované došlo k podstatnému snížení jeho životní úrovně a jeho rodiny. U jednání před okresním soudem dne 30. 9. 2014 uvedl, že se u něho v průběhu řízení projevují další komplikace, na které poukazuje znalecký posudek [znalecký ústav]; v červnu 2014 absolvoval operační řešení arytmií a systolických srdečních problémů, navíc se u něho projevuje poškození nedominantní pravé ruky, nemůže sehnat práci a má finanční potíže, pročež s ohledem na § 7 vyhl. č. 440/2001 požadoval zvýšení částky na 3 000 000 Kč.

9. Okresní soud ve věci vydal dne 15. 1. 2015 rozsudek, č. j. 16 C 141/2012-197, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 827 000 Kč (viz I odstavec výroku), žalobu co do částky 1 173 000 Kč zamítl (odstavec II výroku), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 227 022 K4 (výrok III) a České republice na náhradě nákladů řízení 23 898,40 K4 (odstavec IV) a dále uložil žalované povinnost zaplatit na soudním poplatku 55 730 Kč (odstavec V). Tento první rozsudek ve věci byl usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 6. 2015 v napadených výrocích I, III IV a V zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (výrok, kterým okresní soud žalobu zamítl co do částky 1 173 000 Kč, tak nabyl právní moci 11. 2. 2015); odvolací soud ve zrušujícím usnesení vytkl okresnímu soudu, že poté, co žalobce uvedl, že požaduje 3 000 000 Kč, což měl být pětinásobek znaleckým posudkem stanoveného bodového ohodnocení, které se sestávalo z bodů za bolestné při operaci, bolestné za pooperační péči a ztížení společenského uplatnění, rozhodl o žalobě o 3 000 000 Kč, aniž by měl ujasněno, co je předmětem řízení, tedy jakou částku požaduje žalobce na bolestném a jakou za ztížení společenského uplatnění, a to aniž by žalobce poučil ve smyslu § 43 o. s. ř. a aniž by připustil změnu žaloby. Žalobce v reakci na usnesení okresního soudu ze dne 28. 8. 2015, č. j. 16 C 141/2012-239, kterým byl dle § 43 o. s. ř. vyzván k odstranění vad žaloby, reagoval podáním ze dne 23. 9. 2015 (viz č. l. 247) a okresní soud následně usnesením ze dne 9. 12. 2015, č. j. 141/2012-260, podání žalobce ze dnů 25. 9. 2012, 13. 1. 2015 a 23. 9. 2015 odmítl (odstavec I). Usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 57 Co 601/2016-287, odvolací soud usnesení okresního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 141/2012-260, v odstavci I potvrdil jako správné. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 10. 2017, č. j. 25 Cdo 3285/2017-312, dovolání proti usnesení zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 57 Co 601/2016-287, odmítl. Ústavní soud nálezem ze dne 2. 12. 2019, II. ÚS 14/18, usnesení okresního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 16 C 141/2012-260, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 10. 2016, č. j. 16 C 141/2012-272, usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 57 Co 601/2016-287, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, č. j. 25 Cdo 3285/2017-312, zrušil. Následně žalobce v podání ze dne 20. 2. 2020 (viz č. l. 406 až 408 spisu) uvedl, že z částky 1 827 000 Kč, která je předmětem řízení, je 239 400 Kč za bolestné a 1 587 600 Kč za ztížení společenského uplatnění. U jednání dne 3. 3. 2020 (viz č. l. 412 až 413 spisu) okresní soud připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby na 1 827 000 Kč.

10. Okresní soud učinil v bodech 10 až 19, 23 a 24 odůvodnění napadeného rozsudku správná skutková zjištění, na která odvolací pro stručnost odkazuje a ze kterých při svém rozhodování vycházel. K vypracování dalšího znaleckého posudku na návrh žalobce okresní soud nepřistoupil, neboť dva znalecké posudky vypracované znaleckými ústavy považoval za zcela dostatečné a vypracování třetího znaleckého posudku by bylo v rozporu se zásadou ekonomie řízení.

11. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že v řízení nenastala zákonná koncentrace dle § 118b o. s. ř., neboť při jednání, které proběhlo dne 1. 8. 2013, okresní soud nerespektoval postup předepsaný v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. a neprovedl většinu úkonů tam uvedených, byť účastníky před jeho skončením poučil o tzv. koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, ze dne 9. 4. 2013, uveřejněný pod č. 98/2013 Sb., rozh. obč., kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu – viz výše nález Ústavního soudu – jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Jelikož před vyhlášením rozhodnutí okresní soud poskytl účastníkům poučení dle § 119a o. s. ř., proběhlo odvolací řízení v systému neúplné apelace.

12. Odvolací soud zopakoval dokazování výpovědí žalobce, kterou v části, v níž žalobce uvedl, že operace levé ruky ho strašně bolela, nedalo se to vydržet, cítil, jak ho řežou, začal se bránit, pak ho držely dvě sestřičky, posléze omdlel, po operaci mu lékař řekl, že tam měl anomálii, den nebo dva dny po operaci mu z ruky vytékal hnis, ruku měl černou až k srdci, vyhodnotil oproti okresnímu soudu jako nevěrohodnou, neboť je nejen v rozporu se zdravotnickou dokumentací popisující délku operace, zdravotní stav žalobce při operaci a po operaci (pokud je v záznamu o lékařské kontrole dne 14. 10. 2010 - zjištění viz výše - uveden subjektivní popis průběhu operace žalobcem tak, že tato trvala hodinu, ztratil vědomí, jedná se toliko o jeho vylíčení, které z výše uvedených důvodů nelze považovat za pravdivé – operace trvala 33 minut), ale také v rozporu s tím, jak se dále vyvíjel zdravotní stav žalobce, protože kdyby z rány vytékala hnisavá sekrece a jednalo-li by se o hnisaný zánět, tak kdyby se neléčil, tento by sám neodezněl a rozšířil by se po celé končetině (viz mj. výpověď zpracovatele znaleckého posudku [znalecký ústav] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], u jednání odvolacího soudu dne 24. 11. 2025). V této souvislosti je třeba zmínit, že žalobce ve výpovědi před odvolacím soudem k dotazu soudu za „hnis“ označil „krvavohnědou suspenzi“, přičemž s ohledem na závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu [znalecký ústav] (viz výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], jednoho ze zpracovatelů znaleckého posudku, u jednání před odvolacím soudem dne 24. 11. 2025) se jednalo o krvavou sekreci, tkáňovou sekreci, která bezprostředně po operaci z rány vytéká. O nevěrohodnosti žalobce stran průběhu operace svědčí také to, že ve výpovědi u okresního soudu uvedl, že operace trvala hodinu, přičemž v řízení bylo z dokumentace, která nebyla nijak zpochybněna, zjištěno, že operace trvala 33 minut. Ve zbývající části považuje odvolací soud výpověď žalobce stran jeho poměrů za věrohodnou a odkazuje v tomto směru na správná zjištění okresního soudu z jeho výpovědi s tím, že tato zjištění jsou však v řízení irelevantní (z důvodů uvedených dále).

13. Z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vypracovaného dne 6. 8. 2012, jehož objednatelem byl žalobce a který neobsahuje doložku dle § 127a o. s. ř., pročež byl odvolacím soudem oproti postupu okresního soudu hodnocen jako listinný důkaz, odvolací soud, a to aniž by zopakoval dokazování, což je v případě listinných důkazů postup souladný s judikaturou, zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vycházel ze zdravotní a právní dokumentace shromážděné právním zástupcem žalobce, z vlastního vyšetření žalobce, ze studia zdravotní literatury a vlastních zkušeností, a že operační protokol ze dne 10. 5. 2010 obsahoval následující údaje: „v lokální anestesii po stranové kontrole, v poloze pacienta na zádech s abdukovanou LHK vedeme řez středem dlaně nad očekávaným průběhem středového nervu, ostře pronikáme podkožím k palmární aponeuróze, pod kterou zbytnělý karpální vaz, silně komprimující středový nerv, vidíme motorickou větev, bez defektu, vaz přerušujeme pod kontrolou zraku směrem dist. A prox. nerv poté volný, zvolna se prokrvuje, stavíme drobná krvácení, proplach peroxidem, šijeme v jedné vrstvě, toil, H2O2, jod sterilní krytí, elastik; výkon bez komplikací, hybnost bez poruch, udává regredující bolest palce. Zvláštnosti/komplikace: výkon bez komplikací. [tituly před jménem] [jméno FO]. Délka operace 33 minut.“ Dále byly z tohoto důkazu, a to z výpisu ze zdravotnické dokumentace žalobce zjištěny tyto údaje: „Dne 11. 5. 2010 subj.: lokálně bolestivost laterálně od jizvy, citlivost prstů zachována, hybnost limitována otokem; obj.: rána je klidná, hematom v zápěstí i výraznější otok dlaně a zápěstí; dop.: nadále zavedený režim, cvičit prsty a polohovat do zvýšené polohy, Aexcin tbl, [tituly před jménem] [jméno FO] [název] klinika. Dne 20. 5. 2010 subj.: bolesti v oblasti palce, akcentované pohybem, analgoparestézie odezněly jen částečně, afebrilní; obj.: rána klidná, zhojená bez retence, infekce, stehy ex., hybnost prstů do flexe omezená, hlavně palce, nerozcvičeno; dop.: obvaz za 3 dny odstranit, za 7-14 dní možno začít s rehabilitací v místě bydliště, kontrolní EMG za 3 M, kontrola na naší amb. jen při komplikacích s ránou nebo při zhoršení EMG, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 31. 5. 2010 od operace přetrvávají parestesie v derm. n. med, bolesti v zápěstí, v místě jizvy; otok zápěstí, vázne flexe Iva V prstu a abdukce palce vlevo; hypestesie v areálu n. mediani vlevo, dop.: kontrolní EMG šetření končetiny, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 31. 5. 2010 bolesti a parestesie stejného rázu jako před operací, bolest akcentovaná i pohybem prstů; rána zhojena p. p. i. bez známek zarudnutí, mírný otok v oblasti zápěstí, bez zvýšení lokální a celkové teploty, prosíme o dřívější termín EMG, [tituly před jménem] [jméno FO] [název]. Dne 1. 6. 2010 EMG středně výrazný senzitivně-motorický kondukční defekt zápěstního segmentu n. mediani vlevo – nález shodný s předoperačním nálezem, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 4. 6. 2010 subj.: bolesti a parestesie zmírněny od poslední kontroly, přesto obtěžující bolesti a parestesie hlavně v palci; bolest nyní spíše odpoledne a večer, pasivní hybnost prstů v normě, rána zhojena, bez známek zarudnutí, proximálně palpačně citlivá, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 21. 6. 2010 otok a palp. bolestivost thenaru a palce LHK, zvýšené prokrvení a náznak mramor. kůže, která hladká, lesklá, hybnost možná, ale bolestivá, bez krepitací parestesie prstů a omezení hybnosti malíku; dg: v.s. algoneurodystrofický syndrom ruky vlevo dop. analgetika event. Miacalcic, dále do péče NCH, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 22. 6. 2010 sbj.: Algoparestésie v inervační oblasti n. medianus vlevo, noční buzení, všechny prsty v semiflexi s bolestivou pohyblivostí, také semiflexe 4. a 5. prstu, obj.: kůže lehce zarudlá, opocená, bolestivost celé dlaně Tinel pos. nad jizvou, hypestesie 1.-3. prstu, omezená hybnost všech prstů, rána klidná zhojená p.p.i., prosíme EMG i n. ulnaris pro paresu, ortopedické vyšetření se zvážením lokální aplikace kortikoidů, [tituly před jménem] [jméno FO] NCH klinika. Dne 22. 6. 2010 ortopedické vyš., V.s. algodystrofický sy levé ruky, stp. op. KT, dop. klidový režim, přeruši rehabilitaci, dále do péče NCH [tituly za jménem] [jméno FO]. NCH kontrola 22. 6., sbj.: přetrvávající bolesti v zápěstí s propagací do všech prstů…. dop. kontrolní EMG včetně n. ulnaris, ortéza, klidový režim Tramal, Enelbin, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 12. 7. 2010 lehká residuální sensitivní kondukční léze n. mediani vlevo – motorický neurogram normalizován – normální mot. I sens. Neurogram n. ulnaris vlevo .. pozn.: komplexní regionální algický syndrom, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 7. 2010 ruku koupe v hypermanganu, vasodilatantia, bolesti trvají, Enelbin, Gabapentin, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 21. 8. 2010 tč., nejde o zcela vyhraněný algodystrofický syndrom, ale dominuje zánětlivá reakce typu tendovaginitidy flexorů; prosáknutí předloktí až do 2/3, palp. bolestivý, akcentace aktivitou prstů; schopen exendovat prst, i když převážně pasivně max bolest v zápěstí; antalgické držení prstů v semiflexi v zápěstí ve středním postavení; hyperestézie nad thenarem i hypothenarem vlevo, akrum při pasivním rozcvičování není výrazněji oteklé, prokrvení dobré, i když aktivita prstů vázne, vzhledem k prakt. normálnímu EMG na m. medikus není objektivní, podíl pithiat.. Dop. Enelbin, Gabapentin, Novalgin, Brufen + antidepresiva, lokálně Voltaren, v příštím týdnu rtg ruky a předloktí, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 27. 8. 2010 rtg. levého předloktí a ruky, strukturální či traum změny nejsou patrné… algoneurodystrofický syndrom II typu. objednáno MR na levé předloktí, zvážení konsultace amb. pro chron. bolest; [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 10. 9. 2010 neschopen extenze prstů… medikace ponechána, kontrola s výsledkem MR, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 9. 2010 pacient 4 měsíce po dekompresi KT. bez zrychleného růstu nehtů a ochlupení, pozoruje vyšší teplotu levé ruky, nyní bez otoků, po navýšení Gabapentinu bolesti o 30% lepší. Ortézu má na spaní.. všechny prsty v semiflexi.. MR levého zápěstí 11. 9. 2010, synovialitida RC kloubu, pooperační minimální jizevnaté změny v okolí n. medianus pod lig carpi transversum, toho času jemný edém nervu… objednán do ambulance pro chronickou bolest, zvážení aplikace Mikešovy směsi ev. sympatikolýzy blokárou ganglion stellatum; [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 14. 10. 2010 algesiologická anamnesa bolesti levé ruky neuropatického charakteru datováno operací karpálního tunelu vlevo 10. 5. 2010, bolesti již během operace, která trvala dle pacienta déle než hodinu, pro bolesti během operace ztráta vědomí, délka operace vysvětlena anatomickou anomálií v oblasti operačního pole, bolesti perioperačně a nadále progredující s jednoznačnou neuropatickou kompenentou, pooperačně cca 3 dne udává hnisavou komplikaci v oblasti rány, bolesti se nelepší, částečně nastavena medikace pro KRBS II. typu, která nyní v.x. VAS 5/10, P2, v noci 7-8/10 na dotek 9/10, při pohybu, hůře v noci se pro bolesti nevyspí, úleva v teple. Obj.: levá ruka bez otoku iterm. lividní, adnexa se zpomaleným růstem, reakce na chlad – likvidita, bolesti, allodynie, nedá se vyšetřit…. je hypotrofie svalů ruky, ruka sevřená, náznak vyhlazení kůže – vše svědčící pro KRBS LHK... doporučení: série vasodilatačních blokád sympatiku vhodné vyjádření neurochirurga ohledně případné revize karpálního tunelu, vhodná termografie obou rukou; Zalidar, Velaxin, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 14. 10. 2010 klin. omezení hybnosti ruky a zápěstí vlevo s počínajícími kontrakturami, obj.: hypersenzitivita thenaru a hypothenaru, motorický výpadek, aktivita omezená loket volný, rameno volné; z ortopedického hlediska není indikace k intervenci, pro futuro nelze vyloučit možnost svalové transpozice, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 12. 2010 omezená hybnost všech prstů, nelze natáhnout, rehabilitace řízená příbuznou, rehabilitační sestrou, v plánu další série blokád stellata, kontrolní EMG, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 18. 1. 2011 prsty v semiflexi, stisk vlevo jen naznačí bolestivost a hyperestesie v oblasti zápěstí a jizvy, dop. kontrolní EMG, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 15. 2. 2011 motorické a sensitivní neurogramy na horní končetině jsou t. č. normální, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 24. 3. 2011 KRBS levé dominantní horní končetiny, po aplikaci bloků úleva od bolesti, lépe spí, dop. medikace neurontin, Exoprex, gingio, zvážíme zavedení enpidur. katetru k Cp. Qutenza, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 23. 5. 2011 a 8. 8. 2011 kontroly u [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 10. 2011 a 2. 12. 2011 kontrola u [tituly před jménem] [jméno FO]: levá horní končetina nadále nefunkční, nadále allodynie, dysestezie, hypestesie prakticky nehybnost, sledován kardiologem pro poruchu rytmu, medikace stávající + Tritico, dop. zopakovat Qutenza náp. Dne 19. 4. 2011 bez zlepšení stavu, nemožnost flexe a extenze prstů provokující nepříjemné parestesie a bolest, nyní bez otoku, po aplikaci Qutenza byla přechodná a částečná úleva od bolesti, lépe spal, zhoršení vždy při změně počasí a fyzické námaze, dop. aplikace nap. Qutenza, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 19. 3. 2012 u [tituly před jménem] [jméno FO], psychiatrická ambulance dg.: porucha přizpůsobení. Dále bylo z tohoto listinného důkazu zjištěno, že dne 29. 6. 2012 proběhlo vlastní vyšetření žalobce u [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], přičemž tento uvedl, že subjektivní hodnocení operace levé ruky žalobcem se výrazně liší od záznamů v lékařské dokumentaci, když žalobce udával, že operace trvala déle než hodinu, vlastní operace byla silně bolestivá, a proto při ní ztratil vědomí, po operaci byla ruka ihned výrazně oteklá a pak rána hnisala; levou horní končetinu žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], popsal takto: dominantní ruku drží sevřenou v pěst s palcem pevně drženým pod prsty, prokrvení ruky je normální, není patrná atrofie ani thenaru či hypothenaru, motorika periferní inervace loketního a středového nervu není vyšetřitelná, stejně tak i sensitivní funkce nervu; na prstech není sledovatelný rozdíl mezi inervací loketního a středového nervu, svalovina předloktí není výrazněji postižena, jizva po operaci je kvalitně zhojená, klidná, palpačně citlivá, typické Tinelovo znamení nelze vysledovat. Závěr vyšetření: zcela atypický nález neodpovídající typickému výslednému stavu za více než dva roky po vzniku algoneurodystrofického syndromu (KRBS ev. CRPS), ani neodpovídá zánikové symptomatice po poškození středového nervu; funkčně je ale za daného stavu ruka zcela nepoužitelná. Odvolací soud z tohoto důkazu dále zjistil, že závěr [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], byl následující: indikace k operaci, která proběhla 10. 5. 2010, kdy byla provedena dekomprese středového nervu na levé ruce v lokální anestezii, byla korektní, podložená klinickým nálezem, subjektivními obtížemi a výrazným nálezem na opakovaných EMG vyšetřeních; zatímco pravá ruka se zhojila bez komplikací a ve zvyklém časovém intervalu (4-6 týdnů) byla i léčba rehabilitační, po operaci 10. 5. 2010 se rozvinul bolestivý syndrom a dne 21. 6. 2010 (6 týdnů po operaci) bylo poprvé pomýšleno na rozvoj KRBS a postupně byly doplněny další testy a zahájena léčba syndromu podle všech zvyklostí a současných znalostí; provedené testy (magnetická rezonance) a opakované EMG kontroly s postupnou normalizací elektrofyziologických parametrů vodivost nervu vyloučily peroperační poškození nervu a prokázaly jeho efektivní dekompresi; ke komplikaci hojení rány ve smyslu zánětu evidentně nedošlo; všechny kontroly, diagnostické a léčebné postupy ze strany žalované a dalších odborníků byly korektní a adekvátní a odpovídaly současným medicínským možnostem a znalostem, z tohoto hlediska nelze považovat postup žalované za pochybení. Pokud [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] uvedl právní hodnocení, že současný špatný stav končetiny žalobce je nutné považovat za „vitium artis“, nepřísluší mu toto právní hodnocení a odvolací soud z tohoto závěru nevycházel. Uvedl-li [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že v daném případě lze uvažovat o možnosti výraznější bolestivé iritace nervu v průběhu operace, která pak byla startérem rozvoje KRBS, byly tyto jeho závěry stran výrazné iritace nervu v průběhu operace vyvráceny znaleckým posudkem [znalecký ústav], ze kterého bylo zjištěno, že příčin vzniku KRBS je mnoho (k tomu viz dále), že k nadměrné traumatizaci nervu nedošlo, s nervem se během operace manipuluje - když se uvolňuje polygamentum karpy, který utiskuje nerv, musí se ho operatér dotknout; nadto tento závěr [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vyslovil jako hypotetickou možnost s tím, že ve shodě s oběma znaleckými posudky znaleckých ústavů a znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], konstatoval, že při operaci nedošlo k pochybení.

14. V řízení byly k otázce porušení právní povinnosti žalovanou vyhotoveny tři znalecké posudky. První zpracoval znalecký ústav [znalecký ústav] ustanovený usnesením okresního soudu, další znalecký posudek vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a to na žádost žalované, který má doložku dle § 127a o. s. ř., pročež jej odvolací soud hodnotil jako znalecký posudek, a třetí znalecký posudek vypracoval znalecký ústav [znalecký ústav] ustanovený usnesením okresního soudu poté, co [znalecký ústav] zaniklo oprávnění ke znalecké činnosti. Protože okresní soud zjistil ze znaleckého posudku [znalecký ústav], že problém nebyl v operaci, při které žalovaná neporušila žádnou povinnost, avšak problém byl v pooperační péči, která nebyla plně v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a došlo tak k porušení důležité povinnosti uložené zákonem (viz zjištění v bodech 21 a 22 odůvodnění napadeného rozsudku), a zbývající dva znalecké posudky dospěly k závěru, že i pooperační péče byla zcela v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a žalovaná tedy při operaci žalobce a ani při pooperační péči neporušila žádnou povinnost (viz zjištění okresního soudu v bodech 24 až 27 odůvodnění napadeného rozsudku), přistoupil odvolací soud k výslechu obou znaleckých ústavů (přes důvody, pro které okresní soud žalobu co do částky 1 500 000 Kč zamítl – tedy byť následně v bodě 28 odůvodnění uzavřel, že znalecký posudek [znalecký ústav] vyvrátil v části týkající se zanedbání pooperační péče znalecký posudek již neexistujícího znaleckého ústavu [znalecký ústav]). Na tomto místě odvolací soud uvádí, že výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] [tituly před jménem] [tituly za jménem], tedy zpracovatele písemného znaleckého posudku vypracovaného [znalecký ústav], je znaleckým důkazem, i když znalecký ústav, který posudek podal, již oprávnění ke znalecké činnosti nemá (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2719/2005, ze dne 21. 11. 2007). Odvolací soud vyslechl tyto znalecké ústavy k otázce, kterou posudky řešily odlišně, tedy k otázce, zda žalovaná při pooperační péči žalobce postupovala v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy či nikoliv, a dal znaleckým ústavům možnost reagovat na výhrady k jejich závěrům. Z výpovědí obou znaleckých ústavů u jednání odvolacího soudu dne 24. 11. 2025, jakož i z jejich písemných znaleckých posudků a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a listinného důkazu vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], odvolací soud zjistil, že žalovaná při operaci žalobce dne 10. 5. 2010 kdy byla provedena dekomprese středového nervu na levé ruce žalobce, neporušila žádnou povinnost, tato postupovala v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy (v této souvislosti odvolací soud uvádí, že zpracovatel znaleckého posudku vypracovaného [znalecký ústav] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem][tituly před jménem] [tituly za jménem], u jednání před odvolacím soudem korigoval svůj předchozí závěr, že poškození zdraví žalobce je s malou pravděpodobností v souvislosti s operačním výkonem, když k dotazu soudu, nechť vysvětlí rozpor mezi závěrem, že operace byla v pořádku a s výše uvedenou pravděpodobností, uvedl, že výše uvedené konstatování bylo nadbytečné, neboť operace proběhla v pořádku), žalobce měl správně indikované syndromy karpálních tunelů v obou horních končetinách k operaci, operaci levé horní končetiny přecházela dne 2. 2. 2010 operace pravé nedominantní horní končetiny, kterou provedla také žalovaná, její délka byla 13 minut, proběhla velmi dobře, nebyly ani žádné pooperační komplikace, zcela logicky pak proběhla operace dominantní levé horní končetiny; operace dne 10. 5. 2010 trvala 33 minut, tato délka je adekvátní danému zákroku, tedy neznamená porušení právní povinnosti, byť operace tohoto typu může trvat i 10 – 15 minut, délka 33 minut není nijak extrémní, a to i za situace, kdy nenastanou žádné komplikace; pokud by k operaci nedošlo, žalobce by přišel o funkci ruky; při operaci nedošlo k nadměrné traumatizaci nervu, nebylo zjištěno, že by žalobce během výkonu omdléval, vnímání času a děje má pacient obecně zkreslené, pro pacienta je výkon jako prožitek náročný. Z výpovědi zpracovatelů znaleckého posudku [znalecký ústav] u jednání odvolacího soudu, jakož i z jejího písemného znaleckého posudku a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a listinného důkazu vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], odvolací soud zjistil, že provedená magnetická rezonance a opakované EMG kontroly vyloučily peroperační poškození nervu a prokázaly jeho efektivní dekompresi, ke komplikaci ve smyslu bakteriálního zánětu nedošlo, všechny kontroly, diagnostické a léčebné postupy žalované byly adekvátní a odpovídaly současným medicínským možnostem a znalostem; u žalobce se po operaci rozvinul KRBS; KRBS je obávané riziko, ale je relativně vzácné, skutečnost, že nedošlo k porušení povinnosti žalované při operačním výkonu a během pooperační léčby nevylučuje vážné následky nepříznivého vývoje po chirurgické léčbě a vážná omezení, které rozvinutý KRBS způsobuje; KRBS je považován za multifaktoriální, sběrnou diagnózu, vznikající z různých příčin, projevující se podobnými, ale často různě akcentovanými klinickými příznaky; u žalobce vznikl velmi pravděpodobně jako následek standardně provedené operace, přičemž Sudeckův syndrom (typ KRBS) může nastat i u pacienta, u kterého byl operován karpální tunel za 10 minut bez komplikací, rovněž ale mohl vzniknout bez operace a mohl vzniknout i bez zjevné příčiny (Sudeckův syndrom může vzniknout i po zlomenině, u které nelze vůbec hovořit o infekci, také u banálního kotníku nebo zhmoždění ruky); u žalobce se zřejmě překrývá I. a II. KRBS, u žalobce nedošlo k atrofii na levé ruce a kromě chronické bolesti má funkční poruchu, přičemž tomuto nešlo předejít, protože vše, co mu bylo poskytnuto, bylo z pohledu algeziologa adekvátní a nedošlo k žádné prodlevě, jak bylo zjištěno mj. z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], lékařky z oboru algeziologie (jedné ze tří zpracovatelek znaleckého posudku vypracovaného [znalecký ústav]). Ze znaleckého posudku [znalecký ústav] bylo zjištěno, že v daném případě byl dán standardní informovaný souhlas (v řízení bylo nesporné, že žalobce podepsal informovaný souhlas – viz i jeho výpověď před okresním soudem), přičemž není ani objektivně možné, aby tento souhlas obsahoval veškeré raritní komplikace.

15. Pokud znalecký posudek vypracovaný [znalecký ústav], který byl doplněn u ústního jednání před odvolacím soudem jeho zpracovatelem, dospěl k závěru, že péče žalované poskytovaná žalobci po datu 21. 8. 2010 nebyla správná, tedy v době kdy měl být zjištěn zánět, protože mělo být zjištěno, proč je tam zánět, mělo být provedeno laboratorní vyšetření, jestli tam přetrvávají vyšší zánětlivé markery nebo nepřetrvávají, jestli tam je infekční nebo neinfekční zánět, byl tento závěr vyvrácen výše uvedenými posudky [znalecký ústav], znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [titul za jménem]., a listinným důkazem vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], které se všechny shodovaly v závěru, že postup žalované i během pooperační péče byl v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Z výpovědí zpracovatelů znaleckého posudku [znalecký ústav] u jednání odvolacího soudu dne 24. 11. 2025 bylo zjištěno, že v daném případě, tedy v případě zánětu zjištěného dne 21. 8. 2010, nešlo o bakteriální zánět, který lze ovlivnit antibiotiky (nebakteriální se nedá ovlivnit antibiotiky), protože kdyby tam byl, progredoval by do jiného stavu, resp. jeho projevy jsou jiné, než byly u žalobce; progredovalo by to do flegmony, do akutního stavu, byla by tam hnisavá sekrece, která v daném případě u žalobce nebyla, a bylo by nutné stav řešit chirurgicky; přičemž bezprostředně po operaci může být nějaká krvavá sekrece, tkáňová sekrece, což není bakteriální zánět; o tom, že nešlo o bakteriální zánět svědčí také časový faktor jeho výskytu; v daném případě šlo o nebakteriální zánět, který je často součástí Sudeckova syndromu, který je charakterizován právě otokem, prosáknutím, často zarudnutím struktur, možnost ovlivnit ho je nevelká, lze ho „toliko“ dlahovat, chladit, lze použít protizánětlivé léky typu Brufen, přičemž protože daný stav byl léčený, nedošlo u žalobce k atrofii. Skutečnost, že nešlo o bakteriální infekci plyne z magnetické rezonance, na které se ukázalo, že jsou sice prosáklé měkké tkáně, ale nebyla tam žádná hnisavá kolekce. Z výše uvedených důvodů odvolací nevycházel v části pooperační péče ze znaleckého posudku [znalecký ústav] a také protože tento byl vnitřně rozporný, když ve výpovědi u jednání před odvolacím soudem zpracovatel sice uvedl, že do 21. 8. 2010 byla pooperační péče v pořádku a správně měla žalovaná následně udělat rozbory na typ zánětu, ale zároveň v další části výpovědi uvedl, že i kdyby se 21. 8. 2010 zjistilo, že jde o bakteriální zánět, který je léčitelný antibiotiky, tak pokud by se to začalo dělat až 21. 8. 2010, tak to už by byl problém, protože už by šlo o chronický zánět, pokud by to žalovaná udělala dřív, výsledný stav by byl lepší. Další důvod, proč nebylo možno v této části vycházet z posudku [znalecký ústav] byla skutečnost, že zpracovatel vycházel z údajů sdělených žalobcem, tedy v rozporu se zdravotnickou dokumentací, aniž by toto náležitě uvedl a zdůvodnil. V písemném vyhotovení posudku je uvedeno, že „žalovaná při následujících kontrolách 11. 5., 20. 5., 31. 5., 22. 6., 27. 8. , 13. 9. , 13. 12. roku 2010 nezareagovala na atypický průběh pooperační jizvy (výrazný otok, přetrvávající bolest, dlouhodobě trvající otok) a nezjistila dle záznamů další varovné příznaky (únavnost, pacientovi bývalo po operaci špatně asi 1-2 měsíce, druhý den bolestivost, 2. – 3. den již výtok z operační rány) a neprovedla kromě klinického vyšetření žádné další doplňující vyšetření (nebylo provedeno ani změření teploty, laboratorní došetření příčiny – vyšetření na dnu k jejímu vyloučení, vyšetření zánětlivých markerů, zda nejde o zánět, nebylo bakteriologické vyšetření a vyšetření bakterémií atd.“, přičemž ve výpovědi u jednání před okresním soudem (č. l. 133 spisu) uvedl k dotazu žalované, že výtok (hnis) a únavu v písemném znaleckém posudku napsal do uvozovek, protože jde jen o sdělení žalobce a z dokumentace to nevyplývá, což však není pravdou, protože v posudku předmětná část nebyla uvedena v uvozovkách. Nadto zpracovatel uvedl, že ani včasné zareagování na klinický stav pacienta nemuselo ovlivnit výsledný stav, dle jeho závěrů je to 50:

50. Odvolací soud ve vztahu ke znaleckému posudku [znalecký ústav] v části týkající se pooperační péče shrnuje, že zpracovatel byl vyslechnut u jednání před odvolacím soudem, aby své závěry vysvětlil a obhájil, což se mu nepodařilo. Odvolací proto při svém rozhodování z jeho výše uvedené části nevycházel. Nelze nedodat, že i kdyby bylo možné ze závěrů znaleckého posudku [znalecký ústav] vycházet, bylo by i tak nutné žalobu zamítnout pro jeho závěr, že i za jím uvažovaného stavu žalobce by včasné zareagování žalované, tedy správná pooperační péče nemusela ovlivnit výsledný zdravotní stav žalobce.

16. Vzhledem k § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, okresní soud správně věc posoudil dle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013.

17. Dle § 420 odst. 1 obč. zák. - každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

18. Dle § 421a obč. zák. – každý odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.

19. Dle odst. 2 výše uvedeného zákonného ustanovení – odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních a jiných biologických služeb.

20. Ustanovení § 421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní objektivní odpovědnosti toho, kdo plní závazek (zde poskytuje zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno povahou či vlastností užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že okolnosti, které škodu způsobily, měly svůj původ právě v této konkrétní věci. Předpokladem odpověnosti je způsobení škody v důsledku okolností přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje či věci. Tato tzv. absolutní objektivní odpovědnost však neznamená odpovědnost za všech okolností při použití jakéhokoliv nástroje či přístroje, nýbrž vzniká pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky, především, je-li prokázáno, že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána samotnými účinky přístroje či jiné věci použité při poskytnutí služby, které vyplývají právě z její povahy, tedy působením jejích charakteristických vlastností, jež se projevily negativním způsobem (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2548/2013, ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2546/2010, ze dne 25. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1475/2011, ze dne 30. 11. 2012.) Není-li prokázáno, že právě okolnosti mající původ v povaze věci použité při zdravotnické službě byly vyvolávajícím činitelem poškození zdraví, není naplněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti ve smyslu § 421a obč. zák. (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1200/2007, ze dne 25. 4. 2007). U odpovědnosti podle § 421a obč. zák. se předpokládá, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví je působení konkrétního přístroje, které má svůj původ v jeho specifických vlastnostech, a nikoliv jen ve způsobu jeho použití či ovládání.

21. Pokud se žalobce, nezjistí-li soud zavinění žalované, již v řízení před okresním soudem a stejně tak v odvolání domáhal aplikace § 421a obč. zák. s odůvodněním, že chirurgické nástroje použité při operaci (háky, rozvěrače, retraktory) mohly svým tahem (tlakem) na nerv způsobit ischemii a vznik poškození zdraví žalobce, tak okresní soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje, léku nebo jiné věci použité při poskytování zdravotnických služeb. Odvolací soud v tomto směru konstatuje, že ani povaha a ani vlastnosti zmíněných nástrojů v daném případě samy o sobě nevyvolaly tlak na nerv, neboť nástroje byly plně ovládány operatérem a záleželo na tom, jak s nimi operatér zacházel (viz popis operace [tituly před jménem] [jméno FO] výše), pročež odpovědnost žalované dle § 421a obč. zák. není dána, jak správně uzavřel okresní soud. Okolností mající původ v povaze nástroje (§ 421a obč. zák.) není způsob jeho ovládání při operativním výkonu či způsob vedení operace.

22. Za této situace je třeba skutková zjištění týkající se operace a pooperační péče zhodnotit z hlediska obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. Předpoklady vzniku odpovědnosti podle § 420 obč. zák. jsou: porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění. Odpovědnost za nesprávně provedený lékařský zákrok (lékařský postup) je třeba posuzovat podle § 420 obč. zák., pokud právě chybný způsob provedení tohoto zákroku (lékařský postup) byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví pacienta. Porušení právní povinnosti představuje objektivní nesoulad mezi tím, jak mělo být podle práva postupováno, a tím, jak ve skutečnosti postupováno bylo. V soudní praxi se za postup lege artis považuje postup v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup označit za lege artis. Okresní soud zcela správně zjišťoval, zda postup žalované při operaci a po operaci byl z medicínského pohledu objektivně správný (a odvolací soud dokazování částečně zopakoval), tedy v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Lze jistě souhlasit s odvolatelem, že je nezbytné, aby soud důsledně odlišil odborné (tj. skutkové) závěry, jež přísluší znalci, a právní závěry, jež přísluší soudu, a jestliže soud mechanicky převezme závěr znalce, který nemá skutkovou, nýbrž právní povahu, dopustí se pochybení, jež může vést k nesprávnému právnímu posouzení věci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 878/2014, ze dne 25. 2. 2016), k čemuž však v dané věci nedošlo. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná se nedopustila během operace a během pooperační péče o žalobce chyby, tedy nedošlo k porušení právní povinnosti a lze tak v souladu s okresním soudem uzavřít, že jde o postup lege artis a odpovědnost žalované dle § 420 obč. zák. není dána. Odvolací námitky žalobce stran porušení právní povinností žalovanou nejsou důvodné. Byla-li zdravotnická péče žalovanou poskytnuta řádně, v souladu se zákonnými požadavky, není splněna podmínka vzniku odpovědnosti za škodu spočívající v protiprávním jednání, bez ohledu na to, že výsledkem poskytnuté péče nebyl kýžený zdravotní stav, ale dostavily se komplikace, které jej zhoršily. Okolnost, že tyto komplikace mohou být důsledkem poskytnuté péče, pak sama o sobě neznamená, že péče byla poskytnuta v rozporu s požadavky na ni kladenými. Jak připomíná ve svých rozhodnutích Ústavní soud, i přes neustálý pokrok lékařské vědy se nelze domnívat, že vyřešení jakéhokoli zdravotního problému je nyní samozřejmostí a každá operace je pouhou formalitou; zdravotnické zařízení odpovídá za škodu, k níž došlo v důsledku postupu non lege artis (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1564/15, ze dne 17. 7. 2015, či sp. zn. II. ÚS 770/16, ze dne 26. 4. 2016).

23. V daném případě nelze vyloučit možnou souvislost zdravotních potíží žalobce s předmětnou operací (v úvahu přicházejících příčin je však mnoho), avšak v řízení bylo prokázáno, že se jedná o vzácnou komplikaci v souvislosti nejen s předmětnou operací (tato může vzniknout i po jiných operacích, u jiných stavů či úrazů), kterou žalobce podstoupil, vznik takových komplikací se ale nerovná postupu non lege artis. Jinak řečeno, ač může být příčinou potíží operace (jako jeden z možných spouštěčů), neznamená to automaticky odpovědnost žalované. K tomu, aby odpovídala za škodu, musela by jednat non lege artis, tedy léčebné postupy by musely být zvoleny a provedeny v rozporu s poznatky současné vědy, což v daném případě nebyly.

24. Zbývá dodat, že okresní soud se s námitkami stran nedostatečného poučení žalobce náležitě vypořádal v bodě 28 odůvodnění i s odkazem na přiléhavou judikaturu, pročež odvolací pro stručnost na tuto část odůvodnění napadeného rozsudku zcela odkazuje.

25. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek v napadeném výroku I potvrzen dle § 219 o. s. ř. jako správný.

26. Žalobcem zmíněná tzv. teorie ztráty šance je v právní teorie, která modifikuje klasické pojetí prokazování kauzálního nexu (příčinné souvislosti), a která se projevuje tak, že za situace, kdy žalobce není s to plně prokázat existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou, může i přesto se svou žalobou uspět. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, ze dne 9. 2. 2022, dospěl k závěru, že „zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (či opomenutím) a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Porušení povinnosti poskytovatele postupovat tzv. lege artis (§ 420 obč. zák.) může být zásahem do osobnostních práv pacienta odčinitelným nikoliv náhradou dílčích nároků vyjmenovaných v § 444 až 449 obč. zák., nýbrž přiměřeným zadostiučiněním podle § 13 obč. zák. bez ohledu na to, zda ve výsledku došlo k újmě na zdraví.“ S ohledem na výše uvedené není odkaz žalobce na tzv. teorii ztráty šance v tomto řízení přiléhavý.

27. Základní zásadnou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je zásada úspěchu ve věci zakotvená v § 142 odst. 1 o. s. ř. Stanoví, že ten, kdo důvodně uplatnil nebo bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, který spor ztratil. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby účastníci – v poměrech posuzované věci žalovaná a vedlejší účastnice na její straně –, kteří důvodně bránili své subjektivní právo, obdrželi náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložili. Judikatura shledává důvody hodné zvláštního zřetele v majetkových, sociálních a osobních poměrech v řízení neúspěšného účastníka, jakož i v jejich poměření s poměry účastníka úspěšného, a stejně tak i v tzv. okolnostech případu, procesním chování stran, důvodech neúspěchu strany náhradově povinné a případně i v dalších konkrétní okolnostech (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3448/11, ze dne 14. 4. 2010). Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány dle § 150 o. s. ř. důvody zvláštního zřetele hodné, pro které je namístě nepřiznat procesně úspěšné žalované a vedlejší účastnici náklady řízení. K závěru o existenci důvodů zvláštního zřetele hodných dospěl odvolací soud na základě posouzení všech okolností konkrétní věci, zejména vyšel z majetkových poměrů žalobce, který nemůže vykonávat práci, kterou vykonával před operací, jeho příjmy jsou nízké, jeho zdravotní stav není dobrý, přičemž všechny tyto okolnosti nastaly po operaci, která se řadí dle znaleckých ústavů k nikoliv složitým zákrokům, avšak s výjimečnými riziky, ke kterým v daném případě došlo. Zároveň je významné, že pro žalovanou a vedlejší účastnici nebude mít nepřiznání nákladů řízení extrémně negativní dopad, což plyne už jen ze skutečnosti, že se jedná fakultní nemocnici a pojišťovnu, tedy subjekty nikoli nemajetné.

28. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích III a IV změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované a vedlejší účastnici se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Ve výroku V pak rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ze stejných důvodů, tedy proto, že povinnost nahradit náklady řízení státu dle § 148 o. s. ř. by se v konkrétním případě s ohledem na důvody hodné zvláštního zřetele (viz výše) jevila jako nepřiměřená tvrdost (viz § 150 o. s. ř.), tedy tak, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

29. Jelikož to byl žalobce, který se rozhodl podat opravný prostředek a vzít na sebe riziko, že ani v odvolacím řízení nemusí být s ohledem na výsledky dokazování úspěšný ani v základy, neshledal odvolací soud důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. v odvolacím řízení, pročež byla procesně neúspěšnému žalobci uložena povinnost zaplatit procesně zcela úspěšné žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 53 361 Kč. Tato částka představuje 42 900 Kč odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 14 300 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 24. 11. 2025, které trvalo déle než dvě hodiny, tj. od 11.15 do 14.45 hod., 1 200 Kč náhradu hotových výdajů advokáta po 400 Kč za výše uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 9 261 Kč, které je advokát povinen odvést dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrady hotových výdajů. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů před odvolacím soudem k rukám zástupce žalované. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

30. Ze stejných důvodů bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnici na straně žalované ve výši 600 Kč, tj. 2 x 300 Kč, jak požadovala, představující paušální náhradu za přípravu účasti na jednání a účast na jednání před soudem dle § 1 a 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

31. Dále bylo žalobci dle § 148 odst. 1 o. s. ř uloženo zaplatit náklady státu v plné výši v částce a ve lhůtě, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to na účet Krajského soudu v Ostravě.