58 A 5/2019 - 44

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: P.B., trvale bytem X, zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2019, čj. KUJCK 37519/2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Vimperk (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 1. 10. 2018, č. j. MUVPK-OD 32281/18-SVECH, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil porušením § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že dne 7. 3. 2018 ve 14:07 hodin při řízení motorového vozidla tovární značky VW Golf, RZ x, na pozemní komunikaci č. II/145 v ulici Sušická, poblíž supermarketu Tesco, v obci Vimperk, ve směru jízdy od Supermarketu Tesco ke křižovatce ulice Sušická a 1. máje, nerespektoval nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou na 50 km/h, přičemž mu byla silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlost jízdy 75 km/h, po odečtu možné odchylky měření 72 km/h, tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 22 km/h. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení určené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 1. 10. 2018 žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 28. 5. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce předně namítl, že při měření rychlosti došlo k tzv. slip effectu, který zapříčinil naměření jiné než skutečné rychlosti, což dovozuje žalobce především z toho, že hlídka, jenž měření prováděla, vůbec neví, co to slip effect je a jak k němu dochází. K prokázání slip effectu pak žalobce navrhl provést důkaz doložením originálního videa z měřené rychlosti, kde by bylo vidět, v jakých pozicích se záměrný kříž po celou dobu měření rychlosti nacházel. K tomu navrhl žalobce provést i důkaz opětovným výslechem hlídky ke zjištění, jak bylo při měření postupováno. Správní orgán navržené dokazování neprovedl a jen konstatoval, že bylo měřeno ověřeným rychloměrem a tak je měření správné. Provedení důkazu originálním videem z měření rychlosti vyhodnotil správní orgán jako neekonomické a nadbytečné, záměrný kříž se nacházel na měřeném vozidle, a tak bylo jistě měření provedeno v souladu s návodem k obsluze.

5. To, že k změření rychlosti došlo ověřeným rychloměrem, ještě neznamená, že by automaticky bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze, což vyplývá i z vyjádření Českého metrologického institutu, které žalobce zaslal s doplněním odvolání a které navrhl provést jako důkaz. Žalobce též namítal, že bez doložení originálního videa z měření lze jen tipovat, kde se záměrný kříž po celou dobu měření rychlosti nacházel, a tak by se nejednalo o důkaz nadbytečný a vzhledem k délce videa ani o důkaz neekonomický. Měření rychlosti trvá přibližně 0,3 sekundy, záměrný kříž se při něm mohl lehce pohnout, a to obzvláště je-li měřeno na tak velkou vzdálenost jako zde, mimo to je konstatování ohledně měření v souladu s návodem k obsluze nepřezkoumatelné.

6. Žalovaný ve svém rozhodnutí argumentuje, že není účelem správního řízení přezkušovat policisty z návodu k obsluze, když se jedná o jejich rutinní činnost při výkonu služby, ke které byli řádně proškoleni. S tím žalobce jen částečně souhlasí, není účelem přezkušovat strážníky ze znalosti návodu k obsluze, pokud však strážník neví, co to slip effect je, a prokáže se, že nemá potřebné znalosti návodu k obsluze, pak je přezkoušení namístě, k tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014-48.

7. Stejně tak žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že měřící zařízení rychlost vyhodnotilo, nenahlásilo chybu měření a tudíž ani k žádné chybě dle návodu k obsluze nemohlo dojít. Správní orgány neprávně chápou fungování rychloměrů. Kdyby žalovaný provedl důkaz vyjádřením Českého metrologického institutu, který žalobce řádně navrhl v doplnění odvolání provést, jistě by pak pochopil, jak rychloměry fungují. Takto však lze konstatovat, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržený důkaz. Žalovaný ani neuvedl, proč tento důkaz neprovedl, jedná se tedy i tzv. opomenutý důkaz, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 2 As 30/2007-58, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 Afs 77/2009-114.

8. Pokud správní orgány de facto pouze konstatovaly, že měření rychlosti proběhlo v souladu s návodem k obsluze, aniž by tento návod provedly jako důkaz, jsou takové závěry nepřezkoumatelné. K tomuto pochybení odkazuje žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 27/2016-31 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012-26.

9. Žalobce dále namítal, že potvrzení ohledně schválených úseků pro měření rychlosti je nepřezkoumatelné. Z písemného potvrzení, které bylo vydáno až ex post, totiž vyplývá, že strážník MP Vimperk volal s policisty z územního odboru Prachatice ohledně schválení úseků pro měření rychlosti. Z daného potvrzení již však není patrné, kdo úsek pro měření rychlosti potvrdil, a zda daná osoba měla k udělení povolení pravomoc.

10. Separátně pak žalobce namítal, že při měření rychlosti strážníci nepostupovali v součinnosti s policií. Správní orgán prvního stupně k danému uvedl, že strážníci měření rychlosti provedli v místě určeném policií, a tak postupovali v součinnosti s policií. Následně v doplnění odvolání žalobce poukázal na to, že z jazykového výkladu § 79a silničního zákona vyplývají dvě podmínky pro zákonné měření rychlosti strážníkem – měření na úseku schváleném policii a měření v součinnosti s policií. Žalovaný k dané uvedl, že chválení úseků pro měření rychlosti sepsal policista K., Městská policie Vimperk každé své provádění měření hlásí včasným podáním informace o místě a čase měření tak, aby nedocházelo ke kolidování kontroly měření rychlosti s hlídkou Policie ČR, a tudíž je naplněn § 79a zákona o silničním provozu. Tuto argumentaci žalobce neakceptuje, a stále má za to, že nelze bez důvodných pochybností tvrdit, že měření rychlosti proběhlo na schváleném úseku, když údajné schválení proběhlo pouze telefonicky a sepsání tohoto potvrzení proběhlo až o půl roku později. Takové jednání shledává žalobce jako účelové.

11. Žalobce dále namítal, že použitý rychloměr byl značně potlučený a poškrábaný, pročež se žalobce domníval, že došlo k jeho poškození a navrhl tak provést důkaz přezkoušením rychloměru, kterým by bylo prokázáno, zda rychloměr měřil správně. Dále žalobce namítal, že rychloměr měl poškozenou úřední značku a navrhl provést důkaz ohledáním rychloměru. Správní orgán prvního stupně k těmto námitkám uvedl, že vzhledem k tomu, že tvrzení žalobce nebyla důkazně podložena, považuje tyto námitky za obstrukční. Žalobce v rámci doplnění odvolání poté dodal, že nevěděl, že rychloměr musí mít v pořádku všechny úřední značky a neprovedení důkazů, které navrhl, je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004-89, č. 618/2005 Sb. NSS.

12. Žalovaný k daným námitkám žalobce sdělil, že žalobce námitky ničím nepodložil. Možnost namítání absencí úředních značek má pak žalobce do oznámení o přestupku. Dále žalovaný uvedl, že shledává námitky žalobce jako pouhou spekulaci a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015-47. Žalobce však má za to, že tento rozsudek na danou věc nedopadá, jelikož se v rozsudku řeší situace namítnutí absence dopravního značení až v odvolání. Poškození úředních značek bylo žalobcem namítáno již ve vyjádření v průběhu prvostupňového správního řízení, navíc žalobce nevěděl, že všechny úřední značky na rychloměru musí být nepoškozené, kdyby to byl věděl, namítal by dané již na místě.

13. Námitky tvrzené žalobcem byly dostatečně podložené – žalobce navrhl provést důkazy, které by namítané potvrdily. Správní orgány naopak nepostupovaly dle § 3 správního řádu, když neprovedly důkazy, které žalobce navrhl. Žalovaný se poté ani nevyjádřil k tomu, proč je dle jeho názoru v pořádku, že správní orgán prvního stupně neprovedl žalobcem navržené důkazy. Správní orgány tak nezjistily řádně skutkový stav.

14. Žalobce závěrem obsáhle zdůvodnil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu takovým způsobem, aby se z textu zveřejněného rozhodnutí podávalo jméno, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály.

15. Žalobce s ohledem na výše uvedené následně navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl námitku žalobce ohledně tzv. slip effectu. V první řadě žalovaný zdůrazňuje, že nelze takovouto obecnou námitkou, která se navíc neustále opakuje v námitkách zástupce žalobce, zpochybnit měření daným silničním laserovým rychloměrem, který prošel schvalovacím a ověřovacím procesem dle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Skutkový stav byl zjištěn na základě řádně provedeného dokazování, o kterém nevznikají důvodné pochybnosti a veškeré námitky žalobce byly řádně vypořádány. Laserový rychloměr je na základě ověřovacího listu č. 8012-OL-70008-18 s platností ověření od 10. 1. 2018 do 9. 1. 2019 schválen k objektivnímu měření rychlosti. Měřící zařízení rychlost vyhodnotilo, nenahlásilo chybu měření, tudíž ani k žádné chybě dle návodu nemohlo dojít. Z předložené dokumentace je zřejmé, že obsluha laserového měřiče byla řádně proškolená pro obsluhu daného typu měřiče. Žalovaný orgán tedy nepovažuje provedení důkazu návodem k obsluze za potřebné a ani neznalost strážníků městské policie namítaného slip effectu neměla za následek jeho vzniku, neboť tímto způsobem nelze samostatně prokázat, že by strážníci při měření postupovali v rozporu s jeho obsahem.

17. Dále žalovaný dodává, že návod k použití u laserového měřiče je pouze jakýmsi manuálem, který slouží k obsluze zařízení, pro usnadnění zacházení s přístrojem a možnosti užití všech funkcí. Návod k obsluze je navíc po celou dobu řízení součástí spisového materiálu na CD nosiči a není pravdou, že nebyl proveden jako důkaz, jelikož jako důkaz proveden byl a to při ústním jednání dne 5. 9. 2018 za přítomnosti zástupce žalobce, který svými slovy a vlastnoručním podpisem stvrdil, že „s návodem k obsluze použitého rychloměru jsem byl seznámen a nic k tomu uvést nechci“.

18. K námitce měření rychlosti, resp. porušení § 79a silničního zákona z důvodu absence dokumentů prokazující oprávnění Městské police Vimperk k provádění měření rychlosti žalovaný orgán sděluje, že správní orgán si předmětné potvrzení vyžádal od Městské policie Vimperk, doručené dne 10. 8. 2018, tak od Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Prachatice, Dopravního inspektorátu, doručené dne 27. 8. 2018, sepsané L.K., vedoucím oddělení, ve kterém je uvedeno, že ve dnech 7. 3. 2018 a 29. 3. 2018 byl udělen ze strany Policie ČR souhlas s provedením měření rychlosti vozidel v ulici Sušická, a to na základě telefonického sdělení vrchního strážníka Městské policie Vimperk P.M. s vedoucím Dopravního inspektorátu Prachatice, kdy Městská police Vimperk každé své prováděné měření hlásí včasným podáním informace o místě a čase měření, aby nedocházelo ke kolidování kontroly měření rychlosti s hlídkou Policie ČR, a tudíž bylo vykonáno v souladu s §79a zákona o silničním provozu. Výše zmiňovaný doklad je součástí spisové dokumentace, žalobce byl řádně a včas seznámen s možností a lhůtou pro vyjádření se a seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí, čehož nevyužil. Ze samotného ustanovení § 79a zákona o silničním provozu vyplývá zákonné zmocnění obecní policie měřit rychlost vozidel, za účelem zvýšení bezpečnosti.

19. K namítané poškození předepsaných úředních značek a potlučeného měřícího zařízení žalovaný odkazuje na své rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že žalobce tyto námitky ničím nepodložil. Navíc žalobce měl možnost uvést tato svá tvrzení do oznámení o přestupku sepsaném na místě strážníky. Opětovný výslech strážníků provádějících měření by tak byl zcela nadbytečný, protože po prostudování spisového materiálu, neshledal žalovaný správní orgán v provedeném měření rychlosti žádné pochybnosti, navíc, ověřovací list měřícího zařízení č. 8012-OL-70008-18 s platností ověření od 10. 1. 2018 do 9. 1. 2019 a potvrzení o proškolení strážníka, který rychlost měřil, potvrzuje, že tento strážník byl řádně proškolen a je tedy způsobilý obsluhovat zařízení v souladu s návodem výrobce.

20. K tomuto žalovaný orgán nad rámec dodal, že obecná tvrzení, které předložil žalobce v rámci odvolacího řízení, neposkytly jakýkoliv rozumný důkaz a jsou pouhou neodůvodněnou spekulací a odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015-47. Žalovaný správní orgán tak odmítnul žalobcovo návrh na provedení důkazu ohledáním věci rychloměru a opětovného výslechu hlídky městské policie, jelikož nemá význam, protože žalobce ve svých námitkách neposkytl žádný konkrétní důkaz pro své tvrzení a strážníci provádějící měření již vyslechnuti byli a to včetně doplňujícími otázkami žalobce.

21. Žalovaný ve svém závěrečném vyjádření navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

23. Žaloba není důvodná.

24. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, že při měření rychlosti došlo k tzv. slip effectu, který zapříčinil naměření jiné než skutečné rychlosti. K slip effectu zpravidla dojde, pokud se zařízením v kritickém momentu měření pohne. Zařízení totiž funguje na principu opakovaného vysílání světelných paprsků na cíl a měření doby, za jakou se po odrazu vrátí zpět. V případě slip effectu se pak jeden ze světelných paprsků odrazí zpravidla od jiného místa na tomtéž automobilu, čímž se změní trasa, kterou musí světelný paprsek světla urazit a tím dojde k ovlivnění změřené rychlosti. V projednávané věci bylo měření rychlosti provedeno schváleným rychloměrem typu MicroDigiCam LTI, výrobní číslo UX 018155, který byl ověřen Českým metrologickým institutem dne 10. 1. 2018 (ověřovací list č. 8012-OL-70008-18). Rychloměr ovládal proškolený strážník městské policie, což plyne z osvědčení Městské police Vimperk, ze dne 5. 4. 2017. Klíčovým a relevantním důkazem o naměřené rychlosti je záznam o přestupku ze silničního rychloměru MicroDigiCam LTI ze dne 7. 3. 2018, který kromě zmíněné fotografie měřeného vozidla se záměrným křížem a údaji o vozidle, obsahuje také údaj o naměřené rychlosti, směr jízdy, datum a čas měření, vzdálenost měření 143,3 metrů, číslo snímku z měřiče, výrobní číslo zařízení a jméno osoby, která zařízení nastavila. Z fotografického snímku pořízeného strážníky při měření, je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo žalobce RZ x, neboť zaměřovací kříž je umístěn na tomto vozidle. Z návodu k rychloměru, který byl při jednání prvostupňového správního orgánu dne 5. 9. 2018 proveden jako důkaz, plyne, že měření má v ideálním případě probíhat v nulovém úhlu, tj. přímo proti měřenému vozidlo. V případě měření pod úhlem dochází k tzv. cossinus efektu, jehož výsledkem je naměření nižší než skutečné rychlosti vozidla. Ze snímku z měřené je zjevné, že úhel měření žalobcova vozidla byl dodržen. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2017, č. j. 28 A 10/2016-45 k žalobcem namítanému slip effectu plyne následující: „Krajský soud přesto doplnil řízení o vyjádření společnosti ATS-TELCOM PRAHA a. s., dovozce laserového rychloměru MicroDigiCam LTI, k některým technickým otázkám souvisejícím s měřením rychlosti tímto rychloměrem. Z vyjádření ze dne 12. 4. 2017 vyplynulo k otázce tzv. slip effect, že laserový rychloměr MicroDigiCam LTI stejně jako LTI 20/20 TruCAM ve verzi pro Českou republiku obsahuje ve svém firmware algoritmus „error traping“, který jej potlačuje. Aby se „slip effect“ projevil, muselo by být vozidlo měřeno z boku. Z praxe vyplývá, že pokud se při měření samotném laserový měřič pohybuje, objevuje se chyba E03 – nestabilní zaměření cíle. Tato chyba se objevuje i v případě, pokud se z jednoho auta přejde svazkem paprsků na druhé auto, nějaký jiný předmět nebo na silnici. Pokud se jakákoli taková chyba vyskytne, měření je přerušeno a výsledky se neukládají. K měřícímu úhlu mezi osou pohybu vozidla a laserovým paprskem dovozce uvedl, že nulový měřící úhel je možný pouze v případě, kdy bude měřící laser stát přímo proti jedoucímu vozidlu, což není prakticky reálné. V manuálu však není uvedeno, že by se muselo měřit s nulovým měřícím úhlem. Naopak se počítá s nenulovým měřícím úhlem, proto je v manuálu popsaný jev „cosinus efekt“. Tento efekt nepatrně ovlivňuje naměřenou hodnotu tak, že vždy nepatrně snižuje naměřenou hodnotu oproti rychlosti skutečné, což znamená, že vliv tohoto úhlu je vždy ve prospěch řidiče měřeného vozidla. Ke vzdálenosti pro měření uvedl dovozce, že laser je schválen pro měření od 25 do 400 m. Laserové rychloměry MicroDigiCam LTI i LTI 20/20 TruCAM překračují požadavky našich předpisů na přesnost. Překročení povolené vzdálenosti nemá na výsledek měření žádný vliv. V technické dokumentaci k měřící laserové hlavici UltraLyte LR, která je použita v rychloměru MicroDigiCam se uvádí měřící rozsah do 1200m s přesností ± 2km/h v celém rozsahu měření. K problematice umístění záměrného kříže dovozce uvedl, že skutečnost, že na fotografii není přímo na vozidle, neovlivňuje výsledek měření. Jedná se nejspíš o závadu, která se občas může objevit na tomto typu zařízení. Pokud se vychýlí objektiv, pak můžeme zaznamenat posun záměrného kříže na fotodokumentaci. Avšak kvalita fotodokumentace nemá vůbec žádný vliv na výsledek měření. Seřízení laserové hlavice samotné (v manuálu popisované jako souosost) je velice stabilní a lze konstatovat, že pokud byl v průběhu měření záměrný bod na vozidle, patří naměřená hodnota právě k tomuto vozidlu. Navíc je potřeba uvážit i vliv divergence svazku laserových paprsků. Ta se projevuje obzvlášť při měření na větší vzdálenosti. Divergence je 30 cm na každých 100 m. Ve vzdálenosti 400 m je tedy průměr svazku 120 cm.“ 25. Jestliže přístroj jeho rychlost zaznamenal, pak lze jakékoliv pochybnosti o zaměření rychlosti vozidla řízeného žalobcem považovat jen za účelové a spekulativní. Laserové rychloměry pracují na principu stimulované emise fotonů se stejnou frekvencí a fází, tedy světelným zářením v oblasti viditelného spektra ve formě koherentního a monochromatického paprsku s přímým optickým zaměřením cíle. Laserové rychloměry jsou schopny provádět měření rychlosti na podstatně větší vzdálenost, než rychloměry radarové, přičemž úhel laserového paprsku z okraje vozovky či povrchem nemá pro výsledek měření podstatnější význam, rozhodným pouze je, aby mezi rychloměrem a cílem nebyla optická překážka, což v daném případě nebyla a záměrný kříž se nacházel na přední části vozidla. Nedošlo proto ani ke vzniku tzv. reflexe.

26. Návod k použití rychloměru je pak především manuálem sloužícím obsluze zařízení k usnadnění zacházení s přístrojem. Schopnost toto zařízení obsluhovat je podložena dokladem o proškolení opravňujícím konkrétního policistu provádět měření. Tento doklad je rovněž součástí správního spisu v projednávané věci a není pochyb o tom, že měření prováděl proškolený strážník. Základním nástrojem pro zjištění správnosti měření je pak záznam o přestupku, na kterém je zadokumentováno měřené vozidlo prostřednictvím fotografie z provedeného měření se všemi potřebnými údaji z provedeného měření. K zaznamenání měření dojde pouze v případě řádně provedeného měření. Uvedený záznam je rovněž součástí správního spisu, neobsahuje žádná chybová hlášení a není zde v tomto ohledu žádná pochybnost o správnosti provedení měření rychlosti.

27. Nad rámec věci je možné poukázat na jednoznačný závěr, který se ze shora uvedeného podává. Návod k obsluze rychloměru žalobcem namítaný slip effect nezná, nepopisuje. Dovozce užitého rychloměru je se slip effectem seznámen a jako osoba odborně znalá uvádí, že k němu u daných rychloměrů nemůže dojít. Z toho plyne, že není nutné, aby strážníci byli s tímto jevem seznámeni.

28. Námitkou ohledně tzv. slip effectu se již několikrát zabýval i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 15. 11. 2017, č. j. 2 As 191/2017-56 vyslovil, že „nemá pochybnosti o tom, poskytl-li certifikovaný a ověřený rychloměr jednoznačný výsledek měření rychlosti namísto chybového hlášení, došlo fakticky k bezvadnému změření rychlosti vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012-27, nebo též rozsudek ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013-60).“, což plně koresponduje se shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové. V nyní projednávaném případě je stěžejní skutečnost, že umístění záměrného kříže na fotografii z měřícího zařízení nevzbudilo jakoukoliv pochybnost o tom, že by nebylo změřeno právě vozidlo stěžovatele, je zřejmé, že měření probíhalo čelem k vozidlu a nic nenasvědčuje skutečnosti, že by v daném případě došlo k tzv. slip effectu. Krajský soud má z listinných důkazů ve správním spise za prokázané, že měřením rychlosti vozidla žalobce byly spolehlivě zjištěny relevantní skutečnosti. Použité měřící zařízení bylo řádně ověřeno Českým metrologickým institutem a splňovalo veškeré požadavky na přesnost měření.

29. Argumentaci žalobce k vadám dokazování správních orgánů je třeba odmítnout. Správní orgán prvního stupně v rámci ústního jednání konaného dne 5. 9. 2018, za přítomnosti zmocněnce žalobce, provedl důkaz čtením návodu k obsluze použitého rychloměru, jež je po celou dobu součástí správního spisu na CD nosiči. Následně byl zmocněnec žalobce správním orgánem dotázán, zda chce k tomuto důkazu něco uvést, načež zmocněnec pouze odpověděl, že s návodem k obsluze použitého rychloměru byl seznámen a nic k tomu uvést nechce, což následně stvrdil i svým podpisem. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 27/2016-31, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012-26 tedy nemůže obstát, jelikož v těchto případech správní orgány vůbec neprovedly Návod k obsluze jako důkaz, resp. tento návod ani nebyl součástí spisu. V nyní projednávané věci naopak Návod k obsluze byl po celou dobu součástí spisu na CD nosiči, jako důkaz byl proveden dne 5. 9. 2018 na ústním jednání, kde měl zmocněnec žalobce možnost se k němu vyjádřit.

30. Dále správní orgán provedl výslech zasahujících strážníků – P.a S., zmocněnec žalobce následně oběma strážníkům kladl doplňující otázky. Skutečnost, že strážníci provádějící měření nemají povědomí o vzniku a fungování slip effectu, sama o sobě nemůže založit pochybnost o správnosti provedeného měření, neboť strážníci jsou proškoleni ohledně správného zacházení s rychloměry, což dokládá i osvědčení strážníka J.C., který absolvoval školení operátora laserového měřiče a který daný přístroj v době měření obsluhoval. Krajský soud tak ve shodě s žalovaným neshledal žádný důvod, proč strážníky přezkušovat ze znalosti manuálu k obsluze měřicího přístroje. Z obsahu správního spisu, i samotného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a stejně tak i z rozhodnutí žalovaného je tak zřejmé, že se oba správní orgány měly skutkový stav za dostatečně zjištěný a řádně zdůvodnily, proč neprovedl žalobcem navrhované důkazy, jako byl opětovný výslech strážníků nebo doložení originálního videa z měření rychlosti. Nelze tak správním orgánům nic vytknout, když dovodily, že ověřovací list vydaný k tomu autorizovaným subjektem a měření provedené proškolenými policisty nemohlo být zpochybněno žalobcem navrženými důkazy.

31. Jak žalobce uvedl ve své žalobě, v průběhu řízení navrhoval provést jako důkaz originální video z měření jeho rychlosti k prokázání slip effectu. V tomto směru krajský soud nad rámec uvedeného podotýká, že dle návodu k obsluze rychloměr nepořizuje z průběhu měření videozáznam, ale pouze jednotlivé snímky.

32. Žalobce dále namítá, že žalovaný neprovedl důkaz navržený a předložený žalobcem v rámci doplnění odvolání – vyjádření České metrologického institutu, a ani následně v napadeném rozhodnutí neuvedl, proč tento důkaz neprovedl. Má se tak jednat o tzv. opomenutý důkaz, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 2 As 30/2007-58, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 Afs 77/2009-114. Krajský soud nejprve upozorňuje, že si je vědom judikatury věnující se problematice opomenutých důkazů, zejména nejčastěji citovaného závěru Ústavního soudu: „V tomto směru Ústavní soud připomíná též svoji konstantní judikaturu k otázce tzv. opomenutého důkazu, podle níž zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní, přičemž soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - "ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal". Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny, a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle § 132 o.s.ř. (podle zásady volného hodnocení důkazů) nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost)“ (nález sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002, nález sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995, či nález sp. zn. IV. ÚS 67/2000 ze dne 25. 1. 2001).

33. Na druhé straně však soud upozorňuje na rozdíl mezi neprovedením důkazního prostředku a opomenutým důkazem. Podstatou opomenutých důkazů je, že způsobují takovou vadu rozhodnutí, která je způsobilá vyvolat nepřezkoumatelnost pro nedostatek odůvodnění. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je nutno pokládat rozhodnutí zejména tehdy, jde-li o chybějící argumentaci, na které je skutkový stav postaven, resp. může být navrhovanými a neprovedenými důkazními prostředky zpochybněn. Tak tomu však v projednávané věci nebylo.

34. S otázkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu ve vztahu k odvolacím námitkám se zabýval např. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, č. j. 5 Ca 48/2005, přitom vyslovil, že „nevypořádá-li se správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odvolací námitkou, která je pro posouzení věci stěžejní, je tato skutečnost vadou řízení, pro kterou soud rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zruší“. Navrhoval-li žalobce provést důkaz vyjádřením České metrologického institutu za situace, kdy již skutkový stav byl správním orgánem prvního stupně dostatečně zjištěn (viz odůvodnění shora), nemohlo se jednat o stěžejní námitku, na které by skutkový stav stál. Je pravdou, že žalovaný pochybil, neuvedl-li ve svém rozhodnutí, že tento návrh odmítl a neprovedl pro jeho nadbytečnost, resp. z jiných důvodů. Toto pochybení samo o sobě však nemůže založit nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí.

35. K tomu krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2007, č. j. 5 Afs 132/2006 – 44: Za takové situace, kdyby soud shledal nepřezkoumatelným rozhodnutí žalovaného z důvodů vadného nebo nedostačujícího provedení důkazních prostředků, které by mohly zvrátit skutkový stav, který stál na jiných provedených důkazních prostředcích, osvědčených jako důkazy, a to jak k návrhu stěžovatele, tak i těch, které zjistil správce daně (resp. jejich neprovedení), ale pouze z důvodů neuvedení jejich nadbytečnosti v odůvodnění, shledává Nejvyšší správní soud takový postup výrazem přepjatého formalismu, který je nutno odmítnout (důraz doplněn). Nejvyšší správní soud v této souvislosti neshledává zcela přiléhavé srovnání „opomenutého důkazu“ v uváděné judikatuře Ústavního soudu. V projednávané věci se nejednalo o opomenutý důkaz, ale o neprovedený navrhovaný důkazní prostředek. Neprovedený důkazní prostředek nelze stricto sensu označit za opomenutý důkaz. Ve smyslu ust. § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků teprve po provedení důkazních prostředků správce daně osvědčí, které z nich se staly skutečně důkazem. Neprovedl-li žalovaný navrhovaný důkazní prostředek, nemohlo se jednat o opomenutý důkaz. Přestože se citovaný rozsudek týkal neprovedení důkazu v daňovém řízení, lze závěry v něm obsažené nepochybně vztáhnout i na toto správní řízení.

36. Jestliže správní orgány v obou stupních dostatečně zdůvodnily, proč považují skutkový stav za dostatečně prokázaný a proč provedené měření bylo v pořádku, bylo-li provedeno ověřeným rychloměrem, který zaznamenal měření bez chybového hlášení, a odmítly ostatní žalobcem navrhované důkazy, jelikož nemohly zpochybnit závěr správního orgánu, nemůže dojít při neprovedení důkazu, jenž jak bylo výše dovozeno, postrádá smysl, k nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Ze stejného důvodu i provedení navrhovaného důkazu v rámci soudního řízení se jeví jako nadbytečné a neúčelné a soud tento návrh zamítá.

37. Žalobce dále namítal, že strážníci postupovali v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu, potvrzení ohledně schválených úseků pro měření rychlosti je nepřezkoumatelné, jelikož písemné potvrzení bylo vydáno až ex post, před měřením došlo pouze k ústnímu schválení ze strany Policie ČR a strážníci nepostupovali v součinnosti s policií. Tuto námitku shledal krajský soud jako nedůvodnou.

38. Z ustanovení § 79a zákona o silničním provozu, vyplývá, že: „Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.“ 39. Pokud jde o stanovení míst k měření rychlosti obecní policií, které spadá do působnosti Policie České republiky, zákon neřeší, jakou formou k takovému stanovení má dojít. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že si správní orgán prvního stupně vyžádal vyjádření ohledně souladu měření rychlosti s §79a zákona o silničním provozu. K tomu vyžádání se vyjádřil vrchní strážník Městské policie Vimperk, P.M., který potvrdil, že dne 7. 3. 2018, v 14:07, v ulici Sušická, obec Vimperk, bylo vykonáno měření rychlosti radarem, a to v souladu s předmětným ustanovením § 79a, kdy měření bylo předem nahlášeno telefonicky na Policii ČR DI Prachatice. To samé následně potvrdil i L.K., vedoucí oddělení Dopravního inspektorátu, Územního odboru Prachatice, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Obě prohlášení jsou součástí správního spisu (č. l. 44, 45).

40. K pochybnosti žalobce ohledně listin prokazujících spolupráci Městské policie Vimperk a Policie České republiky nezbývá než žalobci sdělit, že vzhledem, k tomu, že zákon nepředepisuje formu ke stanovení schválení úseků pro měření rychlosti a prokázání součinnosti Policie ČR a obecní policie, může být tato součinnost dokázána i prohlášením jednoho z takto spolupracujících subjektů, o jehož pravdivosti není důvod pochybovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2018, č. j. 9 As 212/2017 – 47). Ze strany městské policie tudíž nedošlo k porušení § 79a silničního zákona, samotné měření proběhlo v součinnosti s policií při splnění podmínek dle § 79a, což je doloženo příslušnými listinami ve správním spise.

41. Další námitkou žalobce cílí do potlučeného rychloměru a poškozeného úředního značení rychloměru; ani v tomto ohledu se s ní však soud neztotožnil. Soud v prvé řadě podotýká, že skutková zjištění měl žalobce namítat na místě spáchání přestupku, resp. poznamenat je do oznámení přestupku, což neučinil, když toto ani nepodepsal. Zpětně je nelze ověřit, k tomu odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 As 300/2015- 35, podle něhož „[p]rokazovat stav věci (nebo místa činu) v minulosti je obecně problematické. Je tomu proto, že v průběhu času se mění stav věci, její vlastnosti, vzezření, funkčnost, apod., ať už v důsledku jejího užívání, vnějších objektivních zejména přírodních jevů (např. počasí) nebo i vědomými dodatečnými zásahy do věci prováděné člověkem. Proto, je-li stav určité věci (místa) důležitý pro objasnění zjišťovaného skutkového stavu, patří její ohledání mezi prvotní úkony v konkrétním řízení. Není ovšem úkonem povinným, zejména za situace, kdy o stavu věci s ohledem na další skutečnosti zjištěné dosud provedenými jinými důkazy, nejsou pochybnosti“. Ze spisového materiálu se ovšem nepodává, že by v tomto ohledu mohly být jakékoli pochybnosti.

42. Nic neukazuje na to, že by měření rychlosti bylo provedeno rychloměrem s poškozenými úředními značkami. Dle § 11a zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších změn a doplňků, platí, že uživatel stanoveného měřidla (tedy Policie ČR, obecní policie) je povinen na žádost osoby, která může být dotčena nesprávným měřením, požádat o přezkoušení stanoveného měřidla. Český metrologický institut a subjekty autorizované podle tohoto zákona k ověřování příslušného druhu stanovených měřidel přezkouší stanovené měřidlo a o přezkoušení vydají osvědčení, jehož přílohou je zkušební protokol. Ověření je soubor činností, kterými se potvrzuje, že stanovené měřidlo má požadované metrologické vlastnosti. Postup při ověřování stanovených měřidel stanoví ministerstvo vyhláškou. Ověření se deklaruje opatřením stanoveného měřidla úřední značkou nebo vydáním ověřovacího listu nebo provedením obojího. Ověřovací list je v projednávané věci součástí spisového materiálu. Stanovené měřidlo se považuje za vyhovující, pokud má při přezkoušení metrologické vlastnosti stanovené opatřením obecné povahy. Opatření obecné povahy kromě požadovaných metrologických vlastností stanoveného měřidla stanoví i zkoušky při přezkoušení, pokud jsou odlišné od zkoušek při ověřování. Pokud tedy měl žalobce na místě pochybnosti o provedeném měření, měl důsledně trvat na výše uvedeném postupu. Pokud o této možnosti nevěděl, nelze to přičítat k tíži správních orgánů. Důkaz ohledáním rychloměru s časovým zpožděním nemohl zpětně ověřit stav úředního značení v době spáchání přestupku.

43. Z podání učiněných žalobcem v rámci správního řízení je patrné, že se jedná o účelovou, obstrukční námitku, neboť žalobce ve vyjádření v rámci řízení v prvním stupni navrhuje provedení důkazu ohledáním rychloměru a důkazu opětovného přezkoušení rychloměru, v rámci odvolacího řízení poté v podaném odvolání argumentuje, ve vztahu k potlučenému rychloměru a poškozeného úředního značení, neprovedením důkazu Návodem k obsluze či originálním videem z měření, v rámci žaloby se poté žalobce vrací k argumentaci ohledně neprovedení přezkoušení a ohledání rychloměru. Sám žalobce se tedy v učiněných podání ztrácí v navrhovaných důkazních prostředcích.

44. Krajský soud podotýká, že ve správním řízení přitom tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek, a to tzv. oběma směry. Při soudním přezkumu odvolacího rozhodnutí je tak třeba vzít v úvahu, že odvolací orgán může nahradit část odůvodnění orgánu prvního stupně vlastní úvahou (v případě, kdy prvostupňové rozhodnutí potvrzuje) a naopak mezery v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, které by jinak způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost, proto mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvního stupně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

45. Správní orgán prvního stupně shledal námitku žalobce za obstrukční a vysvětlil, jak rychloměr funguje, přičemž potlučení či poškození rychloměru nebylo prokázáno. Žalovaný poté doplnil prvostupňový orgán a odmítl důkazní návrhy žalobce v podobě opětovného výslechu strážníků či ohledání rychloměru, jelikož vyhodnotil navržené důkazy jako nadbytečné, žalobce ve svých námitkách neposkytl žádný konkrétní důkaz pro svá tvrzení, strážníci již vyslechnuti byli, včetně doplňujících otázek zástupcem žalobce. Není tak pravdou, že žalovaný nevzal v potaz, že žalobce navrhl provést důkaz ohledáním rychloměru. V tomto postupu nelze spatřovat rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť správní orgány nejsou povinny provést veškeré důkazní návrhy.

46. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Nad rámec uvedeného krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

VI. Závěr a náklady řízení

47. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení