58 C 11/2025 - 63

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 48 166 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 48 166 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 807 Kč od 3. 7. 2025 do 21. 7. 2025 a z částky 48 166 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení 26 898,30 Kč k rukám právního zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] původně domáhala zaplacení částky ve výši 87 807 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako spotřebitelka uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o životním pojištění Dynamik č. [hodnota] s počátkem pojištění dne [datum], jejíž součástí byly i všeobecné pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] (dále jen „VPP“) a smluvní ujednání životního pojištění DYNAMIK verze [Anonymizováno] (dále jen „SUŽP“). Podle žalobkyně byla předmětná pojistná smlouva smlouvou formulářového typu, která byla připravena žalovanou, aniž by žalobkyně mohla ovlivnit její jednotlivá ujednání. Žalobkyně měla za to, že předmětná pojistná smlouva obsahuje nepřiměřená a zneužívající smluvní ujednání, která byla obsažena v doplňkových pojistných podmínkách. Podle žalobkyně nelze z podkladů k pojistné smlouvě zjistit konkrétní obsah ujednání, protože od žalobkyně neobdržela technické zásady ani přehled poplatků, a neměla možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat a snižovala, a tím ani nemohla zjistit výši budoucího pojistného plnění. Tato ujednání jsou podle žalobkyně v rozporu s požadavkem poctivosti, což způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Žalobkyně odkázala na směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, a měla za to, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně měla rovněž za to, že ujednání pojistné smlouvy jsou i obsahově neurčitá, neboť neobsahují určení konkrétní výše rizikového pojistného, resp. počátečních, správních, inkasních nákladů či nákladů za mimořádné úkony, ani mechanismus, kterým by jejich výše měla být jednoznačně a transparentně určena. Podle žalobkyně jsou daná ujednání neoddělitelná od zbývající části smlouvy, a proto je smlouva absolutně neplatná jako celek. Žalobkyně odkázala na judikaturu Městského soudu v Praze, jakož i Nejvyššího soudu a právní úpravu evropského práva. S ohledem na to, že žalobkyně uhradila žalované pojistné ve výši 109 968 Kč a žalovaná jí vyplatila formou mimořádných výběrů částku 22 161 Kč, domáhala se žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi těmito částkami, tj. 87 807 Kč. Žalobkyně ohledně námitky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení uvedla, že její nárok není promlčen. Podle žalobkyně smlouva obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání, která jsou v rozporu s evropským právem, a prosazení práva na vydání bezdůvodného obohacení brání vnitrostátní právní úprava. Z tohoto důvodu nelze na posuzovaný případ aplikovat příslušnou vnitrostátní právní úpravu, a to ani ohledně promlčení, a soudy musí vycházet přímo z práva Unie. Žalobkyně dále měla za to, že je nejprve třeba zúčtovat vzájemná plnění bez ohledu na promlčecí lhůtu a teprve následně přihlédnout k promlčení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná jí však ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná potvrdila, že mezi účastnicemi byla uzavřena předmětná smlouva dne [datum]. Dále uvedla, že v průběhu trvání pojištění žalobkyně učinila dva mimořádné výběry v celkové výši 17 761 Kč, a žalovaná jí dále za nahlášenou pojistnou událost vyplatil plnění ve výši 4 400 Kč. Pojistná smlouva pak byla ukončena na základě výpovědi žalobkyně ke dni [datum], a žalovaná uhradila žalobkyni odkupné ve výši 39 641 Kč. Žalovaná namítala, že žalobkyně neprokázala, že provedla jí tvrzené platby žalované. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, a tuto námitku vznesla i pro případ, že by soud posoudil jako absolutně neplatnou i jen část pojistné smlouvy. Podle žalované jsou promlčena veškerá plnění žalobkyně uhrazená přede dnem [datum]. Žalovaná měla rovněž za to, že by se soud měl přednostně zabývat promlčením před posouzením samotného nároku žalobkyně, a to s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně měla již v době uzavření smlouvy k dispozici veškeré relevantní dokumenty včetně všeobecných pojistných podmínek a doplňkových pojistných podmínek a byla s nimi seznámena, a proto z nich mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy. Žalovaná měla za to, že pojistná smlouva je platná a určitá, a neobsahuje zneužívající ujednání, neboť žalobkyni již ze smlouvy musely být známy částky, které byla žalovaná oprávněna strhávat, a tedy jí musela být známa i konečná výše plnění. Stejně tak bylo žalobkyni jasné, že jí vzniká povinnost hradit rizikové pojistné a poplatky. Dotčená ujednání se pak týkají pojistného a nákladů spojených s pojištěním (počáteční, správní, inkasní, rizikové náklady), což tvoří hlavní předmět a cenu plnění, a proto je nelze ani podle evropské směrnice podrobovat testu nepřiměřenosti. Žalovaná dále uvedla, že nelze dovodit, že by žalobkyně byla špatnou finanční situací a tíživými okolnostmi přinucena uzavřít předmětnou smlouvu, a naopak se dobrovolně rozhodla své finanční prostředky investovat do jí zvoleného produktu. Žalobkyně byla podle žalované každý rok informována výročními a informačními dopisy o konkrétní výši částek určených k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného. Žalobkyně měla možnost dovolat se údajné neplatnosti smlouvy a vydání údajného bezdůvodného obohacení, přesto jednala podle smlouvy a čerpala z ní plnění. Pokud ve smlouvě chyběly podstatné informace, jednalo se jen o nedostatek projevu vůle spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tedy o vadu neurčitosti. Žalovaná rovněž namítla, že pokud by byla pojistná smlouva v některých částech neurčitá a neplatná, jednalo by se o neplatnost relativní, které se však žalobkyně nedovolala a toto její právo se promlčelo ještě před podáním žaloby. I v případě, že by dané ujednání bylo neplatné, jednalo by se o neplatnost dílčí, nikoli celé smlouvy. Žalobkyni proto podle žalované začala v okamžiku uzavření pojistné smlouvy běžet subjektivní promlčecí lhůta. Podle žalované chce naopak žalobkyně vytvořit bezúplatný vztah, ač jde o smlouvu úplatnou. Od roku [Anonymizováno] obsahovaly informace k pojistné smlouvě i informaci o konkrétní částce zaúčtované na rizikové pojistné, o nákladech spojených s pojistnou smlouvou a aktuální výši odkupného. Žalovaná rovněž vznesla námitku zúčtování vzájemných plnění. Žalovaná dále odkázala na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala podáním ze dne 3. 9. 2025 žalobu částečně zpět o zaplacení částky vyšší 39 641 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 22. 7. 2025 do zaplacení, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 9. 2025, č.j. 58 C 11/2025– 36, v tomto rozsahu řízení zastavil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 9. 2025.

4. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že dne [datum] uzavřely smlouvu o životním pojištění Dynamik č. [hodnota] s počátkem pojištění dne [datum], jejíž součástí byly i Všeobecné pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] a smluvní ujednání životního pojištění Dynamik verze [Anonymizováno]. Dále bylo mezi účastnicemi nesporné, že tuto pojistnou smlouvu připravila žalovaná. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni [datum], a to na základě výpovědi žalobkyně, který vypověděla pojistnou smlouvu dne [datum]. Mezi účastnicemi nebylo sporu ani o tom, že žalovaná vyplatila žalobkyni mimořádný výběr ve výši 5 761 Kč dne [datum], 12 000 Kč dne [datum] a poskytla jí pojistné plnění ve výši 4 400 Kč dne [datum] (viz též informace o výplatě pojistného plnění dne [datum]). Žalobkyni dále bylo vyplaceno žalovanou odkupné ve výši 39 641 Kč, a to v červenci [Anonymizováno]. Žalované byla doručena výzva k vydání bezdůvodné obohacení ze dne [datum] a žalobkyni byla doručena reakce žalované ze dne [datum]. Soud vzal tato shodná tvrzení účastnic za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

5. Z pojistné smlouvy o životním pojištění DYNAMIK č. [hodnota] ze dne [datum] soud dále zjistil, že smlouva byla uzavřena na pojistnou dobu 24 let. Ve smlouvě bylo sjednáno základní pojištění žalobkyně pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou 70 000 Kč (viz též životní pojistka). Současně bylo sjednáno úrazové pojištění dospělých Klasik plus, tj. pro případ smrti žalobkyně úrazem s pojistnou částkou 100 000 Kč, v případě trvalých následků úrazu s pojistnou částkou 200 000 Kč s progresivním plněním, dále pro dobu nezbytného léčení s jednonásobkem základních pojistných částek. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala platit žalované pojistné ve výši celkem 350 Kč měsíčně. Ze smlouvy dále vyplývá, že z celkového pojistného se podle doplňkových pojistných podmínek uhrazuje rizikové pojistné za další pojištění sjednané se základním pojištěním. Žalobkyně prohlásila, že při uzavření pojistné smlouvy převzala smluvní ujednání pro sjednané pojištění a všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti a všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici.

6. Ze smluvního ujednání [Anonymizováno] soud zjistil, že podle bodu 2.1 se kapitálovou hodnotou rozuměla aktuální hodnota pojištění a členila se na kapitálovou hodnotu tvořenou běžným pojistným a kapitálovou hodnotu tvořenou mimořádným pojistným. Kapitálová hodnota tvořená běžným pojistným se zvyšovala o zaplacené běžné pojistné a dále se zvyšovala k 1. dni každého zúčtovacího období o úrok odpovídající ročnímu úročení 2 %. Kapitálová hodnota tvořená mimořádným pojistným se zvyšovala o zaplacené mimořádné pojistné a dále se zvyšovala k 1. dni každého zúčtovacího období o úrok uvedený v Přehledu poplatků žalované. Kapitálová hodnota se snižovala k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné, počáteční a správní náklady a poplatky. Dále se kapitálová hodnota mohla snižovat o mimořádné výběry. Podle bodu 2.2. se běžným pojistným rozumělo pojistné placené pojistníkem pravidelně v dohodnuté výši za dohodnutá pojistná období. Podle bodu 2.3. se mimořádným pojistným rozumělo pojistné uhrazené pojistníkem v průběhu trvání pojištění nad rámec dohodnutého placení běžného pojistného. Podle bodu 2.4. se pak rizikovým pojistným rozuměla úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným touto pojistnou smlouvou. Podle článku 1, bodu 1.6 byla žalovaná oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a o rizikové pojistné za další sjednaná pojištění. Podle článku 1, bodu 1.7. stanovila žalovaná rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a rizikové pojistné za další sjednaná pojištění podle pojistně technických zásad, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného (žalobkyně) k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Podle článku 1, bodu 2.1 byla žalovaná oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad. Podle článku 1, bodu 2.2. byla žalovaná oprávněna započítat žalobkyni inkasní náklady za každé zaplacené běžné pojistné. Podle článku 1, bodu 2.3. byla žalovaná oprávněna účtovat žalobkyni poplatky za mimořádné úkony, které prováděla na žádost žalobkyně, a které byly uvedeny v Přehledu poplatků. Výši poplatků určovala žalovaná v Přehledu poplatků přístupném na obchodních místech žalované. Podle článku 1, bodu 2.4. byla úhrada nákladů a poplatků prováděna započtením vzájemných pohledávek. Nebylo-li započtení možno provést, bylo splatné předem. Podle článku 2, bodu 1.1.1. zabezpečovalo pojištění pro případ smrti nebo dožití výplatu plnění oprávněné osobě v případě, že by žalobkyně v době trvání pojištění zemřela, nikoli následkem sebevraždy do dvou let trvání pojištění, nebo žalobkyni v případě, že by se dožila konce pojištění. Pojištění zanikalo smrtí žalobkyně, nejpozději však, dožila-li se konce pojištění. Podle článku 2, bodu 1.1.2. dožila-li se žalobkyně dne uvedeného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, měla žalovaná vyplatit kapitálovou hodnotu k tomuto datu. Podle článku 2, bodu 3.1 bylo stanoveno, že podle zásad a ve výši stanovené žalovanou se ke sjednanému pojištění přiznával podíl na výnosech z rezerv pojistného. Podíl na výnosech z rezerv pojistného se měl vyplácet při skončení pojištění, kde se vyplácela kapitálová hodnota pojištění. Podle článku 2, bodu 3.2 bylo stanoveno, že při skončení pojištění, u něhož došlo k redukci pojistné doby, se podíly na výnosech z rezerv pojistného nepřiznávaly. Podíly na výnosech z rezerv pojistného přiznané do dne účinnosti redukce podle čl. 10 VPP ŽP se k tomuto dni podle zásad zahrnovaly do redukované pojistné doby.

7. Ze Všeobecných pojistných podmínek [Anonymizováno] soud zjistil, a to z článku 7, odstavce 3, že případné přebytky pojistného měla žalovaná použít ke zvýhodnění pojištění formou zvýšení příspěvku zábrany škod nebo snížení sazeb pojistného, zvýšení pojistných částek, případně rozšíření rozsahu pojištění. Podle článku 7, odstavce 4 byla výše a splatnost pojistného byla uvedena v pojistné smlouvě. Výše pojistného se určovala podle sazeb stanovených pojistitelem pro jednotlivé druhy pojištění. Podle článku 17 1. platilo, že pokud bylo u pojištění za běžné pojistné zaplaceno pojistné alespoň za dva roky nebo šlo-li o pojištění za jednorázové pojistné sjednané na dobu delší než jeden rok nebo o pojištění s redukovanou pojistnou částkou, měl ten, kdo pojistnou smlouvu se žalovanou uzavřel (žalobkyně), právo, aby na její žádost žalovaná pojištění zrušila s výplatou od bytného. Toto právo nebylo u pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovenou dobu a u po jištění, ze kterého se vyplácí důchod, pokud ve smlouvě nebylo dohodnuto jinak. Podle článku 17.2 pojištění zaniklo dnem, kdy žalovaná odbytné vyplatila, vystavila šek nebo dala příkaz k provedení výplaty peněžnímu ústavu. Způsoby zániku pojištění byly uvedeny v článku 16, s tím, že podle bodu 1 pokud pojištění zaniklo odstoupením od smlouvy podle § 802 odst. 1 občanského zákoníku, měla žalovaná vyplatit žalobkyni zaplacené pojistné snížené o náklady, které vznikly s uzavřením a správou pojistné smlouvy. Žalobkyně by pak byla povinna vrátit žalované to, co bylo ze smlouvy plněno. Podle bodu 3 téhož článku pokud pojištění zaniklo z jiných důvodů, než bylo uvedeno v odstavci 1 (a 2), ne však proto, že pojistnou událostí odpadl důvod dalšího pojištění, byla žalovaná povinna vrátit zbývající část běžného pojistného. Podle článku 18 stanovila sníženou pojistnou částku, snížený důchod nebo zkrácenou pojistnou dobu a výši odbytného žalovaná podle pojistně technických zásad.

8. Z informací o pojistné smlouvě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], vyplynulo, že žalovaná informovala žalobkyni o výši pojistného, a zároveň jí zasílala pravidelný přehled k pojistné smlouvě - informace o stavu pojistné smlouvy.

9. Z informace o stavu pojistné smlouvy k datu [datum] má soud za prokázané, že žalovaná informovala žalobkyni o vývoji jejího pojištění, o výši pojistné částky pro případ smrti, kapitálové hodnoty tvořené běžným pojištěním a kapitálové hodnoty tvořené mimořádným pojištěním. Podle informace k pojistné smlouvě z [datum] žalovaná informovala žalobkyni o dosavadním průběhu a budoucím modelovém vývoji jejího pojištění. Současní žalobkyni upozornila, že ve výročních dopisech, které bude dostávat, bude uváděn aktuální vývoj pojištění za poslední rok jeho trvání. Podle informace o dynamizaci pojištění ze dne [datum] pak žalovaná informovala žalobkyni o nové výši pojistného od [datum] a podle dopisu bez data spolu s potvrzením o odchozích úhradách ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná navýšila pojistné na částku 416 Kč od [datum].

10. Podle informace o stavu pojistné smlouvy k datu [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a informace o budoucím vývoji pojištění Dynamik k [datum], [datum] a [datum] pak žalovaná informovala žalobkyni kromě vývoje jejího pojištění, výše pojistné částky pro případ smrti, kapitálové hodnoty tvořené běžným pojištěním a kapitálové hodnoty tvořené mimořádným pojištěním ještě o aktuální výši měsíčního pojistného, jakož i o hodnotě pojištění, tj. o aktuální výši odbytného vždy k danému datu, podílech na výnosech, a o pojistném na riziková krytí a uhrazených nákladech. Dopisy současně obsahovaly modelový příklad budoucího vývoje pojištění v čase a předpokládané výši odbytného.

11. E-mailovou komunikací ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a záznamy z interního systému o zpracování dopisů doručovaných žalobkyní označené jako příloha č. [hodnota], příloha č. [hodnota] a příloha č. [hodnota] podání [č. účtu] spolu s potvrzením o odchozích úhradách ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná doručila žalobkyni výše uvedené informace o stavu pojistné smlouvy za rok y [Anonymizováno] až [Anonymizováno], neboť žalobkyně podle těchto dopisů navyšovala měsíční platby pojistného.

12. Z potvrzení o odchozích úhradách ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně hradila žalované za dobu od [datum] do [datum] pojistné ve výši celkem 43 834 Kč. V době od [datum] do [datum] žalobkyně zaplatila 9 x částku 429 Kč a 3 x částku 449 Kč, tj. celkem 5 208 Kč. V době od [datum] do [datum] žalobkyně zaplatila 9 x částku 449 Kč, od [datum] do [datum] 12 x částku 494 Kč a v době od [datum] do [datum] zaplatila 3x částku 531 kč, tedy celkem 11 562 Kč.

13. Z přehledu plateb k datu [datum] soud zjistil, že na předmětnou smlouvu bylo uhrazeno celkem 101 637 Kč, nicméně z dokladu nevyplývá, kdo dané částky žalované zaplatil.

14. Z ukončení pojištění ze dne [datum] a informace k ukončení pojištění ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vypověděla předmětnou smlouvu ke konci pojistného období. Žalovaná informovala žalobkyni, že ke dni [datum] činí předpokládaná výše plnění ze smlouvy 39 339 Kč. podle informace o zániku pojištění k [datum] činila pak výše plnění ze smlouvy 39 641 Kč.

15. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 90 614 Kč s poukazem na neplatná ujednání předmětné pojistné smlouvy.

16. Žalovaná dopisem ze dne [datum] sdělila žalobkyni, že neshledala žádné pochybení při uzavření předmětné smlouvy s tím, že předmětná smlouva je platná. Žalovaná poukázala na vyplacení mimořádných výběrů ve výši 17 761 Kč a plnění za dobu nezbytného léčení za úraz ve výši 4 400 Kč v září [Anonymizováno]. Dále uvedla, že žalobkyně podepsala dne [Anonymizováno] výpověď smlouvy. Současně nárok žalobkyně odmítla.

17. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o životním pojištění. Při sjednání smlouvy žalobkyně obdržela Smluvní ujednání a Všeobecné pojistné podmínky. Z žádných zmíněných dokumentů však nevyplývá výše rizikového pojistného, ani kolik mělo být účtováno na počátečních či správních nákladech a poplatcích, jakož i inkasních nákladech, a není z nich ani zřejmé, co se rozumí pojistně technickými zásadami. Žalobkyně následně vypověděla předmětnou smlouvu dne [datum], a tato pak byla ukončena ke dni [datum]. Žalobkyně v době od [datum] do [datum] zaplatila žalované na pojistném celkem částku ve výši 43 834 Kč. Žalobkyně vyplatila žalované částku 5 761 Kč, 12 000 Kč, poskytla jí pojistné plnění ve výši 4 400 Kč a vyplatila jí odkupné ve výši 39 641 Kč, tedy celkem částku 61 802 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 90 614 Kč dopisem ze dne [datum], žalovaná jí ničeho dalšího nevyplatila.

19. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] je třeba s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“) aplikovat na posuzovaní případ ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 30. 9. 2005 (dále jen „obč. zák.“).

20. Podle ust. § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

21. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle odstavce 2 téhož ustanovení právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

22. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odstavce 2 téhož ustanovení dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odstavce 3 téhož ustanovení spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která podle písm. c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, podle písm. g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle písm. h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě.

23. Podle § 107 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

24. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

25. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) (dále jen „ZoPS“) ve znění účinném v době uzavření smlouvy do 28. 9. 2005 je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle § 3 ZoPS se pro účely tohoto zákona rozumí podle písm. a) nahodilou skutečností skutečnost, která je možná a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojištění vůbec nastane, nebo není známa doba jejího vzniku, a podle písm. b) pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Podle ust. § 4 odst. 1 ZoPS pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odstavce 4 téhož ustanovení součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odstavce 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

26. Podle článku 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, platí, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podle odstavce 2, 1. a 2. věta téhož ustanovení ujednání podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. Skutečnost, že některé aspekty podmínky nebo jedna konkrétní podmínka byly individuálně sjednány, nevylučuje použití tohoto článku pro zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o předem sepsanou běžnou smlouvu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající. Podle této přílohy je jako nepřiměřené uvedeno mimo jiné ujednání, které stanoví závaznost smlouvy pro spotřebitele, zatímco plnění závisí jen na vůli prodávajícího, nebo bezdůvodné ponechání plateb spotřebitele při zrušení smlouvy prodávajícím, možnost jednostranného zrušení smlouvy prodávajícím bez stejného práva pro spotřebitele, případně neodvolatelný závazek spotřebitele, aby plnil podmínky, se kterými se nemohl seznámit před uzavřením smlouvy Podle článku 4 odst. 1 směrnice aniž je dotčen článek 7, posuzuje se nepřiměřenost smluvní podmínky s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází. Podle odstavce 2 téhož ustanovení posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.

27. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o životním pojištění, při jejímž sjednání žalobkyně obdržela Smluvní ujednání a Všeobecné pojistné podmínky. Z těchto dokumentů však nevyplývá konkrétní výše rizikového pojistného za další pojištění sjednané se základním pojištěním, které se uhrazuje z celkového pojistného, ani způsob jejího určení, stejně jako výše počátečních, správních či inkasních nákladů a poplatků, které měly být stanoveny v Přehledu poplatků žalované. Tyto však žalobkyni neobdržela a nebyly jí tedy známy. Stejně tak ze smlouvy nevyplývá ani mechanismus, na jehož základě by je bylo možné stanovit i kapitálovou hodnotu pojištění, a není ani zřejmá výše rizikového pojistného, které mělo být podle článku 1, bodu 1.

7. SUŽP stanoveno podle pojistně technických zásad, ani kolik mělo být účtováno na počátečních či správních nákladech a poplatcích, jakož i inkasních nákladech, a není z nich ani zřejmé, co se rozumí právě pojistně technickými zásadami, podle nichž měla být vypočtena výše odbytného ve smyslu článku 18 VPP. Stejně tak nebylo ve smlouvě určeno, jak konkrétně je žalovaná oprávněna snižovat kapitálovou hodnotu pojištění, tedy o jaké konkrétní počáteční a správní náklady, rovněž stanovené podle blíže neurčených pojistně technických zásad (viz článek 1, bodu 2.1 SUŽP). Absence takto podstatných údajů tak způsobuje neurčitost daných ujednání ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.. Pojistná smlouva totiž musí obsahovat jasně a určitě sjednané podstatné náležitosti, a kromě ujednání o výši pojistného z ní musí být zřejmý i rozsah povinností pojistníka k úhradě jednotlivých nákladů, a konkrétní způsob jejich výpočtu tak, aby bylo pojistníkovi zřejmé, jaká bude kapitálová hodnota jeho pojištění. Tato se však měla snižovat o rizikové pojistné, počáteční a správní náklady a poplatky. Protože však v předmětné pojistné smlouvě takovéto ujednání chybělo, je smlouva od počátku absolutně neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 936/2005 nebo též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023). Protože v pojistné smlouvě chyběly její podstatné náležitosti, které jsou neoddělitelným ujednáním od jejího ostatního obsahu, je pojistná smlouva absolutně neplatná jako celek.

28. Uvedené nedostatky nelze považovat za pouhou vadu smlouvy, přezkoumatelnou testem přiměřenosti ve smyslu § 56 obč. zák., resp. článku 6 směrnice Rady 93/13/EHS. Tento test předpokládá existenci platně uzavřeného ujednání, jehož obsah lze posoudit z hlediska poctivosti a rovnováhy práv a povinností stran. Protože však výše uvedená ujednání nebyla ve smlouvě vůbec obsažena, nelze jejich přiměřenost podrobit soudnímu přezkumu. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku sp. zn. 33 Cdo 499/2023 výslovně zdůraznil, že „Spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání (jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran); ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.“ Soud proto dospěl k závěru, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost, nikoli však pro rozpor s právem Evropské unie, jak se domnívala žalobkyně. Nejde tedy o případ použití nepřiměřených ujednání, ale o nedostatek základní náležitosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Jednotlivá ujednání smlouvy podle názoru soudu nezpůsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, nebo´t na jedné straně žalobkyně se na základě dané smlouvy zavázala platit žalované pojistné a žalovaná se zavázala plnit v případě, že by nastaly okolnosti sjednané ve smlouvě, tedy že by nastala pojistná událost. Současně se zavázala vyplatit žalobkyni při ukončení smlouvy kapitálovou hodnotu daného pojistného.

29. Důsledkem absolutní neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pak je, že si strany musí navzájem vrátit vše, co podle ní plnily (§ 457 obč. zák.). Žalobkyně v řízení prokázala, že uhradila žalované na pojistném částku 43 834 Kč, a to v době od [datum] do [datum], zatímco žalovaná jí vyplatila celkem částku 61 802 Kč. Protože tato částka převyšuje plnění, které uhradila žalobkyně žalované, je zřejmé, že na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.

30. O všem i v případě, že by soud dospěl k závěru, že to byla skutečně žalobkyně, která žalovaná zaplatila celkem částku 101 637 Kč, jak vyplývá z přehledu plateb k datu [datum], bylo by třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaná vznesla v řízení námitku promlčení. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil, a nejpozději za tři roky ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Soud má za to, že žalobkyně mohla nejpozději ke dni ukončení smlouvy [datum] zjistit výši odbytného, které jí v této souvislosti bylo vyplaceno, a porovnat jej se zaplaceným pojistným. Tím se dozvěděla, že žalované vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení, a to právě na úkor žalobkyně. Žalobkyně byla dále v průběhu doby trvání pojištění pravidelně informována o stavu její pojistné smlouvy informačními dopisy (viz body 9 až 11 odůvodnění tohoto rozsudku), které uváděly výši pojistného, odečteného rizikového pojistného a poplatků, tedy jí bylo známo, kolik jí má být s ohledem na případně uhrazenou částku vyplaceno při ukončení pojištění. Vědomost o těchto rozhodných skutečnostech tedy měla žalobkyně nejpozději v okamžiku zániku smlouvy. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta v tomto případě s ohledem na absolutní neplatnost pojistné smlouvy činí podle § 107 obč. zák. dva roky, a proto by žalobkyně mohla požadovat pouze plnění, které uhradila v době od [datum] do 18.7.2025 částku 11 562 Kč (viz bod 12 odůvodnění rozsudku).

31. Totéž platí i z pohledu objektivní lhůty, kdy veškeré platby poskytnuté žalovanou před [datum] byly ke dni podání žaloby již promlčeny. Objektivní tříletá lhůta běží nezávisle na subjektivní lhůtě (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a její uplynutí má za následek zánik vymahatelnosti práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. je totiž rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení skutečně (fakticky) vzniklo. Promlčecí lhůta začala běžet u každého provedeného plnění zvlášť, a tedy by nebyl z hlediska objektivní promlčecí lhůty promlčen nárok žalobkyně na vrácení plnění zaplacených od [datum] do 18. 7. 2025 [Anonymizováno] výši celkem 16 770 Kč (viz bod 12 odůvodnění rozsudku, tj. 5 208 + 11 562). Protože však objektivní a subjektivní promlčecí lhůta běží nezávisle na sobě, a právo se promlčí uplynutím kterékoliv z nich, není promlčen nárok žalobkyně na vyplacení částky 11 562 Kč.

32. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 odst. 1 obč. zák., pak nutno konstatovat, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, pokud by se jednalo o výraz zneužití tohoto práva, tedy pokud by účastník zavinil, že došlo k marnému uplynutí promlčecí doby (viz nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 643/04 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010). Tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn natolik významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1839/2000). Při zkoumání úmyslu jednoho z účastníků poškodit druhého účastníka však není možné vycházet z okolností a důvodů, z nichž je dovozován samotný vznik uplatněného nároku, ale pouze z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení uplatněna. Pro závěr o jednání žalované v rozporu s dobrými mravy je totiž podstatné její konkrétní chování, které je možné kvalifikovat jako odporující morálním zásadám společnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010). Jak shora uvedeno, o jednání žalované vykazující znaky přímého úmyslu poškodit žalobkyni by bylo možné uvažovat jen v souvislosti s okolnostmi, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalovaná zavinila marné uplynutí promlčecí doby na straně žalobkyně, tedy, že by nějakým zavrženíhodným způsobem bránila žalobkyni uplatnit její nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jak naopak z provedených důkazů vyplývá, žalobkyně měla možnost své právo uplatnit kdykoliv dříve, neboť byla o stavu pojištění pravidelně informována výše uvedenými informačními dopisy, z nichž se dozvěděla, jaké konkrétní nároky jí ze smlouvy aktuálně vyplývají. Žalobkyni tak nic nebránilo domáhat se svých práv soudní cestou bezprostředně po obdržení každého z jednotlivých dopisů. Samotná skutečnost, že žalovaná má za to, že předmětná smlouva je platná, nečiní námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy.

33. Soud proto uzavřel, že žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen s výjimkou částky 11 562 Kč.

34. Žalovaná však současně vznesla námitku zúčtování, tj. započtení vzájemných plnění. Pokud se žalobkyně domnívala, že soud měl nejprve provést započtení vzájemných plnění účastnic a teprve poté na daný případ aplikovat ustanovení o promlčení, pak soud dospěl k závěru, že ani tato námitka neobstojí. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 207/2022, na který odkazovala sama žalobkyně, „Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, že by bylo prokázáno, že existoval. Je-li tedy v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006, usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Takový postup by byl v rozporu s § 6 o. s. ř., zejména se zásadou hospodárnosti řízení vyplývající z tohoto ustanovení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované pod č. 29/1983 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).“ Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný uplatní námitku promlčení, soud je povinen se jí zabývat dříve, než přikročí k posouzení samotného důvodu a výše nároku. Promlčení je tzv. procesní obranou, která nevede ke zániku samotného práva, ale brání jeho soudní vymahatelnosti. V tomto smyslu je možné provést započtení jednotlivých plnění stran pouze mezi pohledávkami, které jsou způsobilé k započtení, tj. které existují a jsou vymahatelné. Pohledávka, která je sice existující, ale je již promlčená, způsobilá k započtení není. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 75/2009, z něhož vyplývá, že „Je možné, že pohledávky z bezdůvodného obohacení se promlčí dříve, než dojde k jejich splatnosti. Pokud v době uplatnění pohledávek vůči žalobci (zde současně s uplatněním námitky započtení), tedy v době jejich splatnosti, byly některé z pohledávek žalovaných promlčeny, pak je nelze započíst.“ (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol., Občanský zákoník: Komentář ASPI, Svazek V, (§ 1721-2520). Teprve v případě, že by soud dospěl k závěru, že pohledávka promlčená není, lze se zabývat jejím zúčtováním s pohledávkami protistrany. Jak také vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 52/2002, na který odkazovala žalobkyně, „v intencích ustanovení § 457 obč. zák. vzniká povinnost vrátit plnění (a tedy i „právo na vrácení“) již v okamžiku přijetí takového plnění“. Z uvedeného vyplývá, že se dané plnění zohledňuje právě až v okamžiku přijetí plnění, ke kterému v případě pojistné smlouvy dochází postupně, úhradou pojistného, tj. postupně za každý jednotlivý měsíc.

35. Protože žalobkyně uhradila žalované za dobu od [datum] do [datum] částku 11 562 Kč, která není promlčena, a žalovaná jí vyplatila v červenci [Anonymizováno] částku 39 641 Kč, je zřejmé, že ani tak na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.

36. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla v řízení (i přes částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní) plně úspěšná, a má tedy právo na plnou náhradu jejích nákladů. Žalované vznikly náklady jejího právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 4 602 Kč z hodnoty sporu 87 807 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření z 27. 8. 2025 a účast na jednání dne 3. 9. 2025) a za 2 úkony právní služby po 3 060 Kč z hodnoty sporu 48 166 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za sepis vyjádření z 2.10.2025 a účast na jednání 15. 10. 2025, náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 450 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 4 668,30 Kč. Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26 898,30 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.