58 Co 120/2021-512

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 2. 2021, č. j. 11 C 276/2016-475, takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 2. 2021, č. j. 11 C 276/2016-475, se v odvoláním napadených výrocích I., II., III., V., VI., VII. a ve výroku IV. v části, jíž byla zamítnuta žaloba o vypořádání investic do nemovitých věcí žalovaného, a to pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a zhodnocení těchto nemovitých věcí těmito investicemi, potvrzuje, přitom výrok III. ve správném znění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 63.859,88 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13.165 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 12. 2. 2021, č. j. 11 C 276/2016-475, Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) (I.) z majetku ve společném jmění účastníků přikázal do výlučného majetku žalobkyně a) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, b) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka. c) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, (II.) z majetku ve společném jmění účastníků přikázal do výlučného majetku žalovaného a) nákladní přívěs valníkový zn. Agados, stříbrné barvy, [registrační značka], b) vozidlo [anonymizována tři slova], [VIN kód], [registrační značka], c) pistoli samonabíjecí, výr. zn. [ulice] [anonymizováno], vzor 75, ráže 9 mm [příjmení], výrobní číslo L8532, d) pušku samonabíjecí, výr. zn. ČZ [obec], vzor CZ 858 [anonymizováno] 4V, ráže 7,62 x 39, výrobní číslo B131847, e) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, f) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, g) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, h) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, i) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, j) pohledávku z účtu č. [bankovní účet] vůči [právnická osoba], k) závazek ze smlouvy o úvěru [číslo] vůči [právnická osoba], l) pohledávku z vkladového účtu č. [bankovní účet] vůči [právnická osoba] (III.) žalovanému uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 63.859,88 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (IV.) ohledně vypořádání střešního boxu zn. [příjmení] magic line 320 a ohledně vypořádání investic do nemovitých věcí žalovaného - pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] - a zhodnocení těchto nemovitých věcí těmito investicemi žalobu zamítl (V.) stran vypořádání SJM žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (VI.), (VII.) každému z účastníků uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] polovinu nákladů řízení, tj. částku 2.073,50 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (VIII.) žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému částku 34.399,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (IX.) žalobu žalovaného zamítl v části, v níž se žalovaný po žalobkyni domáhal zaplacení částky 291.523,79 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 72.420,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 255.171,50 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 70.752 Kč od [datum] do [datum] a z částky 36.352,29 Kč od [datum] do zaplacení (X.) žalovanému uložil povinnost v souvislosti s řízením o jeho návrhu nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 70.752 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně 2. V důvodech uvedl, že žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky 325.923,50 Kč s příslušenstvím, která představuje nájemné (ve výši 6.000 Kč měsíčně) a nedoplatek poloviny plateb za vodu, teplo a elektřinu za období od [datum] do [datum], když žalobkyně užívala nemovitost žalovaného.

3. Předmětem žaloby o vypořádání SJM (po částečném odmítnutí usnesením ze dne 16. 5. 2019, č. j. 11 C 276/2016-220) zůstalo: střešní box zn. [příjmení] magic line 320, nákladní přívěs valníkový zn. Agados, stříbrné barvy, [registrační značka], vozidlo [anonymizována tři slova], [VIN kód], [registrační značka], pistole samonabíjecí, výr. zn. [ulice] [anonymizováno], vzor 75, ráže 9 mm [příjmení], výrobní číslo L8532, puška samonabíjecí, výr. zn. ČZ [obec], vzor CZ 858 [anonymizováno] 4V, ráže 7,62 x 39, výrobní číslo B131847, investice do nemovitých věcí žalovaného, a to pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále jen„ předmětná nemovitá věc“), a zhodnocení těchto nemovitých věcí těmito investicemi, pohledávka z účtu č. [bankovní účet] vůči [právnická osoba], závazek ze smlouvy o úvěru č. sml. [číslo] vůči [právnická osoba], a s ní související pohledávka z vkladového účtu č. [bankovní účet] vůči [právnická osoba], pohledávky z účtů č. [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet] a [bankovní účet] vůči mBank S.A., organizační složka, a dále závazek z půjčky vůči společnosti [právnická osoba] a vůči mBank S.A., organizační složka, v souvislosti s hotovostními úvěry č. GNN026180780 a GNN038126461.

4. Účastníci byli manželé od [datum] do [datum].

5. Ohledně střešního boxu zn. [příjmení] magic line 320 soud žalobu zamítl, protože nebyl součástí SJM účastníků, jeho vlastníkem je [jméno] [příjmení]. V případě ostatních movitých věcí - nákladní přívěs zn. Agados, vozidlo [anonymizována tři slova], pistole samonabíjecí, puška samonabíjecí – zjistil, že byly pořízeny za trvání manželství, zjistil jejich stav ke dni zániku manželství a prostřednictvím znaleckého posudku určil jejich obvyklou cenu ke dni rozhodnutí soudu podle stavu ke dni zániku manželství. Uzavřel, že byly součástí SJM, přikázal je v souladu se shodným návrhem obou účastníků do vlastnictví žalovaného s tím, že žalobkyni svědčí právo na částku odpovídající vždy zjištěné obvyklé ceny (určené podle stavu věcí ke dni zániku SJM, avšak v cenách v době rozhodnutí), konkrétně v souvislosti s vypořádáním nákladního přívěsu svědčí žalobkyni právo na částku 3.150 Kč, v souvislosti s vypořádáním vozidla [anonymizována tři slova] svědčí žalobkyni právo na částku 63.000 Kč, v souvislosti s vypořádáním pistole samonabíjecí a pušky samonabíjecí svědčí žalobkyni právo na částku 2x 4.292,50 Kč.

6. V souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo] uzavřenou se společností [právnická osoba] dne [datum], tj. za trvání manželství, je na místě vypořádat jednak závazek ze smlouvy o úvěru, jehož nesplacená výše činila ke dni [datum] částku 150.274,58 Kč, jednak pohledávku z vkladového účtu č. [bankovní účet], tj. částku 54.473,67 Kč, když zůstatek na tomto vkladovém účtu ke dni [datum] činil 63.676,57 Kč. Soud vyšel ze shodného návrhu účastníků a závazek jakož i pohledávku přikázal žalovanému, pročež je žalobkyně povinna v souvislosti se závazkem zaplatit žalovanému částku 75.137,29 Kč a žalovaný žalobkyni v souvislosti s pohledávkou částku [číslo], 835 Kč.

7. Za trvání manželství uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] půjčku, jejíž nesplacený zůstatek ke dni [datum] činil 29.600 Kč a ke dni [datum] byl žalovaným splacen. Za trvání manželství uzavřela žalobkyně se společností mBank S.A., organizační složka, smlouvy o úvěru č. GNN038126461 a č. GNN026180780, jejichž zůstatky ke dni [datum] činily 6.478,98 Kč a 26.344,63 Kč, a oba byly žalobkyní splaceny. Byl-li společný dluh účastníků zaplacen až po zániku jejich společného jmění, pak v případě, že byl splacen před rozhodnutím soudu o vypořádání, žádnému z účastníků se k zaplacení nepřikazuje, neboť lze přikázat jen existující majetek; nelze tedy rozhodnutím soudu přikazovat již uhrazený dluh či zaniklou pohledávku stejně jako zničenou věc. Skutečnost, že se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006). Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil dluh ve výši 29.600 Kč ze smlouvy o půjčce a žalovaná dluhy ze smluv o úvěru ve výši 6.478,98 Kč a 26.344,63 Kč, je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému částku 14.800 Kč a žalovaný žalobkyni částku [číslo], 805 Kč.

8. V případě účtů č. [bankovní účet], [bankovní účet] a [bankovní účet] vedených u mBank S.A., organizační složka, na jméno žalobkyně zjistil a uzavřel, že vznikly za trvání manželství a byly na něm deponovány prostředky SJM. Pohledávky za bankou v souvislosti s těmito účty soud v souladu se shodným návrhem účastníků přikázal do vlastnictví žalobkyně, vyšel ze zůstatků na účtech ke dni [datum] ve výši 15.000,76 Kč, 4.432,31 Kč a 0 Kč, pročež žalovanému vzniklo právo na částky 7.500,38 Kč a [číslo], 155 Kč.

9. V případě účtů č. [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet], [bankovní účet] vedených u mBank S.A., organizační složka, a účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], na jméno žalovaného zjistil a uzavřel, že vznikly za trvání manželství a byly na něm deponovány prostředky SJM. Pohledávky za bankou v souvislosti s těmito účty soud v souladu se shodným návrhem účastníků přikázal do vlastnictví žalovaného, vyšel ze zůstatků na účtech ke dni [datum] ve výši 2.599,89 Kč, 3.570,67 Kč, 50.018,56 Kč, 0,59 Kč, 0,01 Kč a 33.311,41 Kč, pročež žalobkyni vzniklo právo na částky [číslo], 945 Kč, 1.785,34 Kč, 25.009,28 Kč, 0, 295 Kč, 0, 005 Kč a [číslo], 705 Kč.

10. V případě účtu č. [bankovní účet] vedeného u mBank S.A., organizační složka, soud zjistil, že žalovaný vybral mj. částku 190 000 Kč, což překračovalo jinak realizované výběry, přičemž na tento účet směřovala částka 207.778,75 Kč, kterou na účet na základě pokynu matky žalovaného vyplatila [právnická osoba] v souvislosti s ukončením jejího stavebního spoření. Soud také zjistil, že žalovaný pro sebe a dva syny sjednal dovolenou v Itálii za cenu 14.636 Kč. V souvislosti s účtem č. [bankovní účet] vedeným u mBank S.A., organizační složka, se soud zabýval výběry, které přesahovaly obvyklé nakládání s účtem a které žalobkyně považovala za odklon finančních prostředků, se kterým nesouhlasila. Soud měl z provedeného dokazování za to, že se o odklon nejednalo, když žalovaný plnil svou povinnost směrem ke své matce, která na jeho účet jako platební místo směřovala finanční prostředky ze svého stavebního spoření. Pohledávka matky žalovaného za SJM z titulu rozdílu mezi prostředky ze stavebního spoření (207.778,75 Kč) a dle sdělení žalovaného vyplacenou částkou (150.000 Kč) není předmětem řízení, a proto ji soud, vázán návrhy účastníků, nevypořádával. Žalobkyní tvrzený odklon ze SJM prokázán nebyl, a proto nedošlo ke změně uvažovaného zůstatku pro vypořádání (50.018,56 Kč, resp. 25.009,28 Kč).

11. Pokud jde o investice a zhodnocení nemovitých věcí žalovaného, soud na základě výpovědi svědků a listinných důkazů učinil závěr o skutkovém stavu, že předmětné nemovité věci nabyl žalovaný darem od svých prarodičů v roce 1994, v únoru 1995 měly hodnotu 188.590 Kč, v roce 1995 byla uvažována rekonstrukce v částce 300.000 Kč, v listopadu 1995 byla povolena přístavba verandy, kterou realizoval žalovaný se svým otcem, později také [jméno] [příjmení] (manžel sestry žalovaného), elektro otec žalobkyně; práce v průběhu let a pronájem bagříku financovali rodiče žalovaného v částce asi 200 tisíc Kč. Rekonstrukce probíhala díky přispění otce žalovaného, jenž pracoval na bytovém družstvu a měl kontakty pro levný nákup. Dům byl dotčen povodní, v říjnu 1997 bylo povoleno odstranění stávajících omítek a provedení omítek nových, výměna oken, výměna zárubní, odstranění nášlapné vrstvy podlah, provedení nové vrstvy a obkladů, zateplení, oprava přístupové komunikace, topných těles a svodu ze střechy. Popovodňové práce prováděl opět žalovaný, jeho otec a otcovi kolegové z bytového družstva. V poslední době ([číslo] a násl.) rekonstrukční práce svépomocí prováděl především žalovaný, okna vyměňovala specializovaná firma, na chodníku pomáhal žalovanému [jméno] [příjmení], na elektroinstalacích a podhledu na záchodě se podílel i společný syn účastníků [jméno]; v rámci elektroinstalací se vyměňovaly hliníkové rozvody. Materiál na rekonstrukci a stavbu pergoly zaopatřil otec žalovaného. Fázovité práce na předmětných nemovitých věcech potvrzuje i Ing. Bc. [jméno] [příjmení] ve svém posudku [číslo] 2016 (jenž neobsahuje doložku podle § 127a o. s. ř.), když uvádí, že krytina domu je z roku 1998, schodiště je dílem původní a dílem z devadesátých let, výplně otvorů jsou z let 1997 a 2010, dveře jsou z let 1997 až nedávná doba, koupelna je zařízena z roku 1997, WC z roku 2013, kuchyně cca z roku 2006, výměník pochází z období kolem roku 1997, rozvody elektřiny z roku 1997 s postupnými částečnými výměnami v letech 2010 a 2011.

12. Ohledně vypořádání investic do předmětných nemovitých věcí a zhodnocení předmětných nemovitých věcí těmito investicemi soud žalobu zamítl veden následujícími úvahami.

13. Na předmětných nemovitých věcech byly v čase realizovány práce; nejprve (do roku 1997) docházelo k jejich adaptaci pro potřeby rodiny, následně k sanaci objektu po povodni a poté k jeho postupnému rekonstruování v důsledku morálního zastarání. Úprava nemovitosti trvala delší dobu a byla prováděna po částech, prakticky po celou dobu manželství. Jednalo se o postupné nižší výdaje a nikoliv jednorázový masivní převod z masy SJM na výlučný majetek žalovaného. Značnou část prací realizovali svépomocí žalovaný a zejména jeho otec, tchán žalobkyně. Přitom nelze vypořádat samotnou práci (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 656/2010, byť vyslovený v mírně odlišné skutkové situaci) ani její projevy; fakt, že byl pořízen nějaký materiál, automaticky neimplikuje zhodnocení předmětné nemovité věci tímto materiálem, neboť bez uskutečněné práce by se jakkoliv neprojevil.

14. Jestliže doktrína (srov. [příjmení], F. et al. Občanský zákoník: velký komentář. [obec]: [anonymizováno], 2016, sv. 4, část 1, s. [číslo]) dovozuje, že vzájemné drobné pohledávky nebudou v rámci vypořádání zohledňovány, resp. že v rámci vypořádání SJM nemá být zohledňováno například bezdůvodné obohacení za užívání věcí ve výhradním vlastnictví některého z manželů, které s ohledem na délku manželství může v součtu představovat nezanedbatelnou částku, pak lze analogicky dovodit, že předmětem vypořádání by neměly být ani postupné investice do výlučného majetku žalovaného, když majetkový transfer na výlučný majetek žalovaného sledoval zájem rodiny, která postupně za účelem zlepšení kvality bydlení prováděla rekonstrukci objektu.

15. Nezohlednění takových majetkových nároků (bezdůvodné obohacení za užívání výlučného majetku rodinou; investice rodiny do místa, kde bydlí, ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů) v rámci vypořádání lze v souvislosti s manželstvím považovat za akceptovatelné ve vazbě na princip spravedlivého, rozumného a účelného uspořádání právních vztahů (§ 3 odst. 3 o. z.), neboť manželství není účastí na obchodní korporaci za účelem generování zisku. Podle § 19 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění do [datum] (pro období do tohoto data), resp. § 690 o. z. (pro období od [datum]), manželé zásadně participují na své shodné úrovni poměrů a uspokojení potřeb rodiny. Projevem této zásady je pak účast na úhradě běžných výdajů, kam lze nepochybně podřadit také náklady na údržbu místa, kde pobývají. Nelze totiž očekávat, že rodinná domácnost bude na určitém místě dlouhodobě pobývat bez nutnosti jakýchkoliv investic na udržení stavu takového místa. Stejně tak nelze přehlížet, že sice na úkor SJM dochází k investicím do výlučného majetku jednoho z manželů, avšak současně tento majetek je znehodnocován tím, že je užíván, a konečně výlučný vlastník je ve způsobu užívání a úpravách limitován také požadavky a nároky své rodiny. Pokud úplata za užívání předmětných nemovitostí činí 6.000 Kč měsíčně (což účastníci učinili nesporným), pak jen za období let 1998 až 2015 by úplata činila 1.296.000 Kč (tj. 216x 6.000 Kč, resp. cca 1.021.704 Kč při zohlednění inflace). Jestliže žalobkyně tvrdí investice ve výši 965.701 Kč, pak bez závěrování o důvodnosti takové částky, je zřejmé, že částky jsou přibližně srovnatelné, tedy lze je za období 22 let nepochybně považovat za vypořádané.

16. Pokud by soud připustil, že investice do výlučného majetku přesahují charakter drobných pohledávek (cca 4.470 Kč na investice, resp. 4.700 Kč na užívání měsíčně soud považuje za drobné pohledávky), pak by v kontextu investic bylo na místě vypořádat to, jak se tvrzená a prokázaná investice projevila ve zvýšení hodnoty tohoto jmění (srov. [příjmení], cit. dílo, s. 642). Žalobkyně by musela tvrdit jednotlivé investice, tyto prokázat, a poté tvrdit a prokázat jejich vliv na předmětné nemovité věci, přičemž žalovaný by se měl bránit tím, že kauza plnění nespočívala v jednostranném majetkovém omezení v jeho prospěch či že mělo jít o trvalé rozmnožení jeho majetku ([příjmení], cit. dílo, s. 630). Soud opakovaně žalobkyni vyzval, aby tvrdila a prokázala jednotlivé jmenovitě určené investice, přičemž žalobkyně v této souvislosti odkazovala na svou důkazní nouzi a s poukazem na judikaturu namítala, že procesní břemena jsou přenesena na žalovaného. Soud ovšem takový názor žalobkyně nesdílí, neboť po žalobkyni sice skutečně prismatem jí artikulované judikatury nelze požadovat, aby předložila doklady k těmto investicím, ale lze po ní spravedlivě požadovat, aby tvrdila, kdy jednotlivé činnosti proběhly, kdo je prováděl, a co bylo jejich výsledkem, a to alespoň v rozsahu, kterým by umožnila jejich znalecké posouzení nebo jejich zohlednění v dalších fázích řízení. Paušální tvrzení o provedených investicích, které žalobkyně vyčíslila v částce 965.701 Kč, je v tomto směru nedostatečné, byť se žalobkyně pokoušela tyto částky rozklíčovat. Nelze ani opomíjet, že investice provedené do roku 1997 byly s ohledem na sdělení účastníků v zásadě zmařeny povodní, kterou nelze přičíst k tíži některého z účastníků, nicméně likvidace projevu investic dle názoru soudu vylučuje možnost tyto investice zohledňovat (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5655/2015), a tedy vypořádávat.

17. Žalobkyně navzdory dostupnosti výpisů z účtů účastníků neidentifikovala (s výjimkou částky 190.000 Kč) žádné transfery, které by žalovaný ze SJM směřoval na svůj výlučný majetek. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala jmenovitě určené činnosti a věci, které byly vloženy (investovány) do předmětné nemovité věci, co vyloučilo možnost jejího dalšího poučení, jak se konkrétně projevily tyto investice na nemovitosti a posléze na možnosti posouzení těchto jednotlivých vkladů na zhodnocení nemovitosti.

18. Byť by v obecné rovině bylo možné dovodit zohlednění investic, resp. zhodnocení předmětných nemovitých věcí investicemi, dle § 742 odst. 1 písm. b) o. z., pak v poměrech projednávané věci má soud za to, že tyto investice reflektovat nelze s přihlédnutím k užívání předmětných nemovitých věcí rodinou, dále v tom, že na zhodnocení předmětných nemovitých věcí participoval zejména žalovaný, bez jehož práce by ke zhodnocení nedošlo, a nedává smysl, aby přidanou hodnotu, kterou vynaložil svou prací na svůj výlučný majetek zhodnocením materiálu, poté kompenzoval žalobkyni, a konečně nelze přehlížet, že použitý materiál v nezanedbatelné míře opatřoval otec žalovaného (kdy z dokazování nevyplynulo, že by účastníci za tento platili).

19. Soud má za to, že nelze automaticky všechny investice akceptovat jako cestu ke zhodnocení nemovitosti a vyjít tak z prostého rozdílu mezi hodnotou nemovitosti v minulosti a k datu právní moci rozvodu manželství jako výše částky, která má být v rámci vypořádání SJM rozdělena mezi účastníky. V této položce s ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl a má za to, že nevypořádání této položky (byla-li by řádně tvrzena a prokázána) je v souladu s tím, že žalovanému není kompenzováno dřívější užívání předmětné nemovité věci jeho rodinou do zániku manželství.

20. Při výpočtu výše vypořádacího podílu vyšel soud z toho, že hodnota SJM při zohlednění závazků a pohledávek činí 100.938,68 Kč, tudíž každý z manželů by měl dostat hodnotu odpovídající částce 50.469,34 Kč. Manžel je povinen zaplatit manželce částku [číslo], 705 Kč (3.150 Kč + 63.000 Kč + 8.964,50 Kč + [číslo], 315 Kč + 3.239,49 Kč + [číslo], 945 Kč + [číslo], 705 Kč + [číslo], 335 Kč + [číslo], 835 Kč + 25.009,28 Kč + 0, 295 Kč + 0, 005 Kč), manželka je povinna zaplatit manželovi částku [číslo], 825 Kč (75.137,29 Kč + 14.800 Kč + 7.500,38 Kč + [číslo], 155 Kč), po saldování je manžel povinen zaplatit manželce částku 63.859,88 Kč. Jinými slovy, manžel ze SJM„ získal“ hodnotu 114.329,22 Kč a manželka mínus 13.390,54 Kč. [příjmení] hodnota obou činila 50.469,34 Kč, je manžel povinen zaplatit manželce částku 63.859,88 Kč (tj. manžel: 114.329,22 Kč – 63.859,88 Kč = 50.469,34 Kč; manželka: - 13.390,54 Kč + 63.859,88 Kč = 50.469,34 Kč).

21. O nákladech řízení o vypořádání SJM rozhodl dle shodného návrhu účastníků podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť byli ve věci stejně úspěšní, když neshledal konkrétní okolnosti odůvodňující postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

22. Stát v souvislosti s řízením o vypořádání SJM vynaložil z rozpočtových prostředků částku v úhrnné výši 4.147 Kč. Protože podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, zavázal soud každého z účastníků k zaplacení poloviny z této částky.

23. Vzhledem k tomu, že ve výrocích VIII. – X. nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním, pročež v této části nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.) a v této části není předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 212 o. s. ř.), je nadbytečné uvádět zde důvody, které vedly soud prvního stupně k vydání rozhodnutí ve výrocích VIII. – X. napadeného rozsudku.

24. Rozsudek napadla žalobkyně odvoláním směřujícím výslovně proti výroku III. a proti části výroku IV., v níž soud prvního stupně nevyhověl nároku žalobkyně na vypořádání investic. Domáhala se zrušení rozsudku soudu prvního stupně v této části a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně má za to, že měl být proveden jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, který by stanovil hodnotu investic vložených do předmětné nemovitosti, když oba účastníci učinili nesporným, že kompletní rekonstrukce domu tak, jak byla popsána v žalobě a jejích doplněních, byla provedena. Soud na základě výslechů svědků dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, neboť z těchto výslechů rozhodně nevyplynulo, že by veškeré platby za materiál, který byl do nemovitosti vložen, hradili rozliční příbuzní žalovaného (a contrario, že by tedy sami účastníci do rekonstrukce nevložili ani korunu). Žalobkyně nesouhlasí s právním posouzením soudu, pokud jde o investice, neboť se v žádném případě neztotožňuje s tím, že by kompletní modernizace včetně vybudování přístavby, nových podlah, kuchyně, záchodu a koupelny, nových oken, dveří a schodišť a dalších záležitostí představovala jen„ běžnou údržbu“ nemovitosti, kterou žalobkyně„ spotřebovala užíváním domu“ tak, jak to hodnotí soud I. stupně, přičemž žalobkyně je přesvědčena, že v tomto směru nezávisí na délce doby, v jejímž průběhu k rekonstrukci došlo, ale závisí především na jejím rozsahu, který v případě účastníků řízení rozhodně nepředstavoval pouhou údržbu. Ani zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v jehož režimu je SJM vypořádáváno, ani judikatura Nejvyššího soudu týkající se vypořádání vnosů a investic nepracuje s tím, že by si jeden z manželů mohl společné investice„ odbydlet“ takovým způsobem, že jeho bydlení bude účtováno ve výši obvyklého nájemného a tato položka bude následně započtena vůči provedeným investicím. Manžel má právo bezplatně užívat nemovitost druhého manžela z titulu existence manželství jako takového. Žalobkyně popsala, co konkrétně bylo na nemovitosti žalovaného provedeno s tím, že se nejednalo o běžné opravy a běžnou údržbu, pročež by vynaložené investice mohly být hodnoceny pouze jako běžné výdaje. Nelze také bez dalšího uzavřít, že provedené investice byly v průběhu času svým užíváním znehodnoceny. Žalobkyně povedené investice dostatečně přesně specifikovala a také je prokázala, neboť žalovaný jejich existenci nerozporoval. Pokud jde o prokázání jejich vlivu na předmětnou nemovitost, tento dostatečným způsobem vyplývá z posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně vznesla nárok pouze na zhodnocené finanční prostředky, které byly ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného vloženy. Je absolutně nepravděpodobné, že by účastníci do rodinného domu nevložili ze svých prostředků ani jedinou korunu a že by veškeré investice financovali rozliční příbuzní žalovaného. V tomto směru dospěl soud na základě výslechů svědků k nesprávným skutkovým závěrům.

25. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zpochybnil včasnost a tedy přípustnost odvolání v části směřující proti výroku IV. ohledně nevypořádání investic, když teprve v doplnění odvolání podaném po uplynutí odvolací lhůty žalobkyně upřesnila, že napadá zčásti také výrok IV. Ve vztahu k výroku III. žalobkyně v odvolání v podstatě ani netvrdí, v čem spatřuje nesprávnost tohoto výroku. V odvolání a jeho doplnění žalobkyně zpochybňuje výhradně nesprávné závěry soudu ve vztahu k jejímu požadavku na vypořádání investic; příslušný výrok soudu prvního stupně však v průběhu odvolací lhůty odvoláním nenapadla. Žalobce má za to, že soud prvního stupně úplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc správně právně posoudil. Navrhl odmítnutí odvolání proti výroku IV. pro opožděnost a potvrzení napadeného výroku III.

26. Podle § 212 písm. c) o. s. ř.: Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

27. K případům, v nichž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, náleží mj. řízení o vypořádání společného jmění manželů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008, jehož závěry jsou nepochybně použitelné i za současné právní úpravy).

28. Pokud žalobkyně včas podaným odvoláním (podání ze dne [datum]) napadla – posuzováno podle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto o výši vypořádacího podílu, který je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, a to především proto, že dle jejího názoru soud prvního stupně nesprávně nevypořádal žalobkyní tvrzené investice z majetku SJM na výlučný majetek žalovaného, byl tímto jejím odvoláním napaden rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích, které se týkají vypořádání zaniklého SJM účastníků, s výjimkou části výroku IV., kterou byla žaloba zamítnuta ohledně vypořádání střešního boxu zn. [příjmení] magic line 320, když žalobkyně výslovně uvedla, že proti tomuto částečnému zamítnutí žaloby podaným odoláním nebrojí. Ačkoliv žalobkyně výslovně nebrojí ani proti výrokům I. a II., kterými soud přikázal do výlučného vlastnictví účastníků jednotlivá aktiva a pasiva, byly i tyto výroky napadeny jejím odvoláním, neboť způsob jejich vypořádání se přímo promítá do výpočtu výše vypořádacího podílu, jehož správnost podaným odvoláním výslovně zpochybňuje. Podaným odvoláním nebyly napadeny a odvolacímu přezkumu nepodléhají výroky VIII., IX. a X., které se netýkají řízení o vypořádání SJM, a část výroku IV., kterou byla žaloba zamítnuta ohledně vypořádání střešního boxu zn. [příjmení] magic line 320. V této části nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci (§159 o. s. ř.).

29. Aniž by bylo potřebné opětovně provést důkaz sdělením společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] (srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3620/2008 ze dne 22. 4. 2010), odvolací soud (pro pořádek) napravuje soudem prvního stupně z této listiny nesprávně uvedený údaj o výši zůstatku na vkladovém účtu ke dni [datum] ve výši 63.676,57 Kč (13. odstavec odůvodnění napadeného rozsudku), když správná částka činí 54.473,67 Kč, s níž pak soud prvního stupně správně pracoval při právním hodnocení věci (41. odstavec odůvodnění).

30. Podaným odvoláním žalobkyně brojí pouze vůči tomu, že soud prvního stupně nevypořádal investice ze společného majetku na výhradní majetek žalovaného.

31. V rozsudku ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, Nejvyšší soud uvedl: Nedohodnou-li se bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, pak každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek (§ 742 odst. 1 písm. b) o. z.). Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná (§ 690 o. z. věta první). Peníze vynaložené na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti ze společného jmění manželů se nenahrazují; nejde totiž o„ to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek“. Částky vynaložené takto na zajištění bydlení rodiny tedy nejsou předmětem vypořádání. Nahrazuje se to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výhradní majetek; v zásadě tedy i splátky hypotéčního úvěru, vynaložené ze společného majetku na nemovitost ve výlučném vlastnictví. Při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v důsledku takového vnosu obohatil. Může však nastat situace, kdy dojde k souběhu hypotéz obou uvedených ustanovení; peníze vynaložené ze společného majetku slouží k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti, a současně i jsou i vynakládány na výlučný majetek. V takovém případě je třeba věc individuálně posoudit z hledisek uvedených v § 2 odst. 2 o. z., zejména zvážit, zda částka takto vynaložená by musela být vydána na zajištění totožné potřeby rodiny i v případě, kdyby současně nebyla vynaložena na výhradní majetek, a zda šlo o vydání přiměřené peněžní částky (částek). Podle výsledku této úvahy pak bude možno rozhodnout o úhradě toho vnosu – úplné, částečné anebo o tom, že vnos uhrazován nebude. Je-li tedy v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost, ve které bydlí, resp. ji užívá rodina manželů, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo.

32. Závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, jsou plně aplikovatelné také v projednávané věci. Finanční prostředky ze SJM byly v průběhu téměř 22 let trvajícího manželství nepravidelně po částkách zpravidla v řádech desetitisíců vydávány na postupnou rekonstrukci nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, v níž rodina účastníků (manželé a jejich tři děti) po celou dobu bydlela, tj. uspokojovala svou bytovou potřebu. Pokud by rodina neměla pro účely bydlení k dispozici nemovitost žalovaného, museli by účastníci nepochybně vynakládat prostředky ze SJM na zajištění stejného či podobného bydlení rodiny na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Soud prvního stupně provedl srovnání výše žalobkyní tvrzené finanční sumy investované ze SJM do výhradního majetku žalovaného za dobu trvání manželství a výše částky, kterou by rodina z prostředků ze SJM musela vynaložit ve stejném období na zajištění bydlení, neměla-li by pro tyto účely k dispozici nemovitost žalovaného. Vzhledem k tomu, že se jedná o částky v zásadě srovnatelné, považuje odvolací soud s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, za spravedlivé, aby takový vnos ze společného majetku na výhradní majetek žalovaného nebyl uhrazován.

33. Odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné. Nemá-li být žalobkyní tvrzený vnos ze společného majetku na výhradní majetek žalovaného uhrazován, je nadbytečné provádět důkaz znaleckým posudkem ke stanovení hodnoty vložených investic. Při právním hodnocení požadavku žalobkyně na vypořádání investic a zhodnocení nemovitostí žalovaného těmito investicemi pracoval soud prvního stupně s tvrzením žalobkyně o vnosu ve výši 965.701 Kč, nikoliv se závěrem, že veškeré platby za materiál, který byl do nemovitosti vložen, hradili rozliční příbuzní žalovaného, nebo-li a contrario, že sami účastníci do rekonstrukce nevložili ani korunu.

34. Odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce žalobkyně, že by měly být vypořádány investice ze společných prostředků na výlučný majetek žalovaného, a při absenci námitek směřujících vůči jiným částem napadeného rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladových výroků, byť se odvolací soud neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně analogické aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 vydaného v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (viz níže), přičemž nově formuloval výrok III. rozsudku tak, aby z jeho znění bylo nepochybné, že vypořádací podíl v uvedené výši má zaplatit žalovaný žalobkyni (nikoliv žalované).

35. Byť také řízení o vypořádání SJM je řízením s povahou iudicii duplicis, jsou zde z pohledu otázek uvažovaných Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 262/20 určité odlišnosti. Neplatí zde např. premisa, že žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí, obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou (pomineme-li rozdílný vývoj inflační hodnoty nemovitostí a peněz), se kterou do něj vstoupily (ať už dobrovolně, či vynuceně); nikdo z hlediska objemu majetku nezískává nic navíc, nikdo nic netratí; majetkovou ztrátu utrpí každý z účastníků "pouze" ve vynaložených nákladech řízení, byť jde často o značné částky (viz odst. 36 odůvodnění ústavního nálezu sp. zn. I. ÚS 262/20). SJM může být vypořádáno i tak, že podíly bývalých manželů na společném majetku nebudou stejné, vypořádáno může být nakonec mnohem méně věcí, než ten který z účastníků požadoval, účastníkům se nepodaří prokázat, že všechny věci navrhované k vypořádání jsou součástí SJM, apod. Proto dle názoru odvolacího soudu by o nákladech řízení o vypořádání SJM mělo být primárně rozhodováno podle principu procesního úspěchu ve věci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 141/11, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2420/2016, 22 Cdo 3725/2015, 22 Cdo 4551/2015, 22 Cdo 3331/2014).

36. Protože v odvolacím řízení byla žalobkyně zcela neúspěšná, vznikla jí ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v celém rozsahu. Ty jsou tvořeny odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby: vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Za každý z těchto úkonů právní služby přísluší zástupci žalovaného odměna ve výši 5.140 Kč, vypočtená dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 100.938,68 Kč, jež představuje hodnotu majetku v SJM, jehož vypořádání bylo předmětem odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně (viz 55. odstavec odůvodnění napadeného rozsudku), a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem 2x (5.140 Kč + 300 Kč) = 10.880 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je také náhrada za DPH ve výši 2.285 Kč Celkem je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13.165 Kč, v souladu s ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.