58 CO 125/2022 - 421

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 17. 3. 2022, č. j. 7 C 188/2021-322 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje s výjimkou části výroku II. týkající se lhůty splatnosti.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku II. týkající se lhůty splatnosti mění tak, že lhůta splatnosti je 1 měsíc ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Státu se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 66.211 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kroměříži (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 7 C 188/2021-322, rozhodl takto: I. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje nemovitá věc, zapsaná u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], v k. ú. a obci [obec]: bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] v [obec] postaveném na pozemku p. č. st. [číslo], spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech domu [adresa] v [obec] postaveném na pozemku p. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo]; II. Žalovaný je povinen vyplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku ve výši 1.435.000 Kč, a to ve lhůtě do 3 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.; III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.; IV. Náklady řízení spočívající v tlumočném platí stát.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy předloženými účastníky a výslechy účastníků a po zamítnutí části navržených důkazů výslechy označených svědků pro nadbytečnost za aplikace § 740, § 741, § 742, § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen jako „o. z.“, uzavřel, že společné jmění manželů zaniklo dne [datum] a žalobkyně žalobu na jeho vypořádání podala v zákonné tříleté lhůtě (§ 741 o. z.).

3. Ohledně žalovaným uplatněného dluhu ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 300.000 USD soud I. stupně předně poukázal na rozpornost tvrzení žalovaného (žalovaný tvrdil, že peníze byly použity na úhradu běžných nákladů domácnosti a zároveň na dluhy z předcházejícího období, které však ani přes poučení soudem nespecifikoval a nedoložil jejich zaplacení; žalovaný nemohl již dne [datum] vědět, že bude v období od 4/ 2017 do 1/ 2020 potřebovat zápůjčku právě ve výši 300.000 USD; žalovaný při jednání dne [datum] nebyl schopen uvést, kolik na zápůjčku dosud dluží). Dále soud I. stupně dovodil, že finanční prostředky ze zápůjčky výrazným způsobem přesahují nutné běžné náklady na domácnost, že důvod k zápůjčce nebyl dán (v roce 2017 i 2018 byly náklady na domácnost nižší než příjmy domácnosti; žalovaný v roce 2018 prodal pozemky za 200.000 USD) a že žalobkyně neměla vědomost o existenci dluhu ze zápůjčky (smlouva byla podepsána pouze žalovaným bez přítomnosti žalobkyně a pokud o ní předem doma mluvili, neznamená to, že o jejím uzavření věděla; žalobkyně nebyla přítomna předávání finančních prostředků; i pokud se v domácnosti účastníků nacházely obálky s penězi, nemůže tím být prokázán jejich původ ze zápůjčky; pokud smlouvu o zápůjčce sepsal advokát, určitě by do ní zakomponoval ochranu žalovaného; pokud by žalobkyně o zápůjčce věděla a dluh z ní existoval, byl by uveden v dohodě o vypořádání po rozvodu z roku 2019) a na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že ve smlouvě o zápůjčce i čestném prohlášení je uvedeno, že finanční prostředky byly zapůjčeny žalobkyni a žalovanému. Soud I. stupně tedy uzavřel, že dluh ze smlouvy o zápůjčce není součástí společného jmění účastníků, neboť žalobkyně o dluhu nevěděla a finanční prostředky nemohly být použity na běžné náklady domácnosti účastníků, pročež jej nevypořádal.

4. Z toho, co účastníci učinili předmětem vypořádání, tedy měl soud I. stupně za součást zaniklého společného jmění manželů pouze bytovou jednotku a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku specifikované ve výroku I. napadeného rozsudku, dále jen jako„ nemovitá věc“. Mezi účastníky bylo nesporné, že nemovitá věc je součástí zaniklého společného jmění manželů a má hodnotu 2.870.000 Kč. Zájem o ni projevili oba účastníci. Soud I. stupně přihlédl u žalobkyně k tomu, že je státní příslušnicí ČR, bytové potřeby své a nezletilého syna [jméno] má zajištěny v bytě [číslo] na adrese [adresa], jehož id. 1/2 vlastní a na účtu disponuje částkou ve výši 1.504.392 Kč; u žalovaného přihlédl k tomu, že je cizinec, nemovitou věc nyní užívá s nezletilým synem [jméno], přičemž jinou možnost bydlení v České republice pro sebe a syna zajištěnu nemá a na vyplacení vypořádacího podílu má příslib zápůjčky. Poté soud I. stupně s ohledem na zájmy nezletilého syna účastníků, který je svěřen do jejich společné péče, právo žalovaného podílet se na péči o syna a možnost žalovaného zajistit si prostředky na vyplacení podílu žalobkyně z půjčky, nemovitou věc přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu povinnost vyplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku 1.435.000 Kč; lhůtu k vyplacení podílu s ohledem na jeho výši a úhradu ze zápůjčky stanovil na 3 měsíce (§ 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“).

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (oba účastníci měli úspěch co do jedné ze dvou částí předmětu řízení) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Jelikož žalovaný má právo jednat před soudem v mateřském jazyce, rozhodl soud I. stupně, že náklady tlumočného ponese stát.

6. Proti výroku II. rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že souhlasí s přikázáním nemovité věci do svého vlastnictví, avšak trval na tom, že dluh ze smlouvy o zápůjčce je součástí společného jmění manželů a měl být soudem I. stupně vypořádán. Soudu I. stupně vytkl, že při svém závěru o tom, že žalobkyně o dluhu nevěděla, vycházel především z tvrzení žalobkyně, která však v minulosti lhala a soustavně jej podváděla, a jím navržené svědky (advokáta [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], věřitele Eng. [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno], slečnu [jméno] [příjmení] a právníka [příjmení] [příjmení]) pro nadbytečnost nevyslechl, ačkoliv pokud by nežili v zahraničí, vyslechnuti by byli. Pokud soud I. stupně neprovedl jím navržené důkazy, zjistil neúplně skutkový stav a řízení tak zatížil vadou. Měl za to, že záměrem žalobkyně bylo přestěhováním do ČR dosáhnout zhoršení jeho procesní situace v řízení o rozvod a vypořádání společného jmění manželů. K odůvodnění odstavce 26. napadeného rozsudku namítl, že smlouva byla sepsána v Království Bahrajn, kde platí odlišné právní předpisy; advokát z Království Bahrajn ustanovení § 710 o. z. nezná a podpis smlouvy druhým manželem tak nemá za důležitý. K posouzení dohody o vypořádání pro dobu po rozvodu z roku 2019 namítl, že soud I. stupně vyjadřoval pouze své domněnky; připomněl odlišnost zákonů v Království Bahrajn; zopakoval, že dluh v dohodě nebyl řešen proto, že se účastníci dohodli, že dluh uhradí on a nemovitá věc bude převedena na syna [jméno]. Upozornil, že skutečnost, že žalobkyně smlouvu o zápůjčce nepodepsala, neprokazuje, že o ní nevěděla nebo že s ní nesouhlasila. Rozporoval závěr soudu I. stupně o tom, že peníze nebyly použity na obstarávání každodenních a běžných potřeb rodiny; jím předložené výdaje rodiny soud I. stupně k důkazu neprovedl a nevyžádal ani jím navrhované výpisy z účtů účastníků, z nichž by finanční situace rodiny vyplynula; soudu I. stupně vytkl, že nepřihlédl k vyšším životním nákladům v zahraničí a k tomu, že v preambuli smlouvy o zápůjčce je výslovně uvedeno,„ že se na straně vydlužitele nahromadily dluhy představované dluhem na nájemném, školném, službách spojených s užíváním bytu atd.“, z níž je dle něj zřejmé, že manželé před uzavřením smlouvy o zápůjčce měli dluhy a prostředky ze zápůjčky sloužily zčásti na jejich úhradu a zčásti na úhradu běžných výdajů rodiny; uvedené nadto ve svém prohlášení odpřisáhl i věřitel. Připomněl, že soud I. stupně při svém vyčíslení výdajů opomněl započíst výdaje na školné syna [jméno] a auta. Špatné finanční situace rodiny si žalobkyně byla vědomá, když sama uvedla, že z Bahrajnu odešli, neboť neměli finanční prostředky v cizině dál žít. Při jednání odvolacího soudu a po seznámení se závěry vyplývajícími z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. 22 Cdo 753/2020 navrhl, aby zůstatek dluhu ze zápůjčky ve výši 290.000 USD byl zahrnut do společného jmění manželů a vypořádán tak, že každému z manželů připadne jeho polovina a pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba dalšího dokazování, navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného měla rozsudek I. stupně za správný a výslechy žalovaným navržených svědků za nadbytečné, neboť, žalovaný neprokázal, že ke dni uzavření smlouvy měli manželé dluh a že zápůjčka byla sjednána z důvodu obstarání běžných a každodenních potřeb rodiny; smlouva o zápůjčce nebyla pravá, nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, vznikla až později a její originál byl předložen až dodatečně; žalovaný nebyl schopen sdělit ani aktuální výši zápůjčky; příjmy rodiny v roce 2017 byly vyšší než výdaje; žalovaný neobjasnil proč do příjmů nezahrnul částku 20.000.000 Kč; nevědomost žalobkyně žalovaný potvrdil zprávou ze dne [datum]; pokud by žalovaný půjčku převzal, tvořila by aktivum rodiny a byla by zahrnuta do příjmů; příjmy žalovaného za jednotlivé roky nejsou ničím podloženy; v dohodě o vypořádání pro dobu po rozvodu z [datum] půjčka není uvedena. Navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen a jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario) a obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a po nařízeném jednání a doplnění dokazování dospěl k závěru, že je namístě rozhodnutí pouze co do lhůty plnění změnit a ve zbytku jej jako věcně správné potvrdit.

9. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl odvoláním výslovně napadený výrok II. ale i odvoláním nenapadený výrok I. a na nich závislé nákladové výroky III. a IV. (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Při soudním vypořádání společného jmění manželů jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu, pročež odvolací soud není vázán rozsahem podaného odvolání; v řízení o vypořádání majetkového společenství manželů není možné, aby některý z výroků provádějících toto vypořádání nabyl samostatně právní moci (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1326/2012).

10. V rámci projednání odvolání odvolací soud ze spisu soudu I. stupně zjistil, že se žalobkyně žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění jejích doplnění domáhá vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků. Předmětem vypořádání žalobkyně učinila nemovitou věc; mezi účastníky bylo nesporné, že nemovitá věc je součástí jejich zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů, neboť byla pořízena ze společných prostředku v době trvání manželství, a že má hodnotu 2.870.000 Kč; oba účastníci měli zájem na jejím přikázání do svého výlučného vlastnictví. Žalovaný dne [datum] předmětem vypořádání učinil dluh ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 300.000 USD; dle žalovaného je dluh ze zápůjčky součástí zaniklého společného jmění manželů, neboť žalobkyně o zápůjčce věděla (byla přítomna jeho jednání s věřitelem před uzavřením smlouvy o zápůjčce a obálky s penězi ze zápůjčky několikrát ukládala do trezoru), zápůjčka byla přiměřená poměrům jejich rodiny v Království Bahrajn a byla sjednána v době, kdy finanční situace rodiny nebyla dobrá, za účelem úhrady dluhů rodiny (nájemné, školné, služby spojené s užíváním bytu) a běžných potřeb domácnosti; dle žalobkyně dluh ze zápůjčky není součástí zaniklého společného jmění manželů, neboť nebyl důvod se zadlužovat (žalovaný v době uzavření smlouvy pracoval a prodal pozemek; příjem měla i ona; platby za nájemné, školné a služby spojené s užíváním bytu hradili včas a dluhy neměli; i dle žalovaného byly v roce 2017 příjmy rodiny vyšší než výdaje) a zápůjčka může být fiktivní (smlouva o zápůjčce byla předložena v kopii s elektronicky vloženým podpisem žalovaného a originál byl dodán až následně; zápůjčka nebyla zahrnuta v dohodě o vypořádání pro dobu po rozvodu z [datum]), o zápůjčce nevěděla a nesouhlasila s ní (smlouvu nepodepsala, u předávání peněz nebyla a poprvé se o ní od žalovaného dozvěděla ústně až v 11/ 2020 a písemně až v [číslo]) a zápůjčka nebyla přiměřená poměrům jejich rodiny v Království Bahrajn. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy a výslechy účastníků, kdy část účastníky navržených důkazů pro nadbytečnost neprovedl, rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

11. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, sp. zn. 26 Cdo 938/2015, sp. zn. 26 Cdo 228/2015, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008 a sp. zn. 30 Cdo 256/2018) soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval a dokazování zopakoval pouze e-mailem ze dne [datum] a doplnil překladem dopisu ze dne [datum]. Na základě mezi účastníky nesporných skutečností, správných skutkových zjištění soudu I. stupně, obsahu spisu a dokazování provedeného v odvolacím řízení učinil odvolací soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

12. Manželství, které účastníci uzavřeli dne [datum] v Manáma v Království Bahrajn, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 1. 2021, č. j. 16 C 9/2021-19, který nabyl právní moci dne [datum] /rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 1. 2021, č. j. 16 C 9/2021-19 V době manželství účastníci žili v Království Bahrajn a do České republiky se přestěhovali v 5/ 2020; v době přestěhování rodina neměla finanční prostředky na život v cizině /nesporná skutečnost/.

13. Z manželství účastníků se dne [datum] narodil dosud nezletilý syn [jméno], který byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 1. 2021, č. j. 0 Nc 11118/2020-21, který nabyl právní moci dne [datum], pro dobu po rozvodu manželství svěřen do společné péče rodičů; do společné péče rodičů byl nezletilý [jméno] svěřen mimo jiné i s odůvodněním, že bydliště rodičů (matka [ulice a číslo], [obec] a otce [ulice a číslo], [obec]) jsou vzdálena asi 200 m a nezletilý tak nebude příliš zatěžován případnými pohyby mezi nimi /rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 1. 2021, č. j. 0 Nc 11118/2020-21, nesporná skutečnost/.

14. Kupní smlouvou ze dne [datum], s právními účinky vkladu práva ke dni [datum], žalobkyně za společné peníze bývalých manželů nabyla nemovitou věc; nemovitou věc k bydlení využívá žalovaný; hodnota nemovité věci je 2.870.000 Kč / [list vlastnictví] v k. ú. [obec], nesporná skutečnost, odhad [číslo] Žalobkyně je vlastnicí podílu o velikosti id. 1/2 na bytové jednotce [číslo] v budově [adresa], na parcele p. č. St. [číslo] a podílu o velikosti id. [číslo] na pozemku p. č. St. [číslo] na němž stojí budova [adresa], a to vše v k. ú. [obec]; bytovou jednotku žalobkyně využívá ke svému bydlení / [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], nesporná skutečnost/. 15. [ulice] náklady rodiny v Království Bahrajn činily bez nákladů na automobily a jídlo částku cca 62.600 Kč a včetně uvedených nákladů cca 114.000 Kč, což činí 1.368.000 Kč ročně; dle tvrzení žalovaného průměrné roční náklady rodiny za dobu od roku 2008 do roku 2020 činily 51.178 USD /tvrzení účastníků/. K datu [datum] rodina účastníků hradila nájemné a školné řádně; nájemné za byt v Království Bahrajn ve výši 560 BHD za období 2/ 2016 až 3/ 2017 bylo řádně hrazeno, a to vždy nejpozději do 10. dne daného měsíce /doklady o úhradách nájemného/; registrační poplatek 200 BHD byl škole syna účastníků v Království Bahrajn uhrazen dne [datum]; školné ve výši 1.040 BHD bylo za 1. trimestr roku 2016 2017 uhrazeno dne [datum] a za 2. trimestr dne [datum] /doklady o úhradách školného/. Žalovaný byl po dobu 9 měsíců zaměstnán a dosahoval příjmu ve výši 200.000 Kč měsíčně, mzda mu byla vyplacena minimálně za 7 měsíců /tvrzení žalovaného, tvrzení žalobkyně/; k datu [datum] pracovní poměr žalovaného u této firmy trval /e-mail z [datum] V roce 2017 žalovaný prodal pozemky za částku 200.000 USD /nesporná skutečnost/. Rodinné příjmy byly v roce 2017 (i v roce 2018) vyšší, než výdaje /tvrzení žalobkyně, tvrzení žalovaného/. O rozvodu účastníci uvažovali již v roce 2019, řešili podmínky a žalovaný žalobkyni předložil advokátem zpracovanou dohodu„ Divorce Settlement Agreement“, jejíž součástí vypořádání žalovaným tvrzeného dluhu ze zápůjčky není /výpověď žalobkyně, výpověď žalovaného, Divorce Settlement Agreement/.

16. Listina„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ datovaná dnem [datum], zachycuje dohodu mezi panem [příjmení]. [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno], jako první stranou, a žalovaným, jako druhou stranou, dle níž se vzhledem k „ narušení finanční situace druhé strany a nahromadění dluhů druhé strany představovaných nedoplatky na nájemné, školném a obecních daních vztahujících se k bydlišti“ první strana rozhodla druhé straně pomoci tím, že jí půjčí 340.000 USD; obě strany se dohodly na půjčce 340.000 USD s úrokem 3 % ročně, dobou půjčky 5 let od data smlouvy a na„ srážce částky úroků z půjčky přímo, před částkou vyplacenou druhé straně“ /předklad„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ /; první strana a advokát obě varianty soudu předložené listiny podepsali osobně (byť na vyhotovení předloženém v kopii vždy pod označení svého jména či postavení a na originále vždy nad označení svého jména či postavení), druhá strana svůj vlastnoruční podpis připojila pouze na originál, na soudu předložené kopii listiny pouze digitálně připojila obraz svého podpisu /kopie a originál„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ /. Věřitel i následně dne [datum] čestně před notářem prohlásil, že částku 300.000 USD dal žalovanému a žalobkyni v době, kdy byli ještě manželé, pro účely rodinných výdajů, výdajů na bydlení a dalších výdajů vzniklých v Království Bahrajn /čestné prohlášení/. Žalovaný od pana [příjmení]. [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno] v hotovosti obdržel částku 20.000 USD dne [datum], částku 26.000 USD dne [datum], částku 40.000 USD dne [datum], částku 20.000 USD dne [datum], částku 40.000 USD dne [datum], částku 15.000 USD dne [datum], částku 20.000 USD dne [datum], částku 18.000 USD dne [datum], částku 32.000 USD dne [datum], částku 17.000 USD dne [datum], částku 4.000 USD dne [datum], částku 27.000 USD dne [datum], částku 11.000 USD dne [datum], částku 10.000 USD dne [datum] /doklady/; při předání peněz žalobkyně přítomna nebyla, peníze byly předány v obálce s razítkem půjčitele /výpověď žalovaného/; k datu [datum] je dle věřitele na zápůjčce dluh ve výši 290.000 USD, který po účastnících žádá splatit /dopis věřitele z [datum] Žalobkyně se o sjednání [příjmení] [jméno] [příjmení], dále jen jako„ smlouva o zápůjčce“, žalovaným dozvěděla až po přestěhování do České republiky v souvislosti s rozvodem manželství účastníků; se smlouvou o zápůjčce žalobkyně nesouhlasila /výpověď žalobkyně, výpověď žalovaného, Divorce Settlement Agreement, WhatsApp zpráva ze dne [datum], e-mail ze dne [datum]

17. Oba účastníci mají prostředky na vyplacení vypořádacího podílu zajištěny; žalobkyně měla k datu [datum] na svém účtu částku 1.504.392,20 Kč /výpis z účtu žalobkyně/; žalovanému [jméno] [příjmení], jež disponoval na účtu investic částkou [číslo] CND, přislíbil na výplatu vypořádacího podílu zápůjčku [číslo] CND /příslib zápůjčky, kopie účtu investic, kopie dokladu totožnosti/; v době rozhodování odvolacího soudu měl již žalovaný prostředky na výplatu vypořádacího podílu žalobkyně připraveny /nesporné tvrzení žalovaného/.

18. Tyto skutkové závěry odvolací soud s ohledem na mezi účastníky sporné či žalovaným v odvolání namítané skutečnosti odůvodňuje následně:

19. Žalovaný v odvolání namítal, že špatné finanční situace rodiny si žalobkyně byla vědomá, když uvedla, že z Království Bahrajn odešli, neboť neměli finanční prostředky v cizině dál žít; špatnou finanční situaci rodiny žalobkyně v řízení skutečně tvrdila, na rozdíl od žalovaného však nikoliv ve vztahu k době uzavření smlouvy o zápůjčce, ale až ve vztahu k době, kdy rodina [příjmení] [jméno] opustila /podání žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum]; nespornou mezi účastníky tedy byla pouze ta skutečnost, že v době přestěhování rodina neměla finanční prostředky na život v cizině a tomu odpovídá skutkový závěr odvolacího soudu (viz odst. 12 odůvodnění).

20. Tvrzení žalovaného o dluzích rodiny na nájemném, školném a platbách spojených s bydlením, jež měly být důvodem sjednání smlouvy o zápůjčce má odvolací soud za vyvrácená žalobkyní v řízení předloženými důkazy o úhradách za nájemné a školné, z nichž vyplývá, že rodina nájemné a školné v období předcházejícím sepisu smlouvy o zápůjčce hradila řádně. V situaci, kdy žalobkyně uváděla, že takovéto dluhy v době sepisu smlouvy o zápůjčce rodina neměla a citovanými listinnými důkazy doložila, že nájemné a školné bylo hrazeno řádně, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně uvádí pravdu, a to i ve vztahu k neexistenci dluhu na„ platbách spojených s bydlením“, jež důkazně doloženy sice nebyly, avšak za této situace nebyl důvod žalobkyni nevěřit. Na uvedeném závěru přitom nic nemůže změnit ani žalovaným namítaná skutečnost, že v preambuli smlouvy o zápůjčce podepsané žalovaným bylo uvedeno, že u dlužníka došlo k „ nahromadění dluhů představovaných nedoplatky na nájemném, školném a obecních daních vztahujících se k bydlišti“ nebo, že věřitel v čestném prohlášení vyhotoveném pro účely tohoto sporu prohlásil, že účastníkům za doby trvání manželství poskytl zápůjčku na úhradu„ rodinných výdajů, výdajů na bydlení a dalších výdajů vzniklých v Království Bahrajn“, neboť se nejedná o důkaz bez dalšího způsobilý existenci takovýchto dluhů prokázat (uvedení takové skutečnosti v listinách, které nepodepsali všichni„ dlužníci“, pravdivost této skutečnosti neosvědčuje). Jelikož je v přezkoumávané věci prokázáno, že před sepisem smlouvy o zápůjčce účastníci nájemné i školné hradili řádně, nemůže být tvrzení žalovaného o existenci dluhů, pravdivé.

21. Pokud žalovaný rovněž tvrdil, že důvodem zápůjčky byla obecně špatná finanční situace rodiny, pak i toto tvrzení má odvolací soud s ohledem na provedené důkazy za nepravdivé. Žalovaný, byť to v řízení popíral, byl v době sepisu smlouvy o zápůjčce stále zaměstnán; uvedený závěr je zřejmý z e-mailu ze dne [datum], jímž žalobkyni žádal o korekci a radu ve vztahu k jeho sebehodnotícímu písemnému shrnutí pro zaměstnavatele UXB, a to v dubnu 2017, z čehož je závěr odvolacího soudu o trvání pracovního poměru žalovaného v době sepisu smlouvy o zápůjčce zřejmý (odstavec 15. odůvodnění), neboť po ukončení pracovního vztahu by jistě neměl potřebu takovou listinu vyhotovit. V této souvislosti odvolací soud pouze dodává, že e-mail ze dne [datum] byl k důkazu čten již soudem I. stupně a žalovaný vůči němu námitky ohledně jeho pravosti a správnosti nevznesl; v odvolacím řízení, v němž byl důkaz opakován pouze z důvodu zjištění data e-mailu, pak pouze obecně uvedl, že žalobkyně má k jeho e-mailu přístup a on si nepamatuje, zda se jednalo o e-mail, který psal, tedy pravost ani správnost obsahu tohoto důkazu nezpochybnil, pročež z něj odvolací soud vycházel. Žalovaný sám tvrdil, že jeho měsíční příjem u firmy UXB byl ve výši 200.000 Kč, což byl příjem dostačující k pokrytí měsíčních nákladů rodiny, a to dokonce i v žalovaným zjevně nadsazené výši (např. nájemné bylo dle předložených dokladů 560 BHD měsíčně, což při průměrném kurzu roku 2017 ve výši 62, 196 Kč za 1 BHD činilo cca 35.000 Kč a nikoliv žalobcem v podání ze dne [datum] tvrzenou částku 45.000 Kč měsíčně; školné bylo ve výši 3.320 BHD ročně /tj. 200 BHD + [číslo] BHD+ [číslo] BHD + [číslo] BHD/ což při průměrném kurzu v roce 2017 ve výši 62, 196 Kč za 1 BHD činilo 206.500 Kč ročně a nikoliv žalovaným v podání ze dne [datum] tvrzených 260.000 Kč ročně); žalovaný v podání ze dne [datum] uvedl náklady rodiny za rok 2017 bez výdajů za auta a školného ve výši 33.911,14 USD což činí cca 792.910 Kč (při průměrném kurzu roku 2017 ve výši 23, 382 Kč za 1 USD) a i při zohlednění žalovaným nadsazených výdajů na školné ve výši 260.000 Kč ročně a na údržbu automobilů 2x 240.000 Kč ročně by výdaje rodiny činily 1.532.910 Kč ročně, tj. cca 127.750 Kč měsíčně, tedy výrazně méně, než v tu dobu činil příjem žalovaného, přičemž nejde pomíjet ani, byť nízký, příjem žalobkyně. Dle tvrzení žalovaného v podání ze dne [datum] byly příjmy rodiny v letech 2017 a 2018 výrazně vyšší, než náklady bez školného a nákladů na auta (v roce 2017 příjmy 48.000 USD, náklady 33.911,14 USD a v roce 2018 příjmy 60.000 USD a výdaje 40.000 USD, což i při zohlednění žalovaným nadsazeného školného a nákladů na auta bylo pro úhradu nákladů rodiny dostačující). Tvrzení žalovaného o špatné finanční situaci rodiny vyvrací i mezi účastníky nesporná skutečnost, že žalovaný v roce 2017 prodal pozemky za částku 200.000 USD, která je mu postupně vyplácena.

22. V této souvislosti je pak třeba upozornit na to, že tvrzení žalovaného jsou nekonzistentní a zjevně nepravdivá i potud, pokud žalovaný v podání ze dne [datum] tvrdil, že v roce 2016 pracoval po dobu 9 měsíců za 200.000 Kč a plat obdržel za 2 měsíce; pokud by toto tvrzení bylo pravdivé, pak jeho tvrzení o výši příjmu v roce 2016 v podání ze dne [datum] pravdivé být nemůže, když jím uváděný příjem 25.000 USD tomu neodpovídá (7x 200.000 Kč je 1.400.000 Kč, což při průměrném kurzu roku 2016 ve výši 24, 432 Kč za 1 USD činí cca 57.300 USD a nikoliv 40.303,24 USD, jak uváděl žalovaný). Stejně tak v příjmech rodiny chybí samotným žalovaným tvrzený příjem 20.000.000 Kč; vysvětlení žalovaného, že uveden není proto, že tato částka byla investována a investice byla ztracena, neobstojí, neboť investice charakter příjmu (a ztráta charakter nákladu) neztrácí; uvedené pouze potvrzuje skutečnost, že tvrzení žalovaného jsou soudu předkládána selektivně a účelově. Žalovaný dále v podání ze dne [datum] tvrdil, že se mu v letech 2014 až 2015 přestalo v podnikání dařit a v roce 2015 příjmy z podnikání neměl; přesto v podání ze dne [datum] naopak uvedl za rok 2014 vůbec nejvyšší příjem za dobu manželství účastníků, a to ve výši 90.100 USD a v roce 2015 bez uvedení zdroje příjmu částku 17.723 USD; v roce 2014, kdy se žalovanému v podnikání nemělo dařit, tak měl paradoxně dosáhnout nejvyššího příjmu. Pochybnosti pak vzbuzuje i skutečnost, že žalovaný v době rozhodování soudu I. stupně neznal přesnou výši již uhrazených splátek ani zůstatku dluhu ze zápůjčky a tuto musel zjišťovat od věřitele. V rámci svého výslechu pak žalovaný uvedl, že věřiteli z prodeje pozemků vrátil 40.000 USD a že věřitel si dále něco vzal z jeho kanceláře a dluh na zápůjčce je asi ve výši 290.000 USD, tj. uvedl, že věřiteli poskytl dvě platby, první ve výši 40.000 USD a druhou ve výši asi 10.000 USD (340.000 USD - 40.000 USD = 300.000 USD; 300.000 USD - 290.000 USD = 10.000 USD); dle žalovaným v odvolacím řízení předloženého dopisu věřitele ze dne [datum] však byla na zápůjčku dosud uhrazena pouze„ první částečná platba ve výši 10.000 USD“, což tomu, co uváděl žalovaný, opět neodpovídá.

23. Pochybnosti u odvolacího soudu, stejně jako u soudu I. stupně, vzbuzuje i samotná smlouva o zápůjčce, žalovaným vysvětlovaný způsob jejího podpisu a způsob předložení originálu této smlouvy soudu. Sepisu smlouvy o zápůjčce (zapůjčeno bylo 300.000 USD a vráceno mělo být 300.000 USD na jistině a 40.000 USD na úrocích) mělo dle tvrzení žalovaného v podání ze dne [datum] předcházet to, že si manželé od věřitele postupně půjčovali peníze na běžné výdaje, následně chtěl věřitel smlouvu o zápůjčce sepsat písemně a na tomto základě pak manželům půjčil další finanční prostředky, přičemž celková zapůjčená částka činila 300.000 USD; z uvedeného se podává, že částka 300.000 USD je součtem částek zapůjčených věřitelem manželům před i po sepisu smlouvy o zápůjčce, což však odporuje žalovaným předloženým dokladům, dle nichž částku 300.000 USD od věřitele převzal po částech až po sepisu smlouvy o zápůjčce v období od [datum] do [datum]. V rámci odvolacího řízení žalovaný k dotazu odvolacího soudu upřesnil, že úrok 40.000 USD byl vypočten jako 3 % ročně z částky 300.000 USD za dobu 5 let na částku 45.000 USD a jelikož je věřitel jeho přítelem, byla mu částka 5.000 USD úroku odpuštěna. Ze samotné listiny„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ datované dnem [datum] je možno dovodit, že se smluvní strany dohodly na půjčce 340.000 USD s úrokem 3 % ročně splatné do 5 let od data smlouvy a na„ srážce částky úroků z půjčky přímo, před částkou vyplacenou druhé straně“; jazykový výklad smlouvy dle odvolacího soudu neodpovídá tomu, jak smlouvu vykládá žalovaný minimálně v tom, že zápůjčka byla dohodnuta ve výši 340.000 USD a nikoliv ve výši 300.000 USD, jakož i v tom, že by úrok dle smlouvy měl být 40.000 USD, což ze smlouvy nevyplývá. Úrok 3 % ročně z částky 300.000 USD za dobu od [datum] do [datum] činí 45.049 USD, tedy nikoliv 40.000 USD ani 45.000 USD; odvolací soud má bez ohledu na právní systém, v němž byla smlouva sepsána za nelogické, aby do smlouvy byl zanesen mechanismus výpočtu úroku (tj. 3 % ročně z částky 300.000 USD za 5 let) a zároveň a bez jakéhokoliv vysvětlení (tj. žalovaným tvrzeném odpuštění části úroku) i tomu neodpovídající výsledek výpočtu úroku (tj. 40.000 USD, o níž byla jistina 300.000 USD navýšena na částku 340.000 USD), pokud mezi věřitelem a dlužníkem již v době sepisu smlouvy měla existovat dohoda o odpuštění úroku; žalovaný pak toto odvolacímu soudu nijak neobjasnil, když uvedl, že není právník a smlouvu, kterou sepsal právník věřitele, takto akceptoval. Skutečnost, že žalovaným předložená kopie smlouvy o zápůjčce není kopií originálu vyšla v řízení najevo až poté, co žalobkyně upozornila, že podpis žalovaného je pouze jeho digitálně připojeným obrazem; žalovaný to vysvětloval tak, že při sepisu smlouvy o zápůjčce podepsal pouze jedno vyhotovení, které si ponechal věřitel a on sám si ponechal vyhotovení podepsané pouze věřitelem, které naskenoval a uložil a poté, co nenašel originál, k němu digitálně připojil obraz svého podpisu a jediný originál smlouvy o zápůjčce mu potom na jeho žádost věřitel vydal a on jej předložil soudu; takovýto sled událostí obecně sice možný je, avšak odvolacímu soudu se stejně jako soudu I. stupně nejeví býti příliš pravděpodobným jednak to, že by účastník svůj originál smlouvy sám vlastnoručně nepodepsal v situaci, kdy podepisoval originál věřitele a věřitel a právník zároveň podepisovali obě vyhotovení smlouvy, že by si jej poté takto opět bez vlastnoručního podpisu naskenoval a uložil (a to ačkoliv mu nic nebránilo smlouvu před naskenováním vlastnoručním podpisem jednoduše opatřit) a zejména, že by mu věřitel (byť přítel) vydal jediný existující originál smlouvy o zápůjčce na nikoliv zanedbatelnou částku 300.000 USD, nadto krátce před splatností a za situace, kdy dosud nebyla uhrazena; nezvyklé je také rozdílné umístění podpisů věřitele a advokáta na vyhotovení smlouvy věřitele a žalovaným předloženém skenu jeho vyhotovení smlouvy (na vyhotovení smlouvy věřitele vždy nad označení jejich jména či postavení, ale na žalovaným předloženém skenu jeho vyhotovení smlouvy vždy pod označení jejich jména či postavení), když lidé obecně mají tendenci svůj podpis umístit na stejné místo, a to zejména pokud zároveň podepisují více vyhotovení téže listiny.

24. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že o rozvodu uvažovali již v roce 2019, řešili podmínky a žalovaný žalobkyni předložil advokátem zpracovanou dohodu„ Divorce Settlement Agreement“, dle níž si účastníci„ přáli natrvalo vypořádat svá příslušná práva, povinnosti a závazky a všechny nároky, které může mít kterákoliv ze stran vůči druhé“; z majetku účastníci čl. 2 dohody vypořádali nemovitou věc a automobil VW Tiguan; dluhy účastníci v čl. 3 dohody vypořádali tak, že„ každá ze stran převezme dluhy a závazky přímo související s jakýmkoliv majetkem, který je na ni dohodou převeden“, manžel (žalovaný) bude„ výhradně odpovědný za osobní půjčky, rozsudek v soudních věcech a kreditní karty“ a manželka (žalobkyně) bude„ výhradně odpovědná za osobní půjčku, kreditní karty na její jméno a jiné neznámé dluhy“; součástí dohody byla také úprava péče o dítě (čl. 4 dohody) a výživné manželky (čl. 5 dohody); dle čl. 7 dohody strany„ chápaly a přijímaly dohodu jako úplné splnění všech finančních závazků, které mohou mít podle této dohody nebo jinak“; dle čl. 8 dohoda„ představuje úplnou dohodu mezi stranami týkající se předmětu dohody a nahrazuje všechny předchozí dohody, ať už písemné nebo ústní“ a strany se„ v maximální míře zříkají jakýchkoliv prohlášení nebo záruk, které nejsou v této dohodě výslovně uvedeny“ /Divorce Settlement Agreement/. Skutečnost, že žalovaným tvrzený dluh ze zápůjčky nebyl součástí této dohody žalobkyně vysvětlovala tím, že o dluhu nevěděla a žalovaný tím, že neměl potřebu jej do dohody uvádět, neboť byli ústně dohodnuti, že jej bude hradit výlučně on. Vysvětlení žalovaného však nepochybně vylučuje čl. 7 a zejména čl. 8 samotné dohody; pokud si totiž účastníci výslovně sjednali, že Divorce Settlement Agreement představuje úplnou dohodu mezi nimi ohledně majetkového vypořádání po rozvodu a nahrazuje všechny předchozí dohody, ať už písemné nebo ústní, přičemž se výslovně zřekli jakýchkoliv prohlášení nebo záruk v dohodě výslovně neuvedených, nemohl se žalovaný spoléhat na existenci jím tvrzené předchozí ústní dohody řešící vypořádání dluhu ze zápůjčky, když si s žalobkyní dohodl, že tato je nahrazena Divorce Settlement Agreement; tvrzení žalovaného je nadto nelogické (ohledně části majetku a drobných dluhů jsme schopni se dohodnout a potřebujeme o tom sepsat dohodu a o dluhu několikanásobně převyšujícím náš veškerý majetek jsme schopni se dohodnout, avšak dohodu o tom sepsat nepotřebujeme), a to bez ohledu na právní systém. Ze znění Divorce Settlement Agreement je tak nutno dovodit, že dluh ze zápůjčky v době uzavření dohody buď neexistoval (pokud dohoda představovala úplnou dohodu o vypořádání pro dobu po rozvodu a dluh vypořádán nebyl) nebo že existoval coby osobní zápůjčka žalovaného (je zahrnut v čl. 3 dohody a s tím koresponduje i tvrzení žalovaného, že dluh měl v plné výši uhradit sám) avšak zejména to, že žalobkyně o dluhu ze zápůjčky nevěděla, neboť není možné očekávat, že by žalobkyně coby svéprávná osoba mající rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.), pokud by o existenci dluhu ve výši 300.000 USD, tedy ve výši několikanásobně převyšující hodnotu dohodou vypořádávané nemovité věci, věděla, jej do Divorce Settlement Agreement (ať jako osobní zápůjčku žalovaného či jako společný dluh, který však bude hradit pouze žalovaný) nepožadovala zahrnout. Dohoda je tedy jedním z důkazů podporujících závěr soudů o tom, že žalobkyně o dluhu ze zápůjčky ještě ani v době sjednání Divorce Settlement Agreement nevěděla.

25. Skutkový závěr o tom, že se žalobkyně o sjednání smlouvy o zápůjčce dozvěděla až po přestěhování do České republiky v souvislosti s rozvodem manželství účastníků a se smlouvou o zápůjčce nesouhlasila (odstavec 16. odůvodnění), odvolací soud učinil na základě výpovědí obou účastníků, jakož i k důkazu provedených listinných důkazů, a to WhatsApp zprávy ze dne [datum], e-mailu ze dne [datum] a Divorce Settlement Agreement. Soud uvěřil výpovědi žalobkyně, že o dluhu ze zápůjčky nevěděla, neboť její výpověď byla podpořena výpovědí žalovaného i citovanými listinnými důkazy. Žalovaný souhlas žalobkyně se zápůjčkou dovozoval z toho, že dle něj měla před uzavřením zápůjčky věřiteli říct, že„ žalovanému plně důvěřuje a souhlasí se vším, co udělá, že to dělá pro rodinu“ /výslech žalovaného ze dne [datum], následně pak při své výpovědi výslovně uvedl, že„ žalobkyně si mohla dělat co chtěla, opravdu jsme měli oddělené ložnice, nechtěl jsem ji zatěžovat půjčkou“; z obecného prohlášení žalobkyně, že má ke krokům žalovaného důvěru, není možné dovodit její souhlas se zápůjčkou ve výši cca 7.000.000 Kč a žalovaný nadto sám vypověděl, že žalobkyni zápůjčkou zatěžovat nechtěl. S výpověďmi žalobkyně a žalovaného pak koresponduje i WhatsApp zpráva žalovaného odeslaná žalobkyni dne [datum] s textem„ Kdybych ti řekl, že si půjčuji peníze, neakceptovala bys to, ale mám několik svědků, kteří potvrdí, že jsem si ty peníze vypůjčil ještě předtím, než jsem prodal ten majetek“; citovaná zpráva jednoznačně potvrzuje, že žalovaný žalobkyni o zápůjčce v obavě z odmítnutí, neinformoval. V této souvislosti je nutno k listině zachycující konverzaci účastníků na WhatsApp včetně zprávy ze dne [datum] uvést, že listina byla soudem I. stupně provedena k důkazu při jednání dne [datum] a žádný z účastníků vůči ní neměl námitku ohledně pravosti listiny či správnosti jejího obsahu; až při jednání dne [datum] žalovaný při jejím předestření soudem I. stupně pouze uvedl,„ jak může žalobkyně prokázat, že jsem skutečně takovou zprávu poslal já“, avšak nepopřel, že by tuto zprávu odeslal; odvolací soud tedy má za to, že pravost listiny ani správnost jejího obsahu žalovaný nepopřel a soud I. stupně ke skutkovým zjištěním z ní učiněným při formulaci závěru o skutkovém stavu, správně přihlížel. Stejně tak nevědomost žalobkyně dokazuje i e-mail žalovaného ze dne [datum], ve kterém žalobkyni mimo jiné sdělil„ Devět měsíců jsem nesplácel [jméno] [příjmení] půjčku, kterou jsme si od něj vzali potom, co se jsem vrátil z Kataru, protože jsme měli tolik dluhů, ale ty sis ničeho nevšimla. Tolik let jsem neměl žádný příjem, žili jsem z půjčených peněz a vím, že by tě to stresovalo, tak jsem to břímě nesl sám.“; z uvedeného je zjevné, že si žalovaný byl vědom toho, že žalobkyně o případných dluzích nevěděla a o zápůjčce jím informována nebyla. S ohledem na již výše uvedené tento závěr soudů podporuje i neuvedení dluhu ze smlouvy o zápůjčce v Divorce Settlement Agreement. Uvedenými důkazy je nevědomost žalované o sjednání zápůjčky 300.000 USD žalovaným jednoznačně prokázána a provedení dalších důkazů by bylo, jak správně uzavřel již soud I. stupně, nadbytečné; advokát [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] a právník [příjmení] [příjmení] s žalobkyní v souvislosti se smlouvou o zápůjčce vůbec nejednali, pročež se k tomu, zda o ní žalobkyně věděla či nikoliv, vyjádřit ani nemohou; právník [příjmení] [příjmení], který měl být přítomen uložení peněz žalovanou do trezoru, rovněž pouze z této skutečnosti souhlas žalobkyně se sjednáním zápůjčky dovozovat nemohl; slečna [jméno] [příjmení], která měla v některých případech peníze předávat žalovanému, se na základě uvedeného rovněž k vědomosti žalobkyně o zápůjčce vyjádřit nemůže, neboť z přítomnosti žalobkyně u převzetí peněz žalovaným tato skutečnost nijak nevyplývá; výslech věřitele Eng. [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno] je rovněž nadbytečný, když jeho vyjádření měl již soud k dispozici v podobě čestného prohlášení, z nějž jeho stanovisko vyplývá; s ohledem na již výše uvedené důkazy má odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, za prokázané, že žalobkyně o sjednání smlouvy o zápůjčce nevěděla a pokud nevědomost žalobkyně potvrdil i sám žalovaný, pak je jakékoliv další dokazování nadbytečné. Ve vztahu k odvolacím námitkám žalovaného pak odvolací soud ještě dodává, že ze smlouvy o zápůjčce závěr o vědomosti žalobkyně učiněn být nemohl, neboť žalobkyně nebyla její smluvní stranou; pokud bylo ve smlouvě o zápůjčce uvedeno, že je určena na„ nedoplatky na nájemném, školném a obecních daních vztahujících se k bydlišti“ žalovaného, pak ani z uvedeného vědomost žalobkyně nijak nevyplývá. S žalovaným je možno souhlasit potud, že skutečnost, že žalobkyně smlouvu o zápůjčce nepodepsala, sama o sobě neznamená, že o ní nevěděla; avšak v souvislosti s výše uvedenými důkazy tato skutečnost jen nepřímo podporuje soudy učiněný skutkový závěr o nevědomosti žalobkyně.

26. Je možno souhlasit s odvolací námitkou žalovaného, že právník v Království Bahrajn nebude znalý českého práva (ustanovení § 710 o. z.) a při sepisu smlouvy o zápůjčce nebude mít její podepsání oběma manželi za potřebné. Ve vztahu k sepisu Divorce Settlement Agreement je však nutno uvést, že i od advokáta působícího v Království Bahrajn a takovou dohodu sepisujícího je bez ohledu na právní systém možno očekávat, že bude chránit práva klientů a postupovat logicky, pročež není možno uvěřit tomu, že by účastníky neupozornil na skutečnost, že uzavřením Divorce Settlement Agreement (čl. 8 citované dohody) budou všechny jejich předchozí dohody, tedy i ústní dohoda o tom, že dluh ze zápůjčky zcela uhradí žalovaný, nahrazeny.

27. Soud I. stupně na základě tvrzení obou účastníků odůvodnil svůj závěr o tom, že měsíční náklady rodiny v Království Bahrajn činily bez nákladů na automobily a jídlo částku 62.625 Kč, tj. cca 3.000 USD; pokud by k nim odvolací soud v plné výši přičetl i žalovaným tvrzené (a dle žalobkyně i značně nadsazené) náklady na automobily ve výši 40.000 Kč měsíčně (tj. 2x [číslo] Kč/12) i žalobkyní tvrzené náklady na stravu 11.000 Kč měsíčně, činily by celkové měsíční náklady rodiny částku cca 114.000 Kč, což činí 1.368.000 Kč ročně, zápůjčka ve výši 7.000.000 Kč tak představuje více než pětinásobek (5,12 násobek) běžných ročních nákladů rodiny. Obdobně i při zohlednění žalobcem v podání ze dne [datum] tvrzených celkových nákladů rodiny od roku 2008 do roku 2020 ve výši 665.313,40 USD by průměrné roční náklady rodiny v tomto období činily 51.178 USD ([číslo], [číslo] let) a zápůjčka ve výši 300.000 USD tak představuje více než pětinásobek (5,86 násobek) běžných ročních nákladů rodiny. Za této situace již nebylo nutné provádět dokazování žalovaným označenými (a soudu dosud nepředloženými) doklady a účtenkami k prokázání výdajů rodiny, jež měly sloužit k prokázání těchto tvrzení žalovaného, neboť pro závěr soudů byla tvrzení dostačující a případné prokázání jejich pravdivosti by nemohlo ničeho změnit; zda peníze ze zápůjčky byly skutečně použity na úhradu žalovaným tvrzených nákladů rodiny by nadto doklady a účtenkami prokázáno být ani nemohlo a pro právní posouzení věci to nebylo ani podstatné.

28. Mezinárodní příslušnost soudů České republiky je v přezkoumávané věci založena (čl. 5 a 6 nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne [datum], provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství) a právem rozhodným je český právní řád (§ 49 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., zákona o mezinárodním právu soukromém).

29. Soud I. stupně věc správně posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 3028 odst. 2 o. z.), když právo na vypořádání společného jmění manželů účastníkům vzniklo zánikem společného jmění manželů ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství (tj. dne [datum]), tedy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

30. Podle § 740 o. z, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

31. Podle § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle odst. 2 hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

32. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

33. Součástí společného jmění manželů jsou dluhy převzaté za trvání manželství oběma manžely společně nebo jedním z nich, a to, pokud je zákon ze společného jmění nevylučuje (§ 710 o. z.). Přebírají-li dluh společně oba manželé, je bez dalšího součástí jejich společného jmění. Přebírá-li dluh jen jeden z manželů, stane se součástí společného jmění manželů i dluh převzatý bez souhlasu druhého manžela za trvání manželství, pokud souvisí s obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny; musí se jednat o potřeby každodenní, tedy takové, které nastávají pravidelně (téměř) každý den při chodu domácnosti; druhou možností je, že se jedná o běžné potřeby rodiny, byť nemusí nastat každý den; konkrétně půjde zejména o pořizování běžně (průběžně) spotřebovávaných věcí nezbytných pro chod rodiny (např. nákupy potravin, paliva, elektřiny, hygienických prostředků atd.), o náklady související s údržbou společné domácnosti, společně obývaných prostor atd., přičemž důležitá je každodennost, resp. běžnost převzetí dluhu z pohledu dané konkrétní rodiny. I nadále jsou majetkové poměry dané rodiny významným ukazatelem toho, co je běžnou či každodenní potřebou rodiny, nicméně nejedená se o ukazatel rozhodující. Součástí společného jmění manželů se mohou stát i dluhy, které překračují míru přiměřenou majetkovým poměrům rodiny, jsou však přebírány běžně či dokonce každodenně (např. nákup většího množství alkoholu na dluh na alkoholu závislým manželem). Součástí společného jmění manželů tedy nejsou dluhy, které za trvání manželství převzal jen jeden z manželů bez souhlasu manžela druhého, pokud současně platí, že se nejedná o dluhy, které by vznikly při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny; takové dluhy náležejí výlučně tomu z manželů, který je převzal (viz Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), 2. vydání, 2020, s. 157 – 169, J. [příjmení]).

34. Za aplikace § 710 o. z. soud I. stupně uzavřel, že pokud dluh ze zápůjčky převzal pouze žalovaný bez souhlasu žalobkyně, aniž by se jednalo o obstarávání každodenní nebo běžných potřeb rodiny, není tento dluh součástí zaniklého společného jmění účastníků a v rámci napadeného rozhodnutí jej nevypořádal. Odvolací soud má za to, že tento závěr soudu I. stupně je zcela správný.

35. Předně je třeba uvést, že odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, má pochybnosti o tom, zda smlouva o zápůjčce není pouze fiktivní a zda nebyla vyhotovena následně či účelově, jak namítala žalobkyně. Z již výše podrobně ozřejměných důvodů má odvolací soud tvrzení žalovaného za selektivně předkládaná, účelová, vzájemně rozporná a v mnoha případech i zjevně nepravdivá, což věrohodnost žalovaného obecně zhoršuje. Odvolací soud nemůže spolehlivě uzavřít, zda smlouva o zápůjčce mezi žalovaným a věřitelem byla či nebyla skutečně dne [datum] uzavřena a zda právě ona byla důvodem pro vyplacení celkové částky 300.000 USD věřitelem žalovanému, avšak výše již podrobně popsané důvody vedly soudy k pochybám o tom, zda se tak skutečně stalo. Vzhledem k jednoznačnému závěru soudů o tom, že žalobkyně o zápůjčce nevěděla, a tedy s ní ani nemohla souhlasit, a že uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 300.000 USD nebylo obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny, však dokazování ani jednoznačný závěr o (ne) existenci dluhu ze zápůjčky pro rozhodnutí v této věci nebyly nutné.

36. Odvolací soud výše podrobně uvedl, jak komentářová literatura vykládá termín„ obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny“, z nějž je zřejmé, že převzetí dluhu ze zápůjčky ve výši 300.000 USD žalovaným, zcela zjevně nebylo obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny účastníků. Rodina účastníků v Království Bahrajn nežila nijak okázalým a nákladným způsobem života, roční náklady rodiny byly i při zohlednění žalovaným nadsazených údajů v průměru za dobu manželství ve výši do 1.400.000 Kč ročně, tj. 3.836 Kč denně, a pokud žalovaný sám bez souhlasu žalobkyně převzal dluh ze zápůjčky ve výši 300.000 USD (resp. s úrokem ve výši dokonce 340.000 USD), jež několinásobně překračuje dokonce i průměrné„ roční“ náklady rodiny, nemůže tento dluh být dle § 710 písm. b) o. z. součástí zaniklého společného jmění účastníků; pro rodinu účastníků v Království Bahrajn totiž nebylo každodenní ani běžné převzetí dluhu ze zápůjčky ve výši mnohonásobně překračující hodnotu jimi vlastněné nemovité věci a průměrných ročních nákladů rodiny, nejednalo o transakci, na kterou by byla rodina zvyklá a která by pro ni byla tradiční, dlouhodobá či opakující se. Žalovaným namítaná skutečnost, že peníze ze zápůjčky jím byly vynaloženy na úhradu potřeb rodiny či na úhradu dluhů rodiny, pak z hlediska hypotézy § 710 písm. b) o. z. není podstatná; z hlediska hypotézy § 710 písm. b) o. z. je totiž nutno hodnotit běžnost jednorázového převzetí dluhu ze zápůjčky a nikoliv to, zda částka získaná ze zápůjčky byla v průběhu několika let spotřebována za každodenní a běžné potřeby rodiny. Dluh ze zápůjčky tedy nebyl součástí zaniklého společného jmění manželů, pročež nebylo ani nutné, aby soudy žalovaného dále vedly k doplnění tvrzení ohledně zůstatku a splácení (zda, kdy a kolik bylo v průběhu manželství na dluh uhrazeno; zda, kdy, kým a kolik bylo na dluh uhrazeno po zániku manželství) tohoto dluhu.

37. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum], a tímto dnem mezi nimi vzniklo tzv. společné jmění manželů, které představuje zákonnou právní formu uspořádání vzájemných vztahů mezi manžely (§ 708 o. z.). Manželství účastníků, a tedy i jejich společné jmění manželů, zaniklo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu. Účastníci se na vypořádání části společného jmění nedohodli, žaloba byla podána ve lhůtě tří let od rozvodu manželství (zákonná domněnka vypořádání dle § 741 o. z. tedy nenastala) a vypořádání společného jmění manželů tak bylo k návrhu žalobkyně provedeno soudem (§ 740 o. z.). Při stanovení rozsahu zaniklého a nevypořádaného společného jmění byly soudy vedeny ustanovením § 709 a § 710 o. z. a s ohledem na zjištěný skutkový stav dovodily, že z položek, které účastníci učinili předmětem vypořádání soudem, společné jmění manželů tvoří pouze nemovitá věc, neboť byla pořízena žalovanou ze společných prostředků za trvání manželství. S ohledem na zájmy nezletilého syna účastníků, skutečnost, že v České republice žalovaný jinou nemovitost nevlastní a nemovitou věc využívá ke svému bydlení, skutečnost, že žalobkyně v České republice vlastní podíl na nemovitosti, kterou využívá k vlastnímu bydlení a skutečnost, že oba účastníci disponují finančními prostředky ve výši dostatečné pro výplatu vypořádacího podílu, má odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně, který nemovitou věc přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, za správné a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění soudu I. stupně. Při vypořádání soud I. stupně správně vyšel z rovnosti podílů účastníků, neboť v projednávané věci nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku (§ 742 odst. 1 písm. a/ o. z.), žádný z účastníků se toho ostatně ani nedomáhal. Nevypořádané společné jmění účastníků bylo ke dni jeho zániku představováno aktivem (nemovitou věcí) v celkové hodnotě 2.870.000 Kč, pasiva zjištěna nebyla, pročež čistá hodnota společného jmění manželů činí 2.870.000 Kč, z níž by se každému z účastníků mělo dostat jedné poloviny, tj. hodnoty ve výši 1.435.000 Kč. Jelikož žalovanému byla přikázána nemovitá věc, uložil mu soud I. stupně správně, aby k dosažení rovnosti podílů obou účastníků na vypořádávaném majetku žalobkyni vyplatil vypořádací podíl ve výši 1.435.000 Kč. K zaplacení vypořádacího podílu soud I. stupně žalovanému stanovil prodlouženou lhůtu 3 měsíců (§ 160 o. s. ř.); jelikož žalovaný v odvolacím řízení již částku potřebnou k úhradě vypořádacího podílu žalobkyni měl k dispozici, navrhl, aby soudem I. stupně stanovená lhůta byla zkrácena na 1 měsíc od právní moci rozsudku, odvolací soud mu vyhověl.

38. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. s výjimkou části výroku II. týkající se lhůty splatnosti potvrdil a v části výroku II. týkající se lhůty splatnosti jej dle § 220 o. s. ř. změnil tak, že lhůta splatnosti je 1 měsíc ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I. a II. rozsudku).

39. Jelikož žalovaný má právo v řízení jednat ve svém mateřském jazyce (§ 18 odst. 1 věty druhé o. s. ř.), ponese náklady vynaložené na tlumočné stát (výrok III. rozsudku). Odvolací soud ještě dodává, že soud I. stupně v průběhu řízení nerespektoval závěry vyplývající z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 19 Co 218/2013, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR [číslo] 2018 pod R 67/2018, které sjednotilo nejednotnou praxi, která umožňovala účastníkům řízení, aby se na civilní soudy obraceli písemnými podáními v jiném, než českém, jazyce a dovozovala povinnost českých soudů překládat písemnosti, jež jsou těmto účastníkům v civilním řízení doručovány, do jejich mateřštiny; většina členů občanskoprávního a obchodního kolegia se přiklonila k názoru, že v civilněprávních řízeních je právo na jednání ve vlastní mateřštině před soudem omezeno pouze na ústní jednání soudu a nevztahuje se na písemný styk soudu s účastníky a naopak. Z ustanovení § 18 odst. 1 věty druhé o. s. ř. tedy nelze dovozovat povinnost soudu zajistit překlad jím vydaného rozhodnutí do jazyka, jemuž rozumí účastník řízení, který neovládá český jazyk. Náklady se soudem I. stupně nadbytečně pořízenými překlady listin z a do anglického jazyka s ohledem na jejich neúčelnost ponese stát.

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu jí v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou a jí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení tvoří odměna ve výši 54.120 Kč za dva úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen jako„ AT“, z tarifní hodnoty 4.684.750 Kč (tj. 1/2 částky 9.369.500 Kč, jež je tvořena součtem hodnoty nemovité věci 2.870.000 Kč a výše dluhu [číslo] Kč/300 000 USD při kurzu k datu [datum], kdy žalovaný dluh ze zápůjčky v této výši učinil předmětem vypořádání, ve výši 21, 665 Kč za 1 USD) dle § 8 odst. 6 AT, ve výši 27.060 Kč za úkon dle § 7 bodu 6 AT, náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč na dva úkony právní služby ve výši 300 Kč na úkon dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % ve výši 11.491 Kč, tj. celkem částka 66.211 Kč, kterou odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení