58 Co 137/2025 - 75

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [správní orgán] sídlem [adresa] o zaplacení 67 648 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. ledna 2025, č. j. 11 C 177/2024-38 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) mění tak, že žaloba se ohledně částky 52 581 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 581 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 16 991,90 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 2 649,90 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 67 648 Kč se 12 % ročně z částky 67 648 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu se žádostí o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 67 648 Kč za den 10. 1. 2025 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 19 509 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 67 648 Kč způsobenou jí dle jejího tvrzení nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 9 C 117/2013 (dále jen „posuzované řízení“), které trvalo více jak 11 let. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky 492 874 Kč s příslušenstvím, resp. 700 425 Kč s příslušenstvím, kdy žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované a byla v[Anonymizováno]nejistotě, zda bude schopna zaplatit žalovanou pohledávku z vlastních prostředků, případně zda bude nucena přistoupit k prodeji svého majetku. Celkově požadovala odškodnění ve výši 225 810 Kč, kdy vyšla ze základní částky 17 000 Kč za rok trvání řízení, kterou s ohledem na předmět sporu navýšila pro význam posuzovaného řízení o 10 %, dále o dalších 10 %, neboť se na celkové délce řízení nepodílela a konečně o dalších 10 % pro postup orgánu veřejné moci, neboť řízení bylo stiženo průtahy. Dne 10. 7. 2024 žalobkyně uplatnila u žalované požadavek na odškodnění. Následně obdržela stanovisko žalované ze dne 23. 9. 2024, kterým jí byla přiznána jen částka 113 000 Kč, s čím žalobkyně nesouhlasila.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 10. 7. 2024. Žalovaná nároku žalobkyně částečně vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 113 000 Kč. Řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 10 let a 5 měsíců. Řízení probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. V řízení byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, řízení bylo po skutkové a právní stránce složité, význam řízení pro žalobkyni byl shledán běžným. Řízení skončilo schválením smíru, který tamního žalobce zavázal zaplatit žalovanému č. 1 částku 85 000 Kč, dále společně a nerozdílně žalovaným č. 2 a č. 3 částku 196 000 Kč s tím, že žádnému z účastníků nebude nenáležet náhrada nákladů řízení. Za přiměřenou výši zadostiučinění pak žalovaná považovala částku 113 000 Kč, při jejímž určení vyšla ze základní částky 15 000 Kč za jeden trvání rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení částkou o 15 000 Kč nižší), kterou snížila o 10 % z důvodu složitostí řízení a o 10 % z důvodu sdílení újmy na straně žalovaných v posuzovaném řízení.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 10. 7. 2024, žalovaná stanoviskem ze dne 23. 9. 2024 přiznala žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 113 000 Kč.

5. Soud I. stupně zjistil velmi podrobně průběh posuzovaného řízení ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (viz odst. 10 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tato zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení plně odkazuje), za nejpodstatnější lze zrekapitulovat, že řízení bylo zahájeno dne 29. 3. 2013, žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované a předmětem řízení bylo zaplacení žalované částky z titulu podílového spoluvlastnictví k šesti nebytovým jednotkám v k. ú. [adresa] (nájemné inkasované v rozhodném období z pronájmu šesti nebytových jednotek). Žaloba byla žalobkyni (v posuzovaném řízení v procesním postavení žalované) doručena dne 17. 1. 2014. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni tak trvalo od 17. 1. 2014 do pravomocného skončení řízení dne 17. 6. 2024, tedy 10 let a 5 měsíců.

6. Soud I. stupně po citaci ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ,,OdpŠk“ a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu shledal žalobu důvodnou. Uzavřel, že délka posuzované řízení (10 let a 5 měsíců) není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci přiměřená. Za přiměřenou základní sazbu v tomto případě považoval částku 25 500 Kč za rok trvání řízení, sníženou na za první dva roky trvání řízení (kdy vycházel z cenového rozpětí 22 500 Kč až 30 000 Kč, neboť částky uvedené Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 206/2010, dále jen ,,Stanovisko“ tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení jsou již neodpovídající ekonomické realitě v České republice, kdy došlo ke snížení hodnoty peněz).

7. Dále hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti, pak věc po procesní a skutkové stránce byla složitá. V řízení bylo nutno rozklíčovat netypické nastavení vztahů a platebních toků mezi spoluvlastníky budovy, resp. (spolu)vlastníky jednotek a spoluvlastníky budovy, kdy tyto fungovaly částečně na základě ústních dohod či byly nastaveny konkludentně. Tato skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní, kdy bylo provedeno velké množství listinných důkazů, byl zpracován znalecký posudek a jeho doplněk, znalec byl vyslýchán. K procesní složitosti je pak nutno přičíst též enormní procesní aktivitu účastníků. Žalovaný č. 1 v průběhu řízení zemřel, bylo tak rozhodováno procesním nástupnictví, což řízení o několik měsíců prodloužilo. K procesní složitosti je dále nutno přičíst též některá odročení nařízených ústních jednání, k nimž došlo nikoliv z důvodů na straně soudu. Soud I. stupně v posuzovaném řízení rozhodoval 2x o věci samé, dále rozhodoval o celé řadě procesních otázek (3x o částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, o procesním nástupnictví, o změně žaloby, opakovaně o ustanovení znalce, opakovaně o znalečném). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodoval 1x o věci samé a opakovaně o odvoláních proti rozhodnutím procesní povahy (usnesení o znalečném, usnesení o částečném zastavení řízení, usnesení o procesním nástupnictví). V rámci tohoto kritéria nebylo možno zohlednit počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána, a to pro řadu závažných pochybení na straně soudu, pro která byla rozhodnutí zrušena a věc vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení (viz kritérium postup orgánu veřejné moci). Ve věci též jedenkrát rozhodoval Ústavní soud, kdy řízení o ústavní stížnosti však nemělo na délku řízení žádný vliv, neboť proběhlo velmi rychle. Po právní stránce nebylo řízení složité. Prvostupňový soud tak pro složitost věci celkově ponížil odškodnění o 10 %.

8. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak v řízení před soudem prvního stupně byly úkony většinou činěny ve lhůtách na hraně přiměřenosti (2 až 3 měsíce), kdy je ještě nelze označit za průtah, v důsledku takového postupu se však celková délka řízení neúměrně protahovala. Rovněž tak celkový postup prvostupňového soudu v posuzovaném řízení lze označit za nekoncentrovaný. K tomu lze uvést zejména následující. Již na počátku řízení soud nesprávně stanovil soudní poplatek za žalobu, který byl zaplacen dne 7. 5. 2013, až dne 19. 8. 2013, tj. za více než 3 měsíce, aniž by se v řízení v mezidobí byly činěny úkony, vyzval žalobce k doplacení soudního poplatku. Dne 13. 3. 2014 došlo soudu upřesnění vyjádření žalovaných k žalobě, které bylo až dne 23. 6. 2014, tj. za více než 3 měsíce zasláno žalobcům. Dne 10. 7. 2014 došlo soudu vyjádření žalobců a následně až do 31. 3. 2015, kdy bylo rozesláno rozšíření žaloby došlé soudu dne 27. 3. 2015, tj. po dobu 8,5 měsíců bylo prováděno připojování různých spisů, aniž by úkony směřovaly k vyřízení věci, v čemž lze spatřovat průtah min. 6 měsíců. Následně až dne 7. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na [datum], tj. za více než 3 měsíce. V mezidobí sice došlo ke změně soudce, který věc vyřizoval, což je nutno přičíst k tíži státu. Dne 6. 4. 2016 došlo soudu vyjádření žalovaných, až dne 8. 8. 2016, tj. za 4 měsíce, byla žalovaným zaslána výzva k doplnění jejich stanoviska. Dne 20. 7. 2018 nabylo právní moci usnesení o znalečném, až dne 4. 12. 2018, tj. za více než 4 měsíce, byly účastníkům zaslány výzvy k vyjádření ke znaleckému posudku, který byl účastníkům doručován již v prosinci 2017. Dne 11. 12. 2018 došlo soudu vyjádření žalovaných, dne 15. 2. 2019, tj. za 2 měsíce, bylo nařízeno ústní jednání až na den 14. 5. 2019. S dokazováním bylo započato až při ústním jednání konaném dne 12. 5. 2020, tj. po více než 7 letech vedení řízení. Ústní jednání nařízené na den 11. 2. 2021 bylo odročeno pro onemocnění soudce na neurčito a následně nařízené ústní jednání na den [datum] pak bylo pro pracovní neschopnost soudce odročeno na den [datum], následně došlo k dalšímu odročení jednání pro nemoc zástupce žalobců až na den 9. 12. 2021. K ústnímu jednání nařízenému na den [datum] soud nepředvolal (pozdě předvolal) žalovaného č. 1, ústní jednání tak bylo odročeno na den [datum]. K tíži státu je též nutno přičíst, že rozsudek soudu I. stupně a dvě usnesení o částečném zastavení řízení byly zrušeny pro vady řízení. Pro toto kritérium prvostupňový soud navýšil odškodnění o 15 %.

9. Pokud jde o chování žalobkyně v průběhu řízení, pak tato se na délce řízení nepodílela. Pro toto kritérium prvostupňový soud odškodnění nemodifikoval.

10. Význam posuzovaného řízení pro poškozenou prvostupňový soud hodnotil jako běžný. Ve vztahu k žalobkyni byla ve hře nejprve částka 391 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 3. 2013 do zaplacení (žaloba byla částečně vzata zpět a řízení částečně zastaveno ještě před doručením žaloby žalobkyni), následně částka 546 191 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 391 940 Kč od 29. 3. 2013 do zaplacení a z částky 154 251 Kč od 1. 4. 2013 do zaplacení a konečně částka 700 425 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 475 500 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 374 566 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2015, z částky 542 566 Kč od 28. 3. 2015 do 14. 9. 2015 a z částky 700 425 Kč od 14. 9. 2015 do zaplacení, a rovněž nezanedbatelné náklady řízení. Pro toto kritérium tak odškodnění nemodifikoval.

11. Žalobkyně a [jméno FO] jsou manželé a v řízení vystupovali jako žalovaní, vůči nim byl uplatňován společný nárok, byli zastoupeni stejným právním zástupcem a jejich postup v řízení byl koordinovaný, resp. činili společné procesní úkony. Vznikající nemajetkovou újmu tak sdíleli společně. Z hlediska sdílení újmy tak prvostupňový soud snížil základní částku o 10 %.

12. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení prvostupňový soud vyšel ze základní částky odškodnění ve výši 25 500 Kč za rok řízení, kterou krátil na polovinu za první dva roky řízení. Z hlediska popsané složitosti věci odškodnění ponížil celkově o 10 %, pro postup orgánů státu navýšil odškodnění o 15 %, pro chování poškozené a význam předmětu řízení pro žalobkyni odškodnění nemodifikoval a pro sdílení újmy ponížil odškodnění o 10 %. Celková výše zadostiučinění činí 228 119 Kč (240 125 Kč x 0,95 - snížení o 5 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 113 000 Kč, shledal prvostupňový žalobní návrh o ohledně požadované částky 67 648 Kč důvodným.

13. Žádost žalobkyně o odškodnění byla doručena žalované dne 10. 7. 2024 a lhůta 6 měsíců uplynula dne 10. 1. 2025. Soud I. stupně tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení důvodný až od 11. 1. 2025. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.

14. Žalovaná brojila proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, a to proti výroku I. a III. z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že výše poskytnutého zadostiučinění ve výši 113 000 Kč je zcela přiměřenou, když žalovaná vycházela ze základního odškodnění ve výši 141 250 Kč (sazba 15 000 Kč za jeden rok řízení, krácené za první dva roky na polovinu), kdy přikročila k ponížení zadostiučinění o 10 % pro složitost věci a k ponížení odškodnění o dalších 10 % pro sdílenou újmu. Žalovaná nesouhlasí se způsobem stanovení výše odškodnění prvostupňovým soudem ani výpočtem základní výše odškodnění, pokud jde o sazbu za jeden rok trvání řízení. Pro určení správné výše zadostiučinění bylo nutné přihlédnout k reálným okolnostem posuzovaného řízení, k jeho složitosti z hlediska skutkové i právní. Soud I. stupně nedostatečně zhodnotil námitku žalované, že význam posuzovaného řízení pro žalobkyni byl běžný. Rovněž řádně nezohlednil, že posuzované řízení bylo vedeno u soudu I. a II. stupně, ale i u Ústavního soudu, dále že v rámci posuzovaného řízení byly vypracovány dva znalecké posudky. Žalobkyni muselo být v průběhu posuzovaného řízení známo, v jakém rozmezí se uspokojení její pohledávky bude pohybovat. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nebyla zcela vystavena faktické nejistotě ohledně výsledku tohoto řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

15. Žalobkyně se vyjádřila k podanému odvolání, namítla, že argumentace žalované není přiléhavá ani věcně správná a není schopna zpochybnit skutková zjištění a právní závěry prvostupňového soudu. Odvolání žalované lze označit za obecné, resp. obecně formulované. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů je nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy důvodný a z jakých důvodů žalobnímu návrhu vyhověl v plném rozsahu. Vyslovené právní úvahy a pochybnosti uvedené v odvolání nevyvracejí správnost skutkových zjištění ani správnost právních závěrů vyslovených prvostupňovým soudem. Žalobkyně považuje rozsudek za věcně správný, má však za to, že prokázala zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobkyni (s ohledem na jeho předmět, ke kterému však soud I. stupně nepřihlédl). Žalovaná sama postupovala diskriminačním způsobem vůči účastníkům, kteří vystupovali v posuzovaném řízení v procesním postavení žalovaných ([jméno FO], [jméno FO]), neboť jim přiznala vyšší základní částku přiměřeného zadostiučinění, než byla přiznána žalobkyni. S veškerými námitkami se soud I. stupně v napadeném rozhodnutí vypořádal, když zhodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud žalovaná namítla, že byly v posuzovaném řízení vypracovány dva posudky, pak se jednalo toliko o jeden a jeho doplněk. Rovněž prvostupňový soud zohlednil, že řízení bylo vedeno i před Ústavním soudem. Námitka žalované, že ,,žalobkyni muselo být v průběhu soudního řízení známo, v jakém rozmezí se uspokojení její pohledávky bude pohybovat“, je naprosto nepřezkoumatelná a hlavně věcně nesprávná, protože žalobkyně v rámci posuzovaného řízení s ohledem na své procesní postavení žádnou pohledávku neuplatňovala. Pokud jde o základní částku odškodnění, pak soud I. stupně zejména v odst. 27, 28, 29 napadeného rozhodnutí vyložil, jakým způsobem dospěl k závěru o navýšení částky přiměřeného zadostiučinění (17 000 Kč ročně při valorizaci o 50 % na 25 500 Kč). Navrhla tak potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

16. Žalobkyně v rámci svého vyjádření k odvolání vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Rovněž tak žalovaná k výzvě odvolacího soudu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), aniž tak se souhlasem účastníků ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

18. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu cit. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

19. Pro určení celkové délky řízení je rozhodující okamžik, kdy došlo k zahájení řízení, v posuzovaném případě však byla žalobkyně (v tamním řízení v procesním postavení žalované) v nejistotě ohledně výsledku řízení od okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba (17. 1. 2014) a měla možnost se seznámit s obsahem žalobního návrhu (jinými slovy, kdy byla seznámena s tím, co je po ní žalující stranou žádáno). Konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí (17. 6. 2024), které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko), celkově ve vztahu k žalobkyni posuzované řízení trvalo 10 let a 5 měsíců. Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

20. Přisvědčil žalobkyni po zhodnocení jednotlivých kritérií zakotvených v ust. § 31a OdpŠk, že jí náleží odškodnění v penězích, avšak v odlišné, než požadované výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení a zhodnocení jednotlivých kritérií (§ 31a odst. 3 Odpšk), nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud rozdílně od soudu I. stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy 16 000 Kč za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko), neboť celkovou délku řízení ještě nelze považovat za extrémní, jinými slovy délka posuzovaného řízení byla sice násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, nikoliv však extrémně, aby bylo možno vycházet z horní hranice rozpětí stanoveného Stanoviskem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Odvolací soud nepřisvědčuje prvostupňovému soudu, pokud vycházel ze základní vyšší částky odškodnění (25 500 Kč) ročně s ohledem na ekonomické ukazatele a dobu, která uplynula od vydání Stanoviska.

21. K námitce ekonomického ukazatele se vyjádřil Nejvyšší soud i v roce 2023 ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2412/2023, vyložil, že ,,na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží rovněž Ústavní soud, jak patrno např. z bodů 43. až 45. odůvodnění jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 1303/21“. Tuto problematiku řešil Nejvyšší soud i ve svém aktuální rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, kdy v odst. 78 vyložil následující: ,,Z rozhodovací praxe vyplývá, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Výše popsané závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí Apicella proti Itálii, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP i nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv“. Potud byla odvolací námitka žalované shledána důvodnou.

22. Pro úvahu stran stanovení přiměřeného odškodnění i s ohledem na odvolací námitku žalované odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o složitost věci, pak dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 8/2021, sp. zn. 30 Cdo 226/2022). Odvolací soud shledává shodně se soudem I. stupně složitost procesní (bylo rozhodováno o procesní nástupnictví, opakovaně o částečném zastavení řízení, o změně žaloby, o znalečném, soud opakovaně vyzýval účastníky k zaplacení soudního poplatku a k odstranění vad odvolání), což vede ke snížení odškodnění o 10 %. Řízení vykazovalo skutkovou složitost (rozsah účastníky tvrzených skutečnost, množství listinných důkazů, které byly v řízení provedeny, ve věci byl vypracován znalecký posudek a jeho doplněk), pro kterou je na místě odškodnění snížit o 10 %, nikoliv složitost právní, jak dovodil i prvostupňový soud, posuzovanou z hlediska aplikační i interpretační, závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi i existující judikatury a její ustálenosti ve vztahu k předmětu řízení. Pokud jde o počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována, pak v rámci tohoto kritéria odvolací soud zohlednil, že věc byla projednávána před Ústavním soudem, což však délku řízení neovlivnilo, pokud jde o odvolací řízení proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací řízení proti rozhodnutím procesní povahy o částečném zastavení řízení, pak tyto shodně se soudem I. stupně naopak zohlednil v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci). Celkově tak pro kritérium složitosti ponížil odškodnění o 20 %.

23. Pokud jde o chování poškozeného, pak žalobkyně se na délce řízení nepodílela, nelze jí přičíst k tíži, pokud využila procesních prostředků, které jí skýtá občanský soudní řád, a které vedou nepochybně k prodloužení řízení. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně důvod pro modifikaci neshledal.

24. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci, řízení bylo stiženo nekoncentrovaným postupem obvodního soudu (opakované průtahy v řádu měsíců), jak zjistil prvostupňový soud (odst. 13 napadeného rozhodnutí) a následně v rámci tohoto kritéria správně hodnotil (odst. 22 napadeného rozhodnutí). Dále je nutno zohlednit, že došlo ke zrušení rozhodnutí prvostupňového soudu ve věci samé pro vady řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a zrušení rozhodnutí o částečném zastavení řízení pro vady řízení a nepřezkoumatelnost, kdy tak věc byla opakovaně vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Tyto skutečnosti bylo nutno promítnout do hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci a nutně vedly k navýšení odškodnění o 15 %, jak shodně dovodil i prvostupňový soud.

25. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3203/2013). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak není možno podřadit posuzované řízení o peněžité plnění, jehož výše byla zjištěna prvostupňovým soudem v jednotlivých fázích řízení (odst. 24 napadeného rozhodnutí), kdy řízení skončilo soudním smírem ve znění uvedeném v odst. 10 napadeného rozhodnutí. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně hodnotil význam řízení pro žalobkyni jako standardní.

26. Konečně odvolací soud přisvědčuje i závěru soudu I. stupně stran hodnocení kritéria sdílení újmy, pro které bylo na místě ponížit odškodnění o 10 %, neboť na straně žalovaných vystupovala žalobkyně se svým manželem, oba byli zastoupeni jedním právním zástupcem, v řízení vystupovali ve shodě, činili společné procesní úkony, vznikající újmu tak sdíleli společně.

27. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které trvalo celkem 10 let a 5 měsíců s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozenou, plně odpovídá částka 128 067 Kč. Odvolací soud vyšel z celkové částky 150 667 Kč (8 000 Kč + 8 000 Kč + 8x 16 000 Kč + 6 667 Kč), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v konečném výsledku modifikoval - ponížil o 15 % (ponížil o 20 % pro složitost, navýšil o 15 % pro postup orgánů veřejné moci, ponížil o 10 % pro sdílení újmy). Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění 113 000 Kč, je žalobní návrh ohledně další požadované částky 15 067 Kč důvodný (128 067 Kč – 113 000 Kč = 15 067 Kč), ohledně částky 52 581 Kč je pak nedůvodný (67 648 Kč - 15 067 Kč = 52 581 Kč).

28. Žalovaná se ocitla v prodlení, s ohledem na datum předběžného uplatnění nároku dne 10. 7. 2024 (§ 15 odst. 2 OdpŠk) se dne 11. 1. 2025 ocitla v prodlení, výše úroku z prodlení je stanovena dle vyhl. č. 351/2013 Sb.

29. Dále s ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žaloba se ohledně částky 52 581 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 581 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení zamítá, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen ,,AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024, 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna za 1 úkon právní služby ve výši 1 740 Kč dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, 1 náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 2 601,90 Kč dle ust. §137 odst. 3 o. s. ř., celkem 16 991,90 Kč.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v této fázi řízení rovněž úspěšná, náleží jí tak účelně vynaložené náklady řízení, které tvoří odměna za 1 úkon právní služby ve 1 740 Kč dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 (vyjádření k odvolání), 1 náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 459,90 Kč dle ust. §137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 649,90 Kč.

Poučení