58 Co 191/2022- 313

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 213/2021-292 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky od [datum] do zaplacení) jako náhrady za nemajetkovou újmu (poskytnutí přiměřeného zadostiučinění) a majetkovou újmu (škodu) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“ případně„ zákon o odpovědnosti za škodu“), která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem - nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též„ KS“) pod sp. zn. 43 Cm 94/2010 (dále též jen„ posuzované řízení“). V něm se žalobce jako navrhovatel domáhal za účasti [právnická osoba] spol s r.o. úhrady vypořádacího podílu z této společnosti z důvodu zrušení své účasti uvedené společnosti ve výši [částka]. Náhradu nemajetkové újmy požadoval ve výši částky [částka]. Náhradu majetkové újmy (škody) požadoval v celkové výši [částka] s tím, že představuje v částce [částka] soudem v posuzovaném řízení nepravomocně přiznaný doplatek vypořádacího podílu ve společnosti [právnická osoba], a v částce [částka] úroky z prodlení z této částky od [datum] do [datum] (zahájení konkursu) a v částce [částka] náklady řízení vynaložené žalobcem při vymáhání jeho práva v posuzovaném řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně tvrdila, že délka posuzovaného řízení je s ohledem na jeho složitost přiměřená, není tak dán odpovědností titul pro přiznání nemajetkové újmy. Nárok na náhradu škody ve výši [částka] představující náklady řízení vynaložené žalobcem při vymáhání jeho práva v posuzovaném řízení je nedůvodný i proto, že k vypořádání náhrady nákladů řízení účastníků slouží zásadně samo řízení, jež však není skončeno a o nákladech nebylo ještě rozhodnuto. S ohledem na skutečnost, že posuzované řízení není dosud pravomocně skončeno, nelze mít za důvodný ani nárok na náhradu škody ve výši [částka].

4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nároky, které jsou nyní projednávány v tomto soudním řízení, přičemž žalovaná žádost projednala a žalovanému odpověděla dne [datum]. Dále měl z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 43 Cm 94/2010 za zjištěný průběh posuzovaného řízení, který popsal pod bodem 5. odůvodnění svého rozhodnutí. Rovněž zjistil a pod bodem 6. odůvodnění svého rozhodnutí popsal průběh insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], v němž bylo rozhodnuto o úpadku v posuzovaném řízení žalované společnosti a prohlášen konkurs na její majetek, a posuzované řízení je z tohoto důvodu od [datum] přerušeno. Odvolací soud na tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení OdpŠk a konstatoval, že zde jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu pouze za nemajetkovou újmu žalobce.

6. Při hodnocení otázky, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, hodnotil, že jeho délka počítaná ve vztahu k žalobci ode dne [datum] (datum dodání žaloby ke KS) do dne [datum] (den rozhodnutí soudu I. stupně v projednávané věci, když posuzování řízení nebylo k uvedenému dni pravomocně skončeno) činí 11 let a 8 měsíců. Postupem v intencích Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo] (dále jen„ Stanovisko NS“) dospěl k tomu, že délka posuzovaného řízení překročila hranice přiměřenosti a že újmu vzniklou žalobci, která se v obdobných situacích předpokládá, nelze odčinit pouhým konstatováním porušení práva (když se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce, ani celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobce), nýbrž že je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění (§ 31a odst. 2 OdpŠk).

7. Soud I. stupně vyšel ze základní částky [částka] za každý rok řízení (polovinu za první dva roky), tj. ve výši [částka], kterou dále modifikoval ve smyslu zákonných kritérií § 31a OdpŠk snížením celkem o 35 % a to z důvodu složitosti věci skutkové i hmotněprávní o 10 % a z důvodu procesní složitosti o 10 % (viz 25. bod odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně), a o 15 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy (viz 26. bod odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně). Neshledal důvody pro modifikaci základní částky z důvodu jednání poškozeného (viz. 27. bod odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně), postupu soudů (viz. 28. bod odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně), ani významu řízení pro žalobce, který hodnotil jako standardní (viz 29. bod odůvodnění).

8. Celkově vyčíslil přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, které by se žalobci mělo dostat, částkou [částka], kterou žalobci také přiznal (výrok I.) včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení (dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku žalovanou (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tj. ode dne [datum]. Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (ohledně částky [částka] s příslušenstvím) shledal nedůvodnou.

9. K nároku na náhradu škody ve výši [částka] představující náklady řízení vynaložené žalobcem při vymáhání jeho práva soud I. stupně uvedl, že neodpovídá § 31 odst. 1 OdpŠk (dle něhož: Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.), neboť žalobcem nebyly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí. O nákladech řízení bude rozhodováno v konečném rozhodnutí posuzovaného řízení, není proto možné o nich rozhodovat v projednávané věci. Nárok na náhradu škody v této části (ve výši [částka]) je tak nedůvodný.

10. Rovněž nárok na náhradu škody ve výši [částka], jež má představovat nepravomocně přiznaný doplatek vypořádacího podílu a úroky z prodlení z této částky, shledal soud I. stupně nedůvodný se závěrem, že jej nelze přičítat k tíži žalované. Navíc zde došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a tvrzeným vznikem škody, neboť případný škodný následek vyvolala zejména příčina jiná, která má původ v rodinných vztazích žalobce a postupu statutárních orgánů společnosti [právnická osoba] (vedení uvedené společnosti nepostupovalo s péčí řádného hospodáře, nenechalo pojistit majetek společnosti - objekt lihovaru, a jeho poškozením - požárem - došlo k znehodnocení majetku společnosti).

11. Soud I. stupně tedy žalobu ve výroku II. zamítl do celkové částky [částka] s příslušenstvím (součet nedůvodných nároků shora).

12. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) s tím, že žalovaná měla neúspěch jen v nepatrné části, proto jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. jí přiznal tři paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

13. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Brojil proti zamítavému výroku rozsudku (II.) a souvisejícímu nákladovému výroku (III.). Odvolání odůvodnil nesprávným právním posouzením. Soud I. stupně podle žalobce sice správně zjistil skutkový stav, avšak nevyvodil z něho správné závěry. Vyčíslené odškodnění nemajetkové újmy za délku řízení (nárok A) podle mínění žalobce nedůvodně krátil. Samotné stanovení„ základní“ částky odškodnění soudem I. stupně za řízení v dosavadní délce trvání 11 let a 8 měsíců ve výši [částka], když vycházel z částky [částka] za první dva roky a z částky [částka] za každý další rok řízení a částky [částka] za jeden měsíc řízení, by bylo podle žalobce akceptovatelné, pokud by soud I. stupně nepřistoupil k redukci ve výši 35 %. Soud I. stupně posuzované řízení považoval za řízení skutkově i hmotněprávně složitější (- 10 %) s ohledem na jeho předmět, neboť se jednalo se o řízení, v němž se žalobce domáhal na společnosti úhrady vypořádacího podílu, věc si vyžádala znalecké zkoumání včetně zpracování doplňku znaleckého posudku, výslechu znalce, bylo prováděno obsáhlejší dokazování listinnými důkazy a výslechem svědka, sporným bylo, jaké všechny položky by měly být zahrnuty do výpočtu vypořádacího podílu. To ovšem neodpovídá okolnostem věci. Soudy podle mínění žalobce měly vycházet z toho, že původní vklad (základní jmění společnosti, na jehož tvorbě se žalobce podílel ze 49 %), byl jednoznačně vyčíslen v rozhodnutí společnost o snížení základního jmění po ukončení účasti žalobce ve společnosti právě o jeho podíl, který koresponduje se žalovanou částkou, že tento podíl měl být„ vrácen“ žalobci, a když k tomu nedošlo, byla podána žaloba. Základní chybou v prvé fázi posuzovaného řízení bylo to, že prvostupňový soud ani soud odvolací nerespektovaly právní závěry dovolacího soudu judikované již před zahájením sporu. Odvolacím soudem opakovaně vyžadované znalecké posudky byly z tohoto hlediska zcela nadbytečné a na délce řízení se podílely nezanedbatelnou měrou. Uvedené se odrazilo i v závěru soudu I. stupně o složitost procesní (- 10 %), kdy účastníci podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, muselo být opakovaně rozhodováno o návrzích na vydání předběžného opatření, o ustanovení znalce, o znalečném, svědečném, o návrhu na přerušení řízení, o osvobození od soudních poplatků, o změně žaloby, dále se soud musel vypořádat se skutečností, že v průběhu namítaného řízení byl na majetek společnosti prohlášen konkurz. Podle žalobce nelze souhlasit ani s dalším snížením odškodnění (o 15 %), které soud I. stupně odůvodnil tím, že prvostupňový soud rozhodoval prozatím dvakrát, stejně jako odvolací soud, Nejvyšší soud jedenkrát. Kdyby již v první fázi řízení byly respektovány judikaturní závěry, týkající se vypořádacího podílu ve společnosti, a kdyby soud vycházel z prokazatelné výše té části základního kapitálu, o kterou byl snížen v důsledku ukončení účasti žalobce ve společnosti (jako uvolněný podíl ve výši 3,2 mil. korun), nebyla by řada procesních úkonů potřebná. Soud I. stupně podle žalobce rovněž nesprávně hodnotil význam řízení pro žalobce, pokud jej označil za standardní a nepřihlížel k předmětu sporu, resp. k jeho výši. Pro žalobce, který do společnosti při jejím zakládání vložil 49 % základního jmění, tj. nejméně 3,2 miliony, je význam výsledku sporu nikoliv běžný, ale velmi významný. Z tohoto hlediska jsou výše uvedená snížení náhrady pro žalobce poškozující. S hodnocením nároku na náhradu nákladů řízení (nárok B) soudem I. stupně žalobce nepolemizuje, neboť byl uplatněn zřejmě předčasně, avšak i u něho je zjevné, že v případě pro žalobce úspěšného skončení sporu nebude moci být na žalované společnosti s ohledem na konkurz vymožen. Pokud jde o náhradu přímé škody (nárok C), pak délka řízení se podílela na tom, že časem společnost dramaticky ztratila hodnotu. Příčinnou souvislost spatřuje žalobce v tom, že ještě v roce [rok], kdy zemřel jednatel a jediný společník společnosti [právnická osoba] Fr. Černý starší, měla společnost aktiva (vyčísleno znalecky v dědickém řízení) cca [částka] [anonymizována dvě slova], z čehož se mohl žalobce uspokojit v případě včasného rozhodnutí; z údajů v konkurzním spise však vyplývá, že v době zahájení konkurzu měla uvedená společnost hodnotu pouze cca [částka] [anonymizována dvě slova]. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku zrušil a vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnut, pokud ho přímo nezmění ve smyslu žaloby.

14. Při jednání odvolacího soudu žalobce prostřednictvím svého právního zástupce doplnil, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení nezískal vůči shora uvedené společnosti vykonatelnou pohledávku a v konkursu na majetek uvedené společnosti mu tak bylo soudy přiznáno ohledně uspokojení jeho nároku na vypořádací podíl horší postavení.

15. Žalovaná ve vyjádření o odvolání označila napadený rozsudek za správný co do skutkového zjištění i co do právního posouzení a nesouhlasila s námitkami, které žalobce uplatnil ve svém odvolání. Uvedla, že soud I. stupně při zvolené formě zadostiučinění (tj. peněžitá satisfakce) za nemajetkovou újmu stanovil zcela správně jak základní částku (tj. [částka] za 1 rok probíhajícího řízení), tak také její procentní ponížení; řádně, úplně a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil, z jakých kritérií vycházel a proč přistoupil k ponížení základní částky o celkem 35 %, respektive proč se nepřiklonil k jejímu navýšení tak, jak požadoval žalobce. Pokud jde o uplatněný nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka], s ohledem na doposud neskončené odškodňovací řízení nejsou naplněny kritéria § 31 odst. 1 OdpŠk, podle kterého náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, proto žalobci z tohoto titulu nemůže ničeho náležet. Avšak i kdyby bylo předmětné řízení již pravomocně skončeno, nebyla by požadovaná částka [částka] rozhodně částkou nákladů řízení, které byly žalobcem účelně vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Navíc v takovém případě by předmětný nárok nemohl obstát z hlediska kritérií § 31 odst. 2 OdpŠk, podle kterého může náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Pokud jde o nároku na náhradu škody ve výši [částka], žalovaná rovněž souhlasí se závěry soudu I. stupně v tom směru, že případný vznik škody nelze přičítat k tíži žalované a navíc zde došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky odškodňovacího řízení a tvrzeným vznikem škody, neboť případný škodný následek vyvolala zejména příčina jiná, a sice mající původ v rodinných vztazích samotného žalobce a postupu statutárních orgánů společnosti [právnická osoba] To, že vedení předmětné společnosti nepostupovalo s péčí řádného hospodáře, že objekt lihovaru nenechalo pojistit a ten pak vyhořel a že tím pádem došlo k znehodnocení majetku společnosti, nemůže být skutečně přičítáno k tíži žalované. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Zopakoval dokazování spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 43 Cm 94/2010 - konkrétně sdělil podstatný obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdon 3013/2014, z něhož zjistil, že dovolací soud zrušil v posuzovaném řízení vydaný rozsudek Vrchního soudu v Praze zde dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 Cmo 316/2012-314, a rozsudek Krajského soudu v Hradci králové ze dne [datum] [číslo], č. j. 43 Cm 94/2010-266, ohledně částečného zamítnutí nároku žalobce na vyplacení vypořádacího podílu žalobce při zániku účastníka ve společnosti, když dospěl k závěru, že soudy rozhodly v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; a dále podstatný obsah usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] [číslo], č. j. 6 Cmo 304/2018-686, z něhož zjistil, že Vrchní soud jak soud odvolací zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 Cm 94/2010-660, v jeho výroku II. (a souvisejících nákladových výrocích), kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit žalobci na vypořádací podíl ve společnosti [právnická osoba] částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, z důvodu nutnosti doplnit dokazování revizním znaleckým posudkem.

17. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné. Vyšel při tom ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně a upřesněného při jednání odvolacího soudu (shora). Jako správný shledal závěr soudu I. stupně, že v průběhu posuzovaného řízení došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Soud I. stupně zcela správně hodnotil, že délka posuzovaného řízení počítaná ve vztahu k žalobci ode dne [datum] (datum dodání žaloby - návrhu ke KS) do dne [datum] (když posuzování řízení nebylo ke dni rozhodnutí soudu I. stupně v projednávané věci skončeno) činí 11 let a 8 měsíců. Jak vyplývá ze Stanoviska, při posuzování přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) zákona o odpovědnosti za škodu, které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění. Soud I. stupně v tomto směru nepochybil, hodnotil-li posuzované řízení jako skutkově složitější (jak podrobně zdůvodnil ve svém rozhodnutí). Vedle toho nelze dle odvolacího soudu přehlédnout kritérium postupu soudu v posuzovaném řízení, kdy rozhodnutí prvostupňového soudu i soudu odvolacího ve věci samé bylo zrušeno pro nerespektování ustálené judikatury. Rovněž význam řízení pro žalobce lze podle odvolacího soudu hodnotit jako zvýšený (a nikoliv jako standardní), vzhledem k výši částky, která byla resp. je v posuzovaném řízení ve hře. Ve světle uvedeného je uvedená délka nepřiměřenou dlouhou (byť je posuzované řízení od [datum] přerušeno z důvodu konkursu na majetek společnosti [právnická osoba], přičemž v postupu soudu ve vedlejším konkursním řízení nebyla shledána období nečinnosti a nelze je hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé).

18. Od závěru soudu I. stupně není důvodu se neodchýlit ani při určení výše základní části zadostiučinění, vyšel-li z částky [částka] za rok trvání řízení (v poloviční výši za první dva roky). Nicméně za situace, kdy posuzované řízení není skončeno ani ke dni rozhodování odvolacího soudu ([datum]), je pak třeba vycházet již z délky řízení 11 let, 11 měsíců a 15 dnů. Základní částka tak činí [částka] (/10 v [částka] /11 x [částka] x [částka]).

19. Modifikace (ve smyslu kritérií uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) OdpŠk), které soud I. stupně učinil, tedy snížení o 10 % z důvodu skutkové a právní složitosti, o 10 % z důvodu procesní složitosti a o 15 % z důvodu vedení řízení na více stupních soudní soustavy, jsou ve svém souhrnu podřaditelné pod kritérium složitosti věci dle OdpŠk“. Ve výsledku na základě tohoto jediného kritéria tedy soud I. stupně ponížil základní částku odškodnění o 35 %, což vedlo sice ke zdůvodněnému, ale podle odvolacího soudu nepřiměřenému snížení základní částky. Odvolací soud proto kritérium složitosti přehodnotil a na základě skutečností v tomto směru zvažovaných již soud I. stupně (od nich neměl odvolací soud důvod se odchýlit) snížil základní částku odškodnění pro složitost o 30 %. V této souvislosti nelze přesvědčit argumentaci žalobce, že bylo či je zcela nadbytečné v posuzovaném řízení provádět dokazovaní znaleckými posudky, když takový postup (který nalezl resp. nalezne odraz v rozhodnutí) nepřísluší soudu v projednávaném kompenzačním řízení hodnotit. Dále oproti soudu I. stupně modifikoval základní částku pro postup soudu jejím navýšením o 10 % (s ohledem na zrušení prvostupňového o odvolacího rozhodnutí ve věci samé dovolacím soudem pro rozpor s ustálenou judikaturou –viz odst. 16). Rovněž pro shora zmíněný zvýšený význam řízení pro žalobce shledal důvod pro navýšení základní částky o 10 %. V jednání žalobce odvolací soud neshledal důvod ani pro snížení ani pro navýšení základní částky. Proto odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky [částka] o 10 % (- 30 % + 10 % + 10 %), tj. o částku [částka]. Žalobci tak náleží částka [částka] [anonymizováno] (po zaokrouhlení [částka]). Za situace, kdy žalobci již byla napadeným rozhodnutím (ve výroku I.) pravomocně (žalovaná uvedený výrok rozhodnutí soudu odvoláním nenapadla), jako přiměřené zadostiučinění, přiznána částka [částka], shledal žalobou uplatněný nárok důvodným ještě ohledně částky [částka].

20. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši [částka] ([částka] - nepravomocně přiznaný doplatek vypořádacího podílu ve společnosti [právnická osoba] a úroky z prodlení z této částky od [datum] do data zahájení konkursu dne [datum] ve výši [částka]), jde s ohledem na skutečnost, že posuzované řízení ani konkursní řízení nebylo pravomocně skončeno, o nárok minimálně předčasně uplatněný. Lze navíc přisvědčit soudu I. stupně, že zde lze uvažovat o přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky odškodňovacího řízení a tvrzeným vznikem škody, neboť případný škodný následek spočívající v znehodnocení majetku společnosti vyvolala zejména příčina jiná (mající původ v rodinných vztazích samotného žalobce a postupu statutárních orgánů společnosti [právnická osoba] - jak se již podává ze samotných tvrzení žalobce uvedených v žalobě).

21. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] představující náklady řízení, pak s ohledem na doposud neskončené odškodňovací řízení nejsou naplněny kritéria § 31 odst. 1 OdpŠk (podle kterého: Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.), Navíc předmětný nárok nemůže obstát ani dle § 31 odst. 2 OdpŠk (podle něhož: Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.). Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud i ohledně tohoto nároku žalobu zamítl.

22. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně zamítavém výroku o věci samé (I.) ohledně nároku na zaplacení nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění) změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] a to ve lhůtě stanovené vzhledem k rozpočtovým pravidlům, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., jinak ho ohledně zbývající výše nároku na zaplacení nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění) a ohledně celého nároku na zaplacení majetkové újmy (škody) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. V obou případech rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na skutečnost, že v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy byl žalobce v zásadě zcela úspěšný (byl-li úspěšný co do základu tohoto nároku; srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), v případě všech nároků na náhradu majetkové újmy (škody) byl naopak zcela neúspěšný. Odvolací soud vyšel z toho, že při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen,,AT“) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). Dále odvolací soud vyšel z toho, že při stanovení odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy ve smyslu OdpŠk, se vychází z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), tj. z částky [částka] (srov. shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 AT. Podle § 12 odst. 3 AT pak platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.

24. Aplikováno na projednávanou věc, v níž žalobce spojil ke společnému projednání více nároků - nárok na náhradu nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění), kterému odpovídá tarifní hodnota [částka] (jak již byla zmínka shora), a nároky na náhradu majetkové újmy (škody) v celkové výši [částka], to znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka [částka]. Žalovaná byla v řízení před soudem I. stupně i v řízení odvolacím úspěšná jen v nepatrné části když úspěch žalované ohledně částky [částka] činil po zaokrouhlení 99 % z celku [částka] a neúspěch žalované ohledně částky [částka] činil 1 % z uvedeného celku. Odvolací soud proto žalobci uložil nahradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

25. Náklady řízení žalované v řízení před soudem I. stupně tvoří 3 hotové výdaje nezastoupeného účastníka po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast u jednání dne [datum]) v celkové výši [částka].

26. Náklady řízení žalované v odvolacím řízení tvoří 2 hotové výdaje nezastoupeného účastníka po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) v celkové výši [částka], když paušální náhradu za přípravu k jednání odvolacího nepovažoval za účelný náklad, když v odvolacím řízení nedošlo k žádné změně oproti stavu před soudem I. stupně vyžadující další přípravu.

27. Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a před soudem odvolacím [částka] v obecné pariční lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení