58 Co 238/2022- 77

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 175/2021-62 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé III. a VI. potvrzuje, ve výroku VII. se mění tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), zastavil řízení co do částky [částka] (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] (výrok IV.), řízení co do částky [částka] zastavil (výrok V.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok VIII.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, které bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka], žalobce žádal náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka], zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši [částka], náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno]. [příjmení] ve výši [částka], náhradu nákladů na vypracování stanoviska [právnická osoba] s. r. o. ve výši [částka] a zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši [částka].

3. V průběhu řízení byla žaloba vzata částečně zpět ohledně náhrady nákladů obhajoby, zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a co do částky [částka] ohledně nákladů na znalecký posudek RNDr. [příjmení], v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno dle § 96 odst. 2 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“).

4. Žalovaná shledávala důvodným pouze nárok na náhradu nákladů obhajoby v rozsahu [částka] a nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši [částka]. Za nezákonné trestní stíhání považovala dostačující morální satisfakci s tím, že žalobce újmu dostatečně netvrdil a neprokazoval. Nesouhlasila s úhradou nákladů na znalecký posudek a odborné stanovisko s tím, že odborné stanovisko nebylo podkladem rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci, poukázala dále na to, že náklady na tyto důkazy lze hradit pouze v rozsahu, který by se významně nelišil od znalečného, které by uhradil stát.

5. Soud I. stupně vycházel z nesporných skutečností, že nárok žalobce byl předběžně uplatněn u žalované, že na trestní stíhání žalobce je třeba hledět jako na nezákonné, že žalovaná žalobce odškodnila na nákladech obhajoby částkou [částka] a částkou [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení. Dále bylo nesporné, že žalobce utrpěl v osobním životě újmu, jakou by utrpěl každý nezákonně stíhaný a že v době stíhání žalobce provozoval autobazar a jako svědci byli slyšeni jeho zákazníci.

6. Na základě provedeného dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policie ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum], tímto stíháním bylo vážně zasaženo do osobního života, dobrého jména, cti, důstojnosti a pověsti žalobce včetně zásahu do jeho pověsti jako podnikatele. Trestní stíhání ovlivnilo negativně i jeho rodinný život. Žalobce čelil trestní sazbě nejprve 8 let odnětí svobody, posléze od [datum] po částečném zastavení stíhání trestní sazbě 5 let odnětí svobody. Žalobce se hrozil uložení trestu odnětí svobody, avšak od vydání trestního příkazu ze dne [datum], kterým byl žalobci uložen peněžitý trest ve výši [částka], žalobci již reálné uložení trestu odnětí svobody nehrozilo. V předchozí době však byly obavy žalobce z trestu odnětí svobody bez podmíněného odkladu na zkušební dobu oprávněné. Žalobce byl v průběhu trestního stíhání též nepravomocně uznán vinným s uložením peněžitého trestu [částka]. Žalobce byl bezúhonný, neměl předchozí zkušenost s trestním stíháním, které prožíval traumaticky, což doprovázelo i to, že jeho oprávněné námitky ohledně nedostatečně objasněného skutkového děje nebyly brány v potaz. Nedostatečně objasněný skutek přitom vedl nejprve k vrácení věci státnímu zastupitelství k došetření, následně k částečnému zastavení trestního stíhání, a v konečném důsledku byl důvodem pro zproštění žalobce v plném rozsahu. Žalobce trpěl velkým stresem a strachem o osud svůj i své rodiny, špatně spal a s ohledem na nejistotu výsledku trestního stíhání z počátku odkládal i početí potomka. Trestní stíhání prožíval obzvláště citlivě vzhledem k tomu, že bylo spojeno s jeho podnikatelskou činností, a odsouzení by znamenalo překážku jeho dalšího podnikání (živnostenské i fungování jako jednatele několika společností). V rámci trestního stíhání byli slyšeni zákazníci žalobce, které policie konfrontovala se skutečností, že je žalobce trestně stíhán. Někteří zákazníci žalobce byli kromě informací o trestním stíhání žalobce zaskočeni i tím, že jim žalobce prodal opravená vozidla od krup, o čemž předtím nebyli žalobcem zpraveni. [příjmení] zákazníků žádala vysvětlení, proč se o vozidla zajímá policie. O trestním stíhání žalobce věděli od žalobce i jeho zaměstnanci, kterým vysvětloval, proč jej policie vyšetřuje, a že by odsouzení znamenalo překážku jeho další podnikatelské činnosti. Vše výše uvedené bylo žalobci velmi nepříjemné. Trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 10 měsíců. Žalobce byl za nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání odškodněn žalovanou samostatně v rámci odškodnění nároku z titulu nepřiměřené délky řízení ([částka]), kdy žalovaná zohlednila i skutečnost, že byl žalobce stíhán nezákonně. Žalobce vynaložil na zrušení nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání částku [částka] za posudek RNDr. A. [příjmení] z meteorologie a částku [částka] za odborné vyjádření [právnická osoba] Oba důkazy považoval soud I. stupně za účelně vynaložené s ohledem na vysokou skutkovou složitost věci. Posudek RNDr. A. [příjmení] byl přímo zmiňován trestními soudy jako důkaz vedoucí ve svém důsledku ke zproštění žalobce. Závěry stanoviska [právnická osoba] nebyly převzaty do skutkových zjištění trestních soudů, avšak jen proto nebylo možno považovat stanovisko za neúčelné, když byl v trestní věci vyslechnut i zpracovatel tohoto stanoviska svědek [příjmení] a obhajoba tímto stanoviskem reagovala na doplňky znaleckého posudku znalcem [příjmení] [příjmení], za který stát zaplatil [částka] a [částka], tj. celkem [částka]. Ve srovnání s těmito náklady státu nelze částku [částka] považovat za sumu, která by se významně lišila od znalečného přiznaného, kdy znalec [příjmení] [příjmení] i dodavatel stanoviska [příjmení] užívali sofistikované metody zkoumání tzv. vířivými proudy. Účelnost výše uvedených nákladů podporoval i fakt, že žalobce tento důkaz na svou obranu založil do trestního spisu dobrovolně v době, kdy nebylo jisté, jak stíhání dopadne.

7. Po právní stránce věc posoudil dle § 1 odst. 1, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), odkázal rovněž na související judikaturu Nejvyššího soudu, kterou podrobně citoval.

8. Ohledně zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání vycházel z toho, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, zasahuje do jeho soukromého a osobního života, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem, tak jako tomu bylo v případě žalobce. Soud I. stupně dále vycházel z toho, že trestní stíhání trvalo delší dobu, žalobce se trestní stíhání citelně dotýkalo, zejména s ohledem na souvislost s jeho podnikáním. Žalobce byl v permanentním stresu, byla poškozena jeho podnikatelská pověst, měl obavy z odsouzení, které by znamenalo konec dlouho budované živnosti, bylo narušeno rodinné soužití, žalobce oddaloval kvůli obavám z trestu i početí dítěte. Zpočátku byl žalobce ohrožen citelnější trestní sazbou, která nevylučovala uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody (zejména s ohledem na rozsah škody, kterou měla tvrzená trestná činnost způsobit). Soud I. stupně dále zdůraznil, že žalobci svědčí nejvíce příznivý důvod zproštění podle § 226 písm. a) trestního řádu. Výše uvedené zásadní dopady subjektivního charakteru pak dokreslovaly i méně podstatné dopady (nevhodné chování státní zástupkyně při hlavním líčení či frustrace z nedostatečné reflexe důvodných námitek obhajoby). Za této situace neshledal poskytnuté morální zadostiučinění dostatečným. Na druhou stranu poukázal na to, že je na místě zohlednit i to, že na podnikatelskou pověst žalobce mělo vliv i rozčarování většiny zákazníků, kteří se při nákupu vozidla od žalobce nedozvěděli, že bylo vozidlo v minulosti poškozeno od krup.

9. Při určení výše zadostiučinění vycházel z toho, že trestní stíhání nemělo drastické následky (např. rozvrat blízkých citových vazeb), okolí žalobce (např. zaměstnanci) jej podporovalo a věřilo v jeho nevinu, což újmu žalobce mírnilo. Jednalo se o majetkovou trestnou činnost, která nepůsobí takové společenské odsouzení jako například násilná trestná činnost. Poukázal na to, že stres a nedostatky spánku včetně nutnosti dostavovat se k úkonům trestního řízení jsou typickými projevy většiny nezákonných trestních stíhání, které poškozené stresují a ještě jim ubírají volný čas, který jsou nuceni věnovat obhajobě. Za hlavní zásah považoval obavy z odsouzení, které by znamenalo konec podnikání žalobce; vycházel však rovněž z toho, že daná újma žalobce byla částečně kompenzována již poskytnutým zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení, které odškodnilo žalobcovu nejistotu, jak trestní stíhání dopadne, když při vyčíslení odškodnění za nepřiměřenou délku řízení byla zohledněna rovněž nezákonnost trestního stíhání.

10. Soud I. stupně dále provedl srovnání se dvěma obdobnými případy a dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním za nezákonné trestní stíhání se v daném případě jeví částka [částka]. V této výši tedy žalobě vyhověl a ve zbytku požadavek žalobce ohledně tohoto nároku zamítl.

11. Ohledně požadavku žalobce na úhradu nákladů za znalecký posudek a odborné vyjádření, se soud I. stupně ztotožnil s argumentací žalované, že za účelně vynaložené ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk lze považovat takové náklady pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu, i v tom, že odborné stanovisko [právnická osoba] trestní soudy výslovně nezmínily jako jeden ze zprošťujících důkazů (na rozdíl od znaleckého posudku znalce [příjmení]). Nicméně tyto náklady na znalecký posudek a odborné vyjádření považoval za účelně vynaložené při obraně před nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání a jeho pokračováním. Zdůraznil, že stát za znalecké zkoumání stejného rozsahu (doplňky [číslo] [číslo] znalce [příjmení]) vynaložil částku [částka], kdežto žalobce pouze částku [částka]. I když akceptovaná smluvní odměna představuje vyšší částku, již z prostého porovnání obou sum, lze dospět k jednoznačnému závěru, že se jednalo o náklady účelné, a že náklady znalečného vynaložené žalobcem se významně neliší od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil, když žalobce oproti státu„ ještě ušetřil“. Znalecký posudek A. [příjmení] se zabýval podstatnými okolnostmi případu, zejména intenzitou krupobití, a jako zprošťující důkaz ho označily i trestní soudy. Žalobce doložil, že mu vznikla povinnost uhradit odměnu za výše uvedený posudek a odborné vyjádření příslušnými fakturami, které dokládaly vznik škody. Poukázal na to, že v době předložení posudku a odborného vyjádření si žalobce nemohl být jistý výsledkem trestního stíhání, jednalo se o trestní stíhání složité, náklady, které žalobce vynaložil, přímo souvisely s objasňovanými skutečnostmi. Přiznal tedy žalobci výše uvedené částky s tím, že opačný přístup by ve svém důsledku znamenal popření práva žalobce na účinnou obhajobu.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř., žalobci byla přiznána poměrná část nákladů v rozsahu 54 % s ohledem na částečný úspěch ve věci, a to za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení.

13. Proti tomuto rozsudku (výrokům III., VI. a VII.) podala žalovaná včasné odvolání, v němž uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o finanční formě odškodnění nemajetkové újmy žalobce v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4525/2017 s tím, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné, než peněžní formy odškodnění. Poukázala na to, že se žalobci za nezákonné trestní stíhání omluvila, konstatovala tedy nezákonnost trestního stíhání, tuto formu odškodnění považovala za zcela dostačující. Ohledně nákladů za znalecký posudek a odborné stanovisko namítala, že účelnost těchto nákladů lze shledat pouze v rozsahu částky, kterou by stát sám uhradil znalci na základě příslušného právního předpisu, tedy vyhlášky č. 37/1967 Sb. Znalec [příjmení] fakturoval částku [částka], aniž by zde bylo uvedeno, kolik hodin práce má být takto uhrazeno, přiměřenost odměny tak nebylo možno zjistit. Stejně tak, pokud se jedná o náklady na odborné stanovisko [právnická osoba] Poukázala dále na to, že odborné stanovisko [právnická osoba] se nestalo součástí skutkového stavu, tudíž tento náklad žalobce nelze považovat jako celek za účelný. V závislosti na tom napadla i nákladový výrok. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítne.

14. Při odvolacím jednání žalovaná setrvala na svém stanovisku, žalobce považoval odvolání za nedůvodné, ohledně nákladů na znalecký posudek znalce [příjmení] poukázal na to, že v době, kdy posudek zadával, působili v ČR pouze tři znalci v tomto oboru, pouze tento jediný byl ochoten posudek vypracovat, což by mělo být zohledněno, ohledně odborného stanoviska [právnická osoba] s.r.o. uvedl, že se jednalo o zásadní materiál, který přispěl k tomu, že dosáhl příznivého výsledku.

15. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, přičemž v souladu s § 213 a § 213a o. s. ř. upřesnil skutková zjištění soudu I. stupně k posouzení odůvodněnosti nákladů na znalecký posudek znalce [příjmení].

16. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], PhDr., znalce z oboru meteorologie, založeného ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2 T 100/2018, vzal odvolací soud za prokázané, že úkolem znalce bylo zodpovědět 5 otázek - zda krupobití dne [datum] zasáhlo oblast, kde se nachází provozovna autobazaru žalobce, zda byla plocha provozovny zasažena rovnoměrně, dále měl stanovit množství krup na 1 m, statisticky porovnat množství důlků uplatněných žalobcem v rámci pojistné události s počtem důlků zaznamenaných pracovníky pojišťovny a s počtem důlků zjištěných vzorkem dat u automobilů s uznanými nároky ze strany pojišťovny a posoudit, zda bylo reálné, aby krupobití [datum] způsobilo následky v rozsahu uplatněném žalobcem v rámci pojistné události. Znalec vycházel kromě podkladů poskytnutých žalobcem z trestního spisu z odborného vyjádření Českého hydrometeorologického úřadu, svědectví ke krupobití z denního tisku, radarových snímků, ke statistickým výpočtům přibral konzultanta – odborníka na statistickou klimatologii. Znalec všechny otázky podrobně zodpověděl, znalecký posudek čítá 20 stran včetně seznamu podkladů, snímků radarových map, grafů a výpočtů.

17. Odvolací soud poté shledal odvolání žalované důvodným pouze částečně.

18. Ohledně zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání se odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že je na místě finanční odškodnění, že pouze morální zadostiučinění formou omluvy není v daném případě dostatečnou satisfakcí. Pokud žalovaná poukazovala na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4525/2017, v němž Nejvyšší soud shledal plně postačujícím morální satisfakci, nikoliv finanční, odvolací soud nepovažoval toto rozhodnutí v dané věci za aplikovatelné s ohledem na odlišné skutkové okolnosti. Ve věci tehdy projednávané Nejvyšším soudem se jednalo o zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, sice rovněž pro majetkovou trestnou činnost, které však probíhalo pouze v řádu měsíců a s ohledem na výši škody hrozil poškozenému nízký trest (pouze do dvou let) a nedošlo ani k žádnému významnému zásahu do osobního života poškozeného. V daném případě však trestní stíhání trvalo téměř pět let, žalobci hrozila po dobu cca tří let sazba až 8 let odnětí svobody, poté až 5 let odnětí svobody, stíhání se významně dotklo podnikání žalobce s ohledem na to, že byl stíhán pro trestnou činnost, k níž mělo dojít při jeho podnikání, a zasáhlo i do jeho rodinného života. Soud I. stupně řádně provedl i porovnání s jinými obdobnými případy, účastníci další případy ke srovnání nenabídli, ani odvolacímu soudu není znám jiný obdobný případ, který by odůvodňoval přiznání zadostiučinění v jiné výši, než jak učinil soud I. stupně. Přiznané zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] tak shledal plně odpovídající.

19. Odvolací soud neshledal opodstatněnou ani námitku žalované vůči požadavku žalobce na uhrazení nákladů na znalecký posudek znalce [příjmení]. Soud I. stupně správně uzavřel, že tento posudek se stal podkladem pro zprošťující rozsudek, jedná se tak nepochybně o náklad vynaložený na zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk. To ostatně žalovaná ani nezpochybňovala. Pokud žalovaná namítala, že ve vyúčtování znalce nebyly rozepsány jednotlivé úkony či hodiny práce, takže nebylo možno požadovanou částku porovnat s částkou, jaká by byla přiznána znalci, pokud by byl ustanoven soudem, zastává odvolací soud názor, že v daném případě postačí vyjít z rozsahu znaleckého posudku, tak jak byl výše zjištěn, z množství podkladů a hodnocených skutečností; o náročnosti posudku svědčí i to, že si vyžádal účast konzultanta. Účtovanou částku [částka] přitom odvolací soud shledal jako částku zcela obvyklou při vypracování jiných obdobně náročných znaleckých posudků, byť odvolací soud neměl k dispozici jiný posudek konkrétně z oblasti meteorologie. Tento náklad tedy odvolací soud posoudil jako náklad účelně vynaložený na zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk. 20. [příjmení] závěr však nelze učinit ohledně nákladů na odborné stanovisko [právnická osoba] V hlavním líčení byl sice vyslechnut jako svědek jeden ze zpracovatelů tohoto stanoviska Ing. [příjmení], avšak toto stanovisko, ani výpověď Ing. [příjmení] se nestaly součástí zjištěného skutkového stavu tak, jak je požadováno i v rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož vycházel i soud I. stupně (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3414/2016). Nejvyšší soud zde mimo jiné uzavřel, že„ pojem účelnosti zde pak není namístě vykládat úspěchem poškozeného v řízení, nýbrž tím, že znalecký posudek byl vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu a že odměna za něj účastníkem (stranou) vynaložená je přiměřená odměně, která by byla soudy (orgány činnými v trestním řízení) znalci či znaleckému ústavu přiznána“. Taktomu v případě tohoto odborného stanoviska nebylo, v trestním řízení byl sice vyslechnut jako svědek jeden z jeho zpracovatelů, ale z rozhodnutí soudů v této trestní věci nelze učinit závěr o tom, že by se toto stanovisko stalo součástí zjištěného skutkového stavu, ani že by právě toto stanovisko vedlo ke zprošťujícímu rozsudku. Odvolací soud se přitom neztotožnil s argumentací soudu I. stupně, že úvahy trestního soudu, které vedly ke zprošťujícímu rozsudku, nejsou objektivně zjistitelné; tyto úvahy by měly jasně vyplývat z odůvodnění zprošťujícího rozsudku - na základě jakých skutkových zjištění dospěl soud v trestní věci k závěru, že je na místě vydání zprošťujícího rozsudku. Taktomu i v daném případě bylo, kdy je zcela zjevné, že základním důvodem pro vydání zprošťujícího rozsudku byly skutečnosti vycházející ze znaleckého posudku znalce [příjmení], nikoliv odborného stanoviska [právnická osoba] s.r.o., případně výpovědi jeho zpracovatele. To ostatně bylo i zjištěním soudu I. stupně, že z rozhodnutí soudů v trestní věci není význam tohoto důkazu pro zproštění žalobce nijak zřejmý, nelze ani uzavřít, že by se stal součástí zjištěného skutkového stavu. Je sice nepochybné, že tyto náklady byly vynaloženy na obhajobu žalobce v daném trestním řízení, že tento důkaz se týkal skutečností, na jejichž základě byl žalobce trestně stíhán, nicméně je třeba vyjít z ust. § 31 odst. 1 OdpŠk, které přesně vymezuje, jaké náklady lze poškozenému přiznat. Dle tohoto ustanovení poškozený nemá nárok na náhradu všech nákladů, které v rámci trestního stíhání vynaložil, byť tyto náklady bezprostředně souvisely s tím, co bylo předmětem trestního stíhání, ale pouze ty, které byly účelně vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí, tedy jak již bylo výše uvedeno – ty, které se staly součástí zjištěného skutkového stavu, který vedl ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Těmto kritériím daný náklad neodpovídá. V této části tedy odvolací soud shledal požadavek žalobce neopodstatněným.

21. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. ve výrocích III. a VI. a ve výroku VII. jej dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

22. V závislosti na tom opětovně rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel přitom z toho, v jakém poměru byli účastníci úspěšní. Žalobce uspěl s nárokem na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ([částka]), zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ([částka]) a byl úspěšný s nárokem na náhradu škody ([částka] náklady na obhájce, [částka] náklady na znalecký posudek). Žalobce naopak neuspěl s požadavkem na část nákladů obhajoby ([částka]) a částí nákladů na znalecký posudek znalce [příjmení] ([částka]), ohledně nichž vzal žalobu zpět nikoli pro chování žalované, a nákladů na odborné stanovisko [právnická osoba] ve výši [částka]. Žalobce tedy uspěl v rozsahu 47 %, žalovaná v rozsahu 53 %, poměr jejich úspěchu a neúspěchu tak byl obdobný, žádnému z nich tedy dle § 142 odst. 2 o. s. ř. nebyla náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně přiznána.

23. V odvolacím řízení byla více úspěšná žalovaná ohledně částky [částka], tedy v rozsahu 63 %, žalobce ohledně částky [částka] a [částka], tedy v rozsahu 37 %, žalobci tak byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši rozdílu, tj. 26 %. Žalované vznikly náklady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy [částka], z čehož 26 % činí [částka].

24. Výroky I., II., IV. a V. napadeného rozsudku soudu I. stupně zůstaly odvoláním nedotčeny (§ 206 odst. 1 o. s. ř. a contrario a § 206 odst. 2 o. s. ř.)