58 CO 256/2022 - 134

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 37 C 48/2015-103 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (III.) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od 2. 5. do [datum] (výrok II.), a rozhodl, že žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s tvrzením, že žalované vznikla povinnost uhradit žalovanou částku jako vlastnici v žalobě označených jednotek nacházejících se v domě spravovaném žalobcem jako společenstvím vlastníků jednotek (dále případně jen„ SVJ“), kdy žalovaná částka představuje mimořádný příspěvek na správu domu a pozemků, jehož výše byla odvozena od výše spoluvlastnického podílu žalované na společných částech budovy (tj. pohledávku na zaplacení mimořádného příspěvku na činnost SVJ).

3. Žalovaná v průběhu řízení jako zásadní obranu (ve smyslu § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“) uplatnila při jednání dne [datum] námitku započtení pohledávky, kterou na ni měla postoupit [právnická osoba] s. r. o., která je dalším členem SVJ; v podání ze dne [datum] pak upřesnila titul této postoupené pohledávky. Žalobce v reakci na uvedenou námitku započtení ve vyjádření ze dne [datum] pohledávku žalované neuznal, označil ji (z konkrétně tvrzených důvodů) za spornou a neexistující a vznesl námitku neplatnosti započtení učiněného žalovanou v rámci soudního řízení.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 12. až 16. (na která v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje). Za zásadní považoval zjištění (shrnutá pod bodem 22. napadeného rozhodnutí), že se žalovaná jako vlastník bytu a nebytových a společných prostor v domě na adrese [adresa], zúčastnila shromáždění vlastníků jednotek konaného dne [datum], na které byla řádně pozvána, na němž bylo přijato rozhodnutí o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu ve výši [částka], přičemž s ohledem na výši spoluvlastnického podílu měla žalovaná na základě tohoto rozhodnutí zaplatit částku [částka], k jejímuž zaplacení byla žalobcem vyzvána oznámením ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum]. Po právní stránce věc ohledně nároku žalobce soud I. stupně posoudil podle § [číslo] odst. 1 a § 1209 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že shromáždění vlastníků jednotek dne [datum] rozhodlo o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu, žalované tak vznikla povinnost podle § 1180 odst. 1 o. z. příspěvek žalobci uhradit. Rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne [datum] nebylo napadeno postupem podle § 1209 o. z., nárok žalobce je proto po právu.

5. Ve vztahu pohledávce uplatněné žalovanou k započtení na žalovaný nárok se soud I. stupně zabýval započitatelností této pohledávky, přičemž dospěl k závěru, že není splněna podmínka jistoty a určitosti této pohledávky, aby mohlo dojít k platnému zápočtu ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Vyšel při tom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, podle jehož závěrů je vlastností určující započitatelnost pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. její likvidita; není-li aktivní pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že věnoval-li by se pohledávce žalované, řízení původně vedené o pohledávce žalobce by se fakticky stalo řízením vedeným výlučně o pohledávce žalované, v důsledku čehož by došlo k ohrožení zájmu věřitele hlavní pohledávky (tj. žalobce), který se legitimním způsobem dožaduje vydání co nejrychlejšího rozhodnutí o své nesporné pohledávce. Konstatoval, že žalobce od okamžiku uplatnění obrany žalované započtením pohledávky započítávanou pohledávku sporoval, přičemž uváděl konkrétní (nejen právní) argumenty, ze kterých„ bylo lze dovodit problematičnost zjišťování skutkových okolností vzniku protipohledávky (tj. pohledávky žalované)“. Pochybnosti o existenci a výši pohledávky žalované označil za objektivní; její prokazování by znamenalo nepoměrně delší průběh soudního řízení, čímž by došlo k jednoznačnému oddálení uspokojení žalobce coby věřitele pohledávky z hmotněprávního hlediska jisté a nesporné. Z toho důvodu soud I. stupně neprováděl další důkazy navržené žalovanou k prokázání její pohledávky, ani žalovanou nevyzýval podle § 118a o. s. ř. k doplnění dalších tvrzení a důkazních návrhů k její pohledávce se vztahujících. V této souvislosti ve vztahu k žalovanou navrženým důkazům označenými fakturami pro úplnost (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 276/2005) dodal, že faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky. Dále uvedl, že pro nadbytečnost neprováděl ani žalovanou k důkazu navrženou nájemní smlouvu ze dne [datum], když z již provedeného důkazu smlouvou o postoupení pohledávky (ze dne [datum]) není zřejmé, zdali se uvedené postoupení týká právě a jen uvedené nájemní smlouvy; navíc s ohledem na tvrzení žalobce by provedení tohoto důkazu samo o sobě nemohlo postačovat k prokázání existence sporné pohledávky.

6. Soud I. stupně za situace, kdy pohledávku žalované uplatněnou k započtení vůči pohledávce žalobce, která je předmětem žaloby, neshledal způsobilou k započtení - když přisvědčil argumentaci žalobce v jeho námitce neplatnosti započtení nejisté a neurčité pohledávky žalované, žalobě vyhověl, aniž by se dále zabýval dokazováním existence pohledávky žalované.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále případně jen„ AT“).

8. Žalovaná napadla rozsudek včasným a přípustným (byť tzv. blanketovým) odvoláním s tím, že soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil při posouzení žalovanou vzneseného zápočtu její pohledávky vůči pohledávce žalobce, která je předmětem řízení. V doplnění odvolání žalovaná soudu I. stupně vytkla, že se její procesní obranou spočívající v zápočtu pohledávek účastníků nezabýval. Uvedla, že obě pohledávky vyplývají ze stejného právního vztahu, kterým je členství žalované v žalobci. Pohledávka žalobce je pohledávkou na zaplacení„ mimořádného příspěvku“ na činnost SVJ, pohledávka žalované je rovněž pohledávkou vyplývající z činnosti SVJ, když se jedná o pohledávku vyplývající z pronájmu technologického zařízení, které SVJ v rozhodné době používalo (a do dnešního dne používá) k dodávce teplé vody svým členům (vlastníkům jednotek v domě), a za něž od nich požaduje (a dostává) úhrady za dodávku teplé vody, samo však za užití tohoto zřízení nic neplatí. Námitky žalobce proti uzavřené smlouvě žalovaná označila za účelové, když [právnická osoba] s. r. o., která pořízení technologického zařízení financovala a je rovněž vlastníkem jednotek v domě, jednala svým statutárním orgánem odlišným od statutárního orgánu žalobce, technologické zařízení koupila na žádost žalobce, zaplatila jeho kupní cenu, to vše v nouzové situaci, v níž se žalobce ocitl poté, kdy mu byla zastavena dodávka tepla a teplé vody z kotelny umístěné v sousedním domě, se souhlasem vlastníků jednotek, s nimiž žalobce (prostřednictvím jeho tehdejšího statutárního orgánu) věc konzultoval, a to z důvodu, že žalobce neměl vlastní finanční prostředky k jeho koupi a situaci bylo nutno vyřešit (a to co nejrychleji). [právnická osoba] na žádost žalobce zařízení koupila, profinancovala, a pronajímá jej žalobci za nákladovou cenu. Tuto cenu žalobce v počátečním období [právnická osoba] s. r. o. hradil, počínaje červnem 2019 přestal hradit, přičemž uvedená společnost část své pohledávky vůči žalobci postoupila žalované, která je rovněž vlastníkem jednotek v domě a (prostřednictvím žalobce) je jedním z beneficientů dodávky teplé vody z uvedeného technologického zařízení. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se soud I. stupně podle názoru žalované měl v řízení zabývat její procesní obranou spočívající ve vzájemném zápočtu pohledávek; nejsou dány důvody pro aplikaci v napadeném rozsudku citované judikatury Nejvyššího soudu, když pohledávka žalované je prokazatelná, co do svého základu i výše snadno zjistitelná a vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] s.r.o. a daňových dokladů k této smlouvě vystavených. Pohledávka by musela být sporná objektivně, nikoliv pouze tím, že jí žalobce učiní spornou. Při jednání odvolacího soudu žalovaná (prostřednictvím svého právního zástupce upřesnila), že její odvolání nemířilo proti zamítavému výroku (II.) napadeného rozsudku, žádala změnou napadeného rozhodnutí žalobu zcela zamítnout.

9. Žalobce ve vyjádření k žalobě označil napadený rozsudek za věcně správný a jako takový navrhl jeho potvrzení odvolacím soudem a žádal přiznat náklady odvolacího řízení. S podrobnou argumentací vyvracel jak odvolací námitku žalované, že obě pohledávky (žalovaná a započítávaná) vyplývají ze stejného právního vztahu, tak odvolací argumentaci žalované, podle níž je zpochybnění nájemní smlouvy (ze které žalovaná odvozuje svůj nárok) ze strany žalobce a následná námitka neplatnosti započtení účelové. Žalovaný nárok vyplývá z účasti žalované jako člena SVJ a vychází přímo ze zákonné úpravy § 1180 odst. 1 o. z. (povinnost vlastníka přispívat na náklady na správu); v případě pohledávky žalované (bez ohledu na žalobcem namítanou neplatnost žalovanou odkazované nájemní smlouvy) by šlo o závazkový vztah, který by mohl vzniknout mezi jakýmikoliv subjekty, aniž by byl vázán na vztah vlastník jednotky versus SVJ; obě pohledávky (žalovaná a započítávaná) nevyplývají ze stejného právního vztahu. K namítané účelovosti námitky neplatnosti započtení žalovaná pouze opakuje skutková tvrzení k okolnostem sjednání nájemní smlouvy, která žalobce sporuje a v řízení před soudem nebyla prokázána, žalovaná k nim nenavrhla žádný relevantní důkaz, neboť samotná zpochybněná nájemní smlouva a faktury z ní vystavené skutková tvrzení žalované neprokazují. Žalobce nezpochybnil nájemní smlouvu a nároky z ní vyplývající teprve v průběhu sporu, ale učinil tak již ve vztahu ke [právnická osoba] s. r. o. před podáním žaloby (dopisem ze dne [datum]) tj. značnou dobu předtím, než žalovaná vůči žalobci uplatnila jakékoliv„ postoupené“ nároky. Žalobce se konzistentně dovolává toho, že předmětná smlouva byla sjednána a uzavřena za nevýhodných podmínek osobami, které jednaly ve zřejmém střetu zájmu a v rozporu s § 437 o. z bez vědomí ostatních vlastníků jednotek a souhlasu shromáždění vlastníků (ve smyslu čl. 7 písm. k/ stanov žalobce), přičemž střet zájmů při jednání člena výboru společenství vlastníků, který je současně jednatelem a většinovým vlastníkem společnosti, která je druhou smluvní stranou, nemůže zhojit to, že nájemní smlouvu za [právnická osoba] s. r. o. podepsal druhý jednatel, jak uvádí žalovaná ve svém odvolání. Pokud žalovaná ve svém odvolání opakuje, že z počátku žalobce podle nájemní smlouvy plnil ve prospěch [právnická osoba] s. r. o., již nedodává, že to bylo v době, kdy ve výboru působili právě jednatel a většinový společník [právnická osoba] s. r. o. a shodou okolností i jednatel žalované. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že sama [právnická osoba] s. r. o. uplatnila vůči žalobci neúspěšně obdobnou námitku započtení z titulu téže nájemní smlouvy v řízení vedeném o zaplacení dlužného mimořádného příspěvku a vyúčtování žalobci u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 256/2021. Bylo-li již pravomocným rozhodnutím konstatováno, že námitka neplatnosti započtení byla důvodná v případě přímého účastníka uvedené nájemní smlouvy, tím spíš uvedené platí pro žalovanou, která svůj nárok dovozuje pouze z neurčitého postoupení pohledávky. Soud I. stupně podle žalobce přesvědčivě odůvodnil, že jsou splněny podmínky pro akceptaci námitky neplatnosti započtení ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, když žalovanou uplatněná pohledávka k započtení (navíc postoupená), kterou žalobce od počátku sporuje, vykazuje požadovanou„ vyšší míru nejistoty, než je tomu v případě pasivní pohledávky“ tj. pohledávky žalobce, jež se stala již při prvním jednání mezi účastníky nespornou. Žalovaná navíc měnila tvrzení ohledně titulu své pohledávky (při prvním ústním jednání„ dodávky teplé vody“, posléze nájemné a nespecifikované náklady), vedle toho soud I. stupně nejistotu pohledávky žalované shledal již v samotném jejím postoupení, když specifikace předmětu postupovaných pohledávek ani ve smlouvě o jejich postoupení nekorespondovala s právním titulem, ze kterého je žalovanou pohledávka dovozována. Soud I. stupně postupoval při posuzování námitky započtení a navazující námitky neplatnosti započtení zcela správně, ke svým závěrům provedl všechny potřebné důkazy ke zjištění skutkového stavu, na jehož základě věc i po právní stránce správně posoudil. Odvolání žalované je proto nedůvodné.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Seznámil účastníky s obsahem odůvodnění již (od [datum]) pravomocného rozsudku Okresního soudu v Nymburce vydaného dne [datum] v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 256/2021, v němž žalobce uplatnil nárok na zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu a pozemků vůči [právnická osoba] s. r. o. jako vlastnici dalších jednotek nacházejících se v domě spravovaném žalobcem, a v němž uvedená společnost v průběhu řízení při prvním jednání ve věci jako zásadní obranu uplatnila námitku započtení zbývající - tj. žalované nepostoupené - části pohledávky z nájemní smlouvy ze dne [datum] o pronájmu technologického zařízení k dodávce teplé vody do bytových jednotek na adrese žalobce, nicméně byla s toto svou obranou neúspěšná.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné rozhodnutí ve věci, věc posoudil správné i po právní stránce. Ostatně rozhodná skutková tvrzení pro posouzení oprávněnosti žalovaného nároku (korespondující se skutkovými zjištěními, jak je soud I. stupně popsal pod bodem 22. odůvodnění napadeného rozhodnutí a jak je odvolací soudu zmínil pod bodem 4. svého odůvodnění - shora) nebyla žalovanou sporována. Soud I. stupně správně postupoval i při posuzování námitky započtení vznesené ze strany žalované (ve smyslu § 98 o. s. ř. ve spojení s § 1982 odst. 1 o. z.) a navazující námitky neplatnosti započtení vznesené žalobcem.

12. Podle § 1987 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstavec 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec 2).

13. Soud I. stupně při výkladu § 1987 odst. 2 o. z. vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, řešená právní otázka však byla usměrněna rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu jako R 37/2021). V něm Nejvyšší soud dovodil, že„ nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li aktivní pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod [číslo] Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Současně Nejvyšší soud poukázal na to, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., musí soud vzít v úvahu i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Uvedené závěry jsou bez výhrad reflektovány i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 900/2020, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 3908/2020, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 564/2020, či usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 384/2021).

14. Soud I. stupně podle názoru odvolacího soudu přesvědčivě odůvodnil, že jsou splněny podmínky pro akceptaci žalobcem uplatněné námitky neplatnosti započtení provedeného v projednávané věci žalovanou, přičemž jeho závěry obstojí i ve světle shora uvedených závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu R 37/2021. Žalovaná, která se k žalobě podrobně vyjádřila v podání ze dne [datum] (viz čl. 38 a násl. spisu), až při prvním jednání soud I. stupně dne [datum] (viz čl. 58 a násl. spisu) zmínila existenci pohledávky, kterou by měla mít za žalobcem podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], přičemž až v následném podání - došlém soudu I. stupně dne [datum] - učinila kompenzační projev, tedy započtení v něm specifikované pohledávky, která měla vyplývat z nájemní smlouvy ze dne [datum] (viz. čl. 61 spisu). Za situace, kdy rozhodná skutková tvrzení pro posouzení oprávněnosti žalovaného nároku (tj. že žalovaná jako vlastník bytu a nebytových a společných prostor v domě na adrese [adresa], se zúčastnila shromáždění vlastníků jednotek konaného dne [datum], na němž bylo přijato rozhodnutí o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu ve výši [částka], podle kterého s ohledem na výši spoluvlastnického podílu měla žalovaná zaplatit SVJ částku [částka], k jejímuž zaplacení byla žalobcem vyzvána oznámením ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum], přičemž uvedené rozhodnutí nebylo napadeno postupem podle § 1209 o. z. - tj. návrhem podaným u soudu ve stanovené lhůtě) byla při prvním jednání soudu I. stupně (dne [datum]) prokázána, respektive se stala nespornými, je možné označit za správný postup soudu I. stupně pokud při posuzování, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., vzal v úvahu i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena (srov. vedle shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu R 37/2021 např. rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 564/2020). V této souvislosti soud I. stupně zcela správně vyšel z toho, že řízení původně vedené o pohledávce žalobce by se fakticky stalo řízením vedeným výlučně o pohledávce žalované (tj. jinými slovy, že projednání a prokazování skutečností vztahujících se k důvodnosti nároku uplatněného k započtení by představovalo provedení de facto kompletního a samostatného řízení), v důsledku čehož by došlo k ohrožení zájmu věřitele hlavní pohledávky (tj. žalobce), který se legitimním způsobem dožaduje vydání co nejrychlejšího rozhodnutí o své nesporné pohledávce. Žalobce od okamžiku uplatnění obrany žalované započtením pohledávky započítávanou pohledávku sporoval konkrétními argumenty, které mají objektivní základ (k zmiňované nájemní smlouvu, z níž má započítávaná pohledávka vyplývat, namítal, že byla sjednána a uzavřena za nevýhodných podmínek osobami, které jednaly ve střetu zájmu a v rozporu s § 437 o. z bez vědomí ostatních vlastníků jednotek a souhlasu shromáždění vlastníků – (viz podání došlé soudu I. stupně dne [datum] na čl. 90 a násl. spisu ze dne [datum]), ze kterých (slovy soudu I. stupně)„ bylo lze dovodit problematičnost zjišťování skutkových okolností vzniku protipohledávky (tj. pohledávky žalované)“. Prokazování existenci a výši pohledávky žalované by znamenalo nepoměrně delší průběh soudního řízení, čímž by došlo k jednoznačnému oddálení uspokojení žalobce coby věřitele pohledávky z hmotněprávního hlediska jisté a nesporné.

15. Podle odvolacího soudu lze uzavřít, že v projednávané věci aktivně započítávaná pohledávka (pohledávka žalované) je nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., když se jeví jako objektivně sporná, tj. když žalobce proti této pohledávce uplatnil relevantní věcné argumenty a zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše by si nepochybně vyžádalo rozsáhlejší dokazování, které by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce, o níž nebylo již po prvním jednání ve věci sporu. [jméno] nejistoty ohledně aktivně započítávané pohledávky je v projednávané věci nepochybně vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.

16. Již jen z uvedených důvodů soud I. stupně nepochybil, pokud se s ohledem na svůj závěr o nezapočitatelnosti (aktivní) pohledávky žalované touto pohledávkou v projednávané věci dále nezabýval a přisvědčil námitce žalobce (věřitele pasivní pohledávky) o neplatnosti započtení (rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. zakládá /zpravidla/ toliko relativní neplatnost - srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017).

17. Nad shora uvedené odvolací soud dodává, že je možné přisvědčit argumentaci žalobce v jeho vyjádření k odvolání žalované, spočívající v tom, že bylo-li již pravomocným rozhodnutím vydaným Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 10 C 256/2021 konstatováno, že námitka neplatnosti započtení byla důvodná v případě přímého účastníka poukazované nájemní smlouvy ([právnická osoba] s. r. o.), tím spíš uvedené platí pro žalovanou, která svůj nárok dovozuje z postoupení pohledávky (její části) z uvedené nájemní smlouvy [právnická osoba] s. r. o.; v poukazovaném řízení okresní soud precizně posuzoval započítávanou pohledávkou optikou shora uvedených závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu R 37/2021.

18. Odvolací proto napadený rozsudek v jeho vyhovujícím výroku (I.) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení (III.)

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení. Jedná se o odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po výši [částka] (§ 7 bod 6., § 8 odst. 1 AT), dále o 2 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 3 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů ve výši [částka] Celkem žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka [částka].