58 Co 262/2021-403

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejší účastnice: [osobní údaje účastnice] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o zvýšení náhrady nákladů na výživu pozůstalého o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 10. 2021 č. j. 11 C 29/2019-370 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: Usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, se ve výroku II. mění tak, že žalovaná byla povinna nahradit žalobci náklady na výživu pozůstalého v době od [datum] do [datum] zvýšené o 500 Kč měsíčně na částku 2.000 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] zvýšené o 1.000 Kč měsíčně na částku 2.500 Kč měsíčně a v době od [datum] do [datum] zvýšené o 800 Kč měsíčně na částku 2.300 Kč měsíčně, a to vždy za období jednoho roku předem do 30. 7. každého roku k rukám žalobce. Dlužnou náhradu nákladů na výživu pozůstalého za dobu od [datum] do [datum] ve výši 42.800 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal změny usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, ve výroku II. tak, že žalovaná byla povinna nahradit žalobci náklady na výživu pozůstalého v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 1.500 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 1.000 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 500 Kč měsíčně a v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 700 Kč měsíčně, tedy mu na dlužné náhradě nákladů na výživu pozůstalého za dobu od [datum] do [datum] zaplatit dalších 38.200 Kč.

II. Ve vztahu mezi žalobcem na straně jedné a žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve [obec] (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 11 C 29/2019-370, rozhodl takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud změnil výrok II. usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci prostřednictvím vedlejšího účastníka náklady na výživu za dobu od [datum] do [datum] ve výši 3.000 Kč měsíčně vždy za období jednoho roku předem do 30. 7. každého roku k rukám žalobce a dále, aby soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci doplatek náhrady nákladů na výživu za období od [datum] do [datum] ve výši 81.000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce, se zamítá.; II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá nikdo z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.; III. Žalobce je povinen nahradit vedlejší účastníci náklady řízení ve výši 34.505,52 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce vedlejší účastnice.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně za aplikace čl. 49 odst. 1, 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, publikované pod [číslo] Sb. m.s., v účinném znění, uzavřel, že pravomoc a příslušnost českých civilních soudů je v přezkoumávané věci, v níž se žalobce (ukrajinská fyzická osoba) po žalované (česká právnická osoba) domáhá formy náhrady škody, dána, neboť skutečnost zakládající právo na náhradu škody (usmrcení otce žalobce) nastala na území České republiky a právní poměry se řídí českým právem, když žalovaná není subjektem práva Ukrajiny. Jelikož rozhodná okolnost, od níž se nárok na náhradu škody odvíjí, nastala před [datum], posoudil soud I. stupně věc dle § 448 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jako obč. zák. (§ 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, dále jen o. z.) ve spojení s § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako o. s. ř.

3. S odkazem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3518/2017 a ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 273/2002, soud I. stupně dovodil, že v řízení vznesená námitka promlčení nároku na náhradu nákladů na výživu pozůstalých jako celku a jednotlivých měsíčních plnění (žalobce se domáhal zvýšení za dobu od [datum] do [datum] návrhem z [datum], za dobu od [datum] do [datum] návrhem z [datum] a za dobu od [datum] do [datum] návrhem z [datum], tedy vždy před uplynutím tříleté promlčecí doby) není důvodná.

4. Žalobce se po žalované domáhá zvýšení náhrady nákladů na výživu pozůstalého za období od [datum] do [datum], jež mu byly pravomocně přiznány usnesením soudu I. stupně ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, ve výši 1.500 Kč měsíčně; zda žalovaná nenese odpovědnost za škodní událost soud I. stupně již nepřezkoumával, když uvedené bylo předpokladem vydání již pravomocného rozhodnutí; z citovaného rozhodnutí je pak nutno vycházet i co do poměrů žalobce a jeho rodičů. Ačkoliv rozhodnutí nelze přezkoumat meritorně, je možné přistoupit k jeho změně, pokud se podstatně změnily okolnosti rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek (§ 163 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.). Soud I. stupně tedy porovnal poměry v době průvodního rozhodnutí a v době od [datum] do [datum]; vyšel z toho, že v době původního rozhodnutí činil (hypotetický) příjem otce žalobce 22.000 Kč, mzda matky žalobce [číslo] UAH, důchod matky 900 UAH a důchod žalobce 949 UAH, výdaje žalobce v té době činily [číslo] UAH měsíčně a žalobci byla pravomocně přiznána náhrada nákladů na výživu pozůstalého ve výši 1.500 Kč měsíčně; soud I. stupně dopočetl, že s přihlédnutím k důchodu žalobce (kurz 90, [číslo] UAH na 100 Kč) se v součtu jednalo o částku 2.548,25 Kč, jež představovala 12 % příjmů zesnulého otce žalobce. Ke dni [datum] konstatoval soud I. stupně změnu (hypotetického) příjmu otce žalobce na 25.316 Kč, mzdy matky žalobce na [číslo] UAH, důchodu matky na [číslo] UAH, důchodu žalobce na [číslo] UAH a výdajů žalobce na 858 UAH; součet náhrady a důchodu (kurz 101, [číslo] UAH za 100 Kč) činil 2.966,06 Kč, jež koresponduje s 12 % z příjmů otce žalobce (tj. 2.932,34 Kč); náklady a důchod žalobce pak dle soudu I. stupně korespondují zvýšenému hypotetickému příjmu otce i v období pozdějším; na konci roku 2020 činil (hypotetický) příjem otce žalobce 31.276 Kč a součet náhrady a důchodu žalobce [číslo] UAH (kurz 1, [číslo] UAH za 1 Kč) činil 3.628,57 Kč a 12 % z hypotetického příjmu otce činilo 3.622,69 Kč. Soud I. stupně dovodil, že pokud hypotetické příjmy otce žalobce mezi zářím 2015 a prosincem 2020 vzrostly z 22.000 Kč na 31.276 Kč, jednalo se o nárůst o 42 %, náhrada nákladů vlivem kurzovních změn vzrostla z částky [číslo] UAH (kurs 90, [číslo] UAH za 100 Kč) na [číslo] UAH (kurs 1, [číslo] UAH za 1 Kč), tedy o 46 %; pokud by vycházel z přepočtu příjmu otce žalobce, jednalo by se o nárůst o 108 % (částka [číslo] UAH), ale došlo také k nárůstu příjmů matky o 257 % (z 2 698 UAH na [číslo] UAH), důchodu matky o 213 % (z 900 UAH na [číslo] UAH) a důchodu žalobce o 86 % (z 949 UAH na [číslo] UAH), což dle názoru soudu I. stupně nárůst nákladů žalobce adekvátně pokrylo. Byť tedy změna poměrů v jednotlivých ukazatelích nastala, tak měl soud I. stupně při zohlednění mechanismu výpočtu nákladů na výživu pozůstalých s přihlédnutím k důchodu žalobce za to, že samotná náhrada nákladů na výživu nemá být zvýšena, neboť rozdíl vyvolaný nárůstem hypotetického příjmu žalobcova otce (a výdaje žalobce) plně kompenzuje důchod žalobce (§ 448 odst. 1 in fine obč. zák.) a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k zamítnutí návrhu se již nezabýval důvodností pokračujícího studia či možností přivýdělku žalobce. O náhradě nákladů mezi účastníky soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť se svého nároku vzdala; vedlejší účastnici na straně žalované přiznal právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 34.505,52 Kč, kterou žalobce zavázal zaplatit k rukám zástupce vedlejší účastnice (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítl, že při posouzení jeho práva na zvýšení náhrady nákladů na výživu by kurzovní rozdíl vůbec neměl hrát roli a zjišťováno by mělo být, zda došlo ke zvýšení hypotetického příjmu jeho zesnulého otce a jeho potřeb a výdajů; pokud by měl být do právního posouzení kurzovní rozdíl zahrnut, bylo třeba (s mírnou nadsázkou) zpracování znaleckého posudku, neboť tento nemá lineární vývoj a reaguje na výkyvy na trzích obou dotčených států. Pokud snad soud I. stupně směřoval k domnělému nárůstu kupní síly žalobce, pak tato závisí na mnoha ekonomických ukazatelích (růst cen, vývoj inflace…), jejichž hodnocení by muselo být opřeno o ekonomickou analýzu ve znaleckém posudku. Soudu I. stupně také vytkl, že hypotetický příjem jeho zesnulého otce vzrost o 108 % a poměr tohoto hypotetického příjmu a součtu náhrady nákladů na výživu a důchodu poklesl pod oněch 12 %. Namítl, že příjem jeho matky v roce 2020 kolísal a v průměru byl pouze [číslo] UAH, tedy vzrostl pouze o 142 %; výdaje žalobce pak v roce 2017 a 2018 narostly na [číslo] UAH a [číslo] UAH tedy o 128 % a 91 %, což zvýšením příjmů matky kompenzováno být nemůže a jeho nárok je po právu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobě vyhověl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud I. stupně postupoval věcně správně, když při posouzení podstatné změny okolností zohlednil kurzovní rozdíly a náhradu nákladů na výživu žalobce nezvýšil ani při nárůstu hypotetického příjmu otce žalobce, když rozdíl ve výdajích kompenzuje důchod žalobce. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen a jí byla přiznána náhrada jí účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

7. Vedlejší účastnice na straně žalované ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, když od doby původního rozhodnutí nedošlo k takové podstatné změně poměrů, která by změnu původního rozhodnutí odůvodňovala. Nezohlednění kurzovního rozdílu by vedlo k přístupu odtrženému od reality, když„ výživné“ má být spotřebováno na Ukrajině a pokud by soud uvedené vůbec nezkoumal, založilo by to možnost obohacení žalobce pouze z důvodu růstu kurzu; měla za to, že v řízení nebylo prokázáno rapidní zvýšení životních nákladů žalobce a tyto byly v podstatě stabilní. Upozornila, že žalobce nerozporuje skutková zjištění soudu I. stupně ale pouze některé jeho výpočty. Pouze zvýšení hypotetického příjmu otce žalobce bez zohlednění širších souvislostí nemůže být důvodem pro navýšení„ výživného“. Nadále měla za to, že žalobce netvrdil ani neprokázal důvod studia dvou vysokých škol a jednalo se z jeho strany o krok neúčelný; žalobce rovněž netvrdil a neprokázal nemožnost se sám v průběhu studia živit; ukončení jednoho studia v letním semestru 2019 a pokračování pouze ve druhém studiu do konce roku 2020 měla za důvod pro snížení„ výživného“. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

8. Z jednání odvolacího soudu se omluvili žalobce, vedlejší účastnice na straně žalované a zástupce vedlejší účastnice na straně žalované; odročení jednání pro svou neúčast nepožadovali. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

9. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) a obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

10. V rámci projednání odvolání odvolací soud ze spisu soudu I. stupně zjistil, že se žalobce (po odstranění vad žaloby) po žalované, na jejíž stranu do řízení vstoupila vedlejší účastnice (vstup připuštěn usnesením soudu I. stupně ze dne 27. 3. 2019, č. j. 11 C 29/2019-103) žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá změny usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, tak, že žalovaná je mu povinna nahradit náklady na výživu pozůstalého v době od [datum] do [datum] zvýšené na 3.000 Kč měsíčně, tedy mu na dlužné náhradě nákladů na výživu pozůstalého zaplatit dalších 18.000 Kč. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce (po odstranění vad žaloby) po žalované domáhá změny výše citovaného pravomocného rozhodnutí tak, že žalovaná je mu povinna nahradit náklady na výživu pozůstalého v době od [datum] do [datum] zvýšené na 3.000 Kč měsíčně, tedy mu na dlužné náhradě nákladů na výživu pozůstalého zaplatit dalších 36.000 Kč; řízení o žalobě bylo u soudu I. stupně zapsáno pod sp. zn. 11 C 182/2019 a usnesením ze dne 14. 8. 2020, č. j. 11 C 182/2019-90, byla řízení vedená pod sp. zn. 11 C 29/2019 a sp. zn. 11 C 182/2019 spojena ke společnému řízení pod sp. zn. 11 C 29/2019. Podáním doručeným soudu dne [datum] se žalobce (po odstranění vad žaloby) po žalované domáhá změny výše citovaného pravomocného rozhodnutí tak, že žalovaná je mu povinna nahradit náklady na výživu pozůstalého v době od [datum] do [datum] zvýšené na 3.000 Kč měsíčně, tedy mu na dlužné náhradě nákladů na výživu pozůstalého zaplatit dalších 27.000 Kč; změna žaloby byla připuštěna usnesením soudu I. stupně vyhlášeným při jednání dne [datum]. Žalovaná i vedlejší účastnice na straně žalované navrhly žalobu zamítnout. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinami založenými ve spise rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

11. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, sp. zn. 26 Cdo 938/2015, sp. zn. 26 Cdo 228/2015, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008 a sp. zn. 30 Cdo 256/2018) soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval a dokazování doplnil pouze údaji Českého statistického úřadu o výši průměrné mzdy ve stavebnictví v letech 2016 až 2020. Z takto provedeného dokazování a správných skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl odvolací soud k následujícím skutkovým závěrům:

12. Žalobce je synem matky [příjmení] [jméno] [příjmení] a otce [příjmení] [jméno] [příjmení] (rodný list). Otec žalobce zemřel dne [datum] (úmrtní list) při práci na stavbě [příjmení] volnočasového centra Fialka v [obec] (vyrozumění Policie ČR), jehož generálním zhotovitelem byla žalovaná (rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 10. 2013, č. j. 38 C 76/2013-283, rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 4. 3. 2014, č. j. 60 Co 28/2014-337).

13. Žalovaná porušila právní povinnost podle § 420 obč. zák. za škodu, kterou v důsledku zřícení části svahu výkopu utrpěl při výkonu takto nařízené práce otec žalobce, neboť podle § 12 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, žalovaná odpovídala i za bezpečnost dalších osob, které při výkonu činností prováděných mimo pracovněprávní vztahy byly vystaveny stejným ohrožením jako zaměstnanci, tedy i za bezpečnost otce žalobce, pokud jej mohla svou činností (třeba i pokynem k výkonu činnosti na nebezpečném místě) ohrozit, a to bez ohledu na to, zda s ním ona sama byla v přímém smluvním vztahu či nikoliv; v důsledku uvedeného porušení právní povinnosti žalované byla žalobci i jeho matce vůči žalované přiznána náhrada škody ve výši 240.000 Kč (rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 10. 2013, č. j. 38 C 76/2013-283, rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 4. 3. 2014, č. j. 60 Co 28/2014-337, usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188).

14. Okresní soud ve [obec] usnesením ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, které nabylo právní moci dne [datum], schválil smír mezi žalobcem a žalovanou, dle něhož se žalovaná zavázala prostřednictvím vedlejší účastnice nahradit žalobci náklady na výživu za dobu od [datum] do [datum] ve výši 73.800 Kč (výrok I.) a náklady na výživu za dobu od [datum] do doby nabytí schopnosti žalobce se samostatně živit ve výši 1.500 Kč měsíčně vždy za období jednoho roku předem k 30. 7. každého roku (výrok II.); soud tehdy takto rozhodl za situace, kdy měl za to, že žalovaná porušila právní povinnost a za škodu, kterou v důsledku zřícení části svahu výkopu utrpěl zemřelý [příjmení] [příjmení] [příjmení]; žalobce byl ve zkoumané době studentem Komunální školy Uljanovský učební a výchovný komplex a od [datum] studentem 1. ročníku Fakulty dopravních a informačních technologií Národní dopravní univerzity v Kyjevě, od 5/ 2012 byl poživatelem měsíční důchodové výplaty v důsledku smrti živitele v průměrné výši 850 UAH v letech 2012 a 2013 a ve výši 949 UAH od 12/ 2013; matka žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] v roce 2014 pracovala s průměrným měsíčním příjmem ve výši 2.698 UAH a byl jí vyplácen vdovský důchod asi 900 UAH měsíčně; zemřelý otec žalobce od [datum] podnikal na živnostenské oprávnění v oboru přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a průměrná mzda zaměstnanců ve stavebnictví činila v roce 2012 asi 22.000 Kč (usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188).

15. Zemřelý otec žalobce měl v období od [datum] do [datum] živnostenské oprávnění v oboru přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti (výpis z živnostenského rejstříku). Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců ve stavebnictví byla v roce 2016 ve výši 24.867 Kč, v roce 2017 ve výši 26.058 Kč, v roce 2018 ve výši 28.298 Kč, v roce 2019 ve výši 30.187 Kč a v roce 2020 ve výši 31.362 Kč (údaje Českého statistického úřadu o výši průměrné mzdy ve stavebnictví v letech 2016 až 2020).

16. Matka žalobce bydlí v bytě 10 na adrese [adresa], Kirovohradská oblast, Ukrajina a sama nese veškeré náklady spojené s bydlením (tj. dodávky vody, elektřiny, odvoz smetí a komunálního odpadu, komunikační služby), které v roce 2015 činily 505,53 UAH měsíčně, v roce 2016 činily 742,55 UAH měsíčně, v roce 2017 činily 767,21 UAH měsíčně a do 5/ 2018 činily 788,81 UAH měsíčně; náklady na stravu, oblečení a běžné potřeby nedokázala matka žalobce spočítat a nejsou v uvedených nákladech zahrnuty (affidavit ze dne [datum]). Pracuje jako hlavní účetní na Ministerstvu kultury Ukrajiny, Oddělení kultury, turistiky a kulturního dědictví Blahoviščenske okresní státní správy s průměrným měsíčním příjmem v roce 2015 ve výši [číslo] UAH (tj. [číslo] UAH ročně), v roce 2016 ve výši [číslo] UAH (tj. [číslo] UAH ročně), v roce 2017 ve výši [číslo] UAH (tj. [číslo] UAH ročně), v roce 2018 ve výši [číslo] UAH (tj. [číslo] UAH od 1/ 2018 do 5/ 2018 a [číslo] UAH od 6/ 2018 do 12/ 2018), v roce 2019 ve výši [číslo] (tj. [číslo] UAH od 1/ 2019 do 5/ 2019 a [číslo] UAH od 6/ 2019 do 12/ 2019) a v roce 2020 ve výši [číslo] (tj. [číslo] UAH ročně) /potvrzení o výši příjmu/. Pobírá starobní důchod v roce 2016 a 2017 ve výši [číslo] UAH měsíčně, od 6/ 2018 ve výši [číslo] UAH, 3/ 2019 ve výši [číslo] UAH, od 8/ 2019 ve výši [číslo] UAH, od 5/ 2020 ve výši [číslo] UAH (potvrzení o důchodu). Je považována za osobu, která ztratila pracovní způsobilost, pro níž bylo měsíční životní minimum Ministerstvem sociální politiky Ukrajiny stanoveno v 9/ 2015 ve výši 2.100 UAH, v roce 2016 se pohybovalo v rozmezí od [číslo] UAH do [číslo] UAH, v roce 2017 se pohybovalo v rozmezí od [číslo] UAH do [číslo] UAH a v roce 2018 se do května pohybovalo v rozmezí od [číslo] UAH do [číslo] UAH (affidavit ze dne [datum]).

17. Žalobce byl od [datum] do [datum] studentem bakalářského čtyřletého programu prezenčního studia v oboru Dokumentaristika a informační činnost na Fakultě dopravních a informačních technologií Národní dopravní univerzity v Kyjevě, za které uhradil školné v celkové výši [číslo] UAH, tj. ročně ve výši 10.800 UAH (smlouva [číslo] o studiu na Národní dopravní univerzitě ze dne [datum], potvrzení o studiu, doklady o úhradách školného). Žalobce podléhal vojenské povinnosti a vojenské službě, kterou v době od [datum] po dobu čtyř semestrů plnil prezenčním studiem sociální psychologie na fakultě vojenské přípravy Vojenského institutu telekomunikací a informatizace v Kyjevě, za které hradil [číslo] UAH za 1. semestr a po [číslo] UAH za 2. až 4. semestr; ošacení potřebné pro studium na vojenském institutu stálo [číslo] UAH (smlouva [číslo] o vojenské přípravě občana ze dne [datum], dodatečná dohoda ze dne [datum], potvrzení o úhradách, potvrzení o studiu, affidavit ze dne [datum] a ze dne [datum]). Od [datum] do [datum] na bakalářské studium navázal prezenčním studiem oboru konsolidované informace, za který již školné nehradil (potvrzení o studiu, tvrzení žalobce). Vzhledem ke vzdálenosti trvalého bydliště žalobce po dobu studií bydlel na kolejích (do [datum]), za které zaplatil v roce 2015 částku 850 UAH (částka zaplacena dne [datum]), v roce 2016 částku [číslo] UAH (částka [číslo] UAH zaplacena dne [datum], částka [číslo] UAH zaplacena dne [datum]), v roce 2017 částku [číslo] UAH (z toho částka [číslo] UAH zaplacena dne [datum] a částka [číslo] UAH zaplacena [datum]) a v roce 2018 částku [číslo] UAH (z toho částka [číslo] UAH zaplacena dne [datum]); pokud poté bydlel mimo koleje, hradil za bydlení stejné částky (affidavit ze dne [datum] a ze dne [datum], tvrzení žalobce). Po dobu studia žalobce nepracoval (prohlášení ze dne [datum], affidavit ze dne [datum]). Pro cestování z místa bydliště do místa studia a v místě studia používal městskou hromadnou dopravu (metro a autobus), za kterou v roce 2015 vynaložil částku [číslo] UAH, v roce 2016 částku [číslo] UAH (tj. 208,8 UAH měsíčně), v roce 2017 částku [číslo] UAH (tj. 308 UAH měsíčně) a v roce 2018 částku [číslo] UAH (tj. 557,3 UAH měsíčně); od 1/ 2015 stála jednorázová jízdenka na metro 4 UAH a na autobus 3 UAH, od 6/ 2017 stála jednorázová jízdenka na metro 5 UAH a na autobus 4 UAH, od 7/ 2018 stála jednorázová jízdenka na metro a na autobus 8 UAH (affidavit z [datum]). Žalobce pobíral pozůstalostní důchod od 7/ 2016 ve výši 1.130 UAH, od 12/ 2016 ve výši 1.247 UAH, od 5/ 2017 ve výši 1.312 UAH, od 10/ 2017 ve výši 1.452 UAH, od 12/ 2018 ve výši 1.497 UAH, od 7/ 2019 ve výši 1.564 UAH, od 12/ 2019 ve výši 1.638 UAH, od 7/ 2020 ve výši 1.712 UAH (potvrzení o výši důchodu). Ministerstvem sociální politiky Ukrajiny pro něj bylo životní minimum stanoveno v 9/ 2015 ve výši 2.913 UAH, v roce 2016 se pohybovalo v rozmezí od [číslo] UAH do [číslo] UAH, v roce 2017 se pohybovalo v rozmezí od [číslo] UAH do [číslo] UAH a v roce 2018 se do května pohybovalo v rozmezí od [číslo] UAH do [číslo] UAH (affidavit ze dne [datum]).

18. Provádění dalších důkazů měl odvolací soud za nadbytečné. Skutečnost, že žalobce po dobu studia nepracoval, měl odvolací soud s ohledem na to, že se jedná o skutečnost negativní, za dostatečně prokázanou prohlášením žalobce i zjištěním kompetentních orgánů Ukrajiny stvrzených dokumentem affidavit ze dne [datum]; to, že studenti prezenčního studia vysoké školy při studiu (brigádně) nepracují, je nadto běžné a pokud se nejedná o tzv.„ věčné studenty“, k jimž jsou směřovány závěry vyplývající z vedlejší účastnicí na straně žalované zmiňovaného nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 2121/14, není důvod to po nich požadovat a zjišťovat za tím účelem časovou náročnost studia z rozpisu studia. Stejně tak odvolací soud neměl za potřebné provádět dokazování obsahem právní úpravy vojenské povinnosti občanů Ukrajiny; s ohledem na aktuální dění je i u nás obecně známou skutečností, že na Ukrajině byla branná povinnost zavedena pro muže ve věku 18 až 25 let již v roce 2014 a (stejně jako v minulosti i v České republice) studium na vojenské vysoké škole je možností, jak tuto povinnost, a to v kratším rozsahu, splnit. Pokud se jednalo o rozpor skutkových zjištění vyplývajících z potvrzení o studiu ze dne [datum] (uvedeno, že žalobce je studentem druhého ročníku fakulty Vojenské přípravy Vojenského institutu telekomunikací a informatizace …. doba studia od [datum] do [datum]) a prohlášení žalobce ze dne [datum], smlouvy [číslo] o vojenské přípravě občana ze dne [datum], dodatečné dohody ze dne [datum], potvrzení o úhradách, potvrzení o studiu a dokumentů affidavit ze dne [datum] a ze dne [datum] (uváděna doba studia od [datum] a délka studia čtyři semestry) vyšel odvolací soud z toho, že údaj v potvrzení o studiu ze dne [datum] byl pouze ojedinělý a nadto sám žalobce tvrdil, že zde studoval až od roku 2017, pročež měl odvolací soud citované potvrzení za chybné a vycházel z ostatních zmíněných důkazů. Důvod, proč je u otce žalobce nutno vycházet z hypotetického příjmu již náležitě objasnil soud I. stupně v odvoláním napadeném rozsudku. Z dalších soudem I. stupně případně provedených důkazů odvolací soud skutkový závěr nečinil.

19. Právní závěry soudu I. stupně o mezinárodní příslušnosti českých soudů, aplikaci českého práva, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., ve spojení se zákonem č. 99/1963 Sb., o tom, že žalobcem uplatněný nárok není promlčen, o tom, že pravomocně přiznanou náhradu nákladů na výživu pozůstalého je možno při změně poměrů změnit, o tom, že v rámci řízení o zvýšení již pravomocně přiznané náhrady nákladů na výživu pozůstalého žalobce již nelze přezkoumávat a o tom, zda žalovaná nese odpovědnost za škodní událost, jsou věcně správné, žádným z účastníků nebyly v odvolání a vyjádření k odvolání zpochybněny a odvolací soud na ně proto pro stručnost pouze odkazuje, stejně jako na obecné závěry (odstavec 18. rozsudku), z nichž při svém rozhodnutí soud I. stupně vycházel.

20. Soud I. stupně správně a v souladu s pokynem odvolacího soudu při hodnocení, zda došlo ke změně poměrů, z předchozího pravomocného rozhodnutí bez zkoumání jeho správnosti vycházel, neboť v rozsahu, v jakém je toto rozhodnutí závazné pro účastníky, je závazné i pro všechny orgány, tj. i pro soud (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Nesprávně však soud I. stupně dovodil, že proporcionalita vypočtená jím jako 12 % z příjmů otce žalobce musí být dodržena i v rámci nového rozhodnutí. Stanovení výše výživného není čistě matematickou úlohou, neboť výše výživného je závislá na mnoha proměnných s nestejnou mírou vlivu na výslednou výši výživného, přičemž některé mohou v čase zůstat stejné, jiné mohou růst a jiné klesat, z čehož je zřejmé, že závazná pro další řízení nemůže být proporcionalita výživného ve vztahu pouze k jedné, byť významné, proměnné. Pokud odvolací soud ve svém dřívějším rozhodnutí o proporcionalitě hovořil, chtěl tím pouze vyjádřit skutečnost, že zvýšené výživné musí vycházet z původních poměrů a na jejich změnu reagovat adekvátně a vždy v závislosti na původních poměrech. V této souvislosti je pak třeba k argumentaci žalobce uvést, že z odůvodnění pravomocného smíru schváleného usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, jasně vyplývá, že soud tehdy vycházel z toho, že žalobce již vysokou školu studoval, pročež v rámci tohoto řízení není uvedenou skutečnost, jakož i náklady spojené s tímto studiem, které byly žalobci v době uzavření smíru již známy (školné ve výši 10.800 UAH ročně, náklady na koleje ve výši 850 UAH a náklady na dopravu ve výši 4 UAH za jízdu metrem a 3 UAH za jízdu autobusem), možno posuzovat jako změnu poměrů a je třeba z nich nyní vycházet.

21. Námitky žalobce má odvolací soud za důvodné. Soud I. stupně k rozhodnutí přistoupil čistě matematicky a do určité míry i zjednodušujícím způsobem, kdy pouze v důsledku přepočtu žalobci již přiznané náhrady směnným kurzem k několika vybraným datům a jejího součtu s navýšeným důchodem žalobce dospěl k závěru, že tyto stále tvoří 12 % zvýšeného hypotetického příjmu otce žalobce. Odvolací soud má tento postup soudu I. stupně za nesprávný, a to jednak pro již výše zdůvodněný chybný závěr, že i při změně poměrů by zvýšená náhrada nákladů na výživu pozůstalého (žalobce) měla tvořit 12 % zvýšeného hypotetického příjmu otce žalobce, proto, že soud I. stupně pohyb kurzu zohlednil pouze k několika vybraným datům a nikoliv komplexně a proto, že vůbec neposuzoval, zda a případě jak se obecně navýšily životní náklady (ceny nutných komodit) v místě spotřeby náhrady (tj. na Ukrajině), tedy, zda za částku tvořící součet žalobci přiznané náhrady v UAH a žalobci vypláceného důchodu v roce 2015 a v době od [datum] do [datum] bylo možno pořídit stejný objem zboží či služeb tvořících oprávněné potřeby žalobce. Odvolací soud k určení výše výživného nedospěl matematickým výpočtem ale volnou úvahou opírající se o to, k jakým změnám v rozhodných skutečnostech (za něž považoval zejména hypotetický příjem otce žalobce, výdaje žalobce v souvislosti se studiem mimo místo bydliště, příjmy žalobce, příjmy a výdaje matky žalobce) ve zkoumaném období od [datum] do [datum] došlo. Odvolací soud zohlednil také z výše uvedených skutkových závěrů nepochybně vyplývající skutečnost, že od 9/ 2015 došlo ve zkoumaném období od [datum] do [datum] k podstatnému navýšení životních nákladů žalobce i jeho matky v důsledku navýšení cen; o uvedeném svědčí nárůst státem stanoveného měsíčního životního minima u žalobce z částky zhruba [číslo] UAH v 9/ 2015 na částku zhruba [číslo] UAH v polovině roku 2018 a u matky žalobce z částky zhruba [číslo] UAH v 9/ 2015 na částku zhruba [číslo] UAH v polovině roku 2018, když s ohledem na obecně známé skutečnosti o vývoji světových cen je nutno vycházet z toho, že do 12/ 2020 zůstaly přinejmenším ve stejné výši nebo se spíše ještě navýšily; růst cen na Ukrajině pak demonstruje i zvýšení měsíčních komunálních nákladů vynakládaných matkou žalobce z částky zhruba 500 UAH v 9/ 2015 na částku zhruba 790 UAH v polovině roku 2018, jakož i zvýšení cen dopravy z částky 4 UAH za metro a 3 UAH za autobus v 9/ 2015 na částkou 8 UAH za metro a autobus v polovině roku 2018. Pokud tedy ve zkoumaném období došlo ke zvýšení důchodu žalobce a matky žalobce, má odvolací soud za to, že toto pouze (zčásti) tzv. pokrývalo inflaci ale kupní sílu žalobce a matky žalobce nijak nezvyšovalo. Naopak zvýšení příjmu matky žalobce ze zaměstnání a hypotetického příjmu otce žalobce není pouze pokrytím inflace, ale odráží nárůst ceny práce a přináší i zvýšení životní úrovně.

22. Ve vztahu k obraně žalované a námitkám vedlejší účastnice na straně žalované odvolací soud doplňuje, že závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 2121/14 není možné v posuzované věci aplikovat, neboť žalobce není„ věčným studentem“, na nějž by se vztahovaly. Žalobce zahájil čtyřleté prezenční bakalářské studium v oboru Dokumentaristika a informační činnost na Fakultě dopravních a informačních technologií Národní dopravní univerzity v Kyjevě a poté, co jej v řádném čase ukončil, navázal na téže univerzitě studiem oboru konsolidované informace, které opět dokončil v řádném čase a kterým nepochybně zlepšil své možnosti uplatnění na trhu práce. Žalobce tedy řádně pokračoval v prvotně započatém vysokoškolském vzdělávání, a to v řádném čase dokončil, pročež jeho studium není možno označit za neúčelné ani po něm spravedlivě požadovat, aby si i po dobu takto řádného vysokoškolského studia sám (brigádně) vydělával. Obdobně je nutno uvést, že ani čtyřsemestrové studium žalobce na Vojenském institutu telekomunikací a informatizace v Kyjevě nebylo neúčelné, když jím žalobce plnil svou vojenskou povinnost a službu; cílem tohoto studia primárně nemohlo být zvýšení kvalifikace žalobce ale splnění jeho zákonné povinnosti, nadto díky formě studia i v kratší době; v době povinné vojenské služby v České republice obdobnou možnost běžně využívali vysokoškolští studenti a nikoho by nenapadlo, namítat jeho neúčelnost a klást jim tuto skutečnost k tíži a na uvedeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že studium nebylo placené. S vedlejší účastnicí na straně žalované je naopak možno souhlasit v tom, že pokud již žalobce nestudoval dvě vysoké školy, je tato skutečnost důvodem pro snížení výživného.

23. Jelikož výše náhrady nákladů na výživu pozůstalého podle § 448 odst. 1 obč. zák. je dána rozdílem mezi tím, co byl žalobci zemřelý na výživě povinen poskytovat (příp. tím, co mu poskytoval dobrovolně) a mezi výší důchodových dávek pobíraných pozůstalým z důvodu smrti osoby výživou povinné či výživu mu poskytující, bylo moci zvýšenou náhradu nákladů na výživu žalovanému možné přiznat, pouze pokud není kryta důchodovými dávkami. Z výše uvedeného je zřejmé, že důchodové dávky vyplácené žalobci byť ve zvýšené výši nemohly při výše popsaném obecném nárůstu cen výživu žalobce pokrýt, když tyto ve zkoumaném období byly pod polovinou státem určeného životního minima.

24. Odvolací soud tedy přistoupil k posouzení toho, zda v žalobcem vymezeném období od [datum] do [datum] došlo k takové změně poměrů, která by změnu mezi účastníky pravomocně schváleného smíru odůvodňovala a uzavřel, že v době od [datum] do [datum], tedy v období, kdy žalobce již ukončil 2. semestr, avšak dosud nezačal studovat 3. semestr vysokoškolského studia, s ohledem na výše popsané poměry, k natolik významné změně poměrů nedošlo. Podstatnou změnu poměrů však odvolací soud shledal ke dni [datum], kdy žalobce nastoupil do dalšího ročníku téže vysoké školy a jeho výdaje se v souvislosti se školou navýšily (školné zůstalo stejné, ale náklady na kolej se navýšily o 350 UAH a celkové náklady na dopravu dosáhly částky 209 UAH měsíčně), zároveň pak došlo k mírnému poklesu příjmu jeho matky ze zaměstnání o zhruba 300 UAH měsíčně a naopak k navýšení jejích komunálních výdajů o 237 UAH měsíčně; byť zároveň došlo i k navýšení důchodu žalobce o 181 UAH a matky žalobce o 589 UAH, má odvolací soud za to, že tyto pouze z části pokrývaly již výše odůvodněný zjevný nárůst cen, pročež uzavřel, že bylo namístě s ohledem na současné podstatné navýšení hypotetického příjmu otce žalobce o 2.286 Kč měsíčně žalobci již přiznanou náhradu nákladů na výživu pozůstalého navýšit, když ani zvýšené důchodové dávky vyplácené žalobci nemohly jeho výživu pokrýt; této změně odpovídající je dle názoru odvolacího soudu zvýšení již přiznané náhrady nákladů na výživu pozůstalého žalobce o 500 Kč na částku 2.000 Kč měsíčně, kterou měl za odpovídající až do [datum]. Od [datum] odvolací soud opětovně shledal změnu poměrů v tom, že žalobce začal studovat vojenskou vysokou školu, čímž se jeho náklady na školné navýšily o [číslo] UAH za první semestr a o [číslo] UAH za 2. až 4. semestr tohoto studia a s tímto studiem byl spojen i mimořádný výdaj na povinné vybavení v 12/ 2017 ve výši 2.400 UAH; oproti roku 2016 se také opětovně navýšily výdaje žalobce na kolej o 250 UAH (u plateb dne [datum] ve výši 1200 UAH a dne [datum] ve výši 1.450 UAH) a dopravu o zhruba 100 UAH měsíčně (308 UAH – 208,8 UAH); potřeby žalobce mohla v uvedeném období více pokrývat jeho matka ze zvýšeného příjmu ze zaměstnání oproti roku 2016 o zhruba [číslo] UAH, když její komunální náklady se v tomto období navýšily pouze mírně o 25 UAH měsíčně a výše jejího důchodu zůstala stejná; odvolací soud za této situace uzavřel, že bylo namístě s ohledem na opětovné navýšení hypotetického příjmu otce žalobce oproti roku 2016 o zhruba 1.200 Kč měsíčně žalobci již přiznanou náhradu nákladů na výživu pozůstalého navýšit, když ani oproti roku 2016 o zhruba 200 UAH měsíčně zvýšené důchodové dávky vyplácené žalobci nemohly jeho výživu s ohledem na opětovný nárůst cen pokrýt; této změně odpovídající je dle názoru odvolacího soudu zvýšení již přiznané náhrady nákladů na výživu pozůstalého žalobce o 1.000 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně, kterou měl za odpovídající až do [datum], kdy žalobce studoval 2 vysoké školy. V době od [datum] do [datum] žalobce studoval již pouze jednu vysokou školu a nehradil školné a jeho náklady na bydlení v místě studia zůstaly stejné jako v předchozím období roku 2017 až 2018; jeho důchod byl na počátku takto vymezeného období téměř stejný jako v roce 2017 a do jeho konce narostl pouze o zhruba 270 UAH měsíčně; příjem jeho matky ze zaměstnání se navýšil významněji, a to v roce 2019 na částku zhruba [číslo] UAH měsíčně a v roce 2020 na částku zhruba [číslo] UAH měsíčně a příjem z důchodu v 8/ 2019 na částku zhruba [číslo] UAH a do 12/ 2020 dále vzrostl o zhruba o 260 UAH měsíčně; vzhledem k tomu, že v uvedeném období došlo k opravdu výraznému nárůstu hypotetického příjmu otce žalobce na částku 30.187 Kč měsíčně v roce 2019 a na částku 31.362 Kč v roce 2020, tak tomu při současném poklesu výdajů žalobce v souvislosti se studiem při závěru, že žalobci vyplácený důchod nepokrývá ani polovinu životního minima žalobce, odpovídá zvýšení již přiznané náhrady nákladů na výživu pozůstalého žalobce o 800 Kč na částku 2.300 Kč měsíčně. V tomto rozsahu tedy měl odvolací soud žalobou za důvodnou a ve zbytku za nedůvodnou.

25. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně s ohledem na formulační přesnost změnil jako celek dle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a žalobě vyhověl v části tak, že usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, ve výroku II. změnil tak, že žalovaná byla povinna nahradit žalobci náklady na výživu pozůstalého v době od [datum] do [datum] zvýšené o 500 Kč měsíčně na částku 2.000 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] zvýšené o 1.000 Kč měsíčně na částku 2.500 Kč měsíčně a v době od [datum] do [datum] zvýšené o 800 Kč měsíčně na částku 2.300 Kč měsíčně, a to vždy za období jednoho roku předem do 30. 7. každého roku k rukám žalobce, přičemž dlužnou náhradu nákladů na výživu pozůstalého za dobu od [datum] do [datum] ve výši 42.800 Kč žalované uložil zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku; ve zbytku pak žalobu zamítl, a to co do části, v níž se žalobce domáhal změny usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, ve výroku II. tak, že žalovaná byla povinna nahradit žalobci náklady na výživu pozůstalého v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 1.500 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 1.000 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 500 Kč měsíčně a v době od [datum] do [datum] zvýšené o dalších 700 Kč měsíčně, tedy mu na dlužné náhradě nákladů na výživu pozůstalého za dobu od [datum] do [datum] zaplatit dalších 38.200 Kč.

26. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem na straně jedné, žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalované na straně druhé rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 42.800 Kč, jež představuje 52,84 % předmětu řízení a žalovaná co do částky 38.200 Kč, jež představuje 47,16 % předmětu řízení. Rozdíl v úspěchu a neúspěchu účastníků je tedy pouze nepatrný a odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení