58 Co 262/2024 - 486

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. dubna 2024, č. j. 11 C 240/2021-445 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích o věci samé II. a III. a ve výroku o náhradě nákladů řízení IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně ve výroku I. zastavil řízení ohledně do částky [částka], ve výroku II. zamítl žalobu co do žalobního požadavku, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], ve výroku III. přikázal žalobkyni a žalovanému rovným dílem pohledávky za dlužníkem [jméno FO], narozeným [datum], a to pohledávku ve výši [částka] vzniklou z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum], dne [datum] a dne [datum], pohledávku ve výši [částka] vzniklou z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum]; pohledávku ve výši [částka] vzniklou z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum], a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

2. Rozhodl tak o žalobě (podané u soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále případně jen „SJM“) – kdy manželství účastníků (uzavřené dne [datum]) bylo pravomocně rozvedeno dne [datum] (rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) – s tím, že předmětem řízení v dané věci jsou položky, které se účastníkům nepodařilo vypořádat dohodou o vypořádání SJM uzavřenou dne [datum] a jejím následným dodatkem uzavřeným dne [datum], tj. položky, jejichž vypořádání zůstalo mezi účastníky sporné – jak byly podrobně specifikovány v žalobě. Žalovaný odmítl vypořádat vnosy ze společného jmění do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, dále mezi účastníky nedošlo ke shodě ohledně vypořádání částky, kterou žalovaný zaslal svým zletilým dětem z předchozího manželství ze společného účtu účastníků a k vypořádání pohledávek vzniklých za trvání manželství, žalobkyně sporovala i některé výběry ze společného účtu účastníků žalovaným za trvání manželství s tím, že byly užity neznámo jak.

3. Žalovaný ke své obraně argumentoval k tomu, že společné jmění manželů bylo jako celek vypořádáno dohodou a žalobkyní požadované částky do společného jmění nespadají.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění po provedeném dokazování popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 7. až 9. – pokud jde o vyplacení částky [částka] z účtu účastníků dětem žalovaného z předchozího manželství, pod body 10. až 16. – pokud jde o pohledávky za [jméno FO] z titulu půjček, pod body 17. až 26 – ohledně hotovostních výběrů žalovaného ze společného účtu, pod body 27. až 32. – ohledně rekonstrukce rodinného domu ve vlastnictví žalovaného a hotovostního výběru částky [částka], a pod body 33. až 35 – pokud jde o zaplacené pojistného na pojištění rodinného domu ve vlastnictví žalovaného (kdy odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po skutkové stránce soud I. stupně shrnul, že společné jmění účastníků vzniklo dne [datum] a zaniklo dne [datum]; během manželství účastníci bydleli v rodinném domě ve výlučném vlastnictví žalovaného a měli v péči dvě nezletilé dcery; účastníci užívali společný účet, k němuž měla žalobkyně nejpozději od roku 2013 přístup; ze společného účtu byla vyplacena v říjnu 2017 částka [částka] dětem žalovaného z prvního manželství, a to z prostředků, které byly zaslány na společný účet od pana Vachouška, čímž pan [jméno FO] splatil dluh žalovanému z doby před uzavřením manželství; ze dvou účtů vedených na jméno matky žalobkyně byly odeslány finanční prostředky v celkové výši [částka] panu [jméno FO], z čehož částka [částka] byla odeslána z účtu, na němž měla žalobkyně uloženy výlučné finanční prostředky; matka žalobkyně peníze odeslala na žádost účastníků, následně je sama vymáhala soudně; žalovaný v roce 2013 převzal pohledávku za panem [jméno FO] a uzavřel s ním dohodu o uznání dluhu; dále byla panu [jméno FO] poskytnuta půjčka ze společného účtu ve výši [částka], kdy [částka] si žalovaný za tím účelem půjčil od své matky, pan [jméno FO] vrátil toliko [částka]; účastníci za trvání manželství hospodařili hotovostně, výběry po přepočtu na měsíc vycházejí na částku 10 až [částka]; žalovaný v průběhu manželství rekonstruoval rodinný dům ve svém výlučném vlastnictví svépomocí nebo za pomoci známých, finance získal z prostředků vyplacených pojišťovnou; účastníci na jaře 2016 zakoupili vozidlo BMW X5, které vyžadovalo opravy; v průběhu manželství uhradili [částka] za pojištění rodinného domu.

5. Po právní stránce soud I. stupně danou věc posoudil podle § 742 odst. 1 (s odkazem na § 3028 odst. 1, 2) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od [datum] (dále jen „o. z.“), neboť k zániku společného jmění manželů došlo po [datum], a až po účinnosti o. z. vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.), pročež režim jeho vypořádání podléhá příslušným ustanovením o. z.; v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Ohledně vyplacení částky [částka] ze společného účtu účastníků dětem žalovaného soud I. stupně (pod bodem 43. odůvodnění napadeného rozsudku) uzavřel, že žalobkyni nepřísluší nárok na náhradu poloviny takto vyplacených prostředků, neboť šlo o plnění zákonné povinnosti, a to vyživovací povinnosti vůči dětem, kdy žalovaný vedl spořící složku výživného, kterou následně vyplatil dětem z prvního manželství. Nadto uzavřel, že bylo v řízení prokázáno, že tyto finance žalovaný získal ze svých výlučných prostředků, konkrétně od pana Vachouška, který žalovanému splatil dluh z doby před uzavřením manželství. [jméno FO] při podání svědecké výpovědi věrohodně osvětlil společný investiční záměr i způsob splacení dluhu žalovanému. Soud I. stupně nepřisvědčil žalobkyni, že pan [jméno FO] ve skutečnosti žalovanému zpětně proplatil odměnu za práci na domě v jeho vlastnictví, neboť tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, z něhož naopak vyplynulo, že se jednalo o společný záměr, při němž oba měli právo podílet se na zisku. Vzhledem k tomu, že si pan [jméno FO] nemovitost ponechal, musel žalovanému vyplatit jeho podíl. S pohledávkami za panem [jméno FO] se soud I. stupně vypořádal pod body 44 a 45 odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud jde o pohledávku z titulu půjčky ve výši [částka], pak soud I. stupně vyšel z toho, že uvedené peněžní prostředky byly panu [jméno FO] zaslány z účtů patřících matce žalobkyně paní [jméno FO], kdy částka [částka] byla zaslána z účtu č. [č. účtu] a částka [částka] byla zaslána z účtu č. [č. účtu], na který žalobkyně v roce 2005 zaslala částku [částka] z vypořádání SJM s jejím prvním manželem. O zapůjčení peněz panu [jméno FO] matku žalobkyně požádali oba účastníci, což však podle soudu I. stupně není dostačující důvod pro to, aby ,,uvedená pohledávka spadala do SJM účastníků, nebo se jednalo o vnos žalobkyně“. Soud I. stupně dospěl k závěru, že uvedená pohledávka se stala součástí SJM poté, co byla postoupena matkou žalobkyně, která dluh z této půjčky sama vymáhala soudně, na žalovaného. Při vypořádání této položky zohlednil, že se žalovaný zavázal převést případně vymožené finanční prostředky od pana [jméno FO] zpět na paní [jméno FO], pročež shledal nepřiměřeným vypořádat tuto společnou pohledávku tak, že by byla přikázána žalovanému a zároveň by byl žalobkyni vyplacen vypořádací podíl ve výši jedné poloviny. Stejně postupoval při vypořádání pohledávky za panem [jméno FO] z titulu půjčky ve výši [částka] (z níž bylo vráceno [částka]), když vzal za prokázané, že tyto prostředky v rozsahu [částka] žalovaný získal půjčkou od své matky, pročež v případě vymožení této pohledávky by byl povinen tyto finanční prostředky své matce vrátit. Ohledně vypořádání pohledávky za panem [jméno FO] z titulu půjčky ve výši [částka] soud I. stupně vzal za rozhodné, že tato pohledávka je nevymožitelná, jednak pro její promlčení a jednak pro vedení exekučních řízení vůči panu [jméno FO] „pro vymožení milionových dluhů“. V řízení zároveň nebyly prokázány dostatečné důvody pro to, aby pohledávky byly přikázány žalovanému namísto obecného pravidla, podle něhož se společné pohledávky přikazují bývalým manželům rovným dílem, když „oba účastníci pana [jméno FO] znali a společně požádali o zapůjčení finančních prostředků paní [jméno FO]“, „žalovaný byl sice v minulosti zaměstnancem pana [jméno FO] a měli spolu bližší vztah, ovšem podnikatelské aktivity nerealizovali (kromě koupě jedné akcie) a již několik let se v zásadě nestýkají“. Ohledně položky hotovostních výběrů žalovaným ze společného účtu účastníků soud I. stupně v zásadě uzavřel, že tyto byly užity pro potřeby čtyřčlenné rodiny účastníků za trvání manželství (viz bod 46. až 48. odůvodnění napadeného rozsudku). Ohledně položky spočívající v náhradě investic do rekonstrukcí rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalovaného soud I. stupně zdůraznil, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (kdy příkladem poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) platí, že je třeba zjišťovat skutečnou výši investic, a nikoliv hodnotu popsaných stavebních prací, či dokonce zhodnocení rodinného domu. Zabýval se tak rozsahem a způsobem financování rekonstrukce rodinného domu, přičemž dospěl k závěru, že na rekonstrukci nebyly použity prostředky spadající do společného jmění; oprava fasády byla financována jako celek z pojistného plnění, stejně jako materiál na opravu střechy, práce na střeše byly realizovány v rámci vzájemné výpomoci známých žalovaného, rekonstrukce koupelny a pokojů byla uskutečněna svépomocí a materiál byl rovněž získán z prostředků vyplacených z pojistného plnění. Ohledně sporného výběru ze dne [datum] (ve výši [částka]) uzavřel, že nebyl užit na rekonstrukci střechy, účastníci měli následně větší výdaj s koupí vozidla BMW X5, pročež lze předpokládat, že tyto prostředky byly užity právě v souvislosti s koupí tohoto vozidla (ohledně této položky, kdy žalobkyně požadovala v rámci vypořádání uvedených prostředků., ostatně žalobkyně vzala žalobu zpět a řízení bylo do částky [částka] ve výroku I. napadeného rozsudku zastaveno – poznámka odvolacího soudu). Ohledně nároku na nahrazení poloviny pojistného soud I. stupně uzavřel, že se jedná o běžný výdaj, který by rodina hradila v každém případě, i pokud by nebydlela v rodinném domě ve výlučném vlastnictví žalovaného (odkázal při tom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Z uvedených důvodů žalobu o uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni částku [částka] zamítl (výrok II. napadeného rozsudku) a přikázal žalobkyni a žalovanému rovným dílem pohledávky za dlužníkem [jméno FO] (viz výrok III. napadeného rozsudku).

6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl ve výroku IV. napadeného rozsudku podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, kdy uvedl, že v průběhu řízení neshledal důvody, aby se odchýlil od tohoto obecného pravidla, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podali včasná a přípustná odvolání oba účastníci. Žalobkyně brojila proti výrokům o věci samé II. a III. a nákladovému výroku IV. Uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávné právně posoudil. Podle obsahu odvolání argumentačně brojila pouze proti závěrům soudu I. stupně ohledně finanční částky uhrazené žalovaným jeho dětem z předchozího manželství ze společného účtu, ohledně vypořádání pohledávky za [jméno FO] z titulu půjčky ve výši [částka] (zapůjčených dne [datum], dne [datum] a dne [datum]) a konečně ohledně vnosu ze společného jmění do nemovitosti žalovaného. Žalobkyně namítla zásadní rozpor mezi provedeným výslechem svědka Vachouška dne [datum] a z něj soudem I. stupně zjištěnými skutečnostmi s tím, že z výslechu uvedeného svědka je podle žalobkyně zřejmé, že mezi svědkem a žalovaným „šlo o vyplácení zisku a nikoliv o vrácení půjčky, jak tvrdil žalovaný (kdy tato půjčka byla navíc i dle tvrzení svědka dávno splacena) a jak částečně pravděpodobně sám zhodnotil soud (který uvádí, že šlo o dluh)“. Finanční prostředky zaslané žalovanému svědkem Vachouškem nebyly výlučné finanční prostředky žalovaného, jak nesprávně dovozuje prvostupňový soud, ale zisk z podnikání žalovaného, který se ve smyslu § 711 odst. 2 o. z stává součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. Žalobkyně současně vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že by finanční prostředky poskytnuté dětem žalovaného z prvního manželství nebylo možné vypořádat v rámci daného řízení. V této souvislosti uvedla, že se žalovaný před vznikem manželství účastníků dohodl se svojí bývalou manželkou, že budou u žalovaného uloženy finanční prostředky jejich dětí; jednalo se tak o výlučný dluh žalovaného, který měl být vypořádán ve smyslu § 742 odst. 1 písm. b) o. z., podle něhož platí, že každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Dále žalobkyně poukázala na § 710 o. z., podle něhož se součástí společného jmění stávají veškeré dluhy převzaté za trvání manželství, vyjma těch, které převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny s tím, že žalovaný se porušením zákonné povinnosti zajištění souhlasu druhého manžela s převzetím společného dluhu za trvání manželství převyšujícím jejich běžné hospodaření stal výlučným dlužníkem. Namítla, že nepožaduje vypořádání běžného výživného hrazeného za manželství dětem žalovaného z předchozího manželství, ale vypořádání částky užité na úhradu dluhu žalovaného, který vznikl při vypořádání předchozího jmění manželů žalovaného s jeho předchozí manželkou. Žalobkyně dále napadla správnost rozsudku v části tykající se pohledávky za [jméno FO] s tím, že prvostupňový soud dospěl ke skutkovým závěrům, které jsou v rozporu s provedeným dokazováním. Poukázala na výpověď svědkyně [jméno FO] (matky žalobkyně), která uvedla, že spravovala finanční prostředky žalobkyně, kdy tyto finanční prostředky (respektive jejich část ve výši [částka]) na žádost účastníků převedla na účet [jméno FO]. Soud I. stupně neodůvodnil, z jakého důvodu považoval poskytnuté finanční prostředky [jméno FO] za finanční prostředky svědkyně [jméno FO], když nelze dovozovat vlastnické právo pouze ze skutečnosti, že finanční prostředky matka žalobkyně vymáhala po [jméno FO] (navíc na popud žalovaného) v soudním řízení, přičemž žalobkyně tvrdila důvody takového postupu. Minimálně částka [částka] byla zaslána přímo z účtu, na kterém byly spravovány výlučné finanční prostředky žalobkyně, přičemž důvod, proč byla zbylá část zaslána z jiného účtu, svědkyně [jméno FO] vysvětlila. Soud I. stupně tyto okolnosti v rámci vypořádání nezohlednil, naopak uvedl, že poskytnutí půjčky nemělo žádný vliv na společné jmění manželů. Tento závěr není podle žalobkyně správný, jelikož byly finanční prostředky užity z výlučného jmění žalobkyně za účelem zlepšení postavení žalovaného při vymožení peněz od [jméno FO]. Ani závěr soudu I. stupně, že se žalovaný zavázal převést finanční prostředky zpět na svědkyni [jméno FO], nemá žádnou oporu ve spise, je v rozporu s vypovědí uvedené svědkyně a zejména postrádá i ekonomické odůvodnění tohoto postupu mezi žalovaným a matkou žalobkyně. Žalobkyně zároveň namítla, že soud I. stupně přikázal i nesprávnou výši pohledávky, jelikož byla [jméno FO] dne [datum] uznána pohledávka ve výši [částka], soud I. stupně vypořádal pouze [částka] bez bližšího odůvodnění. Dodala, že v průběhu řízení požadovala (a nadále požaduje) vypořádat tuto pohledávku jako vnos, neboť na vznik této pohledávky byly užity její výlučné finanční prostředky v hodnotě [částka], přičemž navrhovala, aby byla celá pohledávka přikázána do vlastnictví žalovaného pro převažující zájem na poskytnutí této půjčky na straně žalovaného a nadstandartní vztahy žalovaného s [jméno FO], a aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni předmětnou částku. Soud I. stupně podle žalobkyně pochybil rovněž při vypořádání investice do nemovitosti patřící do výlučného jmění žalovaného, kterou účastníci užívali a také společně rekonstruovali. Poukázala na to, že navrhovala, aby byla výše hodnoty investic do nemovitosti žalovaného určena dle znaleckého posudku, soud I. stupně jej považoval za nadbytečný. V této souvislosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] uvedla, že se nachází v postavení, kdy sice prokázala, že byly investice ze SJM do nemovitosti žalovaného vloženy, avšak neprokáže a ani nemá prostředky, jakými by mohla prokázat, jaké veškeré konkrétní součásti nemovitosti se vyměnily, kolik tyto opravy stály apod. Současně uvedla, že „všichni svědci jsou minimálně v kamarádském postavení k žalovanému a minimálně lze pochybovat o jejich důvěryhodnosti“, proto navrhovala prokázat hodnotu těchto investic prostřednictvím zpracování znaleckého posudku. Dodala, že poslední opravy nemovitosti probíhaly v asi roce 2016-2017 a je tedy i nepravděpodobné, že by si svědci detailně pamatovali konkrétní práce, a že s ohledem na skutečnost, že žalovaný veškeré náklady hradil zpravidla v hotovosti, má i důvodné pochyby o nákladech tvrzených žalovaným. Poukázala na rozdíl (cca [částka]) mezi „naceněnou“ a žalovaným tvrzeně uhrazenou hodnotu opravy střechy. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaný brojil proti nákladovému výroku IV. kterým soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení. Argumentoval k tomu, že s ohledem na průběh jednání mezi účastníky, resp. jejich právními zástupci ještě před podáním žaloby, i na průběh tohoto řízení a prováděné rozsáhlé dokazování, jsou splněny podmínky, aby se soud odchýlil od obecného pravidla a žalovanému náhradu nákladů řízení vynaložených v tomto řízení přiznal. Uvedl, že si je vědom obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20, na nějž odkázal soud I. stupně, a stejně tak i stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum] k rozhodování o náhradě nákladů řízení v řízeních majících povahu iudicii duplicis, přesto je přesvědčen o tom, že v tomto případě byly splněny podmínky, aby soud uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady právního zastoupení v tomto řízení. Za situace, kdy žalobkyně se svou žalobou neuspěla, přičemž žalovaný nezavinil podání žaloby, ale naopak se po celou dobu snažil s žalovanou dohodnout, vznikl žalovanému podle jeho názoru nárok na náhradu řízení v plné výši.

9. V písemném vyjádření k odvolání žalobkyně žalovaný označil napadený rozsudek za věcně správný, pročež navrhl jej v jeho napadených výrocích o věci samé potvrdit, žádal změnu nákladového výroku ve smyslu odvolání, které podal, a přiznání nákladů odvolacího řízení. Odvolání žalobkyně označil za neprojednatelné, neboť z něj nelze zcela přesně seznat, co přesně má být předmětem odvolacího řízení. Nicméně se dále podrobně vyjádřil k pohledávce za [jméno FO], k níž žalobkyně namítla jednak to, že ji soud vypořádal v nesprávné výši, když mělo jít o částku [částka] nikoli o částku [částka]. Zejména poukázal na to, že žalobkyně v průběhu řízení požadavek na vypořádání této pohledávky omezila na částku [částka], a že od počátku jednání účastníků o ukončení jejich manželství rozvodem uvedenou pohledávku považovala za součást SJM a neuváděla nic o tom, že by [jméno FO] měly být půjčeny její výlučné finanční prostředky, čemuž odpovídal i žalobní požadavek, až v průběhu řízení své tvrzení změnila. Připomněl, že po celou dobu tvrdil, že pohledávky za [jméno FO] jsou nedobytné s ohledem na množství exekucí vedených na jeho majetek, a že rovněž poukazoval na blížící se termín promlčení předmětné „velké pohledávky“ s odkazem na závazek [jméno FO] v dohodě ze dne [datum], kde pohledávku co do částky [částka] uznal s tím, že ji uhradí do [datum]. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl mít s [jméno FO] nadstandardní vztahy a díky tomu by měl mít možnost získat finanční prostředky zpět, nebylo prokázáno ani nijak konkrétně tvrzeno; navíc je zřejmé, že dlužník [jméno FO] peníze nemá, a ani by nemohl žalovaného uspokojit na úkor dalších věřitelů. Zdůraznil, že skutečnost, že žalobkyně obdržela finanční prostředky od pana Duchoslava v roce 2005 ještě neznamená, že tyto existovaly ještě v době jejich poukázání [jméno FO], nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by po celou dobu od poukázání finančních prostředků panem Duchoslavem do zadání příkazu paní [jméno FO] byly na předmětném účtu finanční prostředky žalobkyně. Soudu I. stupně tak nezbylo než předmětné půjčky přikázat rovným dílem oběma účastníkům řízení. Žalovaný dále vyjádřil nesouhlas se závěry žalobkyně ohledně finančních prostředků od svědka Vachouška obdržených za trvání manželství s tím, že svědek [jméno FO] potvrdil, že ještě před uzavřením manželství účastníků řízení provedli s žalovaným výpočet vyrovnání souvisejícího s tím, že svědek [jméno FO] koupil dne [datum] nemovitost, kterou původně zakoupili společně s žalovaným. Zdůraznil, že předmětné finanční prostředky od svědka Vachouška byly použity na vyplacení spořící složky výživného pro zletilé děti žalovaného z prvního manželství, a to s vědomím žalobkyně. Za správné označil i žalobkyní zpochybňované závěry soudu I. stupně ohledně investic do rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalovaného. Soud I. stupně s ohledem na výsledky dokazování neměl důvod ustanovovat znalce, jak navrhovala žalobkyně, neboť nebylo prokázáno, že by bylo cokoli ze SJM investováno do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného. Závěrem žalovaný v zásadě zopakoval svoji argumentaci k tomu, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Při jednání odvolacího soudu účastníci setrvali na svých stanoviscích.

11. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), při nařízeném jednání, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.

12. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování pro zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí v dané věci. Na základě soudem I. stupně řádně zjištěného skutkového stavu bylo možné o odvolání účastníků rozhodnout. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně ve svém odvolání proti rozsudku soudu I. stupně v dané věci argumentačně brojila proti závěrům soudu I. stupně ohledně finanční částky uhrazené žalovaným jeho dětem z předchozího manželství ze společného účtu, vypořádání pohledávky za [jméno FO] z titulu půjčky ve výši [částka] (resp. [částka]) a ohledně investic (vnosů) ze společného jmění do nemovitosti žalovaného. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl k závěru, že napadený rozsudek je věcně správný.

13. Odvolací soud v prvé řadě nesdílí odvolací námitku žalobkyně o nesprávných skutkových zjištění soudu I. stupně z výpovědi svědka Vachouška a má za zcela správný s touto výpovědí související závěr soudu I. stupně, že částku [částka], kterou v roce 2017 žalobce vyplatil svým dětem, vyplatil ze svých výlučných prostředků, které byly na společný účet účastníků zaslány v roce právě svědkem Vachouškem. Finanční prostředky žalovanému uhrazené svědkem Vachouškem se nestaly součástí společného jmění účastníků, neboť nešlo o příjmy ani o zisk z výdělečné či podnikatelské činnosti žalovaného – na základě skutkových zjištění soudu I. stupně lze totiž uzavřít, že šlo o vyrovnání dluhu (žalovaným označovaného jako půjčka), který svědek [jméno FO] vůči žalovanému měl z jejich společné investice (z roku 2005) do nemovitosti, která následně zůstala ve vlastnictví uvedeného svědka. Žalobkyni lze sice přisvědčit v její námitce, že není správný závěr soudu I. stupně o nemožnosti vypořádání finančních prostředků uhrazených dětem žalovaného z prvního manželství jen z toho důvodu, že by šlo o plnění zákonné vyživovací povinnosti ze strany žalovaného. Je tomu tak proto, že povinnost platit výživné je výlučným závazkem manžela, který je rodičem dítěte, a příslušný dluh není součástí společného jmění manželů (§ 732 o. z.). Je-li výživné na dítě jednoho z manželů hrazeno z majetku ve společném jmění manželů (např. z platu povinného manžela), je povinný manžel tyto platby při vypořádání společného jmění povinen nahradit. V daném případě však odvolací soud na základě soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu má za správný závěr soudu I. stupně, že částka [částka], která v roce 2017 byla žalobcem vyplacena jeho dětem, byla vyplacena z jeho výlučných prostředků, které byly na společný účet účastníků zaslány v roce 2013 právě svědkem Vachouškem na vyrovnání dluhu z doby před uzavřením manželství účastníků (jak bylo uzavřeno shora). Za takové situace (kdy šlo o vynaložení výlučných prostředků žalovaného) již není rozhodná námitka žalobkyně, že nepožadovala a nepožaduje vypořádání běžného výživného hrazeného za manželství dětem žalovaného z předchozího manželství, ale vypořádání částky užité na úhradu dluhu žalovaného, který vznikl při vypořádání předchozího jmění manželů žalovaného s jeho předchozí manželkou.

14. Ohledně pohledávky za [jméno FO] žalobkyně namítala, že požadovala vypořádat částku [částka]. Z obsahu spisu se však podává, že při jednání dne [datum] upřesnila, že nepožaduje částku [částka], ale jen částku [částka]. Pokud soud I. stupně v tomto rozsahu řízení nezastavil, nejde o vadu, který by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; pokud pak žalobkyně následně v závěrečném vyjádření, doručeném soudu I. stupně dne [datum] (viz č. l. 427 spisu), znovu požadovala vypořádat částku [částka], stalo se tak již po uplynutí tří let od zániku SJM účastníků (které zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků dne [datum]), pročež soud I. stupně nepochybil, že k tomuto požadavku nepřihlédl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Jinak soud I. stupně sdílí závěr soudu I. stupně, že jde o pohledávku náležející do společného jmění účastníků. Pokud žalobkyně namítala, že byly použity její výlučné prostředky pocházející z vypořádaní SJM z jejího předchozího manželství, vložené v roce 2005 na účet její matky, pak bylo prokázáno pouze tolik, že na účet matky žalobkyně č. [č. účtu] byly v roce 2025 vloženy výlučné prostředky žalobkyně, nebylo však ani tvrzeno, natož prokázáno, že by po celou dobu (od okamžiku vložení finančních prostředků na uvedený účet do doby zadání příkazu matkou žalobkyně k úhradě částky [částka] z uvedeného účtu panu [jméno FO]) byly na předmětném učtu matky toliko výlučné finanční prostředky žalobkyně. V této souvislosti nutno doplnit, že k dotazu soudu I. stupně žalobkyně uvedla, že výpisy za uvedenou dobu již nejsou k dispozici. Soud I. stupně správně uvedenou pohledávku přikázal oběma účastníkům rovným dílem; uvedená pohledávka je v současné době již promlčená, přičemž nebyly tvrzeny žádné výjimečné okolnosti, pro které by bylo možné tuto splatnou pohledávku při vypořádání SJM přikázat pouze jednomu z účastníků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

15. Odvolací soud zcela sdílí i závěry soudu I. stupně ohledně investic do rekonstrukce rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalovaného. Z provedeného dokázání vyplynul způsob financování materiálu i to, že rekonstrukce nemovitosti byla prováděna tzv. svépomocí (žalovaným nebo jako protislužba jeho přáteli či známými). Zpochybnit výpovědi svědků nelze bez dalšího pouhým poukazem na jejich kamarádské postavení k účastníku řízení, v jehož prospěch výpovědi vyzněly. Pokud sama žalobkyně v podaném odvolání uvádí, že není v její moci uvést, které konkrétní součásti nemovitosti ,,se vyměnily“, nejsou již z tohoto důvodu (pro absenci tvrzení) splněny předpoklady pro zadání znaleckého posudku za účelem posouzení skutečné výše investic.

16. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé II. a III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného souvisejícího nákladového výroku IV.

17. Ohledně nákladů řízení před soudem I. stupně odvolací soud totiž shodně se soudem I. stupně v dané věci neshledal výjimečné důvody, pro které by bylo potřeba se odchýlit od obecné zásady vyjádřené pro náhradu nákladů řízení, je-li předmětem vypořádání SJM, nejen v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20, ale i v stanovisku pléna ÚS ze dne [datum], Pl. ÚS-st. 59/2. Ze závěrů plynoucích z výše uvedených rozhodnutí lze plný úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 o. s. ř. poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví, vyhoví-li však obecný soud návrhu na zrušení spoluvlastnictví a následně rozhoduje o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V dané věci soud přistoupil ke konečnému vypořádání SJM účastníků, byť ne podle představ žalobkyně, přičemž skutečnost, že mezi účastníky, přes jejich snahu o mimosoudní vypořádání SJM, zůstaly některé položky sporné, pročež se žalobkyně obrátila na soud, nelze označit za šikanózní postup ze strany žalobkyně, jenž by měl svědčit pro přiznání plné náhrady nákladů řízení žalovanému. Stejná argumentace pak dopadá na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, o nichž odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.

Poučení