58 Co 277/2022- 189

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 219/2018-152 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení spolu se žalovanou [právnická osoba], jíž byla tato povinnost uložena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 219/2018-64 s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z nich.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky, a to co do částky [částka] spolu s žalovanou [právnická osoba], jíž byla povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši [částka] uložena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 219/2018-64 s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého z nich.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II.). Rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky původně po obou žalovaných (1. žalovaná [právnická osoba], 2. žalovaný [jméno] [jméno] pozn. odvolacího soudu) s tvrzením, že dne [datum] byla mezi žalovanou společností [právnická osoba] (původně 1. žalovanou pozn. odvolacího soudu) a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo] (dále jen„ Společnost“) uzavřena smlouva o zabezpečení realizace reklamních kampaní, na základě které Společnost zabezpečila a provedla pro žalovanou [právnická osoba] reklamní kampaň v rozsahu ujednaném danou smlouvou. Společnost poskytla požadované služby řádně a včas a tyto následně vyúčtovala v souladu se smlouvou daňovými doklady. Ze strany žalované [právnická osoba] nebyla dlužná částka zcela uhrazena, a proto Společnost se žalovanou [právnická osoba] uzavřela dne [datum] písemné Uznání dluhu a ručitelské prohlášení na částku ve výši [částka], kterou se [právnická osoba] zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po [částka] od [datum] do zaplacení (dále i jen„ Uznání“). V rámci Uznání připojil žalovaný své ručitelské prohlášení, kterým se zavázal plnit shora popsaný dluh [právnická osoba] žalobkyni v případě, že tak neučiní dlužník, tedy [právnická osoba] Dne [datum] byla shora uvedená pohledávka postoupena ze Společnosti na žalobkyni, a to písemnou smlouvou o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo [právnická osoba] řádně oznámeno formou písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které jí bylo doručeno dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno formou písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalobkyně následně vyzvala bezvýsledně společnost [právnická osoba] a žalovaného k úhradě dlužné částky formou předžalobních výzev ze dne [datum], které byly oběma doručeny dne [datum].

2. Žalovaný (původně 2. žalovaný pozn. odvolacího soudu) navrhl zamítnutí žaloby, namítl, že [právnická osoba] zaplatila za služby, které jí byly poskytnuty. Pokud žalobkyni některé faktury nezaplatila, pak proto, že jí fakturované služby nebyly poskytnuty. Žalovaný dále argumentoval tím, že nedošlo k zaplacení, neboť došlo k zániku pohledávky zápočtem ze dne [datum].

3. K otázce započtení se vyjádřila žalobkyně, zpochybnila započtení provedené společností [právnická osoba], neboť žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, provedla zápočet dříve v roce 2017. Ze strany společnosti [právnická osoba], byl již [datum] proveden zápočet proti pohledávkám společnosti [právnická osoba]

4. O nároku žalobkyně vůči 1. žalované [právnická osoba] bylo rozhodnuto částečným rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 219/2018-64, který nabyl právní moci dne [datum] (pozn. odvolacího soudu), jímž bylo původně 1. žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8, 05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Zároveň jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky.

5. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci, za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba], [IČO], uzavřena Smlouva o zabezpečení realizace reklamních kampaní, na základě které Společnost zabezpečila pro [právnická osoba] reklamní kampaň v rozsahu ujednaném danou smlouvou. Tyto služby byly následně vyúčtovány níže uvedenými daňovými doklady: fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum]; fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum]; fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum]; fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum]; fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum]; fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum]. Jednotlivé služby, které byly výše uvedenými fakturami vyúčtovány, jsou specifikovány v odst. 7 až odst. 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Dobropisem [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatným dne [datum] byla částka ve výši [částka] dobropisovaná oproti neuhrazeným částkám dle výše uvedených faktur. Po tomto dobropisování činila dlužná částka celkem [částka] [právnická osoba] se společností [právnická osoba] uzavřela dne [datum] písemné Uznání dluhu a ručitelské prohlášení ohledně částky [částka], kterou se [právnická osoba] zavázala hradit v měsíčních splátkách po [částka] od [datum] do zaplacení. V rámci Uznání připojil žalovaný své ručitelské prohlášení, kterým se zavázal plnit shora popsaný dluh žalobkyni v případě, že tak neučiní [právnická osoba] sama. Podpis žalovaného je na této listině ověřen. Dne [datum] byla shora uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni, a to písemnou smlouvou o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo [právnická osoba] oznámeno formou písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo [právnická osoba] doručeno dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno formou písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalobkyně vyzvala [právnická osoba] a žalovaného k úhradě dlužné částky formou předžalobních výzev ze dne [datum], které byly oběma doručeny dne [datum].

6. Z listiny označené jako,,Zápočet vzájemných pohledávek“ ze dne [datum] prvostupňový soud zjistil, že [právnická osoba] započetla na výše uvedené pohledávky žalobkyně své pohledávky vyplývající z faktur: FV 2017 [částka] 015, [částka] za mediální bonus a FV 2017 ve výši [částka] za mediální bonus. O existenci těchto pohledávek nebyl mezi stranami spor. Mezi stranami bylo sporné, kdo provedl zápočet na tyto faktury jako první. Odpovědí na zápočet ze dne [datum] bylo prokázáno, že tento zápočet byl žalobkyni doručen a žalobkyně sdělila, že s tímto zápočtem nesouhlasí, neboť již dříve provedla zápočet ohledně výše uvedených pohledávek za mediální bonus; k jednostrannému započtení mělo dojít již dne [datum]. V této souvislosti soud I. stupně provedl výslech člena statutárního orgánu žalobkyně [jméno] [příjmení], žalovaného a svědka [jméno] [příjmení].

7. Soud I. stupně po citaci ust. § 1982, § 1987, § 2018 a § 2026 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,,o. z.“) neshledal žalobu důvodnou. Zabýval se otázkou, zda a kým byl zápočet proveden a zejména tím, jak byl zápočet provedený žalobkyní v roce 2017 oznámen. Ohledně tvrzení žalobkyně, že došlo k ústnímu započtení, prvostupňový soud uzavřel, že tuto skutečnost nemá za prokázanou. Vzhledem k rozsahu zápočtu zmíněného žalobkyní lze mít pochybnost o tom, že by žalobkyně prováděla takový zápočet ústní formou, byť to zákon výslovně nevylučuje. [příjmení] [jméno] [příjmení] hovořil,,o předání zápočtu“, započtení několika pohledávek by navíc kladlo důraz na určitost takového započtení. Z výpovědí svědků však nevyplynulo, že by k oznámení započtení skutečně došlo. Prvostupňový soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně skutečně účetně zápočet provedla, ale s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1022/2020) je třeba, aby toto započtení bylo i oznámeno, což však z provedených důkazů nevyplývá. Dovozovat započtení pouze z chování žalobkyně je nedostatečné. Skutečnost, že v Uznání dluhu byla již dlužná částka ponížena, neznamená, že by došlo k zániku pohledávek na obou stranách. Uznání dluhu je určité totiž pouze ohledně pohledávek tam uvedených. Skutečnost, že v Uznání dluhu není o zápočtu zmínka tak nikterak nedokládá, že by druhá strana zápočet akceptovala. Prvostupňový soud uzavřel, že žalobkyně neprovedla zápočet řádně. Naopak žalovaná ([právnická osoba] odvolacího soudu) žalobkyni zaslala řádný zápočet vzájemných pohledávek ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen; strany nerozporovaly existenci pohledávek společnosti [právnická osoba], došlo tak k zániku žalované pohledávky vůči společnosti [právnická osoba] a tudíž i vůči žalovanému, proto prvostupňový soud shledal žalobu nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), kdy neshledal účelně vynaložené náklady za 2 porady, neboť s ohledem na konstantní obranu žalovaného neshledává pro tyto porady důvod. K úkonům učiněných do dne zápočtu, tj. do [datum] prvostupňový soud uvádí, že tyto nebyly vynaloženy účelně, neboť v tuto dobu ještě existovala pohledávka žalobkyně a až provedením zápočtu došlo k jejímu zániku, proto tyto náklady odečetl od celkových nákladů žalovaného.

8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nejprve zopakovala skutková tvrzení, na základě nichž se domáhá zaplacení žalované částky. Namítla, že [právnická osoba] uvedla, že dne [datum] provedla zápočet svých pohledávek ve výši [částka] vyúčtované fakturou č. FV 2017 a ve výši [částka] vyúčtované fakturou č. FV 2017 proti pohledávkám žalobkyně. Ta ovšem s provedeným zápočtem nesouhlasila, jak také [právnická osoba] sdělila, neboť proti započítávaným pohledávkám [právnická osoba] již dříve započetla své další pohledávky, které nejsou předmětem tohoto řízení, přičemž soud I. stupně dospěl k závěru, že provedení tohoto zápočtu žalobkyně dostatečně neprokázala. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí. Žalobkyně proti započítávaným pohledávkám [právnická osoba] již dříve provedla zápočet svých pohledávek konkrétně. Proti pohledávce vyúčtované fakturou č. FV 2017 žalobkyně započetla: -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]); -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]); -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]); -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]); -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]); -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]); -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]); -) pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] (byla započtena částka ve výši [částka]).

9. Proti pohledávce vyúčtované fakturou č. FV 2017 žalobkyně započetla pohledávku ve výši [částka] z faktury [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum]. Ke shora popsanému započtení došlo již dne [datum], když tato skutečnost vyplývá i z účetní dokumentace žalobkyně, konkrétně zprávy auditora ze dne [datum] a jejích příloh – interních dokladů č. IDZ- 2017 [číslo] a č. IDZ- 2017 [číslo] a dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ke dni [datum]. Zápočet byl proveden, což plyne i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], člena statutárního orgánu žalobkyně, který za žalobkyni v předmětné věci jednal, ten uvedl, že žalovanému v rámci jejich telefonické komunikace sdělil, že žalobkyně provede zápočet faktur, přičemž tento zápočet byl následně žalovanému předán na jejich pozdějším osobním setkání. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi provedení zápočtu taktéž připustil, když uvedl, že„ asi nějaký zápočet byl“ a že„ informace ohledně zápočtu pouze přebíral a posílal dál.“ Z doložené e-mailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný žádal [jméno] [příjmení] o přípravu zápočtů týkajících se faktur, které jsou přílohou předmětného e-mailu, přičemž mezi těmito fakturami je zahrnuta i faktura č. FV 2017, ohledně které žalovaný tvrdí, že byla započtena až ze strany [právnická osoba] v září 2019. Dle tvrzení žalovaného tedy měla být tato faktura započtena ze strany [právnická osoba] až více než 2,5 roku poté, co žalovaný v zastoupení [právnická osoba] žádal žalobkyni o přípravu zápočtu. Pohledávky vyúčtované fakturami ze strany [právnická osoba], ohledně kterých žalovaný tvrdí jejich započtení proti žalovaným pohledávkám žalobkyně, nejsou vůbec uvedeny ve výše specifikovaném Uznání dluhu a ručitelském prohlášení. Je tedy patrné, že v okamžiku podpisu Uznání dluhu tyto nebyly ze strany zúčastněných osob evidovány jako dlužné, což svědčí o tom, že pohledávky vyúčtované těmito fakturami již byly mezi stranami vypořádány. Tato skutečnost tedy nasvědčuje tomu, že žalobkyní tvrzené započtení bylo provedeno a [právnická osoba] byla s tímto započtením seznámena. Soud I. stupně v rozhodnutí uvedl, že absence pohledávek započtených ze strany [právnická osoba] v předmětném Uznání dluhu neprokazuje, že by zápočet tvrzený žalobkyní byl proveden. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, jelikož ani z logicky věci nedává žádný smysl, že by [právnická osoba] uznala svůj dluh vůči žalobkyni v nezanedbatelné výši a současně vůbec nezohlednila, že jiné nezanedbatelné pohledávky naopak eviduje na své straně vůči žalobkyni. Žalobkyně doplňuje, že [právnická osoba] existencí jí započtených pohledávek začala argumentovat až v září [rok], tj. cca 9 měsíců poté, co bylo ve věci zahájeno soudní řízení. Dle zákona č. 89/2012 Sb. není pro provedení a oznámení započtení stanovena předepsaná právní forma a není tedy vyloučena možnost jeho ústního provedení a oznámení. [jméno] [příjmení], jakožto pověřený zástupce [příjmení] [jméno], oznámil žalovanému, který za [právnická osoba] v dané věci jednal, provedení zápočtu telefonicky (tedy ústně), takové oznámení splňovalo podmínky dle občanského zákoníku a zápočet byl tedy řádně proveden. Nárok žalobkyně na žalovanou pohledávku je oprávněný, když tento nemohl zaniknout v důsledku žalovaným tvrzeného započtení, neboť to bylo provedeno až poté, co bylo provedené výše popsané započtení žalobkyní. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení s tím, že žádá náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Rovněž žalovaný brojil proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním. Namítl, že soud I. stupně opomněl započítat do nákladů řízení účast právního zástupce žalovaného při vyhlášení rozsudku dne [datum] (§11, odst. 2, písm. f) advokátního tarifu). Soud I. stupně dále nedůvodně neuznal nárok na náhradu nákladů řízení za dvě porady, když je označil za neúčelné. Řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 však trvalo přes tři roky, za tuto dobu se uskutečnila celá řada porad mezi žalovaným a jeho právním zástupcem, když potřeba těchto porad byla vyvolána soudním řízením zahájeným žalobkyní. O účelnosti takových porad nelze polemizovat, jestliže advokátní tarif sám v § 11 odst. 1 písm. c) takovou poradu považuje za právní úkon advokáta, za který mu odměna náleží. Žalovaný přitom požaduje náhradu nákladů řízení pouze za poradu, která se uskutečnila dne [datum], tj. před účastnickým výslechem žalovaného, když tento byl navržen k vyvrácení tvrzení žalobkyně, že provedla dřívější zápočet a dále za poradu dne [datum], která se konala před jednáním soudu dne [datum] a jejíž potřeba byla vyvolána soudem, když soud žalovanému zaslal neobvyklou výzvu ze dne [datum] zcela ignorující dosavadní průběh řízení. Žalovaný dále uvádí, že dle ust. § 142 o. s. ř. přiznává soud náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci. Žalovaný je tedy přesvědčen, že mu měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení, prvostupňový soud svým zvláštním výpočtem tyto náklady řízení snížil v neprospěch žalovaného. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení zrušil (zřejmě změnil pozn. odvolacího soudu) a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného. Úkony žalovaného učiněné do okamžiku provedení zápočtu, tj. do [datum], nelze považovat za účelně vynaložené, neboť dluh žalovaného vůči žalobkyni v tomto období stále trval. S ohledem na skutečnost, že náhrada nákladů řízení náležející žalovanému převyšuje náhradu náležející žalobkyni, odečetl soud I. stupně náklady náležející žalobkyni od celkových nákladů žalovaného a přiznal mu rozdíl těchto nákladů. Soud I. stupně postupoval při výpočtu náhrady nákladů řízení správně, když žalovanému přiznal pouze náhradu nákladů řízení účelně vynaložených, od nichž odečetl náhradu nákladů řízení náležejících žalobkyni, když tato podala žalobu důvodně a několik úkonů bylo z její strany učiněno po dobu trvání dluhu žalovaného, tj. účelně. Rovněž je správná argumentace ohledně nepřiznání náhrady nákladů řízení za dvě porady s klientem. Žádala, aby odvolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

12. Žalovaný se rovněž vyjádřil k odvolání žalobkyně. Před soudem I. stupně bylo najisto postaveno, že k žádnému započtení vzájemných pohledávek žalobkyně a společnosti [právnická osoba] dne [datum] nedošlo, a že si žalobkyně k tomuto dni provedla„ zápočet“ pouze sama ve svém účetnictví. Takové započtení nemůže mít žádné účinky a tvrzení žalobkyně, že ji sám žalovaný o provedení zápočtu žádal, na tom nemůže ničeho změnit. K zápočtu vzájemných pohledávek tedy došlo až zápočtem provedeným společností [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že tímto zápočtem dluhy společnosti [právnická osoba], jejichž ručitelem byl žalovaný, zanikly, nemůže se žalobkyně jejich zaplacení nyní domáhat po žalovaném. S ohledem na výše uvedené žádal potvrzení rozsudku soudu I. stupně ve výroku o věci samé a přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši před soudy obou stupňů.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), zopakoval důkaz listinou označenou jako,,Zápočet vzájemných pohledávek ze dne [datum]“, listinou označenou jako,,Uznání dluhu a ručitelské prohlášení“ ze dne [datum], Smlouvou o zabezpečení realizace reklamních kampaní ze dne [datum] postupem dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiného, než jí argumentovaného, důvodu.

14. Pokud jde o vznesenou námitku započtení, pak odvolací soud vycházel z toho, že pro způsobilost pohledávek k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí závazkový vztah, z něhož pohledávka vznikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 5234/2016). Tvrzená pohledávka společnosti [právnická osoba] vznikla ze Smlouvy o zabezpečení realizace reklamních kampaní (čl. VI. [příjmení] plnění) ze dne [datum], rovněž tak pohledávky uplatněné žalobním žádáním, je tak na místě postupovat dle ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 15. [právnická osoba] přistoupila k započtení svých pohledávek ve výši [částka] z faktury č. FV 2017, splatné dne [datum] za mediální bonus a ve výši [částka] z faktury FV 2017, splatné dne [datum] za mediální bonus listinou označenou jako,,Zápočet vzájemných pohledávek“ ze dne [datum] proti pohledávce žalobkyně v celkové výši [částka] uznané dne [datum] společností [právnická osoba] co důvodu i výše (viz Uznání dluhu a ručitelské prohlášení ze dne [datum]). Bylo proto třeba vyřešit otázku, zda tento kompenzační projev mohl vést k zániku, event. částečnému zániku žalobou uplatněné pohledávky (§ 1982 odst. 2 o. z.). Jak vyplývá (i z nadále použitelné) judikatury Nejvyššího soudu, z obsahu kompenzačního úkonu, jenž patří k základním předpokladům zániku závazků započtením, musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení oproti pohledávce druhého účastníka. Překážkou zániku pohledávek je dále i případná nevymahatelnost započítávaných pohledávek. Dle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu, nebo-li pohledávky vymahatelné. Součástí vymahatelnosti pohledávky je i její splatnost. Kompenzačnímu úkonu proto musí předcházet okamžik, kdy se aktivně započítávaná pohledávka stane splatnou. Je-li pak započítávaná pohledávka splatná k žádosti věřitele, je úkon směřující k započtení předčasný, jestliže ten, kdo jej činí, nevyzval předtím druhého účastníka k jejímu zaplacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1156/2016).

16. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je požadavek určitosti splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Započtení pohledávek nelze považovat za jiný způsob či formu splnění dluhu, nýbrž za způsob zániku nesplněného závazku, při němž dvojí plnění odpadá, a proto právní úpravu splnění dluhu nelze ani analogicky použít na započtení pohledávek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 565/2019).

17. V posuzovaném případě kompenzační projev ze dne [datum] neobsahuje prohlášení, ve kterém by bylo srozumitelně a určitě určeno, které započítávané pohledávky v celkovém součtu převyšující pasivně započítávanou pohledávku (aktivně započítávané pohledávky v celkové výši [částka]) se uplatňují k započtení (proti pohledávce ve výši [částka]), jedná se tak o právní jednání zdánlivé (§ 553 odst. 1 o. z.), k němuž nelze přihlížet (§ 554 o. z.).

18. Dále žalovaný učinil započtení v rámci podání ze dne [datum], tento kompenzační projev učinil žalovaný, v postavení ručitele, jak se podává z odst. VI. tohoto podání (č. l. 87). Aniž se odvolací soud nejprve zabýval určitostí tohoto právního jednání, posuzoval, zda žalovaný v postavení ručitele (viz Uznání dluhu a ručitelské prohlášen ze dne [datum]) může započíst pohledávku vůči věřiteli. Odvolací soud uzavřel v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, že ručitel nemůže započíst vůči věřiteli pohledávku, kterou má za tímto věřitelem dlužník. Ručení je formou zajištění dluhu, kdy se ručitel vůči věřiteli zavazuje, že dluh splní, jestliže jej nesplní dlužník. Ručitel se svým prohlášením zavazuje vůči věřiteli, že dluh splní, pokud tak neučiní dlužník, přičemž toto prohlášení musí být učiněno v písemné formě. Ručení vzniká tím, že věřitel akceptuje ručitelem učiněnou písemnou nabídku, že dluh splní, pokud ho nesplní dlužník. Ručení je tudíž smlouvou. Dlužník stranou této smlouvy není. Ručitelský závazek není závazkem k dlužníkovi, ale jen závazkem vůči věřiteli. Ručitelský závazek má akcesorickou povahu, podmínkou jeho vzniku je tak existence platného závazku mezi věřitelem a dlužníkem. Akcesorita ručitelského závazku přitom vylučuje, aby se ručitel zavázal ve větším rozsahu, nežli samotný dlužník (srov. obdobně např. [příjmení], T. In: Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], J. a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V (§ 1721-2520). Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 547). Nepřipouští-li občanský zákoník výslovně možnost započtení, nelze ji odvodit ani z tzv. obecné úpravy námitek, které má ručitel k dispozici podle § 2023 o. z. Jakkoli je účelem ustanovení § 2023 o. z. poskytovat v zákonném rozsahu ochranu ručiteli, nemůže ručitel bez zákonné úpravy či dohody stran zasahovat do dlužníkovy autonomie vůle a disponovat jeho pohledávkou. Pro možnost započtení pohledávky dlužníka za věřitelem chybí přitom ručiteli i zákonný předpoklad zápočtu pohledávek, kterým je jejich vzájemnost ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2475/2019).

19. Pokud právní jednání [právnická osoba] ani žalovaného nevedlo k zániku uplatněné pohledávky ve výši [částka], bylo nadbytečné se zabývat argumentací žalobkyně, že k započtení došlo již dříve dne [datum] na základě tvrzeného ústně provedeného zápočtu. 20. [právnická osoba] písemně uznala dne [datum] svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně (původnímu věřiteli) co do důvodu i výše (,,dluh, který vznikl z neuhrazených faktur za nákup mediálního prostoru v TV“, řádně specifikovaný fakturami výslovně označenými pod bodem 1/ Uznání v celkové výši [částka]); dlužník se zavázal uhradit dluh ve splátkách stanovených pod bodem 2/ Uznání, počínaje dnem [datum], proto se má v souladu s ust. § 2053 o. z. za to, že dluh [právnická osoba] v době uznání trval. Uznání obsahuje ručitelské prohlášení žalovaného, které je určité, jsou dostatečně specifikovány zajišťované závazky, s uznáním dluhu společností [právnická osoba] žalovaný (v postavení ručitele) vyslovil souhlas ve smyslu § 2025 odst. 2 o. z, jak se podává z bodu 10/ Uznání.

21. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak "pouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou" (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka (v posuzovaném případě na ručitele), který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaný namítl, že dluh zanikl započtením, jak výše uvedeno, s touto obranou nebyl úspěšný. Dále namítl, že si žalovaní nejsou vědomi toho, že by podepsali Uznání, tuto námitku pak sám žalovaný zpochybnil při jednání dne [datum], pokud uvedl, že nesporuje pravost podpisu, při jednání dne [datum] uvedl, že nenamítá pravost listiny,,Uznání dluhu“. Konečně žalovaný velmi obecně zmínil, že některé faktury nebyly zaplaceny, protože fakturované služby nebyly poskytnuty, jinými slovy namítl, že dluh (v neurčité výši) nevznikl, což je v rozporu s jeho stěžejní argumentací, že dluh zanikl započtení na základě vzájemného započtení pohledávek ze dne [datum], kdy označil celou pasivně započítavanou pohledávku podle uznání ve výši [částka] k započtení.

22. Odvolací soud tak s ohledem na výše uvedené shledal uplatněný nárok důvodným, prodlení žalovaného posoudil dle ust. § 1970 o. z., kdy žalovaný se ocitl v prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur, kdy žalobkyně žádala úrok z prodlení až ode dne následujícího po splatnosti faktury [číslo] ([datum]) a po splatnosti faktury [číslo] ([datum]); soud však nemůže překročit návrh účastníka a přisoudit více. Rovněž tak, pokud jde o výši úroku z prodlení, kdy výše úroku z prodlení k datu [datum] již činila dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb. 8,5%.

23. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení spolu se žalovanou [právnická osoba], jíž byla tato povinnost uložena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 219/2018-64 s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z nich.

24. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalobkyně v řízení. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za 12 úkonů právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 1 úkon právní služby ve výši [částka] (účast u jednání dne [datum], při kterém byl toliko vyhlášen rozsudek) dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) cit. vyhl., 13 náhrad hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka]. Pokud jde o zaplacený soudní poplatek z žalobního návrhu, pak tento by zohledněn již při vyčíslení nákladů řízení v rozsudku pro zmeškání ze dne [datum]. Povinnost k náhradě nákladů řízení, a to ohledně částky [částka], byla uložena žalovanému spolu se žalovanou [právnická osoba], jíž byla povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši [částka] uložena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2021, č. j. 14 C 219/2018-64 s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého z nich.

25. S ohledem na úspěch žalobkyně ve sporu, nebylo důvodu posuzovat účelnost vynaložených nákladů řízení žalovaným v tomto řízení. Nadto odvolací soud toliko poznamenává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje (hradí) náklady řízení procesně úspěšné protistrany; není tak správný postup soudu I. stupně, který zvolil při výpočtu náhrady nákladů řízení, pokud jejich výši krátil.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka], odměna advokáta za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) cit. vyhl., odměna za jeden úkon právní služby ve výši [částka] za vyjádření k odvolání procesní povahy dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) cit. vyhl., tři náhrady hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].

Poučení