58 Co 280/2024 - 472

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudců JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Miloslava Sládka ve věci žalobce: Doc. [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 7 601 067,30 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. února 2024, č. j. 46 C 90/2021-390 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.) ohledně částky 200 000 Kč potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně částku 75 874 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 28 842,30 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně vyloučil nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 195 876,30 Kč k samostatnému řízení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 763 938 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do částky 6 641 253 Kč zamítl (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 7 601 047,30 Kč z titulu odškodnění za trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem (řízení vedené před Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobní cti, vážnosti a dobré pověsti ve výši 4 724 000 Kč, když žalovaná již uhradila částku 258 000 Kč, dále žádal náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou tohoto řízení ve výši 110 250 Kč (když žalovaná uhradila 64 750 Kč), ušlý zisk ve výši 2 552 941 Kč s tím, že nebýt trestního stíhání, vykonával by funkci [funkce] [adresa], požadoval tak zaplacení rozdílu mezi příjmem, kterého dosahoval v letech 2014 – 2018 a hrubým příjmem [funkce], a dále náhradu nákladů obhajoby ve výši 195 867,30 Kč představující rozdíl mezi vynaloženými náklady 892 800 Kč a částkou vyplacenou žalovanou 696 923,70 Kč.

3. Žalovaná s požadavkem žalobce nesouhlasila, učinila nesporným odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Žalobci již poskytla plnění v žalobě uvedená, tyto částky považovala za odpovídající.

4. Soud I. stupně provedl dokazování ohledně průběhu trestního řízení obsahem trestního spisu a dále důkazy označenými žalobcem – výslechem žalobce, výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a novinovými články a dospěl k závěru, že proti žalobci bylo vedeno trestní[Anonymizováno]stíhání pro zločin porušení předpisu o pravidlech hospodářské soutěže dle ustanovení § 248 odst. 2 a odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“) v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zák. Žalobce se jej měl dopustit jako [funkce] [adresa]. Žalobce byl politicky exponovanou osobou, v době zahájení trestního stíhání byl v pozici [funkce] a následně v pozici [funkce] [adresa]. Trestní stíhání bylo medializováno. Žalobce byl po dvou nepravomocných odsuzujících rozsudcích k podmíněnému trestu odnětí svobody pravomocně zproštěn obžaloby, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě poskytla zadostiučinění, které žalobce nepovažoval za adekvátní.

5. Soud I. stupně shledal naplněný předpoklad odpovědnosti státu ve smyslu § 1, § 5, § 7 a 8 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zabýval se dále existencí újmy a přiměřeného zadostiučinění. Při určení odškodnění za nezákonné trestní stíhání vycházel ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu z celkové délky řízení, povahy trestní věci, a následků v osobní sféře poškozeného včetně okolností, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy došlo. Vycházel z toho, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro zločin porušení předpisu o pravidlech hospodářské soutěže dle ustanovení § 248 odst. 2 a odst. 4 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zák., kterého se měl dopustit při výkonu funkce [funkce] [adresa]. Stíhání pro trestné činy, které měly být spáchány v souvislosti s výkonem [funkce] s sebou nesly vysokou míru společenského odsouzení. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let a možným uložením povinnosti k náhradě škody [adresa] ve výši kolem 20 milionů Kč. Žalobce byl po dvou nepravomocných odsuzujících rozsudcích k podmíněnému trestu odnětí svobody obžaloby pravomocně zproštěn. Trestní řízení trvalo od 26. 3. 2013, kdy žalobci bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, až do právní moci zprošťujícího rozsudku dne 13. 5. 2020. Celkem trestní řízení trvalo 7 let a necelé 2 měsíce. Žalobce byl politicky exponovanou osobou, v době zahájení trestního stíhání byl lídrem [právnická osoba] v [adresa], [funkce] a [funkce] [funkce] s [činnost], následně vykonával funkci [funkce]. Stíhání pro hospodářské trestné činy, kterými měl spolu s dalšími spoluobžalovanými zvýhodnit poskytovatele služeb [název], tak žalobce a jeho politiku znevěrohodňovalo, oslabovalo jeho pozici, bylo užíváno v rámci konkurenčního boje i jeho vlastní politickou stranou a značně zasáhlo do jeho cti a dobré pověsti a po odchodu do opozičních řad po volbách do zastupitelstva v roce [rok] v podstatě ukončilo jeho další politickou kariéru. Žalobce byl vyloučen ze strany a jeho politická kariéra skončila a už se nenastartovala. Vrátil se ke svému civilnímu povolání, nicméně byl nucen začínat od nuly, trestní stíhání mělo dopad i na jeho partnerský vztah, který se rozpadl, i po navázání nového vztahu se současnou manželkou musel řešit problémy spojené s případnými důsledky trestního stíhání v případě odsouzení (týkající se výše a formy trestu, náhrady škody). Trestní stíhání žalobce bylo medializováno a žalobce byl v soukromém i veřejném prostoru se svým trestním stíháním konfrontován v podstatě na denní bázi. Soud I. stupně dále přihlížel k nestandardnímu způsobu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání před schůzí rady v budově magistrátu a zejména k postupu soudce [jméno FO] v dané věci, který neospravedlnitelným způsobem prováděl úpravu protokolů z hlavních líčení, čímž změnil význam obsahu provedených výslechů v neprospěch obžalovaných. Žalobce byl dvakrát odsouzen a poté, co byly protokoly uvedeny do správného stavu, byl po změně soudce zproštěn obžaloby. Soud I. stupně naopak nepřihlížel k následnému trestnímu stíhání státní zástupkyně [jméno FO] v jiné věci s tím, že toto stíhání nemělo žádný vliv na tomu předcházející trestní stíhání žalobce, v němž státní zástupkyně postupovala v mezích svých kompetencí, byť byl tento postup žalobcem negativně vnímán. Při posuzování dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce dále vycházel z toho, že před zahájením trestního stíhání bylo žalobci 34 let, byl úspěšným politikem, přičemž trestní stíhání vedlo k přerušení do té doby slibné politické kariéry, tato újma byla umocněna medializací případu. Současně však poukázal na to, že nedostatek respektu laické veřejnosti a zástupců médií k zásadě presumpce neviny nelze klást k tíži státu, nelze jí však absolutně přehlížet právě s ohledem na exponovanost osoby žalobce. Vzhledem k tomu, že byl žalobce veřejně známou osobou, byl také nucen okolnosti svého trestního stíhání řešit nejen ve svém blízkém okolí, ale také ve vztahu k široké veřejnosti. Trestní stíhání zasáhlo i do partnerského a rodinného života žalobce, promítlo se i do finanční sféry, když žalobce byl v důsledku trestního stíhání vyloučen ze strany [právnická osoba], začal v původním povolání od nuly.

6. Soud I. stupně dále v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu provedl porovnání případu žalobce s obdobnými případy, ve dvou případech se jednalo o odškodnění spoluobžalovaných žalobce, v nichž byly okolnosti týkající se trestního řízení totožné, částečně se lišily dopady trestního řízení do života poškozených (poškození byli odškodněni částkou 550 000 Kč a 500 000 Kč) a dále s případem obdobným, v němž trestní řízení trvalo kratší dobu, poškozený však byl významně postižen ve své pracovní a politické kariéře, vykonával funkci [funkce] města [adresa] a funkci [funkce], tyto aktivity byly nenávratně poškozeny, tento poškozený byl odškodněn částkou 1 021 250 Kč. Po porovnání s danými případy s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem shledal jako odpovídající odškodnění za nezákonné trestní stíhání žalobce částku 1 000 000 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila 258 000 Kč, přiznal žalobci zbývající částku 732 000 Kč.

7. Ohledně odškodnění újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení soud I. stupně vycházel z ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a z kritérií zde uvedených a dospěl k závěru, že délku trestního řízení nelze považovat za přiměřenou, přičemž konstatování porušení práva nepředstavuje dostatečnou formu odškodnění, je tedy na místě relutární odškodnění. Základní částku určil s odkazem na konstantní judikaturu ve výši 91 250 Kč (15 000 Kč za každý rok řízení, za prvé dva roky v poloviční výši), kterou dále modifikoval dle kritérií ust. § 31a odst. 3 o. s. ř. (o 25 % ponížil pro složitost a o 20 % navýšil pro postup soudu) a dospěl k částce 86 688 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila 64 750 Kč, byla žalobci přiznána zbývající částka 21 938 Kč.

8. Ohledně požadavku na náhradu ušlého zisku dospěl soud I. stupně k závěru, že jej nelze mít za prokázaný, závěr o ušlém zisku, pokud byl odvozován od příjmu [funkce], považoval za spekulativní. Poukázal na to, že požadavek žalobce vychází ze spekulace, že by [právnická osoba] v roce [rok] vyhrála volby a žalobce jako lídr [právnická osoba] by se stal [funkce]. Soud I. stupně přitom vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, dle níž nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být postaveno najisto, že při obvyklém běhu věcí by rozmnožení majetku mohlo být důvodně očekáváno. Uzavřel, že volební výsledek [právnická osoba] v roce [rok] nelze klást do příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce, poukázal na to, že [právnická osoba] skončila na [Pozice] místě, sám žalobce dostal přes 60 000 preferenčních hlasů, výsledek voleb přitom ovlivňuje celá řada faktorů (způsob vedení kampaně, aktuální nálada ve společnosti, ekonomická situace, co nabízí strana či hnutí, za které kandidát kandiduje, a jakým způsobem svůj záměr umí sdělit voličům). Poukázal na to, že je obecně známou skutečností, že v té době došlo k významnému vzestupu [Strana], které bylo již významnou vládní stranou a jeho popularita rostla, což se projevilo i v komunálních volbách, v nichž získalo významnou podporu a odčerpalo hlasy dosavadním stranám (nejen v [adresa]). Navíc sám žalobce uvedl, že s [činnost] v [adresa] vedle [právnická osoba] kandidovalo též [Strana] a [Strana]. Na výsledky voleb tak měla vliv celá řada okolností a spojovat [Pozice] místo ve volbách s trestním stíháním žalobce (a dalších [funkce]) považoval soud I. stupně za spekulativní, stejně jako skutečnost, že nebýt trestního stíhání, byl by volební výsledek lepší, žalobce by vytvořil koalici a stal[Anonymizováno]se [funkce]. Žalobní požadavek na zaplacení ušlého zisku ve výši 2 552 941 Kč tedy jako neopodstatněný zamítl. Pro úplnost se vyjádřil i k tvrzení žalobce, že by získal alespoň post [funkce], rovněž toto tvrzení považoval za spekulativní, poukázal na výpověď svědka [jméno FO], dle něhož tento post obsazuje nejsilnější opoziční strana, přitom tehdy byl obsazen členem [Strana], která nejsilnější opoziční stranou nebyla. Obsazení tohoto postu tak považoval za výraz politické vůle, kde je možné úzus hledat jen stěží, když po volbách [rok] bylo od tohoto zjevně upuštěno, ačkoliv ve straně [právnická osoba] byly zajisté jiní zastupitelé, kteří nebyli zatíženi trestním stíháním.

9. S ohledem na tyto závěry žalobě vyhověl ohledně částky 763 938 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud I. stupně vycházel z toho, že žalovaná sice byla v řízení převážně úspěšná, nicméně poukázal na to, že žalobce uspěl do základu ohledně odškodnění nemajetkové újmy v obou případech, žádnému z účastníků tak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

11. Proti tomuto rozsudku podali včasná odvolání oba účastníci. Žalobce napadl zamítavý výrok III. v rozsahu částky 2 552 941 Kč představující ušlý zisk a částky 88 312 Kč představující odškodnění nepřiměřené délky trestního řízení a akcesorický nákladový výrok IV. Uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., namítal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Vytýkal soudu I. stupně, že nesprávně posoudil otázku příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a volebním výsledkem [právnická osoba] v komunálních volbách do zastupitelstva [adresa] v roce [rok], nesouhlasil s tím, že by nevzal v úvahu všechny faktory, které ovlivňují výsledky voleb. Poukázal na to, že v roce [rok] kandidoval za [právnická osoba] v komunálních volbách, výsledky těchto voleb jsou známy, do tohoto výsledku se promítlo i trestní stíhání žalobce. V souladu se zásadou umělé izolace jevů je při zkoumání příčinné souvislosti v tomto případě posoudit, jaký by byl volební výsledek [právnická osoba] nebýt trestního stíhání. Poukázal na to, že v řízení bylo provedeno množství důkazů, např. novinovými články, z nichž vyplývá, že trestní stíhání žalobce mělo na volební výsledek [právnická osoba] negativní vliv, tento závěr odpovídá obvyklému běhu věcí. Kandidátka s [činnost] je méně věrohodná, je-li vedena politikem, proti němuž je vedeno trestní stíhání pro závažnou trestnou činnost, jíž se měl dopustit v rámci výkonu vrcholné politické funkce v právě končícím volebním období. Bylo tak na místě dospět k závěru, že volební výsledek [právnická osoba] by byl ještě lepší, že by získala stejně nebo více mandátů než [Strana] a žalobce by jako vedoucí kandidátky obhájil svůj post [funkce] [adresa]. Žalobce přitom poukázal na to, že ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu je třeba prokázat, že při obvyklém běhu věcí by došlo k získání majetkového prospěchu. Žalobce nesouhlasil dále se závěrem soudu I. stupně ohledně toho, zda by se žalobce jako vedoucí kandidátky [Pozice] nejsilnější strany - nebýt trestního stíhání - stal [funkce] [adresa]. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že po volbách v roce [rok] bylo upuštěno od úzu, že [funkce] se stává kandidát nejsilnější opoziční strany s tím, že tento post byl obsazen kandidátkou [Strana], která nebyla nejsilnější opoziční stranou, když soud I. stupně vycházel z toho, že ve straně [právnická osoba] byli jistě jiní zastupitelé, kteří nebyli zatíženi trestním stíháním. Namítal, že tento závěr soudu I. stupně nebyl podložen žádnými důkazy, nic takového netvrdila ani žalovaná. Naopak z výpovědi žalobce a svědků vyplynulo, že nebýt trestního stíhání žalobce, koaliční strany by respektovaly návrh [právnická osoba] a žalobce by byl zvolen [funkce]. Namítal, že volba jiného zastupitele [právnická osoba], jak předpokládal soud I. stupně, nebyla nikdy zvažována, když jediným kandidátem byl právě žalobce, který však byl z důvodu trestního stíhání pro koaliční strany nepřijatelný. K upuštění od úzu tedy došlo, jak uzavřel soud I. stupně, ale pouze z důvodu trestního stíhání žalobce. Je tedy dána příčinná souvislost mezi nezvolením žalobce na post [funkce] a jeho trestním stíháním. Nesouhlasil dále s určením výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, nesouhlasil se základní částkou 15 000 Kč ročně s tím, že tato částka byla Nejvyšším soudem stanovena v roce 2011, poukázal na vývoj průměrné hrubé mzdy a inflace, částka stanovená v roce 2011 tedy nemůže odpovídat poměrům v roce 2024, je tak třeba základní částku valorizovat. Žádal, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 651 253 Kč a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaná svým odvoláním brojila proti výroku II. v rozsahu částky 400 000 Kč, namítala nesprávné právní posouzeni věci, uplatnila tedy odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Nesouhlasila s navýšením náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání s tím, že soud při srovnání s jinými případy nedostatečně zohlednil případy týkající se spoluobžalovaných žalobce, tedy případ [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], projednané Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Namítala, že v těchto řízeních byla zohledněna všechna specifika daného trestního řízení, délka trestního stíhání a zejména jeho dopady do osobnostních sfér obžalovaných, bylo přihlédnuto k tomu, že se jednalo o osoby veřejně činné a známé, které dosáhly vysokého postavení. Bylo zohledněno, že trestní stíhání zmařilo jejich politické kariéry a rovněž nestandardní přístup předsedy trestního senátu k obsahové stránce protokolů o hlavních líčeních. Případ [funkce] [jméno FO] nepovažovala za srovnatelný, s ohledem na vyšší politickou funkci žalobce považovala za odpovídající zadostiučinění částku 600 000 Kč. Přiznání dalších 400 000 Kč tak nepovažovala za přiměřené s poukazem na to, že soud I. stupně argumentoval zničením politické kariéry žalobce, přitom bylo prokázáno, že našel podporu pro umístění na kandidátku do senátních voleb, skutečnost, že zvolen nebyl, nelze klást k tíži žalované. Žádala, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 363 938 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

13. Žalovaná se dále vyjádřila k odvolání žalobce, namítala, že žalobce volenou veřejnou funkci nezískal dle soudem I. stupně učiněných zjištění coby důsledek voleb do zastupitelstva [adresa], v nichž žalobce a politický subjekt, za který kandidoval, neuspěli v takové míře, aby mohl být žalobce za [funkce] [adresa] zvolen (kdy v naznačeném řetězci příčin a důsledků mělo zásadní úlohu rozhodování svobodně uvažujících voličů). Žalovaná v této souvislosti poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4879/2015), dle níž nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které nerespektovaly zásadu presumpce neviny. Rozhodnutí soudu s ohledem na učiněná zjištění tak nelze považovat za rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu i soudu Ústavního o posuzování příčinné souvislosti. Za skutečnost, že trestní stíhání vrhá na obviněného negativní světlo, poškozuje jeho pověst a zasahuje do jeho osobního i profesního života, stát může odpovídat jakožto za újmu nemajetkovou, poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4879/2015 i nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2021, sp. zn.II. ÚS 417/21. Ohledně navýšení odškodnění s ohledem na inflaci poukázala na to, že touto otázkou se dovolací soud opakovaně zabýval se závěrem, že žalobcem požadované navýšení není důvodné.

14. Při odvolacím jednání dne [datum] účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce považoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4879/2015 za neaplikovatelné s ohledem na odlišné skutkové okolnosti. Namítal dále, že post [funkce] [adresa] představuje vyšší funkci, než je funkce [funkce], neboť [funkce] hospodaří s vysokým rozpočtem, význam této funkce dokládal i tím, že má jeden z klíčů ke korunovačním klenotům. Zdůraznil specifické okolnosti trestního stíhání (způsob doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, zásahy soudce do protokolů o hlavním líčení). Žalovaná zejména poukázala na okolnosti voleb v roce [rok], kdy se objevily nové subjekty ([Strana], [Strana] strana, [Strana]), trestní stíhání žalobce nebylo důvodem neúspěchu [právnická osoba].

15. Odvolací soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č.j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.), pokud jím bylo rozhodnuto o částce 400 000 Kč, změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil; v zamítavém výroku o věci samé (III.), pokud jím bylo rozhodnuto o částce 2 641 253 Kč, jej ohledně částky 88 312 Kč potvrdil, ohledně částky 2 552 941 Kč rozsudek soudu I. stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení; současně zrušil i akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení.

16. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobce uplatnil v řízení 4 nároky, z toho řízení o náhradu nákladů obhajoby bylo vyloučeno k samostatnému řízení, předmětem řízení tak zůstaly 3 nároky 1) náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním) 2) náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou trestního řízení) 3) náhrada majetkové újmy (ušlého zisku) způsobené nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním)

17. Soud I. stupně shledal odpovídajícím odškodněním nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním částku 1 000 000 Kč, s ohledem na předchozí plnění žalované ve výši 258 000 Kč přiznal žalobci zbývajících 732 000 Kč. Odvolací soud shledal správným postup soudu I. stupně, který se při posuzování tohoto nároku v souladu s konstantní judikaturou zabýval jednotlivými kritérii rozhodnými pro určení rozsahu nemajetkové újmy – povahou trestní věci (závažností trestného činu, výší hrozícího trestu), délkou trestního řízení i dopady do osobnostní sféry poškozeného, případně dalšími okolnostmi, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Správně vycházel z toho, že žalobce byl stíhán pro 2 trestné činy - porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2 a 4 tr. zák. a porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zák., hrozil mu trest odnětí svobody 2 až 8 let a uložení povinnosti náhrady škody ve výši cca 20 milionů Kč, trestní řízení trvalo více než 7 let, v době zahájení trestního stíhání žalobce zastával funkci [funkce] [funkce] a následně pozici [funkce] [adresa], trestné činnosti se přitom měl dopustit v pozici [funkce]. Trestní stíhání nejvíce zasáhlo do dobrého jména a cti žalobce coby veřejně známé osoby, jeho politická kariéra byla trestním stíháním přerušena a již se nepodařila obnovit, žalobce se vrátil k původnímu povolání, kde však musel začít znovu od nuly, trestní stíhání zasáhlo i do partnerského a rodinného života žalobce. Věc byla široce medializována. Soud I. stupně navíc zohlednil, jakým způsobem bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno žalobci a dalším spoluobžalovaným v budově magistrátu před schůzí rady a zejména neospravedlnitelné zásahy soudce do protokolů o průběhu hlavních líčení v neprospěch obžalovaných. Rovněž správně provedl porovnání případu žalobce s případy odškodnění v obdobných věcech.

18. Potud se odvolací soud plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně i jeho postupem při zvažování výše odškodnění. Odvolací soud nicméně shledal opodstatněnou námitku žalované, že při komparaci výše odškodnění byl kladen malý důraz na případy dvou spoluobžalovaných, a naopak byl upřednostněn jiný případ, když u spoluobžalovaných byly zcela shodné okolnosti, pokud se jedná o průběh trestního řízení i ohledně dopadů do osobnostní sféry, kdy oba spoluobžalovaní byli ve veřejných funkcích, veřejně známé osoby a o toto postavení v důsledku trestního stíhání přišli. Stejně tak se jich dotkly výše zmíněné okolnosti průběhu trestního řízení – doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, zásahy soudce do protokolů o hlavním líčení i medializace případu. U žalobce byl rozdíl pouze v jeho tehdejším postavení lídra [právnická osoba] na komunální úrovni a nejprve [funkce] a posléze [funkce] [adresa]. Odvolací soud shledal opodstatněnou námitku žalované, že výše odškodnění žalobce by se měla odvíjet právě od těchto dvou případů, když třetí případ považoval s ohledem na odlišné okolnosti za méně přiléhavý. Odvolací soud vycházel z toho, že se i v tomto (třetím) případě jednalo o obdobný charakter trestné činnosti, jednalo se rovněž o veřejně známou osobu, kdy poškozený před zahájením trestního stíhání vykonával 8 let funkci [funkce] [adresa] a 7 let funkci [funkce]. Jednalo se tak o osobu veřejně činnou i na celorepublikové úrovni, čemuž předcházela dlouhodobá politická činnost na nižších stupních. Jednalo se tak o osobu veřejně činnou po mnohem delší dobu než v případě žalobce, který vykonával funkci [funkce] cca jeden rok, byť na druhou stranu nelze přehlédnout rozdíl mezi postavením [funkce] okresního města a [funkce] [adresa], jak důvodně namítal žalobce. V době skončení trestního řízení bylo tomuto poškozenému [věk] let, jeho možnosti obnovit v budoucnu svou politickou kariéru tak byly oproti žalobci, kterému bylo v době ukončení trestního řízení pouze [věk] let, nepoměrně menší. S ohledem na tyto okolnosti považoval odvolací soud následky trestního stíhání pro politickou kariéru tohoto poškozeného za významně závažnější (i s přihlédnutím k tomu, že tomu na rozdíl od žalobce, předcházela dlouhodobá politická činnost), než v případě žalobce, u něhož s ohledem na jeho věk nelze následky považovat za zcela fatální. Z těchto důvodů s přihlédnutím k výši odškodnění spoluobžalovaných žalobce, kteří však vykonávali nižší funkce, zatímco v případě žalobce se jednalo o lídra jedné z politických stran, považoval odvolací soud za odpovídající odškodnění žalobce částku 800 000 Kč. Žalovaná se odvolala ohledně částky 400 000 Kč, ohledně částky 200 000 Kč tak bylo její odvolání shledáno opodstatněným, v tomto rozsahu tedy byl odvolacím soudem vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně změněn a žaloba zamítnuta.

19. Ohledně náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení se odvolací soud plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně, odvolací námitku žalobce ohledně potřeby valorizace základní částky odškodnění s ohledem na inflaci neshledal opodstatněnou, v této části tedy rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

20. Ohledně náhrady ušlého zisku se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu I. stupně, že ušlý zisk, kterého by žalobce dosáhl v pozici [funkce], případně [funkce] [funkce] nelze klást do příčinné souvislosti s trestním stíháním, neboť se odvíjela od výsledku komunálních voleb v roce [rok], s tím, že závěr o dopadu trestního stíhání žalobce na volební výsledky [právnická osoba] je pouhou spekulací nepodloženou objektivními skutečnostmi. Současně však dovodil, že tyto závěry se neuplatní v případě obsazení pozice [funkce]. Soud I. stupně se možností získání této pozice žalobcem zabýval pouze okrajově, když zjevně vycházel z toho, že žalobce se domáhá toliko ušlého zisku na pozici [funkce]. Závěry soudu I. stupně ohledně tohoto ušlého zisku tak odvolací soud považoval za nedostatečné, v tomto rozsahu tedy napadený rozsudek v zamítavém výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Současně byl zrušen i akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení.

21. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 9. 2025, č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu změny výroku II. rozsudku soudu I. stupně a zamítnutí žaloby co do částky 200 000 Kč a v tomto rozsahu věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že se při posuzování nároku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním při porovnání případu žalobce s dalšími obdobnými případy dostatečně nezabýval vlivem excesivních postupů orgánů činných v trestním řízení na intenzitu nemajetkové újmy žalobce a tím, zda takové okolnosti nastaly a byly v přiznaném zadostiučinění náležitě zohledněny i v případech, které použil ke srovnání. Vytkl rovněž odvolacímu soudu, že zcela odhlédl od posledního případu použitého soudem I. stupně ke srovnání. Poukázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. [spisová značka], týkající se spoluobviněné žalobce, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že tento případ použitý k porovnání by s ohledem na podobnost případů neměl být při srovnání opomenut a rovněž kritizoval obecné soudy, že dostatečně nezohlednily bezprecedentní selhání orgánů činných v trestním řízení spočívající v úmyslném manipulování s protokoly ze strany trestního soudce v neprospěch obviněných. Dovolací soud tak uložil odvolacímu soudu opětovně posoudit nárok žalobce v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a pro účely stanovení přiměřeného zadostiučinění provést řádné srovnání s případy vykazujícími srovnatelné znaky a dostatečně zohlednit excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k žalobci a jeho vliv na rozsah nemajetkové újmy žalobce.

22. Při následném odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce poukázal na odškodnění spoluobviněné v dané věci, která byla odškodněna částkou cca 1,2 mil. Kč, žalobci by tak mělo být poskytnuto odškodnění v požadované výši. Žalovaná poukázala na to, že v souladu se závěry dovolacího soudu by měl být zkoumán dopad excesivního postupu orgánů činných v trestním řízení. Ten se projevil zejména v délce posuzovaného řízení, za délku řízení již však byl žalobce odškodněn.

23. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. opětovně přezkoumal rozsudek v dosud napadeném rozsahu i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované neshledal důvodným.

24. Odvolací soud vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu opětovně provedl porovnání případu žalobce s obdobnými případy, zohlednil zejména odškodnění spoluobviněné žalobce projednané pod sp. zn. [spisová značka], o němž bylo rozhodnuto po nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka], jímž argumentoval Nejvyšší soud v nyní projednávané věci, a shledal odškodnění přiznané soudem I. stupně plně odpovídajícím.

25. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na to, že je vázán rozsahem podaného odvolání, v daném případě tak bylo předmětem přezkumu odvolacího soudu odškodnění žalobce z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v rozsahu 200 000 Kč nad rámec již dosud uhrazeného a pravomocně přiznaného odškodnění v celkové výši 800 000 Kč.

26. Odvolací soud se v souladu s konstantní judikaturou opětovně zabýval jednotlivými kritérii rozhodnými pro určení rozsahu nemajetkové újmy – povahou trestní věci (závažností trestného činu, výší hrozícího trestu), délkou trestního řízení i dopady do osobnostní sféry poškozeného, případně dalšími okolnostmi, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce byl stíhán pro 2 trestné činy - porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2 a 4 tr. zák. a porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zák., hrozil mu trest odnětí svobody 2 až 8 let a uložení povinnosti náhrady škody ve výši cca 20 milionů Kč, trestní řízení trvalo více než 7 let, v době zahájení trestního stíhání žalobce zastával funkci [funkce] [funkce] a následně pozici [funkce] [adresa], trestné činnosti se přitom měl dopustit v pozici [funkce]. Trestní stíhání nejvíce zasáhlo do dobrého jména a cti žalobce coby veřejně známé osoby, jeho politická kariéra byla trestním stíháním přerušena a již se nepodařila obnovit, žalobce se vrátil k původnímu povolání, kde však musel začít znovu od nuly, trestní stíhání zasáhlo i do partnerského a rodinného života žalobce. Věc byla široce medializována. Významnou okolností mající vliv na rozsah újmy žalobce související s trestním stíháním byl jednak způsob, jakým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno žalobci a dalším spoluobviněným v budově magistrátu před schůzí rady a zejména neospravedlnitelné zásahy trestního soudce do protokolů o průběhu hlavních líčení v neprospěch obžalovaných.

27. Pokud žalovaná namítala, že měl být zkoumán a prokázán dopad těchto okolností s tím, že se projevily zejména v délce trestního řízení, za niž již byl žalobce odškodněn, odvolací soud tuto námitku důvodnou neshledal, resp. neshledal, že by odškodnění nepřiměřené délky řízení vylučovalo zohlednit tyto mimořádné okolnosti při odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestným stíháním. Je sice nepochybné, že zásahy do protokolů v neprospěch obžalovaných měly nepochybně dopad na délku trestního řízení, když tyto zásahy se nepochybně projevily ve dvou odsuzujících rozsudcích, které byly následně zrušeny, což vedlo k prodloužení řízení.

28. Prodloužení délky řízení však bylo jen jedním z následků těchto zásahů, dalším následkem nepochybně bylo narušení důvěry žalobce ve spravedlnost a nestrannost soudního rozhodování, což v průběhu trestního řízení musel vnímat zvlášť úkorně. Odvolací soud přitom nepovažoval za potřebné takový důsledek prokazovat, neboť považoval za zcela zřejmé, že jakákoliv osoba v postavení žalobce by takové jednání soudce musela pociťovat zvlášť úkorně. Jedná se tak nepochybně o skutečnosti odůvodňující navýšení odškodnění.

29. Při porovnání případu žalobce s případy jeho spoluobviněných projednanými u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a s případem poškozeného projednaného pod sp. zn. [spisová značka] vycházel odvolací soud z toho, že v posledně jmenovaném případě se jednalo o jiné trestní řízení, ale s obdobnými okolnostmi jako v případě žalobce. Trestní řízení trvalo 5 let a 3 měsíce, tedy kratší dobu, než v případě žalobce (7 let a 2 měsíce), poškozený byl stíhán pro trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 a 3 tr. zák. a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zák., se sazbou trestu odnětí svobody 2 – 8 let stejně jako v případě žalobce, poškozený byl stejně jako žalobce 2x nepravomocně uznán vinným, odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, třetím rozsudkem byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu, že skutek není trestným činem. Poškozený byl od roku 1998 aktivní v politice, nejprve působil jako [funkce], pak [funkce], v roce 2006 postoupil na funkci [funkce] statutárního města [adresa], v letech 2006 – 2014 byl [funkce] statutárního města [adresa], v letech 2007 – 2014 byl též [funkce]. Pokud by nebyl trestně stíhán, pak by kandidoval v senátních i komunálních volbách v roce [rok]. V době trestního stíhání byl atakován médii, což mělo vliv i na jeho rodinu. Členství v [Strana] neukončil, po uplynutí volebního období byl veden na [orgán] a následně se stal starobním důchodcem. Byl odškodněn částkou 1 102 500 Kč.

30. V případech spoluobviněných žalobce se jednalo o totožné trestní řízení se stejnou délkou, ve věci sp. zn. [spisová značka] byl poškozený [funkce] městské části [adresa], později [funkce] [funkce] [adresa] pro [Odbor], kvůli trestnímu řízení měl problém získat zaměstnání i mimo politiku, většinu profesního života se živil politikou, jeho členství v [Strana] skončilo, za nezákonné trestní stíhání byl odškodněn částkou 550 000 Kč. Oproti tomu v případě žalobce byl zjištěn větší dopad trestního stíhání v osobním životě, žalobce byl navíc tehdy lídr strany [právnická osoba] a posléze [funkce] [adresa], při odškodnění tohoto spoluobviněného nebyly zohledněny excesy orgánů činných v trestním řízení.

31. Ve věci sp. zn. [spisová značka] poškozená vykonávala funkci [funkce], v roce [rok] byla zvolena do zastupitelstva [adresa], ale [právnická osoba] nezískala tolik hlasů, aby mohla prosazovat svůj vliv a teoreticky být i ve vedení [adresa], v jejím případě byl zohledněn nestandardní postup při doručování usnesení o zahájení trestního stíhání. Poté, co byl rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 3. 2022 (jímž jí bylo přiznáno odškodnění z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 500 000 Kč, z čehož odvolací soud vycházel ve svém předchozím rozhodnutí) zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka], provedl v případě této poškozené zdejší soud porovnání s případem poškozeného ve věci sp. zn. [spisová značka], přičemž dospěl k závěru, že s ohledem na podobnost těchto případů by poškozené mělo náležet obdobné odškodnění. Přihlédl však současně k tomu, že u této poškozené došlo k výraznějšímu zásahu do jejího zdraví (trpěla psychickými obtížemi léčenými psychiatrem), dále v úzké časové souvislosti s trestním stíháním došlo k úmrtí jejího otce a současně byla zohledněna manipulace s protokoly o hlavních líčeních ze strany trestního soudce v neprospěch obžalovaných, za což byl tento soudce kárně postižen. Z tohoto důvodu bylo odškodnění této poškozené navýšeno oproti případu [funkce] a [funkce] statutárního města o 3 x 5 % na částku 1 267 875 Kč.

32. Odvolací soud při porovnání případu této spoluobviněné s případem žalobce vycházel z toho, že povaha trestní věci i délka trestního řízení, jakož i okolnosti týkající se průběhu trestního řízení, tj. jakým způsobem bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno žalobci a dalším spoluobviněným v budově magistrátu před schůzí rady a zejména neospravedlnitelné zásahy trestního soudce do protokolů o průběhu hlavních líčení v neprospěch obžalovaných, byly zcela shodné, případ spoluobviněné se lišil pouze významným dopadem na její zdravotní stav a zohledněním časové souvislosti trestního řízení s úmrtím jejího otce. Na straně žalobce došlo rovněž k zásahu do osobního a rodinného života, i když oproti případu spoluobviněné se jednalo o méně intenzivní zásah, oproti případu spoluobviněné se však nacházel v mnohem významnější pozici - v době zahájení trestního stíhání zastával funkci [funkce] [funkce] a následně pozici [funkce] [adresa], byl v té době lídrem politické strany [právnická osoba], jeho politická kariéra byla trestním stíháním významným způsobem poznamenána. Za této situace by se žalobci mělo dostat minimálně stejného odškodnění jako v případě této spoluobviněné osoby.

33. Pokud tedy soud I. stupně považoval za přiměřené odškodnění této nemajetkové újmy žalobce částku 1 000 000 Kč, tedy částku nižší, než která byla následně přiznána spoluobviněné žalobce, neshledal odvolací soud tuto částku nepřiměřenou, jak namítala žalovaná.

34. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně ohledně částky 200 000 Kč jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

35. V závislosti na výsledku sporu pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházel přitom z toho, že řízení o odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a za nepřiměřenou délku trestního řízení tímto rozhodnutím odvolacího soudu končí, když řízení o náhradě nákladů obhajného a ušlého zisku byla vyloučena k samostatnému projednání.

36. V řízení před soudem I. stupně ohledně odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku trestního řízení žalobce co do základu uspěl, náleží mu tedy náhrada nákladů řízení jako v případě plného úspěchu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci tak přísluší náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek 4 000 Kč a náklady právního zastoupení za 11 úkonů (převzetí zastoupení, sepis žaloby, replika ze dne 29. 10. 2021, účast u ústního jednání dne 3. 2. 2023, doplnění tvrzení ze dne 4. 5. 2023, účast u ústního jednání dne 12. 5. 2023 – více než 2 hodiny, dne 25. 8. 2023 a dne 6. 12. 2023, vyjádření ze dne 14. 2. 2024, účast u ústního jednání dne 14. 2. 2024) po 5 100 Kč (z tarifní hodnoty 2 x 50 000 Kč) dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024, paušální náhradu hotových výdajů 11 x po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 12 474 Kč, celkem 75 874 Kč.

37. V odvolacím řízení žalobce uspěl ohledně nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, ohledně nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení neuspěl. Odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, neboť řízení ohledně tohoto odškodnění pravomocně skončilo před 1. 1. 2025, a z tarifní hodnoty nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání 200 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025. žalobce uspěl ohledně nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (200 000 Kč), ohledně nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení neuspěl (50 000 Kč), uspěl tedy z 80 %, z 20 % neuspěl, má tedy právo na 60 % nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady za právní zastoupení za 3 úkony učiněné do 31. 12. 2024 (sepis odvolání, účast u ústního jednání dne 19. 9. 2024 a sepis dovolání) po 5 100 Kč (z tarifní hodnoty 2 x 50 000 Kč), jeden úkon za poloviční odměnu 2 550 Kč za účast u ústního jednání dne 26. 9. 2024, při němž byl pouze vyhlášen rozsudek, dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, paušální náhradu hotových výdajů v souvislosti s těmito úkony 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměnu za úkon učiněný po 1. 1. 2025 ( účast u jednání dne 11. 12. 2025) ve výši 9 100 Kč (z tarifní hodnoty 200 000 Kč) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a § 9a odst. 2 písm. a) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, paušální náhradu hotových výdajů v souvislosti s tímto úkonem 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, 21 % DPH z těchto nákladů ve výši 5 470,50 Kč, zaplacený soudní poplatek za dovolání 14 000 Kč, celkem 48 070,50 Kč. Z toho 60 % činí 28 842,30 Kč, tato částka tedy byla žalobci přiznána na náhradu nákladů odvolacího řízení.