58 Co 298/2022- 145

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 81/2019-97 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně výrokem I. konstatoval, že v řízení o žalobě pro zmatečnost vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení [částka].

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (ve znění jejích změn spořívajících v rozšíření žaloby - a to ze dne [datum] o požadavek přiznání příslušenství a ze dne [datum] o požadavek konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost v přiměřené lhůtě) jako náhrady za nemajetkovou újmu (poskytnutí přiměřeného zadostiučinění) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“ případně„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo v přiměřené lhůtě rozhodnuto o jeho žalobě pro zmatečnost ze dne [datum], kterou žalobce napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 356/2011- 414, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], o ustanovení kolizního opatrovníka pro trestní řízení (dále též jen„ žaloba pro zmatečnost“ a„ posuzované zmatečnostní řízení“). Řízení o žalobě pro zmatečnost trvalo od [datum] do [datum], tedy po dobu 6 let a 1 měsíce; následné odvolací řízení trvalo před Městským soudem v Praze od [datum] do [datum], tedy po dobu 9 měsíců. Celková délka řízení tak činila 6 let a 10 měsíců. Žalobce proto vyčíslil požadované odškodnění za první rok soudního řízení částku [částka], za druhý rok částku [částka], za třetí rok částku [částka] a za čtvrtý až šestý rok řízení částku [částka] a za posledních 9 měsíců částkou [částka], kdy výslednou částku ještě zvýšil z důvodu mimořádného velkého významu řízení o 50 %, neboť se jednalo o věc nezletilého dítěte.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně zejména tvrdila, že není dán odpovědností titul pro přiznání nemajetkové újmy, když předmětný úsek opatrovnického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] byl zcela přiměřený a odpovídající procesní aktivitě matky i otce, za níž stát nenese žádnou odpovědnost.

4. Soud I. stupně postupoval v souladu s § 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), když věc rozhodující soudkyně se necítí býti ve věci podjatá, pročež námitka podjatosti není důvodná, přičemž uvedená námitka byla žalobcem vznesena v průběhu jednání, na němž byla věc rozhodnuta.

5. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nárok, který je nyní projednáván v tomto soudním řízení, přičemž žalovaná žádost neshledala důvodnou. Dále měl z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. P 216/2009 za zjištěný průběh opatrovnického řízení - včetně úseku týkajícího se posuzovaného zmatečnostního řízení - který detailně popsal pod bodem 8. odůvodnění svého rozhodnutí (přičemž odvolací soud na tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Za zásadní považoval zjištění o procesních aktivitách žalobce v průběhu opatrovnického řízení, zejména pak poté, co žalobce dne [datum] podal žalobu pro zmatečnost proti označeným usnesením (Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum] a Městského soudu ze dne [datum]) o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilé pro trestní stíhání žalobce, a o tom, že uvedená žaloba o zmatečnost byla zamítnuta ve výroku XVIII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 181/2018-2529 byl rozsudek soudu I. stupně i ve výroku XVIII. potvrzen, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení OdpŠk a konstatoval, že zde jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu žalobce. V řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne [datum] bylo porušeno právo žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk), když o této žalobě bylo soudem I. stupně rozhodnuto až dne [datum], přičemž v období od [datum] do [datum] nebyly v podstatě činěny žádné úkony směřující k rozhodnutí o podané žalobě pro zmatečnost, došlo tak k průtahu v trvání 5 let a 9 měsíců.

7. Při zvažování formy odškodnění nemajetkové újmy žalobce soud I. stupně vyšel z toho, že žalobce v průběhu celého opatrovnického řízení od roku [rok] opakovaně mařil jednání soudu, k jednáním se nedostavoval, bezprostředně před jednáním bezdůvodně žádal o odročení nařízených jednání, podával nedůvodné námitky podjatosti vůči předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 8 i vůči soudcům Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, opakovaně navrhoval, aby bylo rozhodnuto o neúčinnosti doručení jednotlivých podání, která mu byla v rámci opatrovnického řízení doručována (předvolání k jednání či doručení jednotlivých procesních rozhodnutí soudu), přičemž tyto úkony činil i v době od [datum] do [datum], pročež chování žalobce v řízení mělo jednoznačně vliv i na délku posuzovaného řízení o žalobě pro zmatečnost. Délka posuzovaného zmatečnostního řízení tak byla do značné míry způsobena chováním žalobce. Žaloba pro zmatečnost byla následně rozsudkem ze dne [datum] zamítnuta jako opožděná a zjevně nedůvodná. Navíc minimálně od [datum], kdy byla trestní věc vedená proti žalobci odložena, již pro žalobce nemělo žádný význam ustanovení kolizního opatrovníka jeho dcery v rámci vedeného trestního řízení. Význam řízení o žalobě pro zmatečnost pro žalobce byl tedy vzhledem k její opožděnosti minimální a od [datum], kdy byla odložena trestní věc žalobce, pro kterou byl ustanoven opatrovník nezletilé dceři žalobce, byl nulový. Soud I. stupně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (podle níž konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat; forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné; a soud tedy rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě) dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce je v projednávané věci více než dostatečným zadostiučiněním. Rozhodl tak vzhledem ke skutečnosti, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně a zjevně nedůvodně, trestní stíhání, pro které byl kolizní opatrovník„ žalobce“ (správně nezletilé dceři žalobce - poznámka odvolacího soudu) ustanoven, bylo dne [datum] odloženo, a s ohledem na chování žalobce v průběhu celého opatrovnického řízení, kdy žalobce svým postojem a obstrukčními návrhy protahoval rozhodnutí soudu ve věci samé. Poukázal při tom příkladem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 40/2009, a ze dne 18. 2 [datum] sp. zn. 30 Cdo 2681/2014, podle nichž, jestliže nepřiměřená délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, postačí zpravidla jako přiměřené zadostiučinění samotné konstatování porušení práva, neboť v takovém případě lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Soud I. stupně tedy vyhověl žalobě co do požadavku na konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost v přiměřené lhůtě a co do nároku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl v řízení co do základu úspěšný, proto mu za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v pěti paušálních náhradách nezastoupeného účastníka (sepis žaloby, dvakrát návrh na změnu žaloby, dvakrát účast na jednání soudu) po výši 300 podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

9. Proti rozsudku podal včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání žalobce. V doplnění odvolání žalobce namítl, že soud I. stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům; řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností; dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci. Brojil proti závěru o konstatování porušení práva jako postačující formy přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Poukázal na zjištění soudu I. stupně o tom, že v řízení došlo„ k průtahu v trvání 5 let a 9 měsíců“ a že„ v období od [datum] do [datum] nebyly v podstatě činěny žádné úkony směřující k rozhodnutí o podané žalobě pro zmatečnost“, s tím, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi žalobcovým údajným obstrukčním jednáním a vlivem takového jednání na délku posuzovaného řízení. Označil nápadné rozhodnutí za nepřezkoumatelné ohledně důvodů, proč žalobci nebylo poskytnuto zadostiučinění v penězích. Podrobně argumentoval ke své námitce, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně a zjevně nedůvodně, a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o včasnosti podané žaloby pro zmatečnost. Napadený rozsudek tak podle žalobce trpí závažnými vadami„ vzešlými z neúplného a nesprávného dokazování, kdy soud své zjištění neopírá o listinný důkaz, resp. při svých úvahách vycházel z nesprávných tvrzení obsažených v odůvodnění rozsudku opatrovnického soudu, a na druhé straně nepřihlédl a nedostatečně provedl dokazování stran včasnosti podané žaloby pro zmatečnost, když všechny potřebné listiny byly součástí opatrovnického spisu“.„ Protože žaloba pro zmatečnost byla podána včas a důvodně, bylo legitimní očekávání žalobce, že o ní bude rozhodnuto v přiměřené lhůtě, což se objektivně nestalo vzhledem ke zjištění soudu I. stupně, že nebyly v podstatě činěny žádné úkony směřující k rozhodnutí o podané žalobě pro zmatečnost, ač z provedeného dokazování nevyplynuly žádné překážky“. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobci přizná přiměřenou náhradu nemajetkové újmy a náklady odvolacího řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a podle svého uvážení rozhodl o nákladech řízení. Uvedla, že byť nebrojila odvoláním proti přiznání satisfakce ve firmě konstatování porušení práva na spravedlivý proces, i přiznání této satisfakce má za nedůvodné, neboť neshledává délku od podání žaloby pro zmatečnost a rozhodnutí o ní vzhledem k charakteru namítaného řízení za nepřiměřenou. V zásadě zopakovala svoji argumentaci uvedenou před soudem I. stupně, že opatrovnické řízení, v němž jako jeden z mnoha samostatných návrhů byla podána i předmětná žaloba pro zmatečnost, se jako nesporné řízení řídí jiným procesním právním předpisem než sporné řízení, když jeho účelem je výhradně ochrana práv (v daném případě) nezletilé dcery žalobce. Je proto na opatrovnickém soudu, aby stanovil pořadí, v němž bude jednotlivé návrhy projednávat a o nich rozhodovat, a to právě z hlediska jejich významu a důvodnosti pro ochranu práv nezletilé. Žalobce při podání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím, jejich předmětem bylo ustanovení opatrovníka nezletilé v pozici poškozené v trestním řízení vedeném proti žalobci - otci nezletilé, vzhledem k odlišným zájmům nezletilé jako poškozené od jeho zájmů jako trestně stíhaného musel nebo měl vědět, že jeho návrh nelze uvažovat jako významný pro zájem nezletilé, spíše naopak. Opatrovnickým spisem bylo jednoznačně zjištěno a prokázáno, že to byl právě žalobce, který svým jednáním přispíval k délce opatrovnického řízení, resp. jednotlivých dílčích řízení, jedním z nich je posuzované zmatečnostní řízení. Námitky žalobce proti hodnocení opožděného či neopožděného podání žaloby pro zmatečnost jsou pro kvalifikaci jeho nároku právně nevýznamné. Závěr soudu I. stupně v tomto směru je patrný nejen z rozhodnutí opatrovnického soudu o žalobě, ale i ze skutečností zjištěných při provádění důkazu spisem opatrovnického soudu, ostatně i z tvrzení žalobce. Nadto kompenzačnímu soudu nepřísluší hodnotit věcný i procesní průběh namítaného řízení ani závěry orgánů činných v trestním řízení včetně soudu, a hodnotí pouze případné průtahy či délku řízení co do její přiměřenosti.

11. Žalobce při jednání odvolacího soudu doplnil odvolání o námitku, že soud I. stupně neprovedl žalobcem v podání doručeném soudu I. stupně dne [datum] navrhované důkazy znaleckým posudkem vyhotoveným v opatrovnickém řízení a výslechem žalobce, pročež je v tomto směru napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Uvedené důkazy navrhl k prokázání významu řízení o žalobě pro zmatečnost pro žalobce a jeho vztahu s nyní již zletilou dcerou,„ který je nevratně narušen dlouhodobým trestním řízením, které skončilo odložením trestní věci z důvodu, že se nejedná o trestný čin“. K tomu uvedl, že případné zrušení rozhodnutí o ustanovení opatrovníka v trestním řízení mohlo napravit nežádoucí stav, kdy opatrovník roky toleroval nezákonné úkony v trestním řízení a jeho nepřiměřenou délku, a určitou mírou i přispět k obnově narušených citových vazeb mezi otcem a dcerou. Dále uvedl, že zde existují nové skutečnosti, které nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu I. stupně, když po vyhlášení rozsudku byla trestní věc žalobce předána z důvodu podezření na navádění dcery žalobce k jeho obvinění z opakovaného [činu] [anonymizováno] Městským státním zastupitelstvím policejnímu orgánu Vojenského zpravodajství, který ve věci činí úkony v trestním řízení, přičemž výsledek šetření má podle žalobce vysoký význam pro další vztahy žalobce s dcerou.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné rozhodnutí ve věci. Pročež - byť to soud I. stupně ve svém rozhodnutí výslovně neuvedl, nebylo pro nadbytečnost potřeba provádět další žalobcem v řízení před soudem I. stupně označené důkazy, a návrh na jejich provedení v odvolacím řízení zamítl i odvolací soud. Soud I. stupně učinil rovněž správný závěr, že v posuzovaném zmatečnostním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk došlo. Pokud posuzované zmatečnostní řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy téměř 7 let, překročila délka jeho trvání hranice přiměřenosti. V důsledku toho žalobci vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje a kterou je třeba kompenzovat přiměřeným zadostiučiněním.

14. Odvolací soud připomíná, že při určení vhodné formy satisfakce (dle § 31a odst. 2 OdpŠk) je třeba zohlednit konkrétní skutkové okolnosti daného případu a mít na zřeteli, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce, a pokud by samo o sobě nepředstavovalo postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na místě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech tedy bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby (srov. bod V Stanoviska nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 40/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4362/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3087/14).

15. V této souvislosti soud I. stupně zcela správně vyšel z procesního chování žalobce během opatrovnického řízení, na které je nutno nahlížet jako na jeden celek, jehož dílčí součástí je i posuzované zmatečnostní řízení. V průběhu řízení činí účastník řízení řadu úkonů, které mohou na celkovou délku řízení působit jak pozitivně, tak negativně. K nárůstu celkové délky řízení přispěje poškozený negativně zejména svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhům, opakované podávání předběžných opatření apod.). Takové jednání je nutno zohlednit i při určování formy poskytovaného zadostiučinění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2933/2009). Soud I. stupně popsal obstrukční procesní aktivitu žalobce, a byla to právě tato aktivita, která odsunula samotné rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost. Řízení o žalobě pro zmatečnost je přitom nutno posuzovat jako integrální součást řízení, ve vztahu k němuž byla taková žaloba podána (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2303/2011). Ke shodnému závěru dospěl odvolací soud v řízení vedeném týmž žalobcem proti téže žalované, jako v projednávané věci, vedeném pod sp zn. 30 Cdo 365/2020, kdy rozhodoval o odvolání žalobce ve věci jeho požadavku na přiznání zadostiučinění za jiné zmatečnostní řízení, které bylo integrální součástí téhož opatrovnického řízení, jako v projednávané věci, a které trvalo od [datum] do [datum].

16. Ze zjištění soudu I. stupně v projednávané věci ohledně průběhu opatrovnického řízení ve věci nezletilé dcery žalobce se podává, že průběhu trvání posuzovaného zmatečnostního řízení bylo rozhodováno celkem 29x o procesních návrzích účastníků opatrovnického řízení Městským soudem v Praze, přičemž bylo rozhodováno i meritorně o odvoláních proti třem rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 8; celkem 11x rozhodl Ústavní soud o ústavních stížnostech žalobce, které byly odmítnuty. Bylo podáno 5 návrhů na vydání předběžných opatření, o kterých bylo rozhodováno; 1x byla uložena pořádková pokuta; dvakrát bylo rozhodováno o námitce místní nepříslušnosti soudu; žalobce podal celkem 8 námitek podjatosti soudců, o kterých bylo následně rozhodováno Městským soudem a Vrchním soudem v Praze, nesouhlasil s určením opatrovníka, podal návrhy na vyslovení neúčinnost doručování, opakované návrhy na zrušení opatrovnictví a prominutí zmeškání lhůty (celkem 4), ve věci bylo opakovaně rozhodováno ve věci znaleckých posudků (celkem 4x) a o znalečném; žalobce podal 3 návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, o kterých bylo rozhodováno, 3 stížnosti, 2 žaloby pro zmatečnost a 2 žaloby na obnovu řízení, žádosti o změnu opatrovníka, podněty ke zrušení předběžných opatření a dále 12 návrhů za schválení právního úkonu za nezletilou, 4 žádosti o přerušení řízení a 6 žádostí o odročení jednání. S ohledem na shora uvedené, za situace, kdy žalobce opakovaně podával námitky podjatosti věc rozhodujících soudů, či stížnosti, o kterých bylo opakovaně rozhodováno v neprospěch žalobce, kdy využíval řádných i mimořádných prostředků, které mu právní řád skýtá, proti téměř všem rozhodnutím v opatrovnickém řízení vydaným, lze uzavřít, že to byl sám žalobce jak otec nezletilé, kdo prodlužoval posuzované zmatečnostní řízení jako integrální součást opatrovnického řízení podáváním mnoha procesních návrhů, o kterých muselo být následně rozhodováno, a to obstrukčními procesními úkony, které bránily tomu, aby ve věci bylo urychleně rozhodnuto ve věci samé.

17. Zcela správný je pak závěr soudu I. stupně o zcela minimálním, respektive do od [datum] zcela nulovém, významu posuzovaného zmatečnostního řízení pro žalobce. V judikatuře Nejvyššího soudu byl rovněž přijat závěr, že při posuzování délky řízení a formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění pro poškozeného je možno přihlédnout k tomu, že poškozený podal zjevně (na první pohled) bezdůvodnou žalobu. Tak je tomu např. pokud žalobce uplatnil nárok, o němž již v době podání žaloby věděl, že je promlčený (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3370/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1/13, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3172/2012). Je totiž zřejmé, že žalobce, který takovou zřejmě bezúspěšnou žalobu podal, nemohl být po dobu řízení ve stavu nejistoty ohledně toho, jak řízení dopadne. Uvedená judikatura dopadá do poměrů projednávané věci, když předmětná zmatečnostní žaloba byla podána zjevně opožděna, jak se podává ze závěrů rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum] k výroku XVIII., kterým byla předmětná zmatečnostní žaloba zamítnuta. V tomto směru lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně o minimálním významu posuzovaného zmatečnostního řízení pro žalobce. Zcela správný je pak závěr o tom, že význam žalobce byl nulový od okamžiku, kdy trestní řízení vedené proti žalobci ve věci pohlavního zneužívání nezletilé, pro které k ochraně zájmů nezletilé byl nezletilé ustanoven kolizní opatrovník, proti jehož ustanovení žalobce v posuzovaném zmatečnostním řízení brojil, bylo odloženo. Za situace, že žalobce již dne [datum] brojil zmatečnostní žalobou proti ustanovení kolizního opatrovníka jeho nezletilé dceři pro trestní řízení dne [datum], pak tato časová souvislost vyvrací jeho tvrzení o zvýšeném významu posuzovaného zmatečnostního řízení pro jeho osobu, který odůvodňoval tím, že zrušení rozhodnutí o ustanovení opatrovníka v trestním řízení mohlo napravit nežádoucí stav, kdy opatrovník„ roky“ toleroval nezákonné úkony v trestním řízení, a mělo„ určitou mírou i přispět k obnově narušených citových vazeb mezi otcem a dcerou“.

18. S ohledem na shora uvedené, lze uzavřít, že soud I. stupně dospěl ke zcela správnému závěru, že presumovanou nemajetkovou újmu lze v projednávané odčinit konstatováním porušení práva. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu jednání) za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast při jednání) ve výši po [částka] podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky.

Poučení