58 Co 304/2022- 482

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupená advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] o [částka] s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 302/2018-440 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení těchto částek z titulu servisní smlouvy ze dne [datum] a smlouvy o zajištění webhostingových služeb ze dne [datum] na základě čtyř faktur v žalobě označených.

3. Žalovaná se bránila tím, že servisní smlouva byla uzavřena pod nátlakem ze strany žalobkyně, která se zavázala dořešit množství chyb, které vykazovaly dva e-shopy jí vytvořené na základě předcházející smlouvy za 1,2 mil. Kč. Služby nebyly poskytovány řádně, proto si musela žalovaná zajistit jejich část u externích dodavatelů za [částka]. Nebylo doloženo řádné vyúčtování skutečně provedených prací a nebylo prokázáno, že by práce byly skutečně provedeny. Služby byly reklamovány v e-mailové korespondenci. Z důvodu podstatného porušení smluv žalovaná odstoupila od obou smluv dne [datum]. Z procesní opatrnosti započetla proti uplatněné pohledávce pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalobkyni vzniklo tím, že přijímala od žalované v letech 2014 – 2017 peněžité plnění poskytnuté bez právního důvodu.

4. Žalobkyně s argumentací žalované nesouhlasila s tím, že služby prováděla řádně, jejich vadnost ani nebyla reklamována. Smlouva o zajištění webhostingových služeb zanikla uplynutím výpovědní doby ke dni [datum] na základě výpovědi žalobkyně pro neplacení vyúčtování, servisní smlouva zanikla po vzájemné dohodě k [datum], neboť žalovaná si začala webhosting zajišťovat prostřednictvím třetí osoby.

5. Soud I. stupně rozhodl v dané věci podruhé poté, co byl předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 302/2018-177, zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 164/2020-205 a věc byla vrácena soudu I. stupně. Odvolací soud tehdy učinil závěr, že uvedenými smlouvami byla sjednána tzv. paušální platba, žalobkyně měla právo na odměnu za služby zde uvedené bez ohledu na množství vykonané práce. Žalobkyně tak musela pro splnění nároku na odměnu poskytovat sjednané služby, ale odměna nebyla vázána na provedení konkrétní práce v konkrétním měsíci. Žalobkyni tak tížilo důkazní břemeno, že práce uvedené ve smlouvách v době trvání smluvního vztahu vykonávala, pokud žalovaná namítala vadnost prací, bylo na ní, aby tvrdila a prokázala, že tyto vady u žalobkyně reklamovala a jaké důsledky z těchto vad vyvozovala. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby zjistil, které žalobcem účtované práce jsou mezi účastníky sporné (o nichž žalovaný tvrdí, že nebyly provedeny nebo byly provedeny vadně) a provedl žalobcem označené důkazy k prokázání provedení těchto prací, případně důkazy označené žalovaným k vadám těchto prací a k reklamacím vad a aby posoudil, jaký dopad měly případné vady na nárok žalobce na sjednanou odměnu, zda žalovaný platně odstoupil od daných smluv a jaké důsledky toto odstoupení mělo.

6. Žalovaná následně doplnila svá tvrzení, že se žalobkyně zavázala v roce [rok] dodat žalované v průběhu jednoho roku 3 e-shopy, nedodržovala termíny, v roce [rok] požadovala pokračování spolupráce formou uzavření smluv o webhostingu a servisu, i poté neposkytovala plnění řádně, webhosting byl převážně nefunkční, servisní smlouvu považovala za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem s tím, že e-shopy nebyly předány a dokončeny, po žalované je požadována cena za opravu žalobkyní provedeného nedokončeného díla. Dále uvedla výčet vad, které spatřovala v činnosti žalobkyně s tím, že vady byly reklamovány [datum] a [datum].

7. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že smlouvou o zajištění webhostingových služeb se žalobkyně zavázala poskytovat žalované webhosting za jednorázový poplatek ve výši [částka] + DPH a [částka] bez DPH za každý kalendářní měsíc trvání smlouvy. Žalobkyně webhosting žalované poskytovala, žalovaná služby poskytnuté v říjnu [rok] – dubnu [rok] a účtované citovanými fakturami neuhradila. V průběhu poskytování služeb došlo jednou k výpadku webu, tato vada byla kompenzována po vzájemné dohodě stran slevou z ceny díla. Smlouva o webhostingu byla vypovězena v souladu se smlouvou ve výpovědní lhůtě dvou kalendářních měsíců počínaje [datum] Servisní smlouvou se žalobkyně zavázala provádět servis aplikace, zejména běžné změny a úpravy, včetně rozšiřování používaného software, odstraňování závad žalobkyní nalezených, odstraňování závad (poruch) nahlášených žalovanou a obnovení provozu po havárii za [částka] měsíčně + DPH. Vyúčtování paušální odměny evidencí skutečně provedených prací měla žalobkyně provést pouze na žádost žalované. Žalovaná tuto evidenci požadovala až po skončení února [rok]. Žalobkyně servis v lednu a únoru 2018 poskytovala a řádně vyúčtovala, žalovaná jej však neuhradila. Žalovanou tvrzené vady vznikly před uzavřením smlouvy nebo po jejím ukončení, komunikace v BaseCampu neměla charakter reklamace, ale požadavků dle servisní smlouvy. V následné písemné komunikaci žalované nebyly vady konkrétně vytčeny. Jako nárok z vad díla zvolila žalovaná odstoupení od smlouvy.

8. Po právní stránce věc posoudil jako dvě smlouvy o dílo dle § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně žalované poskytla plnění sjednané ve smlouvě o poskytnutí webhostingu, žalované tak vznikla povinnost uhradit za provedené dílo sjednanou cenu se splatností dle předložených vyúčtování, povinnost zaplatit cenu za příslušný měsíc vznikala každý měsíc. Jelikož šlo o nepřetržité plnění, také právo na slevu z díla vznikalo pro plnění za každý měsíc zvlášť, vady vzniklé v jednom měsíci, nemohly mít vliv na plnění poskytnutá v odlišných měsících. V měsíci listopadu 2017 vykazovalo dílo vadu spočívající ve výpadku webu, nároky z této vady vyřešily strany vzájemnou dohodou o slevě z ceny díla (kompenzací). Dle § 2107 odst. 3 o. z. nebylo možno po uzavření dohody o vypořádání vady volbu nároku z vad měnit. V řízení nebylo zjištěno, že by byl smluvní vztah ukončen dříve, než ve dvouměsíční výpovědní lhůtě. Nárok žalobkyně na zaplacení webhostingových služeb tak shledal důvodný. Žalobkyně poskytovala žalované i plnění ze servisní smlouvy, které řádně vyúčtovala, čímž jí dle § 2610 o. z. vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Provádění servisu webu a jeho změny vyplývalo z povahy poskytnutého plnění (e-shopu) a plynutí času. Takové plnění proto nepředstavovalo rozpor s dobrými mravy ani zásadami poctivého obchodního styku. Obě strany smlouvy byly podnikatelé, i kdyby na webu vady existovaly a strany se rozhodly na plnění z vad rezignovat a dohodly se na další spolupráci formou servisní smlouvy, šlo by o obchodní dohody, uzavřené v rámci jejich smluvní autonomie. Žalované právo na slevu z ceny díla dle § [číslo] ani § 2107 o. z. nenáleželo. Pro právní posouzení věci považoval za podstatné rozlišení díla dle smlouvy z roku 2015 (zhotovení webu) a díla dle servisní smlouvy z [datum] (servisu) prováděného v měsících lednu a únoru [rok]. Servisem byly dle smlouvy běžné úpravy webu dle dohody stran a ve sjednaném rozsahu, nikoli jeho zásadní koncepční změny. Svědci [příjmení] a [příjmení] přitom uváděli, že o takové koncepční změny žalovaná usilovala, neboť měla představu jiného řešení webu. Nebylo proto porušením smlouvy, pokud žalobkyně koncepční změny webu neprovedla. Také z provedené e-mailové komunikace vyplynulo, že žalovaná uzpůsobovala svoje zadání časové náročnosti úkolu a počtu vyčerpaných hodin v daném měsíci, aby nemusela platit vícepráce.

9. Soud I. stupně poukázal na to, že účastníci sjednali poskytování nepřetržitého plnění spočívajícího v servisu poskytovaném a účtovaném měsíčně. Právní úprava odpovědnosti z vad je postavena na zásadě uměřenosti vzniklé vady a vzniklého nároku z vad. Nárok z vad kompenzuje újmu, která poškozenému vznikne neřádným plněním. Proto újma vzniklá na části nepřetržitého plnění má vliv pouze na protiplnění za toto vadně poskytnuté dílčí plnění. Proto ani vady vzniklé před lednem 2018 nemohly mít vliv na nárok na zaplacení ceny za plnění poskytnuté v lednu a únoru 2018. Na nárok na zaplacení plnění poskytnutého v lednu a únoru 2018 nemohlo mít vliv ani neposkytnutí evidence prací za únor 2018. Žalobkyně byla povinna evidenci poskytnout k žádosti žalované (v přiměřené lhůtě). Pokud tedy došlo k porušení povinnosti předložit evidenci, došlo k ní v březnu 2018. Plnění za březen 2018 však nebylo předmětem tohoto řízení. Obdobně nevyřízení požadavků dle bodu 24 nemohlo mít na nárok na zaplacení díla vliv, stejně tak jako skutečnost, že se web žalobkyně po více než roce od ukončení smlouvy a provozování webu [právnická osoba] objevil na internetových stránkách třetí osoby. Adresování požadavku na úpravu webu a odstranění jeho nefunkčností a vyřízení těchto požadavků bylo principem plnění dle servisní smlouvy. Proto vadou nemohla být chybná koncepce dříve vytvořeného webu, ale pouze nesplnění pokynu žalované s tím však, že takové nesplnění muselo být reklamováno. [příjmení] takové právní jednání splňovalo základní podmínky určitosti, muselo by s ohledem na povahu plnění servisní smlouvy z reklamačního projevu jasně vyplývat, že jde o reklamaci, nikoli o požadavek na servis webu a musel by být srozumitelně uplatněn konkrétní nárok z vad. Takový projev vůle BaseCamp neobsahoval. Komunikace v BaseCampu za leden a únor 2018 neměla povahu reklamace vad, ale plnění dle servisní smlouvy.

10. Ohledně dalších navržených důkazů poukázal na to, že k tvrzeným vadám byly výpisy z BaseCampu soudem již provedeny. V žádné z fází soudního řízení žalovaná netvrdila další vady. Netvrdila ani, že by v rámci reklamací uplatnila nárok na slevu z ceny díla, v rámci reklamace z [datum] uplatnil nárok na odstoupení od smlouvy, reklamace jiných než popsaných„ vad“ nebyly tvrzeny. Poukázal na to, že úkolem soudu není vyhledávat v prováděných důkazech chybějící skutková tvrzení, proto nebyly prováděny k vadám a jejich reklamacím další důkazy pro jejich nadbytečnost. Požadavky na určitost reklamací nesplňovaly ani přípisy právního zástupce žalované, ze kterých neplynulo, které konkrétní dílčí plnění žalobkyně neposkytla (které požadavky nesplnila). Konkrétní nárok z vad byl uplatněn až [datum], kdy žalovaná pro vady plnění odstoupila od smlouvy. I toto právní jednání nemohlo pro svoji neurčitost vyvolat zamýšlené účinky. Odstoupení od smlouvy by se dle § 2004 odst. 4 o. z. mohlo vztahovat pouze k částečnému plnění. Žalovaná by však mohla částečně odstoupit od smlouvy o dílo dle § 2593 o. z. pouze tehdy, pokud by bylo možno k té části plnění žalobkyně, od níž žalovaná odstoupila, přiřadit ve shodě s předchozí projevenou vůlí smluvních stran ekvivalent protiplnění žalobkyně. Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018 Ani tyto požadavky právní jednání žalované nesplňovalo, neboť nebylo možno určit, od kterého částečného plnění bylo odstoupeno. Poukázal dále na to, že hosting a servis webu mohl být poskytován dvěma na sobě nezávislými subjekty, proto nešlo o smlouvy na sobě závislé.

11. Pokud se žalovaná bránila zápočtem nároku z bezdůvodného obohacení, které nebylo předmětem pravomocného rozsudku soudu, nepovažoval soud I. stupně zápočet za možný dle § 1987 odst. 2 o. z. s tím, že zjišťování skutkového stavu v dané věci bylo velmi složité, i tento nárok je skutkově velmi obtížný a uspokojení nároku žalobkyně nelze zdržovat složitým prokazováním protipohledávek žalované, poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017.

12. Žalobě tedy v celém rozsahu vyhověl včetně požadovaného příslušenství s odkazem na § 1968 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek, za zálohu na náklady svědečného a náklady právního zastoupení v celkové výši [částka].

14. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně, že zatížil řízení vadou, pokud nezohlednil tvrzení a důkazy, které v řízení předložila. Namítala, že z provedeného dokazování vyplývá, že po celou dobu trvání smluvního vztahu mělo být zhotovováno dílo – 2 e-shopy, mezi účastníky byl dohodnut harmonogram prací, který nebyl ze strany žalované dodržen, žalobkyně v roce 2015 přiznala, že lhala o stavu vývoje a žádala o pokračování ve zhotovení díla nějakou písemnou smlouvou, proto došlo k formálnímu podpisu smlouvy o servisu a hostingu. Poukázala na to, že předmětem tzv. servisní smlouvy byly změny a úpravy softwaru, odstraňování nalezených závad či poruch, tedy dokončení rozpracovaného díla (softwaru) dle ústní dohody tak, aby bylo bez vad a nedodělků. Podpis smluv v roce 2017 byl ryze formálním, přičemž předmět smluvního vztahu byl stále tentýž. Poukázala přitom na § 556 odst. 2 o. z., dle něhož se při výkladu projevu vůle přihlíží i k zavedené praxi mezi stranami. Soud I. stupně nesprávně posoudil ujednání stran o odstranění vad smlouvou o dílo, takovou smlouvu platně sjednat nelze, neboť práva na odstranění vad objednateli přísluší ze zákona bezplatně. Takové právní jednání mělo být posouzeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy a s poctivým obchodním stykem. Namítala dále, že předmět díla je v servisní smlouvě formulován neurčitě, ani z toho důvodu nemohla být smlouva platně uzavřena. Poukázala dále na to, že právo na zaplacení ceny díla vzniká až dokončením a předáním díla, žalobkyně měla vytvořit bezvadné nehmotné dílo (2 funkční e-shopy), práce žalobkyně nebyly doloženy, v systému BaseCamp je pouze soupis bez datace, mnohé položky neodpovídají předmětu smlouvy, není z nich zřejmé, o jaké plnění by se mělo jednat, žalované nebyla předkládána sjednaná podrobná měsíční evidence skutečně provedených prací. Žalovaná byla nucena kvůli nespolehlivosti žalobkyně zajistit některé práce prostřednictvím externích dodavatelů za [částka]. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně ohledně časové souslednosti řešení reklamací s tím, že není podstatné, zda byla reklamace přičítána k roku [rok] či roku [rok], ve všech případech bylo povinností žalobkyně reklamované vady zhotoveného díla odstranit. Poukázala na jednotlivé požadavky, které vůči žalobkyni uplatnila ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Namítala dále, že ani hosting nebyl funkční. Neodbornost žalobkyně dokládal poslední incident, kdy žalobkyně spustila na cizích webových stránkách obsahovou prezentaci žalované. Namítala, že žalobkyně v koncentrační lhůtě nedoložila provoz a funkčnost serverů, pouze předložila jakési sprintscreeny, které o ničem reálném nevypovídají. Nesouhlasila s tím, že by požadavky v předcházejících měsících neměly mít vliv na rozhodnutí soudu, poukázala na to, že označené vady nedokončeného a nepředaného díla nikdy odstraněny nebyly. Vytýkala dále soudu I. stupně, že pominul ujednání článku I. odst. 3 servisní smlouvy, dle něhož mělo být provedené dílo řádně dokončené a předané žalované, fakturované položky nebyly řádně prováděny. Namítala rovněž, že žalobkyně měla předložit evidenci skutečně provedených prací s uvedením doby trvání, pokud takový dokument nebyl předložen, nemohla nastat splatnost ceny díla. Závěry soudu I. stupně považovala za neobjektivní a vnitřně rozporné, pro nedostatek skutkových zjištění považovala rozsudek za nepřezkoumatelný. Žádala, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

15. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Uvedla, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně poskytovala žalované na základě servisní smlouvy servisní služby, a to dálkovou správu po internetu. Na základě webhostingové smlouvy poskytovala žalované virtuální servery na síti internet pro žalovanou vybrané internetové adresy. Konkretizovala dále činnosti, které byly fakturovány čtyřmi fakturami, jejichž úhrada je předmětem sporu. Poukázala na kasační rozhodnutí odvolacího soudu, v němž byl učiněn závěr, že byla sjednána tzv. paušální platba za služby, tj. platba bez ohledu na rozsah a obsah poskytnutých služeb. V průběhu řízení přitom bylo prokázáno, že sjednané práce byly pro žalovanou prováděny. Přes poučení soudu žalovaná nebyla schopna konkretizovat svou obranu tvrzeními, kdy, jak a jaké vady u žalobkyně reklamovala a jaké důsledky z toho dovozuje. Tvrzení žalované, že obsahem a účelem Servisní smlouvy bylo uzavření smlouvy o dílo na vytvoření dvou e-shopů, považovala za překvapivé a v rozporu s průběhem řízení před soudem I. stupně. Poukázala na to, že žalovaná předtím tvrdila, že smlouva o dílo na vytvoření dvou e-shopů byla uzavřena v roce 2014 ústně a předcházela meritu projednávané věci. [jméno] argumentaci tak shledávala účelovou ve snaze odvést pozornost od nedostatečnosti svých tvrzení a neunesení důkazního břemene. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

16. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

17. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované neshledal opodstatněným.

18. K upřesnění skutkových zjištění zopakoval dokazování Servisní smlouvou ze dne [datum] dle § 213 a§ 213a o. s. ř. a vzal za prokázané, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovanou provádět následující činnosti – poskytování podpory a údržby internetové aplikace Underwood, jakož i dalších elektronických aplikací specifikovaných v Příloze 1 a upravování a rozšiřování aplikace Underwood a rozšiřování dalších elektronických aplikací specifikovaných v Příloze 1 dle aktuálních a přiměřených požadavků žalované (článek I. bod 1. písm. a) a b) smlouvy), přičemž tento servis zahrnoval zejména běžné změny a úpravy, včetně rozšiřování používaného software, odstraňování dodavatelem nalezených závad, odstraňování závad (poruch) nahlášených žalovanou a obnovení provozu po havárii (článek I. bod 2 smlouvy), přičemž se žalovaná zavázala řádně provedené dílo od žalobkyně přebírat, poskytovat jí nezbytnou součinnost a za řádně dokončené a předané dílo zaplatit odměnu ve výši a způsobem sjednaným v této smlouvě (článek I. bod 3. smlouvy).

19. Cena díla byla sjednána v článku III bodu 1. ve výši [částka] měsíčně + DPH. V bodu 2. téhož článku bylo sjednáno, že tato odměna představuje 100 hodin provádění servisu při sazbě 1 000 Kč/hodinu. Žalobkyně měla povinnost na výslovnou žádost žalované po skončení každého jednotlivého měsíce provést vyúčtování paušální odměny evidencí skutečně provedených prací s uvedením doby skutečného trvání těchto prací, jakož i celkové doby prováděných prací v daném měsíci. Pokud by celková doba paušálních služeb přesáhla v jednom kalendářním měsíci 100 hodin, měly být hodiny nad tuto hranici při splnění podmínek dále specifikovaných účtovány samostatně za poplatek 1 500 Kč/hodinu. Pokud by celková doba paušálních služeb nedosáhla v jednom kalendářním měsíci 100 hodin a paušální služby tak nebyly vyčerpány, měl být žalované účtován sjednaný paušál [částka] + DPH a zbývající hodiny měly být převedeny do dalšího kalendářního měsíce s tím, že tyto hodiny neměly být v dalším období považovány za hodiny nad rámec paušální odměny a neměly být tedy zvlášť účtovány. Takto bylo možno nevyčerpané paušální hodiny (maximálně 10 hodin) převádět vždy maximálně 3 měsíce po sobě jdoucí, přičemž po uplynutí této doby byly považovány za vyčerpané. V bodu 3. téhož článku bylo sjednáno, že paušální odměna a případná odměna za práce nad rámec paušálních služeb bude hrazena na základě faktur vystavených žalobkyní žalované vždy za již uplynulý kalendářní měsíc a tyto odměny budou splatné do 14 dnů ode dne vystavení faktury.

20. Odvolací soud poté neshledal odvolání žalované důvodným, soud I. stupně postupoval v souladu s pokyny odvolacího soudu, provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy odpovídajícím způsobem vyhodnotil a věc rovněž správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud se s jeho závěry skutkovými i právními v zásadě ztotožnil.

21. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně prokázala, že práci pro žalovanou vykonávala – a to nejen komunikací v BaseCamp, jejíž obsah žalovaná zpochybňovala, ale i prostřednictvím výpovědí svědků, na druhé straně žalovaná neprokázala, že by reklamovala vady sjednaných prací (díla), že by uplatnila nárok z titulu odpovědnosti za vady – slevu z ceny díla, pokud vady vytýkala, souviselo to se servisní prací, tyto výtky nebylo možno považovat za uplatnění nároku z vadného plnění. Charakteru sjednaného plnění (servisní služby) přitom odpovídá, že byly oznamovány závady, aby mohly být odstraněny, to však nelze považovat za reklamace sjednaného plnění.

22. Soud I. stupně správně rozlišil původní smluvní vztah – vytvoření e-shopů a následně uzavřené smlouvy, jejichž plnění je předmětem tohoto sporu. Tyto smlouvy na sebe navazovaly, avšak jejich plnění byla rozdílná. Pokud žalovaná tvrdila vadné vytvoření e-shopů, nemělo to žádný vliv na posouzení dané věci, neboť se jednalo o plnění vyplývající z jiné smlouvy. Ostatně sama žalovaná uváděla, že uzavření předmětných smluv předcházela ústní smlouva o vytvoření e-shopů.

23. Pokud žalovaná tvrdila, že dané smlouvy měly řešit odpovědnost žalobkyně z titulu vadného plnění předchozí smlouvy o dílo, z čehož dovozovala neplatnost smluv, takový závěr nelze ze smluv ani z dalších provedených důkazů dovodit. Ve smlouvách je předmět plnění zcela jasně specifikován (servisní a webhostingové služby) včetně odměny za tato plnění. Nelze tak přisvědčit ani námitce žalované o neurčitosti předmětu díla, z čehož rovněž dovozovala neplatnost smlouvy. Pokud žalovaná tvrdila, že těmito smlouvami byla řešena odpovědnost žalobkyně za vady díla ústně sjednaného (vytvoření e-shopů), tomu obsah smlouvy neodpovídal, zcela zřetelně byly sjednány servisní služby, odvolací soud poukazuje rovněž na sjednanou odměnu ve značné výši, na kterou by žalobkyně neměla nárok, pokud by měla odstraňovat vady svého díla. Těžko tak lze uvěřit tvrzení žalované, že by se dobrovolně zavázala k úhradám vysokých částek za práce, které by jí měla žalobkyně poskytnout bezplatně. I pokud by tomu tak bylo a žalovaná by rezignovala na své nároky z titulu vad předchozího díla a rozhodla se tyto případné vady řešit danými smlouvami, poukázal soud I. stupně správně na to, že žalovaná jednala v rámci své smluvní autonomie. Žalovaná se tak nyní nemůže dovolávat neplatnosti takto projevené své vlastní vůle. Takové ujednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy ani zásadami poctivého obchodního styku. Obě smluvní strany jsou podnikatelé, nejednalo se o situaci, kdy by žalovanou bylo možno považovat za slabší stranu ve smyslu § 433 odst. 2 o. z., když smluvní vztah nenaplňuje znaky významné a nedůvodné nerovnováhy v právech a povinnostech stran dle § 433 odst. 1 o. z. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že při výkladu smlouvy nebylo postupováno dle § 556 o. z., když obsah smlouvy, vzájemná práva a povinnosti stran, byl zcela jasně vymezen, nevzbuzoval žádné pochybnosti o tom, co bylo mezi účastníky sjednáno; motivace účastníků smlouvy přitom není pro výklad obsahu smlouvy významná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2637/2015).

24. Pokud žalovaná poukazovala na podmínku řádného předání díla, je třeba toto ujednání posoudit v souvislosti s charakterem služeb, které žalobkyně žalované poskytovala, jako obecnou deklaraci požadavku na splnění pokynů žalované. To ostatně vyplývá i z toho, že zaplacení sjednané ceny nebylo vázáno na předání konkrétního díla (uskutečnění konkrétní práce) či jeho části. A nebylo vázáno ani na předložení evidence skutečně provedených prací, jak se žalovaná mylně domnívala. Takový požadavek ze smlouvy nevyplývá, vyúčtování a evidence mělo být předloženo pouze na výslovnou žádost žalované, již z toho je zřejmé, že se nepředpokládalo, že by mělo být podkladem pro fakturaci. To ostatně souvisí i s tím, že byla sjednána tzv. paušální odměna, pro jejíž zaplacení nebyla evidence skutečně provedených prací podstatná. Pro vznik nároku žalobkyně na sjednanou tzv. paušální odměnu tedy postačovalo, pokud žalobkyně prokázala, že sjednané práce pro žalovanou prováděla.

25. Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení, a to odměna za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrada hotových výdajů 2 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT, včetně 21 % DPH z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka].

Poučení