58 Co 341/2024 - 222

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [název] [IČO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] jednající [název] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] o zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. května 2024, č. j. 19 C 86/2021-182 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl (v pořadí již druhým rozsudkem) o nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím požadovaném z titulu náhrady majetkové újmy (škody) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti státu za škodu“), která měla žalobkyni vzniknout tím, že v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“), se pohledávky (za společností [právnická osoba]., [IČO] - dále též jen „AZ-Audit“), která byla v posuzovaném řízení v postavení žalované, staly nevymahatelnými.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ke své obraně sporovala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu a v příčinné souvislosti s ním tvrzený vznik majetkové újmy. Nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyní u žalované z tvrzeného nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum] s tím, že pro absenci odpovědnostního titulu na nárok ničeho nehradila. [právnická osoba] řízení vydaný první (zamítavý) rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl (k odvolání žalobkyně) rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrzen (když odvolací soud měl za správný závěr soudu I. stupně o tom, že je namístě žalobu zamítnout pro předčasnost s ohledem na vedení exekučního řízení žalobkyní vůči primárnímu dlužníkovi [název]). Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (k dovolání žalobkyně) byly rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu I. stupně zrušeny v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky [částka] s příslušenstvím a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že soud rozhodující v řízení o náhradě škody si může sám posoudit otázku, zda žalobkyně bude moci při pravidelném běhu událostí (tedy v přiměřené době) dosáhnout uspokojení své pohledávky, přičemž pro toto posouzení není podstatné toliko zjištění, zda a s jakým výsledkem [podezřelý výraz] směřující k vymožení této pohledávky již pravomocně skončilo či nikoli, podstatné jsou skutkové okolnosti daného případu; odvolací soud ani soud I. stupně se nezabývaly posouzením, zda bude žalobkyně při pravidelnému běhu událostí prokazatelně moci reálně dosáhnout v přiměřené době uspokojení své pohledávky po dlužníkovi (včetně např. existence zpeněžitelného majetku a jeho dostatku ve vztahu k výši pohledávky, situaci dlužníka, který neměl statutární orgán oprávněný za něj jednat, výše uplatňované pohledávky a jejího příslušenství apod.).

5. Jak soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, v návaznosti na závazný právní názor Nejvyššího soudu na ústním jednání dne [datum] postupem dle § 118a odst. 1, 3 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“), vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení, jakými konkrétními průtahy posuzované řízení trpělo a k jakému datu by při pravidelném běhu událostí bez tvrzených a prokázaných průtahů řízení pravomocně skončilo, a dále aby doplnila svá tvrzení, že dlužník měl ke dni, kdy by posuzované řízení pravomocně skončilo, nebýt tvrzených a prokázaných průtahů v posuzovaném řízení, majetek dostatečný k tomu, aby při pravidelném běhu událostí žalobkyně dosáhla uspokojení své pravomocně přiznané pohledávky z tohoto majetku. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala svým podáním ze dne [datum], ve kterému uvedla průtahy posuzovaného řízení s tím, že pokud by řízení nebylo těmito žalobkyní tvrzenými průtahy zatíženo, skončilo by nejpozději [datum] a dále, že s ohledem na příjmy dlužníka v tomto období v řádech [částka]. Kč ročně má za to, že by tyto tvořily majetek dostatečný k tomu, aby pohledávka žalobkyně byla uspokojena, přičemž pokud by soud I. stupně dospěl k závěru, že řízení se stalo nepřiměřeně dlouhým až po [datum], svá tvrzení o dostatečném majetku k takovému datu doplní. V průběhu ústního jednání dne [datum] soud I. stupně sdělil svůj předběžný právní názor, že na základě provedeného dokazování a posouzení doplněných tvrzení žalobkyně týkajících se průtahů předmětného řízení dospěl k předběžnému závěru, že v rámci posuzovaného řízení došlo k průtahům na straně soudu v délce celkově 1 roku a 2 měsíců, tedy pokud by k průtahům nedošlo, předmětné řízení by pravomocně skončilo ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doplnila na základě výzvy shora tvrzení týkající se majetku společnosti [název], ze které by bylo možné její pohledávku vymoci k jinému datu, soud I. stupně opakovaně vyzval žalobkyni postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k doplnění tvrzení a označení důkazů ve stanované lhůtě, že dlužník měl ke dni [datum], tedy k datu, kdy by řízení pravomocně skončilo nebýt tvrzených a prokázaných průtahů v posuzovaném řízení, majetek dostatečný k tomu, aby při pravidelném běhu událostí žalobkyně dosáhla uspokojení své pravomocně přiznané pohledávky z tohoto majetku, přičemž na ústním jednání dne [datum] žalobkyně sdělila, že záměrně na výzvu nereagovala a svá tvrzení o majetku dlužníka nedoplňovala, neboť nesouhlasí s předběžným právním názorem soudu ohledně data, kdy by nebýt průtahů v posuzovaném řízení došlo k jeho ukončení.

6. Soud I. stupně rozhodl na základě z nesporných tvrzení účastníků o předběžném projednání nároku žalobkyně žalovanou a jeho výsledku a dále na základě skutkových zjištění z obsahu spisu týkajícího se posuzovaného řízení o jeho průběhu z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, jak je popsal bod bodem 12. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž odvolací soud v tomto směru odkazuje). Po právní stránce věc posoudil dle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení náhrady škody s argumentací, že důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení se staly nároky v posuzovaném řízení uplatňované po primárním dlužníkovi po tomto dlužníkovi nevymahatelné. Soud I. stupně za účelem posouzení, ke kterému datu by posuzované řízení bez průtahů skončilo, se zabýval jednotlivými žalobkyní namítanými průtahy řízení na straně soudu (viz bod 26. odůvodnění napadeného rozsudku), přičemž dospěl k závěru, že nebyly prokázány průtahy na straně soudu mezi podáním žaloby a nařízením prvního jednáním ve věci (neboť jednotlivé úkony v tomto období byly ze strany soudu učiněny plynule a logicky na sebe navazovaly, soud v daném období činil řadu procesních úkonů, jednání bylo odročováno z důvodu pracovní neschopnosti jednatele žalovaného, do řízení vstupoval vedlejší účastník, účastníci soudu zasílali svá vyjádření atd); z obdobných důvodů soud nehledal průtahy ani mezi prvním a druhým jednáním ve věci. Dále neshledal průtah ani v období, ve kterém Vrchní soud v Praze jednal o odvolání proti mezitímnímu rozsudku (v rámci tohoto období Vrchní soud v Praze rozhodoval o změně účastníka na straně žalobce, posuzoval odvolání proti mezitímnímu rozsudku). Neshledal průtahy ani v souvislosti se zadáním znaleckého posudku (soud při jeho zadání komunikoval se znalcem, účastníky, postupoval plynule, na základě žádosti znalce byla opakovaně povoleno prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku, a to včetně i dodatku), navíc se soud I. stupně přiklonil k obrannému tvrzení žalované, že v rámci daného řízení není oprávněn rozhodovat a posuzovat, zda zadání znaleckého posudku bylo účelné či nikoliv, pročež to není možné zohlednit jako průtah řízení. Neshledal průtahy ani v činnosti soudu související s předložením odvolání Vrchnímu soudu v [město] (soud v rámci odvolání v období mezi podáním odvolání a předložení věci Vrchnímu soudu v Praze činil jednotlivé procesní úkony spojené s výběrem soudního poplatku, vyjádřením účastníků k odvolání atd.). Naopak shledal průtah v délce rozhodování o dovolání žalobce u Nejvyššího soudu, kdy tento rozhodoval po dobu 808 dní od předložení věci k jeho rozhodnutí, a to i s ohledem na obsah toho dovolání, prvostupňový soud tak shledal průtah v délce 1 roku a 2 měsíců. Neshledal průtahy v období mezi vrácením spisu Městskému soudu rozhodnutím Nejvyššího soudu do doby dalšího jednání ve věci (ze strany soudu byla činěna řada procesních úkonů, a to včetně ustanovení opatrovníka žalovanému). Stejně tak soud neshledal jako průtahy ani dobu rozhodování o odvolání opatrovníka žalovaného proti konečnému rozhodnutí. Soud I. stupně uzavřel, že v rámci posuzovaného řízení došlo k průtahům na straně soudu v délce celkově 1 roku a 2 měsíců; pokud by tedy k průtahům nedošlo, předmětné řízení by pravomocně skončilo ke dni [datum]. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně záměrně (jak uvedla při jednání dne [datum]) nedoplnila svá skutková tvrzení na základě výzvy dané žalobkyni v průběhu ústního jednání [datum], týkající se majetku dlužníka k datu k [datum], soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení týkající skutečností nezbytných pro posouzení vzniku tvrzené škody a příčinné souvislosti mezi tvrzeným vznikem škody a nesprávným úředním postupem. Žalobu z uvedeného důvodu zamítl.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. osm paušálních náhrad nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), a to za vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum].

8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. s tím, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti (a důkazy), které nebyly dosud uplatněny a žalobkyně jimi plní povinnost tvrzení (a důkazní), pro jejíž údajné nesplnění byla žaloba zamítnuta, aniž by soud I. stupně žalobkyni o této povinnosti řádně poučil, a podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V doplnění odvolání žalobkyně v souvislosti s namítaným nesprávným právním posouzením věci – po připomenutí předmětu řízení – soudu I. stupně vytkla, že zjišťoval konkrétní průtahy v posuzovaném řízení a okamžik, kdy se stalo nepřiměřeně dlouhým, určil odečtem délky těchto průtahů od celkové délky řízení, byť žalobkyně svůj nárok uplatnila jako náhradu škody způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení jako celku. Podle žalobkyně měl soud I. stupně určit okamžik, kdy mělo být řízení skončeno, bez ohledu na konkrétní průtahy. Dále soudu I. stupně vytkla nesprávnost jeho závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k průtahům s jedinou výjimkou délky rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání žalobkyně a kdyby k průtahu nedošlo, posuzované řízení by pravomocně skončilo až ke dni [datum]. Poukázala na to, že v souběžném (původně společném) řízení již bylo pravomocně rozhodnuto, že posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé bylo a žalobkyni byla za tím způsobenou nemajetkovou újmu přiznána náhrada, byť zcela nepřiměřeně nízká. Podle mínění žalobkyně soud I. stupně proto hledal průtah, při jehož zohlednění dojde k závěru, že původní řízení začalo být nepřiměřeně dlouhé a správně mělo skončit až v době, kdy již společnost [název] pravděpodobně neměla žádný majetek, a žalobu tak bude moci zamítnout z důvodu, že i kdyby původní řízení nepřiměřeně dlouhé nebylo, k uspokojení pohledávek žalobkyně ve větším rozsahu by nedošlo. Kdyby soud I. stupně průběh posuzovaného řízení řádně zhodnotil, musel by dojít k závěru, že při správném postupu soudů by skončilo podstatně dříve, než k [datum]. Závěry soudu I. stupně, že při jím zkoumaných postupech soudů v posuzovaném řízení k průtahům nedošlo, jsou zjevně nesprávné. Žalobkyně v této souvislosti uvedla, že v období od zahájení posuzovaného řízení do konání prvního ústního jednání byly prováděny úkony, které jsou běžnou součástí každého řízení a nemohly délku tohoto období odůvodnit. Zbytečným bylo zadání znaleckého posudku, proto z něj soudy v posuzovaném řízení nevycházely; zadání bylo nadto také zcela vadné, jak se podává z odpovědí znalce. V souvislosti se se zadáním znaleckého posudku došlo opakovanému prodloužení lhůty k jeho vypracování, přitom je na soudu vybrat znalce, který posudek vypracuje včas, a následně zajistit, aby se tak skutečně stalo; pokud takto soud nepostupuje, jde o průtah na straně soudu, tj. průtah spočívá i v nedůvodném či nepřiměřeném prodloužení lhůty. Žalobkyně dále namítla, že neměla úspěch pro nesplnění procesní povinnosti, o které nebyla řádně poučena, byť ji soud I. stupně na ústním jednání [datum] vyzval k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů s tím, že pokud výzvě nevyhoví, bude na příštím ústním jednání opět vyzvána, tentokrát však bez poskytnutí dodatečné lhůty, což se však nestalo. Uvedla, že ve stanovené lhůtě skutková tvrzení a důkazní návrhy skutečně nedoplnila, neboť nesouhlasila s předběžným názorem soudu I. stupně ohledně okamžiku, kdy se původní řízení stalo nepřiměřeně dlouhým, a ke kterému měla majetek společnosti [název] tvrdit a prokazovat. Bylo proto evidentní, že žaloba bude přinejmenším částečně zamítnuta, žalobkyně se odvolá a bude polemizovat právě s tímto okamžikem a pokud jí dá odvolací soud za pravdu, bude dokazování ohledně majetku společnosti [název] k tomuto okamžiku provedené soudem I. stupně nadbytečné. Nicméně soud I. stupně svůj názor nezměnil a namísto avizované opakované výzvy dokazování ukončil a po přednesu závěrečných návrhů věc napadeným rozsudkem rozhodl. Zamítnutí žaloby pak odůvodnil především neunesením břemene tvrzení žalobkyně. Soud I. stupně tedy v rozporu s předchozím poučením žalobkyni opakovaně nevyzval. S ohledem na právě uvedené žalobkyně dále v odvolání doplnila svá tvrzení ohledně majetku obchodní společnost [název] ke dni [datum], přičemž k prokázání doplněných tvrzení navrhla provedení v odvolání označených důkazů. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc se vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila. Napadený rozsudek označila za věcně správný a odvolání žalobkyně za nedůvodné. Uvedla, že soud I. stupně postupoval zcela správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ke ztrátě dobytnosti pohledávky vlivem průtahů v řízení na straně soudu. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu (z nichž rovněž citovala), a to rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek sp. zn. [spisová značka]. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že nebýt průtahů ve věci, mohlo řízení skončit dříve, a ona se mohla domoci svých pohledávek po primárním dlužníkovi, o čemž byla soudem I. stupně poučena dle § 118a o. s. ř. na jednání dne [datum]. Žalobkyně je pánem sporu a pouze ona stanovuje rozsah nároku uplatněného žalobou a argumentaci, kterou pro jeho vymožení u soudu použije; tedy není na soudu, aby žalobkyni, natož zastoupenou advokátem, poučoval, jak správně má věc žalovat, a navíc ji o správném postupu poučovat dle § 118a o. s. ř., jak žalobkyně v odvolání požaduje. Dále se s poukazem na vyjádření právního zástupce žalobkyně na jednání dne [datum], kde tento výslovně uvedl, že žádná tvrzení a důkazy ve věci nedoplnil a nedoplní záměrně, neboť nesouhlasí s předběžně sděleným názorem soudu I. stupně, kdy mohlo původní řízení skončit, pozastavila nad odvolací argumentací žalobkyně, že žaloba byla zamítnuta, aniž by byla soudem I. stupně znovu poučena. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované namítla, že odpovědnost státu podle § 13 odst. 1 OdpŠk není odpovědností za jednotlivé průtahy. Nadto jednotlivé průtahy, k nimž v posuzovaném řízení došlo, v řízení před soudem I. stupně vylíčila. Zopakovala, že v posuzovaném řízení od jeho zahájení ([datum]) do konání prvního jednání ([datum]) soud učinil zcela obvyklé množství pravidelných a rutinních úkonů, které jsou činěny v každém soudním řízení a které nemohou tento průtah odůvodnit; další průtah spočíval ve vydání mezitímního rozsudku ([datum]), který byl Vrchním soudem v Praze zrušen ([datum]) mimo jiné pro nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost a další mezitímní rozsudek již nebyl vydán. Průtahem bylo i zadání nadbytečného a nepoužitelného znaleckého posudku, což vedlo k oddálení rozhodnutí věci samé o více jak dva roky. Opomenutí tohoto průtahu soudem I. stupně s tím, že mu nepřísluší účelnost zadání znaleckého posudku posuzovat, je zjevně nesprávné, odporuje judikatuře Nejvyššího soudu (označené žalobkyní pod čarou). Nepožadovala poučení, jak správně svůj nárok žalovat. Při vylíčení rozhodných skutečností a při formulaci důkazních návrhů vyšla z určitého okamžiku, ke kterému mělo původní řízení skončit, soud I. stupně dospěl k jinému okamžiku, proto postupoval podle § 118a o. s. ř., a je na odvolacím soudu, aby posoudil, zda jde o nepřípustné poučení, jak má žalobkyně při uplatnění nároku postupovat. V této souvislosti žalobkyně namítla, že se soud I. stupně nevypořádal s jejími skutkovými tvrzeními a důkazními návrhy v podání ze dne [datum] (správně zřejmě [datum] – poznámka odvolacího soudu), když nikdy neprohlásila, že na svých tvrzeních a důkazních návrzích netrvá. S jiným okamžikem, k němuž mělo původní řízení skončit nebýt průtahů, než ze kterého vychází prvostupňový soud, nesouhlasí. Postup soudu v řízení musí být předvídatelný, pokud tedy soud účastníka řízení výslovně poučí, že v případě nedoplnění tvrzení či důkazních návrhů ve stanovené lhůtě bude k jejich doplnění opakovaně vyzván, je povinen tak učinit. Důvody, proč je účastník řízení nedoplnil již ve lhůtě, nejsou podstatné; rovněž není relevantní, že žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem.

11. Při jednání odvolacího soudu žalovaná setrvala na svém stanovisku. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání odvolacího soudu nedostavili.

12. Odvolací soud podané odvolání projednal při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté neshledal odvolání důvodným.

13. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce (v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.), když neshledal žádost o odročení odvolacího jednání za důvodnou. Nebyla totiž řádně doložena kolize právního zástupce žalobkyně ve věci vedené před [právnická osoba] [adresa] s nařízeným jednáním odvolacího soudu, když z přílohy č. [hodnota], přiložené k žádosti o odročení odvolacího jednání, se nepodává, že by byl stavebník právně zastoupen a právní zástupce by tak byl předvolán k jednání před [právnická osoba] [adresa] vyrozuměním ze dne [datum] (viz seznam účastníků řízení, případně jejich zástupců), tedy dříve, než bylo nařízeno odvolací jednání.

14. Na základě soudem I. stupně řádně zjištěného skutkového stavu bylo možné o odvolání žalobkyně rozhodnout. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně své rozhodnutí náležitě odůvodnil a odvolací soud souhlasil s jeho skutkovými i právními závěry, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku (k možnosti odvolacího soudu omezit se v odůvodnění svého rozhodnutí na pouhé přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], včetně poukazu na usnesení sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Žalobkyně ve svém odvolání v prvé řadě zopakovala svoji argumentaci, kterou uplatnila již v řízení před soudem I. stupně, s níž se soud I. stupně náležitě vypořádal. Soud I. stupně postupoval zcela správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž odpovědnost státu za majetkovou škodu je nutno odlišit od odpovědnosti za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a z něj odvozovaného nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]); pro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít, přičemž i zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat, nelze mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu ve věci uběhly (viz rozsudek Nejvyššího soudu zn. [spisová značka]). Tyto závěry Nejvyšší soud dále aproboval např. v rozsudku sp. zn. [spisová značka], nebo v usnesení sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]. Podle odvolacího soudu tedy soud I. stupně v dané věci nepochybil, zjišťoval-li konkrétní průtahy v posuzovaném řízení a okamžik, kdy se stalo nepřiměřeně dlouhým, určil odečtem délky těchto průtahů od celkové délky řízení. Odvolací námitky žalobkyně v tomto směru uvedené tedy nejsou důvodné.

16. Soud I. stupně posuzoval průtahy žalobkyní tvrzené nejen (po poučení soudu I. stupně při jednání dne [datum]) v podání ze dne [datum] (viz č. l. 169 až 171 spisu), ale i v podání (žalobkyní v odvolání poukazovaném) ze dne [datum] na č. l. 57 až 65 spisu (jak se z porovnání obsahu těchto podání – pokud jde o tvrzené průtahy - podává). S ohledem na soudem I. stupně provedeným dokazováním řádně zjištěný průběh posuzovaného řízení, tento soud nepochybil, shledal-li jediným průtahem délku rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání žalobkyně, jak v napadeném rozhodnutí náležitě vysvětlil (viz bod 26. odůvodnění napadeného rozsudku), a pokud v návaznosti na to uzavřel, že nebýt uvedeného průtahu, posuzované řízení by pravomocně skončilo ke dni [datum].

17. Podle ustálené judikatury pro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu vzniklou v důsledku průtahů v řízení, platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] zmíněný již shora, nebo sp. zn. [spisová značka]). Přitom nelze přihlížet k tomu, že rozhodnutí vydaná v posuzovaném řízení byla jako nesprávná zrušena (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], usnesení sp. zn. [spisová značka]). Právě uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu ve svých rozhodnutích aproboval též Ústavní soud (jak je zřejmé jeho nálezu sp. zn. II. ÚS 3553/15, v němž byl mj. vysloven také závěr, že za „průtahy“ pro účely posouzení vzniku nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nelze samy o sobě považovat situace, kdy v průběhu řízení došlo k vydání rozhodnutí, které bylo později zrušeno; a dále z nálezu sp. zn. [spisová značka], v jehož bodě 59 odůvodnění se tento soud k závěrům přihlásil a na nich setrval). Podle názoru odvolacího soudu lze uvedené závěry analogicky aplikovat i na žalobkyní tvrzený průtah spočívajících neúčelném zadání znaleckého posudku a s posudkem související prodloužení lhůt jeho vypracování soudem k žádosti znalce, když jde o činnost odpovídající běžnému průběhu soudního řízení. Poukaz žalobkyně v tomto směru učiněný na (v její replice zmíněnou) judikaturu není případný, když tato se týká posuzování odpovědnosti za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a z něj odvozovaného nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk.

18. Nedůvodná je i odvolací argumentace žalobkyně spočívající v absenci opakovaného poučení ze strany soudu I. stupně. Žalobkyně byla v dané věci řádně ze strany soudu I. stupně poučována ve smyslu (jak bylo shrnuto pod bodem 5. odůvodnění shora) § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti tvrzení a důkazní ohledně pro dané řízení relevantních skutečností, přičemž s ohledem na vyjádření právního zástupce žalobkyně (jak se o něm ostatně zmiňuje v podaném odvolání) na jednání dne [datum], kde tento výslovně uvedl, že žádná tvrzení a důkazy ve věci nedoplnil a nedoplní záměrně, neboť nesouhlasí s předběžně sděleným názorem soudu I. stupně, kdy mohlo původní řízení skončit, bylo zcela nadbytečným formalizmem žalobkyni znovu poučovat. Doplnění tvrzení za strany žalobkyně v podaném odvolání spolu s označenými důkazy jsou pak nepřípustnými novotami ve smyslu § 205a o. s. ř.

19. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, a to jak ve výroku o věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení, který shledal správným jak co do základu, tak co do vyčíslení výše těchto nákladů.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., podle nichž přísluší v odvolacím řízení plně úspěšné žalované náhrada jejích nákladů, které tvoří dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání [§ 1 odst. 3 písm. b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.], když příprava na jednání nebyla účelná s ohledem na nezměněnou argumentaci účastníků. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení