Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

58 Co 365/2024 - 146

Rozhodnuto 2024-10-17

Citované zákony (28)

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o určení vlastnického práva k automobilu k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. července 2024, č. j. 40 C 199/2023-117 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o určení, že obytný [název], registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód], byl ke dni úmrtí [datum] ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO], nar. [datum], naposledy bytem [adresa] (výrok I.). Zavázal žalobce zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení [částka], k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o návrhu žalobců na určení, že obytný automobil [název], registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále i jen ,,obytný automobil“), byl ke dni úmrtí [datum] ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO], nar. [datum]. Žalobu odůvodnili tím, že mezi účastníky bylo sporné, zda byl obytný automobil ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO], nebo zda byl součástí společného jmění manželů (dále i jen ,,SJM“) zesnulého [jméno FO] a žalované. Účastníci se v rámci pozůstalostního řízení neshodli na vlastnických poměrech ve vztahu k obytnému automobilu, pověřená notářka na jednání ze dne [datum] učinila závěr, že se k obytnému automobilu v pozůstalostním řízení nepřihlíží dle § 162 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen ,,z. ř. s.“) a účastníci byli odkázáni na sporné řízení. Žalobci tvrdí, že obytný automobil byl ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO], neboť byl koupen z jeho výlučných finančních prostředků. Naléhavý právní zájem na určení, že mezi dědici sporná věc náležela ke dni smrti zůstaviteli, odůvodnili tím, že toliko daný rozsudek o podané žalobě odstraní spornost aktiv v rámci pozůstalostního řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítla, že se zemřelým uzavřela manželství dne [datum] a obytný automobil koupili za trvání manželství dne [datum], a to ze společných prostředků. Jejich společné jmění podléhalo zákonnému režimu dle § 709 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,o. z.“). [adresa] obytného automobilu nespadá pod žádnou výjimku uvedenou v ust. § 709 písm. a) až e) o. z. [adresa] obytného automobilu byla financována z prostředků spadajících do společného jmění manželů, zčásti pak z prostředků, které žalovaná s [jméno FO] nabyla za trvání jejich společné domácnosti před uzavřením manželství, nelze však přesně určit z jaké části, neboť v rámci vedení společné domácnosti před uzavřením manželství žalovaná s [jméno FO] žádná vzájemná vyúčtování nečinila. Záměrem nákupu uvedeného vozidla bylo nabýt jej do společného jmění manželů, neboť se jednalo o společnou dohodu a společné rozhodnutí.

4. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci. Za nejpodstatnější je možno zrekapitulovat, že [jméno FO], otec žalobců a manžel žalované, zemřel dne [datum]. Zesnulý uzavřel dne [datum] manželství s žalovanou. V rámci pozůstalostního řízení bylo mezi účastníky sporné, zda obytný automobil byl ve výlučném vlastnictví zesnulého, nebo zda byl součástí společného jmění manželů. Žalovaná se zesnulým [jméno FO] žila ve společné domácnosti cca již deset let před uzavřením manželství. [jméno FO] je v technickém průkazu obytného automobilu veden jako vlastník obytného automobilu. Společnost [právnická osoba] vystavila dne [datum] na základě objednávky ze dne [datum] fakturu č. [tel. číslo] na částku ve výši [částka], faktura byla vystavena za koupi obytného automobilu na jméno zůstavitele [jméno FO], platba dle faktury měla být provedena na účet č. [č. účtu]. Na bankovní účet č. [č. účtu] vedený na jméno zesnulého [jméno FO] jím byla dne [datum] vložena částka [částka]. Z uvedeného účtu byla dne [datum] provedena platba ve prospěch [účet] ve výši [částka]. Dne [datum] byl žalované zřízen přístup k bankovnímu účtu č. [č. účtu]. Žalovaná od doby uzavření manželství dne [datum] do dne nákupu obytného automobilu v červenci 2020 obdržela na své mzdě částku [částka] (výplatní lístky žalované za [datum]). [jméno FO] převedl na základě smlouvy o koupi akcií ze dne [datum] podíl o velikosti 32,98 % společnosti [právnická osoba]., kdy nabyvatelem byla společnost [právnická osoba]., kupní cena byla sjednána ve výši [částka]. Společnost [právnická osoba]. převedla na základě smlouvy ze dne [datum] podíl o velikosti 67,02 % společnosti [právnická osoba]., kdy nabyvatelem byla společnost [právnická osoba]., kupní cena byla sjednána ve výši [tel. číslo]Kč. [jméno FO] byl předseda představenstva a jediný akcionář společnosti [právnická osoba].

5. Soud I. stupně učinil zjištění z výpovědi žalované. Žalovaná se svým manželem [jméno FO] (dále jen manželé) společně cestovali, cestování v karavanu byla jejich společná záliba (viz i doložená fotodokumentace). V roce 2011 si koupili první karavan, obytný automobil byl jejich třetím karavanem, všechny tři karavany koupili v jedné prodejně v [adresa]. Manželé se dohodli, že si pořídí nový luxusní karavan (v pořadí již třetí), rozhodli se, že si pojedou vybrat karavan na prodejnu v [adresa]. [jméno FO] si na prodejně vybral značku [název], žalovaná vybrala interiéry automobilu. Žalovaná byla u prodejce v obchodě při výběru vozidla i při jeho převzetí. Manželé se dohodli, že obytný automobil bude součástí společného jmění manželů, kupovali obytný automobil společně v době trvání manželství. Manželé spolu žili více než 29 let, nejdříve jako druh a družka. Žalovaná dávala veškerou svoji výplatu do společných peněz a to již v době před uzavřením manželství. V době od uzavření manželství do smrti [jméno FO] žalovaná vložila do společného jmění manželů svou výplatu v celkové výši cca [částka]. Žalovaná dávala svou výplatu v hotovosti doma do společného ,,šuplíku“, do ,,šuplíku“ dával peníze i [jméno FO]. Peníze v ,,šuplíku“ manželé šetřili, manželé se dohodli, že z peněz v ,,šuplíku“ koupí obytný automobil. Manželé měli doma hotovost v ,,šuplíku“, jednalo se o ,,hodně peněz“, bylo to proto, že manžel byl jednak trestně stíhán, jednak byl vydírán, manžel se bál dávat peníze do banky, aby nedošlo k zablokování účtu a manželé nezůstali zcela bez peněz. Žalovaná měla dispoziční právo k účtu manžela, mohla s penězi libovolně disponovat. Žalovaná nemá řidičské oprávnění pro řízení obytného automobilu, proto se manželé dohodli, že v technickém průkazu bude zapsán manžel.

6. Z ostatních důkazů provedených v řízení soud I. stupně nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci.

7. Po citaci ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“ uzavřel, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dědicové z titulu svého dědického nároku mají právní zájem na určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem (spoluvlastníkem) určité věci, kdy tito mají zájem na rozšíření okruhu majetku, který bude při úspěchu určovací žaloby zahrnut do jejich dědictví (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy jde v daném řízení o aktivum, které se ukázalo v řízení o pozůstalosti jako sporné dle § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s., mají žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

8. Obytný automobil byl pořízen za trvání manželství, stal se tak součástí SJM žalované a zesnulého dle ust. § 709 odst. 1 o. z., žalobci neprokázali splnění některé výjimek zakotvených v ust. § 709 odst. 1 o. z, v tomto směru žalobce tíží důkazní břemeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobci ani po poučení, jehož se jim dostalo dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. před prvostupňovým soudem, neprokázali, že by obytný automobil byl pořízen z výlučných prostředků zesnulého [jméno FO] a to za situace, kdy [jméno FO] pouze říkal žalobci a), že obytný automobil koupí z prostředků z prodeje akcií, žalobce a) neví kolik bylo doma v trezoru [jméno FO] peněz, není schopen tyto skutečnosti časově zařadit a nebyl ani přítomen tomu, že by [jméno FO] nějaké peníze z trezoru vybral a šel koupit obytný automobil či tomu, že by byl přítomen vkladu finančních prostředků na účet [jméno FO] vedený u [právnická osoba].

9. Naopak bylo prokázáno, že kupní cena obytného automobilu ve výši [částka] byla uhrazena dne [datum] z prostředků na bankovním účtu č. [č. účtu], dne [datum] byla na tento účet vložena [jméno FO] částka ve výši [částka]. Žalovaná se zesnulým žila ve společné domácnosti již cca 10 let před uzavřením jejich manželství a od [datum] byla disponentem účtu č. [č. účtu], žalovaná od doby uzavření manželství se zesnulým do dne nákupu obytného automobilu obdržela na své mzdě částku [částka]. Nebylo tak prokázáno, že obytný automobil byl zcela pořízen za výlučné prostředky zesnulého, které nabyl prodejem akcií. Soud I. stupně uzavřel, že tak došlo k s vysokou pravděpodobností ke smísení výlučných a společných prostředků manželů, ke koupi automobilu došlo jak za použití výlučných prostředků [jméno FO] (za prodej akcií), tak za použití prostředků, které měli manželé ve společném jmění. Dále zdůraznil, že původ prostředků je však pouze jedním z kritérií pro hodnocení, zda věc tvoří součást SJM.

10. Projeví-li manželé jako kupující shodnou vůli nabýt věc do společného jmění manželů, byť byla kupní cena zaplacena z výlučných prostředků jednoho z nich, pak se věc stane součástí společného jmění manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), rozhodující je tedy vůle jednajících osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud I. uvěřil výpovědi žalované, že manželé se dohodli, že obytný automobil bude součástí společného jmění manželů, nepovažoval výpověď žalované za účelovou či nevěrohodnou. Pokud žalovaná na počátku své výpovědi uvedla, že manželé se dohodli, že obytný automobil bude majetkem [jméno FO], tento výrok žalované dle hodnocení prvostupňového soudu pocházel z neznalosti žalované ohledně rozlišení vlastnictví a zápisu osoby v technickém průkazu. Výpovědí žalované tak bylo prokázáno, že koupě obytného automobilu byl společný úmysl žalované a jejího zesnulého manžela, kdy cestování karavanem byla jejich společná záliba, předmětný obytný automobil nebyl jejich prvním obytným vozem. Stejně tak žalovaná byla přítomna v prodejně vozů v [adresa], kdy došlo ke koupi obytného automobilu. Soud I. stupně uzavřel, že kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do společného jmění i pokud by byly na koupi obytného automobilu použity pouze výlučné prostředky zesnulého manžela, převážil by společný úmysl kupujících manželů nad původem prostředků a obytný automobil by se stal součástí SJM. Je tak nerozhodné, zda byla kupní cena obytného automobilu zčásti nebo zcela uhrazena z výlučných prostředků zesnulého [jméno FO]. Kupní cena zaplacená z výlučných prostředků jen jednoho z manželů by pak představovala zaplacený vnos jednoho z manželů, který lze vypořádat podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.

11. Proti rozsudku soudu I. stupně podali žalobci včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o. s. ř., které následně doplnili. Zdůraznili klíčovou odpověď žalované při jednání dne [datum], která spontánně uvedla, že se s manželem před koupí domluvili na tom, že předmětný obytný automobil nabyde do výlučného vlastnictví právě a jen [jméno FO]. Prvoinstanční soud však poté započal tuto spontánní odpověď žalované překvapivě a hrubě opravovat a následně do protokolu z jednání zanesl zcela opačnou odpověď, než žalovaná sama uvedla. Žalobci brojili proti mylné protokolaci, avšak prvoinstanční soud na základě toho přesto učinil naprosto nesprávné skutkové zjištění a věc tak nesprávně právně posoudil. Z jednání ze dne [datum] byl pořizován zvukový záznam, z kterého je patrná jak spontánní výpověď žalované o dohodě na výlučném vlastnictví zůstavitele, tak následná zcela překvapivá korektura ze strany soudu. Zvukový záznam je součástí spisu, žalobci rovněž předložili přepis výpovědi žalované, který netrpí nesprávnými korekcemi soudu v protokolu z jednání. Jedná se o cca 2 min. poslechu od stopáže 0:24:55 min. 0:24:55 minuta zní : :,, SOUDKYNĚ: tak když teď fyzicky víme o tom autě a teď bychom se tedy zaměřili na ten váš úmysl. Jestli jste tedy s manželem hovořili, jak to auto koupíte, protože jste hovořila o tom předtím, že ten druhý karavan byl koupen na firmu, tak kdo tedy bude vlastníkem toho karavanu, jestli jste tedy o tom s manželem hovořili. ŽALOVANÁ: my jsme o tom s manželem hovořili a… jako vlastníkem byl on, jenom jsme se domluvili, že to bude on, ale že já se na tom budu moci finančně taky podílet, protože jsem si to jako vybrala k obrazu svému a už jsme měli, vlastně dá se říct, třetí ten karavan a jezdili jsme spolu pořád, tak jsem chtěla, aby to bylo teda koupený ze společných peněz a vlastníkem byl manžel. SOUDKYNĚ: To znamená vlastníkem uvedeným v technickém průkazu. Jedna věc je, kdo je uveden v technickém průkazu. ŽALOVANÁ: Aha. SOUDKYNĚ: A druhá je, kdo to auto ve skutečnosti vlastní. To znamená, jestli jste si řekli, že to budete nabývat do společného jmění manželů a nebo jestli jste si řekli, že to bude ve výlučném jmění manžela. ŽALOVANÁ: řekli jsme si, že to bude ve společném jmění manželů, protože už to bylo koupené i za manželství“. Žalovaná se teprve až v návaznosti na překvapivé a hrubé navádění soudu snažila svoji spontánní výpověď účelově korigovat. Část výpovědi žalované se jeví nedůvěryhodnou a účelově opravenou až po zásahu soudu. Předmět sporu je žalované jako laikovi zcela znám. Účelovost její výpovědi je velmi dobře patrná ze všech písemných důkazů (kupní smlouva, resp. faktura, bankovní účet, z kterého byla kupní cena hrazena, potvrzení o vkladu hotovosti [částka] na daný účet, technický průkaz), na kterých vždy bylo uvedeno výlučně jméno [jméno FO]. Následně (o 10 min později) se soud sám dokonce opětovně k této otázce vrací i když otázka vlastnictví již jednou byla položena a vysvětlena. Žalobci tak navrhli, aby odvolací soud provedl v rámci odvolacího řízení dle § 213 odst. 2 o. s. ř. jako důkaz přehrání této části zvukového záznamu z jednání ze dne [datum], případně aby zopakoval písemné důkazy, alternativně provedl opětovnou výpověď žalované, která však bude jistě lépe instruována ze strany jejího právního zástupce. Z provedeného dokazování se podává, že [jméno FO] kupoval obytné vozidlo po dohodě s žalovanou do výlučného vlastnictví, z výlučných milionových zdrojů pocházejících z prodeje akcií z roku 2008. Žalovaná uvedla, že žádnou částku na účet nikdy nevložila, že svoji výplatu dávala do „šuplíku“, přičemž nákup vozidla byl nesporně financován z výlučného účtu [jméno FO], na který vkládal peníze opět jen [jméno FO]. Tento spor se objevil jako účelově vyvolaný až poté, co se účastníci nemohou domluvit ohledně chybějící či zmizelé části milionové hotovosti z prodeje předmětných akcií. Odvolatelé citovali z odůvodnění rozhodnutí zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Kdyby byly na účtu u banky patřícím jednomu z manželů ([jméno FO]) uloženy peněžní prostředky původem jak ze SJM, tak i z výlučného majetku, přičemž za prostředky z tohoto účtu je pořízena věc ([název]) výslovně do vlastnictví toho, jehož výlučné prostředky byly v dostatečné výši na účtu uloženy ([jméno FO]), a druhý manžel (žalovaná) s tím dokonce souhlasí, je třeba vyjít z toho, že i nabytá věc je ve výlučném vlastnictví [jméno FO]. Žalovanou tak tížilo důkazní břemeno o opaku, které neunesla. Žalovaná, ohledně toho jaké konkrétní prostředky a v jakém rozsahu, z jakých zdrojů a jak je měla použít na financování automobilu, sama ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla: „že se nemůže vyjádřit v jakém poměru“. Zůstavitel uzavřel manželství s žalovanou dne [datum], automobil byl koupen dne [datum] toliko žalobcem, pouze jeho jménem, z jeho výlučných zdrojů (viz daňový doklad, technický průkaz vozidla, potvrzení o vkladu dne [datum] na výlučný účet [jméno FO] [číslo] [název] – vkladatel [jméno FO], kupní cena uhrazená zůstavitelem). Na účtu se historicky nacházely vždy toliko finanční prostředky zůstavitele, nikoliv žalované. Žalovaná ve své výpovědi uváděla, že svoji mzdu za trvání manželství ukládala do „společného šuplíku“. Kupní cena nebyla uhrazena z ,,šuplíku“, nýbrž z výlučného účtu zůstavitele. Prodej akcií ve výlučném vlastnictví zůstavitele byl prokázán písemnými smlouvami, ale rovněž výpovědí žalované. Pokud žalovaná v rámci výpovědi uvedla, že pomáhala vybírat typ látky, barvu kůže či typ sporáku do vozidla, tak tím se nepodílela se na koupi vozidla za [částka] mil Kč. Nadto za pouhých 11 měsíců (9/2019 – 7/2020) trvajícího manželství žalovaná tvrdí a soud nesprávně přejímá takové závěry, že na mzdě obdržela celkem [částka], nesprávně spočítal částku v odst. 5. napadeného rozhodnutí. Soud I. stupně uzavřel, že s vysokou pravděpodobností došlo k smísení výlučných a společných prostředků manželů. Takový závěr je v rozporu se skutkovým stavem, když sama žalovaná uvedla, že peníze dávala do ,,šuplíku“, avšak vozidlo bylo koupeno z účtu zůstavitele z výlučného vkladu provedeného zůstavitelem v den koupě vozidla. Stejně tak otázka práv disponenta k účtu je irelevantní. Oproti tomu je jiné právní postavení majitele účtu (§ 2680 a násl. o. z.). Pokud je v rámci skutkových zjištění prokázáno, že na účet vkládal zůstavitel [jméno FO] dne [datum] částku [částka] a že majitelem tohoto účtu je opět zůstavitel [jméno FO], tak je to opět zůstavitel, který má pohledávku za bankou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Závěrem požadovali zopakovat důkaz přehráním audiozáznamu výpovědi žalované ze dne [datum], dokladem o vkladu prostředků na účet ze dne [datum], fakturou o nákupu vozidla ze dne [datum], mimořádným výpisem z účtu [číslo], technickým průkazem vozidla, protokolem obsahující výpověď žalobce a) ze dne [datum] a navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

12. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

13. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobci argumentovali tím, že automobil koupil [jméno FO] ze svých výlučných prostředků, poukázali na spontánní výpověď žalované, kdy uvedla, že se jednalo o vlastnictví zůstavitele. Právní zástupce žalované namítl, že výpověď žalované je vytržena z kontextu, je rozdíl mezi tím, kdo je zapsán v technickém průkazu k vozidlu a mezi právním stavem; kupní cena nebyla hrazena z výlučných prostředků zůstavitele, zůstavitel akcie prodal v roce 2008, pak nastala pauza 12 let, kdy není zřejmé, jakou kupní cenu zůstavitel skutečně inkasoval, jak s kupní cenou za akcie bylo nakládáno; nelze nevzít v úvahu, že zůstavitel s žalovanou žili před uzavřením manželství ve společné domácnosti (již od roku 1993), společně hospodařili, je tak zřejmé, že před uzavřením manželství nečinili ,,finanční vypořádání“.

14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

15. Odvolací soud neprováděl při odvolacím jednání k důkazu zvukový záznam s výpovědí žalované ze dne [datum] (stopáž 0:24:55 min.), neboť účastníci učinili při odvolacím jednání nesporným, že přepis zvukového záznamu s výpovědí žalované, jak je obsažen na str. 3, odst. 10 doplnění odvolání žalobců ze dne [datum] je autentický, nepožadovali tak již jeho opětovné přehrání před odvolacím soudem.

16. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

17. Podle ust. 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

18. Pro posouzení, co tvoří SJM, je rozhodující především subjekt nabytí a doba nabytí: zda za trvání manželství nabyl (věc, resp. majetkovou hodnotu) jeden z manželů nebo oba manželé společně. Podle ust. § 709 odst. 1 písm. d) o. z. součástí SJM není to, co nabyl jen jeden z manželů tak, že nakládal s věcí, která patří do jeho výhradního vlastnictví. Může přitom jít o jakékoli právní jednání, o jakoukoli právní dispozici, kterou lze nabýt majetkovou hodnotu, která přibude k něčemu, co patří výhradně jednomu z manželů.

19. Prokáže-li se v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, že v tzv. zákonném režimu nabyl věc jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění manželů. Ten, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění manželů uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o. z., nese ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

20. Jinými slovy toho, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění, uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o. z., tíží důkazní břemeno ohledně skutečností tam uvedených. Soud I. stupně tak správně poučil žalobce dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. nechť označí důkazy k naplnění výjimky dle ust. § 709 odst. 1 písm. d) o. z.

21. Žalobci však ani po poučení dle ust. § 118a o. s. ř., jehož se jim před soudem I. stupně dostalo, neprokázali, že by předmětný automobil byl zakoupen z výlučných finančních prostředků zůstavitele. Odvolací soud plně sdílí závěr soudu I. stupně, že došlo ke smísení finančních prostředků ve společném jmění manželů a finančních prostředků zůstavitele, které získal za prodej akcií na základě uzavřené smlouvy ze dne [datum], které byly následně vloženy na označený finanční účet č. [č. účtu] vedený na jméno zůstavitele, ze kterého došlo k úhradě kupní ceny. K jejich smísení došlo tím způsobem, že žalovaná ukládala příjmy ze zaměstnání dlouhodobě ,,doma do šuplíku“, rovněž zůstavitel měl finanční prostředky, které získal na základě smlouvy o prodeji akcií doma v hotovosti, i on dával peníze do ,,šuplíku“, kdy tímto způsobem manželé společně šetřili, nelze tak dospět k závěru, že právě částka [částka], která byla vložena dne [datum] (po více jak 12 letech od uzavření smlouvy o prodeji akcií) zůstavitelem na účet vedený na jméno zůstavitele č. účtu [č. účtu] představovala toliko výlučné finanční prostředky zůstavitele, neboť již před tímto vkladem došlo k jejich smísení s prostředky ve společném jmění manželů. Byť podíl finančních prostředků žalované s ohledem na její příjmové možnosti byl nepochybně nižší (výše jejího příjmu za období od uzavření manželství srpen 2019 do dne koupě vozidla červenec 2020 činí částku [částka], jak se podává z potvrzení o příjmu žalované, po zohlednění příjmu za srpen 2019 byla tato částka správně stanovena, ostatně zcela přesná výše těchto prostředků v řádu sta korun není relevantní) než částka, kterou získal zůstavitel prodejem akcií, nejedná se částku bagatelní - nepatrnou, kterou by nebylo lze zohlednit. Rovněž nelze s určitostí vyloučit, zda doma ,,v šuplíku“ nebyly v hotovosti i výlučné finanční prostředky žalované, pokud žila se zůstavitelem ve společné domácnosti jako druh a družka již více jak 10 let před uzavřením manželství, které bylo uzavřeno v roce 2019. Potud bylo nadbytečné zopakovat důkaz dokladem o vkladu prostředků na účet ze dne [datum] a mimořádným výpisem z účtu zůstavitele, neboť tyto listiny samy o sobě neprokazují, že by částka [částka] byla tvořena toliko výlučnými finančními prostředky [jméno FO]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] posuzovalo odlišnou skutkovou situaci, kdy na účet byly vloženy toliko výlučné finanční prostředky, kdy v době vkladu se nacházely na účtu prostředky tvořící součást SJM a následně došlo k výběru těchto výlučných finančních prostředků.

22. Odvolací soud přisvědčuje i závěru soudu I. stupně, že byla prokázána shodná vůle žalované a zůstavitele, jinými slovy shodná vůle manželů, nabýt obytný automobil do společného jmění manželů, jak se podává z výpovědi žalované. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně tuto výpověď nehodnotil jako nevěrohodnou, či snad tvrzeně pozměněnou v důsledku napovídající otázky či tvrzeně pozměněnou reakcí na poskytnuté ,,vysvětlení“ ze strany prvostupňového soudu, když vyšel a hodnotil výpověď žalované (s ostatními v řízení provedenými důkazy), tak jak zaznamenána v doslovném přepisu zvukového záznamu z jednání soudu I. stupně dne [datum]. Žalovaná pouze poté, kdy jí bylo ze strany soudu I. stupně sděleno, že je rozdíl mezi tím, kdo je uveden v technickém průkazu a kdo auto skutečně vlastní (kdy nelze toto vysvětlení považovat za otázku návodnou), reagovala slovy ,,aha“, z čehož je zřejmé, že tyto pojmy nerozlišovala, teprve poté se bez pochyb z její výpovědi podává, že manželé projevili shodnou vůli nabýt předmětný obytný automobil do společného jmění manželů, v této souvislosti žalovaná vypověděla, že se na jeho koupi chtěla také finančně podílet, podílela se osobně na jeho výběru, jednalo se společnou zálibu manželů trávit volný čas cestováním v obytném automobilu. Odvolací soud tak považoval za nadbytečné zopakovat výpověď žalované, rovněž považoval za nadbytečné provést k důkazu výpověď žalobce a), neboť jeho výpověď hodnotil shodně jako prvostupňový soud (viz odst. 5 napadeného rozhodnutí). Závěr prvostupňového soudu je tak zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

23. K námitce žalobců, že jako objednatel na faktuře byl uveden toliko zůstavitel, je pro posouzení věci irelevantní, stejně jako skutečnost, že daňový doklad i technický průkaz byl vystaven na jméno [jméno FO]. Tyto listiny ani doklad o vkladu ze dne [datum] a mimořádný výpis z účtu č. [č. účtu] ničeho neprokazují o tom, že by obytný automobil byl koupen toliko z výlučných prostředků [jméno FO] ani nevyvrací vůli manželů nabýt automobil do společného jmění; bylo tak nadbytečné tyto důkazy při odvolacím jednání opakovat k důkazu, neboť odvolací soud z těchto důkazů učinil shodná skutková zjištění jako prvostupňový soud a tyto shodně hodnotil (§132 o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo správně rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla v řízení úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] ze dne [datum], účast u jedná í dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]) dle ust. § 9 odst. 1 (hodnota vozidla v době započetí úkonu právní služby nebyla známa – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen ,,AT“, 9 náhrad hotových výdajů po [částka], 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], celkem [částka].

25. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., náklady řízení tvoří odměna za 1 úkon právní služby ve výši [částka] dle ust. § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast u odvolacího jednání), 1 náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka].

Poučení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.