40 C 199/2023 - 117

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] oba bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k automobilu takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem na určení, že obytný automobil [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód], byl ke dni úmrtí [datum] ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO], nar. [datum], naposledy bytem [adresa], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení [částka], k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhají určení, že obytný automobil [Anonymizováno] [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále jen obytný automobil), byl ke dni úmrtí [datum] ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO], nar. [datum]. Žalobu odůvodnili tím, že mezi účastníky bylo sporné, zda byl obytný automobil ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO], nebo zda byl součástí společného jmění manželů zesnulého [jméno FO] a žalované. Protože se účastníci v rámci pozůstalostního řízení neshodli na vlastnických poměrech ve vztahu k obytnému automobilu, pověřená notářka na jednání ze dne [datum] učinila závěr, že se k obytnému automobilu v pozůstalostním řízení nepřihlíží dle § 162 odst. 2 z.ř.s. a účastníci byli odkázáni na sporné řízení. Žalobci odůvodňují závěr o tom, že obytný automobil byl ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO] tím, že obytný automobil byl zakoupen z výlučných finančních prostředků zesnulého, a nikoliv z prostředků ze společného jmění manželů. Naléhavý právní zájem na určení, že mezi dědici sporná věc, náležela ke dni smrti zůstaviteli, odůvodnili tím, že ten je dán z logiky věci, neboť toliko daný rozsudek o podané žalobě odstraní spornost aktiv v rámci pozůstalostního řízení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že se zemřelým uzavřeli manželství dne [datum] a obytný automobil zakoupili za trvání manželství dne [datum], a to ze společných prostředků. Jejich společné jmění podléhalo zákonnému režimu, přičemž dle § 709 odst. 1 o.z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkami uvedenými pod písm. a) až e) citovaného ustanovení. Nákup obytného automobilu nespadá pod žádnou tam uvedenou výjimku režimu společného jmění manželů, nákup byl financován z prostředků spadajících do společného jmění manželů, z části pak z prostředků, které žalovaná s [jméno FO] nabyla za trvání jejich společné domácnosti před uzavřením manželství, pochopitelně však nyní nelze přesně určit z jaké části, neboť v rámci vedení společné domácnosti před uzavřením manželství žalovaná s [jméno FO] žádná vzájemná vyúčtování nečinila. Záměrem nákupu uvedeného vozidla bylo nabýt jej do společného jmění manželů, neboť se jednalo o společnou dohodu a společné rozhodnutí.

3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. [jméno FO], otec žalobců a manžel žalované, zemřel dne [datum]. Zesnulý uzavřel dne [datum] manželství s žalovanou. V rámci pozůstalostního řízení vyplynul mezi účastníky spor o vlastnictví obytného automobilu, kdy mezi účastníky bylo sporné, zda obytný automobil byl ve výlučném vlastnictví zesnulého, nebo zda byl součástí společného jmění manželů (protokol z jednání ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno]). Žalovaná se zesnulým [jméno FO] žila ve společné domácnosti cca již deset let před uzavřením jejich manželství (výpověď žalobce a). Zesnulý [jméno FO] je v technickém průkazu obytného automobilu veden jako vlastník obytného automobilu (osvědčení o registraci vozidla). Společnost [právnická osoba] vystavila dne [datum] na základě objednávky ze dne [datum] fakturu č. [hodnota] na částku ve výši [částka], kdy faktura byla vystavena za koupi obytného automobilu. Faktura byla vystavena na jméno zesnulého [jméno FO], platba dle faktury měla být provedena na č. účtu [č. účtu] (faktura č. [hodnota] ze dne [datum]). Na bankovní účet č. [č. účtu] vedený na jméno zesnulého [jméno FO] byla [jméno FO] dne [datum] vložena částka [částka]. Z citovaného účtu byla dne [datum] provedena platba ve prospěch účtu [č. účtu] ve výši [částka]. Dne [datum] byl žalované zřízen přístup k bankovnímu účtu č. [č. účtu] (mimořádný výpis z bankovního účtu č. [č. účtu], potvrzení o vkladu na účet ze dne [datum], protokol o nastavení přístupových práv ze dne [datum]). Žalovaná od doby uzavření manželství dne [datum] do dne nákupu obytného automobilu v [Anonymizováno] [Anonymizováno] obdržela na své mzdě částku [částka] (výplatní lístky žalované za [Anonymizováno] [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno]). [jméno FO] převedl na základě smlouvy ze dne [datum] podíl o velikosti [Anonymizováno],[Anonymizováno] % společnosti [právnická osoba]., kdy nabyvatelem byla společnost [právnická osoba]., s tím, že kupní cena byla sjednána ve výši [částka] (smlouva o koupi akcií společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO] z [datum]) Společnost [právnická osoba]. převedla na základě smlouvy ze dne [datum] podíl o velikosti [Anonymizováno],[Anonymizováno] % společnosti [právnická osoba]., kdy nabyvatelem byla společnost [právnická osoba]., s tím že kupní cena byla sjednána ve výši [částka]. [jméno FO] byl předseda představenstva a jediný akcionář společnosti [právnická osoba]. (smlouva o koupi akcií společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] z [datum], výpis z obchodního rejstříku z [datum]). Žalovaná se svým zesnulým manželem [jméno FO] (dále jen manželé) společně cestovali, cestování v karavanu byla jejich velká společná záliba (výpověď žalované, fotografie ze společných dovolených za období od roku 2011 do roku 2020). Manželé ročně v karavanu strávili minimálně tři měsíce. V roce 2011 si manželé koupili první karavan, obytný automobil byl jejich třetím karavanem, všechny tři karavany manželé koupili v jedné prodejně v [adresa]. Ohledně koupě obytného automobilu se manželé dohodli, že si pořídí nový luxusní karavan, rozhodli se, že si pojedou vybrat karavan na prodejnu v [adresa]. [jméno FO] si na prodejně vybral značku Mercedes, žalovaná vybrala interiéry obytného automobilu (např. světlou kůži, sporák, ledničku, postele). Žalovaná byla u prodejce v obchodě, když manželé vybírali obytný automobil i následně, když ho na prodejně přebírali. Manželé se dohodli, že obytný automobil bude součástí společného jmění manželů, manželé kupovali obytný automobil společně za dobu trvání manželství. Manželé spolu žili více než 29 let, zprvu v poměru druh a družka. Žalovaná dávala veškerou svoji výplatu do společných peněz a to již v době před uzavřením manželství. V době od uzavření manželství do smrti [jméno FO] žalovaná vložila do společného jmění manželů svou výplatu v celkové výši cca [částka]. Žalovaná dávala svou výplatu v hotovosti do společného šuplíku doma, do šuplíku dával peníze i [jméno FO]. Peníze v šuplíku manželé šetřili, manželé se dohodli, že z peněz v šuplíku koupí obytný automobil. Manželé měli doma hotovost v šuplíku, bylo tam hodně peněz, bylo to proto, že manžel byl jednak trestně stíhán, jednak byl vydírán, manžel se bál dávat peníze do banky, aby nedošlo k zablokování účtu a manželé nezůstali zcela bez peněz. Žalovaná měla dispoziční právo k účtu manžela, mohla s penězi libovolně disponovat. Žalovaná nemá řidičské oprávnění pro řízení obytného automobilu, proto se manželé dohodli, že v technickém průkazu bude zapsán manžel. [jméno FO] v roce 2008 prodal akcie, obdržel za ně asi 65 milionů Kč. [jméno FO] byl v období [Anonymizováno]-[Anonymizováno] trestně stíhán v souvislosti s prodejem akcií. Nájemní smlouva na druhý karavan byla napsána na žalovanou (výpověď žalované). Soud uvěřil výpovědi žalované, že manželé se dohodli, že obytný automobil bude součástí společného jmění manželů, soud nepovažuje výpověď žalované za účelovou či nevěrohodnou. Pokud žalovaná na počátku své výpovědi uvedla, že manželé se dohodli, že obytný automobil bude majetkem [jméno FO], tento výrok žalované dle hodnocení soudu pocházel z neznalosti žalované ohledně rozlišení vlastnictví a zápisu osoby v technickém průkazu. Závěr soudu, že obytný automobil bude součástí společného jmění manželů podporuje i společná záliba manželů v cestování a délka doby, jakou manželé v karavanu trávili a skutečnost, že se manželé dohodli, že na koupi obytného automobilu budou použity úspory manželů tvořené i výplatou žalované. V této souvislosti nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaná byla v průběhu výslechu rozrušena, při vzpomínkách na zesnulého manžela plakala. Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že obytný automobil byl ve výlučném vlastnictví zesnulého [jméno FO]. Ustanovení § 80 o.s.ř. nestanoví, že v určovacím žalobním návrhu smí jít toliko o právo žalobce vůči žalovanému. Nelze tedy vyloučit přípustnost toho, že předmětem určovacího petitu bude právní vztah mezi žalobcem a třetí osobou. Úspěch takové žaloby je ovšem podmíněn tím, že určení existence tohoto právního vztahu, jehož subjektem je třetí osoba, ovlivní právní postavení žalobce vůči žalovanému. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Přitom může jít i o účast, jež se ve sporu o určení vlastnictví (spoluvlastnictví) neprojevuje přímo vlastnickým nárokem žalobce k předmětu určení, nýbrž dědickým či restitučním nárokem žalobce k této věci. Judikatura je konstantní v tom směru, že dědicové z titulu svého dědického nároku mají právní zájem na určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem (spoluvlastníkem) určité věci, kdy tito přirozeně mají zájem na rozšíření okruhu majetku, jenž bude při úspěchu určovací žaloby zahrnut do jejich dědictví (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 223/96, 20 Cdo 1977/2001, 22 Cdo 1445/2004, 22 Cdo 2255/2004, 20 Cdo 1897/98). Pokud tedy jde v daném řízení o aktivum, které se ukázalo v řízení o pozůstalosti jako sporné dle § 172 odst. 2 věty druhé ZŘS, jsou žalobci nadáni naléhavým právním zájmem na určení, že věc náležela zesnulému ke dni jeho smrti (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022). V daném případě, kdy žalobcům svědčí dědický nárok po [jméno FO], je na jejich straně dán naléhavý právní zájem na určení, že tento zůstavitel byl výlučným vlastníkem obytného automobilu.

5. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Obytný automobil byl pořízen za trvání manželství, a stal se tak součástí SJM žalované a zesnulého, když žalobci neprokázali splnění některé z podmínek plynoucí z § 709 odst. 1 až 3 o.z., která by způsobila to, že by se obytný automobil nestal součástí SJM žalované a zesnulého. Žalobci, jakožto ti, co za situace, kdy bylo prokázáno nabytí věci za trvání manželství, tvrdili, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do SJM uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o.z., a které tíží důkazní břemeno ohledně skutečností tam uvedených ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], neprokázali, že by obytný automobil byl nabyt z výlučných prostředků zesnulého [jméno FO] a to za situace, kdy zesnulý [jméno FO] žalobci a) pouze říkal, že obytný automobil koupí z prostředků z prodeje akcií, kdy žalobce a) neví kolik bylo v trezoru [jméno FO] peněz a pokud žalobce a) není schopen tyto skutečnosti časově zařadit a kdy žalobce a) nebyl ani přítomen tomu, že by [jméno FO] nějaké peníze z trezoru vybral a že by za ně šel koupit obytný automobil či tomu, že by viděl, že někdo něco vkládal na účet [jméno FO] vedený u [právnická osoba]. Žalobci byli vyzvání usnesením soudu z [datum], čj. [spisová značka] aby, označili důkazy k prokázání, že obytný automobil byl nabyt výhradě z finančních prostředků zůstavitele a byli poučeni o následcích neunesení důkazního břemene. V řízení naproti tomu bylo prokázáno, že kupní cena obytného automobilu ve výši [částka] byla uhrazena dne [datum] z prostředků na bankovním účtu č. [č. účtu], s tím, že dne [datum] byla na účet č. [č. účtu] vložena [jméno FO] částka ve výši [částka], že žalovaná se zesnulým žila ve společné domácnosti již cca 10 let před uzavřením jejich manželství a od [datum] byla disponentem účtu č. [č. účtu] a že žalovaná od doby uzavření manželství se zesnulým do dne nákupu obytného automobilu obdržela na své mzdě částku [částka]. Za této situace nemá soud za prokázané, že obytný automobil byl zcela získán za výlučné prostředky zesnulého, které nabyl zesnulý prodejem akcií. K námitkám žalovaného soud uvádí, že v daném případě dědici nemohou po žalované spravedlivě požadovat, aby přispívala na společné výdaje manželů rovným dílem. Je věcí dohody manželů, jak se ohledně tohoto dohodnou. Žalovaná vydělala na své mzdě od doby uzavření manželství se zesnulým do dne nákupu obytného automobilu nezanedbatelnou částku ([částka]) a nelze tedy vyloučit a soud považuje za vysoce pravděpodobné, že při nákup obytného automobilu došlo ke smíšení výlučných a společných prostředků manželů, když navíc žalovaná byla od [datum] byla disponentem účtu, ze kterého byla uhrazena kupní cena za obytný automobil. K procesní námitce žalobců soud uvádí, že žalobci byli poučeni v usnesení z [datum] č.j. [spisová značka] a ve smyslu tohoto usnesení opakovaně při jednání den [datum] o tom, že musí označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že obytný automobil byl nabyt výhradně z finančních prostředků zůstavitele. Soud poučil žalobce o tom, že neunesení povinnosti důkazní shora bude mít za následek neúspěch žalobců ve sporu. Není povinností soudu po označení a provedení každého dalšího nového důkazu poučovat žalobce o tom, zda ohledně této skutečnosti již splnil svou povinnost důkazní či nikoli. Takový postup by vedl k bezdůvodnému protahování řízení, když po každém poučení o neunesení povinnosti důkazní by následoval nově navržený důkaz. Navíc v dané věci nové důkazy již navrhovat nelze, protože řízení bylo zkoncentrováno při jednání dne [datum]. Dle § 709 odst. 1 o.z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co (a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, (b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, (c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, (d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, € nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Pokud o něčem platí, že to má majetkovou hodnotu, nabyl to jeden z manželů nebo oba manželé společně, a stalo se tak za trvání manželství, patří to do společného jmění (při existenci zákonného režimu). Z provedeného dokazování vyplynulo, že obytný automobil byl pořízen za trvání manželství zesnulého a žalované, a že zesnulý a žalovaná neměli žádným způsobem upraveno SJM, a to podléhalo zákonnému režimu. Z dikce shora citovaného ustanovení plyne, že aby se věc stala součástí SJM, časově musí být příslušná věc nabyta za trvání manželství, přičemž se zdůrazňuje, že skutková podstata, se kterou zákon spojuje její nabytí, musí být zcela naplněna v době, kdy trvalo manželství. V daném případě je tato časová podmínka splněna, kdy obytný automobil byl pořízen za trvání manželství. S ohledem na obsah § 709 odst. 1 vety prvé o.z. je pak nerozhodné, zda jsou v nabývajícím titulu k obytnému automobilu uvedení oba manželi společně či pouze jeden z manželů, kdy toto zákon nerozlišuje, postačí, že věc nabyl jeden z manželů za trvání manželství. Současná právní úprava neobsahuje obdobu § 144 zák č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen s.o.z.), jenž normoval, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. V praxi by však nastaly neřešitelné obtíže v souvislosti s důkazním břemenem toho z manželů, který by prokazoval zařazení určitých součástí do SJM, ačkoliv by o jejich nabytí nemusel mít objektivně žádné informace (vyvracení správnosti zápisů v KN, vypořádání tzv. odkloněných finančních prostředků apod.). Jednalo by se o typické případy tzv. informačního deficitu, jenž by znemožňoval průkaz skutečností umožňujících závěr, že se o součást SJM jedná, ať již v řízeních o určení, že věc je součástí SJM, nebo v řízeních o vypořádání SJM. Proto podstata § 144 s.o.z. musí ve vztahu k aktivům platit i nadále mimo jiné i proto, že vyplývá již z rozložení důkazního břemene k § 709 o.z. Prokáže-li se v poměrech o.z., že věc nabyl v tzv. zákonném režimu jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění. Toho, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění, uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o.z., tíží důkazní břemeno ohledně skutečností tam uvedených (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021). V dané věci má soud za prokázané, že obytný automobil byl pořízen za trvání manželství, a stal se tak součástí společného jmění žalované a zesnulého. Pokud tedy žalobci tvrdili, že se obytný automobil nestal součástí SJM, tížilo je důkazní břemeno k prokázání takové skutečnosti, tedy ke splnění podmínek uvedených v § 709 odst. 1 až 3 o.z. Obytný automobil nepředstavoval věc sloužící osobní potřebě zesnulého (§ 709 odst. 1 písm. a/ o.z.), byl nabyt na základě kupní smlouvy, tedy není splněna ani podmínka dle (§ 709 odst. 1 písm. b/ o.z. Z povahy věci pak nabytí automobilu nespadá ani pod výjimky dle § 709 odst. 1 písm. c/ a e/ o.z. Podle § 709 odst. 1 písm. d/ o.z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Právě citované ustanovení je formulačně odlišné od § 143 odst. 1 písm. a) s.o.z., neboť hovoří o majetku nabytém právním jednáním vztahujícím se k výlučnému vlastnictví jednoho z manželů, nikoliv jen o majetku nabytém za výhradní majetek. Komentářová literatura pak usuzuje, že smyslem § 709 odst. 1 písm. d) určitě nemělo být užší koncepční pojetí oproti úpravě v zák. č. 40/1964 Sb. Právním jednáním vztahujícím se k výlučnému vlastnictví bude především prodej výlučně vlastněných věcí, jejich směna nebo naopak nabytí nové věci z výlučných prostředků. V řadě případů může být sporné, zda se jednání ještě vztahuje jen k výlučnému majetku, nebo již k SJM. Dlouhodobě jsou tyto situace spojeny zejména s případy, kdy jsou k pořízení nové věci užity jak prostředky společné, tak výlučné, popřípadě s případy, kdy jsou užity prostředky výlučné, ale jednáno je oběma manželi. Soud prvního stupně veden závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne [datum], č. j. č. j. [spisová značka] doplnil dokazování. Soud pak došel k závěru, že ke koupi obytného automobilu došlo za použití jak výlučných prostředků zůstavitele (za prodej akcií) [jméno FO] tak za použití prostředků, které měli manželé ve společném jmění manželů. Pro posouzení toho, zda věc zakoupená z výlučných prostředků jednoho z manželů se stane součástí SJM či nikoliv, je původ prostředků pouze jedním z kritérií, jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dle které projeví-li manželé jako kupující shodnou vůli nabýt věc do společného jmění manželů, byť byla kupní cena celá zaplacena z výlučných prostředků jen jednoho z manželů, stane se věc součástí tohoto společného jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 487/2019). V judikatuře vztahující se ještě k předchozím úpravám bylo konstantně dovozováno, že pokud kupní cena zakoupené věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do bezpodílového spoluvlastnictví, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1658/98, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008). Z ustálených judikaturních závěrů tak plyne, že manžel nabývá věc do výlučného vlastnictví v běžných případech koupě věci jedním z manželů z jeho výlučných zdrojů, kdy ji od prodávajícího kupuje sám (svým jménem) pro sebe a kdy se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí. Rozhodující je tedy vůle jednajících osob, nikoliv povahu použitých prostředků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010). Z výslechu žalované pak jasně vyplynulo, že se svým zesnulým manželem [jméno FO] společně cestovali, cestování v karavanu byla jejich velká společná záliba. V roce 2011 si manželé koupili první karavan, obytný automobil byl jejich třetím karavanem, všechny tři karavany manželé koupili v jedné prodejně v [adresa]. Ohledně koupě obytného automobilu se manželé dohodli, že si pořídí nový luxusní karavan, rozhodli se, že si pojedou vybrat karavan na prodejnu v [adresa]. [jméno FO] si na prodejně vybral značku [Anonymizováno], žalovaná vybrala interiéry obytného automobilu. Žalovaná byla u prodejce v obchodě, když manželé vybírali obytný automobil i následně, když ho na prodejně přebírali. Manželé se dohodli, že obytný automobil bude součástí společného jmění manželů, manželé kupovali obytný automobil společně za dobu trvání manželství, manželé žili v obytném automobilu minimálně 3 měsíce v roce. Žalovaná nemá řidičské oprávnění pro řízení obytného automobilu, proto se manželé dohodli, že v technickém průkazu bude zapsán manžel. Z provedeného výslechu žalované má soud za prokázané, že koupě obytného automobilu byl společný úmysl žalované a jejího zesnulého manžela, kdy cestování karavanem byla jejich společná záliba, nutno dodat, že obytný automobil nebyl jejich prvním obytným vozem. Stejně tak žalovaná byla přítomna tomu, kdy v prodejně vozů v [adresa] došlo ke koupi obytného automobilu a tedy lze uzavřít, že kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do společného jmění. Na základě výpovědi žalované soud vzal za prokázané, že žalovaná a její zesnulý manžel, ačkoliv s vysokou pravděpodobností došlo z větší části k použití výlučných prostředků zesnulého manžela na uhrazení kupní ceny obytného automobilu, byly kupujícími obytného automobilu společně a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do SJM. Tedy v této sytuaci i pokud by byly na koupi obytného automobilu použity pouze výlučné prostředky zesnulého manžela, převážil by společný úmysl kupujících manželů nad původem prostředků a obytný automobil by se stal součástí SJM ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo1658/98 a 22 Cdo 487/2019. S ohledem na shora uvedené, skutečnost, zda byla kupní cena obytného automobilu z části nebo zcela uhrazena z výlučných prostředků zesnulého [jméno FO], není v dané věci rozhodná, protože soud má za prokázané, že žalovaná a její zesnulý manžel byly oba kupujícími a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do SJM a obytný automobil se stal předmětem jejich SJM. Kupní cena zaplacená z výlučných prostředků jen jednoho z manželů, pak představuje zaplacený vnos jednoho z manželů, který lze vypořádat podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 487/2019).

6. Na daný případ aplikoval soud zák .č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle § 709 odst. 1 o.z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co (a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, (b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, (c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, (d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, (e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Dle § 709 odst. 2 o.z. součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Dle § 709 odst. 3 o.z. Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

7. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve sporu úspěšné žalované přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených náklady zastoupení žalované advokátem [částka] včetně DPH (odměna advokáta za 9 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a 9 paušálních částek po [částka] dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.). Soud vyšel z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., protože cena obytného automobilu ke dni rozhodnutí nebyla zjištěna, když od doby nabytí obytného automobilu uplynuly více jak 3 roky a cenu obytného automobilu účastníci neučinili nespornou. V této souvislosti nelze odhlédnout ani přání všech účastníků, aby výpočet náhrady nákladů řízení byl proveden z fixní tarifní hodnoty dle § 9 advokátního tarifu, proto, že vztahy mezi účastníky jsou velmi vyhrocené a výpočtem nákladů řízení z tak vysoké hodnoty jakou je sporná cena obytného automobilu by se vztahy mezi účastníky ještě zhoršily. Náhrada nákladů řízení byla v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. žalobcům uložena uhradit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalované. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

Poučení