58 Co 38/2024 - 562

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobců: a) [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/0] b) [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] c) [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] všichni zastoupeni advokátem Mgr. Mojmírem Ohnoutkou sídlem Hradební 1547, 686 01 Uherské Hradiště proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 o náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím o odvolání žalobců a), b), c) proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. 9. 2023, č. j. 9 C 177/2021-415 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV., V. a VI. mění takto: Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11.684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11.684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11.684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.155 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.155 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.155 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 8. 9. 2023, č. j. 9 C 177/2021-415, rozhodl takto: I. Žaloba, jíž se a) žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 2.800.000 Kč představující skutečnou škodu v podobě ušlého zisku, se zamítá.; II. Žaloba, jíž se b) žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 200.000 Kč představující vzniklou nemajetkovou újmu b) žalobce se zamítá.; III. Žaloba, jíž se c) žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 200.000 Kč představující vzniklou nemajetkovou újmu c) žalobce se zamítá.; IV. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.729,70 Kč k rukám žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.; V. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.729,70 Kč k rukám žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.; VI. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.729,70 Kč k rukám žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně na základě jím provedeného dokazování a mezi účastníky nesporných skutečností skutkově uzavřel, že žalobkyně a), dále jako „žalobkyně“, je výlučnou vlastnicí [adresa], na nichž se rozhodla realizovat projekt [adresa], dále jako „autoservis“, a očekávala, že [adresa] s jejím záměrem vysloví souhlas. Již k [datum] k realizaci autoservisu existovalo nesouhlasné stanovisko obce, o jehož existenci žalobci a), b) a c), dále jako „žalobci“, museli vědět; [adresa] vydala opatření obecné povahy č[Anonymizováno], kterým stanovila územní opatření o stavební uzávěře a toto nabylo účinnosti dne [datum]; rozhodnutí o stavební uzávěře bylo rozsudkem [datum] zrušeno ke dni [datum]. Dnem [datum] je datována Smlouva o smlouvě budoucí (nájemní) podepsaná mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (smlouva o nájmu měla být uzavřena do [datum] a nájem měl být sjednán ode dne [datum] ve výši [Anonymizováno] měsíčně) a stejného data žalobkyně také zahájila řízení o schválení stavebního záměru autoservisu (v žádosti uvedla předpokládaný termín zahájení stavby 10/2019 a dokončení stavby 9/2021; dle projektové dokumentace měly být svislé konstrukce – obvodové konstrukce řešeny z ytongových tvárnic), přičemž v tuto dobu neměla vybraného zhotovitele stavby; ve smlouvě uvedená spisová značka řízení ([Anonymizováno].) byla známa nejdříve dne [datum]; žalobci b) a c) účastníky stavebního řízení nebyli. Žalobkyně prostřednictvím [tituly před jménem] na jaře 2019 jednala se společností [právnická osoba]. dodávající pouze technologii a materiál o možnosti výstavby autoservisu z montovaných panelů; osobní jednání zástupců těchto společností v srpnu 2019 se již týkalo výstavby bytových domů. V průběhu stavebního řízení byla žalobkyně stavebním úřadem opakovaně vyzvána k doplnění podané žádosti (výzvy ze dne [datum]), dne [datum] žalobkyně do podkladů doplnila nově upravenou projektovou dokumentaci, dne [datum] žalobkyně zúžila předmět žádosti. Dle soudu I. stupně žalobkyně nemohla spravedlivě očekávat, že by ke sjednanému datu uzavření nájemní smlouvy byla schopná realizovat stavbu autoservisu a že by k [datum] mohl vzniknout nájemní vztah a ona mohla kalkulovat se ziskem [Anonymizováno] měsíčně; samotné nezákonné rozhodnutí k tomu nemohlo být a ani nebylo jedinou „překážkou“, když žalobkyně musela získat i pravomocné společné povolení, avšak byla stavebním úřadem opakovaně vyzývána k doplnění pokladů a nadto avizovala i změnu materiálu svislých nosných a dělících konstrukcí, jež by znamenalo nutnost absolvování dalšího řízení a doplnění podkladů; rozhodnutí společného povolení o schválení stavebního záměru autoservisu nabylo právní moci dne [datum]; opatření o stavební uzávěře bylo účinné 1 rok, 4 měsíce a 25 dnů a stavební řízení bez uvedené doby trvání účinků nezákonného rozhodnutí trvalo 2 roky, 4 měsíce a 13 dnů a o vydání kolaudačního souhlasu žalobkyně požádala až [datum] ačkoliv v řízení tvrdila, že by stavba netrvala tak dlouho, pročež soud I. stupně uzavřel, že stavební řízení by trvalo déle a nezákonné rozhodnutí tak nemohlo být jedinou příčinou nerealizovaného nájemního vztahu, a tedy ani příčinou vzniku škody na straně žalobkyně spočívající v ušlém zisku; příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a škodou žalobkyně spočívající v ušlém zisku tak soud I. stupně neshledal. Zásah do osobní sféry a rodinného života žalobců b) a c) trval cca 2 až 3 roky, tedy déle než účinky nezákonného rozhodnutí, pročež soud I. stupně uzavřel, že není možné jednoznačně konstatovat, že by jimi tvrzená nemajetková újma byla v příčinné souvislosti pouze s nezákonným rozhodnutím; nadto důvodem pro nervozitu, podrážděnost a zhoršení psychického stavu žalobců b) a c) byl i průběh stavebního řízení (odbor územního plánování a stavebního řádu, oddělení stavebního řádu [datum], rozhodoval o odvolání [Anonymizováno] občanů obce [adresa], kteří podali odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum], kterým došlo ke schválení stavebního záměru autoservisu); žalobce b) již dříve trpěl onemocněním a k datu [datum] mu byla přiznána invalidita II. stupně, tedy fakticky ještě předtím, než došlo k vydání nezákonného rozhodnutí; již v únoru bylo žalobcům b) a c) známo negativní stanovisko obce [adresa]; problémy v rámci stavebního řízení a z toho pramenící nejistota žalobců b) a c), se v podobě nervozity a podrážděnosti přenesly do jejich rodinných vztahů a odrážely se i v poškození či minimálně narušení vztahů v rodině, avšak soud I. stupně neměl za prokázané, že by tento zásah do osobnostní sféry žalobců b) a c) byl izolovaně spojen pouze s nezákonným rozhodnutím.

3. Za aplikace § 3 odst. 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 1, § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále jako „OdpŠk“, soud I. stupně uzavřel, že žaloba není ani z části důvodná. Nárok žalobkyně neměl za důvodný proto, že nebylo možné uzavřít, že by jí v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím mohla vzniknout jí tvrzená škoda; žalobkyně vycházela ze zcela nejisté budoucnosti aniž by akcentovala všechny možnosti a zvážila, zda by při obvyklém běhu událostí od podání žádosti ke stavebnímu úřadu dne [datum] byla schopná projekt autoservisu realizovat tak, aby v souladu s uzavřenou Smlouvou o smlouvě budoucí byla uzavřena a naplněna i nájemní smlouva; jelikož celé stavební řízení i bez doby trvání účinků nezákonného rozhodnutí trvalo 2 roky, 4 měsíce a 13 dnů, tedy déle a nemohlo být jedinou příčinou dosud nerealizovaného nájemního vztahu, a tedy ani vzniku škody na straně žalobkyně spočívající v ušlém zisku; stavbu žalobkyně fakticky realizovala později, než za 4 měsíce, když po pravomocném skončení stavebního řízení dne [datum] žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí (kolaudačního povolení) podala až dne [datum]; soud I. stupně přihlédl i k tomu, že žalobkyně žádost o vydání společného povolení podala a Smlouvu o smlouvě budoucí podepsala při vědomí nejistého právního stavu způsobeného vydáním [datum] o návrhu územního opatření o stavební uzávěře; uzavřel proto, že i při existenci nezákonného rozhodnutí žalovaná neodpovídá za tvrzenou škodu v podobě ušlého zisku žalobkyně z nerealizovaného nájmu autoservisu, když vznik škody a reálnou možnost realizovat tvrzený zisk žalobkyně neprokázala a žalobu v této části zamítl (výrok I.). Ve vztahu k nároku uplatněnému žalobci b) a c) soud I. stupně uzavřel, že z hlediska vymezení oprávněných osob ve smyslu § 7 odst. 1, odst. 2 OdpŠk tito nejsou osobami aktivně legitimovanými k podání žaloby vůči státu v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím; rozšíření možností uplatnění nároku na náhradu újmy i na další osoby, byť i účastníku řízení blízké, by pak nepřípustně zasáhlo veřejný zájem na efektivním výkonu veřejné moci; soud I. stupně nadto ani neshledal, že by jim vznikla nemajetková újma v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným rozhodnutím; soud I. stupně tedy žalobu vůči žalobcům b) a c) zamítl (výroky II. a III.).

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“, a mezi žalobci b) a c) a žalovanou dle § 142 odst. 1 o. s. ř.; náklady řízení žalované spočívaly v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 5.100 Kč za 17 úkonů po 300 Kč na jeden úkon (§ 1 odst. 1, 2, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) a cestovních náhrad ve výši celkem 30.089 Kč; náklady řízení žalované v celkové výši 35.189 Kč pak uložil každému z žalobců hradit rovným dílem a to v prodloužené lhůtě k plnění v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výroky IV., V. a VI.).

5. Proti rozsudku podali odvolání žalobci a), b) a c). Po zopakování jimi již tvrzených skutečností a průběhu soudního řízení soudu I. stupně vytkli, že na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když záměr realizovat na předmětných pozemcích stavbu autoservisu existoval ještě před vydáním stavební uzávěry a oni legitimně očekávali jeho realizaci, územní opatření bylo přijato až později (dne [datum]) a právě jím byla realizace jejich záměru objektivně znemožněna, když žalobkyně výstavbu nemohla zahájit v době, kdy to měla v plánu a nezákonné rozhodnutí způsobilo „stop stav“ dalších kroků vedoucích k výstavbě; nájem byl sjednán od [datum] a proto, že stavební uzávěra znemožnila realizaci stavebního záměru, nemohla žalobkyně dostát svým smluvním povinnostem z nájemní smlouvy a [právnická osoba] si poté našel jiné prostory k podnikání. Se závěrem soudu I. stupně, že samotné nezákonné rozhodnutí nebylo překážkou k tomu, aby žalobkyně mohla zisk z nájmu generovat, neboť ani bez nezákonného rozhodnutí nemohla spravedlivě očekávat, že by do sjednaného termínu mohla autoservis realizovat, od [datum] najímat a míst z něj zisk, žalobci nesouhlasili s tím, že se jedná pouze o subjektivní přesvědčení soudu, které nemá oporu v dokazování; dle nich byl záměr účastníků vybudovat autoservis a protože došlo k nezákonnému zásahu státu zvrácenému až ve správním soudnictví neměla žalobkyně možnost po dobu nezákonné stavební uzávěry svůj záměr provést; žalobkyně měla za absurdní vyčítat jí, že s úkony ve stavebním řízení otálela či je činila ve špatné kvalitě; žalobkyně stavební řízení zahájila v době, kdy rozhodnutí neexistovalo, domnívala se, že vše proběhne v řádných lhůtách, ale nepředvídatelná událost v podobě rozhodnutí o stavební uzávěře to objektivně znemožnila. Ve vztahu k nárokům žalobců b) a c) tito uvedli, že s právním názorem soudu I. stupně, že osoba, která není účastníkem řízení je z možnosti uplatnit nárok na náhradu majetkové újmy vyloučena, pokud jí újma prokazatelně vznikla, nesouhlasí. Soudu I. stupně žalobci vytkli neprovedení důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností (výslechy rodičů žalobců b) a c), znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, psychologie a psychiatrie na žalobce b) a c), znaleckého posudku na zjištění obvyklého nájemného na nebytové prostory, výpovědi žalobců b) a c), důkazní návrhy zamítnuté na jednání soudu I. stupně dne 8. 9. 2023, tj. výslechy svědků [tituly před jménem] a [jméno FO], denní záznamy stavby od 21. 4. 2023 do 27. 4. 2023, fotografie a kamerové záznamy). Soudu I. stupně žalobci vytkli i nesprávné právní posouzení věci, když existence nezákonného rozhodnutí byla prokázána a toto se negativně promítlo do sféry jich všech; opakovaně nesouhlasili se závěrem soudu I. stupně, že nezákonné rozhodnutí nemohlo být jedinou příčinou a výklad soudu měli za svévolný, podrývající smysl a účel úpravy náhrady škody státu za nezákonné rozhodnutí. Navrhli, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobců s napadeným rozsudkem ztotožnila a v podrobnostech odkázala na svá předchozí vyjádření s tím, že žalobci pouze opakují jimi již řečené a příčinnou souvislost neprokázali, resp. se jim nepodařilo vyvrátit skutečnosti, které prokazují, že nezákonné opatření není v příčinné souvislosti s případným ušlým ziskem, neboť do pravidelného běhu věcí nezasáhlo tak, aby jako rozhodující příčina zamezilo budoucímu prospěchu v předmětném období; opatření nebylo jedinou překážkou, ve stavebním řízení bylo mnoho proměnných; žalobkyně musela získat stavební povolení a nebylo možno ve společném stavebním a územním řízení predikovat, jak dlouho bude trvat, když podání žádosti neznamená kladný výsledek (nadto žádost byla zjevně neúplná a žalobkyně byla opakovaně vyzývána k nápravě, dokumentaci upravovala, zúžila předmět žádosti a v úmyslu měla také změnu materiálu svislých nosných a dělících konstrukcí) a není zřejmé ani zda výstavba proběhne v souladu s podmínkami stavebního řízení, v plánovaném čase a zda následně bude získáno kolaudační povolení; její závěry pak potvrdil i vývoj událostí v následném povolovacím řízení. Opětovně uvedla, že Smlouva o smlouvě budoucí nájemní byla antedatována a podepsána při vědomí nejistého výsledku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při jednání odvolacího soudu doplnila, že žalobkyně jí i přes svůj slib dosud nedodala kolaudační rozhodnutí a také, že o stavební uzávěře se stavební úřad dozvěděl až [datum], pročež tato průběhu povolovacího řízení bránila pouze po dobu 13 měsíců. S rozsudkem soudu I. stupně nesouhlasila pouze co do závěru o datu uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí, neboť dle ní tato byla uzavřena účelově k prokázání žalobkyní v řízení tvrzeného ušlého zisku, a to kdykoliv po datu [datum] do podání žaloby; jelikož tuto smlouvu zpochybnila, tíží důkazní břemeno žalobkyni a o datu jejího uzavření smlouva sama ani notářský zápis či znalecký posudek nesvědčí.

7. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobci jako k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v rozsahu odvolání, jakož i řízení rozhodnutí soudu I. stupně předcházející (§ 212a o. s. ř.), a aniž byl vázán uplatněným odvolacím důvodem (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), při nařízeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byly výroky I., II. a III. a na nich závislé nákladové výroky IV., V. a VI. rozsudku soudu I. stupně.

9. V rámci projednání odvolání odvolací soud ze spisu soudu I. stupně zjistil, že se žalobou podanou u soudu dne 8. 10. 2021 žalobkyně po žalované domáhala náhrady škody ve výši 2.800.000 Kč představující ušlý zisk z nájemného ve výši [Anonymizováno] měsíčně za dobu od 4/2020 do 5/2021, tj. za 14 měsíců, náhrady škody ve výši 192.900 Kč představující náklady vynaložené na přepracování projektu a náhrady škody ve výši 997.152 Kč představující kompenzaci, kterou bude povinna vyplatit zaměstnanci za újmu na zdraví; žalobci b) a c) se toutéž žalobou po žalované domáhali náhrady nemajetkové újmy každý ve výši 200.000 Kč představované vytrpěnými psychickými útrapami, které jim měly vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím obce [adresa]. Žalovaná existenci nezákonného rozhodnutí nezpochybňovala, ale měla za to, že škoda ani příčinná souvislost nejsou dány. Usnesením ze dne 4. 5. 2023, č. j. 9 C 177/2021-376, soud I. stupně řízení pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní zastavil v části, v níž se tato po žalované domáhala zaplacení částky 192.900 Kč a 997.152 Kč. Soud I. stupně po provedeném dokazování, kdy část žalobci navržených důkazů z důvodu koncentrace řízení a nadbytečnosti neprovedl, ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

10. Na základě provedeného dokazování účastníky předloženými i soudem I. stupně vyžádanými listinnými důkazy a výslechy svědků soud I. stupně a mezi účastníky nesporných skutečností dospěl ke správným skutkovým zjištěním i ke správnému závěru o skutkovém stavu, na něž odvolací soud v rozsahu uvedeném v odstavci 2. odůvodnění svého rozsudku pro stručnost pouze odkazuje.

11. K závěru soudu I. stupně o tom, že Smlouva o smlouvě budoucí nájemní byla uzavřena nejpozději k datu [datum] odvolací soud pouze uvádí, že byť se se soudem I. stupně neshoduje v tom, že by dokazování ve vztahu ke skutečnému datu uzavření této smlouvy bylo nadbytečné proto, že z hlediska uplatněných nároků nebylo nijak zásadní, sám dokazování v tomto směru s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení nečinil, neboť postavení této skutečnosti najisto by vyžadovalo zopakovaní důkazů (zejména výslechů svědků) provedených soudem I. stupně a zřejmě i provedení důkazů nových; odvolací soud naopak má otázku skutečného data uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí nájemní za podstatnou, když právě toto datum může svědčit o účelovosti jejího podpisu smluvními stranami a i s ohledem na důkazy provedené v odvolacím řízení není možno žalovanou nastíněnou verzi, že k podpisu této smlouvy došlo později a účelově z důvodu zajištění důkazu k prokázání tvrzení žalobkyně v tomto řízení, označit za nepravděpodobnou; dokazování v tomto směru však bylo s ohledem na skutečnost, že žaloba nemůže mít naději na úspěch již z jiných důvodů, nadbytečné; odvolací soud tedy v tomto směru i přes své pochybnosti vyšel z výše popsaného skutkového závěru soudu I. stupně.

12. I další dokazování měl odvolací soud za nadbytečné a proto jej, stejně jako soud I. stupně, neprovedl. S ohledem na právní závěry uvedené níže, kdy žaloba byla v části žalobci b) a c) uplatněných nároků zamítnuta z důvodu nedostatku jejich aktivní věcné legitimace, je zjevné, že jimi k prokázání vytrpěných psychických útrap, které jim měly vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím obce [adresa], navrhované důkazy výslechy jejich rodičů, znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, psychologie a psychiatrie a výpověďmi žalobců b) a c) na uvedeném závěru nemohly ničeho změnit, pročež tyto soudem I. stupně nebyly vzhledem k zásadě rychlosti a ekonomie řízení zcela správně z důvodu své nadbytečnosti provedeny. Obdobně nadbytečné pak byly i návrhy důkazů k prokázání výše nároku žalobkyně, tj. znaleckému posudku na zjištění obvyklého nájemného na nebytové prostory, neboť při neexistenci příčinné souvislosti bylo zcela nadbytečné prokazovat výši případné škody. Důkazy směřující k prokázání faktické výstavby autoservisu, tj. denní záznamy stavby od 21. 4. 2023 do 27. 4. 2023, fotografie a kamerové záznamy, byly rovněž nadbytečné, když pro řízení význam teoreticky mohl mít pouze celkový čas výstavby, ovšem pouze tehdy, pokud by tato probíhala žalobkyní tvrzenou technologií panelů, což se nestalo, když ze sdělení [adresa] včetně příloh jednoznačně vyplývá, že i přes obecný dotaz žalobkyně o možnosti změny materiálu svislých a nosných konstrukcí k tomu při výstavbě autoservisu fakticky nedošlo. Rovněž žalobkyní navržené důkazy výslechy zastupitelů obce [adresa] svědků [tituly před jménem] a [jméno FO] k prokázání skutečnosti, že obec [adresa], resp. zastupitelstvo obce, bylo o nezákonném postupu informováno, byly nadbytečné, neboť jak správně uvedla i sama žalobkyně veřejnoprávní právnická osoba musí zákony znát a respektovat.

13. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 26 Cdo 228/2005, 28 Cdo 2401/2008, 30 Cdo 256/2018-157) soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval a dokazování doplnil pouze připojeným spisem [Anonymizováno], vyjádřeními [právnická osoba], odboru stavebního úřadu a územního plánu a úředním záznamem soudu. Na základě takto provedeného dokazování a mezi účastníky nesporných tvrzení odvolací soud správná skutková zjištění soudu I. stupně pouze takto doplnil:

14. V roce 2019 trvalo v České republice vyřízení stavebního povolení v průměru 246 dní; u rodinného domu 6 až 9 měsíců, u složitějších staveb a problematických projektů 1 rok a déle. Dle průzkumu České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě většina povolovacích řízení staveb včetně související inženýrské činnosti v České republice trvá obvykle šest měsíců až jeden rok; existuje přímá úměra mezi kvalitně zpracovaným stavebním záměrem a délkou povolení a rychlost tedy velmi ovlivní to, jak je stavební záměr připraven ze strany toho, kdo chce stavět /úřední záznam soudu/.

15. Žádost o vydání společného povolení žalobkyně jako stavebník u [právnická osoba], odboru stavebního úřadu a územního plánu, dále i jako „stavební úřad“, podala dne [datum] a doložila k ní pouze projektovou dokumentaci, plán kontrolních prohlídek stavby, stanoviska dotčených orgánů a vyjádření správců dopravní a technické infrastruktury ([datum]), Smlouvu o připojení k distribuční soustavě uzavřenou mezi stavebníkem a společností [právnická osoba]. dne [datum] a souhlas vlastníka vodovodu s napojením. Jelikož stavebníkem podaná žádost neměla předepsané náležitosti a neposkytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru, vyzval jej stavební úřad výzvou ze dne [datum], aby nejpozději do [datum] odstranil nedostatky a doplnil ve výzvě konkrétně uvedené údaje a podklady (žádost 1 podklad, dále jako „pod.“, projektovou dokumentaci 22 pod., tzv. ostatní 4 pod., souhlasy 4[Anonymizováno]pod. a stanoviska a vyjádření 13 pod.); část takto vytčených nedostatků stavebník doplnil dne [datum], kdy však také změnil projektovou dokumentaci (změna řešení části stavebních objektů vč. způsobu zásobení vodou, odkanalizování a umístění stavby na pozemcích, nové umístění a provedení požární nádrže) a stavební úřad jej po revizi podkladů výzvou ze dne [datum] vyzval k doložení dosud nedoložených podkladů a podkladů nově vzešlých z doložených změn (žádost 1 pod., projektová dokumentace 6 pod., tzv. ostatní 3 pod., souhlasy 1 pod. a stanoviska a vyjádření 3 pod.); další část podkladů stavebník doložil dne [datum]; dne [datum] se stavební úřad dozvěděl o existenci stavební uzávěry a jelikož bylo zřejmé, že žádosti nemůže být vyhověno, další podklady dále nevyžadoval; poprvé tedy bylo řízení přerušeno v době od [datum] do [datum]. Žádost o vydání společného povolení pro stavbu autoservisu poté byla stavebním úřadem dne [datum] zamítnuta s tím, že umístěním a provedením stavby by došlo k rozporu se stavební uzávěrou. Poté, co bylo toto rozhodnutí odvolacím orgánem dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání, stavební úřad řízení opětovně přerušil od [datum] z důvodu vyžádání nového závazného stanoviska orgánu územního plánování ohledně možnosti či nemožnosti umístění stavby s ohledem na existující opatření o stavební uzávěře; zamítavé závazné stanovisko bylo stavebnímu úřadu doručeno dne [datum]; podruhé tedy bylo řízení přerušeno v době [datum] do [datum]. Stavební úřad následně dne [datum] s ohledem na zamítavé stanovisko orgánu územního plánování záměr opětovně zamítl. Poté, co bylo odvolacím orgánem rozhodnutí opětovně zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání, bylo po zrušení stavební uzávěry a posouzení závěru jako přípustného řízení stavebním úřadem přerušeno od [datum] proto, že na výzvu stavebního úřadu byly stavebníkem doplňovány další podklady (stanoviska a vyjádření 2 pod., projektová dokumentace 6 pod.); jelikož dne [datum] byla stavebníkem doložena jen část podkladů a došlo opětovně i ke změně projektové dokumentace (nové řešení zásobování pitnou vodou), byl tento po jejich revizi stavebním úřadem dne [datum] vyzván k předložení podkladů chybějících či vzešlých z doplněných podkladů (projektová dokumentace 1 pod., stanoviska a vyjádření 2 pod., ostatní 2 pod.); po doručení vyžádaného sdělení dne [datum] byla provedena revize podkladů a stavebník byl dne [datum] opětovně vyzván k doložení nedoložených podkladů (projektová dokumentace 1 pod., ostatní 6 pod. a to včetně 5-ti propadlých či propadnutím hrozících vyjádření), což tento provedl dne [datum]; řízení tedy bylo potřetí přerušeno v době od [datum] do [datum]. Dne [datum] byl stavební záměr autoservisu stavebním úřadem schválen; po odvolání obyvatel obce [adresa], k němuž bylo odvolacím orgánem rozhodnutí opět zrušeno a věc vrácena k novému projednání, bylo řízení stavebním úřadem přerušeno od [datum] z důvodu změn či zrušení závazných stanovisek a nutnosti zajištění nového závazného stanoviska silničního správního orgánu a stavebník byl vyzván k předložení nového závazného stanoviska silničního správního orgánu; stanovisko bylo doloženo dne [datum]; řízení tedy bylo počtvrté přerušeno od [datum] do [datum]. Dne [datum] byl stavební záměr autoservisu stavebním úřadem schválen i přes opětovné námitky množství obyvatel obce [adresa], s nimiž se stavební úřad v rámci svého rozhodnutí vypořádal; před odvolacím orgánem bylo řízení přerušeno usneseními ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]; rozhodnutí o schválení stavebního záměru autoservisu nabylo právní moci dne [datum]. V řízení platnost žádného závazného stanoviska nevypršela, vypršela však platnost několika vyjádření a stavebník byl vyzýván k předložení nových podkladů. Žádné řízení o změně dokončené stavby (řízení či jiné opatření dle § 118 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona) od doby pravomocného rozhodnutí do [datum] neproběhlo. Stavebnímu úřadu nebylo známo, že by se někdo telefonicky či osobně dotazoval na přidělení spisové značky spisu; písemně takový dotaz vznesen nebyl /[adresa]/.

16. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy [Anonymizováno], kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře, vydané usnesením [adresa], [Anonymizováno], které nabylo účinnosti dne [datum], vedeném u [Anonymizováno], byla žaloba podána [Anonymizováno]. jako žalobkyní u soudu dne [datum]; žalobkyně v ní u popisu jí tvrzené značné škody, která jí měla uzávěrou vznikat uvedla pouze to, že se cítí být dotčena na svých vlastnických právech tím, že svůj záměr výstavby autoservisu nemůže realizovat a musí platit nájem za svoji provozovnu, že jí škoda vzniká tím, že musela platit kupní cenu pozemků, dva projekty a poplatky za energetické přípojky, musela se vypořádat s námitkami sběrného dvora, sociálního bydlení či orné půdy. Žalobkyni v průběhu řízení jako obecný zmocněnec zastupoval [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] účastníky řízení nebyli. Obec [adresa] s výstavbou autoservisu vyslovila nesouhlas dne [datum] z důvodu nepřípustnosti stavby na plochách technického zabezpečení a následně i dne [datum] z důvodu jí vydaného návrhu opatření obecné povahy o stavební uzávěře. Veřejná vyhláška obce [adresa] o návrhu opatření obecné povahy obce [adresa] ve věci stanovení stavební uzávěry byla zastupitelstvem obce [adresa] vydána [datum] a vyvěšena byla od [datum] do [datum] na úřední desce Obecního úřadu [adresa]. Žalobkyně své námitky proti návrhu na územní opatření o stavební uzávěře adresované [právnická osoba] datovala dnem [datum] /[Anonymizováno]/.

17. Autoservis dosud není zkolaudován, byť žádost o kolaudaci žalobkyně podala již dne [datum] /nesporné tvrzení/.

18. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

19. V roce 2019 trvalo v České republice vyřízení stavebního povolení v průměru 246 dní, u problematických projektů 1 rok a déle; nekvalitně zpracovaný a připravený záměr tuto průměrnou délku vyřízení stavebního povolení úměrně prodlužuje /úřední záznam soudu/.

20. Obec [adresa] s výstavbou autoservisu nesouhlasila a žalobkyně si toho byla vědoma již v době zahájení řízení u stavebního úřadu /[Anonymizováno]/; proti výstavbě autoservisu pak ve stavebním řízení aktivně vystupovalo i množství občanů [adresa] /[adresa]/. Žádost o vydání společného povolení autoservisu, kterou žalobkyně podala u stavebního úřadu dne [datum], neměla předepsané náležitosti a neposkytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru, tedy byla nekvalitně zpracována a připravena a stavební úřad proto žalobkyni opakovaně vyzýval k doplnění podkladů, jež se stavební uzávěrou nijak nesouvisely; potřebu doplnění dalších podkladů ve stavebním řízení vyvolalo i to, že žalobkyně v jeho průběhu dvakrát změnila projektovou dokumentaci /[adresa]/. Stavební řízení bylo přerušeno v době od [datum] do [datum] z důvodu, že žádost neměla předepsané náležitosti a neposkytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru; v době od [datum] do [datum] z důvodu vyžádání nového závazného stanoviska orgánu územního plánování ohledně možnosti či nemožnosti umístění stavby s ohledem na existující opatření o stavební uzávěře; v době od [datum] do [datum] z důvodu absence podkladů mimo jiné i 5-ti propadlých či propadnutím hrozících vyjádření; v době od [datum] do [datum] z důvodu změn či zrušení závazných stanovisek a nutnosti zajištění nového závazného stanoviska silničního správního orgánu; před odvolacím orgánem maximálně v době od [datum] do [datum] /[adresa]/.

21. Žalobci b) a c) nebyli účastníky stavebního řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy [Anonymizováno], kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře, vydané usnesením [adresa], které nabylo účinnosti dne [datum], vedeného u [Anonymizováno].

22. Autoservis byl žalobkyní vystavěn technologií předpokládanou v projektu /[adresa] /, žádost o kolaudaci žalobkyně podala dne [datum] avšak autoservis dosud není zkolaudován /nesporné tvrzení/.

23. I pokud by opatření o stavební uzávěře nebylo obcí [adresa] vydáno, nemohla žalobkyně reálně očekávat, že by autoservis postavila a od [datum] jej pronajala; v době od [Anonymizováno] by žalobkyně zisk z nájemného dle nájemní smlouvy, která měla být mezi ní a firmou [právnická osoba] podle smlouvy o smlouvě budoucí uzavřena, neměla, i pokud by opatření o stavební uzávěře nebylo vydáno; žalobkyně nemohla realizovat svůj podnikatelský záměr nikoli z důvodu stavební uzávěry, ale proto, že příslušnými státními orgány nebyla vydána potřebná povolení, bez nichž nebyla realizace stavby autoservisu možná /[adresa] úřední záznam soudu, nesporná tvrzení, [Anonymizováno], skutková zjištění soudu I. stupně v napadeném rozsudku/.

24. K výše uvedenému závěru o skutkovém stavu odvolací soud dospěl na základě skutkových zjištění, která učinil ze shodných tvrzení účastníků, obecně známých skutečností a po pečlivém hodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech takto: Údaje o délce vyřízení stavebního povolení vyplývající z veřejně dostupných zdrojů na internetu žádný z účastníků po jejich přečtení k důkazu nezpochybnil, proto z nich odvolací soud dále vycházel. Skutečnost, že si žalobkyně již v době zahájení řízení u stavebního úřadu byla vědoma toho, že s výstavbou autoservisu obec [adresa] nesouhlasí, vyplývá z toho, že obec žalobkyni dne [datum] a [datum] sdělila svůj nesouhlas s výstavbou a žalobkyně dnem [datum], tedy dnem podání žádosti o vydání společného povolení autoservisu, datovala i své námitky proti návrhu na územní opatření a stavební uzávěře. Že proti výstavbě autoservisu vystupovalo i množství občanů [adresa] je zjevné z rozhodnutí stavebního úřadu a průběhu řízení, jehož se množství občanů [adresa] aktivně účastnilo tím, že v řízení uplatnili námitky a proti vyhovujícím rozhodnutím podali odvolání; tato skutečnost je nadto zjevná i z žalobkyní před soudem I. stupně k důkazu předložených novinových článků. Skutečnost, že žádost o vydání společného povolení autoservisu neměla předepsané náležitosti a neposkytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru výslovně vyplývá ze sdělení stavebního úřadu; s ohledem na zjištění, že žádost byla doložena pouze minimálně, že stavební úřad byl před tím, než se o stavební uzávěře dozvěděl, avšak i poté, co bylo obecné opatření o stavební uzávěře zrušeno soudem, nucen žalobkyni opakovaně vyzývat k doplnění podkladů, jež se stavební uzávěrou nijak nesouvisely, a že sama žalobkyně projektovou dokumentaci dvakrát měnila (poprvé dokonce krátce po podání žádosti), odvolací soud uzavřel, že žádost byla zpracována a připravena velmi nekvalitně. Skutečnost, že autoservis byl žalobkyní vystavěn technologií předpokládanou v projektu vyplývá ze sdělení [adresa], protože pokud do uvedeného data, tedy poté, co byla žalobkyní podána žádost o kolaudaci, žádné řízení o změně dokončené stavby (řízení či jiné opatření dle § 118 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona) neproběhlo, je zjevné, že k žalobkyní v řízení tvrzené změně materiálu svislých a nosných konstrukcí v průběhu výstavby dojít ve skutečnosti nemohlo a nedošlo.

25. K závěru, že žalobkyně nemohla reálně očekávat, že by autoservis postavila, od [datum] jej pronajala a že v době [Anonymizováno] by zisk z nájemného neměla i pokud by opatření o stavební uzávěře nebylo obcí [adresa] vydáno, odvolací soud dospěl na základě skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. V přezkoumávané věci je zřejmé, že žalobkyně již v době podání žádosti o společné územní a stavební řízení (tj. dne [datum]) věděla, že obec [adresa] (a její občané) s umístěním autoservisu nesouhlasí, když obec opakovaně (byť z různých a nikoliv legitimních důvodů) nevydala souhlasné stanovisko a měla v úmyslu rozhodnout o stavební uzávěře, tedy stavbě autoservisu jakkoliv zabránit; byť by bylo pravdou, že starosta obce [adresa] žalobkyni ještě před koupí předmětných pozemků kladné stanovisko obce přislíbil, měla si tato být s ohledem na již vydaná nesouhlasná stanoviska vědoma toho, že se situace změnila a s podporou svého záměru ze strany obce již v době podání žádosti o společné územní a stavební řízení počítat neměla a nemohla; žalobkyně tedy naopak mohla a měla reálně očekávat odpor obce [adresa] i jednotlivých občanů obce [adresa], a to v rámci zákonných prostředků stavebního řízení např. ve formě opakovaných námitek a důsledného a opakovaného využití všech řádných opravných prostředků. Žalobkyně si také měla být vědoma toho, že její zjevně nepřipravená žádost o společné územní a stavební řízení, doložená pouze několika podklady, a naopak postrádající většinu podkladů potřebných k rozhodnutí, jakož i jí původně plánovaná změna materiálu svislých a nosných konstrukcí, budou stavební řízení komplikovat a jeho délku prodlužovat. Zohlednit je nutno rovněž tu skutečnost, že žalobkyně neměla v době podání žádosti o společné územní a stavební řízení úplné informace o technologii výstavby systémem firmy [právnická osoba]. (z dokazování soudu I. stupně vyplývá, že osobní podrobná schůzka mezi zástupcem žalobkyně a firmy [právnická osoba]. proběhla až následně) a zejména to, že žalobkyně neměla vybraného a ani termínově a kapacitně zajištěného zhotovitele stavby autoservisu, což jí v roce 2019, kdy bylo obecně známo, že stavební produkce již několik let rostla, kapacity stavebních firem byly značně vytížené a některé stavební firmy zakázky i odmítaly, mělo indikovat, že k tomu má počítat s delší lhůtou. Žalobkyně také měla při vědomí toho, že (jak sama tvrdila) by byla schopna autoservis technologií firmy [právnická osoba]. postavit za 4 až 6 měsíců, kalkulovat s tím, že je obecně známo, že v průběhu výstavby velmi často nastávají neplánované situace (horko či mráz způsobující technologické překážky výstavby; nedostatečné či opožděné zajištění kapacit stavební firmou; vady), které dobu výstavby mnohdy i velmi významně prodlužují. Stejně tak žalobkyně musela počítat s tím, že stavbu bude možné pronajmout až po kolaudaci; stavební úřad přitom musí rozhodnutí o kolaudaci oznámit ve lhůtě 30 dnů a v odůvodněných případech ji může prodloužit až na 60 dnů (§ 71 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Pro generaci zisku z nájemní smlouvy pak bylo rovněž nutné, aby na základě Smlouvy o smlouvě budoucí byla mezi žalobkyní a firmou [právnická osoba] následně uzavřena smlouva nájemní, což je možné pouze s ohledem na obsah výpovědi svědka [jméno FO] a bez hodnocení její věrohodnosti (odvolací soud výslechy svědků z důvodu ekonomie a rychlosti řízení neopakoval, pročež jejich věrohodnost nehodnotil), mít za reálné. S ohledem na výše uvedené má odvolací soud žalobkyní tvrzené očekávání, že od [datum] do [datum] bude mít zisk z nájemní smlouvy ve výši [Anonymizováno] měsíčně bylo naprosto nerealistické a neodpovídající tomu, co by obecný pozorovatel znalý zvyklostí života při vědomí existence běžného životního rizika v takové situaci mohl a měl předpokládat; za reálné a uvedenému s ohledem na výše uvedené skutečnosti odpovídající očekávání má odvolací soud délku minimálně 2 let a 5 měsíců, tedy výrazně delší, než za níž je ušlý zisk žalobkyní požadován; dle odvolacího soudu totiž bylo možné s ohledem na složitost případu a skutečnosti vyplývající z úředního záznamu soudu rozhodnutí stavebního úřadu očekávat nejdříve za 1 rok a 6 měsíců (společné územní a stavební řízení bylo s ohledem na odpor obce a jejích občanů považovat za projekt problematický, u nějž získání povolení může trvat minimálně 1 rok; s ohledem na další komplikace spočívající v nekvalitním zpracování a nedoložení stavebního záměru autoservisu a plánované změněně materiálu svislých a nosných konstrukcí oproti k žádosti doloženému projektu pak celkově spíše 1 rok a 6 měsíců), výběr a zajištění kapacity stavební firmy bylo možno očekávat nejdříve za další 3 měsíce, realizaci samotné výstavby pak za minimálně 7 měsíců a kolaudační rozhodnutí za 1 měsíc; uvedený předpoklad vychází z výše uvedených okolností žalobkyní tvrzeného záměru výstavby autoservisu a odvolacímu soudu se při opravdu velmi optimistickém posouzení časových možností jednotlivých výše popsaných fází (odvolací soud při své úvaze vycházel ze skutečně minimálních rozmezí) jeví jako teoreticky reálný. O tom, že odhad odvolacího soudu není neadekvátní co do možného nadsazení uvažovaných délek jednotlivých fází pak svědčí skutečný, soudem I. stupně podrobně uvedený a spočítaný, průběh stavebního řízení, když v tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně; i pokud by odvolací soud z časových údajů uvažovaných soudem I. stupně a po zohlednění reálného průběhu výstavby a kolaudačního řízení, odečetl s ohledem na námitky žalobkyně dobu, po níž bylo stavební řízení přerušeno (mimo jiné) z důvodu propadlých či propadnutím hrozících vyjádření či z důvodu změn či zrušení závazných stanovisek a nutnosti zajištění nového ([datum]; doba od [datum] do [datum] již byla odečtena soudem I. stupně z důvodu trvání účinnosti rozhodnutí o stavební uzávěře) i maximální dobu přerušení v odvolacím řízení (tj. dobu od [datum] do [datum]), tj. celkem dobu 1 roku, 1 měsíce a 28 dní a naopak přičetl délku od právní moci rozhodnutí o schválení záměru autoservisu do podání kolaudačního rozhodnutí (8 měsíců) a dobu od podání žádosti o kolaudační rozhodnutí do právní moci kolaudačního rozhodnutí (v době rozhodnutí odvolacího soudu pravomocné kolaudační rozhodnutí neexistovalo a kolaudační řízení trvalo již 10 měsíců a 5 dní) je více než zjevné, že časový odhad žalobkyně nemohl být reálný, když uvedené již trvá déle než 2 roky, 2 měsíce a 2 dny (tj. déle než dobu od podání žádosti o společné stavební povolení dne [datum] do posledního dne žalobkyní v řízení požadovaného nájmu dne [datum]) a tato proto nemohla reálně očekávat, že v době od [datum] do [datum] bude mít zisk z nájemní smlouvy ve výši [Anonymizováno] měsíčně. Odvolací soud tedy na základě výše uvedeného stejně jako soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně nemohla realizovat svůj podnikatelský záměr nikoli z důvodu stavební uzávěry, ale primárně proto, že příslušnými státními orgány odlišnými od žalované nebyla vydána potřebná povolení, bez nichž nebyla realizace stavby autoservisu možná.

26. Podle § 3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

27. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

28. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. A dále podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Podle § 26 OdpŠk pak platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

32. Předmětem odvolacího řízení zůstal již pouze žalobkyní uplatněný nárok na náhrady škody ve výši 2.800.000 Kč představující ušlý zisk z nájemného ve výši [Anonymizováno] měsíčně za dobu od [Anonymizováno] a žalobci b) a c) uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy každý ve výši po 200.000 Kč představované vytrpěnými psychickými útrapami, které jim měly vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím obce [adresa].

33. Žalobkyně v rámci předběžného projednání dle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk uplatnila pouze nárok na náhradu škody ve výši 2.600.000 Kč představující ušlý zisk z nájemného ve výši [Anonymizováno] měsíčně za dobu od [Anonymizováno]; částka [Anonymizováno] představující ušlý zisk z nájemného ve výši [Anonymizováno] měsíčně za[Anonymizováno][Anonymizováno] tedy nebyla předběžně projednána. Předžalobní uplatnění nároku dle § 14 OdpŠk naplňuje obdobný účel jako předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3627/18); zákonný požadavek na předběžné jednání nároku na náhradu škody u ústředního orgánu je po novele provedené zákonem č. 160/2006 Sb., podmínkou pro uplatnění všech nároků na náhradu škody vůči státu podle OdpŠk a pokud nárok nebyl předběžně projednán u příslušného úřadu, je třeba tento nedostatek podmínky řízení řešit postupem podle § 104 odst. 2 o. s. ř. tj. řízení zastavit (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1891/2007 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 11/2010); z povinnosti předběžného projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního správního úřadu judikatura formulovala výjimky, a to situace, kdy nárok žalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá, či situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle § 15 odst. 2 OdpŠk, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá (usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 3226/2013). S ohledem na uvedené tedy odvolací soud i v situaci, kdy částka [Anonymizováno] představující ušlý zisk z nájemného ve výši [Anonymizováno] měsíčně za [Anonymizováno] nebyla předběžně projednána neshledal důvody pro zastavení řízení v této části, neboť nárok žalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá.

34. Stát odpovídá za škodu podle OdpŠk při současném splnění tří předpokladů: 1. existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu státního orgánu, 2. vzniku škody či nemajetkové újmy a 3. příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy; pokud byť i jen jeden z uvedených předpokladů chybí, odpovědnost státu dána není.

35. Jelikož vydání územního opatření o stavební uzávěře je rozhodováním orgánu obce (rady, popř. zastupitelstva) v přenesené působnosti, uplatní se pravidla pro odpovědnost za nezákonné rozhodnutí podle OdpŠk, dle jehož § 3 odst. 1 písm. c) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily územní celky v přenesené působnosti. Existence nezákonného rozhodnutí byla soudem I. stupně zjištěna, když pravomocné a účinné opatření obecné povahy č[Anonymizováno], kterým se stanovilo územní opatření o stavební uzávěře bylo vydáno usnesením Rady obce [adresa] ze dne [datum], v přenesené působnosti ve správním řízení a toto bylo rozsudkem [datum], který nabyl právní moci dne [datum], pro nezákonnost zrušeno. Existenci nezákonného rozhodnutí žalovaná ani nezpochybňovala.

36. Pokud by žalobkyně skutečně získala stavební povolení, autoservis postavila a zkolaudovala a dle Smlouvy o smlouvě budoucí s firmou [právnická osoba] uzavřela nájemní smlouvu, mohlo by jí z ní od [datum] do [datum] plynout nájemné ve výši [Anonymizováno] měsíčně, tedy by jí za uvedené období teoreticky mohl ujít zisk ve výši celkem [Anonymizováno].

37. Otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 300/2001, sp. zn. 25 Cdo 915/2005); příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 915/2005; sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non); byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. V režimu OdpŠk se o vztah příčinné souvislosti jedná, vznikla-li újma následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, k újmě by nedošlo; byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává.

38. Odvolací soud, stejně jako soud I. stupně uzavřel, že nezákonné rozhodnutí a žalobkyní uplatněná újma nejsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, když i nebýt nezákonného rozhodnutí by k újmě došlo, neboť příčinou vzniku škody bylo primárně to, že příslušnými státními orgány odlišnými od žalované nebyla vydána potřebná povolení, bez nichž nebyla realizace stavby autoservisu možná (k příčinné souvislosti viz odstavec 25. tohoto rozsudku). Pokud žalobkyně i přes již výše uvedené měla za to, že i přes odpor obce a jejích občanů ve stavebním řízení je schopna do cca jednoho roku ve vztahu k záměru výstavby autoservisu dosáhnout na základě nekvalitně zpracované a nedoložené žádosti o společné územní a stavební řízení a při změně materiálu svislých a nosných konstrukcí vydání stavebního povolení, zajistit si pro realizaci výstavby stavební firmu, autoservis postavit a také zkolaudovat, bylo takové její očekávání naprosto nerealistické a pokud od něj odvíjela své další závazky (uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí nájemní), nemůže za to nést odpovědnost stát. Jelikož příčinou vzniku škody byla jiná skutečnost než nezákonné rozhodnutí, tj. opatření obecné povahy [Anonymizováno], kterým bylo stanoveno územní opatření o stavební uzávěře, odpovědnost státu za škodu nenastává a žalobkyní uplatněný nárok není dán.

39. K žalobci b) a c) uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši po 200.000 Kč představované jimi tvrzenými vytrpěnými psychickými útrapami, které jim měly vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím obce [adresa], byl právní závěr soudu I. stupně o tom, že tito nejsou aktivně věcně legitimováni, správný.

40. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, uveřejněném pod číslem 18/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že obchodní společnost jako samostatná právnická osoba má svůj vlastní majetek, odlišný od majetku svých akcionářů, a s tímto svým majetkem podniká a hospodaří; definičním znakem právnických osob je totiž mimo jiné jejich majetková samostatnost, jejímž výrazem je jednak to, že mají vlastní majetek, a jednak to, že jen ve vztahu k tomuto majetku nesou samostatnou majetkovou odpovědnost v právních vztazích, do nichž vstupují; společníci jednotlivých obchodních společností tedy nejsou podílovými spoluvlastníky (spolumajiteli) majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností společníka; majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu (akcií); za závazky kapitálových obchodních společností (akciová společnost a společnost s ručením omezeným) společníci neručí anebo ručí jen omezeně; vzhledem k tomu společníci nemohou jednak být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, a jednak se sami mohou dopustit trestné činnosti ve vztahu k majetku obchodní společnosti, jejímiž jsou společníky, protože ten je pro ně majetkem cizím; to platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví – zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností – o tzv. vlastnících těchto společností, když ani ti nejsou vlastníky majetku obchodní společnosti v právním smyslu (Šámal, P., Púry, F., Sotolář, A., Štenglová, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 266). Z tohoto závěru, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4423/2013, vyplývá, že žalobce nemůže požadovat náhradu škody vzniklé jinému subjektu, a to ani tehdy, je-li tímto subjektem společnost s ručením omezeným, jejímž je jediným společníkem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 489/2013).

41. Odškodnění právnické osoby za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení nelze bez dalšího vztáhnout i na fyzické osoby, které se na právnické osobě nějakým způsobem účastní a mohou újmu způsobenou právnické osobě pociťovat jako újmu vlastní (kupř. společníci, členové, jednatelé či zaměstnanci), neboť těm újma nevznikla přímo, ale zprostředkovaně, skrze jejich vztah k právnické osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 675/2011).

42. Žalobci b) a c) nebyli účastníky řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, ani řízení, v němž bylo zrušeno, když účastníky těchto řízení byla pouze žalobkyně, pročež je závěr soudu I. stupně o nedostatku jejich aktivní legitimace správný a souladný s výše uvedenou judikaturou. Újma společnosti není újmou společníka a už vůbec ne jednatele a žalobci b) a c) nejsou aktivně legitimováni k náhradě škody způsobené společnosti s ručením omezeným, ve které jsou společníky a jednatelé.

43. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výrocích I., II. a III. dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byly i nákladové výroky IV., V. a VI., které odvolací soud shledal z důvodu chybného výpočtu náhrady nákladů řízení žalované v části vyčíslení cestovních náhrad ve dnech 25. 1. 2022 a 29. 3. 2022 a paušální náhrady za účast u jednání konaných ve dnech 29. 3. 2022, 18. 10. 2022 a 16. 12. 2022 nesprávnými. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena a náleží jí náhrada nákladů řízení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). Cestovní výdaje žalované na jednání soudu I. stupně dne 25. 1. 2022 a dne 29. 3. 2022 za cestu žalované osobním automobilem Ford Mondeo reg. zn. 7T4 3597 v délce 626 km z Prahy do Uherského Hradiště a zpět při průměrné spotřebě vozidla dle technického průkazu 6 l/100 km, ceně nafty 36,1 Kč/l a sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km dle vyhlášek č. 511/2021 Sb. a 47/2022 Sb., jsou po zaokrouhlení na celé koruny nahoru ve výši 4.299 Kč za jednu cestu, tedy celkem ve výši 8.598 Kč. Jednání soudu I. stupně uskutečněná ve dnech 29. 3. 2022, 18. 10. 2022 a 16. 12. 2022 trvala více než 2 hodiny a žalované za ně dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., náleží vždy dvě paušální náhrady, tj. vždy částka 600 Kč, když nároku na náhradu nákladů řízení nad jí vyúčtovanou částku se výslovně nevzdala. Ve zbytku byly náklady řízení soudem I. stupně vypočteny správně a celková výše žalovanou v řízení účelně vynaložených nákladů řízení tak činí částku 35.053 Kč a z ní 1/3 připadající po zaokrouhlení na každého z žalobců částku 11.684 Kč. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud I. stupně správně aplikoval ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a ve vztahu mezi žalobci b) a c) a žalovanou § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci měli v řízení postavení samostatných společníků a pokud soud I. stupně každému z nich uložil zaplatit žalované 1/3 jí účelně vynaložených nákladů řízení, bylo jeho rozhodnutí správné, když rozdílná výše jimi v řízení uplatněných nároků nebyla ve vztahu k náhradě nákladů řízení významná, neboť žalovaná uplatnila pouze paušální náhradu hotových výdajů a cestovní náhrady, jež vynaložila ve vztahu k žalobcům uplatněným nárokům stejně.

45. Odvolací soud tedy výroky IV., V. a VI. rozsudku soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam změnil tak, že každému z žalobců uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 11.684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když pro stanovení delší lhůty k plnění důvody s ohledem na výši náhrady nákladů řízení a dobu, která uplynula od rozhodnutí soudu I. stupně, během níž měli žalobci možnost si peněžní prostředky na její úhradu obstarat, neshledal.

46. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a má proto, stejně jako v řízení před soudem I. stupně, vůči každému z žalobců právo na náhradu 1/3 jí v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena a náleží jí proto náhrada nákladů řízení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení žalované sestávají z paušální náhrady 600 Kč za dva úkony (vyjádření k odvolání žalobců ze dne 31. 1. 2024, účast u jednání odvolacího soudu dne 11. 7. 2024) dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč na úkon (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.,) a cestovní náhrada po zaokrouhlení na celé koruny nahoru ve výši 5.865 Kč za cestu osobním automobilem Volvo XC70 reg. zn. 4A6 3184 v délce 596 km z Prahy do Zlína a zpět při průměrné spotřebě vozidla dle technického průkazu 11,1 l/100 km, ceně benzínu 38,2 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,6 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., tedy celkem ve výši 6.465 Kč. Odvolací soud tedy uložil každému z žalobců jako samostatných společníků, aby žalované zaplatil 1/3 z této částky, tj. částku 2.155 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když pro stanovení delší lhůty k plnění s ohledem na výši přiznané náhrady nákladů důvody neshledal.

Poučení