9 C 177/2021 - 415

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobců: a) [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobce B] b) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] všichni zastoupeni [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se a) žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 2 800 000 Kč představující skutečnou škodu v podobě ušlého zisku, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se b) žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 200 000 Kč představující vzniklou nemajetkovou újmu b) žalobce se zamítá.

III. Žaloba, jíž se c) žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 200 000 Kč představující vzniklou nemajetkovou újmu c) žalobce se zamítá.

IV. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 729,70 Kč k rukám žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 729,70 Kč k rukám žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 729,70 Kč k rukám žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 10. 2021 domáhali původně rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo nahradit jim majetkovou a nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím obce [adresa], která v přenesené působnosti podle § 98 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném a účinném znění do 31. 12. 2023, (dále jen StavZák), vydala opatření o stavební uzávěře jako opatření obecné povahy č. [Anonymizováno], kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře vydané usnesením Rady obce [adresa] ze dne 30. 4. 2019 č. [Anonymizováno] (dále případně jen opatření obecné povahy či nezákonné rozhodnutí), jež bylo rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 č.j. [spisová značka] zrušeno ke dni právní moci tohoto rozhodnutí dne 12. 10. 2020. K odůvodnění žaloby pak a) žalobkyně zejména uvedla, že byla v inkriminované době (a je i do současné doby) výlučným vlastníkem pozemků, kterých se předmětná stavební uzávěra schválená právě vydaným opatřením obecné povahy týkala, když se jedná o pozemky parc. č. [hodnota] v k.ú. a obci [adresa], přičemž od samého počátku byla přesvědčena a namítala, že tato stavební uzávěra neoprávněně zasáhla do jejích majetkových práv ke zmíněným pozemkům. Ještě před vydáním nezákonného rozhodnutí ze strany obce [adresa] se a) žalobkyně rozhodla na dotčených pozemcích realizovat stavbu autoservisu, o čemž vyrozuměla i zástupce obce [adresa]. Tento záměr byl situován v souladu s tehdy platným územním plánem do návrhové plochy „V“ – plochy pro výrobu a skladování, o čemž svědčilo i vydání koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu [Anonymizováno] ze dne 27. 3. 2019 č.j. [Anonymizováno] a další koordinované stanovisko téhož úřadu ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]. V souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí ze strany obce [Anonymizováno] pak podle a) žalobkyně došlo ke vzniku škody spočívající v ušlém zisku na straně a) žalobkyně, neboť nemohla v předpokládaném čase realizovat projekt Autoservis [adresa] (dále jen autoservis) a nemohla tedy ani pronajímat autoservis třetí osobě, tj. společnosti [právnická osoba], IČO [IČO]. S touto společností totiž měla a) žalobkyně již uzavřenu Smlouvu o smlouvě budoucí o nájmu prostor sloužících k podnikání, kdy předmět nájmu byl ujednán jako prostory zbudované na pozemcích parc. č. [hodnota] v obci a k.ú. [adresa]. Na těchto pozemcích měl tedy vzniknout prostor sloužící k podnikání, a to autoservis se dvěma zvedáky. Nájemné přitom bylo předběžně dohodnuto na 200.000 Kč měsíčně s možností každoročního zvýšení o přiznanou inflaci. Počátek nájmu byl předpokládán k 1. 4. 2020 a smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou. S ohledem k tomu, že tento nájemní vztah nemohl být realizován, [právnická osoba], si zajistil jiné prostory a a) žalobkyně tak přišla i do budoucna o jednoho z vážných zájemců o uzavření nájemní smlouvy. V tomto případě pak a) žalobkyně vyčíslila tuto škodu jako ušlý zisk za období od 1. 4. 2020 do května 2021 včetně v celkové výši 2 800 000 Kč. Dále a) žalobkyně požadovala částku ve výši 192 900 Kč za vyhotovení dvou projektů, které řešily umístění stavby autoservisu na předmětných pozemcích, když k prvnímu přepracování došlo výlučně z důvodů na straně obce [adresa], která odmítla dát souhlas k původnímu návrhu, ač s ním v rámci neformálního jednání v minulosti souhlasila. Byl tedy vypracován druhý projekt, který však taktéž nebyl použit, a to z důvodu nezákonného rozhodnutí. Konečně a) žalobkyně požadovala také částku ve výši 997 152 Kč, přičemž tato částka měla představovat doplatek mzdy b) žalobci v souvislosti s tím, že b) žalobci byl přiznán invalidní důchod II. stupně a podle a) žalobkyně pak zhoršení zdravotního stavu b) žalobce úzce souviselo právě s nezákonným rozhodnutím, když b) žalobce v inkriminované době byl skutečně pod značným psychickým tlakem, zda uvažovaný projekt autoservisu bude úspěšný a nezákonné rozhodnutí se jednoznačně podepsalo pod jeho zhoršený zdravotní stav. (o uvedené částky ve výši 192 900 Kč a 997 152 Kč žalobkyně omezila žalobu, viz níže) Dále pak b) žalobce a c) žalobce požadovali každý po žalované částku 200 000 Kč představující nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. K tomuto vznesenému nároku pak žalobci b) a c) shodně uvedli, že v důsledku poměrně velkého nervového vypětí, které navíc trvalo několik měsíců a skončilo až právní mocí rozhodnutí Krajského soudu v [Anonymizováno] o zrušení opatření obecné povahy, tj. nezákonného rozhodnutí, trpěli a trpí po delší dobu nespavostí, v noci se několikrát budí, mají problémy s usnutím, mají problémy s koncentrací, trpí třesem rukou. Všechny tyto zdravotní obtíže se začaly projevovat právě v době, kdy se začalo komplikovat řešení realizace stavebního záměru autoservisu, přičemž intenzita těchto příznaků s postupujícím časem stoupala. K tomu pak ještě tito doplnili, že b) žalobce ani není schopen v plném pracovním úvazku vykonávat svou někdejší práci, když jeho pracovní úvazek v důsledku přiznání invalidity II. stupně byl snížen na 0,1 úvazku a c) žalobce sice dosud o přiznání invalidního důchodu nežádal, ovšem ani on není schopen plně vykonávat funkci jednatele společnosti a) žalobkyně jak do vydání nezákonného rozhodnutí. Zároveň žalobci uvedli, že nezákonné rozhodnutí negativně zasáhlo i do jejich soukromého života, kdy pochopitelně přetrvávající únava či třes rukou velmi výrazně ovlivňují rodinný život i veškeré volnočasové aktivity. Žalobci pak vyzvali žalovanou ke kompenzaci vzniklé škody a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podáním doručeným žalované dne 10. 4. 2021 a doplněným podáními ze dne 12. 4. 2021 a ze dne 20. 4. 2021. Žalovaná však odmítla jakékoliv plnění.

2. Za žalovanou [Anonymizováno] v této věci jednala její organizační složka [Anonymizováno], a to podle § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk, neboť k tvrzené škodě a nemajetkové újmě mělo dojít v rámci stavebního řízení a primárně jednáním dotčeného rozhodujícího orgánu obce v přenesené působnosti, tedy v přímé příčinné souvislosti s jednáním rady obce [adresa], která v přenesené působnosti podle § 98 odst. 1 StavZák vydala opatření o stavební uzávěře jako opatření obecné povahy č. [Anonymizováno], kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře vydané usnesením Rady obce [adresa] ze dne [datum] č. [Anonymizováno] (dále případně jen opatření obecné povahy či nezákonné rozhodnutí), jež bylo rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 č.j. [spisová značka] zrušeno ke dni právní moci tohoto rozhodnutí dne 12. 10. 2020. Zároveň byl i místně a věcně příslušný zdejší soud, neboť v jeho obvodu došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a měly také nastat účinky spojené s tímto rozhodnutím v podobě vzniklé majetkové škody a nemajetkové újmy.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout, přičemž v plném rozsahu pak odkázala na vlastní rozhodnutí, kterým odmítla žádost žalobců na vyplacení žalovaných částek v rámci předběžného projednání nároku u žalované jakožto organizační složky státu odpovědné za případnou škodu a nemajetkovou újmu, která by žalobcům vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V průběhu řízení se pak žalovaná opakovaně vyjadřovala k podané žalobě, respektive k dalším doplňovaným tvrzením ze strany žalobců a k prováděnému dokazování, když po celou dobu řízení trvala na tom, že žalobcům nevznikl v příčinné souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím jakýkoliv nárok. Dále pak namítala i to, že a) žalobkyně nikdy nemohla rozumně a spravedlivě předpokládat, že by k jí tvrzenému datu 1. 4. 2020 mohlo dojít k realizaci nájemního vztahu a že by k tomuto datu byla dokončena stavba autoservisu v [adresa]. V tomto směru pak upozorňovala na to, že to byla primárně a) žalobkyně, která opakovaně byla vyzvána správním úřadem Městským úřadem ve [adresa], stavebním úřadem, k tomu, aby řádně doplnila vlastní žádost o vydání společného povolení ze dne 29. 3. 2019, a to ve dnech ve dnech 8. 4. 2019, 20. 11. 2020, 4. 2. 2021 a 9. 4. 2021. Nadto dne 22. 7. 2019 žalobkyně do podkladů doplnila nově upravenou projektovou dokumentaci, a dne 26. 1. 2021 žalobkyně zúžila předmět žádosti. Výše uvedené skutečnosti tak podle žalované svědčily o značné nepřipravenosti a laxním přístupu a) žalobkyně v řízení o vydání společného povolení. Za takové situace tak žalovaná měla značné pochybnosti o tvrzení a) žalobkyně, že mohla důvodně očekávat, že k vydání rozhodnutí dojde podstatně dříve než ve lhůtě 90 dnů. Žalovaná v této souvislosti také upozorňovala i na to, že stavbu autoservisu nelze považovat za jednoduchou věc ve smyslu § 94p odst. 3 StavZák, kdy podle uvedeného platí, že v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených stavebníkem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů. Dále také poukazovala na průběžné změny, které činila v rámci společného řízení sama a) žalobkyně, přičemž žalovaná tak namítala, že nezákonné rozhodnutí by při obvyklém běhu věcí nebylo jedinou překážkou pro generovaní zisku z pronájmu autoservisu. Nebylo možné ani predikovat, že by bez nezákonného rozhodnutí trvalo společné řízení kratší dobu a že by byla tedy a) žalobkyně schopná realizovat uzavření nájemní smlouvy. Žalovaná tedy setrvala na svém původním názoru, že žalobcům nenáleží jakákoliv částka jimi požadovaná v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

4. V průběhu řízení pak a) žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do požadované částky ve výši 192 900 Kč představující uplatněnou škodu za vynaložené částky na přepracování projektové dokumentace, a dále co do částky ve výši 997 152 Kč představující škodu spočívající v doplatku mzdy b) žalobci. Soud tak v intencích částečného zpětvzetí žaloby ze strany a) žalobkyně rozhodl postupem podle § 96 odst. 2, odst. 3 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), o částečném zastavení řízení co do výše uvedených částek s tím, že řízení pak bylo dále vedeno ve vztahu mezi a) žalobkyní a žalovanou pro zaplacení částky ve výši 2 800 000 Kč s tím, že ve vztahu k požadovaným částkám ze strany b) a c) žalobce nedošlo k žádné změně a tito v průběhu řízení i nadále uvedenou částku nemajetkové újmy 200 000 Kč po žalované požadovali. (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2023 č.j. 9 C 177/2021-376)

5. S ohledem k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně v průběhu řízení soud nijak již nehodnotil důkazy, které byly předtím provedeny k nároku na náhradu škody ve výši 192 900 Kč za vynaložené částky na přepracování projektové dokumentace. Těmito důkazy pak byla faktura, daňový doklad vystavený [jméno FO] za projektové práce a zajištění dokladové části na zakázce Autoservis [adresa], když se jednalo o fakturu č. [Anonymizováno] vystavenou dne 29. 1. 2021, dále faktura č. [Anonymizováno] ze dne 26. 3. 2021 vystavená opět ze strany [jméno FO], výdajové pokladní doklady ve vztahu k těmto fakturám. Ostatní důkazy, které rovněž soud fakticky nijak nehodnotil, se pak týkaly dalšího nároku uplatněného a) žalobkyní ve výši 997 152 Kč představující škodu spočívající v doplatku mzdy b) žalobci, když z tohoto důvodu soud nijak fakticky neměl důvodu hodnotit 6. Soud tak v rámci tohoto řízení na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění, když při zjišťování skutkového stavu vyšel i z nesporných skutečností (nesporných tvrzení), které byly za nesporné označeny oběma účastníky tohoto řízení, přičemž taková nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 OSŘ za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba již provádět další či podrobnější dokazování:

7. Mezi účastníky fakticky nepanoval spor o to, že žalobci u žalované uplatnili identické nároky jako v nyní projednávané věci podanou žalobou (ve znění jejího částečného omezení), o čemž ostatně svědčila i žádost o náhradu škody ze dne 9. 4. 2021, která byla žalované doručena do její datové schránky dne 10. 4. 2021, což bylo bezpečně zjištěno z výpisu ohledně doručenky datové zprávy adresované [Anonymizováno] ve vztahu k uplatnění žádosti o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Stejně tak nebylo ani sporu o tom, že žalobci byli v rámci předběžného projednání nároku u žalované zastoupeni [jméno FO], jak bylo zjištěno i z plných mocí. Stejně tak nebylo sporu o tom, že žalovaná odmítla žalobcům v rámci řízení o přiznání nároku na náhradu škody (majetkové újmy) a nemajetkové újmy vedeném u žalované pod sp.zn. [Anonymizováno], když rozhodnutím ze dne 2. 11. 2021 č.j. [Anonymizováno] odmítla jak nárok a) žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 3 790 052 Kč, stejně tak i nárok žalobců b) a c) na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě částky ve výši 200 000 Kč každému z nich.

8. Stejně tak nebylo ani sporu o tom, že opatření o stavební uzávěře jako opatření obecné povahy č. [Anonymizováno], kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře vydané usnesením Rady obce [adresa] ze dne 30. 4. 2019 č. [Anonymizováno] (dále případně jen opatření obecné povahy či nezákonné rozhodnutí), bylo rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 č.j. [spisová značka] zrušeno ke dni právní moci tohoto rozhodnutí dne 12. 10. 2020, jak měl soud ostatně za zjištěné i z předmětného rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 č.j. [spisová značka] a dále i z informací soudního řízení, výpisu z www.infojednani.justice.cz ve vztahu ke sp.zn. [spisová značka].

9. Dále soud prováděl a hodnotil konkrétní důkazy ve vztahu k jednotlivým nárokům účastníků, a pro přehlednost tedy soud bude postupovat nyní tak, že nejprve bude hodnotit a činit skutková zjištění ve vztahu k uplatněnému nároku a) žalobkyně na náhradu škody v podobě ušlého zisku z nerealizovaného smluvního vztahu ve výši 2 800 000 Kč.

10. Ve vztahu k vlastnictví pozemků a) žalobkyní soud provedl k důkazu informace o pozemku parc. č. [hodnota], přičemž bylo nutné v tomto případě také uvést, že žalovaná nijak nerozporovala, že uvedené pozemky byly a jsou ve výlučném vlastnictví a) žalobkyně, stejně tak nebylo sporu o tom, že se jedná o pozemky, na nichž byl plánován projekt Autoservis [adresa].

11. Tak byla soudem k důkazu provedena Smlouva o smlouvě budoucí ze dne 29. 3. 2019, z níž bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi a) žalobkyní jako budoucím pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako budoucím nájemce, která mj. obsahovala v čl. I Předmět a účel této smlouvy uvedenou spisovou značku [Anonymizováno], když tato byla uvedena v rámci odstavce: „Budoucí Nájemce se podrobně seznámil s projektovou dokumentací, která slouží k vydání stavebního povolení, které je vedeno u Odboru stavebního úřadu a územního plánování ve [adresa] pod číslem jednacím: [Anonymizováno] – pod názvem „Autoservis [adresa]“ – projektová dokumentace vypracovaná [jméno FO], [Anonymizováno], datum [Anonymizováno].“ Dále v čl. II Termín uzavření budoucí smlouvy o pronájmu sloužícího k podnikání bylo uvedeno: „Smluvní strany se zavazují uzavřít nájemní smlouvu ve znění, jak uvedeno níže a za podmínek, jak sjednáno touto Smlouvou o smlouvě budoucí, do 29. 3. 2020“[právnická osoba] také soud zjistil z čl. III Nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním předmětu nájmu, že nájemné bylo na základě dohody stran stanoveno na částku 200 000 Kč měsíčně bez DPH.

12. Ve vztahu k tomuto provedenému listinnému důkazu vznesla žalovaná námitku spočívající v tom, že k datu 29. 3. 2019 nemohla a) žalobkyně, či kdokoliv, kdo uvedenou smlouvu sepisoval, znát spisovou značku stavebního řízení, neboť ta z hlediska činnosti spisové služby mohla být přidělena jistě později než ve stejný okamžik, kdy měla být uzavřena Smlouva o smlouvě budoucí.

13. Tak ze sdělení k žádosti zdejšího soudu ze dne 31. 10. 2022 ze strany Městského úřadu [adresa], Odbor stavebního úřadu a územního plánu soud jednoznačně zjistil, že uvedená spisová značka nemohla být uvedena na Smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 29. 3. 2019, neboť ve sdělení bylo jednoznačně uvedeno, že v „okamžiku přijetí žádosti podatelna přidělí podání číslo jednací, v tomto konkrétním případě [Anonymizováno]. Spisovou značku, zde [Anonymizováno] přidělí podání software stavebního úřadu až po převzetí konkrétní úřední osobou – zde [jméno FO]. O přidělení jednotlivých podání konkrétním úředním osobám rozhoduje vedoucí odboru.“ V tomto směru pak byla soudu doručena i historie podání č.j. [Anonymizováno], ze které je patrné, že pracovnice podatelny, paní [jméno FO], založila podání dne [Anonymizováno]. Administrativní pracovnice stavebního úřadu, paní [jméno FO], podání převzala dne [Anonymizováno], a [jméno FO] podání převzala dne [Anonymizováno]. Spisová značka [Anonymizováno] tedy mohla být známa nejdříve dne 2. 4. 2019.“ Z hlediska historie podání a založení spisu sp.zn. [Anonymizováno] pak tedy bylo možno uzavřít, dne [Anonymizováno]. nastavení předání, [Anonymizováno] hod. založení, [datum] převzetí, [datum] změna detailu, [datum] nastavení předání, [datum] převzetí, [datum] předání externí aplikaci ke zpracování, [datum] externí aplikací ke zpracování, [datum] vrácení externí aplikací ke zpracování, [datum] vložení do spisu.

14. Ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]. soud provedl úplný výpis z Obchodního rejstříku, z něhož bezpečně zjistil, že jednateli této společnosti byli [jméno FO] a [jméno FO] (slyšený svědek), přičemž za uvedenou společnost mohl jednat každý jednatel samostatně.

15. Soud k důkazu provedl i čestné prohlášení sepsané [jméno FO] spolu s ověřovací doložkou pro legalizaci ze dne 3. 6. 2022 s tím, že pisatel zde uvedl konkrétní okolnosti ohledně jednání mezi ním, respektive společností [právnická osoba]. a a) žalobkyní, které mělo směřovat, směřovalo k uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí a k realizaci autoservisu [adresa] a nájemního vztahu mezi uvedenou společností a a) žalobkyní. Soud však toto čestné prohlášení v souladu s judikaturou nijak více nehodnotil, neboť primárně hodnotil svědeckou výpověď [jméno FO] (viz níže).

16. K návrhu a) žalobkyně pak soud provedl z její strany předkládaný důkaz znalecký posudek č. [hodnota] spolu s přílohami vypracovaný znalcem [jméno FO], znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací kancelářská a výpočetní technika, laboratorní přístroje a zařízení, obor kybernetika, odvětví výpočetní technika. Tento znalecký posudek odpovídá § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Předmětem tohoto znaleckého posudku bylo posouzení konkrétních uložených souborů na předmětném flashdisku, a také ve vztahu k tomu, jakým způsobem bylo či nebylo zasahováno do jednotlivých příloh, resp. souborů ve vztahu k tomuto flashdisku. Jedná se o obsah flashdisku, na němž byla mj. také ukládána Smlouva o smlouvě budoucí nájemní ze dne 29. 3. 2019. V tomto případě znalec učinil závěr, že uvedená Smlouva o smlouvě budoucí byla v roce 2019 vytvořena na jednom zařízení, poté uložena na flash disk, upravena na dalším zařízení opět uložena na flash disk, a otevřena na třetím zařízení, když závěr spočíval především v tom, že tato byla skutečně uložena a nejspíš i vytvořena dne [datum]. Podle přesvědčení soudu však toto nebylo pro rozhodnutí soudu izolovaně nejdůležitější skutečností, avšak svědčila tato skutečnost o jisté laxnosti a) žalobkyně (potažmo b) a c) žalobců) ve vztahu k předmětu řízení a ve vztahu k prováděnému dokazování z hlediska vlastních tvrzení.

17. Pro podporu tvrzení ohledně řádně uzavřené Smlouvy o smlouvě budoucí předložila a) žalobkyně notářský zápis č. [Anonymizováno], tedy v podstatě prohlášení, že uvedená smlouva byla řádně vyhotovena, přičemž dále zde bylo uváděno, jaký byl obsah flashdisku a notářský zápis navazoval i na znalecký posudek.

18. V tomto kontextu pak soud provedl k důkazu obsah spisu Městského úřadu [adresa], Odbor stavebního úřadu a územního plánu sp.zn. [Anonymizováno] a sp.zn. [Anonymizováno].

19. Soud tak provedl k důkazu protokol a záznam o nahlížení do spisu sp.zn. [Anonymizováno] a soupis tohoto předmětného spisu na straně 2-7 předmětného protokolu o nahlížení do spisu z hlediska obsahu správního spisu. Pokud jde o toto nahlížení do spisu, toto bylo provedeno ze strany soudce [jméno FO] za účasti [jméno FO], referenta odboru stavebního úřadu a územního plánu Městského úřadu [adresa] s tím, že na základě tohoto nahlížení a na základě žádosti ze strany soudu byly poskytnuty konkrétní listinné důkazy z předmětného spisového materiálu ze strany stavebního úřadu.

20. Tak bylo zjištěno, že a) žalobkyně předložila Souhrnnou technickou zprávu z projektové dokumentace, Technickou zprávu z projektové dokumentace doložené spolu s podáním žádosti ze dne 29. 3. 2019. Z této zprávy bylo mj. zjištěno, a to v rozporu s tvrzeními a) žalobkyně v tomto řízení, že svislé konstrukce – obvodové konstrukce měla být řešená z ytongových tvárnic tl. 375 mm, a z kombinovaného zdiva tloušťky 300 mm, kdy při všech pracích měly být dodrženy všechny technologické postupy dané výrobcem systému. Stejně tak byla k důkazu provedena i technická zpráva, která byla doložena do správního spisu dne 22. 7. 2019.

21. V rozporu s tímto však a) žalobkyně tvrdila, že by byl autoservis postaven rychle, neboť by byla stavba realizována z montovaných panelů, když měla jednat se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], když soud vyzval tuto společnost, aby nejpozději ve lhůtě 20 dnů od data doručení této výzvy soudu sdělila, zda v roce 2020 a v roce 2021 jednala se společností [Anonymizováno]., IČO [IČO], sídlem [Adresa žalobce B], ohledně realizace – výstavby projektu „Autoservis [adresa]“ a případně soudu doručila v uvedené lhůtě veškeré podklady k těmto jednáním, přičemž tato společnost ve sdělení ze dne 22. 8. 2022 uvedla, že jednala ohledně realizace-výstavby projektu „Autoservis [adresa]“ s [jméno FO] (slyšený svědek, pozn. soudu), když první kontakt byl na jaře 2019, přičemž [jméno FO] volal [jméno FO] a informoval jej o připravovaném projektu výstavby Autoservisu v [adresa]. Požadoval po našem zaměstnanci obecné informace o systému [právnická osoba]., rychlosti výstavby, základové desce, vrutech, a o plusech a mínusech systému samotného. [jméno FO] projevil i požadavek na realizaci stavby od naší společnosti tzv. na klíč. Tyto informace byly předány a zároveň byl [jméno FO] informován o tom, že společnost [právnická osoba]. stavby neprovádí, neboť je výrobcem stavebního systému, ale bylo nabídnuto zprostředkování kontaktu na některého z odběratelů, tj. realizačních firem. [jméno FO] se s tehdejším zaměstnancem společnosti [jméno FO] z důvodu vlastní vytíženosti setkal v sídle této společnosti až v srpnu 2020. Na schůzce 7. 8. 2020 však již nebyl řešen Autoservis v [adresa], ale jiný projekt, a to výstavba bytových domů. Dne 10. 8. 2022 [jméno FO] odeslal podklady právě k těmto bytovým domům – certifikáty k systému, prezentaci systém, výsledky některých laboratorních testů a dne 8. 10. 2020 popisy staveb bytových domů z našich typových projektových dokumentací. Od té doby však již žádný kontakt ohledně výstavby autoservisu nebyl realizován. Žalobkyně a) pak předložila další listiny ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]. ([Anonymizováno]), kdy se jednalo o vydané certifikáty vydané Centrem stavebního inženýrství a.s. ohledně vlastnosti výrobků, tj. europanelů, když jak soud uvedl výše, existoval značný rozpor v tvrzeních a) žalobkyně a uvedené společnosti ohledně realizace stavby Autoservis [adresa]. Nicméně jednotlivé certifikáty se týkaly stropní konstrukce z europanelů, s podlahou a podhledem, dřevěného trámového stropu s podlahou a podhledem, přičemž všechny tyto certifikáty měly platnost do 21. 3. 2020.

22. Ze žádosti o vydání společného povolení s razítkem Městského úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno] a její přílohy, tj. část b) a část c) soud především zjistil, že byla podána ze strany a) žalobkyně dne 29. 3. 2019, přičemž je na této listině uvedeno, že byla doplněna dne 12. 8. 2019. Ohledně zhotovitele stavby bylo uvedeno, že tento teprve bude vybrán na základě výběrového řízení a konečně bylo na této listině uvedeno z hlediska předpokládaného termínu zahájení a dokončení stavby, že tato bude zahájena v říjnu 2019 a dokončena v září 2021 (10/2019 a 9/2021).

23. Soud dále zjistil, že a) žalobkyně byla vyzvána výzvou Městského úřadu [adresa] ze dne 25. 4. 2019, aby nejpozději dne 10. 9. 2019 došlo k odstranění nedostatku, a byla doplněna žádost o konkrétní návrh a podklady.

24. Ze sdělení ze dne 22. 7. 2019, které bylo adresováno a doručováno dne 22. 7. 2019 Městskému úřadu [adresa], soud zjistil, že a) žalobkyně měla doložit doplňující podklady na základě výzvy stavebního úřadu a doložit odstraněné nedostatky.

25. Z dalšího sdělení k doloženým podkladům ze dne 6. 8. 2019 stavebního úřadu pak soud bezpečně zjistil, že a) žalobkyně byla stavebním úřadem vyzvána, aby do žádosti bylo dále doplněno s ohledem na provedenou revizi doložených podkladů vzhledem k nově upravené projektové dokumentaci „všechny objekty, které mají být předmětem řízení, nesoulad s projektovou dokumentací, stejně tak je třeba ze žádosti odstranit pozemek parc. č. [Anonymizováno] původně určený k umístění vodovodní přípojky“. Dále je zde uvedeno, co je potřeba opětovně doplnit do projektové dokumentace, dále doložit originál souhlasu společnosti [právnická osoba] s napojením sjezdu, rovněž také doložit stanoviska a vyjádření, originály vyjádření a stanovisek, doložit přílohu k vyjádření společnosti [Anonymizováno] a vyjádření Obce [adresa] k projektové dokumentaci. Termín doložení podkladů byl prodloužen do 31. 10. 2019. Z tohoto důkazu pak bylo bezpečně zjištěno, že společně územní a stavební řízení bylo přerušeno usnesením vydaným dne [datum] pod č.j. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno].

26. Z další listiny rukou psaného sdělení nazvaného Doložení dokladů a dokumentace s razítkem Městského úřadu [adresa] ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že c) žalobce [jméno FO] jako jednatel a) žalobkyně dokládal jednotlivé listiny k výzvě stavebního úřadu.

27. Z vyjádření k projektové dokumentaci Autoservis [adresa] ze strany Obce [adresa] bylo zjištěno, že již k datu 8. 2. 2019 existovalo nesouhlasné stanovisko k realizaci stavby Autoservis [adresa], přičemž tato listina byla založena do spisu stavebního úřadu dne 12. 8. 2019.

28. Žádostí o součinnost ze dne 12. 8. 2019 pak stavební úřad vyzval obec [adresa] k vysvětlení rozporu a doplnění vyjádření ze dne [datum] pod č.j. [Anonymizováno] ohledně nesouhlasného stanoviska k realizaci stavby Autoservis [adresa], když v tomto listinném důkazu je rovněž uvedeno, že a) žalobkyně doložila právě vyjádření ze dne [datum] vydané pod č.j. [Anonymizováno], kterým bylo vydáno nesouhlasné stanovisko k realizaci stavby AUTOSERVIS [adresa] a dále také Sdělení ze dne 21. 3. 2019 obce [adresa].

29. Ze sdělení obce [adresa] ze dne 21. 3. 2019 bylo pak zjištěno, že důvodem pro nesouhlasné stanovisko s umístěním stavby ze strany obce [adresa] bylo právě vydání nezákonného rozhodnutí zastupitelstva[Anonymizováno]obce [adresa] ze dne [datum] ve věci návrhu opatření obecné povahy stavební uzávěry, která se týkala i pozemků a) žalobkyně. Tato listina byla založena do spisu stavebního úřadu Městského úřadu ve [adresa] dne 12. 8. 2019.

30. Z emailové komunikace ze dne 14. 8. 2019 pak bylo prokázáno, že stavební úřad požádal obec [adresa] k doložení vydání stavební uzávěry, tj. nezákonného rozhodnutí, přičemž starosta obce [jméno FO] doručil odkaz na webové stránky obce a obsahem spisu tak byl i printscreen obrazovky ohledně vydání veřejné vyhlášky, oznámení o vydání opatření obecné povahy, kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře. U této veřejné vyhlášky bylo pak uvedeno vyvěšeno 2. 5. 2019, sejmuto 18. 5. 2019.

31. Součástí spisu pak bylo i zrušené nezákonné rozhodnutí, respektive veřejná vyhláška, oznámení, vydání opatření obecné povahy č. [Anonymizováno], jedná se o opatření spočívající ve stavební uzávěře, tedy v omezení nebo zákazu v nezbytném rozsahu stavební činnosti ve vymezeném území spolu s pozemkovou mapou, když bylo i mezi účastníky opět nesporné, že toto opatření obecné povahy se dotklo i pozemků a) žalobkyně, na nichž měla být realizována výstavba Autoservisu [adresa].

32. Z další emailové komunikace ze dne 30. 8. 2019 bylo zjištěno, že stavební úřad opětovně vyzýval obec [adresa] k poskytnutí součinnosti. Referentka stavebního úřadu, které byl přidělen i spis a) žalobkyně, [jméno FO], tak vyzvala starostu Obce [adresa] o součinnost, kde mj. tedy uvádí: „Chtěla bych vás tímto ještě jednou poprosit o podklady a informace, jež jsou detailně popsány v předmětné žádosti o součinnost ze dne 12. 8. 2019, a které nám i přes žádost jejich doručení v co nejkratším termínu, tedy žádost do 5 pracovních dnů, dosud nebyly poskytnuty. Budu ráda, pokud nám tyto budou poskytnuty v nejkratší době tak, abych mohla případně reagovat v řízení, a stavebníka přiměřené povaze věci a dle zjištěných skutečností co nejméně zatěžovala nutností doložení dalších podkladů.“ 33. Z vyjádření k žádosti o součinnost ze dne 3. 9. 2019 Obce [adresa] adresované Městskému úřadu ve [adresa], odboru stavebního úřadu a územního plánování s razítkem Městského úřadu dne 3. 9. 2019 pak bylo mj. zjištěno, že dne 14. 1. 2019 v rámci probíhajícího pořízení změny č. 2 územního plánu obce [adresa], o které rozhodlo zastupitelstvo obce [adresa] dne 25. 10. 2017, se konalo veřejné projednání návrhu Změny č. 2 Územního plánu [adresa]. Při tomto jednání byl předložen také návrh, aby byla lokalita, dosavadním územním plánem obce zařazená jako plochy 48 TO a 49 V změněna na lokalitu s využitím O tj. plochy občanského využití. Dne 22. 2. 2019 pak a) žalobkyně doručila novou žádost obci [adresa] k projektové dokumentaci Autoservis [adresa], když oproti předchozímu záměru situovala stavbu autoservisu do jižní části dotčených pozemků. Dne 21. 3. 2019 bylo vydáno nesouhlasné stanovisko k záměru stavby Autoservis [adresa].

34. Z rozhodnutí Městského úřadu [adresa], odbor stavebního úřadu a územního plánu ze dne 22. 2. 2022 s doložkou právní moci dne 6. 1. 2023, a rozhodnutí odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení stavebního řádu Krajského úřadu [Anonymizováno] ze dne 4. 1. 2023 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto podané odvolání, a bylo potvrzeno napadené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 22. 2. 2022 (spolu s razítkem Městského úřadu [adresa] dne 5. 1. 2023), když uvedenými rozhodnutími došlo ke schválení stavebního záměru Autoservis [adresa], neboť bylo vydáno společné povolení na stavbu Autoservis [adresa] na pozemcích parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], přičemž tedy v právní moci bylo toto povolení od 6. 1. 2023. Toto pak bylo potvrzeno i sdělením Krajského úřadu [Anonymizováno], Odbor územního plánování a stavebního řádu, Oddělení stavebního řádu ze dne 9. 1. 2023.

35. Ze sdělení Městského úřadu [adresa], odbor stavebního úřadu a územního plánu ze dne 12. 1. 2023 soud bezpečně zjistil, že stavební úřad vyzval a) žalobkyni projektovou dokumentaci změn stavby, popřípadě kopie ověřené projektové dokumentace, do které projektant měl vyznačit navrhované změny, když a) žalobkyně avizovala změnu ve stavebním materiálu na obvodové zdivo. Zároveň pak vyzval a) žalobkyni k doložení požárně bezpečnostního řešení stavby vč. zakreslení nových přesahů požárně nebezpečného prostoru, závazné stanovisko HZS [Anonymizováno] ke změně stavby před jejím dokončením a průkaz energetické náročnosti stavby. Dále stavební úřad požádal a) žalobkyni o vrácení dokumentace do spisu, kterou již dne 1. 6. 2022 odnesl ze spisu (zapůjčil tuto) [jméno FO] zmocněný a) žalobkyní.

36. S ohledem k dostatečnému dokazování z hlediska obsahu spisu Městského úřadu [adresa], Odbor stavebního úřadu a územního plánu sp.zn. [Anonymizováno] a sp.zn. [Anonymizováno] soud dále nijak nehodnotil fotografie ze správního spisu na č.l. 79-83, když se jednalo o listiny, které k důkazu soud fakticky právě obsahem správního spisu k důkazu provedl, neboť se jednalo o shora uvedená rozhodnutí.

37. Stejně tak i žalovaná duplicitně soudu předkládala jednotlivé listiny, které soud zároveň měl k dispozici z hlediska poskytnuté součinnosti ze strany Městského úřadu [adresa], Odbor stavebního úřadu a územního plánu a rovněž se jednalo o důkazy předkládané rovněž žalobci, když tedy soud k důkazu provedl k důkazu i obsah spisu č.j. [Anonymizováno], evidenční číslo: [Anonymizováno], když obsahem jsou listiny, které byly k důkazu provedeny, přičemž se jednalo o informace o pozemcích, smlouva o smlouvě budoucí, jakož i předkládané další listinné důkazy, jednotlivé faktury, rovněž také lékařské zprávy, žádost o náhradu škody, rozhodnutí ve vztahu k [jméno FO], pokud jde o přiznání invalidity II. stupně, dále rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka].

38. Dále v tomto spisu žalované byl k důkazu proveden listinný důkaz rozhodnutí Městského úřadu [adresa] sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 26. 9. 2019, kterým byla nejprve zamítnuta žádost o vydání společného povolení na stavbu Autoservis [adresa].

39. Shora uvedené rozhodnutí stavebního úřadu bylo rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno], odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení stavebního řádu sp.zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] zrušeno.

40. Dále bylo z tohoto spisu žalované zjištěno, že žalovaná si vyžádala jednotlivé listiny, přičemž ze sdělení ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že obec [adresa] doručila žalované právě informace ohledně toho, jak postupovala její jednání a jednání s a) žalobkyní ohledně projektu Autoservis [adresa]. Obec [adresa] pak pouze v této zprávě sumarizovala a chronologicky seřadila jednotlivé události a postup obce, a) žalobkyně a také stavebního úřadu a dalších dotčených subjektů. Dále uváděla, že stavební uzávěra trvala od 17. 5. 2019 do 22. 9. 2020. Obec [adresa] pak uváděla, že realizace a dokončení stavby autoservisu [adresa] tak, aby mohl být tento pronajímán k datu 1. 4. 2020 i bez nezákonného rozhodnutí nemohla být reálná. Nadto poukazovala i na řadu námitek účastníků, dotčených subjektů, když nebylo zřejmé, jak tito budou využívat svých práv v rámci správního řízení.

41. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 29. 6. 2021 ohledně LV č. [hodnota] bylo identicky zjištěno, že a) žalobkyně je vlastníkem předmětných pozemků parcela č. [hodnota].

42. Z rozhodnutí ze dne [Anonymizováno] sp.zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byl schválen stavební záměr Autoservis [adresa].

43. Dále soud k důkazu znalecký posudek č. [Anonymizováno], kterým bylo provedeno tržní ocenění pro stanovení ceny v čase a místě obvyklé ve vztahu k celému souboru zemědělských pozemků v obci a k.ú. [adresa], když mezi těmito byly i pozemky a) žalobkyně, přičemž celková výměra pozemků činila 24 461 m2. Hodnota těchto pozemků činila 540 050 Kč, když za 1 m2 činila cena 15,77 Kč. Tento znalecký posudek si objednala obec [adresa].

44. Dále k důkazu bylo provedeno sdělení k žádosti o vyjádření Městského úřadu v [adresa] odbor územního plánování k veřejné vyhlášce, návrh k opatření obecné povahy [Anonymizováno][Anonymizováno] obce [Anonymizováno][Anonymizováno]ve věci stanovení stavební uzávěry, dále část situačního nákresu mapy, přičemž z tohoto sdělení Městského úřadu v [adresa] soud zjistil, že tento neměl námitek (připomínek) j předloženému návrhu opatření obecné povahy obce [adresa] ve věci stanovení stavební uzávěry.

45. Dále k důkazu soud provedl jednotlivé listiny vydané obcí [adresa], a to všechny listiny související s nezákonným rozhodnutím (i nezákonné rozhodnutí), když z těchto listin soud nezjistil ničeho zásadního, když zásadní byla skutečnost, že opatření obecné povahy bylo jako nezákonné zrušeno a z tohoto titulu vydání nezákonného rozhodnutí žalobci uplatňovali nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, když se jednalo o opatření obecné povahy č. [Anonymizováno] vydané obcí[Anonymizováno][adresa], potvrzení o projednání návrhu opatření obecné povahy obce [adresa] ve věci stanovení stavební uzávěry ze dne 18. 9. 2020, usnesení zastupitelstva obce [adresa] ze dne 13. 3. 2019, veřejná vyhláška obce [adresa] ze dne 14. 3. 2019, kde bylo uvedeno, že vyvěšeno bylo 14. 3. 2019, přičemž se jedná se o územní opatření o stavební uzávěře, veřejná vyhláška, oznámení, vydání opatření obecné povahy č. [Anonymizováno], zápis č. [Anonymizováno] ze schůze rady obce [adresa] konané dne 30. 4. 2019, usnesení č. [Anonymizováno] ze schůze rady obce [adresa] konané dne 30. 4. 2019 a dále opatření obecné povahy č. [Anonymizováno], kde je mj. také prezenční listina ze schůze rady obce [adresa] konané dne 30. 4. 2019. Z těchto listin bylo mj. tedy zjištěno, že předmětné nezákonné rozhodnutí, respektive návrh na územní opatření o stavební uzávěře bylo fyzicky vyvěšeno na úřední desku obce dne 14. 3. 2019 a bylo vyvěšeno do 1. 4. 2019.

46. Opět z usnesení zastupitelství obce [adresa] ze dne 13. 3. 2019, tj. z nezákonného rozhodnutí a také z veřejné vyhlášky, územní opatření o stavební uzávěře, kdy tedy bylo bezpečně opětovně zjištěno soudem, že nezákonné rozhodnutí bylo vyvěšeno dne 14. 3. 2019 a sňato dne 1. 4. 2019, přičemž toto bylo vyvěšeno a jeho součástí byl i nákrese katastrální mapy. I z webových stránek [Anonymizováno] soud mohl zjistit, že skutečně došlo k vyvěšení nezákonného rozhodnutí vyvěšeno dne 14. 3. 2019 a sňato bylo 1. 4. 2019. Dále bylo z úřední desky obce [adresa], opět na stránkách [Anonymizováno] zjištěno, že identicky bylo nezákonné rozhodnutí vyvěšeno dne 2. 5. 2019 a sňato dne 18. 5. 2019.

47. Ve vztahu k obvyklému nájemnému a uplatněnému nároku a) žalobkyně pak byla dále k důkazu provedena faktura č. [hodnota] znějící na částku 61 168 Kč, kterou a) žalobkyně jako nájemce hradí společnosti [právnická osoba] měsíčně za nájem nebytových prostor.

48. Dále pak ještě a) žalobkyně doplnila důkazy ve vztahu k reálné možnosti dokončení stavby do 31. 3. 2020. Tak z prohlášení dodavatele stavby k dotazům, jedná se o prohlášení společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 5. 2023 bylo zjištěno, že podle předložené dokumentace by stavba Autoservisu [adresa] mohla být realizována do stavu k možné kolaudaci ve lhůtě 5 měsíců. K dotazu ohledně rychlosti a složitosti provedení stavby z PUR panelů se uvedená společnost necítila být kompetentní s ohledem k tomu, že realizuje stavby běžnou stavební technologií, ale připustila, že stavba z PUR panelů bývá méně náročná a bývá mnohonásobně rychlejší. Byly pokládány i další dotazy: 3) V souladu s ustanovením § 118 odst. 6 - stavebního zákona je možné použití jiných materiálů ke stavbě, kdy se tato změna zapíše do stavebního deníku a stavitel předloží vyjádření HZS, požárně bezpečnostní řešení a energetický štítek? 4) Je povinnost stavebníka před vydáním pravomocného stavebního povolení o následné změně dle ustanovení § 118 odst. 6 zákona o územním plánování a stavebním úřadu, informovat či projednávat změnu stavby se stavebním úřadem? 5) Je možné v rámci jednoho stavebního povolení požádat o kolaudaci jednoho objektu a až následně požádat o kolaudaci vedlejších ploch – kdyby došlo k jejich rozšíření, když to umožňuje velikost pozemku? Soud se nedomníval, že by uvedená společnost byla povolána k odpovědím na tyto dotazy, když fakticky jsou to dotazy, které by mohl případně zodpovědět stavební úřad a případně další orgány státní správy z hlediska aplikace příslušných ustanovení StavZák.

49. Z prohlášení technického dozoru stavby [jméno FO], [Anonymizováno] ze dne 17. 5. 2023 soud mohl zjistit, že podle názoru tohoto odborníka vykonávajícího technický dozor na stavbách bylo možné realizovat stavbu do 6 měsíců od stavebního povolení. Z europanelů by pak stavba suchou metodou byla rychlejší cca o 2 měsíce. Změna nosného systému podle uvedeného vyjádření může být v souladu s § 118 odst. 6 StavZák zapsána do stavebního deníku, avšak před dokončením stavby je třeba zajištění dotčeného orgánu HZS a vyhotovit nový Průkaz energetické náročnosti stavby. Dále podle tohoto vyjádření nesmí být prováděna změna stavby bez vydání změny stavby před jejím dokončením a zápisem do stavebního deníku. Pokud šlo o tyto odpovědi, i v tomto případě soud nebyl přesvědčen o tom, že by snad toto byl relevantní důkaz z hlediska projednávané věci.

50. Soud dále k důkazu provedl i fakturu ohledně dodávek dílů autoservisu, sjetiny ohledně nákupních cen, měsíční uzávěrku k datu 31. 1. 2023 a 31. 3. 2023 ve vztahu k panu [jméno FO], avšak ve vztahu k těmto důkazům neměl za to, že by tyto byly jakkoliv přínosné z hlediska možných skutkových zjištění ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku.

51. Ze Sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne 19. 5. 2023 soud opět zjistil, že tato odpovídala na stejné dotazy jako [jméno FO] a společnost [právnická osoba], přičemž odpovědi byly shodné a v tomto případě i názor soudu na některé otázky byl shodný, tedy že uvedené společnosti nepříslušelo odpovídat na otázky z hlediska požadavků stavebního úřadu, když ostatně bylo nutné zdůraznit, že nebyl žádný z nároků uplatňován z titulu nesprávného úředního postupu, ale pouze a jedině z důvodu nezákonného rozhodnutí a škody (nemajetkové újmy), která měla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím být a) žalobkyni způsobena, stejně tak i b) a c) žalobci.

52. Konečně k důkazu soud provedl i žádost o vydání kolaudačního souhlasu s razítkem Městského úřadu ve [adresa] 6. 9. 2023, když z tohoto listinného důkazu soud pouze zjistil, že k tomuto datu a) žalobkyně požádala o vydání kolaudačního souhlasu.

53. Dále soud musel zdůraznit, že pokud šlo o články na webových stránkách [Anonymizováno], které rovněž k důkazu provedl, neměl za to, že by tyto články bylo možno jakýmkoliv způsobem dávat do příčinné souvislosti s tvrzeným vznikem škody, resp. že by za takovéto články, které by příp. měly být dehonestující ve vztahu k žalobcům, mohla nést jakoukoliv odpovědnost žalovaná strana, kdy zcela jistě žalovaná není schopna ovlivnit znění novinových článků a neodpovídá za obsah takovýchto článků. Z těchto článků soud fakticky nic relevantního nezjistil, pouze to, že bylo referováno o nesouhlasu obyvatel obce [adresa] s výstavbou podnikatelských (průmyslových) objektů v části obce [adresa].

54. Ve vztahu ke Smlouvě o smlouvě budoucí (nájemní) a dalším okolnostem z hlediska uplatněných nároků byl jako svědek slyšen [jméno FO], který potvrdil, že smlouvu sepisoval pro a) žalobkyni a také za ni jednal se stavebním úřadem. Zároveň jednal i se společností [právnická osoba]., stejně tak se účastnil jednání s obcí [adresa] a byl přesvědčen, že a) žalobkyně, potažmo oba žalobci b) a c) měli vše předjednáno s vedením obce a nechápal pak rozhodnutí o stavební uzávěře. Následně byli oba žalobci b) a c) znechuceni jednáním obce a přestali se zúčastňovat jakýchkoliv jednání. Stavební uzávěra měla podle něj vliv na jejich psychiku, respektive celý průběh stavebního řízení měl negativní dopad na jejich psychiku. Podle svědka by samotná stavba mohla trvat 3 měsíce, jakmile by byla vydána veškerá povolení, přičemž podle svědka by stavba byla realizována do 3 dnů od okamžiku vydání všech povolení. Svědek nic nevěděl o stavební uzávěře, respektive nevěděl o vydání opatření obecné povahy, tedy předmětného nezákonného rozhodnutí dne 13. 3. 2019. Dozvěděl se toto až následně. Smlouva byla podle svědka určitě připravena k datu 29. 3. 2019 a podle svědka z hlediska uvažovaného provedení stavby a obecně délky stavebního řízení stanovil dobu počátku nájemního vztahu k datu 1. 4. 2020, neboť takový termín počátku nájmu považoval za zcela reálný.

55. Stejně tak byl slyšen svědek [jméno FO] k okolnostem uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí (dále jen případně smlouva), který byl slyšen soudem dvakrát s ohledem na vzniklé pochybnosti ve vztahu k datu, kdy měla být tato smlouva fakticky vyhotovena a podepsána ze strany a) žalobkyně a společnosti [právnická osoba]., jejímž jednatelem svědek je. Tento svědek opakovaně uvedl, že smlouva byla uzavřena určitě 29. 3. 2019, případně někdy v tomto období. S žalobcem b) a c) žalobcem se zná dlouho, přičemž právě s [jméno FO], c) žalobcem jednal o nájmu. Jednal za společnost sám, bez druhého jednatele [jméno FO]. Už někdy na začátku roku 2019 spolu s c) žalobcem mluvili a svědek měl o uzavření takové smlouvy zájem, především měl zájem o takové prostory, protože společnosti [právnická osoba]. byla v nevyhovujících prostorách. Svědek potvrdil, že má i nadále o uzavření smlouvy zájem. Svědek nevěděl a ani jej nikdo podle něj neinformoval v době podpisu smlouvy o stavební uzávěře. Pak se o tom dozvěděl, byl informován o tom, že se věci dále komplikují a že v době, která byla stanovena k počátku nájmu, nebude možné nájem realizovat, protože projekt autoservisu nebude možné v této době dokončit. Později již byl svědek na [jméno FO] nahněvaný, protože se to neustále komplikovalo a svědek už tomu všemu přestal věřit. Ale i nadále s a) žalobkyní, s c) žalobcem spolupracoval, a i nadále se i zajímal, jak to vypadá s projektem Autoservisu [adresa]. I v rámci opakovaného výslechu svědek trval na tom, že smlouva musela být uzavřena někdy v jarním období a byl přesvědčený, že to muselo být skutečně 29. 3. 2019, případně někdy kolem tohoto období. Smlouvu si podrobně nestudoval. Neměl k tomu důvod, důvěřoval [jméno FO].

56. Ve vztahu k nárokům b) žalobce a c) žalobce na zaplacení částky 200 000 Kč představující nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a v příčinné souvislosti s ním pak soud pro vedl k důkazu dále dodatek č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 3. 2. 2021, která byla uzavřena mezi a) žalobkyní a b) žalobcem, přičemž tedy měl soud za bezpečně prokázané, což ostatně opět ani nijak nesporovala žalovaná, že b) žalobce bylo a je zaměstnancem a) žalobkyně. Stejně tak měl tuto skutečnost prokázanou i z pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2010. Tyto důkazy pak a) žalobkyně i spolu s dalším důkazem výpočet důchodu, resp. srovnání výše plného důchodu a dílčího důchodu v ČSSZ, rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně předkládala primárně k prokázání nároku na náhradu mzdy, kterou měla vyplatit do budoucna žalobci b) [jméno FO], a to s ohledem k tomu, že od 3. 2. 2021 byla pracovní doba u b) žalobce snížena na 4 hodiny týdně s účinností od 1. 3. 2021.

57. Ve vztahu k nemajetkové újmě tvrzené ze strany b) žalobce pak byla provedena i lékařská zpráva ve vztahu k [jméno FO] ze dne 10. 4. 2019 a lékařská zpráva ze dne 22. 2. 2019 ve vztahu k [jméno FO]. Z těchto listin pak soud zjistil, a to právě z lékařské zprávy ze dne 22. 2. 2019, že b) žalobce se dostavil na neurologickou ambulanci, [právnická osoba]., IČO [IČO], pro rozvoj třesu rukou, který pozoroval poslední rok. Někdy jen u levé ruky. Nejednalo se pak o nic stálého, ale tak 2x až 3x denně. Dále uváděl občasné křeče v končetinách, v pravé noze při tom, pokud si během dne chce odpočinout v leže. Měl problémy s bolestmi hlavy, které ale při tomto vyšetření v inkriminované době negoval. Uváděl častou únavu a nespavost poslední rok, bolesti kloubů, u kolen a u kyčlí. Zároveň uváděl, že spává 9 až 10 hodin denně, ale 5x se za noc budil a nemohl pak usnout. Z lékařské zprávy ze dne 10. 4. 2019 pak bylo zjištěno, že nález zůstal nezměněn, když uváděné obtíže u b) žalobce přetrvávaly a uváděl shodné informace jako v únoru 2019. Zároveň pak soud zjistil z rozhodnutí ČSSZ ze dne 6. 11. 2019, že b) žalobci byl přiznán invalidní důchod II. stupně ve výši 7 579 Kč s účinností již od 8. 1. 2019, když b) žalobce uplatnil žádost o invalidní důchod k datu 11. 2. 2019, tedy před vydáním nezákonného rozhodnutí.

58. Soud provedl k důkazu také jednotlivá čestná prohlášení b) žalobce a c) žalobce a dále také čestná prohlášení [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa] a rovněž i vyjádření rodičů b) a c) žalobců. Primárně musel soud zdůraznit, že uvedené pisatele čestných prohlášení v tomto řízení vyslechl v pozici svědků, tedy [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a rovněž [jméno FO].

59. Soud nevyslýchal rodiče žalobců, když tedy z jejich vyjádření mohl zjistit, že b) žalobce i c) žalobce nesou velmi těžce dopady nezákonného rozhodnutí o stavební uzávěře, když u b) žalobce vnímají jeho zhoršující se zdravotní stav a u c) žalobce pak jeho podrážděnost a někdy apatičnost. Rodiče žalobců pak vyjádřili obavy, ale snaží se oba syny podporovat v jejich snech.

60. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 7. 3. 2022 soud zjistil, že podle svědkyně nezákonné rozhodnutí zasáhlo do jejich rodinného života značným způsobem finančně i psychicky. Nejstarší syn tlak nevydržel a odešel z rodinné firmy, protože se mu rozplynul sen o společném podnikání. Aktuálně musí řešit financování studia s dalšími syny, avšak s ohledem na špatný zdravotní stav b) žalobce není schopen naplno pracovat, je podle svědkyně finanční náročnost studia pro rodinu neúnosná. Potvrdila psychické utrpení celé rodiny.

61. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 7. 3. 2022 bylo pak zjištěno, že tato od roku 2019 do současné doby (doby sepsání čestného prohlášení) u jejího manžela [jméno FO] pozorovala změnu v jeho chování. Došlo ke změně jeho přístupu k domácnosti, k rodinným aktivitám i ve vztahu mezi nimi. Oslabil jeho zájem o děti, kdy jejich úspěchy či neúspěchy jej nezajímají. Je podrážděný, začal kouřit (opět) a svůj stres řeší konzumací alkoholu, což se také negativně projevuje v rodinném životě. Veškeré tyto negativní dopady do rodinného života i do psychiky manžela dávala svědkyně [jméno FO] do přímé příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a obecně i s délkou stavebního řízení. Podle svědkyně si pak c) žalobce vyčítá špatnou investici a trápí se i zhoršujícím se vztahem s jeho bratrem, b) žalobcem. Svědkyně pak projevila obavy o zhoršení zdravotního stavu manžela.

62. Z čestného prohlášení učiněného dalším slyšeným svědkem [jméno FO] soud mohl zjistit, že tento zná b) a c) žalobce, přičemž jeho prohlášení se týkalo především c) žalobce [jméno FO], kterého zná cca 15 let. Popsal jej jako velmi aktivního člověka, který se podílel i na akcích obce a byl účasten života obce. Byl vždy zapálený do práce, měl mnoho podnikatelských plánů a vedle toho také cestoval s rodinou a trávil čas rodinným životem. Podle svědka se toto změnilo v posledních 3 letech, kdy přestal v podstatě komunikovat, odmítá se bavit o minulosti. Svědek zaznamenal i určité projevy negativního chování vůči osobě žalobce [jméno FO].

63. Z čestného prohlášení [jméno FO], který byl následně rovněž slyšen jako svědek v tomto řízení, soud zjistil, že podle tohoto svědka měli oba žalobci sen, aby vlastnili něco, aby vybudovali vlastní autoservis. Svědek mohl bezprostředně sledovat jejich boj po vydání nezákonného rozhodnutí, avšak ani zrušení nezákonného rozhodnutí podle svědka nebylo pro ně dostatečnou satisfakcí, neboť ztratili určitý čas a v budoucnu realizovaná výstavba bude nákladnější s ohledem na vyšší ceny materiálů a bude další komplikací na cestě k realizaci jejich plánů.

64. Soudu byla předložena i čestná prohlášení b) žalobce [jméno FO] a c) žalobce [jméno FO], z nichž v podstatě shodně mohl zjistit, že oba žalobci celou situaci vnímali značně negativně a nezákonné rozhodnutí mělo faktický dopad na jejich podnikání a stejně tak negativně zasáhlo i do jejich osobního a rodinného života a stejně tak mělo vliv na ně samé po zdravotní stránce. Žalobce [Jméno žalobce A] byl přesvědčen, že u něj došlo ke zhoršení zdravotního stavu jednoznačně v přímé příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, když v době jeho vydání a trvání účinků tohoto nezákonného rozhodnutí musel svůj zdravotní stav řešit antidepresivy, prášky na spaní. Po zrušení nezákonného rozhodnutí se jeho zdravotní stav zlepšil, nicméně prášky na spaní bere i nadále. Žalobce [Jméno žalobce B] pak uvedl, že trpí až úzkostnými stavy, bojí se kontaktu s úředníky a úřady, bojí se budoucnosti, na komunikaci s úřady si musí najímat lidi. Volnočasové aktivity značně omezil a kontakty s přáteli omezil na v podstatě nejnutnější a povinné kontakty. Nemá zájem o navazování nových kontaktů. Popsal, že z důvodu nezákonného rozhodnutí cítí nedostatek finančních prostředků, které chtěl investovat do studia syna a do opravy rodinného domu rodičů. Syn chtěl studovat v zahraničí, ale nejspíš toto nebude možné. Stejně tak to bylo a je s dcerou. Popsal i dopady nezákonného rozhodnutí na bratra [jméno FO], s nímž už 20 let podniká. Jejich vztahy se zhoršily, jejich komunikace je minimální. Vše pak podle něj bylo způsobeno právě nezákonným rozhodnutím.

65. Soud provedl k důkazu dále výslechy svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] a svědků [jméno FO] a [jméno FO].

66. Tak z výpovědi posledně jmenovaného svědka [jméno FO] soud mohl bezpečně zjistit, že zná oba žalobce přibližně 30 let a časem se z nich stali kamarádi. O výstavbě autoservisu věděl pouze to, že byl zakoupen pozemek v [adresa] a obec jim (a) žalobkyni a žalobcům, pozn. soudu) zakázala. Podle tohoto svědka to už bylo potřetí, kdy to nedopadlo pro žalobce dobře, ač do toho vložili vlastní úsilí i peníze. Svědek znal žalobce i z toho důvodu, že sám má servis. Uváděl, že je to sice těžká práce, ale dají se vydělat peníze. Svědek připustil, že žalobcům situace se stavební uzávěrou na pohodě nepřidala, když předtím měli pozemek na [adresa], ale museli se odtud nakonec také stěhovat. Žalobci mají autovrakoviště a svědek autoservis, z tohoto důvodu s nimi spolupracoval, když potřeboval nějaké autodíly. Svědek netušil, jaký dopad mohlo mít nezákonné rozhodnutí na jejich rodinný život, protože tak dalece se o tom nebavili. Žalobci se mu nijak nesvěřovali ohledně zdravotních problémů, ale myslel si, že jim to uškodilo. Mohlo se stát, že mu říkal [Jméno žalobce B], že je z toho tzv. na mrtvici, ale nikdy se fakticky nebavili o nějakých zdravotních problémech. Svědek pak ani nic nevěděl o tom, že by snad žalobce [Jméno žalobce B] měl problémy s alkoholem. Potvrdil pouze, že oba bratři kouří elektronické cigarety. Ani u jednoho také nevěděl nic o jejich případných rodinný problémech. Stavil se někdy v [adresa] u [jméno FO] na kávu, ale nikdy se moc o tom nebavili. Pokud šlo o projekt Autoservisu [adresa], tak z výpovědi svědka soud zjistil, že tam žalobci chtěli mít autoservis, který by i sami provozovali, chtěli být ve vlastních prostorách. I z tohoto důvodu to mohli pociťovat jako křivdu. Svědek se nikdy s žalobci nebavil o tom, že by chtěli chystaný autoservis pronajímat, případně komu.

67. Dále z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že tento se zná lépe s [jméno FO], s [jméno FO] se zná méně. Svědek věděl o pozemku v [adresa], o chystaném projektu autoservisu v [adresa] i o tom, že tento měl být pronajímán. Tyto informace měl přímo od [jméno FO]. Tento se podle svědka hodně změnil, nechtěl se moc bavit. Dříve měl svědek stejné koníčky s [jméno FO], zájmy, bavili se spolu víc. Bydlí od sebe kousek. Chodili 3x týdně na squash, do sauny, v podstatě jako sousedi se potkávali 4x 5x do týdne po práci. V současné době je to tak maximálně 1x za 14 dní. S [jméno FO] chodíval svědek na fotbal, ale to už také skončilo, v podstatě se s ním už vůbec nevídá. Svědek se bavil s [jméno FO] o projektu autoservisu, ale nevěděl nic o tom, komu měl být případně autoservis pronajímán, ani jméno [jméno FO] si nedal do spojitosti s autoservisem a jeho pronájmem. Vzpomínal si, že snad [Jméno žalobce B] mluvil o nějakých 80 000 Kč měsíčně za nájem, skutečně přesně si to ale svědek nepamatoval.

68. Soud dále provedl výslech svědkyně [jméno FO], manželky b) žalobce [jméno FO]. Z tohoto výslechu soud zjistil, že svědkyně neznala žádné podrobnosti o projektu autoservisu v [adresa]. U a) žalobkyně pracoval i jejich nejstarší syn, ale ten právě i z důvodu, že se projekt autoservisu příliš protahoval, když došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, ve firmě skončil. Nemohl totiž realizovat své vlastní představy o společném podnikání v rodinném autoservisu. Všechno začalo tak cca v roce 2019 či 2020, ale svědkyně si toto přesně nepamatovala. Věděla, že to bylo všechno v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, stavební uzávěrou. Vše se pak začalo projevovat i v jejich rodinném životě, v celkovém soužití a fungování rodiny. Nejstarší syn nejprve odešel z firmy, pak si až po půl roce našel nové zaměstnání. Žalobce [Jméno žalobce A] se podle svědkyně přestal postupně účastnit rodinného života, byl spíše apatický či naopak podrážděný. Ve vztahu právě k rodinným záležitostem byl spíše apatický. Na svědkyni pak byla starost o veškeré rodinné záležitosti. [Jméno žalobce A] měl značné zdravotní problémy, měl neurologické obtíže, ale svědkyně si nemohla přesně uvědomit v jakém období se zhoršený zdravotní stav a z toho pramenící komplikace začaly projevovat. Připustila, že i dříve měl problémy s pohybovým aparátem. Problémy se stavebním řízením, s vydaným nezákonným rozhodnutím, se projevovaly především v oblasti jeho psychického zdraví. V tomto období také více požíval alkohol, tj. v roce 2019 až 2020. Je silný kuřák a tento zlozvyk je u něj i nyní. Svědkyně ale nebyla schopná také říct, nakolik se na celé věci mohla podílet situace kolem pandemie covidu 19. Podle svědkyně bylo možné vztahy v rodině vnímat v rozdílu před vydáním stavební uzávěry a po jejím vydání. Dříve se více účastnili i společenského života, ale v současné době se stýkají pouze s nejbližšími. I v současné době má [Jméno žalobce A] problémy, zvládá v rámci domácnosti jen nejnutnější práce. Ale jinak není schopen se pořádně soustředit, není schopen zabývat se jednou činností nějak cílevědoměji. I z tohoto důvodu pak musel požádat u a) žalobkyně a domluvit se s [jméno FO] na zkrácení pracovního úvazku. I v tomto směru tedy došlo k významnému zásahu do financí rodiny, ač se jim všichni v rodině snaží pomáhat, tak j to složité. Dva další synové totiž jsou na VŠ a pochopitelně je takové studium i finančně náročné. I tato situace pak přináší větší podrážděnost, častější hádky, stejně tak se špatná situace s autoservisem i předtím přenášela do rodiny. V současné době ani nejezdí jako dříve na rodinnou dovolenou. Společné aktivity neprobíhají. I vztahy mezi [jméno FO] a [jméno FO] byly celou situací poškozeny. Dřív se i rodina více scházela, avšak v současné době již to tak časté není.

69. Dále soud vyslechl také svědkyni [jméno FO], jejíž výpovědi zjistil, že je manželkou [jméno FO] od roku 2002. Téma stavební uzávěry považovala za výbušné téma v rodině, protože toto nezákonné rozhodnutí se podepsalo nejen na nejistotě v podnikání obou bratrů [jméno FO], ale samozřejmě i na jejich psychice a na jejich vztahu uvnitř rodiny. Svědkyně celý projekt autoservisu řešila, v té době se o to aktivně zajímala, ale po řadě komplikací se o to blíže přestala zajímat, neboť má i své vlastní povolání a potřebovala se v té době, kdy došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, starat i o chod domácnosti, o rodinu. Svědkyně ani nechápala, proč něco nejde realizovat, když to podle ní bylo všechno domluvené, a to dokonce i s představiteli obce [adresa]. Najednou se to ale nemělo realizovat. Tato situace pak zasáhla i do chodu rodiny, protože c) žalobce byl stále více podrážděný, nervózní z celé situace a z toho, že se celý projekt komplikuje. Samozřejmě byl nervózní i z nejisté budoucnosti. Začal požívat více alkohol, nevnímal dotazy a nezúčastňoval se tehdy nějak rodinného života. Když se na něčem domlouvali, tak druhý den znovu telefonoval, protože si to nepamatoval, nevnímal to. Byl duchem nepřítomný. Nevěděl, kdo má koho vyzvednout, co se má zařídit apod. Rodina nefungovala jako dřív. Spíše s manželem žili vedle sebe než spolu. Na rodinné dovolené sice jezdili i v inkriminované době, ale byla to iniciativa svědkyně, protože žalobce o to nejevil zájem. Dříve přestal [Jméno žalobce B] kouřit, slíbil to dětem a dodržoval to, ale v této kritické době se ke kouření vrátil, ale jakoby tajně, s čímž svědkyně nesouhlasila. Žalobce nevyhledal lékařskou pomoc, protože nepatří mezi lidi, kteří by vše řešili pomocí medikace a lékaře, ale i podle svědkyně to mohl být další jiný budoucí problém spojený s dlouhodobým stresem, depresí. Snažila se to pak řešit alespoň pomocí přírodní medicíny, když byl žalobce v nějaké větší tenzi, aby se projevy depresí a stresu nějak zmírnily. Všechno toto mělo dopad i na jejich manželské soužití, nevyhledávali intimní kontakt a snažili se to spíše přežít. Svědkyně netušila, zda žalobce trpí nespavostí, protože v současné době spí odděleně. S ničím se jí příliš v té době nesvěřoval. Měl a má i další zdravotní problémy, které jsou ale neřešené a svědkyně se domnívala, že by bylo vhodné toto vše dořešit, protože žalobce trpí občasným brněním a třesem rukou. Svědkyně pak připustila, že se snaží postupně zase vztahy zlepšit, hledají si opět k sobě cestu. Snaží se vytvořit i co nejhezčí prostředí pro děti. I vztahy mezi žalobcem a dětmi se postupně zlepšují. Ve vztahu mezi žalobcem a jeho bratrem [jméno FO] podle svědkyně došlo také k narušení vztahů, když si každý i pro sebe sám vyčítají vzniklou situaci. Žalobci pak ani před ostatními rodinnými příslušníky nic pracovního neřešili, snažili se to vždy řešit mimo rodinu. Svědkyně ve vztahu k [jméno FO] připustila, že i tento má zdravotní problémy, ale nic bližšího o tom nevěděla.

70. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedená shodná či nesporná tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy a rovněž o výslechy svědků. Soud neměl jakékoliv pochybnosti o pravosti provedených důkazů, když bylo pouze sporné, v jakém okamžiku došlo k podpisu, tj. uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí (nájemní) datované dne 29. 3. 2019, avšak podle názoru soudu tato skutečnost nebyla nijak zásadní ve vztahu k předmětu řízení z hlediska projednávaných nároků jednotlivých žalobců, přičemž fakticky k uzavření takové smlouvy mezi a) žalobkyní a společností [právnická osoba] došlo. Nebylo pak ani rozumného důvodu ve vztahu k tomuto důkazu provádět další důkazy, především znalecký posudek z oboru písmoznalectví, odvětví strojové písmo, aby mohlo být zjištěno, kdy fakticky byl text smlouvy sepsán, jestliže zde byly provedeny další důkazy, které jednoznačně a nezpochybnitelně prokazovaly, že tato smlouva byla vyhotovena nejspíš nejpozději k datu 5. 4. 2019, respektive k tomuto datu byla jako dokument opětovně ukládána. Z tohoto důvodu soud nepochyboval i s přihlédnutím k dalším provedeným důkazům, že existovala dohoda ohledně nájmu zamýšleného Autoservisu [adresa]. Soud tak ani nepochyboval o tom, že svědci, kteří v tomto řízení vypovídali, vypovídali v podstatě věrohodně, tedy až na některé detaily jejich výpovědí, které byly v rozporu s dalšími provedenými důkazy. Tak soud musel z tohoto hlediska hodnotit jako částečně nevěrohodnou či neúplnou výpověď [jméno FO], který ve své výpovědi uváděl, jak jednal se společností [právnická osoba]., když tato společnost sama potvrdila, že jednání sice probíhala, avšak tato následně zcela ustala a zároveň ani nebyla tím, kdo by mohl provést realizaci projektu stavby Autoservis [adresa], neboť byla jen výrobcem a dodavatelem systému europanelů. Nicméně ani tato okolnost nebyla podle názoru soudu nijak zásadní pro uvedené řízení ve vztahu k uplatněným nárokům. Stejně tak se mohla jevit jako nevěrohodná výpověď svědka [jméno FO], když i soud v určitém okamžiku zvažoval další kroky ve vztahu k tomuto svědkovi, avšak v kontextu dalších provedených důkazů bylo zřejmé, že svědek se opět mohl mýlit v datu skutečného uzavření smlouvy, když logicky vycházel z toho, že smlouva byla nejspíš uzavřena 29. 3. 2019 s ohledem na datum na ní uvedené, ale pro svědka pak tento detail nepředstavoval nic významného. Svědek totiž věrohodně vypověděl stran jednání a stran vlastního očekávání ve vztahu k realizaci projektu Autoservis [adresa], a i o tom, jak následně byl zklamaný, že k realizaci v dohodnuté lhůtě nedošlo. Zároveň i nadále měl svědek jednoznačně o celý projekt a možnost realizace nájmu zájem. Jestliže si svědci nepamatovali některé detaily, konkrétní data, pak to bylo možné přičíst době, která od inkriminovaných událostí uplynula. Soud tak ve vztahu k dalším svědkům nepochyboval o věrohodnosti jejich výpovědí, když v tomto případě nezjistil jakékoliv důvody, pro něž by snad svědci vypovídali vědomě nepravdivě, kdy jistě neměli svědci [jméno FO] a [jméno FO], potažmo [jméno FO] a [jméno FO] žádný zájem na výsledku tohoto sporu. Pokud šlo pak o slyšené svědkyně, manželky [jméno FO] a [jméno FO], ani skutečnost, že se jedná o blízké rodinné příslušníky, nevedla soud k úvaze o nevěrohodnosti učiněných výpovědí ze strany těchto svědkyň. Nadto obě svědkyně vypovídaly podle názoru soudu spontánně, nejednalo se o výpovědi jakkoliv vykalkulované. Všichni svědci pak byli řádně poučeni ve smyslu § 126 odst. 1 OSŘ o následcích podání vědomě nepravdivého či křivého svědectví, a soud tak ani neměl důvodu pochybovat o pravdivosti učiněných výpovědí ze strany těchto svědků, zvláště i s ohledem na další provedené důkazy. Hodnocení výpovědi svědka (i účastníka řízení) z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (§ 122 odst. 1 OSŘ) věcí soudu, který provádí dokazování. Věrohodnost výpovědi svědka (nebo účastníka) lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek (nebo účastník) soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. má příbuzenský poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit; tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Z tohoto pohledu pak právě soud hodnotil i věrohodnost slyšených svědků.

71. Soud pak neprovedl další navrhované důkazy, když neprováděl znalecké posudky stran zjišťování zdravotního stavu, tedy znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie či psychiatrie, ve vztahu k žalobcům [jméno FO] a [jméno FO], a to i s ohledem na následně přijatý právní názor soudu (viz níže právní hodnocení). Stejně tak soud neprováděl k důkazu další výslechy navrhovaných svědků, ať už se jednalo o rodiče žalobců, případně o další navrhované svědky. Stejně tak neprováděl k důkazu znalecký posudek za účelem zjišťování v místě a čase obvyklého tržního nájemného pro nebytové prostory takového charakteru, když ani toto podle soudu nebylo nutné. Zároveň soud k důkazu neprovedl další navrhované důkazy s ohledem na koncentraci řízení, neboť tyto důkazy byly účastníky předloženy (a) žalobkyní) až po koncentraci řízení, ač bylo možné je předložit již dříve. (viz protokol z jednání soudu dne 8. 9. 2023) Soud rovněž neprovedl k důkazu navrhované účastnické výpovědi b) a c) žalobce, neboť je přesvědčený, že tyto výpovědi by nic zásadního nepřinesly pro toto řízení a zároveň vycházel z ustanovení § 131 odst. 1 OSŘ, když podle tohoto ustanovení je účastnická výpověď důkazem v podstatě podpůrným.

72. Soud již pak tedy další důkazy neprováděl, neboť měl za to, že důkazy, které jím byly k návrhu účastníků provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci a pro bezpečný závěr o skutkovém stavu. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření, a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

73. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy tento závěr o skutkovém stavu věci vycházel právě ze shora uvedených skutkových zjištění soudu a s těmito se pak logicky plně shodoval.

74. Tak bylo v tomto řízení bezpečně prokázáno, že a) žalobkyně jednající především prostřednictvím c) žalobce [jméno FO] byla (a je i nyní) výlučným vlastníkem pozemků parcela č. [hodnota] v k.ú. a obci [adresa], přičemž se rozhodla na těchto pozemcích realizovat projekt Autoservis [adresa] a měla do určité míry legitimní očekávání, že obec [adresa] vysloví s jejím záměrem souhlas. Obec [adresa] však v přenesené působnosti podle § 98 odst. 1 StavZák vydala opatření o stavební uzávěře jako opatření obecné povahy č. [Anonymizováno], kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře vydané usnesením Rady obce [adresa] ze dne 30. 4. 2019 č. [Anonymizováno], které bylo z hlediska záměru obce vyvěšeno na úřední desku již dne 14. 3. 2019, přičemž již k datu 8. 2. 2019 existovalo nesouhlasné stanovisko k realizaci stavby Autoservis [adresa], o jehož existenci jistě musela vědět i a) žalobkyně, stejně tak i b) a c) žalobce. Uvedené rozhodnutí o stavební uzávěře bylo pak rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 č.j. [spisová značka] zrušeno ke dni právní moci tohoto rozhodnutí dne 12. 10. 2020. Žalobkyně a) prostřednictvím svého jednatele [jméno FO] uzavřela Smlouvu o smlouvě budoucí (nájemní) se společností [právnická osoba] datovanou dne 29. 3. 2019, když ke stejnému datu zároveň zcela prokazatelně a) žalobkyně zahájila svým podáním k Městskému úřadu [adresa], Odbor stavebního úřadu a územního plánu řízení o schválení stavebního záměru Autoservis [adresa] (vydání společného povolení ke stavbě Autoservis [adresa]), když k tomuto datu fakticky a) žalobkyně, ani žádná jiná jí blízká osoba nemohla znát sp.zn. uvedeného řízení o vydání společného povolení, ač ve Smlouvě o smlouvě budoucí datované dne 29. 3. 2019 byla uvedena již sp.zn. [Anonymizováno]. V okamžiku přijetí žádosti podatelna přidělí podání číslo jednací, v tomto konkrétním případě [Anonymizováno]. Spisovou značku, zde [Anonymizováno] přidělí podání software stavebního úřadu až po převzetí konkrétní úřední osobou – zde [jméno FO]. O přidělení jednotlivých podání konkrétním úředním osobám rozhoduje vedoucí odboru. V projednávané věci tak byla sp.zn. známá nejdříve k datu 2. 4. 2019, když věc byla přidělena a převzata [jméno FO] v tento den. Žalobkyně a) pak i do žádosti o vydání společného povolení v rozporu s uzavřenou Smlouvou o smlouvě budoucí, kdy mělo dojít k počátku nájmu od 1. 4. 2020, respektive k uzavření nájemní smlouvy do 29. 3. 2020, uvedla z hlediska předpokládaného termínu zahájení a dokončení stavby, že tato bude zahájena v říjnu 2019 a dokončena v září 2021 (10/2019 a 9/2021), přičemž v inkriminované době neměla ani vybraného zhotovitele stavby. Nájem byl však sjednán od 1. 4. 2020 ve výši 200 000 Kč měsíčně. Zároveň a) žalobkyně, potažmo i b) žalobce a c) žalobce předložili stavebnímu úřadu projektovou dokumentaci spolu se žádostí ze dne 29. 3. 2019, přičemž oproti tvrzením v tomto řízení, zde uváděli, že svislé konstrukce – obvodové konstrukce měla být řešená z ytongových tvárnic tl. 375 mm, a z kombinovaného zdiva tloušťky 300 mm, kdy při všech pracích měly být dodrženy všechny technologické postupy dané výrobcem systému. Tedy původně nebylo v projektové dokumentaci ani uvedeno, že by měla být stavba autoservisu realizována z montovaných panelů, o čemž jednala prostřednictvím [jméno FO] se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], která však pouze dodávala technologii a materiál, ale neprováděla samotné realizace stavby. Jednání s touto společností probíhala na jaře 2019, avšak reálně pak proběhlo osobní jednání v srpnu 2019, avšak již ne ohledně Autoservisu [adresa], ale výstavby bytových domů, když jednání realizoval právě [jméno FO] Žalobkyně [Anonymizováno]. pak byla v rámci stavebního řízení opakovaně vyzvána stavebním úřadem k doplnění podané žádosti o vydání společného povolení ze dne 29. 3. 2019, a to výzvou ze dne 8. 4. 2019, 20. 11. 2020, 4. 2. 2021 a 9. 4. 2021. Nadto pak dne 22. 7. 2019 žalobkyně do podkladů doplnila nově upravenou projektovou dokumentaci, a dne 26. 1. 2021 žalobkyně zúžila předmět žádosti. Žalobkyně tak ani bez nezákonného rozhodnutí nemohla spravedlivě očekávat, že by snad byla schopná do sjednaného termínu uzavření nájemní smlouvy k datu 29. 3. 2020 realizovat projekt Autoservis [adresa] a že by tedy mohl vzniknout od 1. 4. 2020 nájemní vztah a že by tak od tohoto data mohla kalkulovat se ziskem 200 000 Kč měsíčně. Samotné nezákonné rozhodnutí podle zjištění soudu nemohlo být a ani nebylo jedinou „překážkou“ k tomu, aby a) žalobkyně mohla generovat zisk z pronájmu autoservisu společnosti [právnická osoba] Žalobkyně by totiž musela fakticky získat pravomocné společné povolení, přičemž však to byla žalobkyně, kdo byl opakovaně vyzván stavebním úřadem k doplnění podkladů a nadto avizovanou změnou materiálu svislých nosných a dělících konstrukcí vnesla sama o své vůli do stavebního řízení další významnou okolnost mající vliv na proces povolování a zhotovování předmětné stavby, neboť zdící systém Ytong a členění prostoru ze sádrokartonových příček, ze kterých bylo navrženo zhotovení stavby, pro kterou bylo vydáno společné povolení ze dne 22. 6. 2021, měly být nahrazeny stavebním systémem společnosti [právnická osoba]., což znamená, respektive znamenalo nutnost absolvování dalšího řízení a doplnění dalších podkladů. Samotné stavební řízení trvalo od 29. 3. 2019 do data 6. 1. 2023, kdy došlo k nabytí právní moci rozhodnutí společného povolení, tj. ke schválení stavebního záměru Autoservis [adresa] rozhodnutím stavebního úřadu dne 22. 2. 2022, jak soud mohl uzavřít z provedeného dokazování. Vedle toho pak nezákonné rozhodnutí, tj. opatření o stavební uzávěře bylo vydáno usnesením č. [Anonymizováno] Rady obce [adresa] ze dne 30. 4. 2019, které nabylo účinnosti dne 17. 5. 2019, a zrušeno bylo rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 ke dni právní moci předmětného rozsudku, která nastala dne 12. 10. 2020. Opatření o stavební uzávěře tak bylo účinné 1 rok, 4 měsíce a 25 dnů. Celé stavební řízení pak i bez uvedené doby trvání účinků nezákonného rozhodnutí fakticky trvalo 2 roky, 4 měsíce a 13 dnů, tedy i bez nezákonného rozhodnutí by bylo možno uzavřít, že stavební řízení by trvalo déle a nezákonné rozhodnutí nemohlo být fakticky jedinou příčinou dosud nerealizovaného nájemního vztahu, a tedy ani příčinou vzniku škody na straně a) žalobkyně spočívající v ušlém zisku. Žalobkyně a) totiž vycházela z naprosto nejistých okolností a již v době, kdy si musela být vědoma existence stavební uzávěry obce [adresa], chtěla realizovat do budoucna nejistý nájemní vztah od 1. 4. 2020, aniž by bylo jisté, že v této době bude realizován projekt Autoservis [adresa], že dojde k pravomocnému skončení stavebního řízení a stejně tak bude vydáno kolaudační rozhodnutí, respektive bude konkrétní objekt postaven a kolaudován, aby mohl fakticky sloužit svému předpokládanému účelu. Ostatně právě ze všech podkladů obstaraných ze stavebního řízení bylo nepochybné, že skutečně to byla žalobkyně, která byla opakovaně vyzývána k dokládání dalších podkladů pro rozhodnutí stavebního úřadu, a to již poté, kdy došlo ke zrušení nezákonného rozhodnutí.

75. Zároveň nemohl soud také odhlédnout od skutečnosti, že a) žalobkyně až dne 6. 9. 2023 požádala o vydání kolaudačního souhlasu (kolaudačního rozhodnutí), tedy až po uplynutí 8 měsíců, kdy došlo k pravomocnému skončení stavebního řízení, když i toto bylo v rozporu s tím, co fakticky se snažila a) žalobkyně po celou dobu řízení tvrdit, že by samotná stavba ani netrvala tak dlouho. I za situace, pokud by však stavba trvala kratší dobu, byl soud přesvědčen, že a) žalobkyně vůbec nekalkulovala s tím, že v určitém období by nebylo možné fakticky stavbu realizovat, a opět vycházela ze zcela hypotetických předpokladů, které ani nebyly naplněny. Za takto učiněného skutkového závěru tak soud mohl jednoznačně uvést, že byť zde nepochybně byla prokázána v tomto řízení existence nezákonného rozhodnutí, o čemž ani mezi účastníky nepanoval spor, již nebylo nijak prokázáno, že by v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím vznikla a) žalobkyni jakákoliv škoda spočívající v ušlém zisku. (viz dále právní hodnocení)

76. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kterou vyčíslili b) žalobce a c) žalobce každý na částku 200 000 Kč pak musel soud jednoznačně uvést, že ani jeden z těchto žalobců nebyl účastníkem stavebního řízení, a tedy již jen z tohoto důvodu nemohlo být jejich vznesenému nároku vyhověno. (viz právní hodnocení níže) Zároveň pak ani soud nebyl přesvědčen o tom, že i kdyby snad mohl být nárok těmto žalobcům přiznán, pak by již nebylo fakticky možné jednoznačně konstatovat, že by jimi tvrzená vzniklá nemajetková újma byla v příčinné souvislosti pouze s nezákonným rozhodnutím. Samotné nezákonné rozhodnutí v souvislosti se vzneseným nárokem totiž fakticky trvalo z hlediska jeho účinků 1 rok, 4 měsíce a 25 dnů, přičemž celé stavební řízení (řízení o žádosti o vydání společného povolení) zahrnujíce do této délky i uvedené nezákonné rozhodnutí trvalo 3 roky, 9 měsíců a 8 dnů. Jak bylo z provedeného dokazování, především v tomto ohledu z výslechu svědků, především manželek obou žalobců, zásah do osobnostní sféry a do rodinného života pociťovaly po dobu cca 2 až 3 let, tedy rozhodně déle, než fakticky trvaly účinky nezákonného rozhodnutí. Zároveň bylo nutné zdůraznit, že nejen a) žalobkyně, která je (právním) umělým konstruktem a její vůle je realizována fakticky skrze statutární zástupce potažmo skrze další osoby, ale i oba žalobci, [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B], spoléhali nejspíš bez dalšího, že samotné řízení před stavebním úřadem nebude tolik zatěžující a zároveň nebyli připraveni na variantu, že může dojít ke zrušení případného prvoinstančního rozhodnutí stavebního úřadu na základě odvolání dotčených osob, které byly účastníky (dotčenými osobami) stavebního řízení, a měly tak procesní práva, mj. právo opravného prostředku. Fakticky totiž takové právo opravného prostředku účastníci stavebního řízení realizovali, jak mohl soud bezpečně zjistit minimálně z rozhodnutí odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení stavebního řádu Krajského úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], sp.zn. [Anonymizováno], který rozhodoval dne 4. 1. 2023 právě o odvolání 22 občanů obce [adresa], kteří podali odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu [adresa], odbor stavebního úřadu a územního plánu ze dne 22. 2. 2022, kterým došlo ke schválení stavebního záměru Autoservis [adresa], neboť bylo vydáno společné povolení na stavbu Autoservis [adresa] na pozemcích parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. I tato okolnost a celková délka řízení byly i podle svědků tím podstatným důvodem pro nervozitu, podrážděnost a zhoršení psychického stavu žalobců. Vedle toho pak musel soud akcentovat, že žalobce [Jméno žalobce A] již před tím, než začal spolu s bratrem [jméno FO] řešit realizaci Autoservisu [adresa], trpěl obecným onemocněním, o čemž svědčily předkládané lékařské zprávy ze strany tohoto žalobce a již k datu 8. 1. 2019 mu byla přiznána invalidita II. stupně, tedy fakticky ještě předtím, než došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce [Jméno žalobce B] pak sice jako jednatel žalobkyně jistě nesl značnou tíhu odpovědnosti za realizaci projektu a zřejmě se také cítil do jisté míry odpovědný i za bratra, který byl zaměstnancem a) žalobkyně, avšak ani u něj nebylo bezpečně prokázáno, že by snad zhoršení jeho psychického stavu bylo pouze v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Bylo nepochybné, že problémy v rámci stavebního řízení a z toho pramenící nejistota u obou žalobců, se v podobě nervozity a podrážděnosti přenesly do rodinných vztahů žalobců a odrážely se i v poškození či minimálně narušení vztahů v rodině, avšak soud neměl znovu za prokázané, že by takový zásah do osobnostní sféry žalobců byl izolovaně spojen pouze s nezákonným rozhodnutím. Pro žalobce pak takové jednání představitelů obce a vydání stavební uzávěry, byť pro nezákonnost následně zrušené, nemohlo být překvapivé, jestliže i svědek [jméno FO] vypověděl, že s nimi na zastupitelstvo chodil, jednali s představiteli obce a již v únoru jistě znali negativní stanovisko k realizaci uvedeného projektu, když toto mohlo jistě vycházet právě z negativní kampaně vyvolané některými obyvateli obce [adresa], avšak fakticky za takový stav nemohla nikdy nést odpovědnost žalovaná. S ohledem na uvedené tak soud musel uzavřít, že ani nárok žalobcům [jméno FO] a [jméno FO] nenáležel. (viz právní hodnocení)

77. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

78. Podle § 3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

79. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

80. Ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk pak platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. A dále podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

81. V intencích § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

82. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

83. Podle § 26 OdpŠk pak platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. (zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, NOZ)

84. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak dále zákonodárce stanovil, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

85. Soud se musel v intencích shora uvedeného zákonného vymezení s přihlédnutím k provedenému dokazování a učiněnému závěru o skutkovém stavu věci zabývat jednotlivými uplatněnými nároky žalobců zvlášť, neboť byť u všech žalobců platilo, že uplatnili nárok z titulu nezákonného rozhodnutí, nárok a) žalobkyně byl odlišný od nároků uplatněných ze strany b) žalobce a c) žalobce, kteří požadovali shodně každý částku ve výši 200 000 Kč odpovídající nemajetkové újmě, která jim měla být způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Pochopitelně pak konkrétní zjištěné okolnosti byly společné pro všechny nároky, když nebylo možné zcela izolovat skutkové okolnosti ve vztahu k jednotlivým projednávaným nárokům.

86. Tak pokud se jednalo o nárok a) žalobkyně na náhradu škody spočívající v tvrzeném ušlém zisku odpovídajícím v tvrzeném dojednaném nájmu ve výši 200 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2020 do května 2021 včetně v celkové výši 2 800 000 Kč soud musel jednoznačně uvést, že u žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno, že byla účastníkem stavebního řízení, avšak již podle přesvědčení soudu nebylo možné uzavřít, že by v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím mohla a) žalobkyni vzniknout jí tvrzená škoda.

87. V tomto směru bylo třeba zdůraznit, že za ušlý zisk je považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Vymezení ušlého zisku pak musí být podloženo existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku. (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2012 sp.zn. 28 Cdo 5171/2008)

88. Poškozený je pak povinen prokázat, že mu škoda vznikla a v jaké výši. Tedy bylo na a) žalobkyni, aby nejen tvrdila, ale také jednoznačně prokázala, že škoda spočívající v ušlém zisku jí skutečně byla způsobena konkrétním nezákonným rozhodnutím.

89. V poměrech projednávané věci, jak soud uvedl v rámci závěru o skutkovém stavu, nebylo možné jednoznačně uzavřít, že nezákonné rozhodnutí bylo příčinou vzniku tvrzené škody. Žalobkyně vycházela ze zcela nejisté budoucnosti, bez toho aniž by akcentovala všechny možnosti a zvážila, zda vůbec reálně mohla uvažovat při obvyklém běhu událostí, že od podání žádosti ke stavebnímu úřadu dne 29. 3. 2019 by byla schopná projekt Autoservisu [adresa] realizovat tak, aby byla naplněna a uzavřena smlouva nájemní na uvedené podnikatelské prostory autoservisu s ohledem na uzavřenou Smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 29. 3. 2019 (zde je zcela lhostejné, kdy byla tato smlouva uzavřena). Jak již soud výše uvedl, a) žalobkyně ani nemohla reálně předpokládat, že od 1. 4. 2020 by mohla realizovat nájemní vztah a inkasovat měsíčně částku ve výši 200 000 Kč. Samotné stavební řízení totiž trvalo od 29. 3. 2019 do data 6. 1. 2023, kdy došlo k nabytí právní moci rozhodnutí společného povolení, tj. ke schválení stavebního záměru Autoservis [adresa] rozhodnutím stavebního úřadu dne 22. 2. 2022, jak soud mohl uzavřít z provedeného dokazování. Vedle toho pak nezákonné rozhodnutí, tj. opatření o stavební uzávěře bylo vydáno usnesením č. [Anonymizováno] Rady obce [adresa] ze dne 30. 4. 2019, které nabylo účinnosti dne 17. 5. 2019, a zrušeno bylo rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 ke dni právní moci předmětného rozsudku, která nastala dne 12. 10. 2020. Opatření o stavební uzávěře tak bylo účinné 1 rok, 4 měsíce a 25 dnů. Celé stavební řízení pak i bez uvedené doby trvání účinků nezákonného rozhodnutí fakticky trvalo 2 roky, 4 měsíce a 13 dnů, tedy i bez nezákonného rozhodnutí by bylo možno uzavřít, že stavební řízení by trvalo déle a nezákonné rozhodnutí nemohlo být fakticky jedinou příčinou dosud nerealizovaného nájemního vztahu, a tedy ani příčinou vzniku škody na straně a) žalobkyně spočívající v ušlém zisku. Žalobkyně a) totiž vycházela z naprosto nejistých okolností a již v době, kdy si musela být vědoma existence stavební uzávěry obce [adresa], chtěla realizovat do budoucna nejistý nájemní vztah od 1. 4. 2020, aniž by bylo jisté, že v této době bude realizován projekt Autoservis [adresa], že dojde k pravomocnému skončení stavebního řízení a stejně tak bude vydáno kolaudační rozhodnutí, respektive bude konkrétní objekt postaven a kolaudován, aby mohl fakticky sloužit svému předpokládanému účelu. Zároveň to byla a) žalobkyně, kdo byl opakovaně vyzýván stavebním úřadem k doplnění vlastní žádosti ze dne 29. 3. 2019, přičemž se rozhodně nejednalo ze strany stavebního úřadu o šikanózní postup vůči žalobkyni. Nadto avizovanou změnou materiálu svislých nosných a dělících konstrukcí vnesla sama žalobkyně do stavebního řízení další okolnost mající vliv na proces povolování, tj. na délku řízení, a stejně tak v této souvislosti následně na zhotovování předmětné stavby, neboť zdící systém Ytong a členění prostoru ze sádrokartonových příček, ze kterých bylo navrženo zhotovení stavby, pro kterou bylo vydáno společné povolení ze dne 22. 6. 2021, měly být nahrazeny stavebním systémem společnosti [právnická osoba]., což znamená, respektive znamenalo nutnost absolvování dalšího řízení a doplnění dalších podkladů.

90. Jestliže pak žalobkyně tvrdila a předkládala důkazy ohledně trvání stavby, pakliže by tato byla realizována nikoliv ze zdícího systému Ytong, ale právě z tzv. PUR panelů či europanelů, pak bylo také v tomto řízení zjištěno, že žalobkyně stavbu v konečném důsledku realizovala, nicméně rozhodně ne za 4 měsíce, když po pravomocném skončení stavebního řízení k datu 6. 1. 2023 podala žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí (kolaudačního povolení) k datu 6. 9. 2023.

91. Soud pak nemohl ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně podala žádost o vydání společného povolení a podepsala smlouvu o smlouvě budoucí o nájmu prostor údajně dne 29. 3. 2019, tedy při vědomí nejistého právního stavu, způsobeného vydáním Usnesení č. [Anonymizováno] ze dne 13. 3. 2019 o návrhu územního opatření o stavební uzávěře ve formě opatření obecné povahy. S ohledem na shora uvedené bylo tak možné jednoznačně uzavřít, že nezákonné rozhodnutí zcela jistě není v příčinné souvislosti s případným ušlým ziskem, neboť by toto nezákonné rozhodnutí bez dalšího nezasáhlo do pravidelného běhu věcí tak, aby jako rozhodující příčina zamezilo budoucímu zisku v podobě inkasovaného nájmu v období od 1. 4. 2020 do května 2021.

92. Za uvedeného stavu tedy soud dospěl k závěru, že v tomto případě, i při existenci nezákonného rozhodnutí, žalovaná [Anonymizováno], zastoupená a jednající [Anonymizováno], neodpovídá za tvrzenou způsobenou škodu v podobě ušlého zisku a) žalobkyně z nerealizovaného pronájmu nebytových prostor autoservisu [adresa], když fakticky žalobkyně neprokázala vznik škody a reálnou možnost realizovat tvrzený zisk. Z tohoto důvodu tedy žalobu ve vztahu mezi a) žalobkyní a žalovanou jako nedůvodnou zamítl. (výrok I.)

93. Tak b) žalobce svůj nárok na nemajetkovou újmu odvíjel od skutečnosti, že v jeho případě došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, přičemž tvrdil, ostatně tak jako c) žalobce, nespavost, třes rukou i další zdravotní komplikace spojené především se zhoršeným psychickým stavem. Podle přesvědčení soudu, byť jistě mohl do určité míry b) žalobce pociťovat nervozitu ve vztahu k určité nejistotě, nebylo možno uzavřít, že by u něj došlo ke zhoršení zdravotního stavu výlučně a jen v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

94. Soud byl totiž jednoznačně přesvědčen, že u b) žalobce sice fakticky mohlo k určitému posunu v jeho zdravotním stavu dojít, ale jak vyplynulo z provedeného dokazování, především z lékařských zpráv ze dne 22. 2. 2019 a ze dne 10. 4. 2019, třes horních končetin trvá u b) žalobce cca již poslední rok (myšleno tedy minimálně již od roku 2018), a to i spolu se zvýšenou únavou. Že zhoršený zdravotní stav b) žalobce je dlouhodobějšího charakteru a došlo ke vzniku jeho zdravotních obtíží dříve, než bylo vydáno předmětné nezákonné rozhodnutí, vyplynulo i z předloženého důkazu rozhodnutí [právnická osoba] o přiznání invalidního důchodu b) žalobci ze dne 6. 11. 2019, když tento byl uznán již ke dni 8. 1. 2019 invalidním pro invaliditu II. stupně. Takto uváděný zhoršený zdravotní stav tak podle přesvědčení soudu nikdy nemohl být v příčinné souvislosti s postupem správních orgánů, respektive s předmětným nezákonným rozhodnutím. Příčinou zhoršeného zdravotního stavu totiž podle výsledků dokazování bylo primárně obecné onemocnění b) žalobce, které však předcházelo nezákonnému rozhodnutí a nijak s tímto nebylo v příčinné souvislosti. Pro existenci příčinné souvislosti (kausálního nexu) je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. (k tomu například přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2014 sp.zn. 30 Cdo 1729/2013) V projednávané věci, jak bylo shora uvedeno, však došlo i bez působení nezákonného rozhodnutí ke zhoršení zdravotního stavu b) žalobce dříve před jeho vydáním, přičemž zdravotní stav u b) žalobce byl v podstatě setrvalý a odpovídal k důkazu provedeným lékařským zprávám a stejně tak i konkrétnímu rozhodnutí o přiznání invalidity II. stupně. Soud byl pak přesvědčen, jak bylo i výše uvedeno, že s ohledem k této skutečnosti, nebylo důvodné a ani ekonomické a efektivní z hlediska přínosu pro toto řízení, provádět k důkazu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie, ve vztahu k b) žalobci.

95. Zároveň v případě b) žalobce musel také soud uvést, že tento nebyl nijak majetkově (právně i fakticky) propojen s a) žalobkyní, když byl „pouze“ v zaměstnaneckém poměru k a) žalobkyni, přičemž tedy nikdy nebyl ani účastníkem stavebního řízení, ačkoliv soud nijak nerozporoval, že je bratrem jednatele a) žalobkyně, c) žalobce [jméno FO], a že tedy opět mohl více pociťovat komplikace v rámci stavebního řízení a stejně tak i to, že v tomto směru se od počátku jednalo o společné podnikání obou bratrů, ač to byl c) žalobce, kdo nesl odpovědnost s ohledem na jeho postavení statutárního zástupce a) žalobkyně. Soud je přesvědčen, že z hlediska vymezení oprávněných osob ve smyslu § 7 odst. 1, odst. 2 OdpŠk b) žalobce nikdy nemohl být osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby vůči státu v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím. Rozšíření aktivní legitimace na osoby blízké osobám, které jsou například statutárními zástupci společnosti, která byla účastníkem správního řízení, v němž mohlo dojít či došlo k nesprávnému úřednímu postupu či k vydání nezákonného rozhodnutí, by takový nárok na náhradu újmy nepřípustně rozšířilo, když ani statutární zástupce není automaticky účastníkem řízení a ani ten nemůže svůj nárok opírat o skutečnost, že je statutárním zástupcem účastníka správního (či jiného) řízení, byť by na něj logicky mohl výsledek takového řízení dopadat. Logicky totiž lze vycházet z toho, že jakékoliv správní řízení, které se dotýká ekonomického života zaměstnavatele a potažmo i rodinného příslušníka, totiž téměř vždy zasáhne mimo účastníka správního řízení i určitý okruh osob blízkých takovému účastníku, přičemž zprostředkovaně pociťovaná určitá újma těchto osob může být velmi intenzivní. Takové rozšíření možnosti uplatnění nároku by mohlo vést (či vedlo) v konečném důsledku ke zcela absurdnímu zatížení státního aparátu tím, že by se pak mohl domáhat takového nároku případně každý zaměstnanec, který by velmi intenzivně pociťoval například vedené daňové řízení či jiné správní řízení, které by mohlo směřovat k znejistění jeho budoucího postavení v rámci zaměstnavatele s ohledem na případnou finanční zátěž zaměstnavatele a nemožnost dalšího zaměstnávání určitého počtu osob z ekonomických důvodů. Rozšíření možností uplatnění nároku na náhradu újmy i na další osoby, byť i účastníku správního řízení blízké by navíc nepřípustně zasáhlo veřejný zájem na efektivním výkonu veřejné moci. Takový rozšiřující výklad § 7 odst. 1, odst. 2 OdpŠk pak soud považoval za zcela nepřípustný a ani se nedomníval, že by snad tímto postupem soud upřel b) žalobci právo na přístup ke spravedlnosti tím, že dospěl k jednoznačnému závěru o nedostatku aktivní legitimace k podání žaloby v poměrech takto skutkově vymezené projednávané věci. S ohledem na učiněný závěr tak soud uzavřel, že b) žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy nenáležel, a to primárně z toho důvodu, že shledal nedostatek jeho aktivní legitimace a zároveň vedle toho po provedeném dokazování také neshledal, že by snad bylo možno vůbec uzavřít, že by b) žalobci vznikla nemajetková újma v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným rozhodnutím. Soud tak rozhodl o zamítnutí žaloby v části, v níž se b) žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 200 000 Kč. (výrok II.)

96. Ve vztahu k uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu ze strany c) žalobce pak podle přesvědčení soudu ani po provedeném dokazování nemohlo být uzavřeno, že byť c) žalobce byl (je) statutárním zástupcem a) žalobkyně, vznikl mu nárok na nemajetkovou újmu v souvislosti s předmětným nezákonným rozhodnutím. V tomto případě byl totiž soud přesvědčen, že východiskem pro rozhodování o tomto uplatněném nároku bylo opět konkrétní ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk, kdy podle tohoto platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

97. A dále podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

98. Nejprve bylo nutné zdůraznit, že od počátku byla účastníkem stavebního řízení a tím, kdo mohl být fakticky dotčen nezákonným rozhodnutím a) žalobkyně. Soud samozřejmě mohl připustit, že c) žalobce, [jméno FO], byl jako její statutární zástupce s touto společností – a) žalobkyní – úzce spjat, že jistě vše, co nastalo v poměrech a) žalobkyně vnímal velmi citlivě, avšak toto samo o sobě ještě nemůže znamenat, že by snad c) žalobci vznikl uvedený nárok. Člen či statutární zástupce právnické osoby není jen z titulu své účasti na právnické osobě, jež byla účastníkem správního řízení, osobou ve smyslu § 7 odst. 2 OdpŠk, se kterou mělo být jednáno jako s účastníkem takového správního řízení. V tomto případě ostatně ani sám c) žalobce nic takového netvrdil, ale odvozoval svůj nárok právě od svého postavení a pociťování dopadů nezákonného rozhodnutí do jeho vlastní osobnostní sféry.

99. Soud provedl ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě dostatečně rozsáhlé dokazování, přičemž se jevilo s ohledem na uvedené ustanovení § 7 odst. 1, odst. 2 OdpŠk již nadbytečné provádět k důkazu navržený znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, neboť takový důkaz by byl neekonomický a nepřinesl by fakticky ničeho nového ve vztahu k učiněným zjištěním a závěru o skutkovém stavu. Tato zjištění, respektive učiněný závěr totiž spočívaly v tom, že c) žalobce jistě pociťoval úkorně průběh stavebního řízení, považoval toto řízení za nepřiměřeně dlouhé, avšak žalobou i předchozí výzvou se domáhal z hlediska skutkových tvrzení, kterými je soud vždy vázán, náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí.

100. V tomto případě totiž bylo třeba zdůraznit, že sice zde existovalo nezákonné rozhodnutí, které bylo následně v rámci správního soudnictví zrušeno, avšak byla to a) žalobkyně (potažmo právě c) žalobce), kdo přispěl k samotné délce stavebního řízení, přičemž znovu bylo nutné mít na paměti, že tvrzená újma měla c) žalobci vzniknout nikoliv v příčinné souvislosti s případným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce stavebního řízení, ale v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, tj. opatřením obecné povahy č. [Anonymizováno], kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře, vydané usnesením Rady obce [adresa] ze dne 30. 4. 2019 č. [Anonymizováno], jenž bylo rozhodnutím Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2020 č.j. [spisová značka] zrušeno ke dni právní moci odkazovaného rozhodnutí. Toto nezákonné rozhodnutí však samo o sobě nemohlo fakticky nemajetkovou újmu žalobci způsobit, respektive toto izolovaně jistě nemohlo být jediným důvodem pro jeho psychické obtíže, jeho nervozitu a určitou rozladěnost z důvodu nemožnosti po určitou dobu realizovat vlastní podnikatelský záměr spočívající ve výstavbě autoservisu v obci [adresa] a jeho následného pronájmu třetí osobě.

101. U c) žalobce totiž mohla existovat obava či psychická nerovnováha spočívající v po určitou dobu trvající nejistotě ohledně toho, zda uvedené nezákonné rozhodnutí bude skutečně zrušeno, avšak spíše než samotné rozhodnutí se na nedobrém psychickém stavu [jméno FO] projevil průběh stavebního řízení, který byl však značně ovlivněn činností či také nečinností a určitou liknavostí právě [jméno FO] potažmo dalších osob, které jím jako statutárním zástupcem a) žalobkyně byly pověřeny jednáním s dotčeným stavebním úřadem. Ostatně toto bylo bezpečně soudem zjištěno v rámci dokazování a výslechu jednotlivých svědků, z jejichž výpovědi mohl zjistit, že psychická nepohoda a zásah do osobnostní sféry nebyl nijak spojen pouze s nezákonným rozhodnutím, ale obecně se stavebním řízením s tím, že žalobci b) a c) si stěžovali na délku stavebního řízení před některými svědky a nemožnost v předpokládaném čase realizovat podnikatelský záměr. Soud pak v tomto řízení také bezpečně zjistil, že a) žalobkyně uvedla mnoho značně rozporných skutečností v rámci uvedeného stavebního řízení v kontextu s tímto soudním řízením, když uváděla zcela odlišně od reality probíhajícího stavebního řízení, jakým způsobem měla být dotčená stavba Autoservis [adresa] realizována, což v zásadě činilo její postup poněkud nevěrohodným, přičemž jak soud shora uvedl, nebyl přesvědčen o tom, že by a) žalobkyni jakákoliv škoda spočívající v ušlém zisku představující nerealizovanou nájemní smlouvu vůbec kdy vznikla, neboť tento nárok byl postaven na zcela nejistém předpokladu trvání stavebního řízení, vydání (společného) stavebního povolení a následné realizaci stavby autoservisu na pozemcích vlastněných a) žalobkyní (viz výše rozvedené úvahy o nemožnosti vzniku škody a) žalobkyni v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím).

102. Právě i s přihlédnutím k takto učiněným právním závěrům ve vztahu k uplatněnému nároku ze strany a) žalobkyně pak soud uzavřel, že c) žalobci rovněž nenáleží žádný nárok, a to ani v podobě tvrzené nemajetkové újmy. Z uvedeného důvodu tedy i žalobu ve vztahu mezi c) žalobcem a žalovanou jako nedůvodnou zamítl, když mohl rovněž poukázat i na shora učiněné závěry ve vztahu k nároku uplatněnému b) žalobcem, pokud šlo o to, že soud byl přesvědčen, že ani na straně c) žalobce není dána aktivní legitimace k uplatnění nároku na nemajetkovou újmu, která měla být c) žalobci způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. (výrok III.)

103. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 146 odst. 2 věta první OSŘ. Ve vztahu mezi a) žalobkyní a žalovanou musel soud zohlednit, že to byla a) žalobkyně, která vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 192.900 Kč představující uplatněnou škodu (majetkovou újmu) za vynaložené částky na přepracování projektové dokumentace, a dále co do částky ve výši 997.152 Kč představující škodu spočívající v doplatku mzdy b) žalobci, kterou měla v tomto případě doplatit a) žalobkyně, když o částečném zastavení řízení co do těchto částek soud rozhodoval usnesením ze dne 4. 5. 2023 č.j. 9 C 177/2021-376. Ve vztahu mezi b) žalobcem a c) žalobcem a žalovanou pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 OSŘ. Náklady řízení žalované pak spočívaly v přiznané náhradě nákladů řízení žalované za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 39/13, tj. v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení za 17 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 5 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, kdy pokud šlo o jednotlivé úkony, pak tyto seskládaly z přípravy zastoupení, vyjádření ze dne 12. 11. 2021 k žalobě, účast na jednání u nadepsaného soudu dne 25. 1. 2022, vyjádření ze dne 24. 3. 2022, účast na jednání u nadepsaného soudu dne 29. 3. 2022, vyjádření ze dne 26. 4. 2022, vyjádření ze dne 2. 5. 2022, vyjádření ze dne 13. 5. 2022, účast na jednání u nadepsaného soudu dne 18. 10. 2022, vyjádření ze dne 21. 11. 2022, vyjádření ze dne 13. 12. 2022, účast na jednání u nadepsaného soudu dne 16. 12. 2022, vyjádření ze dne 19. 1. 2023, vyjádření ze dne 18. 4. 2023, účast na jednání u nadepsaného soudu dne 21. 4. 2023, vyjádření ze dne 26. 6. 2023 a účast na jednání u nadepsaného soudu dne 8. 9. 2023), dále v cestovních nákladech cestovních výdajů za cestu osobním automobilem k jednáním soudu ve dnech 25. 1. 2022, 29. 3. 2022, 18. 10. 2022, 16. 12. 12. 2022, 21. 4. 2023 a dne 8. 9. 2023 z [adresa] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr v celkové výši 30 089 Kč za takto uskutečněné cesty tj. za cestu dne 25. 1. 2022 ve výši 4 817 Kč, dne 29. 3. 2022 ve výši 4 817 Kč, dne 18. 10. 2022 ve výši 4 712 Kč, dne 16. 12. 2022 ve výši 4 712 Kč, dne 21. 4. 2023 ve výši 4 912 Kč osobním automobilem [Anonymizováno] a dne 8. 9. 2023 ve výši 6 119 Kč osobním automobilem [Anonymizováno] [SPZ], palivo nafta motorová, cena 36,10 Kč za 1 litr do 13. 5. 2022, cena 47,10 Kč za 1 litr od 14. 5. 2022 do 31. 12. 2022, cena 44,10 Kč za 1 litr od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, cena 34,40 Kč za 1 litr od 1. 7. 2023 dosud, osobní automobil [Anonymizováno], RZ [SPZ], palivo BA 95 B, cena 41,20 Kč/km od 1. 7. 2023, sazba náhrady 4,70 Kč/km do 31. 12. 2022, sazba náhrady 5,20 Kč/km od 1. 1. 2023, počet km za cestu tam i zpět 626 km tj. za všechny uskutečněné cesty 3 756 km). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 35 189 Kč, přičemž soud považoval za spravedlivé, aby všichni účastníci – tj. všichni žalovaní nesli náklady řízení stejným díle, tedy a) žalobkyni uložil uhradit 1/3 takto vypočtené náhrady nákladů řízení ve výši 11 729,70 Kč, b) žalobci uložil stejnou částku ve shodné výši 11 729,70 Kč a stejně tak i c) žalobci ve výši 11 729,70 Kč po zaokrouhlení na celé desetiny. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud musel zohlednit předmět řízení a jeho povahu, když vyšel i z toho, že fakticky zde došlo k pochybení státu, respektive orgánu obce při její činnosti v rámci přenesené působnosti a bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve vztahu k žalobcům, a byť žalobci v tomto řízení podle přesvědčení soudu neprokázali vznik nemajetkové újmy či škody, respektive jim takový nárok uplatněný žalobou nebyl přiznán, pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů se soudu jevila jako příliš krátká. (výrok IV., V. a VI.)

Poučení