58 Co 392/2022- 229

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 58/2018-191 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (výrok I.) mění jen tak, že v rozsahu plnění žalované dle tohoto rozsudku nebo plnění žalovaného dle rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 94/2015-95 zaniká povinnost k plnění druhého z nich, jinak se v tomto výroku potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.) se mění tak, že jejich výše činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05% ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v rozsahu plnění žalované dle tohoto rozsudku zaniká povinnost k plnění uložená žalovanému v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 94/2015-95 (výrok I.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení ceny ze smlouvy o dílo [číslo] 2014, uzavřené mezi ní a společnosti [právnická osoba], jejímž předmětem byla dodávka plastové přepadové nádrže, sauny, parní kabiny, vířivého bazénku a příslušné technologie do místa plnění na adrese hotelu [obec a číslo]. Žalobkyně tvrdila, že dílo dodala dne [datum] a následně vyúčtovala jeho cenu fakturami, které společnost [právnická osoba] coby objednatel díla neuhradila. Nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla byl předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 94/2015, v němž žalobkyně uspěla a vůči společnosti [právnická osoba] (později pod [právnická osoba] s. r. o.) jí byla pravomocně přiznána částka [částka], smluvní pokuta ve výši [částka] a byla jí taktéž přisouzena náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Žalovaná je nástupnickou společností dlužníka ze smlouvy o dílo (společnosti [právnická osoba]), na niž přešel jeho majetek, a proto ručí za jeho závazky ve smyslu § 257 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 125/2008 Sb.“). Touto žalobou usiluje žalobkyně vůči žalované coby ručitelce o zaplacení částek, které jí byly přiznány rozsudkem Okresního soudu v Třebíči.

3. Žalovaná se nejprve bránila tím, že dílo nebylo řádně provedeno, poté namítla, že tvrzený dluh zanikl započtením oproti pohledávce z titulu náhrady škody, která byla společnosti [právnická osoba] způsobena v důsledku nekvalitního plnění ze strany žalobkyně. Vznesla i námitku promlčení uplatněného nároku, který vůči ní coby ručiteli nebyl řádně a včas uplatněn, a to s ohledem na to, že pohledávka žalobkyně ze smlouvy o dílo měla vzniknout již v roce [rok].

4. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 58/2018-74 ve spojení s opravným usnesením č. j. 24 C 58/2018-77 tak, že výrokem I. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05% ročně od [datum], a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. pak byla žaloba co do částky [částka] zamítnuta a výrokem III. byla žalobkyni přiznána poměrná část nákladů řízení. Usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 79/2021-112 byl rozsudek prvostupňového soudu ve výrocích I. a III. zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyložil, že žalovaná svým odvoláním nikterak nebrojila proti skutkovým a právním závěrům soudu I. stupně týkajících se toho, že žalovaná jako nástupnická společnost ručí za dluhy, které na ni přešly dnem [datum] v důsledku přeměny společnosti [právnická osoba] ([právnická osoba]). Doplnil, že ručení nástupnické společnosti je součástí právní úpravy ochrany věřitelů a vzniká přímo ze zákona (§ 257 a násl. zákona č. 125/2008 Sb.). Co do těchto závěrů nebyl tedy rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem přezkoumáván. Ze žalovanou vznesených odvolacích námitek odvolací soud shledal důvodnou toliko námitku žalované, že je třeba, aby se prvostupňový soud v tomto řízení zabýval námitkou započtení, a to proto, že výrok pravomocného rozsudku (Okresního soudu v Třebíči) je závazný toliko pro účastníky řízení a vůči tomu, kdo nebyl účastníkem řízení, nepůsobí. Odvolací soud nesdílel názor prvostupňového soudu, že ust. § 2023 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,,o. z.“), které dává ručiteli právo uplatnit vůči věřiteli všechny námitky, které proti němu má dlužník, nelze v dané věci aplikovat. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby se zabývat obranou žalované založenou na tom, že předmětná pohledávka, kterou má zajišťovat svým ručením, měla zaniknout v důsledku započtení. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby nejprve posoudil, zda kompenzační úkon dlužníka vůbec mohl přivodit zamýšlené právní účinky (zánik žalobou uplatněné pohledávky), tedy zda je zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení a pokud ano, bude se zabývat tím, zda tato pohledávka byla k započtení způsobilá, přičemž odkázal na znění § 1987 odst. 1 o. z. Připomněl, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu, tedy pohledávky vymahatelné, přičemž součástí vymahatelnosti pohledávky je i její splatnost. Uvedl, že pokud by soud I. stupně shledal kompenzační úkon bezvadným a pohledávku způsobilou k započtení, měl by se zabývat důvodností a výší takové pohledávky. Břemeno tvrzení a důkazní pak v tomto směru leží na žalované. Současně uvedl, že shledal-li by soud I. stupně opětovně požadavek žalobkyně důvodným, neopomene ve výroku rozsudku zohlednit i to, že žalované by povinnost k plnění byla ukládána jako ručitelce.

5. Žalovaná byla následně usnesením soudu I. stupně ze dne [datum] vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, kdy a jaká konkrétní pohledávka byla na uplatněný nárok žalobkyně započtena, jak pohledávka vznikla, kdy se stala splatnou, kdy a jakým konkrétním způsobem bylo provedeno započtení a kdy se takové právní jednání dostalo do dispozice žalobkyně.

6. Žalovaná reagovala tím, že žalovaná pohledávka žalobkyně byla započtena na pohledávku právní předchůdkyně žalované za žalobkyní z titulu náhrady škody za nekvalitní plnění, kdy žalobkyně nekvalitně plnila svůj závazek vyplývající ze smlouvy o dílo ze dne [datum] a nekvalitním plněním došlo k úniku vody a zatopení wellness centra právní předchůdkyně žalované, čímž právní předchůdkyni vznikla škoda ve výši [částka]. Vadné plnění žalobkyně pak opírala o znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. V důsledku vad na díle, které se projevily až po převzetí díla, a to konkrétně dne [datum] tak právní předchůdkyni žalované vznikla škoda, která byla vyčíslena na [částka]. Dále uvedla, že na vznik škody právní předchůdkyně žalované upozornila žalobkyni dopisem ze dne [datum], ve kterém uvedla, že bude nárokovat její náhradu. Následně si právní předchůdkyně žalované nechala v květnu roku 2015 zpracovat práce a dodávky materiálu, které bude potřebovat na uvedení objektu do původního stavu. Ze zpracovaného položkového rozpočtu vyplývá, že tato částka činí [částka]. Dále uvedla, že započtení bylo uplatněno v písemném podání právní předchůdkyně žalované ze dne [datum] v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 94/2015. Započtení bylo pak následně provedeno i při ústním jednání dne [datum]. Započtení se tak prokazatelně dostalo do dispozice žalobkyně nejpozději [datum]. K prokázání tvrzení o výši škody [částka] pak žalovaná navrhla důkazy, výslechy svědků.

7. Co do skutkových a právních závěrů ohledně existence ručitelského závazku žalované soud I. stupně v plném rozsahu odkázal na závěry, které učinil v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 58/2018-74 ve spojení s opravným usnesením č. j. 24 C 58/2018-77 (v odst. 4 tohoto rozsudku). Proti těmto závěrům žalovaná ve svém odvolání nikterak nebrojila a odvolací soud je proto neměl důvodu přezkoumávat.

8. Pokud jde o vznesenou námitku započtení, pak po citaci ust. § 1982 a § 1987 o. z. a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1156/2016, tuto neshledal důvodnou.

9. Pokud není ujednáno, kdy má dlužník plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. V případě práva na náhradu škody (kdy není ujednána splatnost), je pak k splatnosti dluhu nezbytná výzva k plnění, která musí být dostatečně konkrétní a určitá, a to proto, aby dlužník věděl, co konkrétně má plnit (§ 1958 o. z.). V posuzovaném případě však bylo prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalované taková dostatečně konkrétní a určitá výzva k plnění zaslána žalobkyni nebyla. Z výzvy k odstranění vad ze dne [datum] totiž plyne toliko jen to, že právní předchůdkyně žalované informovala žalobkyni o tom, že jí vznikla blíže nespecifikovaná škoda, ta však není nikterak kvantifikována. Výzvu je možné považovat za dostatečně určitou toliko jen ve vztahu k výzvě k odstranění vad díla, nikoliv však ve vztahu k náhradě škody. Na základě takové výzvy žalobkyně nemohla vědět, co konkrétně ve vztahu k náhradě škody je po ní žádáno. Taková výzva tudíž nemohla přivodit splatnost práva právní předchůdkyně žalované na náhradu škody. To ostatně koresponduje i s tvrzením žalované o tom, že pokus o kvantifikaci škody byl poprvé učiněn až v květnu 2015, kdy si právní předchůdkyně žalované nechala vyhotovit položkový rozpočet za účelem specifikace prací a dodávek. K projevu vůle právní předchůdkyně žalované směřujícímu k započtení pak došlo podáním adresovaným soudu ze dne [datum], které je obsaženo na č. l. 60 - 61 spisu Okresního soudu v Třebíči vedeném pod sp. zn. 13 C 94/2015. To se pak dostalo do dispozice žalobkyně dne [datum] (jak je zřejmé z referátu na č. l. 63 tohoto spisu a u něho založené doručenky). V takovém případě pak právní předchůdkyně žalované započítávala pohledávku nikoliv splatnou a tudíž nezpůsobilou k započtení. Účinky zániku žalované pohledávky započtením proto nastat nemohly. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani fakt, že právní předchůdkyně žalované se vyjadřovala k započtení v závěrečné řeči v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči vedeném pod sp. zn. 13 C 94/2015 na jednání soudu dne [datum]. V ní bylo právním zástupcem právní předchůdkyně žalované konstatováno toliko jen to, že v tamním řízení byla námitka započtení uplatněna a škoda byla vyčíslena. Takové vyjádření pak koresponduje se závěrem, že projev vůle k započtení byl proveden podáním ze dne [datum] a takový projev vůle nemohl způsobit zamýšlené následky, neboť byla k započtení uplatňována pohledávka nesplatná a tudíž nezpůsobilá k započtení.

10. Pohledávka nemohla být způsobilá k započtení i z důvodu její neurčitosti a nejasnosti. Žalovaná výši pohledávky chtěla prokázat (mimo jiné) položkovými rozpočty, u kterých však sama tvrdila, že ty byly sestavovány pouze jako nabídka, na základě které měla být poté realizována oprava. I tvrzení žalované ohledně realizace oprav v tomto řízení (kdy uváděla, že práce byly mimo jiné prováděny přímo právní předchůdkyní žalované), svědčí o tom, že pohledávka by byla nejistá a neurčitá k datu rozhodnutí prvostupňového soudu. O to více pak musela být nejistá a neurčitá k okamžiku, kdy byl učiněn projev vůle směřující k započtení.

11. Soud I. stupně neshledal obranu žalované důvodnou, proto žalobě výrokem I. vyhověl, ve výroku zohlednil skutečnost, že žalovaná je k úhradě dluhu povinna z titulu ručení, kdy povinnost zaplatit dlužnou částku byla uložena též primárnímu dlužníku rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 94/2015-95. Vyslovil tak, že v rozsahu plnění žalované dle tohoto rozsudku zaniká povinnost k plnění uložená žalovanému v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 94/2015-95.

12. Prodlení žalované posoudil dle ust. § 1970 o. z., konečně o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“).

13. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Namítla, že pohledávka žalobkyně za její osobou zanikla v plném rozsahu započtením. Vadným plněním žalobkyně právní předchůdkyni žalované vznikla škoda ve výši [částka] bez DPH, a to díky nekvalitnímu plnění ze strany žalobkyně. Žalovaná má za to, že výše této škody byla v řízení jednoznačně prokázána, a to znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve spojení s položkovým rozpočtem, který si žalovaná nechala zpracovat za účelem sanace škody. Je pravdou, že některé z prací žalovaná vykonávala svépomocí, avšak tato skutečnost jí nemůže jít nikterak k tíži. Celkové opravy byly ze strany odborníka oceněny na částku 1 108 911, [částka] včetně DPH. S ohledem na tuto skutečnost je zřejmé, že tato částka několikrát převyšuje žalované plnění. V případě, že by tak soud nevzal za prokázanou celkovou výši škody v tomto rozsahu, je jednoznačné, že pohledávka žalované byla vyšší než žalovaná částka. Žalovaná pohledávka žalobkyně zanikla v celém rozsahu započtením, což bylo v řízení prokázáno. Ve smyslu ust. § 1987 o. z. je k započtení způsobilá pohledávka, kterou lze uplatit před soudem. Příslušné ustanovení dále uvádí, že pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. K započtení byly splněny všechny zákonné podmínky. Pohledávka žalované za žalobkyní byla dostatečně určitá a způsobilá k uplatnění před soudem. Ze strany právní předchůdkyně žalované byla učiněna konkrétní a určitá výzva k plnění, která byla odeslána žalobkyni. Je pravdou, že žalovaná žalobkyni odeslala dne [datum] dopis, ve kterém ji informovala, že žalovaná v důsledku jednání žalobkyně vznikla škoda. Tímto dopisem dle závěrů nalézacího soudu nemohlo dojít k zesplatnění předmětné pohledávky. Žalovaná však žalobkyni po vyhotovení položkového rozpočtu vyzvala k plnění opakovaně a učinila tak několika úkony. O výši pohledávky a o její splatnosti byla žalobkyně informována nejpozději dne [datum], kdy jí bylo doručeno vyjádření právní předchůdkyně žalované ohledně započtení. Pokud nalézací soud vychází z premisy, že v tomto okamžiku předmětná pohledávka nebyla způsobilá k započtení, neboť žalobkyně nebyla do tohoto okamžiku ze strany žalované, resp. její právní předchůdkyně, řádně vyzvána k plnění, je tak na místě tento úkon považovat za takovou výzvu k plnění. Z předmětného podání bylo zřejmé, jaká je výše pohledávky a rovněž i byla zřejmá vůle žalované pohledávku za žalobkyní uplatnit. Žalobkyně tak na základě předmětné výzvy musela vědět, co se po ní požaduje (z jakého titulu a v jaké výši). Nejpozději tento úkon byl způsobilý přivodit splatnost práva právní předchůdkyně žalované na náhradu škody. Z provedeného dokazování je pak dále zřejmé, že právní předchůdkyně žalované započtení učinila znovu při ústním jednání u Okresního soudu v Třebíči dne [datum] (v napadeném rozsudku chybně uváděno [datum]) ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 94/2015. Žalovaná má za to, že minimálně tento úkon její právní předchůdkyně směřující k započtení pohledávek lze považovat za bezvadný ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, účinky započtení nastaly nejpozději k tomuto dni. Žalovaná rovněž k prokázání svých tvrzení navrhla provedení dalších důkazů, a to zejména výslechy několika svědků (výslech [jméno] [příjmení], pana [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), kteří by mohli před soudem vypovídat k charakteru vzniklé škody, k realizovaným opravám a k vyčíslení škody včetně úhrad za provedené práce. Nalézací soud však tyto důkazy zamítl pro nadbytečnost, pokud však neměl za prokázanou přesnou výši škody, která právní předchůdkyni žalované vznikla, měl tyto důkazy provést. Nadto v řízení nebylo ze strany žalobkyně postaveno najisto, že by pohledávka byla za hlavním dlužníkem [právnická osoba] s.r.o. nedobytná. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 94/2015-95 bylo rozhodnuto o nároku žalobce za žalovanou [právnická osoba] s.r.o. Dle tvrzení žalobkyně dlužná částka nebyla uhrazena, žalobkyně tak byla nucena podat návrh na nařízení exekuce. Exekuční řízení je vedeno u Exekutorského úřadu Přerov, soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Institut ručení má ze zákona akcesorickou a subsidiární povahu. Skutečnost, že [právnická osoba] s.r.o. doposud neplnila na svůj dluh dobrovolně, nezakládá nedobytnost a nevymahatelnost předmětné pohledávky po hlavním dlužníku. Ručení se ve smyslu ust. § 2021 odst. 1 o. z. uplatní až tehdy, neplní-li svůj dluh řádně a včas dlužník hlavní. Vymáhání pohledávky po žalované je předčasné, když pohledávku může uhradit hlavní dlužník [právnická osoba] s.r.o. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

14. Žalobkyně se vyjádřila k podanému odvolání. Poukázala na závěr Okresního soudu v Třebíči, který přijal ohledně vznesené námitky započtení s tím, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, kdy citoval z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Třebíči č. j. 13 C 94/2015-95 [právnická osoba] navíc nikdy neuplatnila svůj domnělý nárok na náhradu škody. Tato skutečnost je záhadou, jelikož se jednalo o údajnou škodu několikanásobně převyšující předmět tohoto sporu, v soudním řízení nebylo žalovanou ani zdůvodněno, proč se tak nestalo. [obec] toho přistoupila [právnická osoba] s.r.o. k právně komplikovanému řešení této situace, a to přeměně společnosti. Soud I. stupně přijal správný závěr stran neurčitosti, nejasnosti započítavané pohledávky s tím, že není ani splatná. Žalovaná rozvíjí úvahu stran (ne) dobytnosti dluhu [právnická osoba] s.r.o. za žalobkyní. [jméno] žalovaná by měla mít povědomí o finanční situaci [právnická osoba] s.r.o., která v důsledku přeměny přišla o všechna aktiva, která byla poukázána žalované. Žalobkyni tíží ohledně této skutečnosti maximálně vysvětlovací povinnost, kterou již jednou v rámci tohoto řízení splnila a tuto splní i v rámci tohoto podání. Jak již bylo sděleno, žalobkyně v roce [rok] zahájila proti hlavnímu dlužníkovi – [právnická osoba] exekuční řízení, které je vedeno pod sp. zn. [spisová značka] exekutorským úřadem v [obec]. K dnešnímu dni nebylo po 4 letech vymoženo ničeho. Celkem 4 roky probíhajícího bezvýsledného exekučního řízení zjevně svědčí o nedobytnosti pohledávky. Jestli se žalovaná dovolává toho, že pohledávka je dobytná, nechť toto v řízení prokáže, ostatně o této skutečnosti ji tíží důkazní břemeno, nikoliv žalobkyni. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

15. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně zdůraznila, že jednání žalované, potažmo hlavního dlužníka je v rozporu s dobrými mravy, neboť jednal s cílem vyhnout se platební povinnosti, dále poukázala na závěr, který přijal Okresní soud v Třebíči stran námitky započtení.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a po zopakování dokazování listinou - vyjádřením hlavního dlužníka - žalovaného ze dne [datum], které je obsaženo na čl. 60 a čl. 61 spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 13 C 94/2015, dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

17. Podle ust. § 1987 odst. 1 o. z. započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

18. Podle ust. § 1985 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Pokud jde o vznesenou námitku započtení, pak odvolací soud vycházel z toho, že pro způsobilost pohledávek k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí závazkový vztah, z něhož pohledávka vznikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 5234/2016). Tvrzená pohledávka vznikla z vadného plnění ze smlouvy o dílo uzavřené dne [datum], rovněž tak pohledávka uplatněná žalobním žádáním, je tak na místě postupovat dle ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 20. [právnická osoba] (později pod [právnická osoba] s. r. o.) přistoupila k započtení pohledávek v celkové výši [částka] z titulu náhrady škody podáním ze dne [datum], a to do výše uplatněného nároku (viz vyjádření ze dne [datum] na č. l. 60 spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 13 C 94/2015), případně dle jejího tvrzení při jednání u Okresního soudu v Třebíči dne [datum].

21. Bylo proto třeba vyřešit otázku, zda tento kompenzační projev mohl vést k zániku, event. částečnému zániku žalobou uplatněné pohledávky (§ 1982 odst. 2 o. z.). Jak vyplývá (i z nadále použitelné) judikatury Nejvyššího soudu, z obsahu kompenzačního úkonu, jenž patří k základním předpokladům zániku závazků započtením, musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení oproti pohledávce druhého účastníka. Překážkou zániku pohledávek je dále i případná nevymahatelnost započítávaných pohledávek. Dle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu, nebo-li pohledávky vymahatelné. Součástí vymahatelnosti pohledávky je i její splatnost. Kompenzačnímu úkonu proto musí předcházet okamžik, kdy se aktivně započítávaná pohledávka stane splatnou. Je-li pak započítávaná pohledávka splatná k žádosti věřitele, je úkon směřující k započtení předčasný, jestliže ten, kdo jej činí, nevyzval předtím druhého účastníka k jejímu zaplacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1156/2016).

22. K projevu vůle dlužníka, společnosti [právnická osoba], směřujícímu k započtení mělo dojít podáním adresovaným Okresnímu soudu v Třebíči ze dne [datum] (č. l. 60 spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 13 C 94/2015). Lze přisvědčit závěru soudu I. stupně, že pohledávka v celkové výši [částka] (sestávající z pohledávky ve výši [částka] za hlavní stavební výrobu a pohledávky ve výši [částka] za pomocnou stavební výrobu) se nestala k datu [datum] (ani k datu [datum]) splatnou, neboť žalobkyně nebyla dopisem ze dne [datum] vyzvána k zaplacení náhrady škody v konkrétní výši, pouze byla vyzvána k odstranění vad díla (viz dopis dlužníka adresovaný [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] - č. l. 71 spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 13 C 94/2015). Konečně za výzvu k plnění rovněž nelze považovat samotný úkon započtení datovaný dnem [datum], jak namítla žalobkyně, neboť jednak k datu [datum] musela být pohledávka, která měla být započtena, splatná a jednak tímto podáním toliko dlužník uvedl, že náhradu škody,,bude nárokovat“. Projev vůle k započtení provedený podáním ze dne [datum] tak nemohl způsobit zamýšlené následky, neboť byla k započtení uplatňována pohledávka nesplatná a tudíž nezpůsobilá k započtení.

23. Za projev vůle směřující k započtení nelze považovat přednes právního zástupce žalované společnosti [právnická osoba] v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 94/2015 dne 16. 3. 2016, který toliko v závěrečném návrhu sdělil, že,,žalovaná škodu vyčíslila a v předmětném soudním řízení uplatnila vůči žalobci k započtení do výše žalobou uplatněného nároku“.

24. Předně však u aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je požadavek určitosti splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Započtení pohledávek nelze považovat za jiný způsob či formu splnění dluhu, nýbrž za způsob zániku nesplněného závazku, při němž dvojí plnění odpadá, a proto právní úpravu splnění dluhu nelze ani analogicky použít na započtení pohledávek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 565/2019).

25. V posuzovaném případě kompenzační projev ze dne [datum] neobsahuje prohlášení, ve kterém by bylo srozumitelně a určitě určeno, které započítávané pohledávky v celkovém součtu převyšující pasivně započítávanou pohledávku (aktivně započítávaná pohledávka na náhradu škody v celkové výši [částka], sestávající z pohledávky ve výši [částka] za stavební výrobu a z pohledávky ve výši [částka] za pomocnou stavební výrobu) se uplatňují k započtení ve výši [částka] (proti pohledávce ve výši [částka]); jinými slovy ten, kdo kompenzační úkon činí, v posuzovaném případě hlavní dlužník ([právnická osoba]), by musel výslovně určit, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoliv, resp. jakou část které z těchto pohledávek má představovat„ zůstatek“ ve výši [částka] (916 456 – 394 566,12). Jedná se tak o právní jednání zdánlivé (§ 553 odst. 1 o. z.), k němuž nelze přihlížet (§ 554 o. z.).

26. Již s ohledem na výše uvedený závěr bylo nadbytečné se zabývat určitostí či nejasností pohledávek k započtení. Nadto soud I. stupně měl tuto celkovou pohledávku za nezpůsobilou k započtení z důvodu její nejistoty a neurčitosti ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a tomuto jeho závěru je možno přisvědčit. Pohledávka na náhradu majetkové újmy (škody) neměla podobu závazku ze smlouvy o dílo v přesně (nepochybně) určené či určitelné výši jako tomu bylo u pohledávky na zaplacení ceny díla a smluvní pokuty, které byly uplatněny žalobou, nýbrž mělo se jednat o pohledávku z odpovědnostního vztahu (tvrzeně založeného vadným provedením díla), která nejenže byla žalobkyní odmítána (a bylo by tak třeba zabývat se nejen skutečnostmi týkajícími se základu tohoto nároku, ale i jeho výše). Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě namítla, že pohledávka zanikla započtením (č. l. 21), tvrdila, že ze strany žalobkyně bylo poskytnuto nekvalitní vadné plnění právní předchůdkyni žalované, v důsledku kterého jí vznikla škoda, dostatečně však ani neobjasnila, jaká část technologie nebyla právní předchůdkyni žalované vůbec dodána a v čem spočívala konkrétně vada díla, když tvrdila toliko nekvalitní,,osazení vířivého bazénku“.

27. S ohledem na výše uvedené bylo nadbytečné provádět navržené důkazy k charakteru vzniklé škody a prokázání její výše, jak navrhla žalovaná.

28. Namítala-li žalovaná, že s ohledem na akcesoritu a subsidiaritu ručitelského závazku, je třeba mít žalobu vůči ní za předčasně uplatněnou, nelze této její odvolací námitce přisvědčit, jak ostatně odvolací soud vyložil již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí. Lze tak zopakovat, že ručitelský závazek je sice závazkem akcesorickým a subsidiárním, neboť zatímco dlužník je povinen splnit věřiteli svůj dluh bez dalšího, ručitel je povinen splnit dlužníkův závazek jen tehdy, nesplní-li jej dlužník. Po splnění podmínky pro vymáhání dluhu na ručiteli (spočívající v předchozí písemné výzvě vůči dlužníkovi a uplynutí přiměřené lhůty; viz § 2021 odst. 1 o. z.) však již nic nebrání tomu, aby se věřitel domáhal splacení dluhu jak proti hlavnímu dlužníkovi, tak i proti ručiteli, u každého z nich ale ze samostatného právního důvodu (tuto zvláštní povahu ručení je pak třeba ve výroku soudního rozhodnutí vyjádřit tím, že plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého). V daném případě, kdy se žalobkyně již domohla vydání samostatného exekučního titulu vůči dlužníkovi v jiném řízení a na jeho podkladě i zahájila exekuci, lze sotva argumentovat tím, že by dosud neuplynula přiměřená lhůta ke splnění dluhu ze strany dlužníka, přičemž - jak bylo zjištěno - ten až dosud na tento dluh vůbec ničeho nezaplatil (exekuční řízení je vedeno po dobu 4 let).

29. Žalovaná je k úhradě dluhu povinna z titulu ručení, kdy povinnost zaplatit dlužnou částku byla uložena též primárnímu dlužníku rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13C 94/2015-95. V rozsahu plnění jednoho ze žalovaných tak zaniká povinnost druhého z nich, což dosud pregnantně prvostupňový soud nevyjádřil ve výroku I. napadeného rozhodnutí (absentovalo vyjádření, že v rozsahu plnění dlužníka zaniká povinnost plnění ručitele).

30. Soud I. stupně rovněž správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., správně stanovil i podíl úspěchu žalobkyně ve sporu v rozsahu 64 %, nesprávně však určil jejich výši, neboť jednak opomněl, že předmětem sporu již v prvním odvolacím řízení byla částka [částka], která představuje tarifní hodnotu, odměna za jeden úkon právní služby pak činí [částka] a pominul jeden úkon právní služby - vyjádření žalobkyně ze dne [datum] Náklady řízení tak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za 7 úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní kvalifikovaná výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] a dne [datum]), odměna za 6 úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 7, § 11 odst. 1 písm. d), g) cit. vyhl. (vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u odvolacího jednání dne [datum], vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]), 13 náhrad hotových výdajů po [částka] dle ust. 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovné a náhrada za ztrátu času v celkové výši [částka] (odvolací soud pro stručnost ohledně cestovného a náhrady za ztrátu času odkazuje na odst. 37 bod 1 až 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí), 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], celkově činí náklady řízení [částka], z čehož 64 % činí [částka].

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jen tak, že v rozsahu plnění žalované dle tohoto rozsudku nebo plnění žalovaného dle rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 3. 2016, č. j. 13 C 94/2015-95 zaniká povinnost k plnění druhého z nich, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.) jej dle ust. § 221a o. s. ř. změnil tak, že jejich výše činí [částka], jinak jej v tomto výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne [datum]) dle ust. § 7, § 11 odst. 1 písm. g), dvě náhrady hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., cestovné k odvolacímu jednání vozidlem tov. zn. Škoda Scala, [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka] (spotřeba 5,0 l [číslo] km, cena pohonných hmot – N95 [částka] dle vyhl. č. 116/2022 Sb., celkem 412 km, sazba [částka]) a náhrada za ztrátu promeškaného času 9 půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem [částka].

Poučení