58 Co 419/2021- 425

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2 za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 11/2019-363 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím. Tvrdil (a mezi účastníky o tom ani nebylo sporu), že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby pro trestný čin zneužití informace v obchodním styku dle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku (dne [datum] došlo k překvalifikaci na přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku). Po podání obžaloby ze dne [datum] Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne [datum] trestní řízení podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavil, ke stížnosti státního zástupce však bylo toto usnesení zrušeno a trestní řízení pokračovalo. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vynesl dne [datum] odsuzující rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 aliena 2 trestního zákoníku a byl mu uložen peněžitý trest [částka] a náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. K opakovanému odvolání žalobce byly tento a pozdější výrokově shodný odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (ze dne [datum]) zrušený odvolacím soudem a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Potřetí a opět stejně rozhodl Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o žalobcově vině a trestu dne [datum], avšak i tento rozsudek Krajský soud v [obec] dne [datum] zrušil a současně žalobce zprostil obžaloby. Důvodem zproštění bylo to, že i když se skutek stal, není trestným činem. Žalobce tvrdil, že v důsledku nezákonného trestního stíhání mu byla způsobena škoda spočívající ve snížení hodnoty jeho jmění, konkrétně došlo ke snížení hodnoty jeho 100 % obchodního podílu ve [právnická osoba] export-import spol. s r. o. (dále jen„ [právnická osoba]“), v níž je jediným společníkem i jednatelem, a to o částku [částka], neboť informace o žalobcově trestním stíhání negativně ovlivnily dodavatelsko-odběratelské vztahy společnosti a utlumily její podnikatelské aktivity. Žalovaná, která potvrdila, že žalobce u ní dne [datum] svůj nárok předběžně uplatnil, navrhla zamítnutí žaloby s tím, že není jisté, že k poklesu hodnoty [právnická osoba] došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Sestupný trend v jejích hospodářských výsledcích totiž započal ještě před zahájením žalobcova trestního stíhání, a to v důsledku ukončení její spolupráce se společnostmi [právnická osoba] (dále jen„ LACRUM“) a [právnická osoba]

3. Soud I. stupně, po provedeném dokazování, které se vedle listin opíralo rovněž o znalecké posudky předložené žalobcem a jeho účastnickou výpověď, dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odst. 5 až 19 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Především vzal za prokázaný v zásadě nesporný skutkový stav, pokud jde o průběh trestního stíhání (tak, jak byl stručně vylíčen shora a podrobněji pak zjištěn i z trestního spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. [spisová značka]), jakož i to, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum]. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [právnická osoba] a doplněného výslechem znalců [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ znalecký posudek“ či„ znalci“), byl zjištěn pokles hodnoty 100 % obchodního podílu žalobce mezi roky 2012 a 2016, přičemž znalci vycházeli z předpokladu, že jediným faktorem, který tento pokles způsobil, bylo žalobcovo trestní stíhání v období od [datum] do [datum]. Dle znalců i po skončení spolupráce se [právnická osoba] (jejíž ukončení bylo v řízení prokázáno i dohodou o ukončení všech smluvních vztahů ze dne [datum]) nešly tržby [právnická osoba]„ na nulu“, společnost tedy musela vyvíjet i jiné obchodní aktivity, konkrétní smlouvy s jejími dodavateli či odběrateli ale neměli k dispozici, vycházeli jen z informací, které jim poskytl žalobce. Příčinu poklesu hodnoty společnosti v období od [datum] do [datum] nebyli schopni přesně určit, neboť neměli k dispozici mezitímní účetní uzávěrku. Znalci nevyloučili, právě naopak, že na goodwill [právnická osoba] mohlo mít zcela zásadní (devastující) vliv ukončení spolupráce se [právnická osoba], v jejímž důsledku byly dodavatelům [právnická osoba] rozesílány hanlivé dopisy. Pokud jde o„ klíčovost“ osoby žalobce v této společnosti, ta nebyla identifikována a znalci vycházeli z toho, že jeho know-how je po určitou dobu přenositelné na jinou osobu, a proto je možné vyjít z předpokladu„ nekonečného trvání a fungování společnosti“ oproti stavu, kdy by byla předmětem hodnocení fyzická osoba. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] pak vyplynulo, že u žalobce bylo koncem roku 2014 diagnostikováno kožní onemocnění (chronická idiopatická kopřivka), kdy znalkyně za jediný spouštěcí faktor označila psychický stres způsobený žalobci trestním stíháním, které v té době probíhalo.

4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 tohoto zákona je dán. Nebyl však prokázán další z předpokladů odpovědnosti na straně státu, a sice že by tvrzená škoda vznikla v příčinné souvislosti s uvedeným odpovědnostním titulem. I přes poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kterého se žalobci v řízení dne [datum] dostalo, nelze mít za to, že by k poklesu hodnoty 100 % obchodního podílu [právnická osoba] došlo výlučně v příčinné souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním, nebo-li že by škoda nenastala i v případě, že by trestního stíhání nebylo. Jak bylo zjištěno, v květnu 2011 [právnická osoba] ukončila podnikatelské aktivity se [právnická osoba], přičemž dle žalobcova tvrzení tržby [právnická osoba] představovaly 30 až 40 % tržeb [právnická osoba]. Po ukončení jejich spolupráce došlo k rozesílání hanlivých dopisů ze strany [právnická osoba] obchodním partnerům [právnická osoba], přičemž tomu, že rozvázání jejich obchodní spolupráce nebylo„ idylické“, nasvědčuje i jejich smluvní ujednání, dle něhož podání žaloby či trestního oznámení ze strany některé z nich vůči druhé bylo sankcionováno pokutou ve výši [částka]. To, že [právnická osoba], která měla do té doby stabilizovanou strukturu dodavatelů a odběratelů, následně musela hledat nové obchodní partnery i novou obchodní strategii, zmínil ve své účastnické výpovědi i sám žalobce. Právě tyto okolnosti tak mohly zapříčinit pokles tržeb a hodnoty [právnická osoba]. Nedostatek příčinné souvislosti pak nemohl být zhojen ani předložením znaleckého posudku, který se zabýval výší škody a vycházel jen z účetních závěrek [právnická osoba] a informací poskytnutých žalobcem. Aniž by soud I. stupně chtěl bagatelizovat dopady trestního stíhání do žalobcova života, měl za to, že samotné zahájení trestního stíhání žalobce nemohlo být objektivní překážkou pro pokračování jeho podnikání spjatého se [právnická osoba], když jednatelstvím ve společnosti mohla být pověřena jiná osoba (ostatně za dobu fungování společnosti se v této roli vystřídali již tři jednatelé). Žalobce pak přes poučení soudu netvrdil, natož aby prokázal, kteří obchodní partneři se o jeho trestním stíhání dozvěděli, ani že by kvůli tomu došlo k poklesu důvěry a„ ochlazení“ vztahů mezi nimi a žalobcem, resp. [právnická osoba].

5. Za situace, kdy nebylo lze učinit závěr o tom, že by to bylo právě trestní stíhání, které zapříčinilo vznik tvrzené škody, nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a žalované coby nezastoupené účastnici byla přiznána jejich náhrada za 13 úkonů ve výši určené vyhl. č. 254/2015 Sb. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a žalobci byla uložena povinnost nahradit státu znalečné, které bylo placeno z rozpočtových prostředků soudu.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně učinil nesprávné závěry stran nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou, když dílem jeho skutková zjištění neodpovídají provedenému dokazování, a dílem jsou doplněna jeho ryze vlastními úvahami, pro něž nelze v provedených důkazech najít oporu. Poukázal mimo jiné na to, že v odst. 9 napadeného rozsudku sám soud I. stupně zkonstatoval, že má za prokázané, že dle předloženého znaleckého posudku žalobci vznikla škoda způsobená negativním dopadem jeho trestního stíhání ve výši [částka]. K závěru, že osobní i profesní život žalobce byl postižen nezákonným trestním stíháním, dospěly soudy i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 243/2017 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 261/2019, které soud I. stupně na jednu stranu převzal, na druhou stranu z nich ale nevycházel. Žalobce se ohradil rovněž proti skutkovým závěrům, které soud I. stupně učinil ze znaleckého posudku a výslechu znalců. Namítal, že tito neměli k dispozici žádné smlouvy mezi společnostmi ASTROM a LACRUM a že k ukončení jejich spolupráce se nevyjadřovali. Uvedli pouze tolik, že vzhledem k tomu, že po ukončení jejich spolupráce nešly tržby„ na nulu“, musely tam být i jiné obchodní aktivity, a že z důvodu odprodeje 100 % obchodního podílu [právnická osoba] došlo k výrazné změně obchodní činnosti [právnická osoba]. Z tabulky, která tvoří součást znaleckého posudku, resp. jeho dodatku, jasně vyplývá, že v letech 2006 až 2011 činil průměrný hrubý zisk [právnická osoba] [částka] ročně, v letech 2012 až 2013 se snížil průměrně o [částka] a v letech 2014 až 2016 činil průměrný hrubý zisk jen [částka] ročně. Tento hospodářský vývoj nelze vysvětlit jinak než právě nezákonným trestním stíháním žalobce. Není možné uvažovat ani o žádném přenosu know-how na jinou osobu. Celý personální substrát [právnická osoba] představuje toliko žalobce, který je vlastníkem 100 % obchodního podílu a již od roku 2002 je jejím jediným jednatelem. Ve své osobě tak koncentruje veškeré know-how společnosti a je v této pozici zcela nezastupitelný. Je to dáno i tím, že podnikatelské prostředí mlékárenského průmyslu je postaveno na osobních vazbách, kontaktech, znalostech odvětví a důvěře. Za situace, kdy byla (jiným) pravomocným rozhodnutím prokázána příčinná souvislost nezákonného trestního stíhání žalobce s jeho trvalými zdravotními následky, kdy nemohl ze zdravotních důvodů řádně vykonávat svou funkci jednatele, je jasné, že ani [právnická osoba] nemohla řádně vykonávat svou běžnou činnost. Konečně žalobce namítal, že procesní poučení, které mu bylo ze strany soudu I. stupně uděleno dne [datum] a při němž soud I. stupně předběžně projevil svůj názor, že nezákonné trestní stíhání nemělo být jedinou příčinou vzniku škody, bylo vadné, neboť žalobce byl vyzýván k tvrzení a prokazování skutečností, které odporovaly jeho žalobním tvrzením, a nemohl mu tak ani vyhovět. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, anebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná k žalobcovu odvolání uvedla, že rozsudek soudu I. stupně má za věcně správný a navrhla, aby byl potvrzen. Ztotožnila se se závěrem, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 225/2011 a sp. zn. 30 Cdo 3513/2014, z nichž vyplývá, že vztah příčinné souvislosti je dán, je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo; nemusí se sice jednat o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z více příčin, která se na škodném následku podílí, vždy však musí jít o příčinu podstatnou. Znalecký posudek, který žalobce předložil, nijak neprokazuje, že by k poklesu tržeb [právnická osoba] v letech 2012 a 2013 došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce, naopak z této premisy vychází a zabývá se výší samotné škody, kdy v tomto ohledu vychází toliko z účetních závěrek společnosti a informací poskytnutých žalobcem. Provedeným dokazováním pak bylo zjištěno více možných příčin vzniku škody, přičemž do jaké míry se na vývoji tržeb podílelo trestní stíhání žalobce, zůstalo nejasné. Bylo zjištěno, že v květnu 2011 [právnická osoba] ukončila spolupráci se [právnická osoba], a tím došlo k výrazné změně její obchodní činnosti. Po ukončení této spolupráce došlo k rozesílání hanlivých dopisů obchodním partnerům [právnická osoba], což (dle znalců) mohlo mít na reputaci [právnická osoba] devastující vliv. Strmě sestupný trend v hospodářských výsledcích [právnická osoba] započal ještě před zahájením trestního stíhání žalobce, a to mezi lety 2010 až 2012. Dále žalovaná poukázala na to, že zahájení trestního stíhání není objektivní překážkou pro pokračování v podnikatelských aktivitách, zejména jde-li o podnikání obchodní společnosti, a nikoliv fyzické osoby. Měl-li žalobce jako vlastník 100 % obchodního podílu [právnická osoba] za to, že není schopen se své činnosti jednatele řádně věnovat, nic mu nebránilo, aby se z této funkce dočasně odvolal a jmenoval do ní osobu jinou, popřípadě aby ustanovil prokuristu. Konečně žalovaná nesouhlasně reagovala na žalobcovu námitku stran toho, že soud I. stupně měl mít za prokázanou výši škody, když uvedla, že se z jeho strany jednalo o pouhé zkonstatování toho, co bylo obsaženo ve znaleckém posudku, přičemž samotnou výší škody by bylo nadbytečné se zabývat za situace, kdy nebyla prokázána příčinná souvislost.

8. Žalobce na vyjádření žalované reagoval dvěma replikami (ze dne [datum] a [datum]), jimiž opětovně a podrobně rozebral důvody svého nesouhlasu s rozsudkem soudu I. stupně. [příjmení] jiné se (shodně jako žalovaná) dovolával závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3513/2014 ohledně řetězení příčin a znovu vyjádřil přesvědčení, že trestní stíhání bylo tou podstatnou příčinou, bez níž by mu škoda nevznikla.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Žalobce tvrdil, že mu vznikla škoda tím, že se snížila tržní hodnota jeho 100% obchodního podílu ve [právnická osoba]. V takovém případě byl povinen prokázat kumulativní naplnění tří podmínek, jimiž jsou škodná událost, resp. v daném případě odpovědnostní titul dle § 5 písm. a) či b) zákona o odpovědnosti za škodu, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Pokud jde o první z výše uvedených předpokladů, tj. existenci odpovědnostního titulu, ten byl mezi účastníky od počátku nepochybný a bylo jím nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání; § 7 a § 8 zákona o odpovědnosti za škodu). Žalobce tvrdil, že toto rozhodnutí bylo příčinou poklesu hodnoty jeho obchodního podílu, neboť do podnikatelského prostředí (mezi obchodní partnery [právnická osoba]) pronikly informace o žalobcově trestním stíhání, které negativně ovlivnily její podnikání, což se odrazilo i v hodnotě společnosti. Současně tvrdil, že svou funkci jednatele ve [právnická osoba] nemohl vykonávat ve stejném rozsahu a se stejným nasazením jako před zahájením trestního stíhání, a to vinou svého zhoršeného psychického a zdravotního stavu (byl vystaven stresu, propukla u něj idiopatická kopřivka). Pro úspěšnost žaloby bylo zapotřebí postavit najisto, že příčinou poklesu hodnoty 100 % obchodního podílu [právnická osoba] bylo právě žalobcovo trestní stíhání. Otázka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím je totiž otázkou skutkovou, kterou je třeba v řízení zjistit a kterou prokazuje poškozený (žalobce). Z hlediska příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu přitom nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí, ani pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku toho. Nepostačuje tedy obecná úvaha o vlivu trestního stíhání na fungování společnosti a hodnotu žalobcova obchodního podílu, nýbrž musí být v konkrétních souvislostech daného případu zjištěno, že trestní stíhání určitým způsobem zasáhlo do hospodářského vývoje společnosti a vedlo k jejímu znehodnocení. Není neobvyklé, že se kauzálního děje účastní více skutečností (příčin), které vedou ke vzniku škody; v tom případě je třeba mezi takovými skutečnostmi identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Nelze se tedy spokojit jen se zjištěním, že v době, kdy byl žalobce trestně stíhán, poklesla obchodní aktivita [právnická osoba], vyjádřená výší tržeb, a tím i hodnota žalobcova obchodního podílu, ale je nezbytné i zjištění, že k tomuto došlo právě jen následkem trestního stíhání, případně že právě to bylo jednou z příčin tohoto jevu (a to příčinou podstatnou a rozhodující) a že nebýt ho, hodnota obchodního podílu by se nesnížila (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 818/2005, sp. zn. 28 Cdo 2300/2011, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013, sp. zn. 30 Cdo 237/2013, sp. zn. 25 Cdo 936/2006 či sp. zn. 30 Cdo 3513/2014).

11. Odvolací soud je přesvědčen, že skutková zjištění, která soud I. stupně z provedených důkazů o relevantních skutečnostech učinil, jsou správná, a stejně tak i právní závěry, které z nich vyvodil. Předně bylo zjištěno, že proces poklesu tržeb, které jsou dle žalobcem předloženého znaleckého posudku generátorem hodnoty jakékoliv společnosti, byl nastartován již před zahájením trestního řízení, a to již v roce 2011. Současně bylo zjištěno, že v květnu roku 2011 [právnická osoba] ukončila obchodní spolupráci se [právnická osoba], jejíž obchodní aktivita představovala 30 až 40 % tržeb [právnická osoba] (jak vypověděl sám žalobce), a v důsledku toho [právnická osoba] výrazně změnila svou obchodní činnost. Za situace, kdy bylo zjištěno, že takřka souběžně s trestním stíháním, resp. nedlouho předtím zde působila další skutečnost, bylo o to více nutné, aby žalobce prokázal (postavil najisto), že trestní stíhání bylo tou hlavní příčinou, bez níž by škodný následek nenastal. K tomu byl soudem I. stupně náležitě veden, když byl při jednání dne [datum] poučen de § 118a o. s. ř. (viz č. l. 92), aby v konkrétní rovině dotvrdil a prokázal, jak se okolnosti doprovázející jeho trestní stíhání projevily v obchodní činnosti a výsledcích [právnická osoba] (pokud jde o žalobcem zpochybňované poučení, udělené mu při jednání soudu dne [datum], jednalo se již jen o opakovanou výzvu adresovanou žalobci za účelem prokázání toho, že škoda mu měla být způsobena v důsledku trestního stíhání, přičemž její neuposlechnutí – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – samo o sobě k zamítnutí žaloby nevedlo). V podání ze dne [datum], jímž žalobce na poučení soudu ze dne [datum] reagoval, zmínil, že po prodeji [právnická osoba] dostávali někteří z jeho obchodních partnerů (vztahy s nimiž měly být dle jeho přesvědčení ovlivněny vědomostí o jeho trestním stíhání) dehonestující„ informační dopisy“ zaměřené vůči jeho osobě, které - jak uvedl -„ stály na počátku celého trestního stíhání“. Nebo-li sám žalobce připouští, že zahájení trestního stíhání přichází v období, které bylo poznamenáno rozchodem obchodních partnerů [příjmení] a LACRUM, a jej provázely okolnosti, které (i dle znalců) byly s to„ goodwill“ [právnická osoba] a tím i její podnikatelské aktivity nepříznivě ovlivnit. Byť žalobce vyjádřil přesvědčení, že náhlou změnu v postojích obchodních partnerů nelze vysvětlit ničím jiným než právě zahájením jeho trestního stíhání, nenavrhl k tomu jiný důkaz než svou účastnickou výpověď, když pokládal za nemyslitelné, aby před soudem jako svědek vypovídal některý z jeho kolegů z podnikatelského prostředí. Jeho účastnickou výpověď však (takto osamocenou) nelze mít s ohledem na žalobcův zřejmý zájem na výsledku řízení za způsobilou spornou skutečnost prokázat. Vedle narušení vztahů s obchodními partnery žalobce jako další příčinu zhoršených hospodářských výsledků [právnická osoba] označil i stres, kterému byl coby jediný jednatel společnosti vystaven, jakož i zdravotní komplikace v podobě idiopatické kopřivky, které mu bránily se této činnosti plně věnovat. V této souvislosti se dovolával zjištění a závěrů, k nimž soudy dospěly v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 243/2017 a u zdejšího soudu pod sp. zn. 58 Co 261/2019. Nicméně obecné závěry z tohoto řízení (v němž se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy), dle nichž dopad trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce se projevil právě i v profesní oblasti, nelze mít za průkaz toho, že bylo příčinou konkrétní majetkové škody, jíž se žalobce v nyní souzené věci domáhá. Pokud jde o znalecký posudek, který žalobce v tomto řízení předložil a který je zaměřen ke zjištění výše škody, ten se příčinami hospodářského vývoje a poklesu hodnoty [právnická osoba] blíže nezabývá a vychází (rovnou) z předpokladu, že jimi bylo právě žalobcovo trestní stíhání, když žádná konkrétní data, na jejichž základě by mohli analyzovat činnost [právnická osoba] po ukončení spolupráce se [právnická osoba], znalci ani neměli (od žalobce coby zadavatele posudku) k dispozici. Nadto nelze opomenout, že vedle přímých ekonomických dopadů ukončení této spolupráce (jako byl pokles tržeb), zde působila další a nikoliv nevýznamná okolnost, a tou byly již zmíněné hanlivé dopisy.

12. Lze proto ve shodě se soudem I. stupně uzavřít, že žalobci se, navzdory řádnému poučení dle § 118a o. s. ř., nepodařilo prokázat, že prvotní a rozhodující příčinou, která vedla k propadu tržeb a poklesu hodnoty [právnická osoba] (a tím i hodnoty žalobcova 100 % obchodního podílu), bylo právě žalobcovo trestní stíhání (a nikoliv např. rozvázání obchodní spolupráce se [právnická osoba], včetně jeho negativních doprovodných jevů, jako byla snaha o dehonestaci žalobce).

13. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud uvádí, že z toho, jak žalobce svůj nárok vymezil, vznik skutečné škody (tj. újmy projevující se zmenšením majetkového stavu poškozeného) ani nevyplývá. Žalobce tvrdil, že v důsledku trestního stíhání se snížila hodnota společnosti, v níž je jediným společníkem a jednatelem (a již považuje„ de facto“ za svůj výlučný majetek), což se projevilo i snížením hodnoty jeho obchodního podílu. Škodu měl představovat rozdíl mezi reálnou a alternativní hodnotou (tedy hodnotou, která by byla s vysokou mírou pravděpodobnosti, nebýt trestního stíhání, dosažena) žalobcova 100 % obchodního podílu ve [právnická osoba] ke dni [datum] tak, jak byl vyčíslen v předloženém znaleckém posudku (jednalo se o rozdíl částek [částka] a [částka]). Je třeba zdůraznit, že žalobce v žádném případě nelze ztotožňovat se společností jako takovou, která je nadána majetkovou samostatností, a vztah společníka k ní a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností plynoucích z účasti ve společnosti (viz § 114 zákona č. 513/1991 Sb.; § 31 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.). Mezi tato práva patří zejména právo na podíl na zisku (§ 123 zákona č. 513/1991 Sb.; § 161 zákona č. 90/2012 Sb.), právo na vypořádací podíl (§ 150 zákona č. 513/1991 Sb., § 213 a nál. zákona č. 90/2012 Sb.) či právo na podíl na likvidačním zůstatku (§ 153 zákona č. 513/1991 Sb., § 37 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.). Snížení hodnoty společnosti (jejího majetku) se proto v majetkové sféře společníka odrazí až v okamžiku, kdy se projeví v některém z jeho majetkových práv (viz shora) tím, že mu prokazatelně ujde určitá částka (např. při výplatě podílu na zisku či podílu na likvidačním zůstatku při ukončení činnosti a zrušení společnosti); teprve tehdy mu vznikne škoda (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2516/2011, sp. zn. 30 Cdo 489/2013 či sp. zn. 25 Cdo 3544/2018). O škodě by bylo možno uvažovat i tehdy, pokud by žalobce při převodu svého obchodního podílu (§ 115 zákona č. 513/1991 Sb., § 207 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.) v důsledku prokazatelného snížení jeho hodnoty následkem škodné události„ utržil“ částku nižší, než by tomu bylo v případě, že by škodná událost nenastala. Žádný takovýto negativní dopad do své majetkové sféry ale žalobce netvrdil.

14. Z důvodů výše uvedených odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (ad I) a stejně tak i v závislých výrocích o nákladech řízení (ad II a III) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada představovaná paušální částkou [částka] za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu; § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

Poučení