68 Co 300/2022- 232

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Kateřiny Sedlákové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 113/2020 - 188, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím. Tvrdil, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby pro trestný čin zneužití informace v obchodním styku dle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, jenž byl usnesením ze dne [datum] překvalifikován na přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku. Po podání obžaloby ze dne [datum] Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne [datum] trestní řízení podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavil, ke stížnosti státního zástupce však bylo toto usnesení zrušeno a trestní řízení pokračovalo. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vynesl dne [datum] odsuzující rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 aliena 2 trestního zákoníku a byl mu uložen peněžitý trest [částka] a náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. K opakovanému odvolání žalobce byly tento a pozdější výrokově shodný odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (ze dne [datum]) zrušeny odvolacím soudem a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Potřetí a opět stejně rozhodl Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o žalobcově vině a trestu dne [datum], avšak i tento rozsudek Krajský soud v Brně dne [datum] zrušil a současně žalobce zprostil obžaloby. Důvodem zproštění bylo to, že i když se skutek stal, není trestným činem. Žalobce tvrdil, že v důsledku nezákonného trestního stíhání mu byla způsobena škoda spočívající ve snížení hodnoty jeho jmění, konkrétně došlo ke snížení hodnoty jeho 100 % obchodního podílu ve [právnická osoba] export-import spol. s r. o. (dále jen„ [právnická osoba]“), v níž je jediným společníkem i jednatelem. Výše škody byla vyčíslena znaleckým posudkem [právnická osoba] [číslo] částkou [částka], a to ke dni [datum]. V této výši ji žalobce uplatnil u soudu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 11/2019. Dne 26. 2. 2020 [právnická osoba] vypracovala Dodatek [číslo] ke znaleckému posudku [číslo] jímž stanovila výši škody již k datu ukončení trestního stíhání, resp. k datu [datum], a částkou [částka]. Způsobená škoda je tak ve skutečnosti o [částka] vyšší, než byla ta, které se žalobce již domáhá v jiném soudním řízení. V nyní souzené věci si tak žalobce nárokuje dosud neuplatněnou část škody a tvrdí, že takto (nově) vyčíslený nárok bylo možno exaktně určit až s využitím daňového přiznání [právnická osoba] za rok 2016, které bylo na příslušný finanční úřad podáno dne [datum] (uplatněný nárok na náhradu škody by se proto promlčel nejdříve ke dni [datum]). Žalobce je přesvědčen, že příčinou škody v podobě poklesu hodnoty obchodního podílu nemůže být jiná skutečnost, než právě jeho trestní stíhání. Poukázal na úzkou provázanost mezi ním a [právnická osoba], která je de facto jeho majetkem, přičemž žalobce je jedinou osobou, která po celou dobu zajišťovala obchodní potenciál a obhospodařovala veškerá aktiva této společnosti. Již velmi záhy po zahájení trestního stíhání tak pocítil ochlazení veškerých kontaktů v podnikatelském prostředí, obchodní partneři se mu vyhýbaly, nechtěly s ním uzavírat kontrakty, nebyl zván na veletrhy. Nadměrný stres u něj vyvolal i zdravotní problémy, a to jak psychického rázu, tak zejména v podobě idiopatické kopřivky, které mu znemožňovaly jakoukoliv produktivní činnost. Byl schopen zabezpečit chod společnosti jen do té míry, aby neskončila v konkursu, nemohl se však věnovat normální podnikatelské činnosti tak, jak tomu bylo dříve. To vše se nutně odrazilo na hospodářských výsledcích společnosti a též na hodnotě jeho obchodního podílu.

3. Žalovaná, která potvrdila, že žalobce u ní dne [datum] svůj nárok předběžně uplatnil, navrhla zamítnutí žaloby s tím, že není jisté, že by k poklesu hodnoty [právnická osoba] (a tím i žalobcova obchodního podílu) došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Sestupný trend v jejích hospodářských výsledcích totiž započal ještě před zahájením žalobcova trestního stíhání. Dále se bránila námitkou promlčení s tím, že za rozhodný okamžik pro počátek běhu promlčecí lhůty je třeba považovat den nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. den [datum]. Pokud k uplatnění nároku u žalované došlo až dne [datum] (a u soudu dne [datum]), stalo se tak již po uplynutí promlčecí lhůty upravené v § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“).

4. Soud I. stupně, po provedeném dokazování, které se vedle listin opíralo rovněž o znalecké posudky předložené žalobcem a jeho účastnickou výpověď, dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odst. 3 až 11 napadeného rozsudku (a shrnul v odst. 12), na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje. V prvé řadě vzal za prokázaný v zásadě nesporný skutkový stav, pokud jde o průběh trestního stíhání (tak, jak byl stručně vylíčen shora a podrobněji pak zjištěn i z trestního spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. [spisová značka]), jakož i to, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum]. Dále vzal za prokázané, že žalobce je (a v době trestního stíhání) byl jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba]. Ten, slyšen jako účastník řízení, vypověděl, že poté, co mu bylo sděleno obvinění, se mu zhroutil celý svět a přestal normálně fungovat. Objevily se zdravotní obtíže, chodil na psychoterapii a byla mu diagnostikována idiopatická kopřivka. Trpěl strachem, nespavostí, podrážděností a nebyl schopen se koncentrovat na práci. Té se věnoval jen tak, aby společnost udržel v chodu a vyhnul se konkurzu, jinak nic nového nevytvářel, přitom byl jedinou výkonnou osobou, která ve společnosti působila. Hodnota žalobcova 100 % obchodního podílu k datu [datum] byla znalecky stanovena částkou [částka], ke dni [datum] to bylo [částka] a ke dni [datum] již jen [částka]. K poklesu tržeb [právnická osoba] bylo zjištěno, že tento proces byl nastartován již před zahájením trestního stíhání žalobce, a to v roce [rok]. V květnu [rok] totiž [právnická osoba] ukončila obchodní spolupráci se [právnická osoba] s. r. o., jejíž obchodní aktiva představovala 30 % až 40 % tržeb [právnická osoba], a v důsledku toho výrazně změnila svou obchodní činnost.

5. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval zákon o odpovědnosti za škodu a prvně se zabýval důvodností námitky promlčení, kterou vznesla žalovaná. Tuto námitku posuzoval dle § 32 zákona o odpovědnosti za škodu (a vycházel též ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1029/2008) a přisvědčil žalobci, že se o škodě, jejíž náhrady se v tomto řízení domáhá, dozvěděl až dne [datum], kdy bylo podáno daňové přiznání [právnická osoba] za zdaňovací období roku [rok] a [rok], a tudíž se jeho nárok promlčí nejdříve dnem [datum]. Žaloba však byla podána dne [datum], a tedy včas. Taktéž dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. Co se však týče dalšího z předpokladů odpovědnosti na straně státu, spočívajícího v tom, že tvrzená škoda musí vzniknout v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, ten již naplněn není. Nelze totiž mít za prokázané, že by trestní stíhání žalobce bylo hlavní a jedinou příčinou, bez níž by škodný následek nenastal. Souběžně s trestním stíháním zde působila další skutečnost, podílející se na vzniku škody, a sice již zmíněné ukončení podnikatelské spolupráce se [právnická osoba] s. r. o. v květnu [rok]. Znalecký posudek, který žalobce předložil k výši škody, se příčinami dalšího hospodářského vývoje a poklesu hodnoty [právnická osoba] blíže nezabývá a vychází rovnou z předpokladu, že jimi bylo právě žalobcovo trestní stíhání (žádná konkrétní data, na jejichž základě by bylo možno analyzovat činnost společnosti po ukončení spolupráce s [právnická osoba], znalci ani neměli k dispozici). Jelikož tedy případných příčin poklesu tržeb [právnická osoba] bylo více a poměr jejich vlivu nelze ze zjištěného základu pro rozhodnutí objektivně určit, nemůže žaloba, již jen co do základu, obstát.

6. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a žalované coby nezastoupené účastnici byla přiznána jejich náhrada za 6 úkonů ve výši určené vyhl. č. 254/2015 Sb.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně učinil nesprávné závěry stran nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Žalobce tuto příčinnou souvislost prokazoval zejména svou účastnickou výpovědí, nicméně k závěru, že jeho osobní i profesní život byl postižen nezákonným trestním stíháním, dospěly soudy již v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 243/2017 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 261/2019. V tomto řízení vzaly soudy za jednoznačně prokázané, že v přímé souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce bylo poškozeno jeho zdraví, přičemž takové poškození zdraví u jediného jednatele a společníka nemohlo vést k ničemu jinému než k narušení fungování [právnická osoba], což se nutně projevilo i poklesem hodnoty žalobcova 100 % obchodního podílu. Fungování žalobce coby jediného jednatele ale i jediného pracovníka této společnosti se totiž po zahájení trestního stíhání omezilo pouze na zabránění likvidaci společnosti, jinak nebyl schopen vykonávat prakticky žádnou činnost. Za nesprávný měl žalobce i závěr soudu I. stupně, dle něhož by trestní stíhání muselo být výhradní příčinou vzniku škody, a zdůrazňoval, že dle ustálené judikatury naopak platí, že se nemusí jednat o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, jež se podílí na nepříznivém následku, musí však jít o příčinu podstatnou. Za situace, kdy byla (jiným) pravomocným rozhodnutím prokázána příčinná souvislost nezákonného trestního stíhání žalobce s jeho trvalými zdravotními následky, je jasné, že tento dopad na žalobcovo zdraví se musel nepříznivě projevit v hospodaření [právnická osoba] a tím i ve snížení hodnoty žalobcova obchodního podílu. Vzhledem k nesprávnému závěru v otázce příčinné souvislosti se soud I. stupně již nijak nezabýval otázkou výše škody, nicméně žalovaná ji nikdy nezpochybnila, a žalobce se proto domnívá, že po zopakování dokazování v odvolacím řízení bude možno rozhodnout tak (a v tomto směru učinil i odvolací návrh), že rozsudek soudu I. stupně bude změněn a žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Pro případ, že nebudou splněny podmínky pro takový postup, navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen. Odvolala se i na závěry, k nimž soudy dospěly v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 11/2019 (a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 419/2021), v němž žalobce s obdobně konstruovaným nárokem rovněž neuspěl, a to z důvodu neunesení povinnosti tvrzení a důkazní ohledně příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou.

9. Žalobce na vyjádření žalované reagoval replikou ze dne [datum], v níž zdůraznil, že žádná jiná příčina poklesu hodnoty jeho obchodního podílu ve [právnická osoba] než právě jeho trestní stíhání nebyla zjištěna (a ani k tomu dokazování před soudem I. stupně nebylo zaměřeno), přičemž to, že trestní stíhání bylo příčinou vážných zdravotních problémů žalobce (které se podepsaly na podnikání společnosti) bylo zjištěno v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 243/2017. Propad hodnoty obchodního podílu v letech [rok] až [rok] pak časově koresponduje právě se zahájením trestního stíhání, zatímco žalovaná pro své spekulace o jiných důvodech poklesu hodnoty obchodního podílu nepředložila žádné důkazy. Žalobce proto setrval na svém odvolacím návrhu tak, jak byl učiněn v jeho odvolání.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. V souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval důkaz listinami, jež jsou součástí spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. [spisová značka], a sice protokolem o veřejném zasedání Krajského soudu v Brně dne [datum rozhodnutí] (sp. zn. [spisová značka]), z něhož zjistil, že žalobce i jeho obhájce byli osobně přítomni veřejnému zasedání, při němž byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce (coby obžalovaný) zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku. Písemné vyhotovení tohoto rozsudku, který nabyl právní moci dne [datum], bylo žalobci (dle doručenek založených v trestním spise) doručeno dne [datum] a jeho obhájci dne [datum]. Účastníci k těmto listinám (po upozornění odvolacího soudu, že se bude znovu zabývat otázkou promlčení uplatněného nároku) nevznesli žádné námitky; pokud jde o otázku promlčení, setrvali na svých stanoviscích, které prezentovali již v řízení před soudem I. stupně.

12. Podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

13. Podle § 32 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

14. Škoda, jejíž náhrady se žalobce domáhá, spočívá ve snížení tržní hodnoty jeho 100 % obchodního podílu ve [právnická osoba], vyčíslené ke dni [datum] (tj. ke dni následujícímu po pravomocném skončení trestního stíhání). Žalobce tvrdil, že příčinou jejího vzniku bylo nezákonné rozhodnutí, a sice usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 7 a § 8 zákona o odpovědnosti za škodu), které skončilo zprošťujícím rozsudkem. Negativní dopady trestního stíhání na podnikání a hospodářské výsledky [právnická osoba] se dle žalobce projevily velmi brzy po jeho zahájení, neboť jednak do podnikatelského prostředí (mezi obchodní partnery) pronikly informace o tom, že žalobce se měl dopustit trestné činnosti, jednak (a to žalobce zdůrazňoval především) svou funkci jednatele a jediné výkonné osoby ve [právnická osoba] nebyl s to - vinou zhoršeného psychického a zdravotního stavu - vykonávat ve stejném rozsahu a se stejným nasazením jako před zahájením trestního stíhání. Pokud jde o první z odpovědnostních předpokladů, tj. existenci odpovědnostního titulu, ten byl mezi účastníky od počátku nepochybný, spornou ale zůstávala otázka příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím, a nadto se žalovaná proti uplatněnému nároku bránila námitkou promlčení. Soud I. stupně tuto námitku posoudil jako nedůvodnou, když měl za to, že tříletá promlčecí doba dle výše citovaného § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu začala běžet až dnem [datum], neboť teprve tímto dnem, kdy bylo podáno daňové přiznání [právnická osoba] za rok 2016, byl žalobce s jeho obsahem a výsledky hospodaření [právnická osoba] seznámen. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje.

15. Bylo zjištěno, že zprošťující rozsudek byl žalobci oznámen (vyhlášen v jeho přítomnosti) dne [datum] (jednalo se o rozsudek odvolacího soudu, proti němuž nebylo odvolání přípustné, viz § 259 odst. 3 ve spojení s § 245 odst. 1 trestního řádu, a s jehož následným doručením již nejsou co do právní moci spojovány žádné právní účinky; srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1769/2017). Již v tomto okamžiku žalobce musel mít povědomí o tom, že mu vznikla újma na jeho majetku, včetně toho, o újmu jakého druhu a rozsahu se jednalo, jakož i o tom, kdo za ni odpovídá. Vyplývá to již ze samotných tvrzení žalobce, který zdůrazňoval, že s [právnická osoba] byl velmi úzce provázán (neboť představoval celý personální substrát této společnosti, v níž byl nejen jediným společníkem a jednatelem, ale také jediným„ výkonným pracovníkem“, který organizoval její činnost a řídil všechny její záležitosti a v této své pozici byl zcela nezastupitelný), a právě i proto měl být chod této společnosti v důsledku jeho trestního stíhání silně ochromen. Současně žalobce tvrdil, že negativní dopady trestního stíhání se začaly projevovat již velmi brzy po jeho zahájení, neboť nebyl schopen vyvíjet normální podnikatelskou činnost, ale omezil se jen na nezbytné úkony, které měly toliko udržet společnost při životě. Žalobci tak již v průběhu trestního stíhání muselo být zřejmé, že v důsledku výrazného utlumení činnosti se hospodářské výsledky společnosti zhoršují (a promítají se i do hodnoty jeho obchodního podílu) a již v okamžiku, kdy mu byl oznámen zprošťující rozsudek, musel vědět, že hodnota společnosti (a jeho obchodního podílu) se snížila a že subjektem, který za tuto majetkovou ztrátu odpovídá, je stát, jehož orgány nezákonné trestní stíhání zahájily. Již tehdy tedy disponoval vědomostmi, díky nimž mohl uplatnit svůj nárok u soudu. K uplatnění tohoto nároku totiž není zapotřebí mít jistotu o vzniku škody a znát její přesnou výši. Dle ustálené judikatury postačuje, aby na základě skutečností, jež jsou mu známy, si poškozený mohl učinit závěr o vzniku škody a alespoň přibližnou (orientační) představu o druhu a rozsahu této škody, jejíž výše se zjišťuje až v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2758/2004, sp. zn. 21 Cdo 551/2005, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011 či sp. zn. 25 Cdo 2758/2004). Naopak okolnost, zda a kdy si poškozený vyžádá informaci od odborníka a ani okamžik, kdy se skutečně seznámí s přesným vyčíslením škody, nejsou pro posouzení běhu promlčecí lhůty rozhodující. Vědomost o škodě proto nelze spojovat až s vypracováním znaleckého posudku na výši škody, ale ani s podáním daňového přiznání. Pro počátek běhu promlčecí doby nemůže být rozhodné to, kdy společnost vykázala svůj hospodářský výsledek podle účetních a daňových předpisů, ani jakým způsobem byly její podklady pro tyto účely zpracovány. Žalobce jako jediná osoba, od níž se veškerá činnost společnosti odvíjela, byl nepochybně s její majetkovou situací průběžně obeznámen, a nemohl tak mít již od okamžiku oznámení zprošťujícího rozsudku pochybnosti o tom, že hospodářské výsledky společnosti za dobu trestního stíhání poklesly a (alespoň orientačně) i o rozsahu tohoto poklesu, jenž se promítl i do hodnoty jeho obchodního podílu. Pozdější přesné vyčíslení hospodářského výsledku společnosti za rok [rok] či hodnoty žalobcova podílu (ke dni [datum]) již není pro posouzení počátku běhu promlčecí doby nijak rozhodné.

16. V daném případě je proto možné učinit závěr, že žalobci byly všechny skutkové okolnosti potřebné pro uplatnění jeho nároku na náhradu škody známy již ke dni vyhlášení zprošťujícího rozsudku (k němuž došlo dne [datum]). Poslední den tříleté promlčecí lhůty, během níž mohl žalobce uplatnit svůj nárok u soudu, proto připadl na den [datum]. Žalobce jej však u žalované (předběžně) uplatnil až dne [datum] a u soudu dne [datum], a tedy až po marném uplynutí promlčecí doby. Jelikož žalovaná se promlčení dovolala, nelze žalobci uplatněné právo přiznat. Za této situace je pak nadbytečné zabývat se tím, zda byly naplněny zbývající předpoklady pro vznik odpovědnosti na straně státu, totiž zda žalobci tvrzená škoda skutečně vznikla, a to v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada představovaná paušální částkou [částka] za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu; § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

Poučení