58 Co 43/2025 - 254

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem nám. [Jméno advokáta B]. [Anonymizováno] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozená dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 2. [Jméno advokáta D], narozená dne [Datum narození advokáta D] bytem [Adresa advokáta D] o určení neplatnosti darovací smlouvy, o určení neplatnosti jednání, o určení vlastnictví o odvolání žalobce a žalované 1. proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 11. 2024, č. j. [Jméno žalované B] 176/2023-182, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 12. 2024, č. j. [Jméno žalované B] 176/2023-195, takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno], se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Výrok IV. rozsudku Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno], ve spojení s výroky I., II., III. a IV. usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno], se mění takto: Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 19.340 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Uherském [adresa], dále jako „soud I. stupně“, rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno], dále i jako „rozsudek“ takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva uzavřená dne [datum] mezi žalovanou 1. a žalovanou 2., kterou žalovaná 2. darovala žalované 1. pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 se stavbou č. p. [Anonymizováno], vše v obci [adresa] a katastrálním území [adresa], na jejímž základě bylo vlastnické právo žalované 1. k výše uvedeným nemovitostem zapsáno pod číslem [Anonymizováno] do katastru nemovitostí na LV č. [Anonymizováno] vedeném pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [jméno FO] dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum] [Anonymizováno], je neplatná, se zamítá.; II. Určuje se, že dům č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku p. č. [Anonymizováno], katastrální území [adresa] není součástí pozemku p. č. [Anonymizováno] a je samostatnou věcí ve společném jmění žalobce a žalované 2.; III. Určuje se, že žalovaná 2. je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemku p. č. [Anonymizováno], oba v katastrálním území [adresa].; IV. O nákladech řízení rozhodne soud v samostatném usnesení. Následně vydaným snesením ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno], dále i jako „usnesení“, soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení takto: I. Žalobce je povinen uhradit žalované 1. na náhradě nákladů řízení o neplatnost darovací smlouvy ze dne [datum] částku [Anonymizováno] Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované 1.; II. Žalobce je povinen uhradit žalované 1. na náhradě nákladů řízení o neplatnost jednání, kterým žalovaná 2. darovala žalované 1. pozemek parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se stavbou č. p. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] částku [Anonymizováno] Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované 1.; III. Žalovaná 1. je povinna uhradit žalobci náklady řízení o určení, že stavba č. p. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] je ve společném jmění žalobce a žalované 2., částku [Anonymizováno] Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce.; IV. Žalovaná 1. je povinna uhradit žalobci náklady řízení o určení, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k. ú. [adresa] jsou ve vlastnictví žalované 2., částku [Anonymizováno] Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce.; V. Žalobci se po právní moci usnesení vrací přeplatek soudních poplatků ve výši [Anonymizováno] Kč.

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně řízení o části žaloby, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti jednání, kterým žalovaná 2. darovala žalované 1. pozemek p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno] se stavbou č. p. [Anonymizováno], vše katastrálním území [adresa], dále jako „pozemek p. č. [Anonymizováno]“, „pozemek p. č. [Anonymizováno]“, „stavba č. p. [Anonymizováno]“ nebo všechny jako „předmětné nemovitosti“, zastavil usnesením ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum], z důvodu překážky věci zahájené.

3. Za aplikace § 714, § 747, § 749, § 984 a § 3055 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jako „o. z.“, a § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“, soud I. stupně uzavřel, že na žalobcem požadovaném určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne [datum], jíž žalovaná 2. darovala žalované 1. pozemek p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno] se stavbou č. p. [Anonymizováno] není naléhavý právní zájem dán a žalobu v této části zamítl (výrok I.).

4. Naléhavý právní zájem na žalobcem požadovaném určení, že dům č. p. [Anonymizováno] je ve společném jmění manželů žalobce a žalované 2. (s odůvodněním, že v katastru nemovitostí je jako vlastník uvedena pouze žalovaná 1.) a určení, že žalovaná 2. je vlastnicí pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemku p. č. [Anonymizováno] (s odůvodněním, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 252/2021 je třeba rozhodnout o pozemcích souvisejících s užíváním domu i pokud je k určení vlastníka navrhována osoba odlišná od žalobce, neboť tyto pozemky jsou ve funkčním celku s předmětným rodinným domem a jsou s ním užívány) soud I. stupně shledal.

5. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 931/99, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001 a sp. zn. 20 Cdo 1350/2005 soud I. stupně uzavřel, že původní dům postavený na pozemku p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]zanikl, pokud z něj nezůstaly ani obvodové zdi a nebylo patrné vnitřní rozložení prvního nadzemního podlaží a že tato nová stavba vybudovaná po uzavření manželství žalobce a žalované 2., patřila do jejich bezpodílového spoluvlastnictví (§ 143 odst. 1 písm. a/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) nyní do společného jmění manželů, pročež právo nakládat s ním měli oba manželé shodné.

6. Při posouzení platnosti darovací smlouvy nejprve uzavřel, že námitka její relativní neplatnosti smlouvy byla žalobcem uplatněna včas a řádně vůči oběma smluvním stranám smlouvy.

7. Jelikož se v předmětných nemovitostech nacházela rodinná domácnost žalobce a žalované 2. a žalovaná 2. předchozí písemný souhlas žalobce k uzavření darovací smlouvy neměla, soud I. stupně za aplikace § 747 a násl. o. z. a závěrů vyplývajících z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 3017/2019 uzavřel, že darovací smlouva nebyla uzavřena platně, když zákonná výjimka pro platnost takového nakládání s nemovitostí, ve které se nachází rodinná domácnost, spočívající v tom, že je druhému manželovi zajištěno po všech stránkách obdobného bydlení s bydlením dosavadním, splněna nebyla (zřízení věcného břemene doživotního užívání ve prospěch žalované 2. a s tím případně spojené odvozené právo žalobce jako manžela dům užívat není kvalitativně srovnatelné s výkonem vlastnického práva k nemovitosti).

8. Nad rámec potřebného odůvodnění soud I. stupně dodal, že i při aplikaci § 747 o. z. by souhlas žalobce s darováním neměl za prokázaný.

9. K námitce žalobce, že předmětem darování byl odstraněný dům č. p. [Anonymizováno] soud I. stupně uvedl, že z jednání obou žalovaných bylo zcela zřejmé, že mají při uzavření darovací smlouvy na mysli dům, který s žalobcem obývaly.

10. Konstatovaná neplatnost darovací, smlouvy dopadá i na posouzení vlastnictví pozemků, neboť není žádoucí, aby i přes neplatnost darovací smlouvy zůstala jako zapsaný vlastník v katastru nemovitostí žalovaná 1., když taková situace by mohla komplikovat užívání společného domu, což nelze s ohledem na hrubé chování žalované 1. vůči prarodičům vyloučit; vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] musí být určena žalovaná 2., která byla vždy jejích výlučným vlastníkem.

11. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že dům č. p. [Anonymizováno] je ve společném jmění žalobce a žalované 2. a s ohledem na rozdílné vlastnictví pozemku p. č. [Anonymizováno] a domu č. p. [Anonymizováno] určil, že se jedná o samostatnou stavbu (§ 3055 o. z.); u pozemkům rozhodl tak, že tyto jsou ve výlučném vlastnictví žalované 2.

12. Rozhodnutí o nákladech řízení s ohledem na kumulaci nároků a skutečnost, že při vyhlášení rozsudku neměl od stran vyúčtované náklady bránící mu v určení míry úspěchu a neúspěchu ponechal na samostatné rozhodnutí. V následně vydaném usnesení poté ve vztahu ke každé věci rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 1 samostatným výrokem dle § 142 odst. 1 o. s. ř.; ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. v odůvodnění konstatoval aplikaci § 150 o. s. ř.

13. Proti výrokům II. a III. rozsudku a výrokům III. a IV. usnesení podala odvolání žalovaná 2. Namítla nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně, pokud tento uzavřel, že odvozené právo bydlení pro žalobce ze zřízené služebnosti doživotního bydlení pro žalovanou 2. není po všech stránkách obdobným bydlením s bydlením dosavadním ve smyslu § 747 odst. 1 věty druhé o. z.; smyslem a účelem § 747 odst. 1 o. z. je, aby jeden z manželů nemohl připravit rodinnou domácnost o střechu nad hlavou pročež § 747 odst. 2 o. z. zakotvuje právo dotčeného manžela dovolat se neplatnosti takového jednání, což však neplatí, pokud je mu zajištěno obdobné bydlení, když v takovémto případě je smysl a ochranný účel normy naplněn; s odkazem na komentářovou literaturu měl přitom za to, že „po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním“ má mířit pouze co do faktické kvality bydlení (tj. lokalita, velikost, druh, umístění, okolí…) zatímco argumentace soudu I. stupně chybně směřuje do kvality právní. Dále namítla, že na žalobcem požadovaném určení, že žalovaná 2. je vlastnicí pozemku p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] (výrok III. rozsudku) není naléhavý právní zájem dán; dle ní ze soudem I. stupně citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 252/2021 lze dovodit pouze možnost dotčeného manžela dovolat se v případě, že přiléhající pozemek tvoří s domem funkční celek za účelem bydlení, neplatnosti právního jednání i ve vztahu k přilehlému pozemku nikoliv však možnost požadovat určení vlastnictví, když toto by měl učinit vlastník sám, neboť mu není možné vlastnické právo vnucovat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 29 Odo 294/2003). Soudu I. stupně vytkla i to, že dle něj výrokem II. napadeného rozsudku rozhodl o něčem, co nebylo žádným z účastníků učiněno předmětem řízení a nepřípustné tím překročil žalobní návrh; na takovém určení by dle ní nadto nebyl ani dán naléhavý právní zájem, neboť stejného bylo možno dosáhnout i určením vlastnického práva k domu (případně i pozemku), což žalobce i učinil. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. změnil, žalobu zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Proti výrokům I. a II. usnesení podal odvolání žalobce. Namítl, že určení neplatnosti darovací smlouvy, o níž soud I. stupně rozhodl výrokem I. rozsudku požadoval pouze jako otázku předběžnou. Nadto žalobce je starobní důchodce a ze svého jediného příjmu, kterým je starobní důchod, náklady řízení žalované 2. uhradit nemůže.

15. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované 2. uvedl, že souhlasí se soudem I. stupně. Odvozené právo žalobce jako manžela dům užívat není srovnatelné s výkonem vlastnického práva a věcné břemeno bydlení bylo sjednáno pouze pro žalovanou 2. a ono „obdobné bydlení“ dle § 747 o. z. nemíří na situace, kdy by nemělo podklad v podobě odpovídajícího právního titulu k užívání, nadto předmětné nemovitosti může užívat i žalovaná 1., což jej omezuje a jeho právo to oslabuje. Žalovaná 1. pak svým následným jednáním prokázala, že chce jej a žalovanou 2. z předmětných nemovitostí vypudit. Naléhavý právní zájem na jím výrokem III. požadovaném určení dán je, neboť v souladu se soudem I. stupně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR bylo třeba rozhodnout i o pozemcích ve funkčním celku s domem. Ve vztahu k výroku II. napadeného rozsudku uvedl, že uvedeného se vlastně domáhal, pokud požadoval určit, že dům je ve společném jmění manželů jeho a žalované 2. a pozemky ve výlučném vlastnictví žalované 2. Potvrdil, že souhlas s darováním nedal. Zopakoval svou argumentaci spočívající v tom, že předmětem darování byl původní dům, jelikož nový vůbec součástí pozemku nebyl. Navrhl, aby odvolací soud výroky II. a III. napadeného rozsudku potvrdil a přiznal mu vůči žalované 1. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; ve vztahu k žalované 2. se práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů výslovně vzdal.

16. Žalovaná 1. ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobní návrh zamítnutý výrokem I. napadeného rozsudku žalobce učinil předmětem řízení již v žalobě a žalobní návrh ohledně nějž bylo řízení soudem I. stupně zastaveno (proti čemuž se neodvolal) zhruba o měsíc později; uvedené přitom potvrdil i ve svých následujících podáních a ve vztahu k nároku zamítnutému výrokem I. napadeného rozsudku i v závěrečném návrhu. Žalobce je zastoupen advokátem, o osvobození od soudních poplatků nežádal a v tomto směru ani ničeho netvrdil a neprokazoval; skutečnost, že pobírá starobní důchod neznamená, že na zaplacení nákladů řízení nemá. Odvolání žalobce měla za nedůvodné.

17. Žalovaná 2. ve svém vyjádření k odvolání žalované 1. popsala výstavbu domu i následné chování žalované 1. k ní, žalobci i rodině a trvala na tom, že darovací smlouva není platná. S výroky I. a II. napadeného usnesení nesouhlasila. Navrhla, aby odvolací soud výroky II. a III. rozsudku potvrdil, po žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepožadovala.

18. Žalovaná 1. ve svém písemném vyjádření k vyjádření žalované 2. její tvrzení o svém chování označila za zavádějící a nepravdivá.

19. Usnesením ze dne [datum], č. j. 58 Co 43/2025-233, odvolací soud věci vedené u něj pod spisovými značkami 58 Co 43/2025 (odvolání žalované 1 proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] 176/2023-182) a 58 Co 44/2025 (odvolání žalované 1 a žalobce proti usnesení soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] 176/2023-195) spojil ke společnému řízení pod sp. zn. 58 Co 43/2025.

20. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byly výroky II. a III. rozsudku a na nich závislý nákladový výrok IV. rozsudku, jakož i závislé nákladové výroky I., II., III., a IV. usnesení. Výroky I. rozsudku a V. usnesení nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

21. V rámci projednání odvolání odvolací soud ze spisu soudu I. stupně zjistil, že se žalobce vůči žalovaným žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum] domáhal určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne [datum], kterou žalovaná 2. darovala žalované 1. předmětné nemovitosti; podáním ze dne [datum] žalobce tuto žalobu rozšířil a nově se domáhal i určení neplatnosti jednání žalovaných, kterým došlo k darování předmětných nemovitostí, určení, že dům č. p. [Anonymizováno] je ve společném jmění manželů žalobce a žalované 2. a určení, že pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] jsou ve vlastnictví žalované 2.; takto žalobcem navržená změna žaloby byla připuštěna usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], č.j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno]. Žalovaná 1. žalobcem uplatněné nároky ani z části neuznala a navrhla, aby je soud I. stupně zamítl. Žalovaná 2. s žalobou souhlasila. Řízení o věci, v níž se žalobce domáhal určení neplatnosti jednání žalovaných, kterým došlo k darování předmětných nemovitostí, soud I. stupně z důvodu překážky věci zahájené zastavil usnesením ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum]. Soud I. stupně po provedeném dokazování účastníky navrženými listinnými důkazy a výslechy účastníků a svědků rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

22. Soud I. stupně na základě jím provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním na základě nichž učinil správný závěr o skutkovém stavu a odvolací soud na rozsudek soudu I. stupně v této části pro stručnost pouze odkazuje, když v tomto směru žádný z účastníků v rámci odvolacího řízení ani ničeho nenamítal.

23. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

24. Podle § 747 odstavce 1 o. z., má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

25. Podle § 749 o. z. souhlas manžela podle § 747 a 748 vyžaduje písemnou formu.

26. Podle § 984 odstavce 1 o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [adresa] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

27. Právo manžela nakládat domem nebo bytem ve smyslu § 747 o. z. představuje souhrn všech subjektivních práv k domu či bytu, zejména právo dům nebo byt užívat, držet a s nimi disponovat, a může být založeno nejen na věcném právu (typicky vlastnické právo), ale i na právu závazkovém (např. výpůjčka); je-li toto právo založeno na vlastnickém právu, může jít jak o výlučné vlastnictví manžela, tak i o spoluvlastnictví manžela a dalších osob; protože právo nakládat domem nebo bytem musí mít – jak vyplývá z ustanovení § 747 o. z. – „alespoň“ jeden z manželů, vztahuje se uvedené ustanovení i na případy, kdy toto právo svědčí oběma manželům, a kdy tedy manželé mají dům nebo byt například ve spoluvlastnictví nebo ve společném jmění manželů. Je-li tedy právo nakládat s domem či bytem založeno na společném jmění manželů, uplatní se k § 714 o. z. speciální úprava § 747 a násl. o. z. Poruší-li manžel § 747 odst. 1 o. z. tím, že bez souhlasu druhého manžela zcizí dům nebo byt, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídí právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, může se druhý manžel za podmínek uvedených v tomto ustanovení dovolat neplatnosti takového právního jednání (§ 747 odst. 2 o. z.); oprávněný manžel uplatňuje relativní neplatnost právního jednání vůči manželovi, který toto právní jednání učinil, a vůči druhé straně právního jednání nebo jiné osobě z něho oprávněné a byla-li tato uplatněna řádně, nastávají vůči dotčenému právnímu jednání stejné právní následky jako v případě tzv. absolutní neplatnosti, a to takové, že právní jednání nemá stranami právních vztahů sledované (zamýšlené) právní účinky a to od počátku a vůči každému, jehož práva a povinnosti mohou ovlivnit (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 3017/2019-II. či Melzer, R., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655-975. [adresa]: Leges, 2016, str. 677).

28. Soud I. stupně za aplikace výše uvedených zákonných ustanovení a judikatorních a komentářových závěrů dospěl ke správnému právnímu závěru o důvodnosti žaloby a odvolací soud na něj v základu pouze odkazuje, když i on se s ním ztotožňuje potud, že na žalobcem požadovaných určeních že dům č. p. 658 je ve společném jmění manželů žalobce a žalované 2. a že pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] jsou ve vlastnictví žalované 2. je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem a žaloba je v této části důvodná, neboť v době uzavření darovací smlouvy ze dne [datum] se obydlí a tedy i rodinná domácnost žalobce a žalované 2. nacházely v domě č. p. [Anonymizováno], který byl ve společném jmění manželů žalobce a žalované 2. jehož součást tvořily i pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], které byly ve vlastnictví žalované 2. a pokud žalovaná 2. bez písemného souhlasu žalobce tyto nemovitosti darovala žalované 1. za současného zřízení věcného břemene doživotní užívání pouze pro ni a zároveň i práva žalované 1. dar rovněž užívat, nezajistila tím pro žalobce po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním; pokud tedy žalobce ve smyslu § 479 o. z. vznesl vůči žalované 1. a žalované 2. včas a řádně námitku relativní neplatnosti, není darovací smlouva ze dne [datum] od počátku platná.

29. Pokud žalovaná 1. namítala nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně v tom, že odvozené právo bydlení pro žalobce ze služebnosti doživotního bydlení zřízené pro žalovanou 2. darovací smlouvou ze dne [datum] není ve smyslu § 747 odst. 1 věty druhé o. z. „po všech stránkách obdobným bydlením s bydlením dosavadním“, protože toto ustanovení má dle ní mířit pouze na faktickou kvalitu bydlení, nemá odvolací soud tuto námitku za důvodnou. Dle komentáře P. Coufalíka v Melzer, R., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655-975. [adresa]: Leges, 2016, str. 680, se o „po všech stranách obdobné bydlení“ bude jednat tehdy, bude-li bydlení naplňovat veškeré funkce bydlení jako doposud; obdobné bydlení předpokládá také obdobný právní titul, jaký měli jednotliví členové domácnosti dosud; ačkoliv stanovuje právní úprava možnost liberace zajištěním „po všech stránkách obdobného bydlení“, je samozřejmě přípustné, aby se manžel mohl liberovat i zajištěním svou povahou vhodnějšího bydlení (argument a fortiori). Pojem „po všech stranách obdobné bydlení“ je neurčitým právním pojmem, který v hraničních případech poskytne soudci prostor pro uvážení. Obdobně pak i M. Hulmák v komentáři Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2020, strana 398 až 404, dovozuje, že zajištění po všech stránkách obdobného bydlení vyžaduje, aby byl manželovi nebo rodině zajištěn byt nebo dům, k němuž má alespoň stejné užívací právo jako k bytu nebo domu, s nímž má právo nakládat druhý manžel. S výše uvedenými hlavními komentáři se odvolací soud zcela ztotožňuje a má za to, že zajištěním po všech stránkách obdobného bydlení se dle § 744 o. z. rozumí možnost užívat obydlí jak na základě stejného, popř. silnějšího právního důvodu, tak i ve stejném rozsahu užívání jako dosavadní. Odvolací soud proto uzavřel, že onen neurčitý právní pojem „po všech stránkách obdobné bydlení“ soud I. stupně vyložil a posoudil správně, když nehodnotil pouze faktickou stránku nového bydlení, ale i jeho stránku právní, tj. i to, zda nové bydlení pro žalobce představuje stejný právní titul, jaký měl dosud, přičemž správně uzavřel, že tomu tak není, když žalobce měl dům č. p. [Anonymizováno] ve společném jmění se žalovanou 2. a po uzavření darovací smlouvy ze dne [datum] již jeho vlastníkem nebyl a neměl ani, stejně jako žalovaná 2., zřízeno věcné břemeno jeho doživotního užívání. Nadto je v této souvislosti možno uvést i to, že jelikož občanský zákoník zakazuje nejenom jednání, která znemožňují bydlení, ale i jednání pouze ohrožující takové bydlení a právem (věcným či závazkovým) neslučitelným s bydlením manželů nebo rodiny je zejména užívací právo k bytu, domu nebo jeho částí /viz Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2020, strana 398 – 404/. Darovací smlouvou ze dne [datum] žalované 1. zřízené právo předmětné nemovitosti rovněž užívat ohrožuje bydlení žalobce v nich a zajištění bydlení v takových nemovitostech již jen proto nemůže být s dosavadním bydlením žalobce obdobné ani fakticky.

30. Ani námitka žalované 1., že na žalobcem požadovaném určení, že žalovaná 2. je vlastnicí pozemků p. č.[Anonymizováno][Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], nemá žalobce naléhavý právní zájem, když tato se takového určení sama nedomáhá, není důvodná. Dle konstantní judikatury naléhavý právní zájem na určení je dán, pokud by bez soudního určení bylo ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým; jinými slovy, žaloba na určení má smysl, pokud je potřeba odstranit právní nejistotu ohledně určitého právního vztahu nebo práva; stejně tak je dán již existencí rozporu ve vlastnictví nemovitostí podle stavu vyplývajícího ze zápisů v katastru nemovitostí a podle stavu, který zde je v důsledku smlouvy uzavřené mezi účastníky. Pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] tvoří součást obydlí žalobce a žalované 2. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 252/2021, Rc 95/2022, dle kterého ochrana bydlení manželů nebo rodiny v domě, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny podle § 747 o. z., se vztahuje nejen na vlastní dům jako stavbu a na pozemek, na němž se dům nachází, ale i na pozemek k domu přiléhající, tvoří-li s ním jeden funkční celek za účelem bydlení) a žalobce tak na jím požadovaném určení, že žalovaná 2. je jejich vlastnicí, má naléhavý právní zájem právě proto, že ačkoliv tyto pozemky tvoří s domem č. p. [Anonymizováno] funkční celek za účelem bydlení, a jsou tak součástí obydlí žalobce a žalované 2., nejsou ve vlastnictví žalobce, který proto má zájem, aby bylo postaveno najisto, kdo je jejich vlastníkem; za účelem eliminace stavu ohrožení práva a právní nejistoty má žalobce zájem na tom, aby bylo určeno, kdo je vlastníkem pozemků, které jsou součástí jeho obydlí a tedy rodinné domácnosti. Naléhavý právní zájem žalobce na tomto určení je dán i s ohledem na princip materiální publicity katastru nemovitostí (§ 984 odst. 1 o. z.), neboť pokud bude v tomto veřejném seznamu zapsán někdo, kdo vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] není, mohl by je převést a vůči novému nabyvateli by již žalobce obranou § 747 a násl. o. z. chráněn nebyl. O žalovanou 1. tvrzené vnucování vlastnického práva žalované 2. se nejedná, když sama žalovaná 2. s žalobou souhlasila a nárok žalobce nijak nerozporovala; aplikace závěrů vyplývajících z žalovanou 2. namítaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 29 Odo 294/2003 není s ohledem na odlišný skutkový i procesní základ namístě (v citované věci šlo o rozhodnutí týkající se konkurzu a veřejné dražby a ten, kdo měl být určen jako vlastník, vůbec nebyl účastníkem řízení).

31. Za důvodnou nemá odvolací soud ani námitku žalované 1., že pokud soud I. stupně výrokem II. určil, že dům č. p. [Anonymizováno] není součástí pozemku p. č. [Anonymizováno] a je samostatnou věcí, rozhodl o něčem, co nebylo žádným z účastníků učiněno předmětem řízení. Soud může ve výroku rozsudku přeformulovat návrh petitu, ale musí dbát na to, aby obsahově vyjádřil to, čeho se žalobce domáhal; soud nemůže účastníkům uložit jiné povinnosti, než jaké navrhuje žalobce; zákon vyžaduje, aby z žaloby bylo patrné, čeho se žalobce domáhá, ale neukládá mu nutnost formulovat návrh výroku rozsudku přesně tak, jak má znít; soud má prostor pro přeformulování žalobcem navrženého petitu, pokud je to nutné pro dosažení přesného, určitého a srozumitelného výroku; přeformulování však nesmí vést ke změně obsahu návrhu žalobce a soud musí dbát na to, aby výrok rozsudku odpovídal tomu, co žalobce požadoval. S žalovanou 1. je možno souhlasit, že žalobce petit tak, jak jej soud I. stupně ve výroku II. vyhlásil, nenavrhl, avšak jeho přeformulováním zároveň neurčil nic, čeho by se žalobce fakticky nedomáhal, neboť pokud se žalobce domáhal jednak určení, že dům č. p. [Anonymizováno] je ve společném jmění jeho a žalované 2. a zároveň i určení, že pozemek p. č. [Anonymizováno], na kterém dům č. p. [Anonymizováno] stojí, je ve vlastnictví žalované 2., jedná se o vyjádření téhož, neboť s ohledem na rozdílný vlastnický režim pozemku a stavby na něm stojící, nemůže být stavba součástí pozemku nýbrž samostatnou věcí. Byť by i bez přeformulování žalobcem navrženého petitu ve výroku II. rozsudku byl zápis do katastru nemovitostí na základě takového rozhodnutí možný, jednalo se pouze o jeho upřesnění, aniž by byl návrh žalobce překročen.

32. Pokud žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované 1. opětovně zmiňoval, že předmětem darování měl být původní a v době uzavření darovací smlouvy ze dne [datum] již odstraněný dům, je nutno souhlasit se závěry soudu I. stupně uvedenými v odstavci 21. odůvodnění rozsudku. Výklad projevu vůle ve vztahu k předmětu darovací smlouvy ze dne [datum] neměl odvolací soud za potřebný, neboť žádná ze stran smlouvy, tj. žalovaná 1. jako obdarovaná a žalovaná 2. jako dárkyně, v řízení nevyjádřily ani náznak pochybnosti o tom, že by nebyl převeden existující dům.

33. Odvolací soud tedy měl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. za věcně správný a dle § 219 o. s. ř. jej potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

34. Soudu I. stupně je nutno vytknout pochybení, jichž se dopustil při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. O nákladech řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti, v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Dle § 151 odst. 5 o. s. ř. lze v písemném vyhotovení konečného rozhodnutí určit pouze jejich výši; nejedná se o dodatečné určení, kdo náklady ponese a podle jaké zásady, jde pouze o možnost provést přesnou specifikaci nákladů řízení v písemném vyhotovení tak, aby ve věci mohlo být meritorně rozhodnuto bez odkladů způsobených výpočtem a často i přesnou specifikací nákladů; v takovém případě soud vyhlásí rozhodnutí s obecným odkazem, jakým způsobem bude o nákladech řízení rozhodnuto, a přesnou výši vyčíslí v písemném vyhotovení rozhodnutí. O jinou situaci se jedná, pokud soud dle §155 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. v konečném rozhodnutí rozhodne o základu náhrady nákladů řízení a jejich výši určí v samostatném usnesení; uvedené připadá v úvahu pokud při vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí, není známo, zda a případně v jaké výši vzniknou účastníkům nebo státu náklady řízení; rozhodnutím o základu náhrady nákladů řízení soud určuje, zda účastníku přísluší plná náhrada nákladů nebo v jaké části, popřípadě v jakém poměru jsou účastníci povinni nahradit náklady řízení státu a poté, co výše nákladů řízení bude známa, stanoví jejich výši samostatným usnesením. Pokud tedy soud I. stupně výrokem IV. rozsudku určil, že o nákladech řízení rozhodne v samostatném usnesení, nepostupoval žádným z výše uvedených možných způsobů a tedy chybně; tato jeho chyba však na správnost rozhodnutí vliv nemá a odvolací soud usnesení, jímž bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto, přezkoumal.

35. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ve věci sp. zn. 8 Afs 27/2021, se ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jako „AT“, použije nejen v případě, kdy soud spojí věci ke společnému projednání, ale také tehdy, pokud byly samostatné nároky uplatněny jednou žalobou, která byla projednávána ve společném řízení; v případě, že je účastník řízení úspěšný pouze ve vztahu k některému z nároků, má právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Z uvedeného je nutno dovodit, že i u věcí, které byly spojeny ke společnému projednání v důsledku kumulace návrhů žalobcem, se o náhradě nákladů řízení rozhoduje jedním výrokem a nikoliv tak, jak to učinil soud I. stupně u každé z takto žalobcem spojených věcí samostatně. Žalobce učinil předmětem řízení čtyři samostatné nároky; ohledně prvního z nich byl zcela neúspěšný (výrok I. napadeného rozsudku) a měl by tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalované uhradit jí účelně vynaložené náklady řízení; ohledně druhého bylo řízení zastaveno pro překážku věci zahájené (usnesení soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] 176/2020-86), tedy žalobce jeho zastavení zavinil a dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. by měl žalované uhradit jí účelně vynaložené náklady řízení; ohledně třetí a čtvrtého nároku (výroky II. a III. napadeného rozsudku) byl žalobce zcela úspěšný a měl by tak vůči žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení; pokud tedy žalobce i žalované byli v rámci čtyř věcí spojených v jednom řízení vždy ohledně dvou věcí úspěšní a ohledně dvou věcí neúspěšní, je nutno po odečtení neúspěchu od úspěchu uzavřít, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. nadto žádný z nich vzájemně náhradu nákladů řízení nepožadoval. Pokud žalobce v odvolání namítal, že nárok na určení neplatnosti darovací smlouvy v řízení uplatnil pouze jako otázku předběžnou, je nutno uvést, že tato jeho argumentace je zcela nepřiléhavá; odvolací soud v tomto zcela odkazuje na vyjádření žalované 1. k odvolání žalobce, s nímž se co do důvodů zcela ztotožňuje.

36. Odvolací soud tedy dle § 220 o. s. ř. výrok IV. rozsudku ve spojení s výroky I., II., III. a IV. usnesení změnil tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II. tohoto rozsudku).

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal proti plně neúspěšné žalované 1. plnou náhradu jím ve vztahu k věci samé vynaložených nákladů řízení. Odměnu a paušální náhradu za úkon odvolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [Jméno žalované B] 176/2023-195, odvolací soud žalobci nepřiznal, neboť ve vztahu k přezkumu rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení byl žalobce, stejně jako žalovaná 1. ve stejném rozsahu úspěšný a ve stejném rozsahu neúspěšný, když sice nyní náklady řízení platit nemusí, avšak také žádné od protistrany neobdrží. Náklady odvolacího řízení žalobce určil odvolací soud dle obsahu spisu, neboť zástupce žalobce vyúčtování nákladů nedoložil. Žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem a jím účelně vynaložené náklady tvoří odměna advokáta ve výši 18.440 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované 1., účast u jednání odvolacího soudu) z tarifní hodnoty 226.000 Kč jako součtu tarifních hodnot 113.000 Kč a 113.000 Kč, když předmětem odvolacího řízení byly dvě spojené věci na určení vlastnického práva k nemovité věci penězi neocenitelné (§ 9 odst. 4 písm. a/ ve spojení s § 12 odst. 3 AT ve znění od [datum]) ve výši 9.220 Kč za úkon právní služby (§ 7 bod 5 AT ve znění od [datum]) a náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč na dva úkony právní služby po 450 Kč na úkon (§ 13 odst. 4 AT ve znění od [datum]) tj. celkem částka ve výši 19.340 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 19.340 Kč odvolací soud uložil žalované 1. zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř).

38. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež o ní odvolací soud negativním výrokem nerozhodoval a uvedl to pouze v rámci odůvodnění svého rozsudku.