58 Co 480/2024 - 258

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za niž jedná [název] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení [částka] Kč k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. srpna 2024, č. j. 16 C 11/2024-213 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) mění tak, že žaloba se ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá, v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobenou žalobkyni dle jejího tvrzení nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“), které trvalo 3 roky a 10 měsíců. Pokud jde o výši odškodnění, pak žalobkyni náleží roční základní částka ve výši [částka], a to za první dva roky v poloviční výši, kterou navýšila o 50 % pro význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, o 50 % za složitost, o 50 % za postup orgánu veřejné moci a 20 % za počet stupňů soudní soustavy, celkem tak požadovala [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne [datum]. Žalovaná dne [datum] nároku žalobkyně částečně vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši [částka]. Řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 3 roky a 8 měsíců, v řízení došlo k několika průtahům, a to od ledna 2020 do července 2020, od srpna 2021 do prosince 2021. Význam je hodnocen jako standardní, [podezřelý výraz] žalobkyně by musel být soudu znám v době jednání a rozhodování, aby k tomuto mohlo být přihlíženo. Vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení (sníženou za první dva roky na polovinu), odškodnění ponížila o 10 % za tzv. sdílení újmy, když v řízení žalobkyně (v procesní postavení žalované) vystupovala se svými rodinnými příslušníky.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně uplatnila předběžně nárok u žalované dne [datum], k projednání žádosti došlo [datum], žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka].

5. Soud I. stupně zjistil podrobně průběh posuzovaného řízení ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] (viz odst. 4 odůvodnění napadeného rozsudku), za nejpodstatnější lze zrekapitulovat, že řízení bylo zahájeno dne [datum], žalobkyně spolu se svými rodinnými příslušníky vystupovala v posuzovaném řízení v procesním postavení žalované a předmětem řízení bylo zaplacení [částka] s příslušenstvím. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od [datum], kdy žalobkyně nahlížela do spisu, pravomocně bylo skončeno dne [datum], tedy trvalo 3 roky a 9 měsíců. Řízení bylo zastaveno usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu, žalovaná brojila odvoláním proti nákladovému výroku, odvolací soud ve věci rozhodl usnesením ze [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum].

6. Soud I. stupně po citaci ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. [právnická osoba] zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ,,OdpŠk“ a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a judikaturu ESLP shledal žalobu zčásti důvodnou. Uzavřel, že délka posuzované řízení (3 roky a 9 měsíců) není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci přiměřená. Za přiměřenou základní sazbu v tomto případě považoval částku [částka] za rok trvání řízení (neboť délka řízení nebyla extrémní), za první dva roky v poloviční výši.

7. Dále hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti, pak věc po procesní, skutkové a právní stránce nebyla složitá a řízení ve věci samé probíhalo na úrovni soudu prvního stupně, věc nebyla meritorně projednána. Celé řízení bylo rozhodováno pouze o osvobození tamějšího žalobce od soudních poplatků, přičemž takové řízení nelze považovat za nijak složité. S ohledem na toto kritérium základní částku zvýšil o 5 %. Žalobkyně se délce řízení nepodílela. Význam posuzovaného řízení pro poškozenou prvostupňový soud hodnotil jako standardní. I přes to, že žalobkyně v žalobě uvádí, že podání žaloby proti ní a její rodině jí způsobovalo psychické útrapy, nejednalo se o řízení osobnostní povahy. Posuzované řízení nepatří ani mezi ty, jimž je přisuzován zvýšený význam (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 206/2010, dále jen ,,Stanovisko“). Předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení částky [částka] s přísl., věc nebyla meritorně projednávána, nebyl v průběhu řízení vydán vyhovující rozsudek ve věci samé. Žalobkyně označila postup tamějšího žalobce za šikanózní a difamační, neboť jde o recidivistu, toto tvrzení není rozhodné pro navýšení významu řízení pro žalobkyni. Špatný [podezřelý výraz] účastníka lze v tomto kompenzačním řízení zohlednit pouze tehdy, byl-li soudu v původním posuzovaném řízení znám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), přičemž v posuzovaném případě tomu tak nebylo. Po určitou dobu se řízení vedlo pouze ohledně nákladů řízení, kdy již význam řízení pro žalobkyni významně klesl a v neposlední řadě žalobkyně již měla ,,zkušenosti s procesním žalobcem“ z jiného soudního řízení, více tíživě tak vnímá nejistotu ten účastník, který tuto zkušenost nemá. Prvostupňový soud proto odškodnění ponížil o 5 %. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak od podání žaloby dne [datum] do [datum], kdy soud vyzval k zaplacení soudního poplatku; dále od [datum], kdy žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, do [datum], kdy soud o této žádosti rozhodl, bylo řízení stiženo nečinností. Soud I. stupně shledal, že se na délce řízení podílel prvostupňový soud, když od doby podání žaloby uplynulo 7 měsíců, než byl proveden první úkon. Jeho postup nebyl plynulý, průtah byl shledán i v době rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, i když v této době soud činil dílčí úkony (dotazy ohledně poměrů tamějšího žalobce, vydal usnesení o zastavení řízení ve vztahu k 2. žalovanému z důvodu úmrtí). V posuzovaném řízení byly zjištěny průtahy, avšak tyto se projevily v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnění v penězích, prvostupňový soud pro toto kritérium tak k modifikaci odškodnění nepřistoupil. Konečně snížil odškodnění o 10 % pro kritérium sdílení újmy, když v řízení žalobkyně vystupovala na straně žalované společně se svými rodinnými příslušníky.

8. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení, kdy prvostupňový soud odškodnění modifikoval, snížil o 10 % pro sdílení újmy, snížil o 5 % pro význam řízení pro žalobkyni a zvýšil o 5 % za složitost řízení, shledal odpovídajícím odškodnění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši [částka], prvostupňový soud žalobkyni přiznal odškodnění ve výši [částka], ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Prodlení žalované posoudil dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.

9. Žalobkyně podala proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, a to proti výroku II. s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f), g) o. s. ř. Namítla, že se o posuzovaném řízení dozvěděla již [datum], k čemuž navrhla důkazy, jedná se o důkazy opomenuté. Rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný. Soud I. stupně vycházel při stanovení výše odškodnění ze základní částky [částka] bez zohlednění předmětu řízení a konkrétních okolností případu. V posuzovaném případě byla délka řízení násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (viz Stanovisko). Celková délka posuzovaného řízení (byť v absolutních číslech nepřesáhla 10 či 20 let) byla s ohledem na konkrétní okolnosti případu, kdy Okresní soud v [adresa] řešil triviální otázku výběru soudního poplatku po celou dobu řízení (3 roky), extrémně dlouhá. Předmětem celého řízení se v konečném důsledku stalo pouhé rozhodování o návrhu tamějšího žalobce na osvobození od soudních poplatků, kdy tato fáze řízení se zcela zásadní měrou podílela na vzniku průtahů v řízení. O žádosti tamějšího žalobce bylo rozhodnuto až usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (posouzení téhož návrhu tamějšího žalobce na osvobození od soudních poplatků, který uplatnil rovněž u Okresního soudu v [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] tak trvalo 15x déle), což je důvodem pro přiznání vyšší základní částky (§ 13 o. z. ). Nelze přehlédnout, že žalobkyně byla fakticky v posuzovaném řízení úspěšná, lhostejno, zda se žalobkyně ubránila proti nároku meritorně. Soud I. stupně rovněž postupoval nesprávně, když nenavýšil základní částku vzhledem k vývoji ekonomické situace ve společnosti, jak žalobkyně rozvedla v podání ze dne [datum]. Nevzal v úvahu extrémní míru inflace v letech 2020 až 2023. Od ledna 2010 do ledna 2024 se snížila hodnota peněž o 38 %, což je nutno promítnout do výše poskytnutého zadostiučinění. Soud I. stupně nesprávně zhodnotil kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Nesprávně uzavřel, že pro postup orgánů veřejné moci není na místě odškodnění modifikovat, když řízení bylo stiženo průtahy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Kromě zjištěných průtahů lze shledat další závažné pochybení v postupu Okresního soudu v [adresa]. Jakmile měl tento k dispozici důkazy prokazující účelové zbavení se veškerého majetku tamějším žalobcem - žadatelem o osvobození od soudních poplatků, měl bez dalšího přistoupit k zamítnutí této žádosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Průtah tak trval od [datum] (tedy ode dne podání žádosti tamějšího žalobce o osvobození) až do vydání usnesení o zamítnutí této žádosti dne [datum]. Soud I. stupně pochybil, pokud odškodnění pro toto kritérium nenavýšil, neboť se nejedná o duplicitní zohlednění téže skutečnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Nelze souhlasit s tím, že v řízení nedošlo k zásadním průtahům. Soud I. stupně se nevypořádal s argumentací žalobkyně vztahující se k extrémní skutkové i právní jednoduchosti posuzovaného řízení. Předmětem celého řízení bylo totiž pouhé rozhodnutí o návrhu tamějšího žalobce o osvobození od soudních poplatků, bylo tak na místě navýšit odškodnění o 50 %. Pokud jde o kritérium významu, pak nebyly dány důvody pro snížení o 5 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobkyni. Soud I. stupně dovozuje, že se újma mění podle toho, jak se v danou chvíli řízení vyvíjí a v jaké fázi se řízení nachází. Žalobkyně již od [datum] plně prožívala psychické útrapy z nejistoty ohledně výsledku řízení, nemohla vědět, zda bude poplatková povinnost splněna. Soud I. stupně se v této části dopustil nepřípustného soudního aktivismu, který vede k porušení principu rovnosti zbraní jako součásti práva na spravedlivý proces (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]). Zvýšený význam odůvodňuje předmět řízení - zaplacení [částka], když žalobkyně pobírala toliko invalidní důchod ve výši [částka], následně pobírala starobní důchod (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Rovněž soud I. stupně pominul, že žaloba měla difamační, dehonestační a šikanózní charakter, což zvyšovalo útrapy žalobkyně s ohledem na osobu žalobce. Dále nenavýšil odškodnění pro špatný [podezřelý výraz] žalobkyně. Pokud soud I. stupně argumentuje tím, že by tato skutečnost měla být známa soudu již v posuzovaném řízení, pak nepřípustně směšuje dvě různá hlediska, hledisko objektivní – význam určitého typu řízení a význam konkrétního nepřiměřeně dlouhého řízení pro konkrétního účastníka (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2699/23). Zvýšeným významem řízení z důvodu vyššího věku žalobkyně se nezabýval. Žalobkyně doložila, že dlouhodobě trpí závažnými duševními poruchami, pro které vnímá stres z probíhajících řízení mnohem intenzivněji. Absurdní je přihlížet k tomu, že žalobkyně již měla zkušenost se soudním řízením, která vedla s tamějším žalobcem. Soud I. stupně nesprávně nezohlednil uplatňované navýšení zadostiučinění o 50 % z důvodu proaktivního přístupu žalobkyně v řízení, když prostřednictvím svých podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] připomínala, že nebylo o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto, již dne [datum] předložila důkazy o účelovém odklonění majetku tamějšího žalobce. Soud I. stupně nedůvodně snížil požadované zadostiučinění pro kritérium tzv. sdílené újmy o 10 %. Nelze mechanicky krátit výši zadostiučinění počtem účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení. Názor, že pro vícero osob - rodinných příslušníků, je méně útrpné, když jsou žalováni všichni, je absurdní. Pokud je žalován jen jeden člen rodiny, ostatní členové rodiny naopak mohou být žalovanému oporou. Žalobkyně je dlouhodobě [podezřelý výraz] a vyššího věku, její manžel [podezřelý výraz] měsíc po zahájení řízení a rodina žalobkyně se tak obávala, zda stejný osud nepotká i žalobkyni, nelze tak dovozovat sdílení újmy. Vzhledem k narušení vzájemných vztahů mezi poškozenými v důsledku probíhajícího řízení není opodstatněná aplikace institutu sdílené újmy. Soud I. stupně pochybil, pokud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení za předžalobní výzvu (viz rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]). Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Rovněž žalovaná brojila proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, a to proti výroku I. a III. Namítla, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil období, kdy byla žalobkyně v nejistotě ohledně výsledku řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] o zaplacení [částka] s přísl. Usnesením Okresního soudu v [adresa] o zastavení řízení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla věc skončena, tímto okamžikem skončila i nejistota žalobkyně (v procesním postavení žalované) ohledně výsledku řízení. Soud I. stupně tak nesprávně stanovil výši odškodnění. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni nebyl vyšší. Přiznané zadostiučinění musí být přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, čemuž odpovídá částka [částka]. Žalovaná v této souvislosti odkázala na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Napadené rozhodnutí je zčásti nepřezkoumatelné, pokud jde kritérium složitosti posuzovaného řízení, pro které prvostupňový soud navýšil odškodnění o 5 %, když v závěru odůvodnění rozsudku konstatoval, že posuzované řízení složité nebylo. Pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, pak nesprávně přiznal žalobkyni i cestovné, žalobkyně neobdržela od Obvodního soudu pro [adresa] souhlas s použitím svého osobního automobilu k cestě ze svého bydliště k soudnímu jednání nařízenému dne [datum] a zpět do svého bydliště. Žalobkyně tak za této situace měla buď použít prostředky hromadné dopravy nebo osobní automobil bez toho, aby soud cestovné osobním automobilem uznal jako náklady účelně vynaložené, nadto cestovné ve výši [částka] je nadhodnocené. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl a přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši [částka].

11. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalované, namítla, že odvolání žalované by mělo být odmítnuto postupem dle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. pro nepřípustnost (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nadto je odvolání žalované nedůvodné, posuzované řízení ve vtahu k žalobkyni skončilo až dne [datum]. Žalobkyně tak byla až do úplného pravomocného skončení řízení v nejistotě ohledně výsledku řízení a v nejistotě o možném uložení povinnosti nahradit náklady řízení, v této souvislosti citovala z judikatury vztahující se k posouzení okamžiku skončení řízení. Soud I. stupně při hodnocení významu posuzovaného řízení přikročil k ponížení o 5 %, neboť odvolací řízení se týkalo toliko výroku o náhradě nákladů řízení. S tímto žalobkyně nesouhlasí s ohledem na své majetkové poměry (výši invalidního důchodu). Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nepřípadný, pokud argumentuje přiměřenou výší odškodění [částka]. Dále je zřejmé, z jakého důvodu soud I. stupně navýšil odškodnění pro složitost věci.

12. Žalobkyně byla nucena k jednání cestovat sama, přičemž si nebyla vědoma povinnosti, že by musela předem žádat o souhlas soudu. Nadto využila cestu vozidlem jelikož utrpěla zlomeninu dolní končetiny, pro kterou je mj. uznána invalidní. Pro značnou vzdálenost místa bydliště žalobkyně ([adresa]) od sídla soudu a komplikovanou dopravu bylo využití vozidla nutností. Zdůraznila, že výčet nákladů řízení obsažený v § 137 odst. 1 o. s. ř. je demonstrativní. Žádala odmítnutí odvolání žalované a přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Rovněž žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobkyně. Ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně stran stanovení základní částky ve výši Kč [částka] za rok řízení. Pokud jde o rozsah a počet úkonů Okresního soudu v [adresa] za účelem posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od placení soudních poplatků, pak soud je nezávislý a není omezen taxativním rozsahem úkonů, které má k tomuto účelu provést. Inflační vlivy nemohou být důvodem pro navýšení finančního zadostiučinění. Žalovaná se ztotožňuje s úvahou prvostupňového soudu, že posuzované řízení nebylo složité a nesouhlasí s odvolací námitkou stran navýšení základní částky o 30 % z důvodu tvrzeného aktivního postupu žalobkyně v řízení. Setrvává nadále na svém stanovisku, že je na místě snížení základní částky o 15 % pro tzv. sdílenou újmu. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni nelze hodnotit jako zvýšený.

14. Žalobkyně v replice ze dne [datum] zdůraznila, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku nezpochybňovala, že došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, zopakovala odvolací námitky stran výše základní částky odškodnění s ohledem na konkrétní okolnosti případu i stran hodnocení jednotlivých kritérií zakotvených v ust. § 31a OdpŠk. V neposlední řadě zopakovala odvolací návrh.

15. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), po zopakování dokazování spisem Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že toliko odvolání žalované je důvodné, byť přisvědčil i dílčí odvolací námitce žalobkyně stran hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci.

17. Z vyjádření žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] se podává, že se vyjadřovala k žádosti tamějšího žalobce o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud uložil tamějšímu žalobci zaplatit žalobkyni (v procesním postavení žalované) náklady řízení před prvostupňovým soudem ve výši [částka] a náklady odvolacího řízení ve výši [částka]; usnesení prvostupňového soudu o zastavení řízení nabylo právní moci [datum].

18. Předně není důvodná námitka žalobkyně, aby odvolání žalované bylo odmítnuto postupem dle ust. § 218 písm. b) o. s. ř., neboť odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující [částka], k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). V posuzovaném případě však bylo v době vydání napadeného rozsudku peněžité plnění převyšující [částka].

19. Není důvodná odvolací námitka dílčí nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu takové deficity, jež by byly na újmu procesních práv účastníků, nevykazuje, což ostatně vyplývá mimo jiné ze skutečnosti, že na podkladě odůvodnění napadeného rozsudku byli účastníci schopni zformulovat odvolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 100/2013).

20. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu cit. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

21. Pro určení celkové délky řízení je rozhodující okamžik, kdy došlo k zahájení řízení, v posuzovaném případě však byla žalobkyně v nejistotě ohledně výsledku řízení od okamžiku, kdy nahlédla do spisu ([datum]) a měla možnost se seznámit s obsahem žalobního návrhu (jinými slovy, kdy byla seznámena s tím, co je po ní žalující stranou žádáno), je tak nerozhodné, kdy se na nahlédnutí do spisu objednala, neboť měla povědomí, že se nějaké řízení vede. Konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí ([datum]), které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko), celkově posuzované řízení trvalo 3 roky a 8,5 měsíce. Nutno však zdůraznit, že odvolací soud přihlédl ke konkrétním okolnostem projednávané věci, kdy posuzované řízení mělo dvě fáze, první fáze od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení ohledně částky [částka] s přísl. a druhá fáze, kdy bylo vedeno řízení od [datum] do [datum] toliko o nákladech řízení, jak bylo soudem I. stupně zjištěno (odst. 4 napadeného rozsudku). Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

22. Přisvědčil žalobkyni po zhodnocení jednotlivých kritérií dle ust. § 31a OdpŠk, že jí náleží odškodnění v penězích, avšak v odlišné, než požadované výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení a zhodnocení jednotlivých kritérií (§ 31a odst. 3 Odpšk), nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy [částka] za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko). Soud I. stupně nepochybil, pokud nevycházel ze základní vyšší částky odškodnění ročně, neboť celkovou délku řízení ještě nelze považovat za extrémní, jinými slovy délka posuzovaného řízení byla sice násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, nikoliv však extrémně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně namítla, že řízení bylo extrémně dlouhé, neboť de facto se jednalo o řízení o osvobození od soudních poplatků tamějšího žalobce, tuto argumentaci nelze přijmout, předmětem posuzované řízení bylo zaplacení částky [částka] s přísl., což ostatně sama žalobkyně zdůrazňuje v rámci hodnocení kritéria významu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Předně samotná délka řízení i postup soudu byly zohledněny při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, jak bude níže vyloženo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Potud nebyla odvolací námitka žalobkyně shledána důvodnou.

23. K námitce ekonomického ukazatele se vyjádřil Nejvyšší soud i v roce 2023 ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], vyložil, že ,,na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], a sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení sp. zn. [spisová značka]). Z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží rovněž Ústavní soud, jak patrno např. z bodů 43. až 45. odůvodnění jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 1303/21“. Odvolací soud tak tuto odvolací námitku žalobkyně rovněž neshledal opodstatněnou.

24. Pro úvahu stran stanovení přiměřeného odškodnění i s ohledem na odvolací námitku žalobkyně i žalované odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Odvolací soud hodnotil kritéria nejprve ohledně první fáze řízení. Pokud jde o složitost věci, pak dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud neshledává složitost procesní (bylo rozhodováno toliko o žádosti o osvobození od soudních poplatků, o zastavení řízení, o nákladech řízení). S ohledem na to, že věc vůbec nebyla meritorně projednávána, řízení nevykazovalo skutkovou složitost ani složitost právní. Tato fáze řízení proběhla toliko před soudem I. stupně. Odvolací soud tedy rozdílně od prvostupňového soudu nepřikročil pro toto kritérium k modifikaci.

25. Pokud jde o chování poškozeného, pak žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Žalobkyně namítla, že v rámci svých podání opakovaně upozorňovala na nečinnost, z obsahu podání žalobkyně učiněných v roce 2020 až 2022 však bylo zjištěno, že se vyjadřovala k žádosti tamějšího žalobce o osvobození od soudních poplatků, kterou shledala nedůvodnou, nikoliv, že by žádala výslovně odstranit průtahy v řízení, které by výslovně specifikovala (např. formou stížnosti apod.), či by jinou formou upozorňovala na nečinnost; odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně neshledal důvod pro navýšení odškodnění pro toto kritérium.

26. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci, řízení bylo stiženo opakovaně obdobím nečinnosti (od [datum], kdy bylo řízení zahájeno, do [datum] cca 7 měsíců, kdy prvostupňový soud vyzval tamějšího žalobce k zaplacení soudního poplatku z žalobního návrhu, dále od [datum], kdy žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, do [datum], kdy o této žádosti tamějšího žalobce rozhodl), lze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že soud v posuzovaném řízení vyzve žadatele k doložení poměrů ve lhůtě kterou mu určí, může přistoupit i k další výzvě, pokud žadatel vše pro rozhodnutí nedoloží, tedy lze usuzovat, že by mělo být o této žádosti rozhodnuto v řádech měsíců, o této žádosti však bylo rozhodnuto po cca po dvou letech, což významně prodloužilo celkovou dobu řízení, byť v mezidobí soud rozhodoval o zastavení řízení ve vztahu k 2. žalovanému. Z ustálené judikatury dovolacího soudu plyne, že důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení sp. zn. [spisová značka]). Průtah, který dle skutkových zjištění prvostupňového soudu posuzované řízení zatížil ve fázi řízení před Okresním soudem v [adresa] (celkem více jak dva roky) a jenž měl zároveň podstatný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení, však již svým rozsahem takové závažné pochybení představuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Tyto skutečnosti bylo nutno promítnout do hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci a nutně vedly k navýšení odškodnění o 20 %, soud I. stupně tak nesprávně uzavřel, že tuto skutečnost zohlednil již v závěru o nepřiměřené délce řízení a formě odškodnění.

27. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o [podezřelý výraz], zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak není možno podřadit posuzované řízení o zaplacení částky [částka] z titulu tvrzené pohledávky. Pokud žalobkyně namítla, že v době probíhajícího posuzovaného řízení byla vyššího věku, pak tuto námitku odvolací soud důvodnou neshledal. V roce 2020 dosáhla žalobkyně 60 let, osobami v pokročilejším věku není myšleno osoby starší 60ti let. Období věku od 60 do 74 let je považováno za rané stáří, zatímco věk nad 75 let za vlastní stáří. Osobami v pokročilejším věku je tedy myšleno osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a [podezřelý výraz] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn 2292/2012). Hlediskem svědčícím pro promptní vyřízení případu může být též [podezřelý výraz] účastníka řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), z lékařských zpráv se podává, že žalobkyně trpěla nepříznivým [podezřelý výraz] charakteru již dlouhodobě od roku 2013, což nemá souvislost s délkou posuzovaného řízení (jinými slovy [podezřelý výraz] žalobkyně nebyly způsobené řízením); nebylo ani tvrzeno, že by se v důsledku probíhajícího řízení její [podezřelý výraz] zhoršil, nelze tak přihlédnout k tomu, jak účastník subjektivně vedení řízení vnímá. V této fázi řízení odvolací soud hodnotil význam řízení pro žalobkyni jako standardní. Přisvědčil naopak žalobkyni, že snížený význam neodůvodňuje skutečnost, že žalobkyně vedla jiné soudní řízení s žalovaným.

28. Při úvaze o snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílené újmy, tedy doplňkového kritéria, soud přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a k tomu, že sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně vedla spor (v procesním postavení žalované) v zájmovém souladu spolu se svými manželem a syny, kdy se bránila žalobnímu požadavku z titulu tvrzené pohledávky, soud I. stupně tak správně přikročil k ponížení odškodnění pro kritérium sdílené újmy. Odvolací soud přistoupil pro toto kritérium k ponížení odškodnění o 15 %.

29. Pokud žalobkyně zmiňovala samotný výsledek řízení, pak judikatura je ustálena v závěru, že samotný výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není sám o sobě rozhodný pro posouzení vzniku nemajetkové újmy, neboť ta vzniká v důsledku nepřiměřené délky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

30. Žalobkyně namítla, že s ohledem na osobu tamějšího žalobce (vícekrát soudně trestaný recidivista) byl charakter žalobního návrhu difamační a dehonestující, k čemuž doložila listinné důkazy, tyto prvostupňový soud pro nadbytečnost neprovedl (viz odst. 13 napadeného rozsudku), s čímž se odvolací soud ztotožňuje, neboť osoba tamějšího žalobce a řízení, jichž byl účastníkem, není pro posouzení věci relevantní.

31. Pokud jde o druhou fázi řízení, pak usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení ohledně žalobního požadavku na zaplacení částky [částka] s přísl. zastaveno, v této fázi řízení lze hodnotit význam řízení pro žalobkyni jako bagatelní (nepatrný), neboť předmětem odvolacího řízení byly pouze náklady řízení, soudem I. stupně bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), toliko žalobkyně (v procesním postavení žalované) brojila proti výroku o náhradě nákladů řízení odvoláním, kdy odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že zavázal tamějšího žalobce zaplatit žalované náklady řízení před prvostupňovým soudem ve výši [částka] a náklady odvolacího řízení ve výši [částka]. Nutno zdůraznit, že žalobkyně nebyla v nejistotě, že by byla zavázána k vyšší částce, kterou tvoří náklady řízení, když žádný z účastníků nebyl právně zastoupen a žádný soudní poplatek nebyl v průběhu posuzovaného řízení zaplacen. Za tuto fázi řízení 6,5 měsíce činí odškodnění celkem [částka], kdy pro kritérium významu bylo na místě přistoupit k ponížení o 90 % na částku [částka], pro další (výše uvedená) kritéria nebyly v této fázi řízení shledány podmínky pro modifikaci.

32. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které trvalo celkem [hodnota] roky a 8,5 měsíce s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozeného, plně odpovídá částka [částka] (1. fáze řízení [částka] a 2. fáze řízení [částka]). Odvolací soud vyšel za první fázi řízení (3 roky a 2 měsíce) z celkové částky [částka] ([částka] + [částka] + 1x [částka] + [částka]), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v konečném výsledku modifikoval - navýšil o 20 % pro postup orgánů veřejné moci a ponížil o 15 % pro sdílení újmy. Za druhou fázi řízení (6,5 měsíce), kdy bylo vedeno řízení toliko o nákladech řízení, vyšel z částky [částka] ([částka] + [částka]), kterou ponížil pro nepatrný význam o 90 % na částku [částka], celková výše přiměřeného odškodnění tak činí [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění [částka], je žalobní návrh ohledně další požadované částky nedůvodný.

33. Odvolací soud poukazuje na věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve věci rodinného příslušníka (syna) žalobkyně, kterému bylo poskytnuto odškodnění za délku shodného posuzovaného řízení ve výši [částka] (§ 13 o. z.).

34. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žaloba ohledně částky [částka] s přísl. se zamítá a v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) jej jako věcně správný dle ust. 219 o. s. ř. potvrdil.

35. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří 3 hotové výdaje po [částka] dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za vyjádření ze dne [datum], přípravu na jednání a za účast na jednání dne [datum].

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla v této fázi řízení úspěšná, náleží jí tak účelně vynaložené náklady řízení , které tvoří 2 hotové výdaje po [částka] dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., za odvolání a vyjádření k odvolání žalobkyně. Za účelně vynaložený náklad nelze považovat přípravu k jednání odvolacího soudu, když předmětem odvolacího řízení nebyla jiná právní problematika, než řešená před prvostupňovým soudem.

Poučení