58 Co 51/2025 - 272

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 270 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. září 2024, č. j. 10 C 23/2024-244 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že žaloba ohledně částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 5. 2. 2024 do zaplacení se zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 35 154 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 11 894,30 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 17. 9. 2024 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 470 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 800 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku na náhradu k rukám advokáta žalobce částku 35 154 Kč (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal vůči žalované (žalobou doručenou soudu I. stupně dne 2. 2. 2024) zaplacení částky 1 270 000 Kč (s příslušenstvím) jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a písemné omluvy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“) za trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem (řízení vedené před Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] – dále též jen „trestní řízení“).

3. Žalobu odůvodnil tím, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením [orgán] orgánu ze dne 13. 12. 2016 pro podezření, že žalobce měl zavázat společnost [právnická osoba]. k provádění [Anonymizováno], ačkoliv k tomu společnost nebyla řádně registrována, čímž měl žalobce poskytnout součinnost při snaze dosáhnout neoprávněného prospěchu vylákáním úhrad z prostředků [nazev] za neoprávněně vykázané [Anonymizováno]. Dne 24. 8. 2020 byla na žalobce podána obžaloba pro jednání kvalifikované jako účastenství spáchané formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) na zvlášť závažném zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jednak zločin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku; rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 4. 3. 2022 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu (zákon č. 124/1961 Sb.); odvolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce bylo usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 7. 2. 2023 zamítnuto. Žalobce tak byl trestně stíhán od 13. 12. 2016 do 7. 2. 2023, tj. více než 6 let. Ohledně způsobené újmy žalobce uvedl, že je uznávaným [funkce], [funkce] a byl významným [funkce] jedné z [právnická osoba], kdy se jej trestní stíhání velmi osobně dotýkalo, od uveřejnění informací o jeho obvinění v médiích byla jeho dobrá pověst zničena. Byl aktivním sportovcem žijícím zdravým životním stylem; vlivem nezákonného trestního stíhání však utrpěl velkou újmu na svém zdraví, potýkal se s psychickými i fyzickými zdravotními potížemi, trpěl depresemi, poruchami spánku a byl nucen užívat antidepresiva a hypnotika; jeho zdravotní potíže se stupňovaly a vyústily až v jeho hospitalizaci na jednotce intenzivní péče kvůli plicní embolii a trombóze bez jiné prokázané prvotní příčiny, než je chronický stres. Trestní stíhání zasáhlo i ostatní členy jeho rodiny, kdy nejvíce utrpěl vztah s jeho ženou. Zároveň se žalobce musel vyrovnat s tím, že jeho matka, která už na světě neměla nikoho jiného než jeho, zemřela s vědomím, že její syn možná půjde do vězení. V rámci medializace věděli jeho kolegové a podřízení, že je trestně stíhán. Žalobce byl v té době [funkce] a [funkce] na [nazev] [právnická osoba], velká část kolegů a podřízených v důsledku trestního stíhání vůči němu změnila chování a částečně se od něj odvrátila. Žalobce byl nucen odstoupit ze své funkce [funkce] a vzdát se kandidatury na [funkce] a taktéž musel opustit [orgán] [nazev], což pro něj bylo mimořádně ponižující a frustrující. V rámci [nazev], jejíž je [funkce], musel žalobce omezit své aktivity z důvodu problémů se soustředěním a nedostatku energie. Z těchto důvodů i přijal nabídku pracovat v zahraničí (konkrétně v [adresa], kde od rodu 2021 do roku 2022 působil); učinil tak na základě dohody s managementem [právnická osoba] i [právnická osoba] v rámci tzv. [Anonymizováno]. Žalobce dne 4. 8. 2023 předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která právnímu zástupci žalobce dne 2. 2. 2024 doručila stanovisko, ve kterém žalobci přiznala odškodnění v částce 230 000 Kč z požadované částky 1 500 000 Kč, proto se v rámci tohoto řízení domáhá rozdílu.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 4. 8. 2023 předběžně uplatnil mj. nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným trestním stíháním v částce 1 500 000 Kč a na omluvu, nesporovala ani žalobcem popsaný průběh trestního řízení. Ke své obraně uvedla, že žalobce byl na základě předběžného projednání nároku již odškodněn částkou 230 000 Kč a byla mu poskytnuta požadovaná písemná omluva. Při posuzování uplatněného nároku bylo přihlédnuto k tomu, že žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, kdy státní zástupce navrhoval trest v trvání 7,5 až 8,5 let odnětí svobody; že stíhané jednání souviselo s pracovní činností žalobce; že trestní stíhání trvalo cca 6 let a 2 měsíce (od převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání žalobcem dne 14. 12. 2016 do pravomocného skončení trestního řízení dne 7. 2. 2023). Byla pak zohledněna žalobcem tvrzená újma (jak ji popisuje v žalobě) s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl v péči psychiatra již od roku 2014 a že (podle lékařské zprávy – propouštěcí zprávy ze dne [datum] a „přehledu vykázané péče“) žalobce měl určité zdravotní obtíže již v době předcházející trestnímu stíhání. Medializaci za situace, kdy nebyl zjištěn žádný exces ze strany orgánů činných v trestním řízení, nelze přičítat státu.

5. Usnesením ze dne 1. 7. 2024 (č. j. [spisová značka]) soud I. stupně řízení pro částečně zpětvzetí žaloby zastavil v rozsahu požadované písemné omluvy, která byla žalobci ze strany žalované poskytnuta.

6. Soud I. stupně vyšel z průběhu trestního řízení (jak byl popsán v žalobních tvrzeních shora), který byl (stejně jako předběžné uplatnění žalovaného nároku u žalované a výsledek jeho projednání žalovanou) mezi účastníky nesporný. Dále vyšel po provedeném dokazování (listinami, svědeckými výpověďmi a účastnickou výpovědí žalobce) ze skutkových zjištění, jak je popsal pod body 6. až 41. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje).

7. Po právní stránce soud I. stupně dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované z titulu vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 12. 2016, když trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), byl-li žalobce v trestním řízení pravomocně zproštěn obžaloby.

8. Při určení odškodnění (formy, případně výše zadostiučinění) za nezákonné trestní stíhání vycházel ve smyslu judikatury z celkové délky řízení, z povahy trestní věci a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce jako poškozeného.

9. Co se týká délky trestního stíhání, ta v daném případě dosáhla 6 let a necelých dvou měsíců (od 13. 12. 2016 do 7. 2. 2023, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Městského soudu v [adresa]). Povaha trestní věci záležela v tom, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro účastenství spáchané formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zvlášť závažném zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a pro zločin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tedy šlo o majetkovou trestnou činnost, která nepůsobí zvýšené společenské odsouzení (na rozdíl od násilných trestných činů), žalobce byl (dle návrhu státního zástupce) ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na 8,5 let.

10. Stran dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce soud I. stupně uvedl, že trestním stíháním byla zasažena čest, důstojnost a dobré jméno žalobce, částečně i rodinný a profesní život, došlo k zásahu i v oblasti volnočasových aktivit žalobce, ke změně v jeho chování, trestní stíhání se odrazilo i na zdraví žalobce. Konkrétně měl za prokázané, že žalobce byl zasažen na své cti a důstojnosti, neboť trestní stíhání vešlo ve známost a vědělo o něm širší okolí žalobce, když trestní stíhání bylo značně medializováno; žalobce je v rámci své profesní a [nazev] činnosti velmi známou a uznávanou osobou, na trestní stíhání byl dotazován v zaměstnání, na [nazev] půdě a rovněž o něm věděli i jeho kamarádi. Zásah do cti, důstojnosti a dobrého jména žalobce byl o to intenzivnější, že žalobce si velmi zakládal na svém dobrém jménu a bezúhonnosti, když v předmětné době byl [funkce] na [nazev] a měl značný zájem se stát [funkce], kdy měl i velkou šanci uspět, nebýt trestního stíhání (jak potvrdil svědek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]). Ostatně i okolí žalobce jej vnímalo jako čestného a rovného člověka. Žalobce byl aktivní i ve [obor] oblasti, kdy publikoval v ČR i v zahraničí, přičemž trestní stíhání se ho dotklo i v této sféře, kdy např. byl odmítnut do katalogu, ve kterém publikovali všichni špičkoví [funkce] (jak potvrdila svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]). Žalobce se značně dotýkalo, že byl spojován s [nazev] [jméno FO], který byl rovněž obžalovaný v dané trestní věci, a že orgány činné v trestním řízení vůči němu postupovaly bez jakýchkoli relevantních podkladů, jak nakonec potvrdil trestní soud. Trestním stíháním byl zasažen profesní život žalobce, neboť mu trestní stíhání znemožnilo učinit karierní postup v rámci [nazev] sféry; žalobce byl v dané době na vrcholu svých duševních i fyzických sil, když tyto byly zbrzděny trestním stíháním. Z důvodu stresu, mediálního tlaku byl žalobce donucen přijmout zaměstnání v zahraničí, kde působil cca 1 rok, vrátil se jen z toho důvodu, že mu umírala matka (což potvrdila manželka i dcera žalobce). Od žalobce se v důsledku trestního stíhání odvrátila i část jeho kolegů a kamarádů (jak vyplynulo z účastnického výslechu žalobce a svědka [tituly před jménem] [jméno FO]). Z účastnického výslechu a svědeckých výpovědí dále vyplynulo, že žalobce se více uzavřel do sebe, byl málomluvný, odtažitý, začal i více pít alkohol, pročež vyhledal i odbornou pomoc svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která jej léčila. Pokud žalovaná v tomto ohledu namítala, že žalobce se již dříve léčil pro psychiatrické problémy (jak vyplývá z přehledu poskytnuté zdravotní péče), svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, že v předmětném období se jednalo o psychické problémy, které přímo souvisely s předmětným trestním stíháním, když žalobce trpěl nespavostí, depresemi (což potvrdili i další svědci). Svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] bylo dále prokázáno, že psychické problémy byly současně provázeny i somatickými projevy. Dle svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce vedle poruch spánku a depresivních stavů, byl léčen právě tímto svědkem pro vertebrogenní potíže (onemocnění páteře, která recidivují, vrací se, přicházejí třeba i akutně, napodobují až infarkt). V předmětné době byl žalobce hospitalizován na jednotce intenzivní péče z důvodu plicní embolie právě v důsledku probíhajícího trestního řízení, když žalobce byl ve značném stresu, žil i ve značné obavě z hrozícího trestu, kdy mu hrozil několikaletý nepodmíněný trest odnětí svobody. Trestní stíhání mělo dopady i do rodinného života, kdy manželka a nejstarší dcera měly rovněž poruchy psychického rázu; v důsledku trestního stíhání žalobce pominula běžná rodinná pohoda, což mělo i vliv na manželský život, kdy žalobce z důvodu stresu odešel na rok pracovat do zahraničí, když zbytek rodiny zůstal v [adresa]. V době probíhajícího trestního řízení i žalobci umírala matka, které z tohoto světa odešla s vědomím, že její syn je trestně stíhán, což potvrdily i ve svých svědeckých výpovědích manželka a dcera žalobce.

11. Soud I. stupně dospěl k závěru, že pro zásahy do osobnostní sféry je třeba žalobci přiznat peněžité zadostiučinění. Při stanovení jeho výše vyšel (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu R 67/2016) z porovnání s jinými případy, u nichž měl za to, že vykazují podobné znaky s nyní projednávanou věcí. Ve výsledku shledal přiměřeným odškodněním částku 700 000 Kč. Při zohlednění žalovanou mimosoudně poskytnuté částky 230 000 Kč žalobě vyhověl ohledně částky 470 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení od 5. 4. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

12. Úrok z prodlení přiznal (dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zkráceně jen „o. z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku u žalované dle § 14 OdpŠk (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), tj. od 5. 4. 2024, uplatnil-li žalobce nárok u žalované dne 4. 8. 2023 a lhůta šesti měsíců tak uplynula dne 4. 2. 2024.

13. O lhůtě k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), s tím, že takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž nevyšly najevo žádné okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, na kterého je třeba pohlížet jako na procesně úspěšného, přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále případně jen „AT“) v tehdy platném znění, jak je specifikoval pod bodem 73. odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, který brojila proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. a souvisejícímu nákladovému výroku III. Podle žalované nelze s přiznáním peněžitého zadostiučinění v celkové výši 700 000 Kč souhlasit, když konstatovaní porušení práva, poskytnutá omluva a již vyplacená peněžitá náhrada ve výši 230 000 Kč je satisfakcí zcela dostačující, spravedlivou a odpovídající prokázaným dopadům nezákonného trestního stíhání do jednotlivých sfér života žalobce. V rámci provádění dokazování před soudem I. stupně dle názoru žalované nebyly zjištěny a prokázány žádné zásahy do osobnostní a zdravotní sféry žalobce, které by žalovaná již nezohlednila v rámci předběžného projednání předmětného nároku. Rovněž pak žalovaná nesouhlasí se závěry a interpretací soudu I. stupně ve vztahu ke srovnatelné judikatuře obdobných věcí. Prvostupňový soud vzal za prokázanou újmu na zdraví žalobce ve vícero rovinách, nevypořádal se však se všemi skutečnostmi plynoucími z provedeného dokazování. Například u plicní embolie jednoznačně uzavřel, že tato byla způsobena důsledkem nezákonného trestního stíhání žalobce, respektive způsobená stresem z tohoto trestního stíhání, zcela však pominul, že plicní embolii mohl žalobce prodělat již v minulosti (tj. cca v roce 2009), jak vyplývá z propouštěcí lékařské zprávy ze dne [datum]; jednoznačný závěr soudu I. stupně o vzniku tohoto onemocnění v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce je tak minimálně nepodložený provedeným dokazováním, neboť plicní embolii žalobce nejspíše prodělal již cca 7 let před zahájením předmětného trestního stíhání a není tak zde dána žádná příčinná souvislost mezi tímto onemocněním a trestním stíháním žalobce. Ohledně tvrzených zásahů do psychické sféry osobnosti žalobce pak žalovaná nepochybuje, že k určitým zásahům do této oblasti zdraví žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo (což zohlednila v rámci předběžného projednání uplatněného nároku), avšak skutečnost, že žalobce od roku 2014 do roku 2018 docházel k psychiatrovi a následně od roku 2018 zřejmě již jen k psychologovi, nesvědčí o nějakém zhoršení psychického stavu žalobce. U tvrzených potíží se zády se soud I. stupně ne zcela dostatečně vypořádal s tím, že z přehledu poskytnuté lékařské péče jednoznačně vyplývá, že na rehabilitace a fyzioterapie chodil žalobce ještě před trestním stíháním, z čehož lze usuzovat, že nějakými zdravotními potížemi i v této oblasti žalobce trpěl ještě před jeho zahájením, což opět přerušuje příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a dopady do zdravotní sféry žalobce. Zvolenou srovnávací judikaturu žalovaná označila „částečně za nesprávně interpretovanou“, a to jak ve vztahu k otázce běhu času, tak výše životní úrovně v České republice s tím, že ze srovnávaných případů není zřejmé (i přesto, že jsou tato rozhodnutí v obdobných věcech poměrně staršího data), že by se životní úroveň v České republice za cca 12 let zvýšila o více jak 300 % tak, aby z částky přiznané v roce 2013 ve výši cca 200 000 Kč mohla být pouhým odkazem na „současnou ekonomickou realitu“ částka přiznávaná v roce 2024 ve výši 700 000 Kč. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé žalobu zamítl a zároveň aby žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Písemné vyjádření k odvolání žalované podáno nebylo.

17. Při jednání odvolacího soudu žalovaná setrvala na svém stanovisku. Právní zástupce žalobce označil odvolání žalované za nedůvodné. Uvedl, že neobsahuje žádné nové skutečnosti či důkazy, na něž by žalobce již v průběhu řízení nereagoval. Ohledně námitek žalované ke způsobu srovnání obdobné judikatury ze strany soudu I. stupně uvedl, že poukazovala-li žalovaná na to, že v jednom srovnávaném případě byl poškozený odškodňován za dvě trestní stíhání, je třeba připomenout, že odškodnění náleží poškozenému za újmu, která mu v důsledku trestního stíháním vznikla, a nikoliv za počet trestních stíhání, že „jedno trestní stíhání může člověku způsobit větší újmu než deset jiných“. Označila-li žalovaná jeden ze srovnávaných případů za excesivní, podle názoru žalobce naopak v označeném případě soud I. stupně nesprávně přihlížel k dopadům, které mělo trestní stíhání v tamní věci do ekonomické sféry tamního žalobce, a sice že po dobu trestního stíhání měl snížen plat; to je otázka přímé škody v podobě ušlého zisku, a nikoliv imateriální újmy; soud I. stupně k tomuto v rámci srovnání vůbec neměl přihlížet a dá se říct, že tamní případ měl být odškodněn nižší částkou, než případ projednávaný. Pokud žalovaná namítla, že soud I. stupně odškodnění nepřiměřeně navýšil pro změny ekonomické situace, soud I. stupně přihlédl nejen k této skutečnosti, ale v rámci srovnávací judikatury přihlédl i k dalším skutečnostem, přičemž v projednávané věci byla újma žalobce mnohem vyšší než ve srovnávaných případech; nebylo to tedy jediné hledisko, k němuž soud I. stupně přihlédl. Ohledně závěrů o promítnutí trestního stíhání do fyzického zdraví žalobce uvedl, že je sice pravdou, že nikdy nemůže být 100 % jistota, zda nějaký zdravotní následek bezprostředně souvisí s trestním stíháním poškozeného, nicméně v projednávané věci závěry ohledně plicní embolie jako následku trestního stíhání žalobce vyplynuly z provedeného dokazování, a to zejména z propouštěcí lékařské zprávy ze dne [datum]. Nebylo naopak prokázáno, že by žalobce prodělal plicní embolii ještě před zahájením trestního stíhání; byla tam sice taková eventualita, nicméně z ničeho nevyplynulo že by se tak skutečně stalo. Navíc je notorietou, že stres má obvykle následek v psychickém i fyzickém zdraví člověka. Pokud jde o zpochybňovaný vliv trestního stíhání na psychické zdraví žalobce, provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že trestní stíhání mělo do psychického zdraví závažné dopady, žalobce byl léčen s poruchami spánku, zažíval úzkosti, deprese, byl medikován, o tom, že to bylo v důsledku trestního stíhání, nemůže být pochyb. Navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé jako věcně správný potvrzen.

18. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), v rozsahu odvoláním napadeném při nařízeném jednání. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

19. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů odpovídající skutková zjištění, věc rovněž správně právně posoudil. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se zabýval intenzitou nemajetkové újmy žalobce, když prvý předpoklad odpovědnosti státu – nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestní stíhání) - byl mezi účastníky nesporným. Správně tak vycházel z charakteru trestné činnosti, výše trestní sazby, délky trestního řízení a z dopadů trestního stíhání do osobní sféry žalobce, rovněž správně provedl porovnání s jinými obdobnými případy. Odvolací soud nicméně shledal opodstatněnou námitku žalované, že výše přiznaného odškodnění těmto závěrům neodpovídá.

20. Odvolací soud zcela sdílí závěry soudu I. stupně, že v důsledku trestního stíhání byla zasažena čest, důstojnost a dobré jméno žalobce. Nebylo sporu o tom, že žalobce je uznávaným [funkce], [funkce] a byl významným [funkce] jedné z [právnická osoba], tj. v rámci své profesní a [Anonymizováno] je velmi známou a uznávanou osobou. Trestní stíhání, které bylo značně medializováno (byť lze přesvědčit závěru soudu I. stupně, že ho nelze přičítat na vrub orgánů činných v trestním stíhání a tedy státu), se tedy žalobce velmi osobně dotýkalo, když se o něm vědělo v jeho zaměstnání i na [nazev] půdě; část kolegů a podřízených v důsledku trestního stíhání vůči žalobci změnila chování a částečně se od něj odvrátila; věděli o něm i přátelé žalobce. Zásah do cti, důstojnosti a dobrého jména žalobce byl pro žalobce o to intenzivnější, že si velmi zakládal na svém dobrém jménu a bezúhonnosti, i okolí jej vnímalo jako čestného a rovného člověka (viz svědectví [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]).

21. Lze mít rovněž za prokázané (výpovědí svědků – ošetřujících lékařů žalobce, zmíněnou propouštěcí zprávou) žalobcem tvrzené a soudem I. stupně zohledněné dopady trestního stíhání do psychického i fyzického zdraví žalobce. V této souvislosti lze přisvědčit argumentaci právního zástupce žalobce uvedenou v jeho přednesu na jednání odvolacího soudu, že je notorietou, že v důsledku stresu se mohou fyzické a psychické potíže zhoršovat, přičemž v projednávané věci bylo prokázáno, že právě v průběhu trestního stíhání byl žalobce hospitalizován s plicní embolií (skutečnost, že ji žalobce mohl prodělat již před zahájením trestního stíhání byla jen ničím nepodloženou úvahou žalobce při přijetí k hospitalizaci); právě v průběhu trestního stíhání se žalobci podle výpovědi jeho ošetřující lékařky prohloubily jeho psychické potíže (projevující se úzkostmi, depresemi, poruchami spánku), žalobce byl medikován. Lze uzavřít, že trestní stíhání žalobce tedy bylo minimálně jedním z důvodů zhoršení zdravotního stavu žalobce.

22. Pokud je o tvrzené dopady na [nazev] půdě, nelze přehlédnout, že to byl sám žalobce, kdo se na základě vlastního uvážení rozhodl vzdát se funkce [funkce] na [nazev] a rezignovat na kandidaturu na funkci [funkce], je tak zřejmé, že se tak stalo na základě jeho vlastního uvážení a rozhodnutí, čímž absentuje příčinná souvislost mezi trestním stíháním a vnikem újmy. Nelze tedy přisvědčit soudu I. stupně v tom, že by trestním stíháním bylo zasaženo do profesního života žalobce v tom smyslu, že by mu znemožnilo učinit karierní postup v rámci [nazev] sféry. Rovněž nelze opomenout, že pracovní postavení žalobce v rámci [nazev], jejíž je [funkce], zůstalo trestním stíháním nedotčeno. Ani práci v zahraničí na prestižní [obor] v rámci tzv. [Anonymizováno] nelze označit za negativní dopad do osobnostní sféry žalobce, pokud jde o jeho profesní život, jestliže se k její realizaci došlo na základě dohody se zaměstnavatelem.

23. Bylo však prokázáno (vypovědí manžely žalobce, jeho dcery i žalobce samotného), že trestní stíhání mělo (pro změny chování žalobce v důsledku trestního stíhání) negativní dopad do rodinného života žalobce (zmizela rodinná pohoda, oddělené soužití rodiny po dobu působení žalobce v zahraničí).

24. V této souvislosti odvolací soud při zvažování výše odškodnění nepovažoval za přiléhavý závěr soudu I. stupně o nutnosti poskytnout žalobci v daném případě „podstatně vyšší“ odškodnění než přiznané odškodnění ve výši 445 000 Kč v porovnávaném případě vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] pod sp zn. [spisová značka]), který soud I. stupně odůvodnil tím, že v daném případě bylo trestní stíhání žalobce o rok delší než v porovnávaném případě a žalobce je známou osobou a současně tím, že přišel o možnost ucházet se o post [funkce], kdy tato skutečnost nebyla prokázána, resp. učinil tak na základě svého vlastního rozhodnutí. Jinak je totiž porovnávaný případ s danou věcí si podobný zejména majetkovým charakterem trestných činů (v porovnávaném případě šlo o trestní stíhání pro podvod následně překvalifikované na porušení povinnosti při správě cizího majetku), trestní sazbou 2 až 8 let odnětí svobody a medializací případu; poškozený v porovnávané věci měl dopady do psychického zdraví, byť oproti žalobci v daném případě nevyhledal odbornou pomoc.

25. V dalším soudem I. stupně s danou věcí porovnávaném případě, vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]), bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 875 000 Kč. Tento porovnávaný případ si je s danou věcí podobný majetkovým charakterem trestných činů (v porovnávaném případě šlo o trestní stíhání pro podvod posléze překvalifikované na porušování povinnosti při správě cizího majetku), délkou trestního stíhání (v porovnávaném případě trvalo dobu 5 let a 10 měsíců), značnou medializací případu. Rovněž poškozený v porovnávaném případě byl (stejně jako žalobce v daném případě) bezúhonnou osobou s významným postavením ([funkce]) a hrozil mu obdobný trest odnětí svobody 5-12 let a posléze (po předkvalifikaci) trest kratší (do 5 let); žalobce byl v daném případě trestním stíháním rovněž zasažen ve zralém věku na vrcholu pracovních schopností jako poškozený v porovnávané věci. Osobní, rodinný a pracovní život tamního poškozeného byl oproti žalobci vážně narušen. V důsledku trestního stíhání došlo u tamního poškozeného k rozpadu jeho manželství (u žalobce byla jen narušena rodinná pohoda), v rámci svého zaměstnání byl tamní poškozený značně degradován (naopak žalobce v rámci svého zaměstnání nezaznamenal žádné dopady), tamní poškozený zaznamenal (oproti žalobci, který nic takového netvrdil) ekonomické dopady způsobené v krácení platu na 50 % po dobu trestního stíhání. Byť lze připustit námitku žalobce, že se tamní poškozený může v souvislosti s krácením platu domáhat náhrady škody (ušlého zisku), nelze pominout ekonomické dopady po dobu trestního stíhání na životní úroveň tamního poškozeného a jeho rodiny. Tyto odlišnosti jsou podle názoru odvolacího soudu důvodem pro podstatně nižší zadostiučinění, než k jakému dospěl soud I. stupně v napadeném rozsudku.

26. Další soudem I. stupně srovnávané případy (první u Městského soudu v [adresa] projednávaný pod sp. zn. [spisová značka] a druhý u Obvodního soudu pro [adresa] projednávaný pod sp. zn. [spisová značka]) nejsou dle názoru odvolacího soudu pro porovnání s danou věcí vhodné již z toho důvodu, že v obou případech byli poškození stíháni vazebně, v druhém případě šlo navíc o cizince těžce zdravotně postiženého. V poslední soudem I. stupně srovnávaném případě (vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]) bylo nezákonným trestním stíháním poškozené přiznáno odškodnění ve výši 210 000 Kč za situace, kdy byla stíhána pro obdobnou majetkovou trestnou činnost jako žalobce (podvod posléze překvalifikovaný na porušování povinnosti při správě cizího majetku) s obdobnou trestní sazbou odnětí svobody, ovšem s délkou trvání 7 let a s dopady do rodinného a pracovního života, kdy přišla o zaměstnání.

27. Odvolací soud účastníkům předestřel rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. [spisová značka], jímž byla shledána jako dostatečné zadostiučinění poškozenému nezákonným trestním stíháním žalovanou uhrazená částka 100 000 Kč (při zohlednění částky 200 000 Kč přiznané za souběžné trestní stíhání). Šlo o případ, kdy tamní žalobce byl stíhán pro majetkovou trestnou činnost (trestný či podvodu), hrozil mu trest odnětí svobody od 2 do 8 let, případ byl medializován, ovšem (oproti případu žalobce) trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 a půl měsíce, čímž byla snížena intenzita újmy a poškozený byl dopadům trestního stíhání vystaven po kratší dobu, na druhou stranu hlavní zásah (oproti žalobci) byl shledán v profesní oblasti tamního poškozeného, kdy trestní stíhání bylo jedním z důvodů (tedy nikoliv jediným) proč nebyl jmenován [funkce], jeho kariéra však nebyla nijak vážně a nevratně narušena, byl-li jmenován do jiné významné pozice - [funkce].

28. Odvolací soud při srovnání dopadů nezákonného [podezřelý výraz] stíhání v porovnávaných případech s dopady do osobností sféry žalobce dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že nezákonným trestním stíháním bylo vážně zasaženo do cti, důstojnosti a dobrého jména žalobce jako významné osoby v [nazev] i profesní oblasti, jeho zdraví i rodinného života, nikoliv však do jeho profesního života (jeho postavení v zaměstnání se nezměnilo, stále je [funkce]) a života na [nazev] půdě (sám žalobce se rozhodl odstoupit z postu [funkce] a nekandidovat na [funkce]), lze za odpovídající odškodnění nemajetkové újmy považovat částku 500 000 Kč. Při zohlednění žalovanou dobrovolně žalobci uhrazené částky 230 000 Kč je na místě žalobci přiznat částku 270 000 Kč včetně příslušenství.

29. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) tak, že žalobu ohledně částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 5. 2. 2024 do zaplacení zamítl, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím, a to v obou případech dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce je třeba považovat za plně procesně úspěšného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud tak přiznal žalobci náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“).

31. Náklady, které žalobce na uplatnění svého práva v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložil, sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024. Náklady právního zastoupení tvoří odměna po 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč - § 7, § 9 odst. 4 písm. a/AT) za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání prvostupňového soudu dne 29. 4. 2024, dne 24. 6. 2024 a dne 2. 9. 2024, doložené porady s klientem dne 25. 4. 2024, dne 20. 6. 2024 a dne 29. 8. 2024 - § 11 odst. 1 písm. a/, c/, d/ a g/ AT) s tím, že za účast na jednání dne 24. 6. 2024 byl přiznán pouze 1 úkon, když jednání bylo přerušeno od 11:17 hodin do 12:00 hodin a v takovém případě se přestávka přesahující 30 minut nevtahuje do jednání a je promeškaným časem, který se účtuje podle § 14 odst. 3 AT, tj. v daném případě 2x po 100 Kč; dále 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT), to vše s 21 % DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, ve výši 5 754 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně náleží částka 35 154 Kč.

32. V odvolacím řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení. Ty tvoří odměna za právní zastoupení za 1 úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne 13. 3. 2025) ve výši 9 380 Kč (dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a/AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 počítáno z tarifní hodnoty 270 000 Kč), 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025), vše s 21 % DPH. Celkem žalobci na náhradě nákladů řízení odvolacího soudu náleží částka 11 894,30 Kč. Poradu s klientem dne 12. 3. 2025 v trvání jedné a půl hodiny nelze svojí délkou považovat za účelný úkon právní pomoci s ohledem na odvolací argumentaci.

Poučení