58 Co 67/2025 - 1138

Rubrum

Městský soud v [adresa] jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 250 612 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. října 2024, č. j. 7 C 326/2016-1094 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (I.) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení (II.) se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 8 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 17. 10. 2024 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 250 612 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 10. 2016 do zaplacení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce na náhradu nákladů řízení 169 242,10 Kč (výrok II.), a rozhodl, že žalovanému se po právní moci tohoto rozsudku vrací nespotřebovaná část zálohy na náklady důkazu ve výši 38 600 Kč (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak v projednávané věci rozhodl o žalobě (doručené mu dne 23. 12. 2016), kterou se žalobce domáhal původně vůči [právnická osoba] (jako žalované č. [hodnota]) a proti žalovanému [právnická osoba] [adresa] (jako žalovanému č. [hodnota]) úhrady žalované částky jako bezdůvodného obohacení získaného na úkor žalobce bezesmluvním užíváním pozemků v žalobě specifikovaných (dále též jen „pozemky“ nebo „předmětné pozemky“) o celkové výměře 760 m2 ve vlastnictví žalobce. Vydání bezdůvodného obohacení žádal za období od 1. 4. 2014 do 30. 9. 2016 (dále též jen „žalované období“), tj. za 1 003 dnů. Na pozemcích se nachází místní komunikace II., v jednom případě III., třídy, přičemž za užívání pozemků nebylo žalobci nic hrazeno. Ekvivalentem bezdůvodného obohacení, ke kterému na úkor žalobce došlo, je obvyklá výše nájemného za užívání předmětných pozemků. Žalobce stanovil obvyklou výši nájemného za užívání předmětných pozemků podle znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 7. 11. 2016 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] částkou 350 Kč/1 m2/rok, nicméně uplatnil nárok pouze ve výši regulované ceny obvyklého nájemného (dle cenové regulace dle výměrů Ministerstva financí č. 01/2014, č. 01/2015 a č. 01/2016), kdy výše nájemného činí 120 Kč/1 m2/ročně. Žalobce se dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu ode dne následujícího po uplynutí lhůty ve výzvě žalobce ze dne 16. 9. 2016, zaslané žalovanému, do zaplacení.

3. Soud I. stupně usnesením ze dne 6. 12. 2017 (č. j. [spisová značka]) řízení vůči žalované č. [hodnota] (tj. [právnická osoba]) zastavil dle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) pro zpětvzetí žaloby žalobcem vůči uvedené žalované. Řízení bylo nadále vedeno vůči žalovanému č. [hodnota] ([právnická osoba] [adresa]), který je dále označován jako „žalovaný.“ 4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Ke své obraně namítal, že není pasivně věcně legitimován, neboť z existence veřejného statku na předmětných pozemcích nemá žádný majetkový prospěch; dále namítal rozpor uplatněného nároku s dobrými mravy, pokud žalobce nabyl předmětné pozemky již jako zastavěné, ze spekulativních důvodů a za účelem vymáhání nároků z titulu bezdůvodného obohacení po straně žalované; při stanovení výše bezdůvodného obohacení nelze bez dalšího vycházet z horní hranice regulované ceny, ale je namístě zkoumat cenu obvyklou; znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] neobsahuje ani jednu srovnatelnou nájemní smlouvu, tvrzení žalobce, že jsou znalkyní porovnávány obdobné pozemky, není ze znaleckého posudku ověřitelné a znalecký posudek je nepřezkoumatelný; žalovaným nejsou uzavírány smlouvy o dlouhodobém nájmu pozemků zastavěných komunikacemi z důvodu existence tělesa komunikace na předmětném pozemku; užívání pozemku zastavěného tělesem komunikace k obvyklému účelu podléhá institutu obecného užívání dle § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které je bezplatné.

5. Soud I. stupně konstatoval, že žalovaný dne 5. 9. 2024 uhradil žalobci celkem částku 312 253,55 Kč představující úhradu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků – s označením spisové značky řízení [spisová značka] – za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 ve výši 189 290 Kč dle znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen zkráceně „[právnická osoba]“) a dále zákonné úroky z prodlení, které vyčíslil ke dni 30. 6. 2024 v částce 118 145,49 Kč a ke dni zaplacení 5. 9. 2024 v částce 4 818,06 Kč, to vše za účelem odklizení tohoto soudního sporu. Žalobce přijetí částky 312 253,55 Kč potvrdil dopisem ze dne 11. 9. 2024, odeslaným žalovanému doporučeně dne 13. 9. 2024. Nicméně v něm uvedl, že nebylo možné zjistit, k jaké jeho pohledávce vůči žalovanému se platba vztahuje, pročež uhrazenou částku započítává na pohledávku ze sporu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod č. j. [spisová značka], když žalovaný určitou částku na tuto pohledávku v minulosti již plnil, proto žalobce uhrazenou částku započítává jako úhradu naběhlých úroků z prodlení. Toto stanovisko žalovaného prezentoval mj. právní zástupce žalovaného na ústním jednání dne 19. 9. 2024. Žalobce tedy nevzal žalobu v rozsahu uhrazené jistiny v částce 189 290 Kč včetně (správně vypočteného) zákonného úroku z prodlení zpět.

6. Soud I. stupně vyšel při svém rozhodování z nesporných tvrzení účastníků, že v žalovaném období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 byl vlastníkem předmětných pozemků (parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa]) žalobce; dle zápisu v katastru nemovitostí mají pozemky povahu ostatní plochy – ostatní komunikace, na pozemcích parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] se nacházejí místní komunikace III. třídy, pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] vznikl oddělením od původního pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] za účelem přesného zaměření skutečného provedení stavby tělesa komunikace a nachází se na něm místní komunikace II. třídy; na všech třech pozemcích se místní komunikace nacházely již v okamžiku, kdy je žalobce koupí nabyl do svého vlastnictví; užívání pozemků žalobce pro účely místních komunikací není mezi účastníky žádným způsobem smluvně upraveno; žalovaný za užívání pozemků žalobci neposkytuje žádné plnění; kupní cena za pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] činila 40 000 Kč, za pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] činila 30 000 Kč a za pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] činila 32 400 Kč; žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 16. 9. 2016 k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků, které žalovaný odmítl vydat.

7. Mezi účastníky tedy byla sporná výše obvyklého nájemného v místě a čase za užívání předmětných pozemků pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K otázce výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků bez právního důvodu pro žalované období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 byla v řízení k důkazu mj. provedena celá řada znaleckých posudků, včetně posudku revizního (a to znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 11. 2016 – předložený žalobcem; znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba] - ze dne 22. 5. 2019 – předložený žalovaným; znalecké posudky společnosti [právnická osoba] ze dne 22. 1. 2020 a za dne 27. 1. 2021 – předložené žalobcem; znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19. 1. 2017 – předložený žalobcem; znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba]. ze dne 9. 9. 2020 – předložený žalobcem; znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba] ze dne 21. 3. 2021 – předložený žalobcem; revizní posudek [jméno FO] ze dne 28. 10. 2022 - soudem ustanoveného znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí; znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 31. 10. 2023 – předložený žalobcem), dále odborné vyjádření ([tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 8. 2024). Současně byli vyslechnuti někteří znalci a jeden svědek (na ústním jednání dne 11. 2. 2022 znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a znalec [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem]; na ústním jednání dne 4. 6. 2024 revizní znalec [tituly před jménem] [jméno FO]). Skutková zjištění z provedených znaleckých posudků a výslechů soud I. stupně popsal pod bodem 13. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Pod bodem 14. odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně popsal, které z navržených důkazů nepovedl a z jakého důvodu. Pod bodem 15. odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně konstatoval, že vyšel z rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka] a č. j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 19. 6. 2023 a ,,ve smyslu § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) stran rozhodování soudů v obdobných věcech se podrobně zabýval všemi v řízení provedenými znaleckými posudky a podklady, z nichž znalci vyšli a zejména tím, z jakých podkladů jednotliví znalci vycházeli, jak z odborného hlediska hodnotili posudky jiných znalců, jak přesvědčivé byly jejich závěry a případně, jak své závěry obhájili při ústním výslechu. Soud se taktéž zabýval obsahem výpovědí vyslechnutých znalců.“ Vysvětlil, z jakého důvodu se přiklonil k závěrům vyplývajícím z rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka] (ve které Městský soud v [adresa] v obdobné věci týkající se týchž účastníků po posouzení obdobných znaleckých posudků totožných autorů, pouze zaměřených na jiné konkrétní pozemky, kdy v některých případech se jednalo o zcela totožné znalecké posudky zahrnující více pozemků, včetně výpovědí znalců, dospěl k závěru, že ke správným hodnotám dospěl znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba]), a nikoliv k závěrům vyplývajícím z rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] (ve které – shodně jako v projednávané věci na rozdíl od věci sp. zn. [spisová značka] – byl proveden revizní znalecký posudek a soud podle tohoto revizního znaleckého posudku, který využil porovnávací metodu, rozhodl). Dospěl totiž k závěru, že z revizního posudku vyhotoveného v projednávané věci vyjít nemůže, neboť revizní znalec [jméno FO] (který byl vyslechnut na ústním jednání dne 4. 6. 2024) tento svůj posudek neobhájil, nesplnil znalecký úkol. Jeho posudek soud I. stupně hodnotil jako „zcela minimalistický“, u každého přezkoumávaného znaleckého posudku znalec pouze stručně uvedl, zda jej doporučuje či nikoliv, sám obvyklé nájemné nestanovil, ačkoliv to bylo součástí jeho znaleckého úkolu dle usnesení o ustanovení revizního znalce ze dne 6. 6. 2022, č. j. [spisová značka]. Revizní znalec pouze stručně konstatoval, že správná je metoda porovnávací, a nikoliv simulovaného nájemného, kterou považuje za subjektivní, nicméně sám žádná porovnání neprováděl, žádné nájemní smlouvy neporovnával ani nevyhledával a pouze konstatoval, že obvyklá výše nájemného je ve výši maxima výměru, tedy nejvyšší možná regulovaná cena. Takto zjednodušený závěr podle soudu I. stupně nelze přijmout, neboť se jedná o závěr povrchní a velice zjednodušující, nikoliv vzešlý z kvalifikovaného odborného a podrobného zkoumání a porovnávání, ať již smluv nájemních či vyhledávání smluv kupních na obdobné pozemky. Své závěry prezentované v revizním znaleckém posudku znalec na ústním jednání nedokázal obhájit žádnými relevantními argumenty kromě odkazu na maximální výši regulovaného nájemného dle výměru. Soud I. stupně (pod bodem 16. odůvodnění napadeného rozsudku) uvedl, že se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v [adresa] vyplývajícím z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], že znalecké posudky je nutné zkoumat podrobně včetně jejich podkladů, a že není na místě bez dalšího vyjít ze znaleckých posudků předložených žalobcem jen z toho důvodu, že je jich více s obdobnými závěry, a nikoliv ze znaleckého posudku [právnická osoba] předloženého žalovaným, neboť se znalci oslovení žalobcem ve svém postupu vzájemně shodli a použili porovnávací metodu, která má dle zákona přednost. Prvostupňový soud v projednávaní věci „přisvědčil argumentu“, že pozemky ve znaleckých posudcích předložených žalobcem (včetně znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která použila metodu simulovaného nájemného) porovnatelné s předmětnými pozemky nejsou, a to buď z důvodů týkajících se charakteru pozemků či délky a účelu pronájmu. Podle názoru soudu I. stupně není (stejně jako ve věci sp. zn. [spisová značka]) v projednávané věci stěžejní otázkou, jaká metoda má být pro vyčíslení obvyklého nájemného použita, zdali metoda porovnávací či metoda simulovaného nájemného, ale zda lze vůbec najít porovnatelné pronajaté pozemky, aby mohla být porovnávací metoda z hlediska obvyklého nájemného vůbec aplikována. Pokud takové pozemky objektivně nejsou k dispozici, je vhodnější použití metody simulovaného nájemného. Pod body 17. až 19. odůvodnění napadeného rozsudku rozvedl důvody, pro které nevyšel ze závěrů znaleckých posudků předložených žalobcem, a naopak vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba].

8. Soud I. stupně tedy (jak konstatoval pod bodem 20. odůvodnění napadeného rozsudku) vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] (shodně jako Městský soud v [adresa] v typově obdobné věci sp. zn. [spisová značka]). Konstatoval, že průměrná cena pozemků v Kč/1 m2 byla pro pozemek v k.ú.[Anonymizováno][adresa] zjištěna ve výši 2 166,91 Kč, výsledná hodnota nemovité věci po zaokrouhlení byla zjištěna ve výši 624 000 Kč; průměrná cena pozemků v Kč/1 m2 byla pro pozemek v k.ú. [adresa] zjištěna ve výši 2 284,64 Kč, výsledná hodnota nemovité věci po zaokrouhlení byla zjištěna na 356 000 Kč; průměrná cena pozemků v Kč/1 m2 byla pro pozemek v k.ú. [adresa] zjištěna ve výši 2 166,91 Kč, výsledná hodnota nemovité věci po zaokrouhlení byla zjištěna na 685 000 Kč. Kapitalizační míra byla vypočtena na 4,29 %. Na základě toho bylo stanoveno obvyklé nájemné za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 částkou 189 290 Kč, což činí za pozemek v k.ú. [adresa] 940 Kč, za pozemek v k.ú. [adresa] 520 Kč a za pozemek v k.ú. [adresa] 830 Kč. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně shrnul (pod bodem 21. odůvodnění napadeného rozsudku) tak, že vlastníkem předmětných pozemků parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], majících dle zápisu v katastru nemovitostí povahu ostatní plochy – ostatní komunikace, byl od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 žalobce; předmětné pozemky žalobce jsou a v rozhodné době byly zastavěny místními komunikacemi ve vlastnictví žalovaného; na těchto pozemcích se v rozhodném období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 a také před rozhodným obdobím nacházely místní komunikace II. a III. třídy; žalovaný předmětné pozemky užíval bez právního důvodu, když žádná písemná smlouva pro dotčené období neexistovala a nebyla prokázána, resp. ani tvrzena, ani existence jakékoliv ústní smlouvy s žalobcem nebyla prokázána ani tvrzena; žalovaný žalobci za užívání pozemků nehradil žádné finanční plnění; obvyklé nájemné všech předmětných pozemků za rozhodné období činí dle znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] částku 189 290 Kč; žalobce se pokoušel o uzavření nájemních či jiných smluv, ať již na tyto či jiné pozemky, což žalovaný odmítl; v současné době již žalobce vlastníkem předmětných pozemků není, poté co žalovaný nevyužil předkupní právo za navrhovanou cenu pozemků, byly předmětné pozemky i další pozemky zastavěné místními komunikacemi, které žalobce vlastnil, prodány společnosti [právnická osoba], která je současným vlastníkem.

9. Po právní stránce soud I. stupně dospěl k závěru, že již na základě samotné skutečnosti, že na předmětných pozemcích se nachází komunikace II. a III. třídy vzniká žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného z těchto pozemků, které je žalovaný povinen žalobci vydat, když v případě užívání těchto pozemků žalovaným se jedná o plnění bez právního důvodu (ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“), odkázal příkladem i na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 1848/2016, sp. zn. 28 Cdo 3082/2018 nebo sp. zn. 28 Cdo 2304/2021). Žalobcem uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení neshledal v rozporu s dobrými mravy (s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]) s odůvodněním, že jakkoliv žalobce skutečně nabyl předmětné pozemky mimořádně výhodně, navíc po žalovaném požadoval vyšší než obvyklé nájemné, pak to byl žalovaný, kdo byl fakticky nečinný a žalobci neposkytl až do září 2024 ani částečné plnění, které by se dle jeho znaleckých posudků blížilo obvyklému nájemnému z pozemků zastavěných komunikací. Aby bylo možno předmětný nárok zamítnout, musí být rozpor uplatněného nároku s dobrými mravy zjevný (§ 8 o. z.), přičemž takový závěr nelze v dané věci učinit. Podmínky pro zamítnutí žaloby pro její rozpor s dobrými mravy tedy nejsou splněny. Kromě toho žalovaný dne 5. 9. 2024 uhradil žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 189 290 Kč včetně zákonných úroků z prodlení, tj. celkem žalovaný uhradil žalobci částku ve výši 312 253,55 Kč představující úhradu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 ve výši dle znaleckého posudku [právnická osoba] (ve výši 189 290 Kč) a dále zákonné úroky z prodlení, které žalovaný (ve správné výši) vyčíslil ke dni 30. 6. 2024 (ve výši 118 145,49 Kč) a ke dni zaplacení 5. 9. 2024 (ve výši 4 818,06 Kč). Úhrada uvedené částky žalovaným žalobci na jeho bankovní účet byla mezi stranami nesporná. Soud I. stupně „nepřisvědčil“ námitce žalobce, že předmětnou částku započetl na jiné tvrzené nároky – konkrétně na úroky z prodlení z dříve zaplacené částky na jiný spor (sp. zn. [spisová značka] vedený u Obvodního soudu pro [adresa]). Soud I. stupně tak učinil z důvodu, že „platební poukaz ze dne 5. 9. 2024 platbu jednoznačně identifikoval odkazem na spisovou značku tohoto řízení (s označením [spisová značka]). Úhradu bezdůvodného obohacení žalovaný logicky vysvětlil, když uvedl, že na výzvu soudu ke smírnému vyřešení sporu se jednalo o snahu žalovaného o odklizení sporu. Soud I. stupně uzavřel, že v rozsahu částky 189 290 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 10. 2016 do zaplacení (dne 5. 9. 2024) se sice jedná o oprávněný nárok žalobce, nicméně za situace, kdy byl uhrazen před vydáním rozhodnutí ve věci samé, avšak žalobce nevzal svoji žalobu v uhrazeném rozsahu zpět, musel soud I. stupně (s odkazem na § 154 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen ,,o. s. ř.“– dle jehož odst. 1 je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení) žalobu zamítnout v celém rozsahu, když ve zbývající části (nad rámec uhrazeného bezdůvodného obohacení včetně zákonného úroku z prodlení) žalovaný nárok posoudil jako nedůvodný.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 147 odst. 1 o. s. ř., náhradu nákladů řízení (jak pod bodem 25. odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil) poměrně rozdělil podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci a přiznal žalobci 50 % z nákladů řízení (úspěch žalobce v rozsahu 75 % po odečtení úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %) spočívajících v zaplacením soudním poplatku, v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále případně jen „AT“) a v části znalečného. O lhůtě k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, jímž brojil proti výroku o věci samé (I.) a nákladovému výroku (II.). Uvedl, že soud I. stupně pochybil 1) při stanovení výše přiznaného bezdůvodného obohacení, 2) pokud pominul jeden řádně podaný důkaz „v podobě znaleckého posudku s doložkou podle ustanovení § 127a o. s. ř.“ a 3) pokud „ignoroval právní úkon žalobce, který žalobce učinil zcela podle pravidel stanovených platným občanským zákoníkem“. Namítl, že odůvodnění postupu, kdy soud I. stupně při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] ze dne 22. 5. 2019, jsou „nejasné, mlhavé, v mnohém se opírající o nepravdivá fakta a v důsledku tedy asi i nepřezkoumatelné“, pokud soud I. stupně k tomu v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že (bod 16.) „se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v [adresa] vyplývajícím z rozhodnutí [spisová značka] … zda lze vůbec najít porovnatelné pronajaté pozemky, aby mohla být porovnávací metoda z hlediska obvyklého nájemného vůbec aplikována. Pokud takové pozemky objektivně nejsou k dispozici, je vhodnější použití metody simulovaného nájemného… přisvědčil argumentu, že pozemky ve znaleckých posudcích předložených žalobcem (včetně znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která použila metodu simulovaného nájemného) porovnatelné s předmětnými pozemky nejsou.“, dále zmiňuje (bod 19.) závěry revizního znalce a k nim dodává, že revizní znalec „pouze velmi stručně a zjednodušeně odkázal na cenový výměr [orgán], resp. jeho maximum. Z tohoto důvodu soud považuje stejně jako Městský soud v [adresa] ve věci [spisová značka] za přesvědčivé argumenty znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], která při neexistenci srovnatelných nájemních smluv zvolila pro stanovení obvyklého nájemného metodu simulovaného nájemného vycházející z kupních smluv, které již v době koupě žalovaným byly zastavěny místními komunikacemi stejně jako pozemky předmětné.“, a uzavírá, že (bod 20.) „po důkladném uvážení všech výše popsaných zjištěných skutečností přijal závěry znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], a to shodně jako Městský soud v [adresa] v typově obdobné věci [spisová značka]“. Soud I. stupně neuvádí žádné relevantní argumenty, proč by např. nájemní smlouvy použité ve vzorku smluv znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], nebo znalecké kanceláře [právnická osoba], byly nevhodné; „sám sebe přesvědčuje“, že neexistují vhodné nájemní smlouvy, neučinil žádné vlastní relevantní zhodnocení provedených důkazů, ale jen ,,slepě přetlumočil“ jeden závěr jednoho rozhodnutí Městského soudu v [adresa], který byl navíc později překonán pro předmětný spor jiným a přiléhavějším rozhodnutím Městského soudu (č. j. [spisová značka]). Jelikož „sám sebe bez argumentů přesvědčil“, že vhodné nájemní smlouvy neexistují, došel k závěru, že musí použít znalecký posudek [právnická osoba], který nájemní smlouvy ve znaleckém posudku nemá. Soud I. stupně svůj závěr o neexistenci srovnatelných nájemních smluv žádným jasným logickým argumentem nevysvětluje, jen k tomu uvádí, že (bod 18.) „z celkového dokazování vyplynulo, že srovnatelné nájemní smlouvy (z hlediska účelu a délky pronájmu a charakteru pozemku) dohledat nelze“, že (bod 19.) „má soud za to, že v daném specifickém případě srovnatelné nájemní smlouvy dohledat nelze“, že (bod 25.) „objektivně neexistuje dostatečný počet vzorků srovnatelných nájemních smluv“. Navíc hodnocení vzorku smluv pro znalecký posudek je otázkou odbornou, která přísluší zodpovědět znalcům, a nikoliv soudu (k tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1029/2019, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016, sp. zn. 22 Cdo 1785/2009). Žalobce dále soudu I. stupně vytkl, že přehlédl nedostatky znaleckého posudku [právnická osoba] v odvolání specifikované, týkající se použitého srovnávacího materiálu – vzorku kupních smluv, postupu znalce při stanovení obvyklého nájemné. Dále namítl, že pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že je třeba použít metodu simulovaného výpočtu obvyklého nájemného, a tedy znalecký posudek [právnická osoba], nemohl pominout k důkazu provedený znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl předložen na výzvu prvostupňového soudu, v němž byla rovněž použita metoda simulovaného nájemného počítaného ze vzorku kupních smluv a při ocenění nemovitostí bylo postupováno shodně, jako k věci přistoupil i znalecký posudek [právnická osoba]. Žalobce dále namítl, že základním úkolem soudem ustanoveného revizního znalce bylo zhodnotit jiné znalecké posudky, přičemž k tomuto hodnocení jiných znaleckých posudků neměl soud I. stupně žádné relevantní výhrady, pročež nemohl „kvůli své nespokojenosti se závěrem revizního znalce o obvyklé ceně nájmu“, odmítnout i závěr revizního znalce hodnotící jiné znalecké posudky. Revizní znalec srozumitelně vysvětlil, že nedoporučuje použití znaleckého posudku [právnická osoba], vyložil, jaké k tomu má důvody. Za takových okolností tedy soud nemohl ze znaleckého posudku [právnická osoba] vyjít, aniž by srozumitelně vyvrátil závěry revizního znalce o nepoužitelnosti tohoto znaleckého posudku. V souvislosti s revizním znaleckým posudkem se soud I. stupně podle mínění žalobce dopustil ještě dalšího pochybení, pokud v bodě 15. napadeného rozsudku tvrdí, že „vyšel z rozhodnutí č. j. [spisová značka] ze dne 8. června 2023 Městského soudu v [adresa] a z rozhodnutí č. j. [spisová značka] a [spisová značka] ze dne 19. července 2023“, ač vyšel pouze ze staršího rozhodnutí č. j. [spisová značka]. Podle názoru žalobce měl soud I. stupně vyjít „právě spíše“ z rozhodnutí č. j. [spisová značka], [spisová značka], a to minimálně z toho důvodu, že se jedná o rozhodnutí, v němž soudy použily revizní znalecké posouzení, stejně jako se stalo v projednávané věci, naopak v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] žádné revizní znalecké posouzení nebylo. Při hodnocení znaleckého posudku [právnická osoba] ze dne 22. 1. 2020 soud I. stupně pominul, že i tento znalecký posudek zpochybňuje znalecký posudek [právnická osoba]. Dále úplně přehlédl znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba]. ze dne 20. 2. 2020, předložený žalobcem k důkazu dne 24. 8. 2023 právě ke zpochybnění znaleckého posudku [právnická osoba]; přitom i tento znalecký posudek sděluje, že kupní ceny, ze kterých vyšel znalecký ústav [právnická osoba], nelze považovat za ceny obvyklé a nelze na jejich základě stanovit obvyklé nájemné. Žalobce shrnul, že vedle vnitřní problematičnosti posudku [právnická osoba] (např. nekvalitní až nepoužitelný vzorek kupních smluv), stály před soudem I. stupně 4 znalecké posudky, které poukazovaly na nesprávnost znaleckého posudku [právnická osoba] (revizní posudek, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], znalecký posudek [číslo] a znalecký posudek [právnická osoba] č. [číslo]), soud I. stupně přesto bez řádného vyvrácení zmíněných důkazů vyšel právě ze znaleckého posudku [právnická osoba]. Takový postup žalobce označil za neobhajitelný, navíc za situace, kdy podle předchozího rozhodování odvolacího soudu (č j. [spisová značka]) bylo potřebné přihlížet zejména ke stanovisku revizního znalce. Žalobce rovněž argumentoval k nesprávnému posouzení soudem I. stupně právního úkonu žalobce, kdy žalovaným v průběhu řízení zaplacenou částku započetl na úroky z pohledávky v jiném sporu vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Ve vztahu k nákladovému výroku namítl, že napadený rozsudek závisel na znaleckém posouzení, což je přesně situace předvídaná § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud I. stupně přitom plně vyhověl žalobci a přiznal mu nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jen jeho výši odvozoval podle znaleckého posudku, měl tedy přiznat plnou náhradu nákladů žalobci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v jeho napadené části změnil, a rozhodl zcela v souladu se žalobním návrhem žalobce, a aby v plném rozsahu přiznal žalobci náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil, napadený rozsudek označil za věcně správný a odvolání žalobce za nedůvodné; navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Pokud žalobce soudu I. stupně vytýká, že vycházel z rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka], a nikoli z rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2023, č. j. [spisová značka], kdy dle jeho názoru je toto rozhodnutí přiléhavější a „překonává“ rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], pak žalovaný argumentuje zejména tím, že se Městský soud v [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka] podrobně zabývá různými znaleckými posudky užívajícími různou metodiku v případě stanovení obvyklé výše nájemného za pozemky, které jsou trvalo dotčené stavbou komunikace ve vlastnictví jiné osoby, přičemž po provedeném dokazování uzavřel, že při určování obvyklé výše nájemného nelze vycházet z posudků založených žalobcem z důvodu neexistence srovnatelných vzorků pro užití porovnávací metody, ale je namístě užít znalecký posudek předložený žalovaným ([právnická osoba]), který užívá metodu výnosovou, tj. metodu simulovaného nájemného, kdy obvyklá výše nájemného je simulována z uzavřených kupních smluv na pozemky pod komunikacemi trvale užívanými veřejností k dopravě. Odmítl tak posudky předložené žalobcem a své rozhodnutí podložil znaleckým posudkem [právnická osoba]. V projednávané věci je důkazní situace velmi podobná, žalobce znovu předkládá znalecké posudky stejných znalců, kteří užívají stejné postupy a stejné „srovnatelné" vzorky. Přes opakovaně konstatovanou nepoužitelnost těchto posudků jako podkladů pro meritorní rozhodnutí ve věci žalobce na těchto posudcích stále zakládá výši svých tvrzených nároků. Podle názoru žalovaného v projednávané věci nejsou dány žádné relevantní důvody, proč by se měl soud I. stupně odchýlit od vysloveného právního závěru Městského soudu v [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobcem poukazované rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2023, č. j. [spisová značka], žalovaný označil za exces v rozhodování v obdobných sporech, který se příčí předchozí judikatuře odvolacího soudu. Názoru, že se jedná o exces v rozhodovací praxi a že nelze hovořit o „překonání rozsudku ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka]“, nasvědčuje i jiné a časově pozdější usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 2. 8. 2023, č. j. [spisová značka], ve kterém odvolací soud neodkazuje na rozhodnutí ze dne 19. 7. 2023, č. j. [spisová značka], ale právě naopak na své rozhodnutí ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka], a na usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 8. 2024, č. j. [spisová značka]. Rovněž není přiléhavý argument žalobce, že je třeba vycházet z rozhodnutí ze dne 19. 7. 2023, č. j. [spisová značka], z důvodu, že byl v tomto řízení zpracován revizní znalecký posudek, když revizní znalec tento revizní posudek zatížil tak závažnými formálními a zejména obsahovými vadami, že je pro jakékoliv rozhodnutí soudu naprosto bezcenný a nepoužitelný. Soud I. stupně v nyní projednávané věci tak postupoval zcela správně, když odmítl znalecké posudky předložené žalobcem ([tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]), které jsou založeny na účelovém porovnání nesrovnatelných nájemních smluv, které nemají nic společného s pozemky, které jsou předmětem nyní projednávané věci. Posudek [tituly před jménem] [jméno FO] byl předložen v rozporu se zásadou koncentrace řízení, vedle toho soud I. stupně vyšel z toho, že tento posudek nelze vzít jako podklad pro řízení, neboť je užit nesprávný postup, je využíváno neodpovídajících a nesprávných vstupních podkladů a stanovení nájemného není ani řádně odůvodněno. Tyto odborné závěry jednoznačně vyplývají z odborného vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO], které bylo žalovaným k důkazu založeno v reakci na předložení posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobcem jako opomenutý důkaz poukazovaný posudek [právnická osoba], byl do spisu založen po koncentraci řízení. Otázka způsobu určení bezdůvodného obohacení je v tomto případě již dostatečně prejudikována (v této souvislosti žalovaný poukázal na řadu rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozhodnutími Nejvyššího nebo Ústavního soudu). Pokud žalobce uvedl, že platbu přijatou od žalovaného započetl na nárok uplatněný v jiném soudním sporu, týkající se vydání bezdůvodného obohacení za jiné období a za jiné pozemky vedený u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v tomto jiném soudním sporu se o tom nezmínil, nijak tuto platbu nezohledňuje, do svého návrhu smíru ji vůbec nezahrnuje. Odkazy žalobce na § 1932 a § 1933 o. z. naopak usvědčují žalobce z toho, že jedná v rozporu se zákonem, když v nyní projednávané věci je projednáván nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016, kdy ke splatnosti došlo dne 30. 9. 2016, oproti tomu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] vedeném pod sp. zn. [spisová značka] je projednáván nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2018 (se splatností dne 30. 9. 2019) a období od 1. 1. 2019 do 18. 2. 2020 (se splatnosti dne 30. 9. 2020), pokud by tedy byla pravda, že žalobce nevěděl, na kterou pohledávku žalovaný platí (což žalovaný rozporuje), postupoval žalobce v rozporu se § 1933 odst. 1 o. z., když platbu započetl na závazek, který nebyl nejdříve splatný. Žalovaný vyjádřil zásadní nesouhlas s argumentací žalobce, že měl z pohledu náhrady nákladů řízení plný úspěch ve věci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako formálně a věcně správný a aby žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Při jednání odvolacího soudu účastníci setrvali na svých stanoviscích.

14. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání projednal věc při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), kdy přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

15. Za účelem zpřesnění skutkového stavu odvolací soud jednak zopakoval důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 31. 10. 2024, z něhož se podává, že znalkyně při vypracování znaleckého posudku předmětné pozemky posuzuje jako pozemky stavební. Jednak doplnil dokazování návrhem žalobce na schválení soudního smíru ze dne 4. 11. 2024 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] vedeném pod sp. zn. [spisová značka], z něhož se podává, že nárok v uvedeném řízení uplatněný na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2018 byl splatný dne 30. 9. 2019 a za období od 1. 1. 2019 do 18. 2. 2020 byl splatný dne 30. 9. 2020.

16. Soud I. stupně provedl zcela dostatečné dokazování pro zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí v dané věci. Na základě soudem I. stupně řádně zjištěného skutkového stavu – po jeho dílčím upřesnění odvolacím soudem – bylo možné o odvolání žalobce rozhodnout. Soud I. stupně své rozhodnutí náležitě a pečlivě odůvodnil a odvolací soud zcela souhlasí s jeho skutkovými i právními závěry.

17. Odvolací soud zcela sdílí závěry soudu I. stupně, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení byl oprávněný pouze do částky 189 290 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 10. 2016 do zaplacení. Za situace, kdy žalovaný uhradil dne 5. 9. 2024 (tj. ještě před vyhlášením napadeného rozsudku) právě částku 189 290 Kč včetně požadovaného příslušenství, přičemž žalobce tomuto kroku žalovaného nepřizpůsobil svůj procesní postup v dané věci, soud I. stupně nepochybil, pokud žalobu zamítl v celém rozsahu.

18. Soud I. stupně v dané věci správně nepřisvědčil využitelnosti znaleckých posudků předložených žalobcem se zřetelem na jimi aplikovanou metodu stanovení obvyklého nájemného, pro kterou znalci neměli dostatečný srovnávací materiál. Řádně vysvětlil, proč své rozhodnutí (stejně jako to učinil Městský soud v [adresa] jako soud odvolací v rozsudku ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka] – kdy posuzoval nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním jiných pozemků zastavěných komunikacemi) založil na konkluzích posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], která pro určení obvyklého nájemného zvolila metodu simulovaného nájemného vycházející z kupních smluv, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemkům, které již v době převodu byly žalovaným zastavěny místními komunikacemi. Ani odvolací soud (ve smyslu §13 o. z.) neshledal důvody pro odchýlení se od postupu a závěrů ve věci sp. zn. [spisová značka] přijatých.

19. Jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti, metoda simulovaného nájemného ve věci požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za užívání obdobných pozemků byla použita nejen ve zmiňovaném rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka] (kdy dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne 10. 1. 2024, č. j. [spisová značka] a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. [spisová značka], ale i v rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 1. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (kdy ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]), dále v rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 2. 2021 ve věci sp. zn. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (dovolání proti němu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]; na horní hranici regulovaného nájemného nebylo žalobci bezdůvodné obohacení přiznáno ani rozsudkem Obvodní pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], potvrzeným rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (kdy ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]

20. Problematika ocenění prospěchu získaného bezesmluvním užíváním pozemku vlastníkem stavby na něm zřízené, aniž by jej k tomu opravňoval řádný právní titul, jež se stala spornou i v této věci, byla v judikatuře Nejvyššího soudu již několikrát řešena. Výsledkem je konstantně přijímaný závěr, dle něhož je za bezdůvodné obohacení ekvivalentní podle § 458 odst. 1, věty druhé, obč. zák., respektive § 2999 odst. 1, věty první, o. z. považována částka odvíjející se od hladiny obvyklého nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v rozhodném období cenou regulovanou, nemůže ani výše bezdůvodného obohacení přesáhnout sumu vymezenou cenovými předpisy (k tomu srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka], jakož i řadu v něm citovaných rozhodnutí). Nejvyšší soud již dříve vyslovil názor, že při zkoumání obvyklého nájemného je zapotřebí vždy vycházet z konkrétních okolností posuzované kauzy, jež jeho výši determinují, přičemž se připouští situace, v nichž nebude možné užití srovnávací metody, která proto nepředstavuje jediný výhradní způsob, jak se zkoumaného údaje dobrat (viz například v rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4843/2015, nebo sp. zn. 28 Cdo 946/2013). Nejvyšší soud vysvětlil např. ve shora citovaném rozsudku sp. zn. [spisová značka], že výše bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci (nemovitosti) se určí finančním obnosem odpovídajícím částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí (nemovitostí), zpravidla formou nájmu, a které by byl nájemce tedy povinen plnit dle nájemní smlouvy. Bylo-li by pak nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku vymezenou cenovými předpisy (viz též rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2578/98 nebo sp. zn. 28 Cdo 2777/2009, sp. zn. 30 Cdo 2063/2009). Uvedené ovšem zároveň neznamená, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena nižší než cena regulovaná. Je tedy na soudu, aby zjišťoval obvyklé nájemné i v případě, je-li regulováno stanovením maximální ceny, jestliže účastníci řízení tvrdí nebo v řízení vyjde jinak najevo, že obvyklá cena je pravděpodobně nižší než cena maximální (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1332/2012 nebo sp. zn. 28 Cdo 1425/2012, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017). Výše obvyklého nájemného je přitom závislá i na účelu a způsobu užívání – rozhodující proto je, jakým způsobem byl pozemek v rozhodném období skutečně užíván a jaké nájemné by za takové užívání věci byl uživatel nucen za normálních okolností platit (viz rozsudky Nejvyššího soudu z 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3310/2018, či z 27. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018).

21. Soud I. stupně se v souladu se shora uvedenými judikaturními východisky zcela správně zaměřil na zjišťování obvyklého nájemného. V situaci, kdy k řešení této odborné otázky bylo k důkazu provedeno několik znaleckých posudků se dostatečně zabýval jejich hodnocením s vědomím, že jeho úkolem nebylo a nemohlo být věcné přezkoumání odborných znaleckých závěrů, ale pouze hodnocení přesvědčivosti posudků. Přiléhavě vysvětlil důvody, které ho vedly k závěru, že je na místě vyjít ze závěrů znaleckého kanceláře [právnická osoba]. Rovněž zcela přiléhavě vysvětlil, za jakého důvodu nemohl přihlédnou k reviznímu posudku v projednávané věci vyhotovenému a odvolací soud se jeho argumentací zcela shoduje, pročež na ni odkazuje. Žalobcem poukazovaný posudek [právnická osoba]., který žalobce označil jako opomenutý důkaz byl do spisu založen 24. 8. 2023 (viz podání žalobce ze dne 24. 8. 2023 na č. l. 922 spisu a znalecký posudek ze dne 20. 2. 2020 na čl. 924 až 936 spisu), tedy po koncentraci řízení (dne 27. 5. 2021 – viz poslední strana protokol z jednání ze dne 27. 56. 2021 na č. l. 379 spisu), pročež soud I. stupně nepochybil, když jej k důkazu neprovedl. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je sice založen na metodě simulovaného nájemného, znalkyně však při jeho vypracování oceňovala předmětné pozemky jako pozemky stavební, ač jde na straně vlastníka o holé vlastnictví s ohledem na jejich zastavěnost pozemními komunikacemi, tedy předmětné pozemky nejsou jako stavební pozemky obchodovatelné.

22. Ohledně žalobcem namítaného započtení žalovaným v průběhu řízení uhrazené částky na nárok uplatněný v jiném sporu, je třeba vyjít z § 1933 o. z., který řeší situaci, že pokud je dlužník povinen plnit z několika závazků o stejné míře zajištění (tj. jako v nyní projednávané věci) a neurčí na kterou pohledávku plní, započte si věřitel platby na závazek nejdříve splatný. Splatnost v projednávané věci uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastala ke dni 4. 3. 2016, v řízení vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] uplatněný nárok v uvedeném řízení na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2018 byl splatný dne 30. 9. 2019 a za období od 1. 1. 2019 do 18. 2. 2020 byl splatný dne 30. 9. 2020. Lze tedy přisvědčit žalovanému, že i pokud by bylo možné přisvědčit argumentaci žalobce, že nevěděl, na kterou pohledávku žalovaný platí, postupoval žalobce v rozporu se zákonem (§ 1933 odst. 1 o. z., když platbu započetl na závazek, který nebyl nejdříve splatný. K takovému právnímu jednání tedy nelze pro jeho neplatnost přihlédnout.

23. Soud I. stupně tedy učinil zcela správný závěr o tom, v jaké výši byl žalovaný nárok důvodný a v jaké nikoliv. Pokud žalobce setrval na žalobě i po úhradě částky na žalovaný nárok právě v oprávněné výši, pak soud I. stupně žalobu zcela správně zamítl jako celek.

24. Odvolací soud nesdílí závěry soudu I. stupně ohledně náhrady nákladů řízení. Podle výsledku řízení byl žalobce ve sporu zcela neúspěšný, když jeho žaloba byla zamítnuta zcela, když dílem byl žalovaný nárok shledán nedůvodný a dílem žalobce nereagoval na chování žalovaného učiněné v průběhu řízení, byť v samém jeho závěru (jímž byl požadavek částečně uspokojen). Žalovanému proti žalobci náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady žalovaného nelze v projednávané věci pokládat náklady právního zastoupení – viz ustálená rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu v otázce posuzování účelnosti statutárními městy a jejich městskými částmi vynaložených nákladů na advokátní zastoupení v řízení. Předmětem tohoto sporu nebyla vysoce specializovaná problematika, s níž by se žalovaný nesetkával, když soudní spory o vydání bezdůvodného obohacení tohoto typu vedené proti [adresa] se v praxi objevují dlouhodobě a pravidelně; předpoklad dostatečného materiálního a personálního vybavení žalovaného ([nazev]) k vedení tohoto sporu, který souvisí se standardní správou [nazev] o vlastní majetek, bez pomoci advokáta je bezpochyby uplatnitelný a nebyl vyvrácen. Žalovanému za této situace náleží náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., sestávajících z 28 úkonů po 300 Kč (§ 1 odst. 3, písm. b) vyhlášky, jak byly specifikovány pod bodem 26. odůvodnění napadeného rozsudku). Správná výše účelně vynaložených nákladů žalovaného je tedy 8 400 Kč.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku o věci samé (I.) potvrdil (§ 219 o. s. ř.) v nákladovém výroku (II.) jej změnil (§ 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř) tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 8 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na jeho výsledek je třeba žalovaného považovat i v tomto stádiu řízení za plně procesně úspěšného. Účelně vynaloženými náklady žalovaného nejsou náklady právního zastoupení (viz argumentace odvolacího soudu shora), pročež i v tomto stádiu řízení byly žalovanému přiznány náklady řízení nezastoupeného účastníka. Celkem náklady odvolacího řízení činí 600 Kč.

27. O lhůtě k plnění v případě náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem; o místu plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení