58 CO 75/2022 - 308

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným:

1. Obec Želechovice nad Dřevnicí, [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

2. Ředitelství silnic Zlínského kraje, příspěvková organizace, [IČO], sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně [právnická osoba], [IČO] žalované 1.: sídlem [adresa] o zaplacení 765.500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované 1. a 2. proti rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 2. 2. 2022, č. j. 39 C 8/2020-264 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II., IV. a VI. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích III. a V. mění takto: Žalovaná [číslo] vedlejší účastnice [právnická osoba] jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 140.443,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná [číslo] vedlejší účastnice [právnická osoba] jsou povinny zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve [obec] společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 144 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná [číslo] vedlejší účastnice [právnická osoba] jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21.199,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21.199,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Okresní soud ve [obec] (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, č. j. 39 C 8/2020-264 rozhodl takto: I. Žalovaná [číslo] žalovaný [číslo] jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 765 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765 500 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.; II. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765 500 Kč za dobu od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.; III. Žalovaná [číslo] vedlejší účastník [právnická osoba] jsou povinni zaplatit žalobci rovným dílem náhradu nákladů řízení ve výši 140 443,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]; IV. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 140 443,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]; V. Žalovaná [číslo] vedlejší účastník [právnická osoba] jsou povinni zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve [obec] rovným dílem náhradu nákladů řízení ve výši 144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.; VI. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve [obec] náhradu nákladů řízení ve výši 144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně skutkově uzavřel, že dne [datum] ve 2:50 hod. došlo na silnici III. třídy ve vlastnictví Zlínského kraje v k. ú. [obec] k nehodě, při které došlo k náhlému pádu stromu na traktor žalobce, který řídil [jméno] [příjmení]; technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla v rámci šetření zjištěna; strom spadl na čelní nakladač jedoucího traktoru, hrnul se proti jízdě traktoru a poničil jeho kabinu; traktor se se stal následkem nehody nepojízdným do doby, než byl žalobcem svépomocí opraven tak, že je schopen vykonávat některé činnosti, k jejichž účelu však nebyl pořízen; traktor není technicky způsobilý k provozu na pozemních komunikacích. Pád stromu na traktor zapříčinil tzv. totální škodu, kdy předpokládané náklady na opravu přesáhnou obvyklou cenu vozidla v době jeho poškození a jeho uvedení do původního stavu se již nejeví hospodárným; znaleckým posudkem byla škoda na traktoru oceněna na částku 750.626 Kč představující rozdíl obvyklé ceny traktoru před poškozením a po poškození; skutečnost, že poškozený traktor byl hned po nehodě schopen sám (byť s jízdním omezením) odjet na místo svého odstavení, na těchto zjištěních nemůže ničeho změnit. Skutečnost, že spadlý strom vyrůstal na pozemku ve vlastnictví žalované 1) v katastrálním území Želechovice nad Dřevnicí (na pozemku p. č [číslo] a svou nepatrnou části na pozemku [parcelní číslo]) byla prokázána odborným zaměřením polohy kořenového valu, svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], výsledky šetření dopravní Policie ČR a e-mailovým sdělení starosty žalované 1). Dle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., příčinou pádu stromu žalované 1) byla masivní infekce dřevními houbami na bázi kmene a kořenového systému s tím, že pokud by strom viděla kvalifikovaná osoba, byla by schopna navrhnout nějaké pěstební řešení; došlo k selhání zejména v důsledku zanedbané péče vlastníka stromu; koruna spadlého stromu byla více vykloněná nad těleso komunikace; pouhá přítomnost vodního toku v blízkosti kmene spadlého stromu nebyla důvodem jeho vyvrácení. Spadlý strom se nacházel hned u silniční komunikace, kterou spravovala žalovaná 2); místo, kde se spadlý strom nacházel, bylo přístupné přímo ze silniční komunikace; spadlý strom vyrůstal mezi dalším souvislým porostem tvořícím okraj lesa. V okolí místa nehody se podél příslušné strany silnice nacházejí pouze pozemky žalované 1), která situaci přes zjevně špatný stav stromů nevěnovala minimálně po dobu 5 let nezbytnou a odpovídající pozornost, přestože u některých vybraných stromů provádí jejich kontrolu prostřednictvím specializované dendrologické firmy, a na správu a hospodaření v lesních porostech má sjednaného odborného lesního hospodáře.

3. Mezi účastníky vzniklý závazkový vztah soud I. stupně vzhledem k době jeho vzniku posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., neboť k porušení právní povinnosti žalovaných a vzniku škody došlo až po [datum] a uzavřel, že žalovaná 1) odpovídá za škodu v postavení vlastníka spadlého stromu, který zanedbal náležitý dohled, podle § 2937 odst. 1 o. z. a žalovaná 2) v postavení správce pozemní komunikace ve vlastnictví Zlínského kraje, který porušil své povinnosti, podle § 2901 o. z. a podle § 22 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, dále jako lesní zákon. Pokud by se nárok žalobce měl posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jako obč. zák., žalovaná 1) by za vzniklou škodu odpovídala v postavení vlastníka spadlého stromu, který porušil povinnost tzv. generální prevence (§ 420 odst. 1 obč. zák., § 415 obč. zák.); žalovaná 2) by odpovídala za vzniklou škodu v postavení správce pozemní komunikace ve vlastnictví Zlínského kraje, který porušil své prevenční právní povinnost (§ 415 obč. zák. a § 22 odst. 1 lesního zákona); výše náhrady škody by se opírala o § 442 a § 443 obč. zák. a solidární odpovědnost žalovaných o § 438 odst. 1 obč. zák.

4. Povinnost náležitého dohledu (§ 2937 odst. 1 o. z.) představuje vyšší míru odpovědnosti a povinností vlastníka věci, než ta vyplývající z obecné prevenční povinnosti (§ 2900 o. z.) nebo zakročovací povinnosti (§ 2901 o. z.). Spadlý strom způsobil škodu žalobci sám od sebe, když spadl v důsledku svého velmi špatného zdravotního stavu bez bezprostředního vnějšího vlivu; nebylo prokázáno a ani tvrzeno, že by povinnost dohledu nad stromem měl mít místo jeho vlastníka někdo jiný. Mezi zanedbáním náležitého dohledu žalované 1) nad stromem v jejím vlastnictví, jeho následným pádem na traktor žalobce a vznikem žalované újmy soud I. stupně shledal bezprostřední příčinnou souvislost, přičemž žalovaná 1) za škodu odpovídá v plném rozsahu. Jelikož se rostlinstvo považuje za součást pozemku (§ 507 o. z.) byla žalovaná 1) vlastníkem pozemku i stromů na něm rostoucích a jako taková byla povinna zachovávat minimálně takový stupeň bedlivosti, který po ní vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci bylo možné rozumně požadovat a který by byl způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Dle soudu I. stupně lze žalované 1) vytýkat zanedbání náležité péče a dohledu nad majetkem, neboť předmětný strom nebyl z její strany řádně udržován ani řádně kontrolován v intervalech přiměřených reálnému nebezpečí jeho pádu vzhledem k jeho dlouholetému viditelnému poškození dřevními houbami; žalovaná 1) nereagovala na závažné postižení stromu dřevní houbou, ač to bylo zjistitelné i bez složitějších technických postupů a nepřijala žádné opatření k zabránění pádu narušeného stromu na silniční komunikaci; vzhledem k umístění stromu v bezprostřední blízkosti silniční komunikace a způsobu jeho růstu (náklon nad silnicí) bylo na místě vyžadovat vyšší intenzitu péče vlastníka než v běžném případě a žalovaná 1) tomu měla přizpůsobit svou činnost; takový požadavek péče nepřesahuje rozumnou míru řádného a odpovědného nakládání s věcí; škodě bylo možné zabránit i zběžnou prohlídkou, ať už odbornými zaměstnanci nebo pověřenou odbornou společností; povinnost postupovat při správě svého majetku natolik obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci rozumně požadovat, je zvýrazněna, jde-li o obec, tj. veřejnoprávní korporaci, jejímž účelem je mj. péče o obyvatele na daném území, ochrana a rozvoj jejich zdraví. Žalovanou 1) odpovědnosti za vzniklou škodu nezprostí ani § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, neboť v projednávané věci spadlý strom netvořil překážku znemožňující plynulý odtok vody při povodni a strom se nadto nacházel na pozemku určeném k plnění funkce lesa.

5. Žalovaná 2) za vzniklou škodu rovněž odpovídá v plném rozsahu, jelikož jako správce pozemní komunikace ve vlastnictví Zlínského kraje řádně neprováděla kontrolu vegetace rostoucí podél veřejné dopravní infrastruktury; žalovaná 2) jako správce je ve věci pasivně legitimována a vlastník pozemní komunikace za splnění povinnosti k náhradě škody ručí (§ 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb.). Spadlý strom nerostl na silničním pozemku ani na pomocném silničním pozemku a nelze jej proto považovat za silniční vegetaci. Příčinou vzniku škody nebyla ani závada ve sjízdnosti předmětné silnice. Podle názoru soudu I. stupně však žalovaná 2) porušila obecnou zakročovací povinnost podle § 2901 o. z., když bylo v jejích možnostech a schopnostech vzniklou újmu odvrátit tím, že by na zjevně špatný stav stromu a hrozící nebezpečí upozornila vlastníka stromu a umístila na silnici odpovídající dopravní značení, které by upozorňovalo na hrozící pád stromu; žalovaná 2) musí k plnění své funkce disponovat personálem s odbornými znalostmi i zkušenostmi, a proto měla v rámci své specializované činnosti vyhodnotit rizika, která hrozí osobám a motorovým vozidlům, využívajícím předmětnou komunikaci. Žalovaná 2) byla nadto dle § 22 odst. 1 lesního zákona povinna provést na svůj náklad nezbytně nutná opatření, kterými jsou nebo budou jeho pozemky, stavby a zařízení zabezpečeny před škodami způsobenými zejména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určených k plnění funkcí lesa a vlastník pozemků určených k plnění funkcí lesa byl povinen provedení opatření strpět. Předmětný strom se nacházel na pozemku s lesními porosty (§ 3 odst. 1 písm. a/ lesního zákona) a nejednalo se o zdravý strom s adekvátním kořenovým systémem, jehož vyvrácení by bylo nepředvídatelnou událostí způsobenou náhodným souběhem extrémních klimatických podmínek, když samotná okolnost, že strom rostl v náklonu nad silnicí, nepředstavovala důvod jeho pádu; nebezpečí pádu stromu bylo možno v dané situaci předvídat a žalovanou 2) tížila povinnost k provedení nezbytně nutných opatření k zabezpečení komunikace proti hrozící škodě pádem stromu ze sousedního pozemku; žalovaná 2) nereagovala na dlouholeté závažné postižení stromu dřevokaznou houbou, ač to bylo zjistitelné i bez složitějších technických postupů; vzhledem k umístění stromu v bezprostřední blízkosti silniční komunikace a způsobu jeho růstu (náklon nad silnicí) bylo na místě vyžadovat vyšší intenzitu pozornosti než v běžném případě; nadto se v místě nehody v bezprostřední blízkosti komunikace nachází více stromů ve zjevně špatném stavu, které hrozí pádem na komunikaci a bezprostředně ohrožují provoz na ní, což potřebu zvýšené pozornosti žalované 2) signalizuje. Mezi porušením povinnosti žalované 2) podle § 2901 o. z. a podle § 22 odst. 1 lesního zákona, následným pádem stromu žalované 1) na traktor žalobce a vznikem žalované újmy soud I. stupně shledal bezprostřední příčinnou souvislost.

6. Přiznaná peněžitá náhrada, o kterou poškozený požádal místo naturální restituce, představuje částku nutnou k obnovení původního stavu; výše škody byla prokázána znaleckým posudkem ve spojení s výpovědí znalce před soudem ve výši 750.626 Kč, jakožto rozdíl obvyklé ceny traktoru před poškozením a ceny prodejných zbytků traktoru; nepodstatné je, že poškozený po nehodě již vynaložil prostředky či své úsilí na opravu traktoru, neboť to nemá vliv na zmenšení jeho majetkového stavu v důsledku nehody. Soud I. stupně neshledal žádný zákonný důvod hodný zvláštního zřetele ke snížení náhrady škody podle § 2953 odst. 1 o. z. Odpovědnost žalovaných soud I. stupně určil jako solidární (§ 2915 odst. 1 věty první o. z., § 2115 odst. 1 věty první o. z.), když neshledal žádný důvod zvláštního zřetele hodný, jež by odůvodnil odchýlení se od zákonného pravidla vedoucího k reálnému rozdělení povinnosti obou škůdců. Zjištěny nebyly ani žádné okolnosti, které by ovlivnily vznik škody či její výše a které by bylo možné přičítat poškozenému (§ 2918 o. z.). Splatnost soud I. stupně určil dle § 1958 odst. 2 za použití § 1723 odst. 2 o. z., s ohledem na výzvy k zaplacení a žalobci přiznal i příslušenství pohledávky, a to náklady žalobce spojené s jejím uplatněním a úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. K podstatným odvolacím námitkám žalovaných soud I. stupně předně odkázal na odůvodnění svého rozsudku. K námitce nesprávnosti zaměření stromu doplnil, že skutečnost, že strom vyrůstal na pozemku ve vlastnictví žalované 1), byla spolehlivě prokázána nejen zaměřením polohy kořenového balu úředně oprávněného zeměměřičského inženýra ve spojení se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] ale i dalšími důkazy, tj. výsledky šetření dopravní Policie ČR a e-mailovým sdělením starosty žalované 1); reálně nadto jako místo růstu stromu v úvahu ani jiné pozemky nepřipadají. K námitce možnosti spoléhání se vlastníka lesního pozemku na plnění prevenční povinnosti jiného subjektu podle speciálního právního předpisu, doplnil, že § 22 lesního zákona odpovědnost vlastníka věci (stromu) nevylučuje, neboť se jedná pouze o konkretizaci obecných ustanovení o. z.; povinnost náležitého dohledu vlastníka věci představuje vyšší míru odpovědnosti a povinností, než ta vyplývající z obecné prevenční nebo zakročovací povinnosti; přes pozemky žalované 1) v postavení veřejnoprávní korporace existuje ze zákona právo volného průchodu pro každou osobu (§ 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) a vlastnické povinnosti obce z hlediska její odpovědnosti za škodu jsou proto tím výraznější. K výši škody dodal, že byla zcela dostatečně prokázána celou řadou důkazů (znaleckým posudkem, ústní výpovědí znalce, podklady ke zpracování znaleckého posudku, výsledky šetření dopravní nehody Policií ČR, zápisem [obec] pojišťovny o rozsahu poškození traktoru) s nimiž zcela korespondují i výpovědi řidiče traktoru a žalobce; samotná skutečnost, že poškozený traktor byl bezprostředně po nehodě s řadou jízdních omezení schopen sám odjet na místo svého odstavení, nemůže na závěru o tzv. totální škodě v důsledku velmi vážného poškození ničeho změnit. Soud I. stupně nadto k námitkám o neurčitelnosti přesné polohy stromu s odstupem času a o určení výše škody dodal, že v civilním řízení nelze učinit závěr o neunesení břemene důkazního proto, že skutečnost nebyla provedenými důkazy prokázána nadevší pochybnost; pro závěr, že soud má skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit. Není pak jeho povinností vypořádat se každou námitkou účastníků řízení, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná.

8. Plně úspěšnému žalobci přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. jím účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 280.887 Kč a neúspěšným žalovaným stanovil povinnost k jejich náhradě žalobci rovným dílem podle poměru jejich účastenství na věci a řízení, které bylo shodného rozsahu. Stejně jako žalovaní, byla v této věci neúspěšná i vedlejší účastnice, která ve sporu vystupovala na straně žalované 1), jíž k úhradě zavázal rovným dílem s žalovanou 1), kterou v řízení podporovala. O náhradě nákladů státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a přiznal státu náklady v celkové výši 288 Kč vůči neúspěšným žalovaným rovným dílem.

9. Proti všem výrokům rozsudku ve vztahu k sobě podala odvolání žalovaná 1). V podstatném odkázala na argumentaci uplatněnou jí v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 20. 1. 2021, č. j. 39 C 8/2020-202. Opětovně namítla, že v řízení nebylo provedeným dokazováním bez pochybností prokázáno, že by strom vyrůstal z pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a ona tak byla jeho vlastnicí; při rozložení důkazního břemene měl dle ní soud I. stupně uzavřít, že ona vlastníkem stromu není. Měla za to, že soud I. stupně vyšel zejména ze zaměření, avšak ostatní provedené důkazy (fotodokumentace, videozáznam a svědectví pana [příjmení]) vylučují, že by toto zaměření mohlo být správné a pravdivé; jedná se přitom o zásadní rozpory a soud I. stupně jí navrhované ohledání na místě samém neprovedl. Namítla, že v zaměření vyznačený kořenový bal je fikcí, když body obvodu kružnice jej vyznačující [číslo], 12. a 13. představují hranu travnaté části břehu, od níž spadá příkrý břeh o výšce cca půl metru a na jeho úpatí teče potok; kořeny by musely být uloženy pod kladinou potoka a strom by musel vyrůstat přímo uprostřed potoka nebo by se kořeny musely vznášet ve vzduchu; zakreslená kružnice s ohledem na reálné poměry v místě samém správným zaměřením proto být nemůže; nadto v době zaměření na místě nebyl strom a ani jeho kořenový systém a místo bylo geodetovi označeno žalobcem. Namítla také, že není zjevné, dle jakých kritérií soud I. stupně vlastnictví stromu posuzoval a zda měl za klíčové místo, odkud vyrůstá kmen (§ 1067 o. z.) či místo, kde se nacházel kořenový bal; znalec se k poloze kořenového systému nemohl více vyjádřit a uvedl, že obecně se hlavní kořenový systém nachází v průmětu koruny stromu na plochu pozemku, která se dle něj nacházela nad tělesem komunikace, z čehož ona dovodila, že by se kořenový bal mohl nacházet pod tímto pozemkem a strom mohl vyrůstat z tohoto pozemku. Otázku vlastnictví neobjasňuje ani šetření policie a vyjádření starosty, když tito žádný bližší průzkum krátce po nehodě neprováděli. [příjmení] stromu dle ní není s odstupem času s patřičnou mírou jistoty vůbec určitelná. I pokud by vlastníkem stromu byla, náležitý dohled nezanedbala. [příjmení] se nacházel na pozemku vodního toku, šlo o pozemek lesní a v těsné blízkosti komunikace. Ona věnuje nemalé úsilí preventivní péči o stromy, avšak nemůže říci, zda byl konkrétní strom kontrolován. Dle ní § 2937 odst. 1 o. z. počítá s tím, že je nutno nejprve hledat osobu, která měla nad věcí dohled a teprve není-li jí, odpovídá subsidiárně vlastník věci; v posuzovaném případě úprava § 22 odst. 1 lesního zákona ukládá subjektu odlišnému od vlastníka, aby vykonával nad věcí dohled; při aplikaci zásady lex specialis derogat lex generali je nutno uzavřít, že dohled namísto vlastníka stromu měla vykonávat žalovaná 2); odpovědnost žalované 2) by tak dle ní měla vylučovat odpovědnost její. Uvedená skutečnost by pak měla mít význam minimálně při posuzování rozsahu její prevenční povinnosti; ona jako obec věnuje nemalé úsilí preventivní péči o stromy, přičemž jiná péče je věnována stromům v intravilánu obce v okolí veřejných budov a jiná pochopitelně v extravilánu; není možné říci, zda strom byl v rámci této činnosti obce kontrolován, když kontrolou pověřené osoby mohly vyhodnotit, že není na obecním pozemku nebo, že kontrolu mají provádět jiné subjekty (správce lesa, správce vodního toku, správce komunikace). Dle § 22 odst. 1 lesního zákona měl v projednávaném případě prevenční povinnost konat správce komunikace a ona jako vlastník byla oprávněna spoléhat se na to, že tento subjekt své povinnosti splní. Dle ní nadto špatný stav stromu mohl odhalit pouze kvalifikovaný odborník. Při případné společné odpovědnosti nadto podíl žalovaných není stejný, když prevenční povinnost žalované 2) je primární; ona si od výsledku tohoto řízení slibuje vyjasnění rozsahu své prevenční povinnosti do budoucna pro situace, kdy je stejná povinnost paralelně uložena speciálními předpisy i jiným subjektům. Namítla rovněž, že žalobce neprokázal rozsah samotného poškození traktoru a nepřezkoumatelnost znaleckého posudku proto, že znalec byl schopen předložit pouze torzo svých podkladů a obhajoba závěrů posudku byla dle ní nepřesvědčivá, když znalec nebyl schopen své závěry obhájit a o jeho ohledání neexistují důkazy; popřela totální zničení traktoru, když tento byl svépomocí opraven a je v nějakém rozsahu funkční; rozporovala také rozsah opravy a současný stav traktoru; měla za to, že soud I. stupně měl zpracovat jí navrhovaný znalecký posudek. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobu vůči ní zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Proti výrokům I., IV. a VI. rozsudku podala odvolání žalovaná 2). Obdobně jako ve svém předchozím odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 20. 1. 2021, č. j. 39 C 8/2020-202, namítla, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, když v řízení bylo dle ní prokázáno, že jako správce silnice předepsané prohlídky řádně prováděla a nijak nepochybila, avšak soud I. stupně bez patřičné opory v zákoně rozsah jeho odpovědnosti rozšířil nad rámec zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Nadto pokud strom nebyl součástí silničního pozemku ani součástí silnice, nevztahovala se na něj povinnost prohlídek či dozoru z její strany. Součástí kontroly silnic není plošná kontrola všech stromů rostoucích podél komunikací či v takové vzdálenosti od nich, která by teoreticky pád stromu mohla umožnit; takový požadavek měla za nezákonný a v praxi i za nesplnitelný (viz rozsudek Okresního soudu ve [obec] ve věci sp. zn. 28 C 60/2017). Obsahem její činnosti je jen správa, údržba a opravy pozemních komunikací a nikoliv činnost lesního hospodáře či správa zeleně, a proto nemá patřičnou odbornost k dendrologickým posudkům, když i znalec připustil, že laik by pravděpodobně nepoznal, že strom vyžadoval stabilizační zásah; rozporovala proto i závěr soudu I. stupně, že stačila vizuální kontrola a měla za to, že jí nelze klást za vinu, že strom nenechala posoudit dendrologem. Porušení jejích povinností v řízení prokázáno nebylo, pád stromu nemohla předvídat a ani mu zabránit. Rozporovala výši škody zjištěné znaleckým posudkem (posudek zpracován 7 měsíců po nehodě; traktor měl být nefunkční a z místa nehody přesto odjel; posudek neobsahuje fotodokumentaci; není zjevné, zda v mezidobí nedošlo ke zhoršení stavu traktoru; dle posudku není možno elektroinstalaci opravit, ale žalobce jej v omezené míře svépomocí opravil; není zjevné, jaké informace znalec použil pro stanovení obvyklé ceny) a měla za to, že soud měl dle jejího návrhu nechat zpracovat nový znalecký posudek. Namítla, že nebylo zjištěno, z jakého pozemku strom vyrůstal a mohl být nejen součástí pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] (vodní plocha) ale i součástí pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (ostatní plocha) a nebylo zjištěno, zda byl strom součástí lesa nebo břehovým porostem dle zákona č. 254/2001 Sb., což je však důležité pro posouzení odpovědnosti. Namítla také nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně, když ona povinnosti uložené jí zákonem o pozemních komunikacích neporušila, a tento měl být před aplikací občanského zákoníku upřednostněn; měla za to, že hypotéza ustanovení § 2901 o. z. naplněna v posuzovaném případě nebyla a jeho aplikace je i proto vyloučena. Měla za to, že své povinnosti vyplývající z § 22 odst. 1 lesního zákona plní a její odpovědnost dle něj není absolutní, jak dovodil soud I. stupně; odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 1234/2015 měla za nepřípadný s ohledem na odlišnou skutkovou situaci; ona nemohla naznat, že strom vyžaduje zásah, nemohla jej vyhodnotit jako zdroj možného rizika a předvídat tak hrozící škodu. Soudu I. stupně vytkla také, že nerespektoval závěry vyplývající z rozsudku vydaného ve věci vedené u něj pod sp. zn. 28 C 60/2017. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil, žalobu vůči ní zamítl a přiznal jí vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované 1) uvedl, že rozsudek soudu I. stupně je správný, odvolání není důvodné a je pouze polemikou se závěry soudu. S prakticky totožnými odvolacími námitkami žalované 1) se soud I. stupně vypořádal zcela správně. Souhlasil se závěry soudu I. stupně ohledně vlastnictví stromu žalovanou, povinnosti žalované péče o strom a výše způsobené škody; ztotožnil se i s vypořádáním odvolacích námitek. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu vůči ní právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované 2) uvedl, že rozsudek soudu I. stupně je správný a odvolání není důvodné. S prakticky totožnými odvolacími námitkami žalované 1) se soud I. stupně vypořádal zcela správně. Souhlasil se závěry soudu I. stupně ohledně zanedbání náležitého dohledu (krátce po vyhlášení původního rozsudku došlo v místě nehody k rozsáhlému kácení cca 21 stromů označených k žádosti žalované 2) dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), způsobené škodě i místu růstu stromu; ztotožnil se i s vypořádáním odvolacích námitek. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu vůči ní právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalovanými 1) a 2) jako k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích, jakož i řízení rozhodnutí soudu I. stupně předcházející (§ 212a o. s. ř.), a aniž byl vázán uplatněným odvolacím důvodem (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), při nařízeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byly výroky I. a II. rozsudku soudu I. stupně, jakož i na nich závislé nákladové výroky III., IV., V. a VI.

15. V rámci projednání odvolání odvolací soud ze spisu soudu I. stupně zjistil, že se žalobce žalobou ze dne [datum] po žalované 1) domáhal zaplacení částky 765.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765.500 Kč od [datum] do zaplacení z titulu náhrady škody; na straně žalované 1) jako vedlejší účastník řízení vstoupila [právnická osoba], která případ řešila jako škodní událost. Usnesením ze dne 20. 4. 2020, č. j. 39 C 8/2020-61, soud I. stupně k návrhu žalobce připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupila žalovaná 2). Podáním ze dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně zaplacení částky 765.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765.500 Kč od [datum] do zaplacení a vůči žalované 1) zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 765.500 Kč od [datum] do [datum]; soud I. stupně na jednání dne [datum] změnu žaloby připustil tak, že se žalobce nově domáhal, aby žalovaná 1) a žalovaná 2) společně a nerozdílně zaplatily žalobci částku 765.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765.500 Kč od [datum] do zaplacení a aby žalovaná 1) zaplatila žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765.500 Kč od [datum] do [datum]; po provedeném dokazování soud I. stupně rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 39 C 8/2020-202, žalobě vyhověl. K odvolání žalovaných 1) a 2) odvolací soud usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. 58 Co 129/2021-245, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil s pokynem, aby žalobce vedl k odstranění nesrozumitelnosti jím navržené změny žaloby, vyzval jej k označení a předložení důkazů k prokázání vlastnictví pro věc podstatných movitých a nemovitých věcí, tyto při nařízeném jednání provedl k důkazu a na základě nich učinil závěr o tom, kdo je jejich vlastníkem. Soud I. stupně pokyny odvolacího soudu splnil, usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. 39 C 8/2020-261, připustil změnu žaloby v části, kterou se žalobce vůči žalované 1) nově domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765 500 Kč za dobu od [datum] do [datum], provedl důkaz žalobcem označených a předložených důkazů k prokázání vlastnictví pro věc podstatných movitých a nemovitých věcí, učinil na základě nich závěr o tom, kdo je jejich vlastníkem a ve věci opětovně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

16. Soud I. stupně na základě jím řádně provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním a správnému závěru o skutkovém stavu, na něž odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje. Zcela správným pak odvolací soud shledává i právní závěr soudu I. stupně v tom, že žalované odpovídají žalobci za škodu společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 o. z.). Žalovaná 1) odpovídá podle § 2937 odst. 1 o. z. jako vlastník spadlého stromu, který zanedbal náležitý dohled, a proto se své odpovědnosti k náhradě vniklé újmy nezprostila; že zdroj nebezpečí byl odhalitelný jednoznačně, vyplývá ze stavu stromu zjištěného znalcem po jeho pádu, který nenastal ze dne na den. Správným odvolací soud shledává i právní závěr o odpovědnosti žalované 2) a to dle § 22 odst. 1 lesního zákona, dle nějž jako správce pozemní komunikace ve vlastnictví Zlínského kraje, odpovídá za škodu, když porušila svou povinnost provést na svůj náklad nezbytně nutná opatření, kterými by silnice v její správě byla zabezpečena před škodami způsobenými pádem stromu z pozemků žalované 1) určených k plnění funkcí lesa; jelikož prevenční povinnost vlastníka komunikace dle § 22 odst. 1 lesního zákona je konkretizací obecné prevenční povinnosti není nutno její odpovědnost dovozovat i z obecných ustanovení o. z. o odpovědnosti za škodu tak, jak to učinil soud I. stupně. Správně soud I. stupně konstatoval také splatnost žalované pohledávky (§ 1958 odst. 2 o. z., § 1723 odst. 2 o. z.) a žalobci vůči žalovaným přiznal i úrok z prodlení (§ 1969 o. z., § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve výše uvedených ohledech odvolací soud na správné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně zcela odkazuje. Odvolací námitky žalovaných nebyly důvodné.

17. Námitky žalovaných ve vztahu k nesprávnému skutkovému závěru soudu I. stupně o tom, že strom vyrůstal z pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec], nejsou důvodné. Soud I. stupně přesvědčivě a zcela vyčerpávajícím způsobem objasnil na základě jakých důkazů a proč k tomuto skutkovému závěru dospěl a odvolací soud na jeho správné odůvodnění odkazuje, když s tímto se zcela ztotožňuje a nemá, co by k němu více dodal. Závěr soudu I. stupně nevychází pouze z žalovanými (nedůvodně) zpochybňovaného geometrického zaměření kořenového balu stromu, ale rovněž z výslechu [jméno] [příjmení], videozáznamu, e-mailového sdělení starosty žalované 1) a výsledků šetření dopravní policie, z nichž při hodnocení ve vzájemné souvislosti skutkový závěr učiněný soudem I. stupně i dle odvolacího soudu vyplývá zcela nepochybně. Skutečnost, že v době geometrického zaměření již strom v místě nehody nebyl, sama o sobě neznamená, že geometrické zaměření je chybné; ad absurdum by totiž geometrické zaměření zjišťující místo růstu stromu bez pochybností mohlo být provedeno pouze v době před jeho vyvrácením. Rozporování místa růstu stromu se jeví být spíše určitou„ procesní strategií“ žalované 1), když tato v době šetření dopravní policie skutečnost, že strom vyrůstal z pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], sama prostřednictvím svého starosty a s odkazem na zaměření potvrzovala; uvedené začala zpochybňovat až následně a nadto pouze potud, že růst stromu z pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] popírá, aniž by však sama konkrétní místo růstu stromu na jiném pozemku označila. Pokud žalovaná 1) v odvolání naznačuje, že by strom snad mohl vyrůstat z pozemku p. č. 2027 v k. ú. [obec] ve vlastnictví Zlínského kraje, s nímž hospodaří žalovaná 2), je nutno uvést, že takovýto skutkový závěr je s ohledem na videozáznam, geometrické zaměření, závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., šetření dopravní policie a vyjádření starosty, zjevně vyloučen. A jak správně upozornil již soud I. stupně, i pokud by strom vyrůstal ze sousedního pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], je i tento ve vlastnictví žalované 1). Je zjevné, že zaměření kořenového balu stromu v rozsahu celé kružnice vyznačené na zaměření je mimo body 11., 12. a 13. pouze hypotetické, neboť i z fotodokumentace policie a fotografií žalobce je zjevné, že kořeny přesnou kružnici netvořily; s ohledem na posudek a výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., fotodokumentaci policie a žalobce a videozáznam se jeví logickým, že kořenový systém stromu, jehož část byla umístěna v bodech 11., 12. a 13. před vyvrácením stromu tvořil, stejně jako u jiných stromů v této lokalitě, břeh potoka a korunou se nakláněl více nad těleso komunikace umístěné na pozemku p. č. 2027 v k. ú. [obec]. Skutečnost, že se v posuzovaném případě kořenový systém stromu nenacházel v průmětu jeho koruny, je zřejmý již z vyjádření znalce, že kmen stromu byl nakloněn a jeho koruna byla vysunuta nad těleso komunikace. Pokud soud I. stupně neprovedl žalovanou 1) navrhovaný důkaz ohledáním na místě samém, postupoval zcela správně a v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, když takový důkaz byl i dle názoru odvolacího soudu zcela nadbytečný; jak obě žalované v průběhu řízení opakovaně zdůrazňovaly, strom byl z místa nehody odklizen krátce po ní a v době geometrického zaměření ověřeného úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], se v místě nehody nenacházel a odvolacímu soudu proto není zjevné, co by na místě samém za situace, kdy žalovaná 1) nenamítala, že by žalobce místo růstu stromu Ing. [jméno] [příjmení] označil chybně, sama neoznačovala„ správné“ místo růstu stromu a namítala pouze to, že místo růstu stromu není zjištěno bez pochybností, mohlo být zjištěno jinak, než ze soudem I. stupně provedených a ve vzájemné souvislosti hodnocených důkazů (t. geometrického zaměření, výslechu [jméno] [příjmení], videozáznamu, e-mailového sdělení starosty žalované 1) a výsledků šetření dopravní policie); je přitom zvláštní, že žalovaná 1) na jednu stranu vytýká, že strom v době geometrického zaměření na místě nebyl a na stranu druhou sama navrhuje provést šetření na místě samém.

18. Stejně tak odvolací soud zcela odkazuje na správný závěr soudu I. stupně o tom, že škoda na traktoru žalobce způsobená pádem stromu představující rozdíl obvyklé ceny traktoru před jeho poškozením a po poškození je ve výši 750.626 Kč. Žalobcem předložený znalecký posudek [jméno] [příjmení], jenž je zapsán jako znalec v oboru strojírenství a ekonomika se specializací na ceny a odhady motorových vozidel, má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, pročež soud I. stupně při jeho provádění postupoval stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem (§ 127a o. s. ř.). Soud I. stupně se vzhledem k námitkám žalovaných nespokojil pouze s písemným podáním znaleckého posudku, ale znalce [jméno] [příjmení] také vyslechl, znalecký posudek zevrubně přezkoumal a zhodnotil jeho věcnou správnost; se závěry soudu I. stupně se odvolací soud ztotožňuje. Znalec v rámci přípravy posudku shromáždil podklady pro jeho vypracování a provedl osobní prohlídku traktoru; jelikož vnější poškození kabiny traktoru je i dle žalovaných mezi účastníky nesporné, nebyla fotodokumentace ohledání traktoru znalcem nezbytná, když znalcem zjištěné funkční poškození na fotografii zřejmě ani zachytit nelze a trvat na fotografickém zachycení každé nefunkční části traktoru by zřejmě nebylo ani účelné; byť byla prohlídka provedena více než půl roku po nehodě, cenu znalec při nezměněném stavu traktoru, stanovil k datu [datum]. Při vypracování posudku znalec vycházel z vlastní fyzické prohlídky traktoru, skutečností sdělených mu žalobcem, technického průkazu traktoru a podkladů, jež si k vypracování sám obstaral (tj. inzerce obdobných traktorů v obdobném stavu, telefonickými dotazy na prodejce techniky podle roku pořízení traktoru a telefonickým průzkumem trhu se zbytky traktoru); část podkladů znalec soudu I. stupně k jeho výzvě v listinné podobě předložil; pokud určitou část podkladů znalec zjistil pouze telefonicky, nemá to odvolací soud za vadu posudku, když s ohledem na zřejmá specifika předmětu posudku a s tím související nižší tržní nabídku starších traktorů a zejména jejich dílů, by získání vhodných srovnávacích údajů pouze z listinami doložitelných tržních nabídek bylo velmi omezené; nadto je odpovědností znalce, jak a jaké podklady potřebné pro vypracování posudku obstará a s ohledem na jeho odpovědnost při podáním nepravdivého, hrubě zkresleného či neúplného znaleckého posudku má i odvolací soud za to, že svou výpovědí před soudem I. stupně, způsob přípravy, opatření podkladů a průběh znaleckého zkoumání náležitě a věrohodně objasnil. Spolehlivost znalcem použitých metod a způsob vyvození závěrů posudku účastníci nerozporovali a i odvolací soud má za to, že závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, že odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení a že závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (v posuzovaném případě zejména soudem I. stupně zmiňovaným hrubým oceněním společnosti [právnická osoba], jež bylo dokonce vyšší než stanovené znalcem, zápisem pojišťovny o poškození traktoru a fotodokumentací). S odvolacími námitkami žalovaných se soud I. stupně již vypořádal a odvolací soud na ně zcela odkazuje; zpracování nového (revizního) znaleckého posudku by bylo nadbytečným a neekonomickým.

19. Závěr soudu I. stupně o zanedbání náležitého dohledu žalovanou 1) má odvolací soud rovněž za správný a pro stručnost na něj odkazuje. Skutečnost, že by konkrétní strom i přes žalovanou 1) pouze obecně uváděnou preventivní péči o stromy, byl kontrolován, žalovaná 1) ani netvrdila a tedy ani neprokázala. Pokud žalovanou 1) kontrolou stromů pověřené osoby chybně vyhodnotily, že strom není na obecním pozemku nebo, že kontrolu mají provádět jiné subjekty, jednalo se o pochybení na straně této žalované, které však není možno přičítat k tíži žalobci; uvedené může mít význam pouze ve vztahu mezi žalovanou 1) a jí kontrolou stromů pověřenými osobami. [obec] nehody se sice nachází v extravilánu obce, avšak nikoliv na místě, kde by byl pohyb osob a motorových vozidel ojedinělý či dokonce vyloučený; na okraji silnice a na silnici samé je naopak nutno pravidelný pohyb chodců, cyklistů a motorových vozidel předpokládat a věnovat těmto úsekům zvýšenou pozornost. Potřeba zvýšené pozornosti v úseku nehody je (i pro laika) zřejmá již při běžném pohledu; výška a šíře kmenů stromů v dané lokalitě i stromu, který svým pádem škodu způsobil (výška 20 metrů, průměr kmene 48 cm ve výšce 1,3m) ukazuje na jejich vyšší stáří, s nímž logicky i bez odborných dendrologických znalostí, souvisí vyšší míra údržby a opatrnosti; potřebu zvýšené pozornosti by pak i pro laika měl nepochybně vyvolávat již pouhý náklon koruny stromu směrem k tělesu komunikace, tedy do míst pohybu osob a motorových vozidel; potřebu intenzivnějšího dohledu by pro laika mohl vyvolávat i fakt, že strom vyrůstal z břehu potoka, což může signalizovat zvýšené nebezpečí jeho nestability v důsledku podmáčení či podemletí kořenového systému stromu, a to i v situaci, kdy v posuzovaném případě pouhá přítomnost vodního toku důvodem vyvrácení stromu nebyla. Při existenci těchto i pro laika zjevných skutečností indikujících zvýšenou míru opatrnosti a potřeby údržby pak bylo možno po žalované 1) jako vlastnici stromu požadovat, aby provedla opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody pádem stromu na sousední pozemek, v daném případě, aby zajistila prohlídku stromu prostřednictvím kvalifikované osoby, která by dle znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., z přítomnosti plodnic dřevních hub, jež na stromě musely být patrny po dobu 2 až 3 let, i pravděpodobných růstových depresí a omezení růstu určité části kmene, byla schopna usoudit na kolonizaci dřeva a jeho rozklad, jež v odumřelé části kmene probíhal dlouhodobě, po dobu nejméně 5-ti let, a navrhnout pěstební řešení. Za daných okolností bylo možno po žalované 1) v rámci náležitého dohledu nad stromem v jejím vlastnictví rozumně požadovat, aby prohlídku stromu ve výše popsané situaci prostřednictvím kvalifikované osoby zajistila. Žalovaná, jímž úkolem je i ochrana obyvatel na jejím území, však tuto svou povinnost náležitého dohledu nesplnila, když jako vlastník stromu i za výše popsaných okolností péči o strom zanedbala, neboť k selhání stromu došlo dle znalce právě v důsledku zanedbané péče vlastníka a, jak správně uzavřel soud I. stupně, bez vlivu počasí.

20. Závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., nijak nesnižuje skutečnost, že své závěry v situaci, kdy byl strom hasiči po nehodě rozřezán a následně byl z místa nehody odklizen, činil pouze na základě mu žalobcem předložených fotografií; v dané situaci má i odvolací soud detailní fotografie coby podklad znaleckého posudku za zcela dostačující.

21. Soud I. stupně při svém závěru o tom, kdo je vlastníkem stromu, zjevně vycházel z ustanovení § 1067 o. z., když bylo důvodné a logické předpokládat, že kmen stromu vyrůstal ze soudem I. stupně geometrickým zaměřením zjištěného místa uložení kořenového balu; aplikace předpisů účinných do [datum] nebyla namístě (§ 3028 až § 3071 o. z.).

22. Odpovědnost žalované 2) dle § 22 odst. 1 lesního zákona odpovědnost žalované 1) nevylučuje. Že péči o porosty na vlastním pozemku a odpovědnost za jejich stav nelze přenášet na jiné osoby, byť by to byli vlastníci sousedních nemovitostí, konstatoval Nejvyšší soud ČR již ve svém rozhodnutí publikovaném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1992. Otázkou, zda mezi ustanoveními o. z. a ustanoveními lesního zákona existuje vztah speciality a ustanovení lesního zákona tak vylučují použití obecné úpravy, se zabýval již Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 14 Co 238/2018; uzavřel přitom, že § 22 lesního zákona primárně sleduje zájem na ochraně lesa, avšak neznamená to, že by vlastník (nájemce či provozovatel) lesního pozemku byl zbaven povinností, které mu plynou z obecného právního předpisu, tj. z o. z. (k tomu srovnej i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 2183/2001); § 22 lesního zákona vlastníkům nemovitostí ohrožených škodami z pozemků určených k plnění funkcí lesa umožnuje, aby v případě, že vlastník (nájemce či provozovatel) lesního pozemku dostatečně či vůbec neplní své povinnosti, sami provedli nezbytná opatření k zamezení vzniku těchto škod, a to i na pozemcích určených k plnění funkcí lesa; § 22 lesního zákona tedy použití obecné právní úpravy náhrady škody v o. z. nevylučuje; v citovaném případě soud uzavřel, že za vzniklou škodu odpovídají vlastník lesního pozemku i vlastník nemovitosti ohrožené škodami z lesních pozemků, a to solidárně (§ 2915 odst. 1 o. z.) přičemž pasivní věcná legitimace jednoho z odpovědných subjektů nebyla vyloučena jen proto, že solidární dlužník není žalován, když případné vypořádání vzniklé škody mezi dvěma odpovědnými subjekty není předmětem řízení. Solidární odpovědnost vlastníka pozemku dle § 420 obč. zák. a vlastníka (správce) komunikace dle § 22 odst. 2 lesního zákona dovodil i Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 1234/2015, z čehož je možno i v režimu o. z. dovodit, že odpovědnost žalované 2) dle § 22 odst. 1 lesního zákona odpovědnost žalované 1) dle o. z. nevylučuje. Odvolací soud se s výše uvedenými závěry zcela ztotožňuje a odkazuje na ně; uzavřel proto, že odpovědnost žalované 2) dle § 22 odst. 1 lesního zákona odpovědnost žalované 1) dle § 2937 o. z. nevylučuje. Rovněž není podstatné, že žalován není také správce vodního toku; pokud by byl za vzniklou škodu dle speciálních předpisů (§ 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 254/20221 Sb., vodního zákona) odpovědný, byl by s žalovanými 1) a 2) odpovědný solidárně, což pasivní věcnou odpovědnost žalované 1) a 2) v tomto řízení nevylučuje. Stejně tak není možno konstatovat, že by odpovědnost některé z žalovaných byla„ primární“ a ani z takové skutečnosti dovozovat na rozdílný podíl jejich odpovědnosti za vzniklou škodu; obecně platí, že společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění či souběžné (na sobě nezávislé) činnosti, případně nečinnosti nebo opomenutí, vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku; úprava společné odpovědnosti více osob odpovědných za škodu vychází ze zásady solidarity (dříve § 438 odst. 1 obč. zák., nyní § 2915 odst. 1 o. z.), která má obecnou platnost pro všechny případy a vztahuje se nejen na případy, kdy škůdci způsobili škodu společným jednáním, ale i na případy, kdy jednotliví škůdci odpovídají na základě odlišných principů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 5/2006, Soubor C [číslo], nebo závěry občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k rozhodování soudů i státních notářství ze dne [datum], sp. zn. Cpj 51, publikované pod [číslo] Sbírky); závěr soudu I. stupně, který důvod k aplikaci § 2115 odst. 1 o. z. neshledal a povinnost k úhradě škody uložil žalovaným solidárně, je tudíž plně souladný s dřívější ustálenou judikaturou, jež je aplikovatelná i v podmínkách o. z.

23. Soud I. stupně v napadeném rozsudku neuzavřel, že by žalovaná 2) porušila své povinnosti vyplývající pro ni z § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ani odpovědnost žalované bez zákonné opory nad rámec citovaného ustanovení nerozšířil. Odpovědnost žalované 2) soud I. stupně založil na porušení § 22 odst. 1 lesního zákona, tedy na porušení povinnosti vyplývající z jiného zákona; odvolací soud pak s tímto závěrem soudu I. stupně zcela souhlasí a odkazuje na jeho správné a výstižné odůvodnění. Se závěrem soudu I. stupně, že strom nebyl součástí silničního pozemku ani silnice a jeho pád nepředstavoval závadu ve sjízdnosti ve smyslu § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť k pádu stromu došlo náhle a přímo na traktor a jeho řidič při pohybu traktoru přizpůsobeného stavebnímu a dopravně technickému stavu na silnici a povětrnostní situaci a jejím důsledkům jej nemohl předvídat, se odvolací soud ztotožňuje; souhlasit je možno i s odvolací námitkou žalované 2), že součástí kontroly silnic dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není plošná kontrola všech stromů rostoucích podél komunikací či v takové vzdálenosti od nich, která by teoreticky pád stromu mohla umožnit. Uvedené však neznamená, že se na žalovanou 2) v situaci, kdy škoda byla objektivně předvídatelná, nevztahovala prevenční povinnost dle § 22 odst. 1 lesního zákona; citované ustanovení totiž žalované 2), jakožto správci komunikace ohrožené škodou, jež má svůj původ v pozemku určeném k plnění funkcí lesa, ukládá povinnost provést opatření k zabránění vzniku škody – v daném případě pádu stromu na pozemní komunikaci. Odvolací soud nemá za to, že by tento požadavek v posuzovaném případě byl, jak žalovaná 2) namítá, nesplnitelným a vychází z toho, že vznik škody objektivně předvídatelný byl, a to z obdobných důvodů jako u žalované 1). Na silnici, jež přímo sousedí s pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, z nějž strom vyrůstal, musí správce komunikace počítat s pohybem vozidel ale i osob (chodců, cyklistů) a v případě nečinnosti vlastníka pozemku určeného k plnění funkcí, provést nezbytně nutná opatření k zabezpečení komunikace, ale i osob a vozidel pohybujících se na silnici proti hrozící škodě. Pokud strom spadlý na těleso komunikace představuje závadu ve sjízdnosti, je po žalované 2) možno požadovat, aby při kontrolách sledovala i stromy, které nejsou silniční vegetací a rostou mimo silniční pozemek, avšak hrozí, že by v budoucnu závadu ve sjízdnosti představovat mohly; strom o výšce 20 metrů, průměru kmene 48 cm ve výšce 1,3 m, tedy zjevně vyššího stáří, s nímž logicky i bez odborných dendrologických znalostí souvisí vyšší míra údržby a opatrnosti, nadto naklánějící se kmenem a korunou stromu směrem k tělesu komunikace, tedy do míst pohybu osob a motorových vozidel, by měl správci komunikace nebezpečí pro komunikaci a osoby a vozidla se na ní pohybující signalizovat; za této situace žalované 2) lze klást k tíži, že strom nenechala prohlédnout kvalifikovanou osobou, která by z přítomnosti plodnic dřevních hub, jež na stromě musely být patrny po dobu 2 až 3 let, i pravděpodobných růstových depresí a omezení růstu určité části kmene, byla schopna usoudit na kolonizaci dřeva a jeho rozklad, jež v odumřelé části kmene probíhal dlouhodobě, po dobu nejméně 5-ti let, a navrhnout pěstební řešení. Nadto sama žalovaná 2) by pro účely plnění svých povinností dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, měla disponovat i osobami schopným vyhodnotit stav silniční vegetace, když i z jí předložených záznamů o kontrolách vyplývá, že„ nebezpečné stromy“ jsou pravidelnou součástí hlášení osob provádějících prohlídky komunikací; pokud žalovaná 2) takovýmito osobami nedisponuje nebo pokud tyto osoby situaci vyhodnotily chybně, nelze to přičítat k tíži žalobci. Odkaz soudu I. stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 1234/2015 byl naprosto případný i přes mírnou skutkovou odlišnost, jež však dle odvolacího soudu vliv na právní závěr nemá.

24. Důvody, proč soud I. stupně nesdílel názor vyjádřený v rozsudku Okresního soudu ve [obec] ve věci sp. zn. 28 C 60/2017, jsou zjevné z odůvodnění napadeného rozsudku, v němž dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně žalované 2) přesvědčivě zdůvodnil důvod své odchylky od citovaného rozhodnutí.

25. Námitky žalované 2) ve vztahu k výši škody a pozemku, z nějž strom vyrůstal, byly totožné s námitkami žalované 1) a byly odvolacím soudem vypořádány již výše.

26. V rozhodnutích ve věci sp. zn. 25 Cdo 1234/2015 Nejvyšší soud ČR konstatoval, že prevenční povinnost vlastníka komunikace dle § 22 odst. 1 lesního zákona je konkretizací obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. a tento závěr bude platný i v režimu o. z.; pokud žalovaná 2) odpovídá žalobci dle § 22 odst. 1 lesního zákona není nutno její odpovědnost dovozovat i z obecných ustanovení o. z. o odpovědnosti za škodu tak, jak to učinil soud I. stupně.

27. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve výrocích I., II., IV. a VI. potvrdil.

28. Výroky III. a V. soud I. stupně zavázal žalovanou 1) a vedlejší účastnici na její straně [právnická osoba], aby rovným dílem žalobci zaplatily náhradu nákladů řízení ve výši 140.443,50 Kč a České republice náhradu nákladů řízení ve výši 144 Kč. V situaci, kdy prohraje spor strana, na jejíž podporu vstoupil vedlejší účastník, soud určí, že strana a vedlejší účastník mají společně a nerozdílně uhradit náhradu nákladů řízení vzniklých protistraně; strana a vedlejší účastník vystupují v postavení solidárních dlužníků. S ohledem na uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích III. a V. změnil, a to tak, že žalovanou 1) a vedlejší účastnici na její straně [právnická osoba], zavázal, aby žalobci a státu náhradu nákladů řízení ve výši určené správně soudem I. stupně uhradily společně a nerozdílně.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovaným právo na plnou náhradu jím v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Žalobcem v odvolacím řízení účelně vynaložené náklady řízení tvoří odměna 34.140 Kč za 3 úkony právní služby (2 x vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) určená z tarifní hodnoty 765.500 Kč dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jako AT, ve výši 11.380 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč na 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % ve výši 7.358,40 Kč, tj. celkem částka 42.398,40 Kč. Povinnost k úhradě těchto nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud neúspěšným žalovaným podle poměru jejich účastenství na věci a řízení rovným dílem, tj. každé ve výši 21.199,20 Kč. Vedlejší účastnici na straně žalované 1) [právnická osoba], zavázal odvolací soud, aby žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení uhradila s žalovanou 1) společně a nerozdílně. Povinnost k úhradě nákladů řízení odvolací soud stanovil ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř) k rukám zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení