58 Co 89/2025 - 79

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [jméno FO] jako obecným zmocněncem bytem [adresa] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 97 008 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. října 2024, č. j. 11 C 52/2024-49 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) mění tak, že žaloba se ohledně částky 57 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 215 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení zamítá, ohledně úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 39 625 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení se zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 2 900 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 97 008 Kč se 14,75 % ročně z částky 63 840 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu se žádostí o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek 97 008 Kč od 23. 12. 2023 do 22. 6. 2024, 33 168 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 2 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 97 008 Kč způsobenou jí dle jejího tvrzení nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“), které trvalo 9 let a 8 měsíců. Předmětem řízení bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce v [místo] a společných závazků vlastníků bytové jednotky. Povaha věci nebyla složitá, nicméně délka řízení byla způsobena zejména postupem soudu I. stupně. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno ve dvou stupních soudní soustavy, kdy odvolacím soudem byla konstatována závažná procesní pochybení prvostupňového soudu, který opakovaně nerespektoval závazné právní názory odvolacího soudu, odvolací soud konečně přikázal věc k projednání jinému soudci soudu I. stupně. Dne 22. 12. 2023 žalobkyně uplatnila u žalované požadavek na zaplacení částky 165 840 Kč. Následně žalobkyně obdržela stanovisko žalované ze dne 15. 3. 2024, kterým jí byla přiznána jen částka 102 000 Kč, s čím žalobkyně nesouhlasila, namítla jednak nesprávné užití nejnižší možné základní částky ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení a jednak nesprávné celkové krácení zadostiučinění o 40 % žalovanou (20 % z důvodu složitosti řízení, 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy). Žalobkyně naopak souhlasila s navýšením základní částky o 20 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci. Význam řízení pro žalobkyni byl zvýšený, neboť v sázce byla ztráta nového bytu v [místo], v němž žalovaná se svou tehdy neplnoletou dcerou ve společné domácnosti žila, a dále hrozba kompenzace vysokých nákladů v řádu více jak 1,5 mil. Kč. Za přiměřené zadostiučinění tak žalobkyně považovala částku 165 840 Kč (délka řízení x 20 000 Kč za rok se snížením za první dva roky) zvýšenou o 20 %.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 22. 12. 2023. Žalovaná dne 15. 3. 2024 nároku žalobkyně částečně vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 102 000 Kč. Řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 9 roky a 6 měsíců. Ve věci rozhodoval prvostupňový soud čtyřikrát, odvolací soud třikrát a dovolací soud jedenkrát. V řízení byl shledán nekoncentrovaný postup prvostupňového soudu. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako běžný. Při určení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. Tuto následně snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a zvýšila o 20 % pro postup orgánu veřejné moci. Namítla, že žalobkyně uplatnila předběžně nárok u žalované dne 22. 12. 2023, žalovaná tak není již ode dne 23. 12. 2023 s plněním v prodlení.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 22. 12. 2023, žalovaná stanoviskem ze dne 15. 3. 2024 přiznala žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 102 000 Kč.

5. Soud I. stupně zjistil podrobně průběh posuzovaného řízení ze spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka] (viz odst. 13 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tato zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení plně odkazuje), za nejpodstatnější lze zrekapitulovat, že řízení bylo zahájeno dne 1. 7. 2014, žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované a předmětem řízení bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce a garážím, včetně tzv. širšího vypořádání. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od 24. 7. 2024, kdy žalobkyně nahlížela do spisu, pravomocně bylo skončeno dne 20. 2. 2024, tedy trvalo 9 let a 7 měsíců (bez 4 dnů).

6. Soud I. stupně po citaci ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ,,OdpŠk“ a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu shledal žalobu důvodnou. Uzavřel, že délka posuzované řízení (9 let a 7 měsíců) není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci přiměřená. Za přiměřenou základní sazbu v tomto případě považoval částku 25 500 Kč za rok trvání řízení, sníženou na za první dva roky trvání řízení (kdy vycházel z cenového rozpětí 22 500 Kč až 30 000 Kč, neboť částky uvedené Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 206/2010, dále jen ,,Stanovisko“ tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení jsou již neodpovídající ekonomické realitě v České republice, kdy došlo ke snížení hodnoty peněz).

7. Dále hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti, pak věc po procesní, skutkové a právní stránce byla složitá. Původní návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytu a garážím se rozšířil v tzv širší vypořádání, částečné vypořádání zaniklého SJM a zúčtovací spor mezi bývalými manželi, ve kterém se zjišťovaly platby účastníků zpětně za období cca 10 let. Uvedená skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní, kdy bylo zejména prováděno větší množství listinných důkazů. Soud se musel vypořádat s velkou procesní aktivitou účastníků (četnost jejich podání, opakovaná změna a doplnění jejich argumentace, předkládání důkazních návrhů). Řízení bylo dále prodlužováno opakovanými žádostmi žalobce v tamním řízení či jeho zástupce o odročení, z nichž část byla důvodná a bylo jim oprávněně vyhověno. Bylo nutno vyzývat k doplnění blanketních odvolání proti rozhodnutím ve věci samé, která byla odůvodněna s delším časovým odstupem. K procesní složitosti je nutno přičíst též přerušení řízení na dobu nařízeného prvního setkání s mediátorem. Okresní soud vydal řadu procesních rozhodnutí (rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření, dvakrát rozhodoval o přerušení řízení, bylo nutno předložit spis Vrchnímu soudu v [místo] s námitkou podjatosti). Prodloužení řízení z důvodu víceinstančnosti rozhodování je objektivní skutečností, kterou nelze přičítat státu k tíži státu. Uvedené však neplatí pro druhý a třetí rozsudek okresního soudu, který byl ve věci vydán a pro první usnesení okresního soudu o přerušení řízení, neboť uvedená rozhodnutí byla zrušena pro nepřezkoumatelnost a pro nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu a další závažná pochybení okresního soudu, kdy tyto skutečnosti je nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci. Určitou právní složitost věci působilo rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v rámci tzv. širšího vypořádání. Prvostupňový soud tak pro složitost věci celkově ponížil odškodnění o 30 %.

8. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak postup okresního soudu byl nekoncentrovaný, konaná ústní jednání nebyla dostatečně připravena, účastníci byli opakovaně vyzýváni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, byť k tomuto postupu částečně docházelo i v reakci na doplňování a změny stanovisek účastníků. K tíži státu je dále nutno přičíst značnou benevolenci prvostupňového soudu, který vyhověl opakovaně nedoloženým či nedůvodným žádostem tamějšího žalobce nebo jeho zástupce o odročení jednání. K tíži státu je nutno přičíst prodloužení řízení v důsledku nemoci soudce. Zejména je však nutno zohlednit v rámci tohoto kritéria prodloužení řízení pro opakované zrušení rozsudků prvostupňového soudu z důvodu nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu, pro nepřezkoumatelnost a pro další pochybení. Rovněž tak první usnesení okresního soudu o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, jako zjevně nadbytečné se jeví i vydání druhého usnesení o přerušení řízení, které bylo odvolacím soudem změněno tak, že se řízení nepřerušuje. Pro toto kritérium prvostupňový soud navýšil odškodnění o 30 %.

9. Pokud jde o chování žalobkyně v průběhu řízení, pak tato se na délce řízení podílela. Vedle zvýšené procesní aktivity ústní jednání nařízené na den 17. 2. 2016 bylo odročeno pro kolizi zástupce žalobkyně na den 24. 2. 2016, blanketní odvolání proti prvnímu rozsudku žalobkyně doplnila až za 1 měsíc a blanketní odvolání proti druhému rozsudku až za 2 měsíce, soudní poplatek za odvolání proti prvnímu rozsudku žalobkyně zaplatila až 1 měsíc po uplynutí poskytnuté lhůty. Zejména však žalobkyně dne 17. 4. 2019, tj. v době, kdy bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 23. 4. 2019, uplatnila vzájemný návrh, v důsledku čehož bylo ústní jednání odročeno. Opětovně dne 3. 1. 2022, tj. v době, kdy bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 13. 1. 2022, žalobkyně rozšířila svůj vzájemný návrh, v důsledku čehož bylo ústní jednání odročeno. Oproti uvedenému však žalobkyně též vyvíjela nezanedbatelnou snahu o urychlení řízení, kdy v tomto směru soudu adresovala opakovaně žádosti s popisem, jaké obtíže jí délka řízení způsobuje, opakovaně poukazovala na příliš benevolentní/nedůvodné vyhovování žádostem protistrany o odročení jednání, opakovaně podávala stížnosti na průtahy v řízení a nevhodné chování soudce, které byly shledány důvodnými. Pro chování žalobkyně tak prvostupňový soud odškodnění nemodifikoval.

10. Význam posuzovaného řízení pro poškozenou prvostupňový soud hodnotil jako zvýšený. V řízení šlo o vypořádání majetkových hodnot v řádu milionů Kč a z důvodu konfliktních vztahů s [tituly před jménem] [jméno FO] (tamějším žalobcem) bylo řízení pro žalobkyni velmi osobní a emočně vypjaté.

11. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení prvostupňový soud vyšel ze základní částky odškodnění ve výši 25 500 Kč za rok řízení, kterou krátil na polovinu za první dva roky řízení. Z hlediska popsané složitosti věci odškodnění ponížil celkově o 30 %, pro postup orgánů státu navýšil odškodnění o 30 %, pro chování poškozené odškodnění nemodifikoval a pro zvýšený význam předmětu řízení pro žalobkyni pak základní částku zvýšil o 20 %. Celková výše zadostiučinění činí 262 650 Kč (218 875 Kč x zvýšení o 20 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 102 000 Kč, shledal prvostupňový žalobní návrh o ohledně požadované částky 97 008 Kč důvodným.

12. Žádost žalobkyně o odškodnění byla doručena žalované dne 22. 12. 2023 a lhůta 6 měsíců uplynula dne 22. 6. 2024. Soud I. stupně tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení důvodný až od 23. 6. 2024, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Žalobkyně uplatnila u žalované k odškodnění částku 165 840 Kč, ve lhůtě 6 měsíců plnila 102 000 Kč, toliko ohledně částky 63 840 Kč se tak ocitla v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.

13. Žalovaná brojila proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, a to proti výroku I. a III. s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítla, že při odškodňování zadostiučinění za nemajetkovou újmu vycházejí soudy ze Stanoviska Nejvyššího soudu, kde je dáno rozpětí základní částky sazbou 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky v poloviční výši. Soud I. stupně nepovažuje rozpětí uváděné ve Stanovisku za správné, a proto vyšel při výpočtu základní částky za jeden rok řízení ze sazby ve výši 25 500 Kč, a to s odkazem na sociálně ekonomický vývoj společnosti, s přihlédnutím ke změně životní úrovně, kupní síle a znehodnocení měny v důsledku inflace. Tomuto závěru žalovaná nepřisvědčuje, neboť není důvod „valorizovat“ obecně používané rozmezí základní částky s ohledem na vyšší inflaci a zvyšující se životní úroveň v porovnání s rokem vydání Stanoviska. V této souvislosti odkázala na samotné Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2632/2020, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2840/2022, sp. zn. 30 Cdo 1266/2024, sp. zn. 30 Cdo 1716/2024. Závěr Nejvyššího soudu, že není důvod se od dosavadní judikatury odchýlit, opakovaně akceptoval i Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2459/23, sp. zn. II. ÚS 252/24, sp. zn. III. ÚS 21/24, sp. zn. IV. ÚS 1587/2024. K aktuální snaze několika senátů Obvodního soudu pro Prahu 2 stanovit v obdobném typu sporu základní částku za jeden rok trvání řízení v rozmezí 22 500 Kč až 30 000 Kč se též vyjádřil Městský soud v Praze jako soud odvolací, který ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] takový postup hodnotil jako ,,postup vybočující z konstantní rozhodovací praxe soudů všech stupňů“. S ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného řízení je částka 15 000 Kč za rok trvání řízení odpovídající. Odpovídající a přiléhavá je i modifikace základní částky provedená žalovanou. Žalovaná se tak neztotožnila s tím, jakým způsobem soud I. stupně posoudil jednotlivá kritéria, když dospěl ke zvýšení základní částky o 50 %, což nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalované, předně poukázala na délku doby řízení a postup soudce okresního soudu, kdy případ nemajetkové újmy je svým rozsahem, povahou a důvody, které zapříčinily neúměrné prodlevy v posuzovaném případě, zcela mimořádný. Postup žalované v projednávané věci je odporující dobrým mravům. Odvolací soud by měl věc projednat jen v mezích podaného odvolání, kdy žalovaná zpochybňuje mechanismus samotného výpočtu odškodnění, zejména to, zda výpočet je či není v rozporu se závěry ESLP. K tíži žalobkyně nelze klást, že proces odškodňování nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. není upraven žádným vnitrostátním závazným předpisem. Stanovisko ponechává volnost soudu pro jeho uvážení a rozhodování o výši odškodnění, není striktním závazným předpisem, soud I. stupně nepřekročil rámec Stanoviska. Od vydání Stanoviska již uplynula doba 14 let. Samotná justice aktuálně řeší problematiku výši platů soudců z hlediska valorizace. Není žádného důvodu, aby se inflace, zdražení podstatných služeb a snížená životní úroveň neměla dotýkat také přehodnocení výše základních částek odškodnění, které byly stanoveny před 15 lety pro výpočet morálního zadostiučinění. V této souvislosti poukázala na judikaturu ESLP, kritérium 45 % není dáno z hodnoty toho, co vnitrostátní soud přiznal nebo může přiznat, ale je hraniční hodnotou pro nejnižší částku odvozenou z hodnoty částky, kterou by případně přiznal ESLP (viz. rozhodnutí ESLP ve věci Apicella). Posuzované řízení trvající 9 let a 7 měsíců je extrémně dlouhé. S hodnocením jednotlivých kritérií žalovanou nelze souhlasit, neboť složitost věci (-20 %) nebyla dána, složitost řízení byla vyvolávaná přístupem soudce, víceinstančnost řízení (-20 %) lze přičíst k tíži státu nikoliv k tíži žalobkyně, postup orgánu veřejné moci (+20 %), uvedené navýšení žalovaná užívá v obvyklých případech, v posuzovaném případě došlo až k mimořádnému opatření, kdy věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí jinému soudci soudu I. stupně, pro toto kritérium žalobkyně žádala navýšení o 40 %. Navrhla, aby odvolací soud odmítl odvolání žalované jako nedůvodné, případně sám provedl úpravu výše předmětného zadostiučinění. Posuzované řízení se promítlo ve zdravotním stavu žalobkyně i její dcery, tu skutečnost a souvislost dlouhodobého onemocnění se soudním řízením lze případně doložit ošetřujícími odbornými lékaři.

15. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalovaná zdůraznila, že v rámci řízení uplatnila toliko svoji procesní obranu, což nelze považovat za rozporné s dobrými mravy, stran intenzity dopadu délky řízení do poměrů žalobkyně namítla, že žalobkyně svá tvrzení nepřípustně uplatnila až v rámci vyjádření k odvolání. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce poukázala na průběh posuzovaného řízení, zejména před okresním soudem.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

17. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu cit. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

18. Pro určení celkové délky řízení je rozhodující okamžik, kdy došlo k zahájení řízení, v posuzovaném případě však byla žalobkyně (v tamním řízení v procesním postavení žalované) v nejistotě ohledně výsledku řízení od okamžiku, kdy nahlédla do spisu (25. 7. 2014) a měla možnost se seznámit s obsahem žalobního návrhu (jinými slovy, kdy byla seznámena s tím, co je po ní žalující stranou žádáno). Konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí (20. 2. 2024), které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko), celkově posuzované řízení trvalo 9 let a 7 měsíců. Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

19. Přisvědčil žalobkyni po zhodnocení jednotlivých kritérií dle ust. § 31a OdpŠk, že jí náleží odškodnění v penězích, avšak v odlišné, než požadované výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení a zhodnocení jednotlivých kritérií (§ 31a odst. 3 Odpšk), nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud rozdílně od soudu I. stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy 15 000 Kč za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko), neboť celkovou délku řízení ještě nelze považovat za extrémní, jinými slovy délka posuzovaného řízení byla sice násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, nikoliv však extrémně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Předně samotná délka řízení i postup soudu byly zohledněny při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, jak bude níže vyloženo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4219/2015). Odvolací soud nepřisvědčuje prvostupňovému soudu, pokud vycházel ze základní vyšší částky odškodnění (25 500 Kč) ročně s ohledem na ekonomické ukazatele a dobu, která uplynula od vydání Stanoviska.

20. K námitce ekonomického ukazatele se vyjádřil Nejvyšší soud i v roce 2023 ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2412/2023, vyložil, že ,,na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží rovněž Ústavní soud, jak patrno např. z bodů 43. až 45. odůvodnění jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 1303/21“. Tuto problematiku řešil Nejvyšší soud i ve svém aktuální rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, kdy v odst. 78 vyložil následující: ,,Z rozhodovací praxe vyplývá, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Výše popsané závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí Apicella proti Itálii, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP i nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv“. Potud byla odvolací námitka žalované shledána důvodnou.

21. Pro úvahu stran stanovení přiměřeného odškodnění i s ohledem na odvolací námitku žalované odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o složitost věci, pak dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 8/2021, sp. zn. 30 Cdo 226/2022). Odvolací soud shledává složitost procesní (bylo rozhodováno o nařízení mediace, opakovaně o přerušení řízení, opakovaně o změně žaloby, o vznesení námitce podjatosti, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o vzájemném návrhu, soud opakovaně vyzýval účastníky k zaplacení soudního poplatku a k odstranění vad odvolání), což vede ke snížení odškodnění o 10 %. Řízení vykazovalo skutkovou složitost (rozsah účastníky tvrzených skutečnost, množství listinných důkazů, které byly v řízení provedeny), pro kterou je na místě odškodnění snížit o 10 %, nikoliv složitost právní, posuzovanou z hlediska aplikační I interpretační, závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi i existující judikatury a její ustálenosti ve vztahu k předmětu řízení - vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu. Pokud jde o počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována, pak v rámci tohoto kritéria odvolací soud zohlednil pouze první odvolací řízení proti rozsudku soudu I. stupně a dovolací řízení a ponížil odškodnění o 5 % (pokud jde o další odvolací řízení, pak tyto naopak zohlednil v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci). Celkově tak pro toto kritérium ponížil odškodnění o 25 %.

22. Pokud jde o chování poškozeného, pak žalobkyně se na délce řízení nepodílela, naopak opakovaně podala stížnost na průtahy v řízení (dne 16. 8. 2019, dne 12. 7. 2021), dne 9. 5. 2021 žádala o odstranění nevhodného chování soudce okresního soudu, kdy zmínila i pokračující průtahy, pokud žádala o odročení jednání, či dvakrát rozšířila žalobní požadavek, což bylo důvodem pro odročení jednání, jak zjistil prvostupňový soud, pak v celkové délce řízení téměř 10 let, se tato skutečnost výrazně nepromítla. Rovněž jí nelze přičíst k tíži, pokud využila procesních prostředků, které jí skýtá občanský soudní řád, a které vedou nepochybně k prodloužení řízení. Odvolací soud tak rozdílně od prvostupňového soudu shledal důvod pro navýšení odškodnění pro toto kritérium o 5 %.

23. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci, řízení bylo stiženo nekoncentrovaným postupem okresního soudu, jak zjistil prvostupňový soud (odst. 13 napadeného rozhodnutí) a následně v rámci tohoto kritéria hodnotil (odst. 27 napadeného rozhodnutí). Předně je však nutno zohlednit, že opakovaně došlo ke zrušení rozhodnutí okresního soudu ve věci samé soudem odvolacím jednak pro nepřezkoumatelnost, jednak pro nedodržení závazného právního názoru odvolacího soudu, kdy v konečném důsledku odvolací soud přikázal věc jinému soudci k projednání a rozhodnutí (§ 221 odst. 2 o. s. ř.). Tyto skutečnosti bylo nutno promítnout do hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci a nutně vedly k navýšení odškodnění o 30 %, odvolací soud tak přisvědčil v hodnocení tohoto kritéria soudu I. stupně.

24. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3203/2013). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak není možno podřadit posuzované řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (v rámci tzv. širšího vypořádání), byť předmětem vypořádání byla bytová jednotka a garáže, movité věci tvořící vybavení bytové jednotky, tedy majetek značné hodnoty a vzájemné závazky účastníků k vypořádání uplatněné jak žalující, tak žalovanou stranou přesahující vždy cca 1 mil. Kč; kdy ohledně vzájemných závazků k vypořádání, které zůstaly po rozhodnutí dovolacím soudem ze dne 15. 5. 2017 předmětem sporu, skončilo řízení soudním smírem, kterým se žalobce v tamním řízení zavázal zaplatit žalobkyni (v procesním postavení žalované) 250 000 Kč, čímž by vyřešen celý předmět řízení včetně nákladů řízení. Hlediskem svědčícím pro promptní vyřízení případu může být též zdravotní stav účastníka řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1028/2019), nicméně žalobkyně tuto námitku uplatnila až ve vyjádření k odvolání, jedná se tak o tzv. nepřípustnou novotu v systému neúplné apelace. Odvolací soud tak rozdílně od soudu I. stupně hodnotil význam řízení pro žalobkyni jako standardní.

25. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které trvalo celkem 9 let a 7 měsíců s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozeného, plně odpovídá částka 141 625 Kč. Odvolací soud vyšel z celkové částky 128 750 Kč (7 500 Kč + 7 500 Kč + 7x 15 000 Kč + 8 750 Kč), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v konečném výsledku modifikoval - navýšil o 10 % (ponížil o 25 % pro složitost, navýšil o 5 % pro chování poškozené a navýšil o 30 % pro postup orgánů veřejné moci). Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění 102 000 Kč, je žalobní návrh ohledně další požadované částky 39 625 Kč důvodný (ohledně částky 97 008 Kč - 39 625 Kč = 57 383 Kč nedůvodný).

26. Žalovaná se ocitla v prodlení, s ohledem na datum předběžného uplatnění nároku, dne 23. 6. 2024 (§ 15 odst. 2 OdpŠk), požadovala však úrok z prodlení toliko ve výši 13,25 % (č. l. 6), soud tak nemůže překročit návrh účastníka a přisoudit více, úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 39 625 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení nebyl předmětem řízení, v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a řízení zastavil dle ust. § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

27. Dále s ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žaloba se ohledně částky 57 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 215 Kč (63 840 Kč -39 625 Kč) od[Anonymizováno]23. 6. 2024 do zaplacení zamítá, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří 3 hotové výdaje po 300 Kč dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (podání žaloby, vyjádření ze dne 15. 8. 2024 a ze dne 20. 9. 2024) a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v této fázi řízení rovněž úspěšná, náleží jí tak účelně vynaložené náklady řízení, které tvoří 2 hotové výdaje po 300 Kč dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání odvolacího soudu).