59 A 33/2022– 48

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci navrhovatelky: D. M. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Ivetou Sokolovou sídlem Ke Kostelu 56, 289 04 Vrbice proti odpůrci: město Kostelec nad Labem sídlem náměstí Komenského 1, 277 13 Kostelec nad Labem zastoupený advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice za účasti: Elpis s.r.o., IČO 63978407 sídlem Krystalová 470/7, 196 00 Praha 9 zastoupená advokátkou JUDr. Ivetou Sokolovou sídlem Ke Kostelu 56, 289 04 Vrbice o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2022 – Změna č. 4 Územního plánu města Kostelec nad Labem, schváleného usnesením č. 27 Zastupitelstva města Kostelec nad Labem dne 20. 6. 2022, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrce JUDr. Jana Brože, advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doručeným Krajskému soudu v Praze dne 30. 9. 2022 do datové schránky, domáhá zrušení opatření obecné povahy označeného shora v záhlaví (dále jen „napadená změna“), a to jako celku včetně odůvodnění a grafických částí, nebo alespoň pokud jde o části měnící kapitoly A, D a F stávajícího územního plánu. Soud zároveň poukazuje na to, že návrh je zcela shodný s návrhem Okrašlovacího spolku U Starého mostu, z. s., IČO 01630571, (s výjimkou návrhového bodu, který tento spolek formuloval na str. 10 a týkal se ochrany přírody a krajiny) o kterém zdejší soud rozhodoval pod sp. zn. 54 A 62/2022.

2. V návrhu navrhovatelka nejprve stran své aktivní legitimace uvádí, že napadenou změnou došlo k porušení jejího vlastnického práva k nemovitostem v dotčeném území zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost zaručeného čl. 26 Listiny, neboť napadená změna představuje nepředvídatelnou a nezákonnou změnu regulace funkčního využití dosud stabilizovaného území města Kostelec nad Labem pro skladování a průmysl, a to paušálním vyloučením staveb posuzovaných dle přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“). Stejně tak byla podle mínění navrhovatelky porušena práva všech ostatních podnikatelů v daném území zahrnujícím cca 34 ha pozemků (k tomu viz též strany 4 a 6 návrhu).

3. Navrhovatelka vysvětluje, že napadená změna bez kompenzace omezila obsah vlastnického práva podnikatelů v původní zóně pro tichou výrobu a skladování neočekávaným způsobem ve prospěch bydlení. Ve spojení s předchozími změnami územního plánu Kostelce nad Labem se totiž rozšířila oblast bydlení do těsné blízkosti tiché výroby a skladování a vojenských objektů, v důsledku čehož napadená změna bez náhrady změnila práva vlastníků pozemků v původní zóně určené pro průmysl a skladování v rozporu s obvyklým obsahem pojmu tichá výroba na tak, že změnila funkční využití území na zeleň, bydlení, sklady a kanceláře.

4. Navrhovatelka dotčení na svých právech spatřuje i v tom (viz stranu 4 návrhu), že bylo v důsledku napadené změny zastaveno (zamítnuto) projednávání územního rozhodnutí, o jehož vydání požádala ještě před nabytím právní moci napadené změny. Navrhovatelka má za to, že takový postup byl nezákonný, neboť ke dni podání žádosti o vydání územního rozhodnutí napadená změna ještě nebyla účinná.

5. Navrhovatelka nadto namítá, že napadená změna zasahuje do oblasti upravené normou vyšší právní síly a bere podnikatelům v oblasti určené pro tichou výrobu a skladování právo nechat si svůj záměr posoudit ve smyslu přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů. Podle jejího názoru tím odpůrce překročil pravomoc pro obsah jím vydávaných vyhlášek, neboť (pod textem kapitoly F napadené změny) omezuje působnost stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Podle názoru navrhovatelky odpůrce zneužil zákona k útisku podnikatelů na dotčeném území, jestliže zrušil další využitelnost stávajících nemovitostí paušálním vyloučením práva posuzovat výstavbu na těchto pozemcích podle zvláštního zákona (k tomu viz též strany 4 a 6 návrhu).

6. Ke shora uvedené argumentaci navrhovatelka navrhuje k důkazu (viz stranu 6 návrhu) mj. výpis z katastru nemovitostí dokládající, že vlastní nemovitost v průmyslové zóně, výpis z obchodního rejstříku osoby zúčastněné na řízení, jejímž předmětem podnikání je provozování pohřební služby a provozování krematoria, rozhodnutí o kolaudaci provozovny osoby zúčastněné na řízení s předmětem podnikání provozování pohřební služby a provozování krematoria z roku 2016 a kolaudační souhlas ze dne 24. 7. 2020, č. výst. 3153258/20/P, pro logistické centrum pohřebního ústavu osoby zúčastněné na řízení na pozemku p. č. XA v k. ú. X.

7. Navrhovatelka dále jednotlivě namítá (soud pro přehlednost zachoval pořadí uplatněných námitek navrhovatelky včetně jejich označení na stranách 2–3 návrhu), že: a) Bylo zahájeno a provedeno pořizování napadené změny ve zkráceném řízení podle § 55a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „stavební zákon“) v rozporu s podmínkami pro tento postup, neboť toto řízení není určeno pro případy zásadního zásahu do funkčního využití původním územním plánem funkčně určeného zastavitelného území (viz též stranu 4 návrhu). Nadto odpůrce jako pořizovatel nesplnil zákonné předpoklady dané v § 47 odst. 1 stavebního zákona, zejména aby byly stanoveny dostatečně určité podmínky zadání. Nadto zastupitelstvo odpůrce při rozhodnutí o pořízení napadené změny nezveřejnilo (ani později) rozhodnutí o úhradě za pořízení změny územního plánu, jakož ani další náklady dle § 55a odst. 2 písm. f) stavebního zákona. b) V důsledku neurčitého zadání celého rozsahu změny územního plánu neměl Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ke dni 20. 1. 2022, tj. k datu vydání jeho stanoviska, k dispozici ani zadání změny, natož její finální rozsah nebo obsah. Jeho odbor ochrany životního prostředí se proto vyjádřil nad rámec svých možností k rozsahu změny v tom smyslu, že nevyžaduje komplexní posouzení z hlediska územního plánu, ač takové stanovisko patřilo do působnosti odboru pro územní plánování. Tato závada pak měla za následek, že záměr byl posuzován po jeho zadání nerelevantním stanoviskem, neboť bylo vydáno ještě před existencí zadání změny. c) Napadená změna nesplnila požadavky podle § 55a odst. 3 stavebního zákona. Stanoviska podle § 55a odst. 2 písm. d) a e) stavebního zákona byla vydána k neurčitému zadání pořízení změny, nemohla být tudíž objektivně dostatečně určitá. Omezení práv dotčených osob podle § 55a stavebního zákona (jednokolovým projednáním) podle navrhovatele nelze omezovat až do nuly, tedy nelze vykládat stanovisko vydané soukromé osobě před objektivní existencí usnesení pořizovatele jako opatření stanoviska pořizovatelem. V té souvislosti navrhovatelka také namítá (na straně 6 návrhu), že při pořizování napadené změny nebyla (nejsou) zveřejněna žádná stanoviska dotčených orgánů, a to ani stanovisko krajského úřadu. d) viz shora uvedené body 3 a 5 tohoto odůvodnění e) Textová část napadené změny je neurčitá, protože je vnitřně rozporná – deklarovaný úvodní textový obsah změny neodpovídá obsahu odůvodnění textové části změny. f) Textová část napadené změny nekoresponduje s grafickou částí hlavního výkresu, pokud jde o vymezení funkcí území pro tichou výrobu a skladování. Grafická část totiž určuje plochy pro skladování a průmysl, zatímco textová část tytéž specifikuje jako nerušící výrobu a služby (viz též stranu 4 návrhu).

8. V další části návrhu (na stranách 3–12) navrhovatelka zejména výše shrnuté námitky pod písm. a) až f) opakuje či rozvíjí, přičemž do vlastní argumentace vkládá i citace z napadené změny, judikatury nebo jiných písemností zveřejněných odpůrcem v průběhu procesu pořizování napadené změny. Byť je zřejmé, že záměrem navrhovatelky bylo text návrhu strukturovat a logicky uspořádat (např. nadpisy preambule, skutková tvrzení, rozhodné skutečnosti, důkazy, citace – konec citace apod.), je návrh v souhrnu nepřehledný a jen těžko srozumitelný, zejména mnohdy není jasné, co je pouhou citací a co už jsou argumenty a nově vznesené námitky navrhovatelky. Lze však přinejmenším dovodit, že navrhovatelka namítá také, že: g) Existují rozpory mezi původně vyhlášeným a zveřejněným textem napadené změny a úplným zněním územního plánu města Kostelec nad Labem po zapracování napadené změny zveřejněným dne 23. 8. 2022 (viz stranu 8 návrhu). Úplné znění územního plánu totiž obsahuje (takové) části odůvodnění, které v původní vyhlášce nejsou a v době schvalovacího procesu zveřejněny nebyly (viz stranu 10 návrhu). Konkrétně přitom navrhovatelka poukazuje na to, že (viz stranu 8 návrhu): – sdělení týkající se obsahu grafické části na straně 4 úplného znění územního plánu není součástí textu napadené změny, a tedy dodatečně nahrazuje to, co nebylo v napadené změně patrné, nicméně stejně neodstraňuje vnitřní rozpory textové a grafické části změny, – výkres č. A1 mění obsah výkresu č. 1 ÚPM a výkres č. A2 mění obsah výkresu č. 2 ÚPM, – odůvodnění úplného znění změny slovy, že „Změna č. 4 ÚPM stávající stavby a limity využití území respektuje.“, je v rozporu s textovým zněním faktického obsahu napadené změny deklarovaným na straně 1 pod písm. A), D), F), I) a J), neboť chybí hodnocení zásad územního plánování navzdory tomu, že také byly podkladem napadené změny. h) Existují rozpory mezi odůvodněním napadené změny a jejím závazným obsahem, neboť: – je nesprávně uvedeno, že pořizovatelem napadené změny je Městský úřad Kostelec nad Labem, ačkoliv ve skutečnosti je pořizovatelem obec Kostelec nad Labem, což vyplývá i z popisu průběhu pořizování napadené změny na straně 7 téhož dokumentu, – odůvodnění napadené změny pod body 14 a 24a neodpovídá faktickému textovému ani grafickému obsahu napadené změny pod body A, D a F, protože dochází k neočekávané změně využití stabilizovaných ploch (což vyžaduje posouzení), – odůvodnění napadené změny pod bodem 4.1.1 týkající se koridorů dopravy neodpovídá skutečnosti – významu stávající silnice II. třídy jako v zásadě jediného existujícího dopravního koridoru obsluhujícího dané území pro účely spojení s územím Prahy. i) Textová část napadené změny je v rozporu se skutečným stavem území a zasahuje do zájmů celostátní dopravní infrastruktury, jestliže oklešťuje stávající komunikaci II. třídy bez náhrady, resp. konstatuje budoucí územní rezervu v oblasti zemědělského půdního fondu, a to bez zajištění posouzení dopadů umístění přeložky na životní prostředí, tedy v rozporu se zákonem a bez příslušných studií. Rozdíl je také v textovém odůvodnění a grafickém zobrazení. j) Napadená změna jako čtvrtá v pořadí zcela ignoruje proporcionalitu rozvoje regionu stanovenou v zásadách Politiky územního rozvoje České republiky, podle které je ve veřejném zájmu chránit a udržitelně rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území. Ochrana těchto hodnot by měla být totiž provázána s potřebami ekonomického (hospodářského) a sociálního rozvoje. Postupným rozšiřováním zóny bydlení v předchozích změnách územního plánu došlo zjevně ke změně kvality a proporcí rozvoje daného území. Smíšené zóny podél komunikace II. třídy v místě zóny skladování a průmyslu (původně určené jen pro průmysl) jsou důsledkem nekoncepční politiky a jednotlivých jednostranných předchozích změn územního plánu (cíleného rozsekání), kterým nepředcházelo stavebním zákonem vyžadované regulérní řízení k hodnocení dopadů stávajícího územního plánu. Navrhovatelka je přesvědčena, že napadená změna svými celkovými účinky obchází původní koncepci rovnoměrného a citlivého ekonomického i sociálního rozvoje regionu (v zásadě průmyslového), konkrétně že obchází úmysl zákonodárce podrobit změny měnící proporce funkčního využití stabilizovaného území dle původního územního plánu předchozímu řádnému hodnocení a vícekolovému schvalování dle stavebního zákona. k) Jde o nezákonný postup, jestliže nedošlo k přezkumu předešlého územního plánu a ani jedné z předchozích změn, jejich dopad se reálně zkumuloval a byl završen nezákonným postupem při pořizování napadené změny bez náležitého zhodnocení dopadů těchto změn jako celku vůči původně řádným schvalovacím procesem přijatému původnímu územnímu plánu města. Podle navrhovatelky je tak třeba zhodnotit dopad napadené změny spolu s předešlými dílčími změnami jako celek, a to v kontextu s původním určením území a v souladu se zásadami politiky udržitelného rozvoje území a zákonem. Napadená změna totiž tvoří kvalitativní změnu zásadně měnící proporce hospodářského využití území ve prospěch bydlení, a to bez náležitého zhodnocení – má tedy mnohem širší dopad, než je formálně deklarováno.

9. Odpůrce ve vyjádření k návrhu nejprve uvedl, že zákonností napadené změny se zabýval již krajský úřad v rámci podnětů k přezkumu, přičemž o výsledku tohoto přezkumu již soud informoval v řízení vedeném pod sp. zn. 54 A 62/2022, proto odkázal na své dřívější vyjádření. Sdělení krajského úřadu ze dne 14. 10. 2022, č. j. 117500/2022/KUSK, následně připojil k vyjádření k návrhu. Odpůrce dále ve vyjádření k návrhu uvádí k aktivní věcné legitimaci navrhovatelky, že navrhovatelka sice tvrdí, že je dotčena na svém vlastnickém právu a právu podnikat, avšak nijak nespecifikuje, jaké pozemky vlastní, nepředkládá ani výpis z katastru nemovitostí apod. Podle odpůrce nemůže soud s ohledem na rovnost zbraní tento nedostatek návrhu sanovat a nemůže inkvizičně zjišťovat, zda a jaké pozemky navrhovatelka vlastní a zda jsou dotčeny předmětnou regulací. Odpůrce tak namítal neprokázání aktivní věcné legitimace navrhovatelky, což je podle odpůrce samo o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu. Dále odpůrce odkázal v souvislosti s aktivní věcnou legitimací navrhovatelky na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, z něhož odpůrce dovozuje, že navrhovatelka neprokazuje podmínky stanovené judikaturou k aktivní věcné legitimaci, nadto je návrh založen toliko na snaze chránit soukromé vlastnictví celé řady osob (podnikatelů na cca 34 ha), aniž by navrhovatelka blíže specifikovala, kde konkrétně je sama dotčena. Odpůrce poukázal i na to, že je navrhovatelka zastoupena advokátkou, tj. profesionálkou, jež je nepochybně znalá relevantní právní úpravy. Odpůrce také upozorňoval na to, že se navrhovatelka nepřiléhavě domáhala zrušení celého napadeného územního plánu.

10. Dále odpůrce poukázal na pasivitu navrhovatelky po celou dobu přijímání napadené části územního plánu. Odpůrce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019–38, ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval vztahem přezkumu proporcionality a námitek uplatněných v průběhu pořizování územního plánu. Odpůrce také zdůraznil, že nemohl námitky navrhovatelky nijak vypořádat, když je v průběhu pořizování napadeného územního plánu nijak neuplatnila. Tím, že navrhovatelka nepodala námitky, tak se sama bezdůvodně připravila o jejich vypořádání v rozhodnutí o námitkách, které bývá zakomponováno do obecné části odůvodnění (změny) územního plánu, na které je třeba co do kvality a rozsahu klást stejné požadavky jako na standardní rozhodnutí.

11. Dále se odpůrce podrobně vyjádřil k jednotlivým návrhovým bodům. Odpůrce nesouhlasí s navrhovatelkou, že by bylo nepřípustné vydat napadený územní plán ve zkráceném řízení podle § 55a a násl. stavebního zákona. Dále uvedl, že byla řádně zajištěna potřebná stanoviska příslušných úřadů v souladu s § 55a stavebního zákona. Odpůrce také uvádí, že neví, z čeho navrhovatelka dovozuje, že má docházet k nějakému oklešťování stávající komunikace II. třídy bez náhrady a k závažným poškozením různých zájmů a že má být upřednostněno bydlení před podnikáním. Návrh podle odpůrce obsahuje řadu nepodložených tvrzení, spekulací a nedůvodných námitek, které neodůvodňují údajnou nezákonnost napadené změny. Nadto jde o námitky zcela nové, dosud ze strany navrhovatelky nevznesené, a proto je řada z nich nepřípustná. Odpůrce proto soudu navrhl, aby návrh jako zcela nedůvodný zamítnul.

12. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k návrhu uvádí, že je její věcný zájem dán umístěním stávající provozovny a skladu na adrese funkčního celku pozemků dotčeného změnou územního plánu č. 1/2022, který je ve vlastnictví navrhovatelky a jejichž výchozí využití bylo zcela neočekávaným způsobem změněno, aniž by napadený územní plán doznal grafické změny.

13. Dne 25. 10. 2022 se jako osoba zúčastněná na řízení přihlásila také společnost Pohřební služba Praha s.r.o. Soud s ní však nemohl jednat, jelikož zmeškala lhůtu pro přihlášení se do řízení (výzva byla vyvěšena na úřední desce soudu dne 4. 10. 2022 a stanovená 20denní lhůta uplynula dne 24. 10. 2022) a ani nedoložila, že by byla napadenou změnou či potenciálním rozhodnutím soudu přímo dotčena, jelikož své dotčení odvozovala jen „nájemní smlouvou k užívání vybavení nemovitostí a zařízení včetně technologického zázemí“, tedy nikoliv od vlastnického či jiného věcného práva v území regulovaném napadenou změnou (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, publikované pod č. 1910/2009 Sb. NSS, odst. 36). Legitimace navrhovatelky a splnění procesních podmínek 14. Soud ověřil, že návrh byl podán včas ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí účinnosti napadené změny v souladu s § 101b odst. 1 s. ř. s. a obsahuje veškeré požadované náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s. Dále se soud zabýval přípustností návrhu. Podle § 101a věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem.

15. V dané věci je zjevné, že napadená změna územního plánu byla vydána formou opatření obecné povahy za použití odpovídajících ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Vyhláška oznamující vydání napadené změny územního plánu byla vyvěšena dne 23. 6. 2022, tudíž napadená změna územního plánu nabyla účinnosti v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu (srov. § 25 odst. 2 správního řádu) patnáctým dnem po tomto dni, tedy dne 8. 7. 2022. Návrh podaný dne 30. 9. 2022 je proto včasný.

16. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se zakládá tvrzením o dotčení na jeho právech. Ačkoli odpůrce poukazoval na to, že navrhovatelka v návrhu výslovně neuvedla, jaké nemovitosti v území dotčeném napadenou změnou územního plánu vlastní, tak soudu je z jeho úřední činnosti známo, že navrhovatelka vlastní pozemky p. č. st. XB, p. č. st. XA, p. č. st. XC, p. č. XD, p. č. XE a p. č. XF zapsané na listu vlastnictví č. 2310 pro katastrální území Kostelec nad Labem (není–li dále uvedeno jinak, míní se toto katastrální území; dále jen „dotčené pozemky“ nebo „pozemky navrhovatelky“). Tyto údaje navrhovatelka poskytla soudu v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 54 A 62/2022, do kterého se přihlásila jako osoba zúčastněná na řízení 1), přičemž soud nahlédnutím do katastru nemovitostí ověřil, že navrhovatelka uvedené pozemky skutečně vlastní. Jelikož se pozemky navrhovatelky nacházejí v území regulovaném napadenou změnou územního plánu, může být její vlastnické (a podnikatelské) právo napadenou regulací dotčeno. Soud má tudíž za to, že navrhovatelka předložila dostatečné tvrzení o možném dotčení své právní sféry, a je proto aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení napadené změny územního plánu.

17. Soud proto přistoupil k věcnému posouzení návrhu, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného územního plánu (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

18. Protože účastníci výslovně souhlasili s postupem soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s., nenařizoval soud jednání, a to ani za účelem dokazování, neboť provedení navržených důkazů nebylo pro rozhodnutí soudu nezbytné. Obsah správního spisu 19. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci:

20. Dne 26. 1. 2022 byl odpůrci doručen návrh na pořízení změny územního plánu zrychleným postupem, kterým občan obce Kostelec nad Labem žádal odpůrce, aby u ploch s funkčním využitím Nerušící výroba a služby upřesnil nepřípustné využití tak, aby bylo jednoznačně určeno, co je v daných plochách nepřípustné. Tento návrh odůvodnil odkazem na obecnou definici nepřípustného využití plochy, která má za následek návrhy záměrů, které nejsou pro obec a kvalitu životního prostředí přijatelné. V návrhu byl uplatněn požadavek na úpravu nepřípustného využití funkční plochy Nerušící výroba a služby tak, aby se rozšířil o všechny záměry, zejména stavby, uvedené v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů, krematoria, spalovny, kafilérie nebo veterinární asanační ústavy.

21. Krajský úřad ve stanovisku ze dne 20. 1. 2022, č. j. 158757/2021/KUSK, neuplatnil žádné připomínky a uvedl, že v navrhovaném území nebyly shledány významné střety zájmů nebo závažné problémy v oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví ani významné vlivy koncepce na udržitelný rozvoj území.

22. Na zasedání konaném dne 2. 3. 2022 Zastupitelstvo města Kostelec nad Labem přijalo usnesení č. 6, ve kterém schválilo pořízení změny č. 4 územního plánu města Kostelec nad Labem zkráceným postupem.

23. Dne 25. 3. 2022 byla vyvěšena veřejná vyhláška oznamující konání veřejného projednány změny územního plánu dne 25. 4. 2022 od 12 hodin. Vyhláška obsahovala poučení o možnosti dotčených osob uplatnit do 7 dnů od veřejného projednání (do 2. 5. 2022) námitky a připomínky.

24. Dne 25. 4. 2022 se uskutečnilo veřejné projednání změny č. 4 územního plánu s tím, že ze záznamu jednání nevyplývá, že by se ho navrhovatelka účastnila.

25. Krajský úřad ve stanovisku ze dne 27. 5. 2022, č. j. 060205/2022/KUSK, uvedl, že neshledal žádné rozpory a lze postupovat v dalším řízení o územním plánu.

26. Dne 20. 6. 2022 schválilo Zastupitelstvo města Kostelec nad Labem usnesením č. 27 napadenou změnu územního plánu. Vyhláška oznamující vydání napadené změny územního plánu byla vyvěšena dne 23. 6. 2022.

27. Výrokem textové části napadené změny se změnila kapitola F Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití, v části nadepsané „Nerušící výroba a služby“ byl za text „nepřípustné: všechny ostatní funkce“ vložen text: „nepřípustné jsou všechny záměry, zejména stavby, uvedené v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v platném znění, výslovně pak krematoria, spalovny, kafilérie nebo veterinární asanační ústavy.“ 28. V textové části odůvodnění napadené změny je v kapitole A. Náležitosti dle správního řádu a výsledek přezkoumání souladu změny územního plánu v podkapitole 2.1.1 citován úkol (24a), na základě kterého má docházet k vhodnému uspořádání ploch v území obce a mají se vytvářet podmínky pro minimalizaci negativních vlivů koncentrované výrobní činnosti na bydlení. K tomu je uvedeno řešení, že napadenou změnou územního plánu je u ploch Nerušící výroba a služby doplněno vymezení škály nepřípustného využití území o stavby podléhající posouzení EIA, tj. stavby uvedené v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů. Takové stavby bude nadále možné umisťovat pouze v plochách Průmysl a sklady v průmyslové zóně umístěné severozápadně od města nebo v ploše Plochy výroby a skladování (V). V podkapitole 2.2.

2. Úkoly územního plánování je pak uvedeno řešení v napadené změně územního plánu, které vychází z platného územního plánu a upřesňuje územní rozsah ploch a vymezení škály nepřípustného využití ploch Nerušící výroba a služby s tím, že cílem je ochrana obytného a životního prostředí navazujících ploch, protože tyto plochy jsou promíšeny s plochami hygienické ochrany (převážně bydlení) v mnoha lokalitách města. Cílem je ochrana kvalitního bydlení. V kapitole B. Zpráva o vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je uvedeno, že se změnou územního plánu významně nezmění základní koncepce rozvoje obce, jedná se o upřesnění nepřípustného využití plochy se záměrem zvýšení ochrany životního prostředí a veřejného zdraví v dotčeném území. V navrhovaném území nebyly shledány významné střety zájmů nebo závažné problémy v oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví nebo významné vlivy koncepce na udržitelný rozvoj území. V kapitole E. Komplexní zdůvodnění přijatého řešení, včetně vyhodnocení předpokládaných důsledků řešení je uvedeno, že bylo prověřeno vymezení zastavěného území v rozsahu celého správního území a bylo aktualizováno k 1. 6. 2022. Při vymezování aktualizace hranice zastavěného území se vycházelo z aktualizované katastrální mapy (ve stavu k 1. 6. 2022). Aktualizace hranice je zobrazena ve výkresech č. A1. Výkres základního členění území a č. A2. Hlavní výkres. V podkapitole 3. Urbanistická koncepce (kapitoly E) je uvedeno, že již od původního územního plánu (z roku 2005) jsou plochy s rozdílným způsobem využití určené pro výrobu a skladování vymezeny ve dvou rozdílných druzích ploch – Nerušící výroba a služby a Průmysl a sklady; v kategorii stabilizovaných ploch jsou tyto plochy graficky zobrazovány stejnou barvou. V kategorii zastavitelných ploch je odlišnost vyjádřena různou barvou (šrafy tmavší šedou a světlejší šedou). Vzhledem k významné změně regulace ploch Nerušící výroba a služby pak bylo nezbytné uvedenou grafickou nejednoznačnost rozdělení stabilizovaných ploch upřesnit, tj. ujasnit, které plochy patří do kterého z uvedených druhů ploch. Při rozdělení ploch se vycházelo mj. i z toho, že území jižně od ulice Brandýská, kde jsou nyní v rámci ploch pro výrobu promíšeny plochy stabilizované a zastavitelné, bylo v kategorii stabilizovaných ploch území vymezeno jako Nerušící výroba a služby s ohledem na to, že původní územní plán (z roku 2005), kdy bylo celé území vymezeno ještě jako zastavitelné, bylo prokazatelně zamýšleno jako plochy Nerušící výroba a služby (tj. provedeny šrafy tmavší šedou barvou). Při rozdělení do dvou kategorií byly také zvažovány měřítko a výška stávajících staveb pro výrobu a skladování a napojení na silniční síť, které svědčí pro plochy Průmysl a sklady; sousedství ploch hygienické ochrany, kde se naopak předpokládají plochy Nerušící výroba a služby; a konečně vzájemná návaznost ploch stabilizovaných a zastavitelných v obou kategoriích tak, aby plochy tvořily ucelené logické celky. Dále je zdůrazněno, že se nejedná o nové vymezení ploch výroby a skladování, ale pouze o upřesnění grafického rozdělení již dříve vymezených a stabilizovaných ploch výroby a skladování do uvedených dvou kategorií. V kapitole F. Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch je uvedeno, že se napadenou změnou nevymezují nové zastavitelné plochy. Posouzení návrhu soudem 29. V úvodu vypořádání návrhu soud poukazuje na to, že návrh navrhovatelky je s ohledem na množství, rozsah a nedostatečné grafické odlišení citací obtížně srozumitelný, zároveň je ale i velmi obecný, neboť obsahuje zejména obecné výtky porušení konkrétních ustanovení stavebního zákona, aniž by na tyto výtky navazoval individualizovaný popis konkrétního zásahu do individuálních práv navrhovatelky. Soud se přesto pokusil s maximální možnou mírou vstřícnosti porozumět obsahu návrhu, zároveň ale poukazuje na to, že míra precizace (nebo naopak obecnosti) návrhových bodů, jimiž je soud vázán (§ 101d odst. 1 s. ř. s.), určuje i to, s jakou mírou konkrétnosti k jejich posouzení soud přistoupí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci č. j. 8 As 89/2016–48).

30. Přezkum vad opatření obecné povahy lze obecně popsat pětibodovým algoritmem (testem), který byl pro tyto účely vymezen judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS): 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem; 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality, tedy konkrétně, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem, jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně; v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli.

31. Posouzení přiměřenosti zásahu do vlastnického práva soudem (pátý krok algoritmu) je přitom v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů podmíněno předchozím seznámením odpůrce s důvody, pro něž má být sporné řešení nepřiměřeným zásahem do práv navrhovatelky, a to prostřednictvím námitek, v nichž je na potřebu takového individuálního poměřování odpůrce upozorněn a v nichž jsou mu k posouzení předloženy konkrétní důvody zpochybňující navrhované řešení. Nebyly–li by odpovídající námitky podány, pak by soudu v zásadě nezbývalo, než námitku nepřiměřenosti zásahu do práv navrhovatele zamítnout bez věcného posouzení (v podrobnostech viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 7 As 461/2018–23).

32. Navrhovatelka v průběhu pořizování změny územního plánu neuplatnila žádné námitky, ačkoli jí v tom nebránila žádná objektivní překážka. Nijak tedy v průběhu řízení nerozporovala, že by byla napadená změna přijata v rozporu se zákonem nebo že by přijaté řešení pro ni představovalo nepřiměřený zásah do jejího vlastnického práva nebo práva na podnikání. Zdejší soud se pak plně ztotožňuje se závěry Nejvyššího správního soudu, který v odstavci 16 rozsudku ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013–29, uvedl, že „[l]ze tedy shrnout, že pokud navrhovatel námitky ani připomínky v rámci přípravy územního plánu nepodal, soud se otázkou proporcionality přijatého řešení zabývat nemůže. Rozhodoval by o dané otázce ‚v první linii‘, a nahrazoval tak činnost pořizovatele územního plánu. Jinak řečeno, ‚pokud účastník řízení bez objektivních důvodů neuplatní řádně své námitky, sám se tímto nedůsledným přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány orgánem přijímajícím napadené OOP a aby poté o zákonnosti takového vypořádání rozhodl soud‘ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. září 2013, č. j. 8 Aos 2/2012–59, obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2012, č. j. 1 Ao 1/2010–264, odstavec 161).“ Sice není vyloučeno, aby byl i takový navrhovatel, který nepodal v průběhu pořizování územního plánu námitky, úspěšný se svým návrhem u soudu, avšak rozsah přezkumu se v takovém případě soustředí toliko na nezávažnější formy pochybení. Nejvyšší správní soud totiž v tomtéž rozsudku ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013–29, připustil, že „[k]e zrušení opatření obecné povahy však může soud přikročit i přes procesní pasivitu navrhovatele tehdy, pokud převáží důvody pro zrušení nad právní jistotou osob jednajících v důvěře v přijaté změny. (…) Závažné důvody pro zrušení územního plánu představuje porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy (srov. rozsudek ze dne 18. ledna 2011, č. j. 1 Ao 2/2010–185).“ 33. Navrhovatelka tvrdila, že byla napadenou změnou územního plánu dotčena na svých ústavně zaručených právech, neboť každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, přičemž v dotčeném území došlo ke změně obsahu vlastnických práv ve prospěch bydlení.

34. Z výroku grafické části napadené změny územního plánu (A2. Hlavní výkres) soud zjistil, že pozemky navrhovatelky (p. č. st. XB, p. č. st. XC, p. č. XD, p. č. XEa p. č. XF) jsou vybarveny tmavě šedou barvou, která podle legendy tohoto výkresu označuje plochu Nerušící výroba a služby. Kolem těchto pozemků je vedena v severozápadní části zelená linka, která označuje hranice zastavěného území rušené napadenou změnou územního plánu ke dni 1. 6. 2022, a více na západ je vedena červená linka, která označuje hranice zastavěného území nově vymezené napadenou změnou územního plánu ke dni 1. 6. 2022, přičemž tato červená linka nově ohraničuje i pozemek navrhovatelky p. č. st. XA, který ovšem není vybarven. Z výroku textové části napadené změny územního plánu soud zjistil, že pro plochy Nerušící výroba a služby bylo zavedeno nové nepřípustné využití (záměry a stavby uvedené v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů). V projednávaném případě tak došlo ke změně, kterou bylo zúženo přípustné využití funkční plochy Nerušící výroba a služby, resp. rozšířeno nepřípustné využití těchto ploch. Jedná se tak o změnu, která se dotýká práv navrhovatelky, což ovšem neznamená, že jde automaticky o nezákonné dotčení práv navrhovatelky.

35. Je třeba zohlednit, že navrhovatelka v průběhu pořizování napadené změny územního plánu proti této změně nijak nebrojila a neuplatnila žádné námitky. Tím v podstatě vyloučila, aby se soud zabýval přiměřeností zásahu do jejích vlastnických (a podnikatelských) práv, tj. aby případně posuzoval, zda nedošlo k nepřiměřenému zásahu do jejích práv upřednostněním (kvality) bydlení, tj. práv vlastníků bytů/domů. Navrhovatelka nepředestřela v průběhu pořizování napadeného územního plánu žádné argumenty, kterými by vysvětlovala, proč považuje novou úpravu omezující způsob využití plochy Nerušící výroba a služby za nepřiměřenou. Zároveň ani v žalobě nijak nevysvětlila, v čem konkrétně budou její práva (nepřiměřeně) zasažena. Toliko obecně uvedla, že dojde k zásahu do jejích vlastnických (a podnikatelských) práv ve prospěch bydlení.

36. Podle § 18 stavebního zákona je cílem územního plánování vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích (odst. 1). Územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje (odst. 2).

37. Soud poukazuje na to, že důvodem pro zrušení napadené změny není jakýkoliv zásah do práv navrhovatelky. Z podstaty účelu a cílů územního plánování, kterými je regulace způsobu využití konkrétního území (srov. § 18 stavebního zákona), totiž logicky vždy dochází k omezení práv vlastníků nemovitostí v daném území. Pokud by nebylo přípustné jakékoli dotčení práv vlastníků nemovitostí, nebylo by přípustné jakýmkoli způsobem regulovat způsob využití konkrétního území. Důvodem pro zrušení napadené změny územního plánu tak může být toliko to, shledá–li soud závažné důvody, které zpravidla spočívají v porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy (srov. s výše citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010–185, publ. pod č. 2397/2011), a nikoli pouze to, že je konkrétní území regulováno způsobem, se kterým vlastník dotčené nemovitosti nesouhlasí.

38. Změna funkčního využití plochy Nerušící výroba a služby přitom byla odůvodněna zejména veřejným zájmem na ochraně životního prostředí a dále veřejným zájem na ochranu obytného sídla/ kvalitního bydlení (srov. odstavec 28 tohoto rozsudku – pozn. soudu). Navrhovatelka ani v průběhu pořizování napadené změny územního plánu ani v návrhu na její zrušení neprezentovala žádný širší (nikoliv jen individuální) zájem na tom, aby pro plochu nerušící výroba a služby nebyla přijímána úprava vylučující z přípustného využití záměry a stavby podle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů. Z návrhu na zrušení napadené změny ve spojení s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení lze toliko dovozovat, že navrhovatelka a osoba zúčastněná na řízení snad chtěly v dotčené lokalitě provozovat krematorium (což je záměr nyní výslovně vyloučený v důsledku napadené změny), ovšem navrhovatelka nepředestřela nic, z čeho by bylo možné dovozovat konkrétní veřejný zájem na realizaci tohoto záměru právě v této (a nikoli jiné) lokalitě, ani nepředložila konkrétní argumenty, které by svědčily o tom, že by byla napadená změna nedostatečně odůvodněna.

39. Důvody, které přitom odpůrce v odůvodnění napadené změny uvádí (ochrana životního prostředí, ochrana kvalitního bydlení) navrhovatelka nijak nezpochybňuje; soud zároveň považuje tyto důvody uváděné odpůrcem za legitimní a racionální. Ačkoli sice došlo k zúžení možností přípustného využití plochy Nerušící výroba a služby, tak soud neshledal, že by touto úpravou došlo k porušení kogentních procesních nebo hmotněprávních norem. Žádný právní předpis takto pojatou přísnější regulaci přímo ani nepřímo nezakazuje. I po provedené změně není územním plánem města zcela popřen hospodářský rozvoj území jakožto jeden z pilířů územního plánování zmíněný v § 18 odst. 1 stavebního zákona, jelikož z hlediska ochrany životního prostředí problematičtější záměry vyžadující posouzení vlivů jsou nadále přípustné v plochách pro průmysl a sklady, jež napadená změna zachovává na západním okraji města. Zároveň napadená změna nezakazuje provádění posuzování vlivů záměrů na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů, ale pouze stanoví, že kategorie záměrů vyžadujících takové posuzování nelze v plochách pro nerušící výrobu a služby umisťovat (to je možné v plochách pro průmysl a sklady). V této části tedy není návrh důvodný.

40. Dále navrhovatelka uváděla, že byla napadená změna územního plánu nezákonně přijata zkráceným postupem pořizování změny územního plánu, přičemž poukazovala na to, že odpůrce nesplnil požadavky § 47 odst. 1 stavebního zákona, dále že nebylo zveřejněno „rozhodnutí o úhradě pořízení územního plánu ani další náklady podle § 55f stavebního zákona“ (navrhovatelka měla na mysli pravděpodobně ustanovení § 55a odst. 2 písm. f) stavebního zákona – pozn. soudu), a konečně že byla napadená změna vydána v rozporu s § 55a odst. 3 stavebního zákona, protože byla stanoviska vydána k neurčitému zadání pořízení změny.

41. Podle § 55a odst. 1 stavebního zákona se zkrácený postup pořizování změny územního plánu použije v případě, že takto výslovně uvede zastupitelstvo obce při rozhodnutí o pořízení změny územního plánu a o jejím obsahu, nebo při schválení zprávy o uplatňování územního plánu v uplynulém období; v prvním případě se zpráva o uplatňování ani zadání změny územního plánu nepořizují.

42. Podle § 55a odst. 2 stavebního zákona zastupitelstvo obce rozhoduje o pořízení změny územního plánu a jejím obsahu z vlastního podnětu nebo na návrh. Návrh na pořízení změny územního plánu mohou podat orgány a osoby uvedené v § 44 písm. b) až e). Návrh obsahuje (mimo jiné) d) stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny k navrhovanému obsahu změny územního plánu, ve kterém uvede, zda je možné vyloučit významný vliv na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, e) stanovisko krajského úřadu jako příslušného úřadu k navrhovanému obsahu změny územního plánu, ve kterém i s přihlédnutím ke stanovisku orgánu ochrany přírody podle písmene d) uvede, zda má být návrh změny posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, f) návrh úhrady nákladů na zpracování změny územního plánu, vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, vyhotovení úplného znění územního plánu po jeho změně, náklady na zpracování změn regulačních plánů touto změnou vyvolaných a vyhotovení úplného znění regulačních plánů po jejich změně, popřípadě náklady podle § 71 odst. 7.

43. Podle § 55a odst. 3 stavebního zákona, je–li změna územního plánu pořizována z vlastního podnětu, zajistí stanoviska podle odstavce 2 písm. d) a e) pořizovatel, s výjimkou pořizování změny na základě zprávy o uplatňování územního plánu v uplynulém období; bez zohlednění stanovisek podle odstavce 2 písm. d) nebo e) nelze o pořízení změny územního plánu rozhodnout.

44. Soud konstatuje, že o pořízení změny územního plánu bylo rozhodnuto na základě návrhu občana obce, tj. osoby uvedené v § 44 písm. c) stavebního zákona, a návrh obsahoval veškeré náležitosti stanovené § 55a odst. 2 stavebního zákona, tj. obsahoval i návrh úhrady nákladů na zpracování změny, konkrétně z městského rozpočtu (vysvětlovaný obecnou prospěšností změny územního plánu). K návrhu bylo připojeno i stanovisko ve smyslu § 55a odst. 2 písm. d) a e) stavebního zákona. Není přitom pravdou, že by se stanovisko vztahovalo k neurčitému zadání napadené změny. Návrh na pořízení změny územního plánu výslovně a zcela jasně formuloval zamýšlenou úpravu spočívající v rozšíření nepřípustného využití plochy Nerušící výroba a služby o všechny záměry, zejména stavby uvedené v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů, krematoria, spalovny, kafilérie nebo veterinární asanační ústavy. Tento návrh změny je pak obsahově totožný s napadenou změnou, jak byla přijata a schválena. Ve stanovisku ze dne 20. 1. 2022, č. j. 158757/2021/KUSK, krajský úřad pro účely § 55a odst. 2 písm. d) a e) stavebního zákona jakožto příslušný orgán ochrany přírody sdělil, že lze vyloučit významný vliv navrhované změny na předměty ochrany a celistvosti evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000 v působnosti krajského úřadu a dále že jako příslušný orgán posuzování vlivů na životní prostředí nepožaduje zpracovat vyhodnocení vlivů změny územního plánu na životní prostředí (tzv. SEA). Soud tak konstatuje, že návrh na změnu podala oprávněná osoba, tento návrh obsahoval veškeré nezbytné náležitosti a byl doplněn stanovisky podle § 55a odst. 2 písm. d) a e) stavebního zákona, přičemž obsah tehdy navrhované změny ve sporné pasáži odpovídá finálnímu znění napadené změny územního plánu (rozšíření nepřípustného využití záměrů a staveb v ploše Nerušící výroba a služby).

45. Jelikož byla napadená změna územního plánu pořizována na návrh občana obce (nikoli z vlastního podnětu – k tomu srov. mj. vlastní návrh změny územního plánu doručený odpůrci dne 26. 1. 2022, zápis ze zasedání zastupitelstva ze dne 2. 3. 2022 a kapitolu A odstavec 1.1 Postup při pořízení Změny č. 4 odůvodnění napadené změny územního plánu, ve které je uvedeno, že „[z]měna č. 4 ÚMP byla vyvolána návrhem na změnu soukromou osobou. Pod usn. zastupitelstva č. 6 ze dne 2. 3. 2022 bylo schváleno pořízení změny zkráceným postupem o konkrétním obsahu.“), nezajišťoval stanoviska ve smyslu § 55a odst. 3 stavebního zákona pořizovatel, ale zajistil je již občan obce, který podával návrh na změnu územního plánu. Ustanovení § 55a odst. 3 stavebního zákona tak nebylo nijak porušeno.

46. Podmínkou přijetí změny územního plánu zkráceným postupem přitom podle stavebního zákona není to, že neobsahuje žádné zásadní změny. Touto cestou pouze nelze přijmout zcela nový územní plán, o což však v tomto případě nejde. Naopak stavební zákon nijak nebrání tomu, aby přijatá změna měla zcela zásadní dopad na území města, a touto cestou lze zakotvit i záměry, které si vyžadují posouzení vlivů (srov. § 55 odst. 2 větu druhou stavebního zákona), např. zcela nový koridor dálnice nebo novou rozlehlou průmyslovou zónu, u nichž lze očekávat, že budou ovlivňovat celé území obce. Argument navrhovatelky, že omezení využitelnosti ploch Nerušící výroba a služby představuje natolik zásadní změnu regulace, že napadenou změnu bylo nutné přijmout standardním (nikoliv zkráceným) postupem, se tak zcela míjí s platnou právní úpravou.

47. Soud zároveň nedává navrhovatelce za pravdu ani v tom, že by „byla překročena pravomoc vyhlášek vydávaných městem Kostelec nad Labem, neboť ý Napadeným OOP zasahuje do oblasti upravené normou vyšší právní síly“. Jak soud ověřil ze správního spisu, napadená změna respektuje úkoly politiky územního rozvoje, konkrétně úkoly č. 14 a 24a, na které výslovně odkazuje a které akcentují zachování rázu jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny a dále vyžadují vhodným uspořádáním ploch v území obce vytvářet podmínky pro minimalizaci negativních vlivů koncentrované výrobní činnosti na bydlení (důraz přidán soudem – pozn. soudu). Navrhovatelka neupozorňuje na konkrétní části nadřízené územně plánovací dokumentace, ze které by vyplývalo, že není možné v dotčené části vyloučit záměry a stavby obsažené v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů. Požaduje–li snad navrhovatelka jiné vyvážení, v němž jsou respektovány zásady politiky územního rozvoje požadující vytvoření prostoru pro hospodářský rozvoj území se zásadami vyžadujícími ochranu bydlení, dožaduje se tím posouzení přiměřenosti napadené regulace. To jí však vzhledem k tomu, že nepodala námitky, nepřísluší. Pokud snad má navrhovatelka na mysli rozpor s ustanoveními zákona o posuzování vlivů, soud opakuje, že napadená změna nijak nebrání posuzování záměrů podle zákona o posuzování vlivů, jen říká, že takové záměry nelze umisťovat do plochy Nerušící výroba a služby. Lze též upozornit na to, že napadená změna nemá povahu (obecně závazné) vyhlášky města, nýbrž je po právní stránce opatřením obecné povahy.

48. Navrhovatelka dále namítala, že textová část napadené změny územního plánu je neurčitá, protože je vnitřně rozporná a deklarovaný úvodní obsah neodpovídá obsahu odůvodnění textové části změny. Soud poukazuje v prvé řadě na to, že navrhovatelka neuvádí konkrétní příklad takového rozporu, a navíc rozpor v územním plánu nastává typicky pouze tehdy, pokud je shledán nesoulad mezi textovou a grafickou částí výroku (nebo uvnitř jich samých), v jejímž důsledku nelze určit, jak má být dané území využito (typicky by to mohlo nastat tehdy, pokud by byl určitý pozemek v grafické části výroku označen jako zastavitelný pro bydlení, ale v textové části by byl uveden například jako plocha pro veřejné prostranství; pak by nebylo zřejmé, jestli má být na takové ploše realizována zástavba bytů, nebo jestli se jedná o území, na kterém má být například náměstí). Naopak rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním (je jedno jestli v jejich grafické či textové části) zpravidla nevede k nesrozumitelnosti územního plánu, nejde–li o rozpor zcela zásadní, kdy celé odůvodnění popírá to, co je patrné z výrokové části. Soud neshledal v odůvodnění napadené změny žádný rozpor, který by zcela popíral to, co je uvedeno ve výrokové části, tj. rozšíření nepřípustného využití ploch Nerušící výroba a služby, v nichž nově není na základě napadené změny přípustné umisťovat záměry a stavby uvedené v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů, není odůvodněním napadené změny popíráno.

49. Navrhovatelka dále uvedla, že textová část napadené změny nekoresponduje s grafickou částí hlavního výkresu ve vymezení funkcí území pro tichou výrobu a skladování.

50. Soud neshledal ani tento nesoulad. V grafické části výroku (výkres A.

2. Hlavní výkres) je urbanistická koncepce rozdělena do dvou odstínů šedé, a to tmavě šedé, která zobrazuje Nerušící výrobu a služby, a světle šedé, která zobrazuje Průmysl a sklady. Pozemky navrhovatelky jsou přitom zobrazeny tmavě šedou, tj. jako Nerušící výroba a služby. Na str. 24 odůvodnění napadené změny územního plánu (v kapitole 3. Urbanistická koncepce) je přitom výslovně uvedeno, že území jižně od ulice Brandýská je vymezeno jako území pro Nerušící výroby a služby. Výrok textové části napadené změny poté nijak neupravuje odstíny šedé, které odlišují plochy Nerušící výroby a služby a Průmysl a sklady. Není tak zřejmé, v čem navrhovatelka rozpor spatřuje, soud žádný rozpor textové části s grafickou částí (hlavní výkres) nenalezl a neshledal žádný rozpor ani v příslušné části odůvodnění napadené změny územního plánu.

51. Dále navrhovatelka namítala rozpor mezi původně vyhlášenou a schválenou napadenou změnou a úplným zněním územního plánu s tím, že konkrétní části, které považovala za sporné, v návrhu citovala.

52. K tomuto bodu soud uvádí, že části, které navrhovatelka cituje, nejsou obsaženy v úplném znění územního plánu se změnou č. 4, ale jsou obsaženy v napadené změně, a to ve zcela totožné formulaci, kterou navrhovatelka v návrhu cituje, přičemž citované znění je shodné i s návrhem na změnu územního plánu. Soud tak neshledal rozpor ani ve znění návrhu na změnu územního plánu, ani ve schválené podobě napadené změny, a to ani v listinné podobě, ani v elektronické verzi uveřejněné na webových stránkách odpůrce.

53. Soud neshledal, že by bylo úplné znění územního plánu po schválení napadené změny uveřejněno v nesprávné podobě; výroky, které napadená změna měnila, jsou v úplném znění uvedeny shodně s napadenou změnou. Nadto k tomu soud doplňuje, že v procesu schvalování změny územního plánu není projednáváno a schvalováno úplné znění územního plánu jakožto akt normativní povahy. Následné uveřejnění úplného znění je tak pouhým administrativně–technickým kompilátem individuálně–normativních aktů (opatření obecné povahy), nemá žádnou vlastní právní formu (nejedná se o opatření obecné povahy), jeho vyhotovení zajišťuje pořizovatel změny územního plánu, a jak již bylo uvedeno, není s kýmkoli projednáváno, není schvalováno, vydáváno ani nenabývá samo o sobě účinnosti (záznam o účinnosti se vyhotoví podle účinnosti napadené změny územního plánu). Ačkoli má uveřejnění úplného znění územního plánu praktický význam, neboť poskytuje celistvý přehled o aktuálním stavu územněplánovací dokumentace, tak nemá žádnou normativní hodnotu a i v případě, nebylo–li by zcela správně vyhotoveno, tedy by se lišilo od zdrojových aktů (opatření obecné povahy), bylo by rozhodující znění těchto (projednaných a schválených) normativních aktů (obdobně též viz usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. 43 A 84/2019–42). Případný rozpor mezi obsahem kompilovaných aktů a úplného znění územního plánu lze případně kdykoli opravit a nepředchází tomu ani žádný formální postup. Nicméně, jak soud uvedl výše, v projednávaném případě neshledal ani žádný rozpor mezi přijatou napadenou změnou a uveřejněným úplným zněním územního plánu.

54. Navrhovatelka dále uváděla, že je textová část napadené změny územního plánu v rozporu se skutečným stavem území, že zasahuje do zájmů celostátní dopravní infrastruktury.

55. Soud poukazuje na to, že navrhovatelka nijak nepopsala skutečný stav území, s nímž by měla být v rozporu úprava obsažená v napadené změně územního plánu. V této části se tak soud nemůže návrhovým bodem podrobněji zabývat. Ani ohledně tvrzeného „okleštění stávající komunikace II. třídy bez náhrady“ nezjistil soud žádné porušení právních předpisů ani nic, co by svědčilo o nezákonném omezení vlastnického či podnikatelského práva navrhovatelky. Napadenou změnou nedochází k úpravě šíře silnice II. třídy, k tomu srov. podkapitolu 2.1.3 (str. 13) napadené změny, kde je výslovně uvedeno, že již v platném územním plánu je koridor dopravní infrastruktury (koridor silničního okruhu kolem Prahy a chybějícím segmentu sever) zpřesněn na 180 m v nezastavěném území a je dále upřesněn na základě místní situace (zúžení v místě dotyku se stávající zástavbou). Napadená změna tak nijak neupravuje šíři stávající silnice II. třídy, ale šíři koridoru, v němž se bude v budoucnu nacházet plánovaný obchvat města. Jak bude tento obchvat široký, bude ovšem určeno až v územním řízení na jeho umístění, územní plán vymezuje jen koridor, z nějž tato plánovaná stavba nebude moci vybočit (aniž by ovšem musela zabrat celou jeho šíři). Není přitom ani jasné, jak by se vedení koridoru pro plánovaný obchvat města mělo dotýkat právní sféry navrhovatelky, která nevlastní nemovitosti v blízkosti této trasy vymezené již předchozí (nikoliv napadenou) změnou územního plánu. Nadto takto pojatý návrhový bod prokazuje zjevné navrhovatelčino nepochopení smyslu územního plánu, který je plánovacím dokumentem. Jeho úkolem je vymezit, jak má být v budoucnu území města využíváno, a nikoliv zachytit aktuální stav. To, že plánovaný stav území mnohdy odporuje skutečnému (aktuálnímu) stavu v území, není vadou územního plánu, ale zpravidla naplněním jeho smyslu a účelu vytvořit regulační prostor pro podobu budoucích změn v území.

56. Navrhovatelka také namítala, že parcelací postupného rozšiřování zóny bydlení v předchozích změnách územního plánu došlo zjevně ke změně kvality proporcí rozvoje daného území, a to takové, že byla porušena podmínka udržitelného rozvoje daného regionu.

57. K tomuto bodu soud konstatuje, že není oprávněn přezkoumat dříve schválené změny územního plánu č. 1 – 3, neboť již uplynula lhůta pro jejich soudní přezkum (srov. § 101b s. ř. s.), a že předmětem napadené změny není ani rozšíření zastavitelných ploch, ani změna funkčního využití rozšiřující plochy využitelné pro bydlení. V tomto kontextu není námitka navrhovatelky ve vztahu k napadené změně důvodná. Zároveň soud poukazuje na to, že záměr rozšiřovat zóny bydlení byl obsažen již v územním plánu ve znění před změnami č. 1–4 (k tomu srov. výrok B.II.

5. Obyvatelstvo a bytový fond textové části územního plánu ve znění před změnami č. 1–4. Odpůrce v této části podrobně vyhodnotil a predikoval vývoj počtu obyvatel a počtu domů s tím, že počítá s nárůstem počtu obyvatel. Ve výroku B.II.5.2 Domovní a bytový fond je výslovně uvedeno, že „[v] budoucnu lze očekávat pokračující nárůst počtu domů a bytů především novou výstavbou rodinných domů.“ Návrh směřující vůči napadené změně tak není ani v této části důvodný.

58. Dále soud konstatuje, že není důvodný ani návrhový bod, ve kterém navrhovatelka rozporovala, že by bylo pořizovatelem napadené změny město Kostelec nad Labem, a měla za to, že je jím Městský úřad Kostelec nad Labem. Pojmem pořizovatel se podle § 2 odst. 2 písm. a) stavebního zákona rozumí příslušný obecní úřad (popř. krajský úřad, Ministerstvo pro místní rozvoj nebo Ministerstvo obrany), který pořizuje územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentaci nebo vymezení zastavěného území (popř. politiku územního rozvoje). V napadené změně je v základních údajích uvedeno, že je pořizovatelem Městský úřad Kostelec nad Labem, přičemž i v dalších listinách (zejména všech souvisejících vyhláškách, které jsou obsaženy ve správním spisu) je uvedeno, že je pořizovatelem Městský úřad Kostelec nad Labem. Ze správního spisu tak nevyplývá, že by byl pořizovatelem jiný subjekt než právě Městský úřad Kostelec nad Labem.

59. Nakonec soud konstatuje, že není důvodný ani návrhový bod, ve kterém navrhovatelka poukazovala na nezákonné zastavení řízení o územním rozhodnutí. V řízení o napadené změně soud nepřezkoumává zákonnost územního řízení a v něm případně vydaného rozhodnutí, byť by mohlo být vydáno v souvislosti s napadenou změnou, ale přezkoumává toliko návrh na zrušení opatření obecné povahy. Pokud měla navrhovatelka za to, že bylo v územním řízení postupováno v rozporu se zákonem, měla k soudu podat příslušnou žalobu proti rozhodnutí vydanému v územním řízení. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 60. Jelikož soud neshledal žádný z návrhových bodů důvodným, projednávaný návrh na zrušení opatření obecné povahy v plném rozsahu zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

61. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch.

62. Ve správním soudnictví obvykle není přiznávána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení „profesionálním“ správním orgánům, o nichž se předpokládá, že budou způsobilé hájit svá rozhodnutí či své postupy před soudem samy. Výjimku z tohoto pravidla ale tvoří poměrně často právě agenda soudního přezkumu opatření obecné povahy, v níž na straně odpůrce často stojí malé obce, které nemají potřebný odborný aparát (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, publ pod č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29). Odpůrce je menší obcí (městem), která nemá vlastní úřad územního plánování, a proto soud považuje náklady odpůrce na zastoupení advokátem za účelně vynaložené. S ohledem na jeho plný procesní úspěch mu náleží jejich plná náhrada.

63. Soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření k návrhu podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a dvě paušální částky jako náhradu hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy celkem 6 800 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že advokát je plátcem DPH, soud zvýšil náhradu o částku 1 428 Kč odpovídající náhradě za DPH ve výši 21 % (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 228 Kč je navrhovatelka povinna uhradit k rukám zástupce odpůrce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s.)

64. Osobě zúčastněné na řízení soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť jí nebyla v řízení uložena žádná povinnost a nebyly shledány ani žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení Legitimace navrhovatelky a splnění procesních podmínek Obsah správního spisu Posouzení návrhu soudem Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení