59 A 39/2022– 51

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: Českolipské teplo a.s. sídlem Kačírkova 982/4, 158 00 Praha zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Votrubou sídlem Moskevská 637/6, 460 01 Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2022, č. j. KÚLK 14688/2022 OSŘ, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 18. 5. 2021, č. j. MUCL/30633/2021, jímž bylo k žádosti stavebníka Společenství vlastníků jednotek Kozákova 239, 441, Česká Lípa (dále jen „stavebník“) vydáno stavební povolení na stavbu: „stavební úpravy bytového domu č. p. 239a 441, ul. Kozákova, 470 01 Česká Lípa – změna vytápění bytového domu z centrálního zdroje tepla (dále jen "CZT") na samostatný zdroj tepla se systémem plynových kotlů umístěných v č. p. 441“.

2. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala, že v rámci podaných námitek ze dne 22. 3. 2021 (pozn. soudu: zřejmě jde o námitky ze dne 19. 3. 2021, doručené stavebnímu úřadu dne 22. 3. 2021) požadovala, aby stavební úřad zahrnul podle § 110 odst. 2 písm. d) a § 115 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a podle § 18c odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“) do rozhodnutí podmínky, které měly sloužit k ochraně jejího majetku. Stavební úřad místo toho do svého rozhodnutí zahrnul podmínky č. 10, 11, 21 a 23, kterými dle jeho názoru zabezpečil ochranu soustavě zásobování tepelnou energií (SZTE) ve vlastnictví žalobkyně.

3. Proti tomuto postupu žalobkyně brojila již v odvolání, kde tvrdila, že stanovené podmínky jsou s ohledem na svou obecnost neurčité a nezajišťují potřebnou ochranu SZTE. Dále pak žalobkyně poukázala na nepřezkoumatelnost stavebního povolení, neboť stavební úřad nezdůvodnil, proč některé podmínky do rozhodnutí zahrnul a jiné nikoliv. K této problematice se přes odvolací námitky žalobkyně adekvátně nevyjádřil ani žalovaný.

4. Žalobkyně tedy konstatovala, že uvedené rozhodnutí zasahuje do jejích práv, neboť žalovaný opomněl k ochraně SZTE aplikovat výše citovaná ustanovení stavebního zákona a vyhlášky č. 503/2006 Sb., resp. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), která opravňují žalobkyni ke stanovení podmínek, které mají sloužit k ochraně SZTE. Na několika podmínkách, jež žalobkyně citovala v žalobě, dále ilustrovala, z jakého důvodu měly být do stavebního povolení zapracovány. Zároveň brojila proti podmínkám 13 a 23, které do stavebního povolení zapracovány byly.

5. Podstatou uvedeného žalobního bodu tak podle žalobkyně byla skutečnost, že ani jedno rozhodnutí nedává konkrétní a přezkoumatelný právní názor ohledně toho, jak se stavební úřady zabývali podmínkami, které žalobkyně požadovala do rozhodnutí zahrnout a které měly sloužit k ochraně SZTE. Napadené rozhodnutí tak neposkytuje dostatečnou ochranu vlastnickému právu žalobkyně, neboť je v otázce stanovení podmínek k ochraně SZTE nepřezkoumatelné.

6. V dalším žalobním bodu žalobkyně namítala, že spisový materiál stavebního úřadu neposkytuje dostatečný podklad pro ověření, komu náleží rozvody tepla v budově, kde má být stavba prováděna, zda žalobkyni nebo vlastníkům jednotek v budově. Tuto vadu nezhojil ani žalovaný. Žalobkyně pro podporu své argumentace citovala pasáž napadeného rozhodnutí, podle něhož žalovaný uvádí, že vlastníkem vnitřních rozvodů je „zpravidla“ vlastník objektu. Podle žalobkyně tedy není najisto postaveno, kde je majetkové rozhraní mezi vlastnictvím žalobkyně a vlastnictvím stavebníka, kdy povinnost tvrdit vlastnictví tíží podle § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, stavebníka. Jelikož se správní orgány dostatečně nezabývaly předběžnou otázkou vlastnictví rozvodů v budově, spočívají podle žalobkyně jejich rozhodnutí na neúplně zjištěném skutkovém stavu.

7. Dále žalobkyně konstatovala, že ani jeden ze stavebních úřadů nezkoumal v souladu s právním řádem otázku ekonomické přijatelnosti SZTE. Jelikož si byla vědoma limitů stanovených § 114 odst. 1 stavebního zákona, nečinila toto tvrzení samostatným žalobním bodem, ale uvedla jej pouze pro dokreslení způsobu rozhodování stavebního úřadu.

8. Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.

II. Vyjádření žalovaného

9. V písemném vyjádření žalovaný ve vztahu k požadavku na zahrnutí podmínek do rozhodnutí stavebního úřadu uvedl, že nemá žádným právním předpisem dánu pravomoc zavazovat stavebníka k plnění podmínek stanovených žalobkyní, natož následně kontrolovat jejich dodržování, a trestat jejich porušování. Nelze přitom ani tvrdit, že by se jednalo o námitky ve smyslu ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona, protože se přímo nedotýkají vlastnických nebo jiných věcných práv žalobkyně.

10. Požadované podmínky jsou podle žalovaného takového charakteru, aby vázaly klíčové úkony při odpojování daného bytového domu od SZTE na souhlas žalobkyně, u kterého lze předpokládat, že by nebyl poskytnut, a k odpojení by tak nemohlo dojít. Snahu o zahrnutí takových podmínek do stavebního povolení považoval žalovaný za zneužití práva k udržení odběratelů žalobkyně, respektive postavení je před volbu setrvat v odběratelském vztahu k žalobkyni, nebo zůstat bez dodávky tepla a teplé vody.

11. Následně se žalovaný věnoval každé z žalobkyní vznesených podmínek zvlášť. V podstatě však shrnul, že proti stavební činnosti, která nijak neovlivní zařízení ve vlastnictví žalobkyně, není žalobkyně oprávněna vznášet žádné námitky. Nový zdroj vytápění bude napojen na stávající rozvody ve vlastnictví stavebníka až po ukončení smluvního vztahu a tudíž po odpojení od SZTE ve vlastnictví žalobkyně. Jakýkoli zásah do vlastnických nebo jiných věcných práv žalobkyně je tedy vyloučen. S tímto odmítl všechny související podmínky žalobkyně. Dodal, že v žádném případě nelze vázat provádění prací na částech stavby ve vlastnictví stavebníka na souhlas žalobkyně. Ke stanovení takových podmínek nemají správní orgány žádnou kompetenci. Ani odpojení od SZTE není předmětem napadeného rozhodnutí, případně stavebního povolení a nevyžaduje žádné veřejnoprávní oprávnění.

12. K otázce vlastnictví rozvodů tepla v dané budově, žalovaný uvedl, že tato námitka byla v rozporu se zásadou koncentrace řízení předložena až v odvolání. Přesto se k ní pečlivě vyjádřil na straně 4–5 napadeného rozhodnutí. Co se týče ekonomické přijatelnosti, uvedl žalovaný, že navzdory tvrzení žalobkyně byla tato námitka vypořádána na straně 6 napadeného rozhodnutí.

13. Z uvedených důvodů žalovaný požadoval žalobu zamítnout s tím, že náhradu nákladů řízení nepožadoval.

III. Zjištění ze správního spisu

14. Dne 11. 11. 2020 podal stavebník žádost o vydání stavebního povolení na výše uvedenou stavbu, tímto dnem bylo zahájeno stavební řízení. Vzhledem k tomu, že podání nebylo úplné, vyzval stavební úřad stavebníka k doplnění podání, čemuž stavebník vyhověl. Stavební úřad opatřením ze dne 11. 3. 2021 oznámil zahájení stavebního řízení a vzhledem k tomu, že mu byly dobře známy poměry staveniště a žádost poskytovala dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění, upustil podle § 112 odst. 2 stavebního zákona od ústního jednání a místního šetření a stanovil lhůtu pro uplatnění námitek a připomínek účastníků řízení a stanovisek dotčených orgánů do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Současně, v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dal účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí.

15. Dne 16. 3. 2021 se osobně na stavební úřad dostavil místopředseda představenstva žalobkyně, aby nahlédl do spisu vedeného stavebního řízení. Stavební úřad dne 18. 3. 2021 provedl ohlášenou kontrolní prohlídku na místě stavby. Dne 22. 3. 2021 obdržel písemné námitky žalobkyně ze dne 19. 3. 2021. V obdržené písemnosti žalobkyně uvedla námitky týkající se existence dvou rozdílných žádostí o stavební povolení, oprávněnosti zmocněnce podat žádost za stavebníka, neúplnosti doložených podkladů a žádostí, stížnosti na postup stavebního úřadu, neřešení odpojení od SZTE, rozporu stavby s veřejným zájmem a nesouladu záměru s právními předpisy.

16. Podle stavebního úřadu byla doložena též stanoviska a vyjádření orgánů státní správy a další listiny, a to: plná moc pro zastupování stavebníka, ze dne 26. 8. 2020 a ze dne 1. 12. 2020, sepsaná se společností ULIMEX, spol. s r.o., plán kontrolních prohlídek, průkaz energetické náročnosti budovy z února 2021, energetický posudek ev. č. 313213.1 (technická proveditelnost a ekonomická přijatelnost) z prosince 2020, smlouva o připojení k distribuční soustavě společnosti GasNet, s.r.o. ze dne 14. 2. 2018, žádost o vyjádření společnosti ČESKOLIPSKÁ TEPLÁRENSKÁ a.s. k podmínkám odpojení od CZT ze dne 26. 8. 2020, vyjádření společnosti ČESKOLIPSKÁ TEPLÁRENSKÁ a.s. ze dne 8. 10. 2020, závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší Městského úřadu Česká Lípa, odboru životního prostředí ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. MUCL/27248/2020/OŽP/MM, závazné stanovisko orgánu veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství Městského úřadu Česká Lípa, odboru životního prostředí ze dne 12. 10. 2020,sp. zn. MUCL/24713/2020/OŽP/MM, závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Libereckého kraje, územního pracoviště Česká Lípa ze dne 21. 9. 2020, č. j. KHSLB 19155/2020, závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, územního odboru Česká Lípa ze dne 13. 10. 2020, č. j. HSLI–2495–2/CL–PS–2020 projektová dokumentace stavebních úprav z července až prosince 2020 včetně požárně bezpečnostního řešení vypracovanou autorizovaným technikem, panem Jaroslavem Rázlem (ČKAIT – 0401682), autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, požární bezpečnost staveb, panem Ing. Miroslavem Kubíkem (ČKAIT – 0400268) a autorizovaným inženýrem pro technologická zařízení staveb, panem Ing. Pavlem Mordovancem (ČKAIT – 0400145).

17. Stavební úřad zajistil vzájemný soulad předložených závazných stanovisek dotčených orgánů vyžadovaných zvláštními předpisy a zahrnul je do podmínek svého rozhodnutí. Podle stavebního úřadu stavebník prokázal, že předmětná stavba není v rozporu se záměry územního plánování, zejména s platným územním plánem sídelního útvaru města Česká Lípa, s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem a předložil podklady vyžádané stavebním úřadem. Dle stavebního povolení stavba obsahuje stavební úpravy bytového domu č. p. 239 a 441 v České Lípě. Zařízení domovní kotelny se bude skládat mimo jiné ze dvou kusů plynových kondenzačních kotlů o tepelném výkonu 2x 48,7 kW, dále zde bude nainstalován 1 nepřímotopný zásobník pro přípravu teplé užitkové vody (dále „TUV“) o objemu 300 l, 2 expanzní nádoby o objemu 1x 200 l a 1x 25 l a další technologie (např. termohydraulický rozdělovač, čerpadla, aj.). Pro potřeby nové domovní plynové kotelny bude v č. p. 441 umístěn jeden nový plynoměr, a to na chodbě bytového domu u domovního schodiště. Nový vnitřní rozvod plynu bude v chodbě 1. P. P. napojen na stávající plynovod DN 50, kdy při průchodu přes zeď bude veden v chráničkách. Nově provedené ležaté rozvody budou umístěny tak, aby byla zajištěna minimální podchozí výška 2,1 m.

18. Zařízení stávajícího dodavatele je umístěno v téže místnosti, ale v jiné části, kdy do tohoto zařízení nebude nijak zasahováno. Samotné zařízení je umístěno v prostoru, který je vymezen drátěnou konstrukcí a v tomto prostoru, nebo jeho bezprostřední blízkosti, nebudou prováděny žádné stavební úpravy či montážní práce. Napojení nové kotelny na ležaté rozvody otopné soustavy a TUV bude provedeno v technické místnosti na stávající ležaté rozvody, které jsou v majetku spoluvlastníků bytového domu. Během stavebních úprav budou dále provedeny prostupy vnitřními příčkami 1. P. P. a nové rozvody vody, kanalizace, elektro a plynu.

19. Mezi podmínkami pro provedení stavby bylo stavebním úřadem stanoveno následující:

1. Stavební úpravy budou provedeny podle projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení, případné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu.

2. Při provádění stavebních prací je nutno dodržovat předpisy týkající se bezpečnosti práce a technických zařízení, zejména nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a dbát o ochranu zdraví osob na staveništi.

3. Při stavbě budou dodržena ustanovení vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů. Přihlíženo bude k příslušným technickým normám.

4. Před zahájením stavebních úprav bude na viditelném místě u vstupu na staveniště umístěn štítek „Stavba povolena“. Štítek musí být chráněn před povětrnostními vlivy, aby údaje na něm uvedené byly čitelné a ponechán na místě do dokončení stavby.

5. Na místě stavby bude veden řádný stavební deník v souladu s ustanovením § 157 stavebního zákona. Obsahové náležitosti stavebního deníku a způsob vedení jsou uvedeny ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v příloze č. 16 této vyhlášky.

6. Stavba bude prováděna dodavatelsky společností ULIMEX spol. s r.o., IČ 14864878, Za Válcovnou 1050/1, 400 01 Ústí nad Labem.

7. Stavebník seznámí zhotovitele stavby s podmínkami tohoto rozhodnutí, před zahájením stavby. Zhotovitel stavby je povinen seznámit se a respektovat podmínky tohoto rozhodnutí. Osoba pověřená vedením stavby je povinna hlásit stavebnímu úřadu neprodleně všechny závažné okolnosti na stavbě, které by mohly mít vliv na kvalitu stavby a odchylky od projektové dokumentace.

8. Stavebník je dále povinen zajistit, aby na stavbě nebo na staveništi byla k dispozici ověřená projektová dokumentace stavby a všechny doklady týkající se prováděné stavby, popřípadě jejich kopie; ohlašovat stavebnímu úřadu fáze výstavby podle plánu kontrolních prohlídek stavby, umožnit provedení kontrolní prohlídky, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit.

9. Nový zdroj tepla bude využíván pouze objektem, v němž je umístěno zařízení (bytový dům č. p. 239 a 441 v České Lípě).

10. Stavebník, či jím pověřena třetí osoba nebude nijak zasahovat do zařízení CZT, které je v majetku společnosti Českolipské teplo a.s., a které je umístěno v místnosti 1. P. P. bytového domu (č. p. 441).

11. V technické místnosti v č. p. 441 v České Lípě bude v 1. P. P. zachováno zařízení CZT, které je v majetku společnosti Českolipské teplo a.s., zejména pak zařízení zajišťující dodávky tepla pro objekty v ulici Kozákova v České Lípě v souladu s ustanovením § 77 odst. 6 energetického zákona.

12. Stavebník musí pro stavbu použít výrobky, které mají takové vlastnosti, aby po předpokládanou existenci stavby byla při běžné údržbě zaručena požadovaná mechanická pevnost a stabilita, požární bezpečnost, hygienické požadavky, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání, ochrana proti hluku a úspora energie.

13. Staveniště a zařízení staveniště bude umístěno ve společných prostorách bytového domu.

14. Práce, které by svým charakterem omezovaly své okolí hlukem (např. jádrové vrtání, aj.), je možné provádět pouze v pracovní dny v době od 8:00 do 18:00 hodin.

15. Stavební práce budou provedeny způsobem, který zajistí minimální prašnost. V případě potřeby budou učiněna odpovídající opatření, která nadměrné prašnosti zabrání.

16. Místní komunikace, chodníky či jiné veřejné prostory nebudou bez souhlasu vlastníka sloužit jako skládka stavebního či jiného materiálu.

17. Bude dodržena podmínka závazného stanoviska orgánu ochrany ovzduší Městského úřadu Česká Lípa, odboru životního prostředí ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. MUCL/27248/2020/OŽP/MM, zejména: – k užívání stavby bude orgán ochrany ovzduší požádán o vydání závazného stanoviska. Žádost bude obsahovat kopii technického listu zdroje a kopii revize komína.

18. Budou dodrženy podmínky závazného stanoviska orgánu veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství Městského úřadu Česká Lípa, odboru životního prostředí ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. MUCL/24713/2020/OŽP/MM: – odpady vzniklé v rámci stavby budou roztříděny tak, aby byl minimalizován vznik směsných odpadů, u kterých nelze zajistit jejich materiálové využití, a minimalizován vznik nebezpečných druhů odpadů, – odpady na staveništi budou zabezpečeny před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, – odpady budou předány pouze osobě oprávněné k převzetí příslušných druhů odpadů, a to přednostně k recyklaci, příp. využití v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, – po ukončení stavby budou dotčené pozemky uvedeny do původního stavu, tj. nebudou zde skladovány/umístěny žádné odpady, – doklady o předání odpadů ze stavby oprávněné osobě obsahující údaj o druhu a množství odpadů budou předloženy stavebnímu úřadu, nebo na základě výzvy orgánu veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství.

19. K hašení požáru musí být k dispozici v technické místnosti v 1. P. P. pěnový hasicí přístroj CO2 s 5 kg hasiva (PHP 5 CO2).

20. Provozovatel kotelny bude plnit povinnosti stanovené v § 17 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“).

21. Musí být respektováno ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona, který stanovuje, že: „Změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení těchto změn a rovněž takové náklady, spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje“.

22. Stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby tyto fáze výstavby: – provedení prostupů v obvodovém plášti, – po dokončení stavebních úprav. Ukončení těchto etap stavby oznámí stavebník stavebnímu úřadu v dostatečném předstihu. Stavební úřad současně uvědomuje dle § 172 stavebního zákona vlastníky staveb a pozemků o vstupech za účelem provádění kontrolních prohlídek stavby.

23. Napojení nového zdroje tepla na stávající domovní rozvody tepla a TUV bude provedeno až po ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem CZT.

24. Dle ustanovení § 119 odst. 1 stavebního zákona lze stavební úpravy užívat bez kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí. Po úplném dokončení stavebních úprav ohlásí stavebník stavebnímu úřadu jeho dokončení. K ohlášení dokončení stavby stavebník připojí dokumentaci skutečného provedení (byla–li stavba provedena s drobnými odchylkami oproti schválené projektové dokumentaci) a čestné prohlášení k dokončené stavbě, dále např. protokol o předání a převzetí stavby příp. prohlášení dodavatele k dokončené stavbě, doklady o likvidaci odpadů, platné revizní zprávy, vyjádření provozovatelů technické infrastruktury, apod.

25. Stavební úpravy budou dokončeny do 4 měsíců ode dne nabytí právní moci stavebního povolení.

20. V další části svého rozhodnutí stavební úřad vypořádal žalobkyní předložené námitky. Předně konstatoval, že námitky přezkoumával v intencích § 114 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož může účastník řízení uplatnit námitky pouze proti projektové dokumentaci, proti způsobu provádění a užívání stavby nebo proti požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou. Na základě výše uvedeného stavební úřad zamítl námitky ze dne 19. 3. 2021 jako nepřípustné, jelikož nesplňovaly podmínky stanovené v § 114 odst. 1 stavebního zákona. Přesto se však k jednotlivým námitkám dále podrobně vyjadřoval. K žádosti žalobkyně o zapracování dalších podmínek stavební úřad uvedl, že stavebním záměrem je provedení změny způsobu vytápění podle ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona, kterým nedojde k zásahu do samotného zařízení žalobkyně. Pro úplnost stavební úřad dodal, že zařízení žalobkyně jsou mimo jiné chráněna energetickým zákonem, ve kterém je uveden způsob ochrany SZTE včetně práva užívání a provozování zařízení v nemovitostech cizího vlastníka.

21. Přesto stavební úřad do podmínek svého rozhodnutí zahrnul body č. 10, 11, 21 a 23, jež mají stavebníka upozornit na ochranu stávajícího zařízení. K vzájemnému ovlivnění obou soustav stavební úřad uvedl, že se nejedná o případ uvedený v § 77 odst. 4 energetického zákona, ale o případ dle § 77 odst. 5 energetického zákona, kdy se nepředpokládá vzájemné ovlivnění obou systémů. Do podmínek rozhodnutí byla rovněž zapracována podmínka č. 23, v níž je uvedeno, že navrhovaný zdroj tepla bude možné zprovoznit až po ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem, čímž se předejde právě souběhu obou soustav.

22. K možnému zásahu stavebníka do SZTE stavební úřad uvedl, že stavebník do zařízení ve vlastnictví žalobkyně nebude při montážní ani při stavební činnosti nijak zasahovat. To ostatně stavebník uvedl již v předložené projektové dokumentaci. Stavební úřad dále tuto skutečnost zapracoval i do podmínek svého rozhodnutí, kdy v podmínce č. 10 je uvedeno, že nebude nijak zasahováno do zařízení v majetku žalobkyně.

23. V odvolání ze dne 2. 6. 2021 žalobkyně brojila předně proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu. Uvedla, že podle projektové dokumentace má dojít k napojení nového zdroje tepla na rozvody tepla v místě, které stále patří do vlastnictví žalobkyně. Navrhované projektové řešení se tedy má realizovat na majetku žalobkyně a nikoli na majetku stavebníka. Podle žalobkyně od ní měl stavební úřad vyžádat doložení jejího vlastnictví k rozvodům tepelné energie v budově. Jelikož tak neučinil, zatížil řízení vadou. Žalobkyně dále namítala, že bylo její vlastnické právo chráněno nedostatečně. Podmínky zapracované do stavebního povolení označila za obecné. Jednotlivě popsala, z jakého důvodu jsou zapracované podmínky nedostatečné k ochraně jejího majetku a konstatovala, že považuje stavební povolení za nepřezkoumatelné, jelikož bylo vydáno v rozporu s § 110 odst. 2 stavebního zákona.

24. V dalších bodech svého odvolání brojila žalobkyně proti rozporu stavebního povolení s energetickým zákonem, nepřezkoumatelnosti v otázce posouzení ekonomické přijatelnosti a splnění podmínek podle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, nesprávnému vymezení účastníků řízení, chybnému výkladu § 77 odst. 5 energetického zákona, nezákonnosti právního posouzení zajištění souhlasu vlastníka stavby a neplatnosti plné moci. Závěrem žalobkyně jmenovala veškeré podmínky, jež požadovala do rozhodnutí zahrnout a ke každé z nich přidala argumentaci, podle níž měla být do rozhodnutí vtažena.

25. Jelikož žalobkyně pro své tvrzení týkající se napojení nového zdroje na rozvody v jejím vlastnictví nepředložila žádný důkaz, vyzval ji stavební úřad k doplnění jejího odvolání. Ve vyjádření k odvolání zpochybnil vlastnictví žalobkyně k daným rozvodům stavebník. Dodal rovněž kupní smlouvu o dodávce a odběru tepla a teplé vody ze dne 9. 4. 2003, včetně příloh, v nichž není přesně vymezeno vlastnictví jednotlivých částí zařízení, tudíž by měl být vlastníkem rozvodů vlastník objektu.

26. Ve dnech 13. a 17. 8. 2021 obdržel stavební úřad e–mailové zprávy od společnosti ČESKOLIPSKÁ TEPLÁRENSKÁ a. s., v nichž byl blíže specifikován rozsah vnitřních rozvodů ve vlastnictví žalobkyně. Na základě nových zjištění bylo účastníkům řízení zasláno sdělení, na které reagoval stavebník vyjádřením a zároveň upravenou částí projektové dokumentace, která byla změněna tak, že místo napojení na stávající rozvody bylo přesunuto na místo, jež vlastní stavebník a nikoli žalobkyně.

27. K odvolání žalobkyně stavební povolení přezkoumal žalovaný. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu uvedl, že otázka vlastnictví rozvodů byla osvětlena prostřednictvím vyjádření k odvolání. V reakci na toto podání byla změněna projektová dokumentace tak, že nedojde k zásahu do rozvodů, jež vlastní žalobkyně. Tato úprava řeší pouze změnu rozsahu vnitřních rozvodů, které nevyžadují zásah do nosných konstrukcí, a nemá tedy vliv na projednávaný stavební záměr, neboť samotné změny vnitřních rozvodů nepodléhají projednání se stavebním úřadem. Stavebník podle žalovaného doložením upravené projektové dokumentace deklaroval svůj záměr vyhnout se zásahu do majetku žalobkyně.

28. Co se týče námitky, podle níž nebyla dostatečně poskytnuta ochrana majetku žalobkyně, žalovaný uvedl, že podmínkami pro provedení stavby č. 10, 11, 21 a 23 byla ochrana stávajícího zařízení žalobkyně zajištěna dostatečně. Stanovení dalších podmínek týkajících se prací, jež nejsou předmětem projednávaného stavebního záměru, např. zemních prací, zásahu do zařízení žalobkyně, odstranění přípojky a zařízení žalobkyně, případně podmínek občanskoprávní povahy, by bylo podle žalovaného nadbytečné. Dodal, že účastenství ve stavebním řízení bylo žalobkyni přiznáno k ochraně jejích věcných práv k nemovitosti a nepřísluší jí vznášet obdobné připomínky, či se domáhat zapracování dalších podmínek. Dále se žalovaný vypořádal i s ostatními odvolacími námitkami včetně otázky posouzení ekonomické přijatelnosti záměru. Odvoláním napadené rozhodnutí stavebního úřadu proto potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

29. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

30. Předmětem soudního přezkumu bylo stavební povolení na umístění nového zdroje vytápění, vydané podle § 115 stavebního zákona ve spojení s § 77 odst. 5 energetického zákona, podle něhož může být změna způsobu vytápění provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Soud předesílá, že problematikou změny způsobu vytápění a „odpojení“ bytového domu od SZTE se již zabýval a nevidí důvod odchýlit se od svých dřívějších závěrů obsažených mimo jiné v rozsudku ze dne 31. 7. 2019, č. j. 59 A 7/2019–32, přezkoumaném Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 27. 1. 2020, č. j. 4 As 340/2019–52.

31. Proto stejně jako ve své předchozí rozhodovací praxi přistoupil soud i v projednávaném případu k posouzení námitek žalobkyně s ohledem na její specifické postavení v řízení před správními orgány. Soud připomíná, že žalobkyně nebyla stavebníkem, jemuž by bylo vydané stavební povolení přímo adresováno, a že ani z § 2 odst. 2 písm. c) body 3. či 14., § 3 odst. 2 a § 77 odst. 5 energetického zákona nelze dovodit, že by žalobkyně jako držitel licence na rozvod tepla a dosavadní dodavatel tepelné energie ze SZTE do budovy byla účastníkem stavebního řízení z důvodu držení licence na rozvod tepla a obchodního vztahu mezi žalobkyní a odběratelem na dodávku a odběr tepelné energie. Účastníkem řízení byla žalobkyně z důvodu dle § 109 písm. d) stavebního zákona jako vlastník SZTE, jehož zařízení je zavedeno do domu stavebníka. Omezená možnost ostatních účastníků stavebního řízení uplatňovat své výhrady proti povolované stavbě dle § 114 odst. 1 stavebního zákona, stanovuje možnost žalobkyně vznášet úspěšně pouze některé žalobní námitky v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

32. Z hlediska ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. může žalobu ve správním soudnictví podat každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení rozhodnutím správního orgánu. Nejedná se tedy o generální soudní kontrolu zákonnosti správních rozhodnutí, což je ještě zdůrazněno v § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. a § 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s. Žaloba ve správním soudnictví může být podána jen k ochraně veřejných subjektivních práv žalobkyně. V rozsudku ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 As 238/2015–38, Nejvyšší správní soud konstatoval, že přezkum rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. je možný z hlediska konkrétního poškození subjektivního veřejného práva. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu nelze úspěšně vznášet k ochraně veřejných subjektivních práv jiné osoby či pouze k ochraně veřejného zájmu (s výjimkou případu, kdy je určitému subjektu přiznáno účastenství v řízení před správním orgánem právě a jen za účelem ochrany veřejného zájmu v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem tak, jak je tomu typicky v případě občanských sdružení (spolků), které jsou aktivně legitimovány k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 2 s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001–67, č. 379/2004 Sb. NSS). Soud ve správním soudnictví chrání práva žalobkyně, není povolán ke kontrole zákonnosti rozhodnutí, potažmo správního řízení, které mu předcházelo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007–83, či ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 As 238/2015–38).

33. V napadeném rozhodnutí se žalovaný odvolacími námitkami žalobkyně zabýval s ohledem na ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona. Některé námitky správně odmítl s tím, že byly vzneseny nad rámec uvedeného ustanovení. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje. K této otázce se shodně vyslovil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011–159, ve kterém se zabýval omezenou možností ostatních účastníků stavebního řízení vznášet proti povolované stavbě námitky, a to i z pohledu samotné ústavnosti tohoto ustanovení. Shodně hodnotil Nejvyšší správní soud omezenou možnost účastníka vznášet námitky ve stavebním řízení o změně způsobu vytápění a následně jeho omezenou možnost úspěšně uplatňovat žalobní námitky před správním soudem např. i v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010–71. Stejně se k této problematice vyslovil v rozsudku ze dne 11. 4. 2014, č. j. 5 As 91/2013–50, ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 As 238/2015–38, či ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 209/2018–34. Soud má za to, že žalovaný na odvolací námitky žalobkyně reagoval způsobem odpovídajícím možnosti žalobkyně vznášet v předmětném stavebním řízení relevantní námitky, když hodnotil, zda s námitkami žalobkyně spojuje tvrzení o zásahu do svých hmotných práv, a námitky poté zhodnotil v rámci zkoumání zákonných předpokladů pro vydání napadeného rozhodnutí.

34. Soud předně konstatuje, že nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné z důvodu, že by žalovaný nevysvětlil, jak se správní orgány zabývaly podmínkami, které žalobkyně požadovala do rozhodnutí zahrnout a které měly sloužit k ochraně SZTE jako majetku žalobkyně. Žalovaný totiž na obdobnou námitku žalobkyně uplatněnou v odvolání reagoval na straně 6 napadeného rozhodnutí. Uvedl přitom, že účastenství ve stavebním řízení bylo žalobkyni přiznáno k ochraně jejích věcných práv k nemovitosti a nepřísluší jí vznášet obdobné připomínky, či se domáhat zapracování dalších podmínek. Svou úvahu zdůvodnil tím, že podmínkami pro provedení stavby č. 10, 11, 21 a 23 byla ochrana stávajícího zařízení žalobkyně zajištěna dostatečně. Stanovení dalších podmínek, týkajících se prací, jež nejsou předmětem projednávaného stavebního záměru, např. zemních prací, zásahu do zařízení žalobkyně, odstranění přípojky a zařízení žalobkyně, případně podmínek občanskoprávní povahy, proto žalovaný považoval za nadbytečné. Zmíněnými podmínkami je mimo jiné zaručeno, že k připojení nového zdroje tepla k domovním rozvodům dojde až po ukončení smlouvy mezi stavebníkem a žalobkyní, tedy po odpojení stávajícího zdroje tepla. Podle podmínky č. 10 stavebník, či jím pověřená třetí osoba, nebude nijak zasahovat do zařízení v majetku žalobkyně. Lze tedy konstatovat, že je zařízení ve vlastnictví žalobkyně chráněno dostatečně.

35. Ani stavební povolení nelze dle názoru soudu označit za nepřezkoumatelné proto, že by v něm nebylo zdůvodněno, proč některé podmínky do povolení zahrnuty byly a jiné nikoliv. Stavební úřad v něm na str. 14 uvedl, že se v dané věci nejedná o případ uvedený v § 77 odst. 4 energetického zákona, ale o případ dle ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona, kdy se nepředpokládá vzájemné ovlivnění obou systémů. Pro jistotu však do stavebního povolení zapracoval podmínku č. 23, v níž je uvedeno, že navrhovaný zdroj tepla bude možné zprovoznit až po ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem, čímž se předejde právě souběhu obou soustav. Stavební úřad dále dodal, že zásah do vlastnictví žalobkyně vylučuje rovněž podmínka č. 10 a samotné znění projektové dokumentace. Zároveň odkázal na § 24 odst. 3, písm. e), odst. 4 a § 77 odst. 6 a odst. 7 energetického zákona, podle nichž má žalobkyně zajištěn i nadále zákonný přístup ke svému zařízení, kdy stavebník nemůže do tohoto zařízení svévolně zasahovat. Zapracování žalobkyní požadovaných podmínek proto považoval stavební úřad za nadbytečné.

36. Zároveň není vadou, pokud žalovaný, případně stavební úřad, nereagoval na každou dílčí podmínku zvlášť. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 2 Afs 54/2009–88, „zaujme–li krajský soud určitý právní názor, logicky jej opře o argumenty tento názor podporující. Rozsudek není nepřezkoumatelný pouze z toho důvodu, že jednotlivé argumenty, na nichž žalobní námitka stojí, výslovně nepopře.“ Tento závěr lze bez dalšího aplikovat i na rozhodování správních orgánů, a protože žalovaný své závěry zdůvodnil pečlivě a dostatečně určitě, nelze tvrdit, že by bylo napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. I z tohoto důvodu se ani soud nevěnoval posuzování každé z žalobkyní uvedených podmínek zvlášť, když podstatou žalobní námitky bylo, že napadené rozhodnutí neposkytuje jasný právní názor ohledně toho, jak se správní orgány zabývaly podmínkami, jež žalobkyně požadovala do rozhodnutí zahrnout.

37. Soud však považoval za vhodné vyjádřit se k tvrzením žalobkyně, kterými napadala podmínky č. 13 a 23. Žalobkyně předně namítala, že je podmínka č. 13 v rozporu se zněním § 87 odst. 5 energetického zákona. Podle tohoto ustanovení se nevymezuje ochranné pásmo, prochází–li zařízení pro rozvod tepelné energie budovami. Při provádění stavebních činností pak musí vlastník dotčené stavby dbát na zajištění bezpečnosti tohoto zařízení. Soudu tak není zřejmé, jak by mohla být podmínka stanovující umístnění staveniště ve společných prostorách bytového domu v rozporu s tímto ustanovením. Ostatně tuto skutečnost žalobkyně neosvětlila ani v žalobě, když se omezila na zcela obecnou formulaci, kterou nijak nerozvedla.

38. Namítala–li žalobkyně, že stavební úřad nikterak nevysvětlil, jaký vliv má na zařízení žalobkyně existence uzavřené smlouvy o dodávce tepla, když podmínka směřuje k ukončení smlouvy o dodávce tepla a nikoli k jeho odpojení, pak soud konstatuje, že k tomuto se stavební úřad velmi podrobně vyjadřoval na str. 12 stavebního povolení. Mimo jiné konkrétně uvedl, že odpojení od systému SZTE je prováděno na základě vypovězení smlouvy o dodávce tepla uzavřené mezi žalobkyní a stavebníkem. Žalovaný na str. 5 napadeného rozhodnutí taktéž popsal, že práce na vnitřních rozvodech teplé vody v souvislosti s jejich napojením na nově instalovaný zdroj budou zahájeny až po odpojení objektu od SZTE, čímž je zajištěna nedotčenost vlastnictví žalobkyně. Je ostatně zcela zřejmé, že k odpojení od SZTE ve vlastnictví žalobkyně nemůže dojít bez předchozího zrušení smlouvy o dodávkách tepelné energie. To také potvrzuje i již zmíněné znění podmínky č. 10, podle níž nesmí být do zařízení ve vlastnictví žalobkyně zasaženo.

39. Pokud žalobkyně odkazovala na příklady podmínek, jež měly být dle jejího názoru zapracovány do stavebního povolení, pak soud konstatuje, že žádná z těchto podmínek není konkrétně spojena s ochranou vlastnického práva žalobkyně. Většina těchto podmínek je vázána na odpojování topného systému od SZTE, jež není a nemůže být předmětem přezkoumávaného řízení. Zbylé podmínky se týkaly ochrany obyvatel uvedeného bytového domu, dodržování zákonných povinností při provádění stavebních prací, případně hypotetického ohrožení SZTE, jež neodpovídalo povaze prováděných prací. Rovněž lze podotknout, že se jedná z velké části o pravidla obsažená v energetickém zákoně, tedy o podmínky, jež je stavebník povinen dodržovat bez ohledu na to, zda byly zapracovány do stavebního povolení.

40. K tomu soud připomíná, že na str. 12–14 stavebního povolení je zcela jasně popsán mechanismus ochrany vlastnictví žalobkyně. Ochrana vlastnických práv, ostatně jak bylo konstatováno výše, je nadto dostatečně chráněna podmínkami č. 1 až 25, resp. 10, 11, 21 a 23, vtělenými do stavebního povolení, podle nichž mimo jiné nedojde k připojení nového zdroje tepla, dokud nebude ukončena smlouva o dodávkách a tím pádem i odpojena stávající SZTE. Tedy tyto podmínky zaručují, že k ohrožení majetku žalobkyně dojít nemůže. Názor, který žalovaný uvedl ve vztahu k navrhovaným podmínkám, tak soud nepovažuje za nesprávný nebo příliš obecný. Jak již bylo rozebráno výše, z odůvodnění obou rozhodnutí je totiž zcela zjevné, proč byly některé podmínky stavebního povolení zapracovány a proč některé z nich zapracovány nebyly.

41. V tomto kontextu považuje soud za vhodné korigovat názor žalobkyně týkající se povinnosti správních orgánů zapracovat podmínky stanovené žalobkyní do stavebního povolení. Podle § 115 odst. 1 stavebního zákona může stavební úřad do svého rozhodnutí zapracovat podmínky, jež slouží k ochraně veřejných zájmů a návaznosti na jiné podmiňující stavby a zařízení. Přijetí případných podmínek je tedy na stavebním úřadu a nikoli na účastníku řízení. Žalobkyně si tak nemůže diktovat konkrétní pravidla a pak brojit proti jejich případnému nezapracování. Ostatně, jak již bylo uvedeno výše, ve zde přezkoumávané věci byly podmínky na ochranu majetku žalobkyně do stavebního povolení zapracovány v potřebném rozsahu. Pro úplnost soud dodává, že povinnost zapracovat veškeré konkrétní podmínky stanovené účastníkem řízení nelze dovozovat ani z žalobkyní zmiňovaného § 18c odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb. Tato vyhláška upravuje formální pravidla pro náležitosti jednotlivých rozhodnutí vydávaných stavebním úřadem. Jinými slovy stanovuje, že stavební povolení může obsahovat podmínky k ochraně majetku třetích osob a pouze rozvíjí znění § 115 stavebního zákona.

42. Lze rovněž dodat, že přezkumem stavebních povolení, jejichž předmětem je změna způsobu vytápění a „odpojení“ bytových domů od SZTE, se zdejší soud zabývá již od roku 2013. Podmínky zahrnuté do stavebního povolení za účelem ochrany vlastnického práva a jiných věcných práv žalobkyně k SZTE v nyní projednávané věci se v jistých formulačních obměnách objevují v přezkoumávaných stavebních povoleních standardně a zdejší soud opakovaně konstatoval dostatečnou ochranu práv žalobkyně. Žalobkyně ani v reakci na předchozí povolené případy změny způsobu vytápění ze SZTE na individuální plynové kotelny netvrdí konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit opak.

43. Ani námitce, že se správní orgány nezabývaly předběžnou otázkou vlastnictví rozvodů v budově, soud nepřisvědčil. Na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí žalovaný k obdobné odvolací námitce uvedl, že otázka vlastnictví rozvodů a jeho hranic byla vyřešena. Z dokumentace přiložené k e–mailové zprávě od společnosti ČESKOLIPSKÁ TEPLÁRENSKÁ a. s. bylo zřejmé, že žalobkyně vlastní vnitřní část rozvodů umístěných ve stávající technické místnosti, kam je zavedena žalobkynina SZTE. V reakci na toto podání byla stavebníkem změněna projektová dokumentace tak, že nedojde k zásahu do rozvodů, jež vlastní žalobkyně. K napojení nových rozvodů na rozvody ve vlastnictví stavebníka dojde nově v místě u schodiště v prostoru chodby. S ohledem na výše uvedené tak nelze tvrdit, že by se žalovaný otázkou vlastnictví rozvodů nezabýval a tím dostatečně neochránil rozvody ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně nadto ani v žalobě otázku vlastnictví podle předložené projektové dokumentace konkrétně nerozporuje.

44. Přestože žalobkyně k námitce týkající se nevypořádání otázky ekonomické přijatelnosti SZTE uvedla, že ji za žalobní bod neoznačuje, soud k této otázce ve stručnosti konstatuje, že žalobkyně je v souladu s § 114 odst. 1 stavebního zákona oprávněna uplatnit jen námitky související s přímým dotčením jejích práv. Žalobkyně se proto v tomto směru nemůže s úspěchem dovolávat nezákonnosti napadeného rozhodnutí, protože tvrzené nesplnění povinnosti dle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, nemůže mít žádný dopad do její právní sféry. Shodně rozhodl i Nejvyšší správní soud v již označeném rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010–71.

45. Závěrem soud zdůrazňuje, že smyslem účastenství žalobkyně ve stavebním řízení měla být ochrana jejích vlastnických a jiných věcných práv v důsledku umístění části SZTE v bytovém domě [viz § 109 písm. d) ve spojení s § 114 odst. 1 stavebního zákona], nikoli ochrana soukromých subjektivních práv spočívajících v podnikatelských záměrech a ekonomických zájmech (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005–86, č. 1764/2009 Sb. NSS, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2020, č. j. 4 As 340/2019–52). A lze doplnit, že prostřednictvím požadavku na zahrnutí veškerých podmínek, které žalobkyně ve stavebním řízení uplatnila, do stavebního povolení, nemůže žalobkyně vymáhat dodržení povinností stavebníka jako smluvní strany smlouvy o dodávce tepelné energie, včetně dodržení všeobecných obchodních podmínek (viz. obsah námitek ze dne 19. 3. 2021).

V. Závěrečné posouzení a náklady řízení

46. Ze všech shora uvedených důvodů soud zamítl podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.

47. Ve věci soud rozhodoval, aniž by nařídil ústní jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila svůj souhlas a žalovaný svůj nesouhlas ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

48. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, ten ale náhradu nákladů řízení nežádal, ostatně mu náklady nad rámec jeho běžné činnosti ani nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.