59 A 63/2018 - 72

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX bytem XX zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2018, č. j. OD 421/18-2/67.1/18101/NL, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 12. 6. 2018, č. j. OD 421/18-2/67.1/18101/NL, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru správního, oddělení dopravně správních agend, (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 1886/2017/SPR/DSA/Chy, č. j. 24469/2018. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítnul jako nedůvodné námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů a potvrdil provedený záznam 12 bodů ke dni 16. 7. 2017 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).

II. Žaloba

2. Žalobce uvedl, že žalovaný řádně nereflektoval na odvolací důvody, nezabýval se předloženými důkazy, konkrétně rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014. Přitom z uvedeného rozhodnutí, jakož i dalších rozhodnutí tohoto odvolacího orgánu (které žalobce v žalobě konkrétně označil a soudu spolu s rozhodnutím Městského úřadu Písek předložil) vyplývá praxe tohoto odvolacího správního orgánu, který v prakticky shodných věcech posuzoval, zda i jednotlivé podklady (rozhodnutí vydaná v blokových řízeních) mohou být způsobilým podkladem pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z hlediska právní jistoty považoval žalobce za nemyslitelné, aby tytéž správní orgány v jiné místní působnosti postupovaly a rozhodovaly způsobem odlišným.

3. Následně žalobce uplatnil žalobní námitku, která směřovala do nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Nesouhlasil se závěrem žalovaného jako odvolacího orgánu, že nemůže posuzovat jednotlivé podklady, když, jak uvedl dříve, správní praxe je odlišná. Žalovanému vytýkal, že jako jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, byla oznámení od oddělení policie o spáchání přestupku, která však podle žalobce nemohou být dostatečným důkazem, a mají být porovnána s předmětným rozhodnutím. Žalobce předložil spolu s žalobou rozhodnutí v blokových řízeních týkajících se jiných přestupců, kdy tato rozhodnutí mají sloužit jako důkaz praxe vyplňování bloků z hlediska jejich náležitostí. Například série XX č. bloku XX a série XX č. bloku XX nesplňují dostatečnou individualizaci skutku podle rozsudku XX plyne dodržení zákonem stanovených požadavků.

4. K tomuto žalobnímu bodu následně žaloba v obecné rovině rozvedla, za jakých okolností není pokutový blok způsobilým podkladem pro záznam bodů. Žalobce identifikoval případy, kdy z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit, upozornil na nepřípustnost použití zkratek, ze kterých nelze dostatečným způsobem seznat vytýkané jednání, kdy nestačí uvést pouze „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Také musí být z rozhodnutí zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, údaje musí být čitelné, srozumitelné a přehledné. Žalobce dále uvedl, že v případě porušení povinnosti stanovené v § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu týkající se zákazu držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení při jízdě vozidlem, musí být z vydaného rozhodnutí zřejmé, že povinnost byla porušena za jízdy řidičem a nebyla porušena například se sadou hands-free. Žalobce dále upozornil na nepřípustnost použití zkratek ve vztahu k bezpečnostním pásům. Uvedl, že z rozhodnutí musí být patrno, že přestupce porušil povinnost být připoután bezpečnostním pásem za jízdy jako řidič motorového vozidla. Také musí být z rozhodnutí zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, aby bylo vyloučeno, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci.

5. K jednotlivým pokutovým blokům pak žalobce uplatnil následující výhrady:

6. K pokutovým blokům ze dne 26. 10. 2016, 8. 11. 2012, 6. 11. 2012 a příkazovému bloku ze dne 16. 7. 2017 žalobce namítal, že není přesně zjištěna osoba přestupce, údaje jsou částečně nečitelné a nebyly vypsány požadované údaje (rodné číslo, datum narození), ověření totožnosti v rozhodnutích nebylo dostačující. Podle žalobce není řádně (nečitelnost, nekompletnost) uvedena doba spáchání přestupku a údaj je proto nepřezkoumatelný. Rovněž nebylo jednoznačně stanoveno místo spáchaní přestupku, protože informace o něm neobsahuje všechny údaje, názvu obce i ulice nejsou úplné, resp. uvedeny v nesrozumitelné zkratce. Z popisu přestupkového jednání nevyplývá jednoznačně skutková podstata, ani její propojení s porušenou povinností. Právní kvalifikace přestupkového jednání byla uvedena zkratkovitě, kdy byl uveden konkrétní paragraf, ale ne už body ustanovení atd. Tato vada znemožňuje přesné určení protiprávního jednání a odpovědnost žalobce za tato jednání. Zápis týkající se protiprávního jednání je vágní a neodborný a také částečně nečitelný, což potvrzuje nesprávnost napadeného rozhodnutí. Výše uložené sankce není zcela zřetelná a není možné ověřit, zda jednotlivé údaje (výše sankce uvedená číslem a slovy) korespondují. Podle žalobce rovněž chybělo uvedení místa vydání rozhodnutí a vlivem zápisu není přezkoumatelné, zda byly uvedeny všechny údaje o oprávněné osobě, a to včetně jejího podpisu. Datum vyhotovení a převzetí rozhodnutí žalobcem byla uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost rozhodnutí. Z rozhodnutí pak nebyl zřetelný podpis žalobce prokazující souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.

7. V příkazovém bloku ze dne 16. 7. 2017 byla obsažena právní kvalifikace ve zkratkovitém zápisu, z kterého není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se jedná. Ze zápisu vyplývá porušení § 18, ale ne jakého písmena či bodu. Rozhodnutí nejednoznačně označuje formu zavinění.

8. V pokutovém bloku ze dne 8. 11. 2012 byla obsažena právní kvalifikace ve zkratkovitém zápisu, z kterého není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se jedná. Ze zápisu vyplývá porušení § 7, ale ne jakého písmena či bodu.

9. K pokutovým blokům ze dne 26. 10. 2016 a 6. 11. 2012 žalobce uvedl, že právní kvalifikace porušené povinnosti v rozhodnutích zcela absentuje.

10. Není tedy bez důvodných pochybností patrné, komu, zejména kdy a kde a také za jaký skutek byly pokuty v blokových (příkazních) řízeních uloženy. V tomto směru se žalobce dovolával rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014- 39.

11. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

12. V písemném vyjádření k žalobě se žalovaný odvolal na napadené rozhodnutí a navrhoval, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že náhradu nákladů řízení neuplatňuje. Dále uvedl, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně zaobíral kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení. Oba správní orgány posuzovaly podklady z hlediska způsobilosti podkladů pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalovaný se k této problematice dostatečně vyjádřil v odůvodnění.

IV. Zjištění ze správního spisu

13. Výpisem z bodového hodnocení řidiče bylo doloženo, na základě jakých přestupků žalobce dosáhl 12 bodů. Dne 3. 8. 2017 podal žalobce námitky do oznámení správního orgánu I. stupně o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 25. 7. 2017. V odůvodnění námitek žalobce uvedl, že nesouhlasí s veškerými záznamy bodů v registru řidičů a navrhl, aby spisový materiál byl doplněn o rozhodnutí, kterými byl žalobce uznán vinným z přestupků.

14. Dne 8. 8. 2017 bylo oznámeno správním orgánem I. stupně zahájení řízení o námitkách. Správní orgán I. stupně písemnostmi ze dne 16. 8. 2017 a 15. 2. 2018 (opakovaně z důvodu zrušení původního prvostupňového rozhodnutí) vyzval žalobce podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) k vyjádření se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním.

15. Ze spisu dále plyne, že řízení o námitkách bylo přerušeno, neboť žalobce podal podnět k zahájení přezkumného řízení ohledně vydaného pokutového bloku ze dne 16. 7. 2017, jemuž ale nebylo vyhověno.

16. Správní orgán I. stupně měl k dispozici jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokových řízeních ze dne 9. 11. 2012, oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 17. 7. 2017, oznámení o spáchání přestupku ze dne 6. 11. 2012 a 27. 10. 2016, rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 9. 2013, č. j. 15 T 104/2013- 59, o zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 3. 2015, č. j. 15 T 104/2013-77, o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, žádost o odečet bodů ze dne 13. 9. 2013, potvrzení o ukončeném školení bezpečné jízdy ze dne 11. 9. 2013, projednáním dopravního přestupku ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 1081/2013/SPR/OPŘ/291-Dpř/ch, a dále opravu písemnosti ze den 30. 1. 2018. Dále byly vyžádány kopie pokutových bloků.

17. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 15. 3. 2018 byly námitky žalobce zamítnuty podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů ke dni 16. 7. 2017 byl potvrzen. Správní orgán I. stupně se nejprve zabýval jednotlivými pokutovými bloky ze dne 26. 10. 2016, ze dne 8. 11. 2012, ze dne 6. 11. 2012, příkazovým blokem ze dne 16. 7. 2017, rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 9. 2013 o zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, ve spojení s usnesením ze dne 23. 3. 2015 o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, odečtem bodů ze dne 13. 9. 2013, písemností ze dne 30. 5. 2013 označenou jako „projednání dopravního přestupku“ ve spojení s pokutovým blokem ze dne 30. 5. 2013. Dále se správní orgán I. stupně podrobně zabýval jednotlivými náležitostmi předmětných bloků ze dne 6. 11. 2012, 8. 11. 2012, 26. 10. 2016, z hlediska jejich určitosti a srozumitelnosti. Shledal, že pokutové bloky obsahují všechny náležitosti uvedené v § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“). Správní orgán I. stupně se podrobně zabýval jednotlivými náležitostmi příkazového bloku ze dne 16. 7. 2017, z hlediska jeho určitosti a srozumitelností. Shledal, že příkazový blok obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce brojil proti nezpůsobilosti pokutových bloků k zápisu bodů do registru řidičů, nemělo se tak dít v obecné rovině, ale bylo třeba uvést konkrétní výhrady. Z hlediska žalobcem namítaného porušení principu předvídatelnosti s odkazem na výše uvedená rozhodnutí Moravskoslezského kraje, se správní orgán I. stupně odkázal rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2016, č. j. 10 A 41/2016 – 3. V tomto rozsudku soud konstatoval, že správní orgány nejsou rozhodnutími jiných správních orgánů vázány. Prvostupňový orgán doplnil, že při posuzování pokutových bloků vycházel z ustálené judikatury správních soudů, jež má vyšší právní sílu než rozhodnutí krajských úřadů. Dále odkázal na rozsudek nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, podle kterého správní orgán zkoumá pouze to, zda je tu způsobilý podklad pro záznam, správní orgán však nezkoumá správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě došlo k záznamu bodů (uplatní se presumpce správnosti správních aktů). Správní orgán I. stupně podotkl, že pokud měl žalobce jakékoliv pochybnosti o postihu za spáchaný přestupek, mohl využít obranného prostředku a požádat, aby věc byla postoupena k dalšímu řízení, v němž mohl dodatečně svá tvrzení uplatnit. Dále se správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí zabýval podstatou a podmínkami blokového řízení. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že původní prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným zrušeno rozhodnutím ze dne 31. 1. 2018. Na základě pokynu žalovaného došlo k novému posouzení pokutového bloku ze dne 30. 5. 2013, kdy bylo zjištěno, že podklad je způsobilý pro záznam. V dokumentu obsahujícím písemný zápis o projednání dopravního přestupku v blokovém řízení, který byl pořízen z důvodu horší čitelnosti kopie pokutových bloků, došlo k písařské chybě v určení dne projednání přestupku. Chyba byla po výtce žalovaného opravena, což ale nemělo vliv na dosažený počet bodů žalobce nebo na případný nárok na odečet bodů. Na základě opravy byla zjednána náprava i v evidenci řidičů. V závěru shledal správní orgán I. stupně námitky žalobce neodůvodněnými.

18. Blanketní odvolání ze dne 6. 4. 2018 žalobce dodatečně doplnil dne 23. 4. 2018. Obecné odvolací námitky směřovaly do přezkoumatelnosti rozhodnutí a způsobilosti podkladů pro zápis. V odvolání bylo napadnuto i používání zkratek k popisu přestupkového jednání. Podle žalobce nebyly naplněny náležitosti pokutových bloků. Podle žalobce nemůže být oznámení o uložení pokuty dostatečným důkazem o tom, že pro záznam bodů v registru řidičů existoval způsobilý podklad. Důkazem mělo být detailní posouzení jednotlivých pokutových bloků. Odvolání zmínilo rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského i Jihočeského kraje, která se nezpůsobilostí podkladů pro záznam do registru řidičů zabývala. Dále se žalobce v odvolání vyjadřoval konkrétně k jednotlivým pokutovým blokům a zpochybňoval údaje uvedené v jednotlivých kolonkách pokutových bloků.

19. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný nejprve posoudil námitku týkající se vad výroku prvostupňového rozhodnutí a s touto námitkou se neztotožnil. Předmětný výrok splňoval všechny náležitosti uvedené v § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Podle žalovaného správní orgán I. stupně rozhodoval o námitkách na podkladě pravomocných rozhodnutí, na základě kterých byly žalobci body zaznamenány. Také si vyžádal kopie všech pokutových bloků, které byly platné a pravomocné. Všechny pokutové bloky dle žalovaného obsahují požadavky na ně zákonem kladené. Ohledně odkazu na rozhodnutí Krajských úřadů Moravskoslezského kraje a kraje Jihočeského žalovaný konstatoval, že žalobce neuvedl žádné konkrétní námitky vztahující se k těmto rozhodnutím. Ohledně vypořádání této námitky se žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 15. 2. 2016, č. j. 59 A 68/2015 – 52, kde byla řešena obdobná otázka. Žalovaný se neztotožňuje s námitkou žalobce, že pouhé oznámení o uložení blokové pokuty není dostatečným důkazem. Na podporu svého závěru žalovaný upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2016, č. j. 10 As 53/2016-44. Žalovaný se poté podrobně zabýval náležitostmi příkazového bloku ze dne 16. 7. 2017, pokutových bloků ze dne 26. 10. 2016, ze dne 8. 11. 2012, ze dne 6. 11. 2012, a na základě skutečností v nich uvedených dovodil, že odvolací námitky jsou nedůvodné.

V. Posouzení věci krajským soudem

20. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

21. Předmětem soudního přezkumu jsou správní rozhodnutí vydaná ve věci námitek proti záznamu 12 bodů v registru řidičů uplatněných podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče (odst. 2). Shledá-li naopak příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí (odst. 3).

22. V obecné rovině soud nejprve připomíná, že rozsah řízení o námitkách vymezil již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz), podle něhož: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci)“. V řízení o námitkách tedy správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Tomu pak logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho tedy správní orgán ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010-59). Z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20 či ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39) ve spojitosti s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, plynou hlediska, ze kterých je třeba zkoumat jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení (pokutové bloky), aby mohl být učiněn závěr o zákonném podkladu pro záznam bodů v registru řidičů.

23. První žalobní bod, který se týká nereflektování odvolacích důvodů, v podstatě kopíruje žalobní námitky uplatněné již v žalobách projednávaných zdejším soudem pod sp. zn. 59 A 15/2015 a sp. zn. 59 A 34/2015, sp. zn. 59 A 64/2015, sp. zn. 59 A 65/2015 či sp. zn. 59 A 68/2015, z poslední doby pod sp. zn. 59 A 118/2017. Žaloba v tomto směru neobsahovala žádné žalobní výhrady, které by žalobcův případ individualizovaly a směřovaly do konkrétních částí napadeného rozhodnutí žalovaného a opomenutí konkrétních odvolacích námitek.

24. K uplatněnému žalobnímu bodu soud shodně jako v předchozích rozhodnutích v shora označených věcech uvádí, že je samozřejmě povinností žalovaného jako odvolacího orgánu svoje rozhodnutí řádně odůvodnit v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, včetně vypořádání odvolacích námitek. Tuto povinnost však nelze absolutizovat a chápat ji jako striktní požadavek na podrobné vypořádání každé dílčí námitky a argumentace, je-li z odůvodnění rozhodnutí seznatelné, jak o odvolacích důvodech žalovaný uvážil a na základě jakého skutkového stavu a právních úvah a důvodů. Některé výtky mohou být vypořádány i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje správní orgán názor odlišný od žalobcova, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy minimálně implicite vypořádá.

25. Soud má za to, že napadené rozhodnutí se plně vypořádalo jak s odvolacími důvody uplatněnými v obecné rovině, včetně odkazu na rozhodnutí vydávaná jinými krajskými úřady, tak i s konkrétními výtkami, které žalobce vůči jednotlivým předmětným blokům vznesl. Soud považoval v daném případu rozhodnutí žalovaného za srozumitelné, přezkoumatelné, řádně odůvodněné.

26. Odvolává-li se žaloba znovu v úvodní části na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, jakož i na další rozhodnutí tohoto správního orgánu a rozhodnutí Městského úřadu Písek, uvádí soud, že nepovažoval za potřebné se jimi zabývat pro účely posouzení žalobních námitek. Žalobce nenavrhoval těmito listinami doplnit dokazování, neuváděl ani, jaké skutečnosti by jimi mohly být podloženy, kromě správní praxe toho kterého správního orgánu. K tomu lze jen poznamenat, že případná jiná praxe správního orgánu či rozsah odůvodnění jiných rozhodnutí bez dalšího nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí žalovaného.

27. Další částí žaloby žalobce brojí (pozn. soudu opět shodně jako v žalobách podaných stejným právním zástupcem v již dříve projednávaných věcech) v obecné rovině proti nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů. S tezemi, které žaloba ve vztahu k rozhodnutím o přestupcích a rozhodnutím vydaných v blokovém (příkazním) řízení soudu předestřela, lze v obecné rovině souhlasit. Je-li podkladem pro záznam bodů pravomocné rozhodnutí správního orgánu o přestupku [ve smyslu § 123b odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu], správní orgán již nepřezkoumává jeho správnost a zákonnost či dokonce kvalifikaci skutku, jak už bylo řečeno v úvodní části argumentace soudu, ale soustředí se k vzneseným námitkám na to, zda jde o řádný podklad pro záznam, zda byl zaznamenán správný počet bodů. Ve vztahu k pokutovému (příkazovému) bloku [v návaznosti na oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení dle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu ve znění do 30. 6. 2017, resp. ve znění od 1. 7. 2017] lze ve stručnosti shrnout, že je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového (příkazového) bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je stanoví zejména § 84 a § 85 zákona o přestupcích, resp. § 92 zákona o odpovědnosti za přestupky, přičemž povaze blokového řízení, resp. příkazního řízení korespondují strohé a zkratkovité formulace, pokud je z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, je-li zároveň konkrétní jednání v pokutovém (příkazním) bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, aby nebylo zaměnitelné s jiným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20 nebo ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39).

28. Teprve v další části žalobního bodu žalobce uvádí konkrétní výhrady vůči pokutovým blokům. Soud zdůrazňuje, že žalobce tak činí, aniž by zároveň správním orgánům rozhodujícím v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů vytýkal, že záznam bodů byl nesprávný, přestupků se nedopustil, s vydáním pokutových bloků nesouhlasil, nepodepsal je, apod.

29. Obsahuje-li pokutový blok ze dne 6. 11. 2012, série AF/2009, č. F1541595, právní kvalifikaci „§125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb.“, považuje soud tento popis za postačující. Z uvedené zkratky právní kvalifikace je nade vše zřejmé, že žalobcovo jednání bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. Tedy žalobce při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h. V pokutovém bloku byla uvedena naměřená rychlost 62 km/h. I přesto, že v pokutovém bloku chybí odkaz na ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu upravující rychlostní limit pro jízdu v obci, je tato absence nahrazena v bloku označením „50 km“ značící tento rychlostní limit a jednání žalobce je dostatečně zachyceno podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Je zde konkretizováno místo spáchání přestupku a čas „Janovská, 15:51“ a dále je zde otisk úředního s textem „Městská Policie Jablonec nad Nisou“. Soud zdůrazňuje, že žalobce se mohl na místě bránit proti zjištění přestupkového jednání, jeho prokázání, právní kvalifikaci a uložené pokutě (což jsou podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích), což neučinil. V pokutovém bloku nebylo nutné podrobněji rozepisovat přestupek, místo jeho spáchání atd., pokud nebylo sporu o tom, že šlo o porušení povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Pokutový blok považuje soud za dostatečně určitý, srozumitelný a čitelný.

30. Obsahuje-li pokutový blok ze dne 8. 11. 2012, série AO/2009, č. O2488997, právní kvalifikaci „§125c/1f1 zák. č. 361/2000 Sb.“, považuje soud tento popis za postačující. Z uvedené zkratky právní kvalifikace je nade vše zřejmé, že žalobcovo jednání bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. V pokutovém bloku bylo uvedeno porušené ustanovení ve zkratce „§ 7/1c, zák. 361/2000 Sb.“. Z uvedené zkratky je patrné, že bylo žalobcem porušeno ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Na pokutovém bloku je zcela konkrétně specifikováno protiprávní jednání žalobce „tím, že za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové zařízení“. Tedy žalobce při řízení vozidla v rozporu s § 7 odst. 1 písm. c) držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Je tedy zcela zřejmé k jakému porušení povinností došlo. Je zde konkretizován čas spáchání přestupku a místo „12:05, Českomoravská 10, Praha 9 – Libeň“. Soud zdůrazňuje, že žalobce se mohl na místě bránit proti zjištění přestupkového jednání, jeho prokázání, právní kvalifikaci a uložené pokutě (což jsou podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích), což neučinil. V pokutovém bloku nebylo nutné podrobněji rozepisovat přestupek, místo jeho spáchání atd., pokud nebylo sporu o tom, že šlo o porušení povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Pokutový blok považuje soud za dostatečně určitý, srozumitelný a čitelný.

31. Obsahuje-li pokutový blok ze dne 26. 10. 2016, série GE/2013, č. E0655217, právní kvalifikaci „§125c/1f3 zák. č. 361/2000 Sb.“, považuje soud tento popis za postačující. Z uvedené zkratky právní kvalifikace je nade vše zřejmé, že žalobcovo jednání bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. U přestupkového jednání je v bloku uveden popis „rychlost“. Tedy žalobce při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/h a více nebo mimo obec o 30 km/h a více. V pokutovém bloku byla uvedena naměřená rychlost údajem „74 km/hod“. I přesto, že v pokutovém bloku chybí odkaz na ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu upravující rychlostní limit pro jízdu v obci, je tato absence nahrazena v bloku označením „v obci“ značící, kde k porušení povinnosti došlo a jednání žalobce je dostatečně zachyceno podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Je zde konkretizováno místo spáchání přestupku „ul. Palackého, Jablonec n. N. – směr do centra“. Je zde konkretizován čas spáchání přestupku „Dne 26. 10. 2016 v 2225 hod“. Soud zdůrazňuje, že žalobce se mohl na místě bránit proti zjištění přestupkového jednání, jeho prokázání, právní kvalifikaci a uložené pokutě (což jsou podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích), což neučinil. V pokutovém bloku nebylo nutné podrobněji rozepisovat přestupek, místo jeho spáchání atd., pokud nebylo sporu o tom, že šlo o porušení povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Pokutový blok považuje soud za dostatečně určitý, srozumitelný a čitelný.

32. Obsahuje-li příkazový blok ze dne 16. 7. 2017, série AC/2017, č. C0245873, právní kvalifikaci „§125c/1F4 zák. č. 361/2000 Sb.“, považuje soud tento popis za postačující. Z uvedené zkratky právní kvalifikace je nade vše zřejmé, že žalobcovo jednání bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Tedy žalobce při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h. V pokutovém bloku byl uveden z hlediska rychlosti údaj „50/63/60 km/h. Z čehož vyplývá, že byla naměřená rychlost 63 km/h a po odečtu odchylky přístroje činí naměřená rychlost 60 km/h. Nejvyšší dovolená rychlost v obci činí 50 km/h. V příkazovém bloku bylo uvedeno porušené ustanovení ve zkratce „§ 18/4, zák. 361/2000 Sb.“ a konkrétně specifikováno protiprávní jednání žalobce „překročení dovolené rychlosti v obci“ a jednání žalobce je dostatečně zachyceno podle § 92 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Je zde konkretizováno místo spáchání přestupku „v Železném Brodě, sil. I/10km 86 směr Tanvald“ a čas „Dne 16. 7. 2017 v 15:14 hod.“. S namítaným nejednoznačným označením formy zavinění v příkazovém bloku se soud neztotožňuje, neboť forma je jednoznačně na bloku označena škrtnutím nehodící se varianty. Je zjevné, že žalobní námitky jsou uplatněny bez znalosti konkrétních údajů, které jsou v pokutovém bloku vyplněny. Soud zdůrazňuje, že žalobce se mohl na místě bránit proti zjištění přestupkového jednání, jeho prokázání, právní kvalifikaci a uložené pokutě (což jsou podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení podle § 90 odst. 1 ve spojení s § 91 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky), což neučinil. V příkazovém bloku nebylo nutné podrobněji rozepisovat přestupek, místo jeho spáchání atd., pokud nebylo sporu o tom, že šlo o porušení povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Příkazový blok považuje soud za dostatečně určitý, srozumitelný a čitelný.

33. Obecné námitky ohledně specifikace místa spáchání přestupkového jednání, které opět žalobce uplatnil ve vztahu ke všem pokutovým (příkazovým) blokům týkajícím se porušení povinnosti dodržovat nejvyšší povolenou rychlost v obci, resp. nedržet telefonní přístroj za jízdy, neshledal soud důvodnými. Popisem místa spáchání přestupků se v napadeném rozhodnutí ve vztahu ke všem pokutovým blokům podrobně zabýval žalovaný. S jeho závěry žalobce nijak nepolemizuje, soud proto v tomto směru odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí, neboť by jen opakoval skutečnosti dostatečně a správně zodpovězené žalovaným. Žalobce namítá pouze formální nedostatky, aniž by se současně bránil tomu, že daný přestupek v uvedeném místě nespáchal, že nesouhlasil na místě s jeho kvalifikací, netvrdí, že nepodepsal pokutový blok či byl k podpisu donucen. Za takové situace nebylo nutné v pokutových blocích ještě podrobněji popisovat místo přestupkového jednání, pokud nebylo sporu o tom, že šlo o porušení povinnosti při provozu na pozemních komunikacích.

34. Soud tedy uzavírá tím, že předmětné bloky, jejichž nedostatky žalobce namítal, správní orgány správně posoudily jako způsobilé podklady pro zápis příslušného počtu bodů do registru řidičů. Protože, jak soud odůvodnil ve vztahu k jednotlivým blokům, ve vydaných pokutových (příkazních) blocích bylo vždy řádně uvedeno, za jaký přestupek byla pokuta v blokovém (příkazním) řízení uložena, nemohla vzniknout pochybnost o věcné příslušnosti orgánů policie, resp. obecní policie přestupky v blokovém řízení projednat ve smyslu § 86 písm. a), e) bod 1 zákona o přestupcích, resp. § 91 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky. Nelze dospět k závěru, že by správní orgány postupovaly při vyřízení námitek nezákonně.

35. K obecné námitce, že z pokutových bloků není zřejmé, komu a kdy a kde byly pokuty v blokovém řízení uloženy, soud konstatuje, že všechny pokutové bloky mají zákonné náležitosti ve smyslu shora uvedených ustanovení zákona o přestupcích. Plyne z nich, že přestupcem byl žalobce, obsahují i datum a místo vydání.

VI. Závěr a náklady řízení

36. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

37. O podané žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., za výslovného souhlasu žalobce a žalovaného.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

39. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení