59 Co 312/2024 - 460

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 5. 2024, č. j. 15 C 168/2020-376, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. 7. 2024, č. j. 15 C 168/2020-383 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že z věcí, které měli žalobce a žalovaná v zaniklém společném jmění manželů, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované: 1) jízdní kolo zn. [Anonymizováno] červenozelené barvy, v zůstatkové hodnotě 3.000 Kč, 2) barevný televizor zn. [Anonymizováno] v zůstatkové hodnotě 300 Kč, 3) konferenční stůl v zůstatkové hodnotě 2.000 Kč a 4) komoda v zůstatkové hodnotě 1.000 Kč, a do výlučného vlastnictví žalobce: 1) obývací sedačka v zůstatkové hodnotě 1.500 Kč, 2) obývací stěna v zůstatkové hodnotě 2.000 Kč, 3) jídelní stůl v zůstatkové hodnotě 1.000 Kč a 4) motocykl výrobní značky [Anonymizováno] v zůstatkové hodnotě 46.000 Kč. Nařizuje se prodej pozemku [p. č.], jehož součástí je stavba rodinného domu [č. p.] v katastrálním území [adresa], obci [adresa] ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen tak, že žalobce obdrží 45 % tohoto výtěžku a žalovaná obdrží 55 % tohoto výtěžku. Žalobci a žalované se každému rovným dílem přikazuje k úhradě zůstatek hypotečního úvěru ze smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené dne [datum] s [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO [IČO]. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu ze zaniklého společného jmění částku 603.524 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 10.176 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 2.544 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] jako soud I. stupně rozhodl shora citovaným rozsudkem ve znění opravného usnesení tak, že z věcí, které měli žalobce a žalovaná v zaniklém společném jmění manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalované 1) jízdní kolo zn. [Anonymizováno] červenozelené barvy v zůstatkové hodnotě 3 000 Kč, 2) barevný televizor zn. [Anonymizováno] v zůstatkové hodnotě 300 Kč, d) konferenční stůl v zůstatkové hodnotě 2 000 Kč a 4) komodu v zůstatkové hodnotě 1 000 Kč a do výlučného vlastnictví žalobce 1) obývací sedačku v zůstatkové hodnotě 1 500 Kč, 2) obývací stěnu v zůstatkové hodnotě 2 000[Anonymizováno]Kč, 3) jídelní stůl v zůstatkové hodnotě 1 000 Kč a 4) motocykl výrobní značky [Anonymizováno] v zůstatkové hodnotě 46 000 Kč (výroky I, II), nařídil prodej pozemku [p. č. st.], jehož součástí je stavba RD č. p. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obci [adresa] s tím, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen rovnodílně (výrok III), žalobci a žalované každému rovným dílem přikázal k úhradě závazek ze smlouvy č [Anonymizováno] uzavřené dne [datum] s [banka] (výrok IV), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 1 035 768,45 Kč do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok V). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti náklady řízení v částce 10 176 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti náklady řízení v částce 2 544 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII).

2. Podle podstatné části odůvodnění napadeného rozsudku manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni [datum] (nabytí právní moci opravného usnesení, kterým byl opraven výrok o rozvodu manželství). Účastníci se na vypořádání společného jmění manželů nedohodli. Soud I. stupně vycházel z nesporných tvrzení účastníků, že za trvání manželství pořídili movité věci specifikované ve výroku I a II rozsudku, jaká je jejich aktuální hodnota (s výjimkou motocyklu, jehož obvyklá cena byla zjištěna znaleckým posudkem) i to, který z účastníků movité věci drží a komu mají být přikázány, a proto movité věci rozdělil dle návrhu účastníků. Účastníci učinili předmětem vypořádání i nemovitost (specifikovanou ve výroku III rozsudku). Soud I. stupně zjistil, že nemovitost byla nabyta za trvání manželství účastníků kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu 1 450 000 Kč, přičemž obvyklá cena nemovitosti činila ke dni [datum] dle znaleckého posudku 4 900 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nedisponuje potřeným množstvím finančních prostředků pro vyplacení příslušného podílu, nebylo možné přikázat nemovitost žádnému z účastníků řízení, a proto soud I. stupně postupoval dle § 712 ve spojení s § 1147 o. z. a nařídil prodej nemovitosti v dražbě (když její dělení nepřipadá v úvahu) a rozdělení výtěžku rovným dílem. V řízení bylo prokázáno, že v souvislosti s pořízením nemovitosti čerpali účastníci za trvání manželství hypoteční úvěr (specifikovaný ve výroku IV rozsudku), který není dosud splacen. Při vypořádání dluhů tvořících součást zaniklého SJM vycházel soud ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2021, č. j. 22 Cdo 753/2020 a rozhodl o rovnodílném přikázání závazku ze smlouvy o hypotečním úvěru k úhradě každému z účastníků. Ve vztahu k úvěrovému závazku účastníků u společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum], číslo smlouvy [Anonymizováno], bylo zjištěno, že k datu [datum] činil zůstatek tohoto dluhu 214 820,92 Kč, přičemž byl poskytnut úvěr ve výši 235 000 Kč. Úvěr byl žalobcem v průběhu řízení zcela splacen, proto předmětem vypořádání po právu učinil vnos výlučných finančních prostředků použitých právě na úhradu tohoto společného závazku. Jako další vnos výlučných prostředků na majetek společný uplatnil žalobce souhrn splátek jím zaplacených z jeho výlučných finančních prostředků (po rozvodu manželství) na společný hypoteční úvěr, kdy žalobce po datu [datum] zaplatil 900 915,98 Kč. Žalobce prokázal i svůj vnos ve výši 500 000 Kč (dar od matky [jméno FO]) na pořízení společné nemovitosti. Soud I. stupně dospěl k závěru, že částka zaplacená po zániku manželství žalobcem na společné závazky dosáhla 1 115 736,90 Kč (součet částek 900 915,98 Kč a 214 820,92 Kč), proto by žalovaná měla zaplatit žalobci 557 868,45 Kč. Dále se žalobci dostalo na movitých věcech hodnoty 50 500 Kč a žalované pouze hodnoty 6 300 Kč, když podíl každého z účastníků na hodnotě movitých věcí činí 28 400 Kč. Na straně žalobce takto vznikl přeplatek 22 100 Kč. Dále pak žalobci náleží výplata prokázaného vnosu výlučných finančních prostředků, tj. ve prospěch žalobce 500 000 Kč + 557 868,45 Kč, od čehož nutno odečíst přeplatek na hodnotě movitých věcí = 1 085 768,45 Kč. Proto výrokem V stanovil výši vypořádacího podílu. Náklady státu spočívají ve vyplaceném znalečném ve výši 20 352 Kč. Dle § 148 o. s. ř. byla žalobci uložena povinnost uhradit polovinu těchto nákladů a žalované s ohledem na její osvobození od soudních poplatků povinnost uhradit 25 % těchto nákladů. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2081/21.

3. Proti rozsudku si podali odvolání oba účastníci řízení. Žalobce uvedl, že proti vypořádání movitých věcí nemá žádných námitek. Žalobce především nesouhlasí s nařízením prodeje společné nemovitosti, neboť má za to, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku možnosti vypořádání společného jmění manželů nařízením prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi účastníky za situace, v níž jeden z manželů má nadále o vlastnictví předmětné nemovitosti zájem a činí v tomto aktivní kroky. Žalobce nesouhlasí s nařízením prodeje nemovitosti, neboť ačkoli by došlo k vydání pravomocného rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění, nebyl by ani poté majetek mezi bývalými manžely reálně vypořádán, přičemž samotné vypořádání by bylo odloženo na dobu, než by případně (pokud vůbec) došlo k samotnému prodeji. Také by nebylo zřejmé, v jakém režimu se takto vypořádaný majetek nachází do doby, než bude prodej uskutečněn, což by mohlo mít praktický dopad např. v případě zahájení insolvenčního řízení, popř. v případě úmrtí jednoho z bývalých manželů. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zastávala názor, že vypořádání SJM nařízením prodeje a rozdělením výtěžku možné není. Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je prodej nemovitosti ve veřejné dražbě krajním způsobem rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který přichází v úvahu pouze tehdy, kdy není fakticky možné rozdělení nemovité věci, ani nepřichází v úvahu přikázání věci některému ze spoluvlastníků. Pokud soud rozhodne o prodeji společné nemovité věci ve veřejné dražbě, spoluvlastnictví zaniká až v okamžiku jejího prodeje a rozdělení výtěžku, nikoliv tedy samotným rozhodnutím soudu, pokud k faktickému prodeji a rozdělení výtěžku nedojde, zůstává nemovitost nadále ve spoluvlastnictví. Odhad obvyklé ceny předmětné nemovitosti sice činí 4 900 000 Kč, ale s ohledem na připomínky ke znaleckému posudku je dosažení prodeje za znalcem odhadnutou cenu spíše v rovině teorie. Reálným se jeví prodej nemovitosti za cenu 3 000 000 až 3 500 00 Kč, pak každému z účastníků připadne maximálně 1 750 000 Kč. Pokud žalovaná uhradí polovinu zůstatku hypotečního úvěru, který činil k [datum] na jistině 1 855 151,98 Kč a na úrocích 790 151,40 Kč, pak žalované nezbude na úhradu 1 035 768,45 Kč k vyrovnání podílu žalobce. Žalobce i nadále nabízí žalobkyni smírné řešení. Žalobce má za to, že nařízení prodeje nemovitosti je předčasné a pro oba účastníky nevýhodné. Žalobce nepopírá, že má k nemovitosti citová vztah. O přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví má i nadále zájem. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná v odvolání uvedla, že nedisponuje žádným finančně hodnotným majetkem, ba ani příjmem. Samostatně koncipovaný výrok V rozsudku, který není časově vázán na okamžik prodeje společné nemovitosti, je pro ni existenčně ohrožující, kdy jí hypoteticky může hrozit i exekuce vedená žalobcem. Žalovaná nesouhlasí ani s výpočtem částky na vyrovnání podílu, kdy trvá na tom, že částka 500 000 Kč, kterou účastníci obdrželi od matky žalobce [jméno FO], nebyla darem pro žalobce, nýbrž minimálně vůči žalované se jednalo o půjčku. Toto jednoznačně deklarovala i samotná [jméno FO] ve svém písemném projevu, který tvoří obsah spisu. Pokud později vypovídala jinak, pak má žalovaná za to, že se jedná o neobjektivní výpověď s cílem napomoci za každou cenu svému synovi v soudním řízení. Žalovaná dále namítá, že soudem nebyla zohledněna skutečnost, že žalovaná musela kvůli násilnému napadení její osoby za účasti nezletilých dětí opustit bydliště v předmětném rodinném domě a musela si najít nájem a hradit nájemné, zatímco žalobce užíval celou předmětnou nemovitost sám, a ještě si zde ubytoval další osobu. Žalovaná má tedy za to, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav a následně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud zrušil výrok V rozsudku a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že soud I. stupně v bodě V provedl správný výpočet vyrovnání podílu žalobce ze zaniklého společného jmění manželů, když provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. V odůvodnění rozsudku pak řádně a logicky argumentoval, na základě jakých úvah k rozhodnutí v bodě V dospěl. Pokud jde o finanční částku 500 000 Kč, pak z provedených důkazů je zřejmé, že matka žalobce žalobci tyto finanční prostředky získané z půjčky darovala, což potvrdila i sestra žalobce, a závěr soudu I. stupně je tak správný. Pokud žalovaná namítala, že musela předmětný dům opustit pro násilné jednání ze strany žalobce, pak tuto skutečnost dokládá toliko úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne [datum] pod [č. j.], ze kterého vyplývá, že podala na policii vysvětlení ve věci opakovaných napadení žalobcem a incidentu ze dne [datum], nicméně se jedná o subjektivní pohled žalované na konfliktní situace mezi ní a žalobcem. Žalovanou tvrzené skutečnost nebyly prokázány. Žalobce nejenže o nemovitost po celou dobu po rozvodu manželství pečoval a spravoval ji, ale také sám ze svých výlučných finančních prostředků až doposud uhrazuje splátky na společný hypoteční závazek založený smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru. Pokud žalovaná poukazuje na to, že výrok V rozsudku je pro ni existenčně likvidační, pak úskalí prodeje nemovité věci na základě pravomocného soudního rozhodnutí o prodeji věci ve veřejné dražbě jí byly v průběhu řízení opakovaně vysvětlovány. Argumenty žalované proto považuje žalobce za nedůvodné.

6. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že obě odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty – účastníky řízení (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), a obě odvolání obsahují způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., přezkoumal v celém rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně (§ 212 písm. c) o. s. ř.), jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné, odvolání žalobce důvodné není.

7. Soud I. stupně učinil v podstatě správná skutková zjištění v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, přičemž tato skutková zjištění byla doplněna soudem odvolacím, jak bude uvedeno níže. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem o rozvodu manželství účastníků (včetně opravného usnesení), neboť měl pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu I. stupně ohledně trvání manželství. Z rozsudku o rozvodu manželství účastníků vydaného Okresním soudem v Uherském Hradišti dne [datum] pod [č. j.] odvolací soud zjistil, že manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků. Je proto mylný závěr soudu I. stupně, že manželství zaniklo až dnem [datum], tedy dnem právní moci opravného usnesení, kterým bylo opraveno jméno manžela, neboť právní moc opravného usnesení nemá vliv na právní moc opravovaného rozsudku.

8. Dále bylo z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství zjištěno, že účastníci ukončili společné soužití [datum]. V posledním roce a půl trvání manželství docházelo ke každodenním hádkám, což vedlo u manžela (žalobce) ke vzteku a hrubému až násilnému jednání vůči manželce (žalované). Vše vyvrcholilo při incidentu dne [datum], kdy manžel fyzicky napadl manželku, shodil ji na plech v průjezdu domu, vzal ji pod krk, držel pod krkem, poté jí udeřil do oblasti pravého okra. Po tomto incidentu odešla manželka i s dětmi od manžela. Za příčinu rozvratu manželští považoval soud nesouladu mezi manželi v oblasti citové a intimního soužití, v nepřiměřeném vynucování si intimního a citového soužití ze strany manžela nevhodným způsobem a nevhodnými prostředky, což se projevilo určitou hrubostí a opakovanými projevy násilí vůči manželce ze strany manžela a vedlo k odcizení manželů.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla rovněž vypořádání zůstatků na účtech účastníků, učinil odvolací soud dotaz na příslušné bankovní instituce, jaký byl stav zůstatku na účtech účastníků ke dni rozvodu manželství, tj. ke dni [datum]. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo zjištěno, že na běžném účtu žalobce č. [č. účtu] byl k uvedenému datu debetní zůstatek - 3 575,52 Kč. Ze zprávy [banka] bylo zjištěno, že na běžném účtu žalované č. [č. účtu] byl k datu [datum] zůstatek 18 085,93 Kč.

10. Ze zprávy [právnická osoba]. odvolací soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] uhradil žalobce na hypoteční úvěr celkovou částku 1 025 236 Kč, přičemž v [datum] činila splátka úvěru 10 500 Kč (viz výpis z internetového bankovnictví předložený žalobcem u jednání odvolacího soudu). Platby žalobce na společný hypoteční úvěr účastníků tak v předmětném období činily celkem 1 035 236 Kč.

11. Z rozhodnutí o zřízení zástavního práva, jakož i z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že rozhodnutím [právnická osoba] bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky za plátcem pojistného (žalobcem) ve výši 263 731 Kč, a to k Nemovitosti účastníků. K právním účinkům zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí došlo dne [datum].

12. Na ostatní skutková zjištění soudu I. stupně lze odkázat. Lze přisvědčit soudu I. stupně, že za trvání manželství nabyli účastníci movité věci specifikované ve výrocích I a II rozsudku, kdy obvyklá cena těchto movitých věcí činila ke dni rozhodnutí soudu I. stupně 56 800 Kč, přičemž předmětné movité věci jsou v užívání toho z účastníků, kterému byly přikázány. Ohledně skutkových zjištění týkajících se movitých věcí ostatně žádný z účastníků v odvolání ničeho nenamítal.

13. Účastníci dále nabyli za trvání manželství nemovitost specifikovanou ve výroku III rozsudku (dále jen „Nemovitost“), a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Obvyklá cena Nemovitosti zjištěná znaleckým posudkem k datu [datum] činí 4 900 000 Kč, přičemž mezi účastníky není sporu o tom, že Nemovitost užívá od [datum], kdy se žalovaná odstěhovala, výlučně žalobce. Nemovitost byla pořízena z části z peněžních prostředků účastníků získaných z hypotečního úvěru a z části z daru, který poskytla žalobci jeho matka (jak bude rozvedeno níže). Nemovitost není dělitelná. Žádný z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu, pokud by mu Nemovitost byla přikázána, žalovaná nemá ani o Nemovitost zájem. Žalobci přislíbila jeho sestra poskytnout na případné vypořádání pouze částku 170 000 Kč. Nesolventnost žalobce vyplývá i z toho, že žalobce v minulosti nebyl schopen splácet své splatné závazky, a proto čelil několika exekucím. Žalobci se nepodařilo ani v průběhu řízení zajistit refinancování hypotečního úvěru (ani zajistit vyvázání žalované z daného úvěrového vztahu), o což se v průběhu řízení opakovaně snažil, a řízení bylo i z tohoto důvodu opakovaně odročováno (popř. přerušeno). Navíc i v průběhu odvolacího řízení byla společná Nemovitost účastníků zatížena zástavním právem, které vzniklo rozhodnutím správního orgánu k zajištění dluhu žalobce ve výši 263 731 Kč.

14. Účastníci dále učinili předmětem vypořádání dva úvěry, a to úvěr u [právnická osoba]. a úvěr u [banka] (jak uvedl již soud I. stupně). Oba úvěry byly účastníkům poskytnuty za trvání manželství na základě smluv o úvěru. Úvěr u [právnická osoba]. v původní výši 2 252 000 Kč, který byl použit na zakoupení a opravu společné Nemovitosti, nebyl dosud splacen. Žalobce uhradil od rozvodu manželství [datum] do rozhodnutí odvolacího soudu na hypoteční úvěr celkovou částku 1 035 236 Kč, kterou požaduje započít jako svůj vnos. Mezi účastníky není sporu o tom, že úvěr hradil výlučně žalobce.

15. Úvěr od [právnická osoba]. byl poskytnut žalobci za trvání manželství na konsolidaci jiných drobných půjček v rozsahu 157 166,05 Kč a částka 77 833,95 Kč byla vyplacena na běžný účet žalobce. Účastníci shodně prohlásili, že se jedná o společný závazek a navrhují jeho vypořádání (viz protokol ze dne [datum]). Zůstatek úvěru ke dni zániku manželství činil 214 820,92 Kč, a v průběhu řízení žalobce úvěr zcela splatil. Žalobce požaduje započíst částku 214 820,92 Kč uhrazenou ze svých výlučných prostředků po zániku manželství jako vnos.

16. Odvolací soud souhlasí rovněž se skutkovým závěrem soudu I. stupně, že žalobce prokázal, že mu jeho matka darovala finanční prostředky ve výši 500 000 Kč (uplatněno jako vnos), které byly z části použity na úhradu kupní ceny Nemovitosti a z části na rekonstrukci Nemovitosti. Soud I. stupně logicky a srozumitelně vyložil, kterými důkazy bylo toto skutkové tvrzení prokázáno, proč uvěřil výpovědím rodičů a sestry žalobce, kteří byli slyšení jako svědci. Skutkové závěry soudu I. stupně nejsou v rozporu s obsahem spisu, přičemž vyplývají jak z výpovědí rodičů a sestry žalobce, tak z listinných důkazů (viz Smlouva o poskytnutí meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum], z níž vyplývá, že matce žalobce [jméno FO] byl poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, čestné prohlášení [jméno FO] ze dne [datum]). Žalované se nepodařilo zjištěný skutkový stav zpochybnit ani v odvolacím řízení. Žalovaná v odvolání připouští, že finanční prostředky ve výši 500 000 Kč od matky žalobce skutečně obdrželi, má však za to, že se jednalo (minimálně ve vztahu k ní) o půjčku, své tvrzení však nijak nedokládá (neuvádí, jaký by měl být obsah půjčky). Pokud žalovaná poukazuje na skutečnost, že svědecká výpověď matky žalobkyně je v rozporu s jejím písemným projevem, pak s touto námitkou se vypořádal již soud I. stupně (viz bod 22 odůvodnění) a soud nemá jeho hodnocení důkazů co vytknout. Na tomto místě je snad třeba pouze připomenout, že svědkyně se ke svému písemnému projevu vyjádřila i ve své svědecké výpovědi a vysvětlila, že finanční prostředky synovi dala, aniž by očekávala jejich vrácení (natož aby povinnost vrátit předmětné finanční prostředky byla mezi žalobcem a jeho matkou sjednána).

17. Jelikož k zániku společného jmění účastníků došlo po [datum], postupoval odvolací soud (shodně jako soud I. stupně) podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Podle § 712 o. z není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví.

19. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

20. Podle § 740 o. z. platí, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

21. Podle § 741 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

22. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Soud I. stupně aplikoval shora uvedená ustanovení a s jeho právními závěry odvolací soud převážně souhlasí s odchylkami uvedenými níže.

24. Žaloba na vypořádání společného jmění manželů, jakož i vyjádření žalované k žalobě, které obsahovalo další položky k vypořádání, byly podány v tříleté lhůtě od zániku manželství (tj. do [datum]). K dohodě účastníků o vypořádání společného jmění manželů nedošlo, a proto soud I. stupně správně přistoupil k vypořádání účastníky navržených položek.

25. Pokud jde o vypořádání movitých věcí, žádný z účastníků proti způsobu vypořádání ani zjištěné ceně movitých věcí ničeho nenamítá, a proto lze v tomto rozsahu na odůvodnění soudu I. stupně odkázat. Movité věci byly rozděleny mezi účastníky řízení tak, že žalobce nabyl movité věci v hodnotě 50 500 Kč a žalovaná movité věci v hodnotě 6 300 Kč.

26. Správné jsou i závěry soudu I. stupně ohledně vypořádání Nemovitosti (boy 39 až 40 odůvodnění). Nemovitost spadá do společného jmění manželů, neboť byla nabyta oběma manžely za trvání manželství převážně za společné prostředky. Nemovitost nemůže být přikázána žádnému z manželů, neboť při zohlednění obvyklé ceny Nemovitosti 4 900 000 Kč je nutné uzavřít, že žádný z účastníků není schopen uhradit druhému účastníků vypořádací podíl za předpokladu, že by mu Nemovitost byla přikázána. Žalovaná navíc nemá o Nemovitost zájem. Žalobce, který v Nemovitosti bydlí, o ni sice zájem má, nicméně prokázal, že je schopen zajistit (bez prodeje Nemovitosti) finanční prostředky pouze ve výši 170 000 Kč (zápůjčka od sestry), což na výplatu vypořádacího podílu nestačí (i při započtení vnosů žalobce by žalobce potřeboval na výplatu vypořádacího podílu alespoň částku 1 500 000 Kč). Navíc žalobce v minulosti nebyl schopen splácet své splatné závazky a čelil několika exekucím, a v současné době má dluh u [právnická osoba] ve výši 263 731 Kč, který byl zajištěn zástavním právem ke společné Nemovitosti účastníků. Lze tedy uzavřít, že žalobce není solventní. Za situace, kdy nelze Nemovitost rozdělit (viz shodná tvrzení účastníků) a nelze ji ani přikázat žádnému z účastníků, je třeba nařídit její prodej dle § 1147 věta druhá ve spojení s § 712 o. z. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že z důvodu konfliktních vztahů mezi účastníků i s ohledem na délku tohoto řízení není možné ani přikázání Nemovitosti do podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť tento způsob vypořádání by vedl jen k zahájení dalšího sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, což nelze považovat za účelné ani hospodárné.

27. Pokud žalobce v odvolání namítá, že nařízení prodeje společné Nemovitosti nová právní úprav neumožňuje, pak jeho názor správný není. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], na který odkazoval již soud I. stupně, učinil Nejvyšší soud závěr, že „v poměrech vypořádání společného jmění manželů podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je možné provést vypořádání nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku. Přijetí tohoto řešení má umožnit soudní praxi dalším možným způsobem vypořádání dosáhnout obecně zdůrazňovaného požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání právních poměrů bývalých manželů ohledně společného jmění manželů a reagovat na individuální okolnosti konkrétních případů širšími způsoby vypořádání společného jmění manželů.“ 28. Z citovaného rozhodnutí navíc vyplývá, že soud může nařídit prodej společné věci i za situace, kdy s tímto postupem jeden z účastníků nesouhlasí. Je pravdou, že žalobce opakovaně deklaroval svůj zájem na přikázání Nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, nebyl však v průběhu řízení, které trvá již více než čtyři roky, schopen opatřit si finanční prostředky na vyplacení podílu žalobkyně (ani na refinancování hypotečního úvěru). Za tohoto stavu odvolací soud uzavírá, že samotný zájem žalobce o Nemovitost, ani jeho dosud učiněné „aktivní kroky“ nepostačují k tomu, aby Nemovitost mohla být přikázána do jeho vlastnictví.

29. Žalobce dále v odvolání uvádí, že nesouhlasí s nařízením prodeje Nemovitosti, neboť ačkoliv by došlo k vydání pravomocného rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění, nebyl by ani poté majetek mezi bývalými manžely reálně vypořádán, přičemž samotné vypořádání by bylo odloženo na dobu neurčitou (do doby případného prodeje). Jak vyplývá ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, „vydáním rozhodnutí, kterým je společné jmění vypořádáno nařízením prodeje, jsou vzájemné vztahy mezi manžely ohledně konkrétní majetkové hodnoty závazně vyřešeny, pouze může být odložena samotná realizace tohoto řešení (prodej věci), pokud k samotnému prodeji nedojde hned. To, že k prodeji věci nedojde okamžitě, nelze přitom chápat tak, že by daná majetková hodnota nebyla do té doby vypořádána. I při nařízení prodeje věci je totiž soudem závazným způsobem stanoveno, a tedy postaveno na jisto, jakým způsobem a v jaké míře se (v budoucnu, až k prodeji věci reálně dojde a bude možné mezi účastníky rozdělit konkrétní výtěžek) budou oba manželé na dané vypořádávané majetkové hodnotě podílet. Ostatně stejná situace může nastat i v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, u kterého § 1147 o. z. možnost nařízení prodeje věci s rozdělením výtěžku jako jeden ze způsobů vypořádání předpokládá výslovně – faktické účinky vypořádání zde také nenastávají ihned vydáním soudního rozhodnutí, ale až samotným prodejem věci, což však neznamená, že by podílové spoluvlastnictví nebylo pro účastníky tímto rozhodnutím závazně vypořádáno, pouze se odkládá samotná realizace tohoto vypořádání do okamžiku prodeje.“ Jak pak vyplývá z ustanovení § 736 o. z., Nemovitost se bude nadále nacházet v dosavadním režimu bezpodílového vlastnictví (společného jmění manželů), dokud nebude realizován její prodej.

30. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud shrnuje, že nařízení prodeje Nemovitosti a rozdělení výtěžku mezi účastníky je jediným vhodným (a možným) způsobem vypořádání společné Nemovitosti, jak správně uzavřel již soud I. stupně.

31. Odvolací soud přihlédl k tomu, že v průběhu odvolacího řízení byla společná Nemovitost zatížena zástavním právem rozhodnutím správního orgánu k zajištění výlučného dluhu žalobce. Předmětné zástavní práv snižuje hodnotu Nemovitosti, popř. pokud bude realizován prodej Nemovitosti soudním výkonem rozhodnutí (či v exekuci), či na základě dražby nedobrovolné, zástavní právo zanikne a z výtěžku prodeje bude pohledávka zajištěná zástavním právem vyplacena přednostně, až poté bude výtěžek z prodeje rozdělen mezi účastníky. Odvolací soud proto považoval za spravedlivé zohlednil tuto skutečnost tak, že se odchýlil od principu rovnosti podílů účastníků, a přistoupil k disparitě podílů ve prospěch žalobkyně ohledně této položky, když rozhodl, že výtěžek z prodeje Nemovitosti nebude rozdělen mezi účastníky rovnoměrně, ale žalobce obdrží 45 % výtěžku a žalovaná 55 % výtěžku z prodeje Nemovitosti. Odvolací soud u jednání upozornil žalobce na možnost disparity podílů v souvislosti se zatížením Nemovitosti a dal účastníkům prostor, aby se k uvažované disparitě podílů vyjádřili. Žalobce uvedl pouze to, že dluh u [právnická osoba] hodlá splácet na základě splátkového kalendáře a že další dluhy nemá. Tato skutečnost však nemá na existenci zástavního práva na Nemovitosti, potažmo ani na úvahu o disparitě podílů žádný vliv.

32. Pokud jde o společný hypoteční úvěr účastníků, postupoval soud I. stupně správně, pokud jej přikázal k úhradě oběma účastníkům rovným dílem (viz výrok IV rozsudku). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že „v řízení o vypořádání společného jmění manželů má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020). S ohledem na poměry manželů, jakož i s ohledem na to, že byl nařízen prodej společné Nemovitosti a rozdělení výtěžku mezi účastníky, dospěl i odvolací soud k závěru, že zde nejsou žádné výjimečné okolnosti pro přikázání dluhu jen jednomu z manželů.

33. Žalobce již v žalobě požadoval, aby byly při výpočtu vypořádacího podílu zohledněny ty splátky úvěrů, které uhradil po zániku manželství ze svých výlučných prostředků. Uplatnil tedy v tříleté lhůtě od zániku manželství takto zaplacené splátky jako vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Od rozvodu manželství účastníků ke dni rozhodnutí odvolacího soudu žalobce uhradil ze svých výlučných prostředků na společný hypoteční úvěr částku 1 035 236 Kč. Odvolací soud při posouzení vnosu žalobce přihlédl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná se z Nemovitosti odstěhovala dne [datum] poté, co jí žalobce fyzicky napadl, přičemž ze strany žalobce se nejednalo o jednorázový exces. Jak vyplynulo z rozsudku o rozvodu manželství účastníků, jakož i z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum], žalobce se choval vůči žalované hrubě až násilně po delší dobu (asi rok a půl před rozvodem manželství účastníků), žalovaná se tudíž z Nemovitosti odstěhovala, aby zabránila dalším konfliktům a napadáním své osoby. Žalobce od té doby sám výlučné užívá společnou Nemovitost. Žalovaná měla za to, že mezi účastníky byla konkludentně uzavřena dohoda, že žalovaný bude výlučně užívat Nemovitost a bude sám hradit splátky hypotečního úvěru. Žalobce však existenci takové dohody popřel. Žalovaná ani u odvolacího řízení existenci takové dohody neprokázala. Za tohoto stavu lze uzavřít, že žalobce užíval Nemovitost sám bez dohody účastníků (byť konkludentní) či bez rozhodnutí soudu, aniž žalované poskytl peněžitou náhradu. Pokud by bylo užívání společné věci s vyloučením jednoho účastníka upraveno soudním rozhodnutím, musel by soud v zásadě rozhodnout o peněžní náhradě, která by byla poskytována až do zániku bezpodílového spoluvlastnictví (jehož součástí jsou i věci v zaniklém, leč nevypořádaném společném jmění manželů) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 398/2024. Žalovaná se však úpravy užívání společné Nemovitosti nedomáhala, ani v průběhu tohoto řízení nepožadovala přiznání peněžité náhrady, požadovala pouze zohlednění této skutečnosti při vypořádání společného jmění manželů. Nejvyšší soudu ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1739/2022 konstatoval, že „užívání celé věci jedním z manželů nemůže zakládat jeho bezdůvodné obohacení. V případech, kdy je jeden z manželů vyloučen z užívání společné věci, nelze vyloučit vznik peněžního nároku z jiného právního důvodu, např. náhrady škody. Podle okolností konkrétní věci nelze ani z tohoto důvodu vyloučit úvahu o zohlednění této skutečnosti při vypořádání společného jmění v rámci úvahy o tzv. disparitě podílů“.

34. Ve shodě se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba zohlednit to, že žalovaná byla (bez dohody účastníků či rozhodnutí soudu) vyloučena z užívání společné věci, neboť v důsledku chování žalobce byla nucena se ze společné Nemovitosti odstěhovat. Současně žalované nebyla poskytnuta žádná peněžitá náhrada za vyloučení z užívání předmětné Nemovitosti. Tato skutečnost je způsobilá založit disparitu podílů, a to konkrétně ohledně vnosu žalobce spočívajícího v uhrazení společného hypotečního úvěru z jeho výlučných prostředků. Odvolací soud (z titulu disparity podílů) proto nezapočetl celkový vnos žalobce ve výši 1 035 236 Kč, ale pouze polovinu této částky, tj. vnos ve výši 517 618 Kč. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobce byl na uvažovanou disparitu podílů upozorněn u jednání odvolacího soudu a měl možnost se k uvažované disparitě podílů vyjádřit. Jeho námitky pak nepovažoval odvolací soud za relevantní.

35. Pokud jde o úvěr u [právnická osoba]. převzatý žalobcem za trvání manželství je třeba považovat i tento za dluh tvořící společné jmění manželů ve smyslu § 710 písm. b) o. z., neboť dluh byl převzat se souhlasem žalované za účelem konsolidace předchozích závazků a za účelem úhrady každodenních potřeb rodiny (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). V průběhu řízení byl dluh v celkové výši 214 821 Kč uhrazen z výlučných prostředků žalobce, a žalobce požadoval tuto částku uhradit jako svůj vnos Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že je vnos žalobce ve výši 214 821 Kč třeba zohlednit ve smyslu § 742 odst. 1 psím. c) o. z.

36. Stejně tak je potřeba k návrhu žalobce zohlednit jeho vnos ve výši 500 000 Kč (dar od matky) na pořízení a rekonstrukci společné Nemovitosti (§ 742 odst. 1 písm. c/ o. z.).

37. Při výpočtu vypořádacího podílu postupoval odvolací soud následujícím způsobem: Aktiva společného jmění manželů tvoří pouze movité věci v hodnotě 56 800 Kč a peněžní prostředky na účtu žalobkyně ve výši 18 809 Kč (tj. celkem aktiva ve výši 75 609 Kč). Při výpočtu vypořádacího podílu nemůže být zohledněna hodnota Nemovitosti, neboť Nemovitost není přikazována žádnému z účastníků a byl nařízen její prodej. Pasiva společného jmění manželů tvoří vnos žalobce z jeho výlučných prostředků vynaložený na splacení společného úvěru u [právnická osoba]. ve výši 214 821 Kč, dále vnos žalobce z jeho výlučných prostředků vynaložený na splácení společného hypotečního úvěru započtený z důvodu disparity pouze ve výši jedné poloviny (tj. ve výši 517 618 Kč) a konečně vnos žalobce z jeho výlučných prostředků na pořízení a rekonstrukci Nemovitosti ve výši 500 000 Kč. Pasiva společného jmění manželů tak tvoří celkem 1 232 439 Kč. Hodnota společného jmění manželů je záporná (- 1 156 830 Kč) a podíl každého z účastníků činí- 578 415 Kč (každý z nich by se měl na dluzích podílet touto částkou). K zůstatku hypotečního úvěru, který byl přikázán k úhradě oběma účastníkům, se nepřihlíží.

38. Žalobce obdržel ze společného jmění movité věci v hodnotě 50 500 Kč a naopak uhradil ze svých výlučných prostředků na společné závazky částku 214 821 Kč a částku 517 618 Kč (polovina jím uhrazených hypotečních splátek) a dále mu nebyl uhrazen jeho vnos ve výši 500 000 Kč. Podíl žalobce na společném jmění tak činí – 1 181 939 Kč (ačkoliv by měl činit jen -578 415 Kč), a proto by mu měla být žalovanou uhrazena částka 603 524 Kč (603 524 Kč – 1 181 939 Kč = -578 415 Kč).

39. Žalovaná obdržela ze společného jmění movité věci v hodnotě 6 300 Kč, dále byly v její prospěch započítány peněžní prostředky na jejím účtu ke dni zániku manželství ve výši 18 809 Kč. Podíl žalované na společném jmění tak činí + 25 109 Kč (ačkoliv by měl činit – 578 415 Kč). Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci na vypořádání společného jmění manželů (na vyrovnání podílů) částku 603 524 Kč (25 109 Kč – 603 524 Kč = -578 415 Kč), čímž se vyrovná její podíl na společném jmění manželů s podílem žalobce.

40. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně.

41. Pokud žalovaná namítala, že „samostatně koncipovaný výrok V rozsudku, který není časově vázán na okamžik prodeje předmětné Nemovitosti, je pro ni existenčně velmi ohrožující“, pak tuto námitku nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Pokud je ukládána účastníku řízení povinnost plnit (v tomto případě povinnost zaplatit vypořádací podíl), je třeba určit i lhůtu k plnění, která činí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší, nicméně lhůta k plnění musí být vždy vázána na právní moc rozsudku, nikoliv na událost, o které není jistí, zda a kdy nastane. Pokud byla žalované uložena povinnost uhradit vypořádací podíl ve lhůtě jednoho roku od právní moci rozsudku, je tato lhůta dostatečně dlouhá na to, aby žalovaná mohla prodej Nemovitosti realizovat (ať už návrhem na zahájení soudního výkonu rozhodnutí, exekučním návrhem či dle zákona č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách).

42. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na povahu věci nelze poměr úspěchu účastníků zjistit (srov. nález ÚS ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2081/21).

43. Státu vznikly v průběhu řízení před soudem I. stupně náklady na znalečné v celkové výši 20 352 Kč. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na povahu řízení odvolací soud uložil žalobci, který není osvobozen od soudních poplatků, povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši jedné poloviny z částky 20 352 Kč, tj. částku 10 176 Kč. Žalovaná byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 75 %, a proto jí odvolací soud uložil, aby zaplatila 25 % z částky na ni připadající ve výši 10 176 Kč, tj. částku 2 544 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

Poučení