59 Co 37/2022-187

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 94.788,60 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 7. 2021, č. j. 11 C 77/2020-145 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.000 Kč, zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34.788,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94.788,60 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34.788,60 Kč od [datum] do zaplacení, a ve výroku II a III potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 7.526,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži (soudu I. stupně) ze dne 13. 7. 2021, č. j. 11 C 77/2020-145, bylo rozhodnuto tak, že: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 94.788,60 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 94.788,60 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve výši 10 % (p.a.), a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 86.536 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok II) a České republice je žalovaná povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení na svědečném částku 6.583 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kroměříži.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobkyně se domáhala žalobou na žalované úhrady za opravu vozidla KIA SPORTAGE [registrační značka], konkrétně částky 98.854,20 Kč vyúčtované fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] snížené o částku 4.065,60 Kč dle opravné faktury [číslo] ze dne [datum], a to poté co úhrada nebyla provedena [právnická osoba] pro zánik pojistné smlouvy pro nezaplacení pojistného před vznikem škodní události. Žalobkyně doplnila, že vozidlo bylo prohlédnuto pojišťovnou a opravy byly pojišťovnou odsouhlaseny. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila. Namítala, že předmětné osobní vozidlo předala do užívání svému příteli [jméno] [příjmení]. Nebránila se uzavření dohody, ale zpochybnila výčet provedených oprav; dle žalované neměla být provedena oprava klimatizace, chladiče vody. Namítala také, že vozidlo bylo zakoupeno dne [datum] za cenu 129.000 Kč a jeho předmětná oprava se téměř blíží jeho pořizovací ceně. Z provedeného dokazování listinami, výslechem žalobkyně a svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Bc. [jméno] [příjmení] soud I. stupně skutkově uzavřel, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Dne [datum] došlo k poškození předmětného vozidla, které řídil [jméno] [příjmení], a to střetem se zvěří. [jméno] [příjmení] informoval o škodě (pojistné události) pojistitele ([právnická osoba]), která zaevidovala pojistnou událost pod č. 2019. [jméno] [příjmení] objednal opravu vozidla s žalobkyní, jako smluvním servisem pojistitele; jako objednavatel opravy předmětného vozidla byla uvedena žalovaná; při převzetí vozidla byl vypracován zakázkový list. Oprava vozidla byla provedena žalobkyní po jejím schválení ze strany pojišťovny. Žalobkyně byla v dobré víře, že jde o standardní postup při vyřizování zakázky. Faktura [číslo] ze dne [datum] na částku 98.854,20 Kč se splatností dne [datum] za opravu předmětného vozidla byla předána žalované a byla umístěna na portál pojistitele. Žalobkyně vyúčtovala opravu vozidla dle ceníku pojistitele; předmětná oprava by byla účtována jako dražší, pokud by nebyla oprava řešena přes pojistitele. Vozidlo převzal po opravě před vystavením faktury [jméno] [příjmení]. Pro uvedení ve faktuře [číslo] duplicitního dílu byla vystavena žalobkyní opravná faktura [číslo] dne [datum]. Proti opravě vozidla nebyly vzneseny žádné námitky. Zákonné a havarijní pojištění [číslo] předmětného vozidla bylo sjednáno paní [jméno] [příjmení] a v době nahlášení škodní události bylo vedeno pojistitelem jako aktivní. Dopisem ze dne [datum] byl [jméno] [příjmení] informován pojistitelem [právnická osoba] o zániku předmětné pojistné smlouvy ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] byla žalobkyně pojistitelem informována o zániku předmětné pojistné smlouvy. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána žalobkyní prostřednictvím právního zástupce k úhradě uplatněné částky s upozorněním na možné řešení věci soudní cestou. S odkazem na ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 2610 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně provedla opravu vozidla žalované. Žalobkyně při opravě předmětného vozidla postupovala ve spolupráci s pojistitelem vozidla; žalobkyně provedla se souhlasem pojistitele potřebné opravy, které byly vyúčtovány žalované, která je jako zapsaný vlastník a provozovatel vozidla povinna tyto žalobkyni uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení od prvního dne jejího prodlení se zaplacením (od [datum]). Vznášela-li žalovaná námitky proti rozsahu opravy, rozsah opravy vyplýval z jednání mezi žalobkyní a pojistitelem. Soud I. stupně proto také zamítl návrh žalované na doplnění dokazování znaleckým posudkem, maje také za to, že ve věci bylo možno již na základě provedeného dokazování rozhodnout. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně. O náhradě nákladů státu (svědečném [jméno] [příjmení] ve výši 6.583 Kč) rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Žalovaná proti citovanému rozsudku do všech jeho výroků podala odvolání. V podstatném namítala, že škodu na vozidle způsobil [jméno] [příjmení], který předmětné vozidlo v době vzniku škody na věci (vozidle) řídil a také dal vozidlo k opravě žalobkyni. [jméno] [příjmení] rovněž požadoval, aby žalobkyně s ním jednotlivé opravy konzultovala, jak se podává z výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; soud I. stupně přitom nevyhodnotil, proč nepovažuje tyto výpovědi ve věci za podstatné. Soud I. stupně dále nesprávně vyhodnotil pojistnou smlouvu. Žalovaná má za to, že je-li havarováno nepojištěné vozidlo, škodu musí uhradit řidič, který vozidlem uskutečnil jízdu. Žalovaná rovněž namítala, že soud I. stupně neprovedl žádný důkaz jí navržený k rozsahu a důvodnosti provedených prací žalobkyní na vozidle. Má za to, že znalecký posudek k rozsahu opravy (ve vztahu k výměně chladiče klimatizace a chladiče vody) byl zamítnut soudem I. stupně bezdůvodně. Ve vztahu ke své povinnosti hradit náklady řízení navrhla užití § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že je bez příjmu na rodičovské dovolené. Dále uvedla, že [jméno] [příjmení] uhradil žalobci dne [datum] na účet žalobkyně částku 60.000 Kč. U jednání odvolacího soudu žalovaná doplnila k možnému postupu soudu dle § 150 o. s. ř. (pro případ potvrzení napadeného rozsudku odvolacím soudem), že byla gravidní již v průběhu řízení před soudem I. stupně s tím, že je třeba přihlédnout také k tomu, že nehodu způsobil [jméno] [příjmení] a pojistné předmětného vozidla neuhradila sestra [jméno] [příjmení] a nikoliv žalovaná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne, in eventum aby zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K podanému odvolání se vyjádřila písemně žalobkyně. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, pročež má napadené rozhodnutí za věcně správné. K odvolacím námitkám žalované uvedl, že tyto byly uváděny žalovanou již před soudem I. stupně. U jednání odvolacího soudu k možnému postupu soudu dle § 150 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že fakturu za opravu vozidla žalobkyně vystavila již v roce 2019 a nemůže být sankcionována za to, že v mezidobí se poměry na straně žalované změnily. K tíži žalobkyně nemůže jít také okolnost, kdo řídil v době vzniku škodné události vozidlo; jde o vztah mezi žalovanou a řidičem vozidla. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby.

5. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že dne [datum] byla na její účet připsána úhrada uplatněné částky ve výši 60.000 Kč. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do jistiny dlužné částky ve výši 60.000 Kč; setrvala na žalobě co do zbývající částky a veškerého příslušenství.

6. Ke zpětvzetí žaloby došlo v době od podání odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu I. stupně do vydání rozhodnutí o odvolání. O (částečném) zastavení řízení je proto příslušným rozhodnout odvolací soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3354/19).

7. Dle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

8. Dle § 222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

9. V podání ze dne [datum] žalovaná souhlasila se zpětvzetím žaloby žalobkyně co do částky 60.000 Kč, kterou žalovaná uhradila dne [datum]. Doplnila, že rozsudek soudu I. stupně napadá tedy co do částky 34.788,60 Kč (jistiny), příslušenství této pohledávky a nákladových výroků.

10. Odvolací soud proto dle § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu učiněného zpětvzetí (co do jistiny ve výši 60.000 Kč) a řízení v tomto rozsahu zastavil.

11. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod § 205 odst. 2 písm. b), d), e), g) o. s. ř.

12. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nelze vyhovět.

13. Skutkové i právní závěry soudu I. stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující:

14. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že byla provedena oprava předmětného vozidla žalobkyní.

15. Žalovaná, shodně jako v řízení před soudem I. stupně, namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace, maje za to, že jako řidič vozidla v době vzniku škody na věci (vozidle) je ve věci pasivně věcně legitimován [jméno] [příjmení].

16. Věcná legitimace je vztah mezi žalobním návrhem opřeným o skutková tvrzení a skutečným stavem vyplývajícím z hmotného práva. Věcná legitimace není dána tehdy, pokud žalobní návrh neodpovídá skutečným hmotněprávním vztahům.

17. Dle § 574 o. z. je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než neplatné. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi k citovanému ustanovení uvádí, že právní úprava neplatnosti právních jednání vychází ze zásady (formulované v § 574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost, která – jak se uvádí v důvodové zprávě k § 574 až § 579 o. z. – odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4172/2016).

18. Dle § 553 odst. 1 o. z. je právní jednání zdánlivé pro neurčitost či nesrozumitelnost jen tehdy, nelze-li jeho obsah zjistit ani výkladem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5302/2016 nebo ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 99/2020).

19. Výklad právních jednání upravují (zejména) § 555 až § 558 o. z.

20. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017) se podává, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání je formulováno v § 556 odst. 1 větě první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje) jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posoudit k okamžiku, kdy je projev vůle učiněn (srov. [příjmení], F. in Melzer. F., [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář, Svazek III, § [číslo], [obec]: Leges, 2014, s. 594 a 595).

21. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak říká výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednacího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Uvedené platí jak pro vícestranná tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání.

22. Jinými slovy vyjádřeno, občanský zákoník (o. z.) je vystavěn zejména na respektu k autonomii vůle stran. Je přitom třeba zjišťovat skutečnou vůli stran. Na takto zjištěnou skutečnou vůli stran je kladen důraz před jejím prostým jazykovým vyjádřením při posuzování právních jednání stran, přičemž primárně je na místě hledat důvody pro platnost právního jednání.

23. Promítnuto do poměrů projednávané věci uvedené znamená, že soud I. stupně, s jehož skutkovými zjištěními i právním posouzením se odvolací soud ztotožňuje, nepochybil, jestliže při výkladu předmětného ujednání uzavřel, že účastníky byla uzavřena (platná) smlouva o dílo (§ [číslo] odst. 1 a § 2587 o. z.), a to s přihlédnutím ke specifickým okolnostem daného případu, kdy předmět smlouvy o dílo byl vymezen zápisem pojistitele předmětného vozidla [právnická osoba] v souladu se smluvními ujednáními účastníků a postupy žalobkyně jako smluvního partnera pojistitele (viz zejména č. l. 46 a č. l. 47 spisu).

24. Zákon umožňuje platné uzavření smlouvy o dílo i bez přímé dohody strany o ceně díla (§ 2586 odst. 2 věta druhá o. z.). Obecně platí, že je-li uzavírána úplatná smlouva a není-li sjednána úplata, tak smlouva vznikla a platí se úplata obvyklá.

25. Rozhodující je přitom posouzení vůle stran (srov. Beck-online - § 2586: Základní ustanovení. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část, § 2055 [číslo], bod 35).

26. Pokud účastníci v době sjednávání dohody o předmětu díla neuvažovali o možnosti zaplacení ceny díla„ objednatelem“, nelze než dovodit, že vůle účastníků nesměřovala k uzavření smlouvy o dílo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 543/2003).

27. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Z prohlášení žalované ze dne [datum] (v den vystavení zakázky, resp. objednávky díla), opatřené podpisem žalované (č. l. 46 spisu, součásti spisu pojistitele), se podává vůle žalované cenu, vyúčtovanou žalobkyní, jako opravcem, za předmětnou opravu žalobkyni uhradit, a to v plné výši.

28. Konečně proti určitosti či srozumitelnosti předmětného právního jednání v řízení účastníci ničeho nenamítali.

29. Namítala-li žalovaná (v souvislosti s námitkou nedostatku své pasivní legitimace ve věci), že předmětné vozidlo předal k opravě žalobkyni [jméno] [příjmení], z provedeného dokazování se podává, že objednatelem předmětného díla byla dne [datum] žalovaná, která svým podpisem z téhož dne se zavázala, mimo jiné, uhradit (jako její klient, tj. objednatel) žalobkyní vyúčtovanou cenu díla v celém rozsahu (č. l. 46 spisu, součásti spisu pojistitele).

30. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně se podává, že s žalobkyní sjednával opravu předmětného vozidla [jméno] [příjmení]. Z provedeného dokazování (viz zejména výše zmíněná listina) se podává, že [jméno] [příjmení] vystupoval ve vztahu k žalobkyni nikoliv jménem svým, nýbrž jménem žalované (princip zjevnosti přímého zastoupení), když jako objednatele díla (klienta) označil žalovanou. Absentovalo-li v okamžiku perfekce uvedeného projevu vůle zástupčí oprávnění [jméno] [příjmení] (jednat za žalovanou), lze označit [jméno] [příjmení] jako nezmocněného jednatele. [příjmení] [jméno] [příjmení] neslo v posuzované věci faktické (jevové) znaky přímého zastoupení, z celého kontextu jeho jednání bylo zřejmé, že vystupoval nikoliv jménem svým, nýbrž jménem žalované.

31. Jednání vykonané nezmocněným jednatelem zavazuje zastoupeného, pouze pokud je schválí bez zbytečného odkladu poté, co se o jednání zástupce dozvěděl (§ 440 odst. 1 o. z.); toto dodatečné schválení jednání se označuje též jako ratihabice. Lhůta„ bez zbytečného odkladu“ je judikaturou vykládána jako lhůta„ velmi krátká“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2947/2012).

32. Ratihabice je jednostranné adresované právní jednání. Jednání nezmocněného jednatele je schváleno ve chvíli, kdy zastoupený svou vůli projeví vůči osobě, s níž zástupce jednal, případně vůči zástupci (nezmocněnému jednateli) samotnému. Pro schválení jednání neoprávněného zástupce není stanovena zákonná forma.

33. V poměrech projednávané věci žalovaná dne [datum] (ihned) podpisem prohlášení klienta (souhlasu s postoupením pojistného plnění – žádosti o krycí dopis) projevila (implicite) souhlas s výše popsaným (nezmocněným) právním jednáním [jméno] [příjmení].

34. Vzhledem k doložení předmětné listiny v řízení žalobkyní je pak zjevné, že tato se dostala do dispoziční sféry adresáta (mimo jiné žalobkyně).

35. Dle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

36. Dle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

37. Dle § 2605 odst. 1 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami nebo bez výhrad.

38. Zákonodárce rozlišuje mezi provedením díla, jeho dokončením, předáním a převzetím. Provedení díla je nejširší pojem. Obsahuje v sobě jednak dokončení i předání díla. Dokončení díla nastává tehdy, je-li zhotovitelem předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu, příp. provedením zkoušek. Předání a převzetí díla jsou právní jednání ze strany zhotovitele a objednatele. Předání ze strany zhotovitele je činěno s úmyslem dluh splnit (§ 1908 odst. 2 o. z.), obecně umožněním nakládání s věcí v místě plnění. Na předání se užije právní úprava kupní smlouvy (§ 2608 o. z.); forma pro takové právní jednání není zákonem stanovena. Předáním díla zhotovitel především, není-li ujednáno jinak, tímto splní svůj dluh. Zhotoviteli dle § 2610 o. z. vzniká právo na zaplacení ceny díla, objednatel může s dílem nakládat.

39. Žalovaná, jako objednatel díla, nenamítala, že by jí dílo (vozidlo po opravě) nebylo žalobkyní, jako zhotovitelem, předáno, resp. že by s vozidlem nemohla nakládat; tato skutečnost nebyla předmětem sporu.

40. I ve vztahu k předání díla (resp. jeho převzetí [jméno] [příjmení] za žalovanou) lze přitom uvažovat o jeho (konkludentní) ratihabici žalovanou (nejpozději v den převzetí faktury [číslo] žalovanou).

41. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že cena opravy (díla) byla žalobkyní, jako zhotovitelem, účtována v nižší (než obvyklé) výši z důvodu předpokladu její úhrady z pojistného plnění pojistitele (bod 12 odůvodnění napadeného rozsudku). Z listiny – dopisu pojistitele (č. l. 106 spisu) - se podává, že žalobkyní vyúčtovaná částka by byla na základě prokázaného rozsahu poškození žalované (potažmo žalobkyni) proplacena v plné výši.

42. Žalovaná nerozporovala v řízení převzetí faktury [číslo] vystavené na částku 98.854,20 Kč; konečně uvedené stvrdila svým podpisem (č. l. 7 spisu).

43. Žalovaná v řízení rovněž nerozporovala výši ceny provedené opravy, resp. žalobkyní vyúčtovanou výši cen jednotlivých provedených oprav provedených; její námitky směřovaly pouze do rozsahu provedených oprav.

44. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že byly splněny předpoklady dle § 2586 o. z. pro vznik práva žalobkyně na zaplacení jím vyúčtované ceny díla.

45. Je-li žalovaná povinna plnit ze závazkového (obligačního) vztahu, nelze uvažovat o povinnosti žalované (nebo třetího subjektu) o plnění z quasideliktního vztahu (např. bezdůvodného obohacení) či z deliktního vztahu (např. z důvodu povinnosti k náhradě škody). Uvedené se podává již z prosté systematiky občanského zákoníku (o. z.). Nelze proto přisvědčit odvolací námitce žalované, že není ve věci pasivně legitimována.

46. K odvolací námitce žalované směřující do rozsahu žalobkyní provedených oprav, rovněž vznesené již před soudem I. stupně, lze odkázat na odůvodnění soudu I. stupně (bod 23. odůvodnění napadeného rozsudku), z něhož se podává, že rozsah opravy vozidla byl určen v korelaci s pojistitelem vozidla (v souladu s vůlí žalované, jak je uvedeno výše). Shodně lze také odkázat na odůvodnění soudu I. stupně v případě neprovedení dokazování znaleckým posudkem, navrženým žalovanou k určení přiměřeného rozsahu opravy předmětného vozidla (bod 24. odůvodnění napadeného rozsudku).

47. Dle § 2615 odst. 1 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.

48. Dle § 2605 odst. 2 o. z. převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.

49. Dle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

50. K uvedenému je možno doplnit, že ze skutkových zjištění soudu I. stupně se podává, že dílo bylo převzato bez výhrad (bod 12. odůvodnění napadeného rozsudku). Proti uvedenému zjištění žádný z účastníků v řízení nebrojil.

51. Vytýkala-li žalovaná žalobkyni vady díla, tj. neprovedení díla ve sjednaném rozsahu, spočívající konkrétně v opravě chladiče klimatizace a chladiče vody, jež nebyly účastníky dohodnuty s tím, že ostatní opravy (vyjma opravy nárazníku, ostřikovače, čelního skla) nebylo dle žalované nutno činit, učinila tak žalovaná až v souvislosti s tímto řízením, resp. v tomto řízení (u jednání soudu I. stupně dne [datum]); tj. více než jeden rok po převzetí (předání) díla, a to byť vytýkané vady při náležité pozornosti zjistit žalovaná měla (a mohla). Námitka žalovaná se proto jeví jako účelově vznesená. Současně nelze k žalovanou vytýkaným vadám ani přihlédnout, neboť žalobkyně namítla opožděnost jejich oznámení žalovanou ve svém vyjádření ze dne [datum] (č. l. 109 spisu).

52. Lze doplnit, že rovněž z výše uvedených důvodů se jeví žalovanou navržené dokazování znaleckým posudkem jako nadbytečné, tj. rozporné se zásadou hospodárnosti řízení.

53. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že byly splněny předpoklady dle § 2586 o. z. pro vznik práva žalobkyně na zaplacení jí vyúčtované ceny díla.

54. Soud I. stupně rovněž správně přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od prvního dne prodlení.

55. Odvolací soud pouze dodává, že dne [datum] došlo k úhradě jistiny uplatněné částky ve výši 60.000 Kč, jak se podává ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), na což bylo procesně reagováno žalobkyní zpětvzetím návrhu v tomto rozsahu (viz výše), pročež úrok z prodlení byl odvolacím soudem přiznán žalobkyni z celé uplatněné částky (94.788,60 Kč) za období od [datum] do [datum] (za den, kdy bylo zaplaceno) a ze zbylé (dosud dlužné) jistiny (34.788,60 Kč) pak za období od [datum] do zaplacení.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně správně tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo vůči žalované na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť, což je soudu I. stupně třeba vytknout, nesprávně přitom odkázal na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.

57. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud I. stupně správně tak, že povinnost k náhradě státu vzniklých nákladů ve výši 6.583 Kč uložil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. ve věci neúspěšné žalované.

58. Na základě všech shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, v rozsahu v němž nebyl zrušen a řízení nebylo zastaveno, dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

59. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 211 a § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř.

60. Úprava rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení v případě zastavení řízení neumožňuje soudu rozhodnout bez dalšího tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení z důvodu (částečného) zpětvzetí návrhu, zabývá se při rozhodování o nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je třeba posuzovat z procesního hlediska, tedy dle procesního výsledku. [jméno], kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatnění svého práva.

61. V případě (částečného) zastavení řízení nemůže řízení dojít do stádia meritorního rozhodování. Proto nelze k určení toho, kdo kterému účastníku vznik nákladů řízení způsobil, užít kritéria úspěchu ve věci. Dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. se tímto kritériem stává právě zavinění toho, že řízení nemohlo dojít do stádia meritorního rozhodování. Pokud jedna z procesních stran zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto, a tím, zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení. Pojem„ zavinění“ užitý v uvedeném ustanovení je třeba posuzovat zásadně z procesního hlediska.

62. Důvodem podání žaloby bylo zaplacení pohledávky žalobkyně. Pokud po podání žaloby (žalobou tvrzenou) povinnost žalovaná částečně splnila (byť třeba i prostřednictvím třetí osoby), uznala tím odůvodněnost podané žaloby v této části (z hlediska procesního) a tedy v tomto směru a rozsahu procesně zavinila zastavení řízení.

63. Platí, že žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o (procesní) zavinění žalobce, musí být kumulativně splněno, že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k žalobním požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se ve věci žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil nárok žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Tehdy má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015).

64. Za těchto okolností, kdy žalobkyní uplatněný požadavek byl (částečně) uspokojen, je dáno procesní zavinění žalované (v příslušném rozsahu, tzn. poměru) na zastavení řízení v uvedeném rozsahu a vzniku nákladů řízení.

65. Byla-li pak žalobkyně úspěšná ve věci ve zbylém rozsahu, v jakém řízení nebylo zastaveno, má žalobkyně vůči žalované právo dle výše uvedených ustanovení na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v plné výši.

66. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje moderační (zmírňovací) nákladové právo soudu, které je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci i ze zásady zavinění a soud je vyžije v těch případech, kdy by důsledná aplikace např. § 146 odst. 2 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem. [příjmení] mohl soud aplikovat moderační právo, musí být náklady vynaloženy účelně.

67. Moderace souvisí i se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť účastníku, v jehož neprospěch má soud v úmyslu mírnější rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vydat, musí mít možnost se předem vyjádřit v duchu„ fair procesu“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 814/08).

68. Moderační právo je mimořádný procesní institut a nesmí být nadužíván. Je třeba jej vykládat nejen ve vztahu k tomu, v jehož prospěch má být užito, ale i ve vztahu k těm, na něž má mít (ekonomický) dopad. Soud musí zkoumat (ad hoc) všechny specifické okolnosti věci, osobní, majetkové, sociální, zdravotní a další poměry na straně všech účastníků, jakož i ty, které vedly k uplatnění nároku, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení, pravidla morálky i ekvity. Tyto okolnosti musí být objektivní, tzn. vzniklé bez přičinění účastníků (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 191/06, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2130/2016 a ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015).

69. Vzhledem k tomu, že moderační právo je v podstatě výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, jež ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného řízení, je třeba vykládat je restriktivně a jeho aplikaci soud zakládá na pečlivém posouzení všech rozhodných hledisek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejnění pod [číslo] 2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výjimečnost použití moderačního práva a obezřetný přístup k jeho uplatňování, jímž nesmí být zasaženo do práva účastníka na spravedlivé řízení dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, akcentuje ve své judikatuře též Ústavní soud (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4677/12, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

70. Relativní chudoba jednoho z účastníků není sama o sobě důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť moderaci nelze odůvodnit tím, že přiznání nákladů řízení přivodilo jednomu z účastníků větší újmu než druhému (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 859/2016). Ani platební neschopnost účastníka řízení není bez dalšího pouze sama o sobě důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. soudem (srov. přiměřeně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 1994, sp. zn. 9 Cmo 324/94).

71. V posuzované věci je žalovanou tvrzena její špatná ekonomická situace; navrhla rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že předmětné vozidlo v době vzniku škody na něm bylo řízeno třetí osobou a pojistná smlouva zanikla pro neplacení z důvodů na straně další osoby. Žalovaná však netvrdí žádné zásadní skutečnosti (např. vážnou nemoc, nemožnost uspokojení základních svých potřeb) rozhodné pro aktivaci moderačního práva soudu. Jak je vysvětleno, výše samotná relativní chudoba, aniž by přistoupily další rozhodné skutečnosti související s předprocesním či procesním stadiem řízení ve věci, není důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. Takovými skutečnostmi přitom nejsou další okolnosti tvrzené žalovanou. Využila-li žalovaná benefitu úhrady pojistného třetí osobou, jde tato okolnost k tíži žalované (je jí přičitatelná). Shodně tak umožnila-li žalovaná dispozici s předmětným vozidlem třetí osobě, nemůže jít taková dispozice, s níž rizika spojená nese výhradně žalovaná, k tíži žalobkyně. Za těchto okolností není aplikace § 150 o. s. ř. soudem namístě.

72. Z uvedených důvodů pak bylo nadbytečným (nehospodárným), nebyly-li splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. soudem, provést (v odvolacím řízení) dokazování žalovanou předloženými důkazy k průkazu poměrů žalované (konkrétně rodným listem, oznámeními o změně výše nebo přiznání dávky státní sociální podpory, potvrzením o zaplacení nájemného, smlouvou o nájmu bytu).

73. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zastoupena právním zástupcem. Právní zástupce žalobkyně vykonal v odvolacím řízení tyto účelně vykonané úkony právní služby: písemné vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, náleží mu proto za každý z výše uvedených úkonů právní služby odměna při tarifní hodnotě 34.788,60 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 60.000 Kč) ve výši dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bodu 5. advokátního tarifu, tj. 2.500 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně tak náleží náhrada nákladů právního zastoupení v podobě odměny ve výši 5.000 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně náleží za 2 úkony právní služby náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem 600 Kč. Zástupci žalobkyně přísluší rovněž náhrada jízdného za cestu k jednání odvolacího soudu [obec] – [obec] a zpět při celkem ujetých 60 km osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Superb, [registrační značka] při kumulované spotřebě pohonných hmot tohoto vozidla 4,9 l motorové nafty na 100 km, a to základní náhrada ve výši 4,70 Kč na 1 km a za spotřebované pohonné hmoty ve výši 2,31 Kč na 1 km jízdy dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 420,50 Kč. Dále přináleží zástupci žalobkyně náhrada za promeškaný čas za dvě půlhodiny ve výši 2x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 200 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení činí v odvolacím řízení částku 6.220,50 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně náleží dále náhrada za DPH ve výši 21 % (z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně před odvolacím soudem činí částku 7.526,80 Kč. Tato částka byla žalované uložena, aby ji nahradila k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

74. Lhůta splatnosti v rozsudku uvedených povinností byla stanovena obecná pariční dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když v řízení nevyšly najevo žádné důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).