59 Co 86/2025 - 485

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 472.924,86 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 26.777 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Uherském [adresa] (dále jen „soud I. stupně“) shora citovaným rozsudkem zastavil řízení ohledně částky [Anonymizováno] Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), přičemž důvodem bylo, že žalobkyně vzala žalobu zpět pro plnění žalovaného, dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [Anonymizováno] Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu ohledně 10 % úroku z prodlení ročně z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do [datum] a 1,5 % úroku z prodlení ročně z částky [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Podle podstatné části odůvodnění napadeného rozsudku účastníci uzavřeli smlouvu o operativním leasingu dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.“), tedy smlouvu inominátní, na jejím základě žalobkyně přenechala předmětné vozidlo do užívání žalovanému. Nedílnou součástí této smlouvy byly i Obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu č. [Anonymizováno], verze [Anonymizováno]. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, čímž celá anabáze vznikla (pokud půjčil vozidlo, které nevlastnil, musí si nést odpovědnost dle uzavřené smlouvy, kterou uzavřel jako podnikatel). Soud se zcela ztotožnil s argumentací žalobkyně, která byla přesvědčivá, opírala se o zjištěný skutkový stav a vycházela z ujednání sjednané smlouvy. Proto je možné stručně shrnout: V noci kolem druhé hodiny dne [datum] došlo ke škodní události (vozidlo řídila přítelkyně syna žalovaného), která byla nahlášena na pojišťovnu až dne [datum], přičemž v rozporu se smluvními podmínkami i se zákonem ve smyslu § 47 odst. 3. písm. e) a § 47 odst. 4) písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích nebyla dopravní nehoda ohlášena Policii ČR (byť se řidič domníval, že nemusí přivolat policii, „zabránil“ tak objektivnímu vyšetření dopravní nehody). Žalovaný byl povinen s náležitou péčí a na vlastní náklady udržovat vozidlo neustále ve stavu způsobilém k provozu ve smyslu článku 3.8 obchodních podmínek. Žalovaný tak neučinil a na vozidle způsobil poškození. S ohledem na pojistnou událost došlo v souladu s článkem 12.12 obchodních podmínek k předčasnému ukončení smlouvy, a to ke dni [datum] (z důvodu úplného zničení předmětného vozidla). Na základě šetření pojišťovny byla stanovena hodnota zbytků vozidla částkou 432 000 Kč s DPH. Z vylíčení nehody žalovaným a podkladů, které měla pouze pojišťovna, kdy z jejího skutkového a právního závěru je třeba vyjít, byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci (žalovaný napadal posouzení tohoto skutkového děje pojišťovnou, když to byl on, kdo skutkový děj ohledně nehody vylíčil a toto vylíčení sloužilo jako podklad k následnému hodnocení pojišťovnou). V dané věci nešlo o „klasickou“ náhradu škody, kde by se primárně zkoumaly všechny atributy náhrady škody, ale o finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy, kterou žalovaný uzavřel jako podnikatel, nikoli jako spotřebitel. Šlo o dluh žalovaného vzniklý primárně v důsledku porušení ustanovení obchodních podmínek, nikoliv v důsledku nehodového děje jako takového. Technická stránka věci není pro danou věc podstatná, rozhodné je zejména to, že smlouva byla předčasně ukončena z důvodů na straně žalovaného. Proto námitky žalovaného ohledně likvidace pojistné události nemají pro rozhodnutí ve věci význam. Navíc pojišťovna, která byla pověřena likvidací pojistné události, námitky žalovaného posoudila jako neoprávněné. Pro vypořádání mezi účastníky jsou důležité závěry pojišťovny, jakožto likvidátora pojistné události, který v rámci své činnosti dospěl k zjištění škody, opravu této škody vyčíslil a následně určil způsob likvidace, čímž určil finální pojistné plnění. Pro účely stanovení pojistného plnění dle smluvních podmínek není zásadní samotný rozsah poškození, ale náklad na opravu poškození dle obecných normativů. Z tohoto důvodu například není podstatný rozsah zadření či přidření motoru, nýbrž skutečnost, že autorizovaný autoservis tuto škodu řeší úplnou výměnou motoru. Žalobkyně předložila žalovanému finanční vypořádání, v němž vysvětlila metodiku, pomocí jaké došla k výsledné žalované částce. Je jím dokument „Vyúčtování vozidla ze Smlouvy z důvodu předčasného ukončení“ ze dne [datum]. Tento dokument se skládá ze 3 částí, které jsou v rámci dokumentu rozděleny na části a), b) a c). Část a) představuje pohledávky žalobkyně za žalovaným z důvodu předčasného ukončení smlouvy v souhrnné výši 1 015 978,69 Kč. Část b) představuje pohledávky žalovaného vůči žalobci v souhrnné výši 471 790,79 Kč. Část c) představuje ostatní pohledávky žalobkyně vůči žalovanému, které nevznikly předčasným ukončením smlouvy v souhrnné výši 998,86 Kč. 1 015 978,69 Kč – 471 790,79 Kč + 998,86 Kč = 545 186,76 Kč. Na tuto částku bylo následně započten všech 26 plateb žalovaného v souhrnné výši 108 992 Kč. Aktuální dlužná částka tak činí 436 194,76 Kč. V rámci žalobního řízení je aktuálně požadováno 435 196,86 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně tak rozdíl mezi skutečnou dlužnou částkou a žalovanou dlužnou částkou ve výši 997,90 Kč nepožaduje. Tento dokument byl vyhotoven v souladu s čl. 12.13 obchodních podmínek. V tomto vyúčtování jsou zohledněny jak závazky žalobkyně vůči žalovanému, tak závazky žalovaného vůči žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že závazky žalovaného přesahovaly závazky žalobkyně je žalovaný povinen ve smyslu čl. 12.13 obchodních podmínek výsledný rozdíl dle vyúčtování žalobkyni zaplatit. Je možno také poukázat na článek čl. 15.3 obchodních podmínek, dle kterého za zničení, ztrátu, poškození a znehodnocení vozidla a jeho vybavení, které nejsou kryty podmínkami pojistné smlouvy, odpovídá žalovaný žalobkyni objektivně. V článku 5.[právnická osoba] podmínek si účastníci sjednali, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (povinné ručení), jakož i havarijní pojištění vozidla sjedná (uzavře) žalobkyně (nebylo dohodnuto jinak). Dále se ve věci pojištění vozidla žalovaný zavázal v článku 5.8 obchodních podmínek, že při pojistné události se škodou jakékoliv výše, je žalovaný povinen okamžitě informovat společnost a sdělit jí předpokládaný rozsah škody. Dle článku 5.9 obchodních podmínek nestanoví-li pojistná smlouva, smlouva nebo obchodní podmínky jinak, odpovídá za plnění povinnosti pojištěného a pojistníka z příslušné pojistné smlouvy žalovaný i v případě, že pojištění sjednává společnost žalobkyně. Žalovaný je zejména povinen počínat si tak, aby nezaložil důvod pro odepření nebo krácení pojistného plnění pojišťovnou. Proto se žalovaný nemůže dovolávat toho, že na danou nehodu nelze stáhnout tvrzené výluky z pojištění, takovou výluku nelze stáhnout na žalovaného, když tato mohla být sjednána pouze mezi žalobkyní a pojišťovnou bez toho, že by žalovaný nebyl účastníkem smlouvy. Žalovaný byl účasten této smlouvy, a tedy vše se na něj vztahuje. Dle článku 15.3 za zničení, ztrátu, poškození a znehodnocení předmětného vozidla a jeho vybavení, které nejsou kryty podmínkami pojistné smlouvy, odpovídá žalovaný žalobkyni objektivně. Z těchto ustanovení vyplývá, že k okamžiku vzniku pojistné události, byla k jejímu vyřízení (šetření a likvidací veškerých pojistných událostí) nadána pojišťovna, přičemž žalovaný byl povinen poskytovat pojišťovně součinnost. Byl rovněž povinen počínat si obezřetně (předcházet vzniku škody, jakož i jejímu narůstání) a především byl povinen o vzniku škody neprodleně informovat žalobkyni (to však neučinil). Žalovaný porušil smluvní ujednání, když jeho odpovědnost byla dle smlouvy objektivní. K šetření a likvidací veškerých pojistných událostí pak byla nadána právě pojišťovna. Pokud tak měl žalovaný jakýchkoliv námitek stran vypořádání pojistné události (výši škody, počtu pojistných událostí, zvolenému způsobu likvidace), mohl se obracet právě na pojišťovnu, protože průběh nehodového děje zkoumala pouze pojišťovna, přičemž ona sama následně rozhodla o uplatnění výluk, způsobu likvidace této události, jakož i rozhodla o rozsahu škod. Byla to přitom pojišťovna, která rozhodovala o vyplacení pojistného plnění, bylo tedy v jejím zájmu, aby zjistila přesný skutkový stav, který předcházel a provázel nehodový děj. Obsáhlou obranu žalovaného, včetně předloženého znaleckého posudku soud považuje za nedůvodnou, vzhledem k výše uvedenému, tedy především proto, že žalobkyně žaluje ze smlouvy, tedy domáhá se vypořádání po ukončení smlouvy, nikoli z běžné náhrady škody (v tom případě by se soud musel vypořádávat se všemi jeho námitkami, ovšem v daném případě tak neučinil, neboť šlo o vypořádání ze smlouvy). Proto je možno jen zopakovat, že námitky žalovaného ohledně likvidace pojistné události, nemají pro rozhodnutí ve věci význam. Pro vznik nároku žalobkyně je rozhodující smlouva, a tudíž žalovaného nesouhlas s likvidací pojistné události nemůže mít vliv na přiznání nároku žalobkyni, když likvidací pojistné události byla pověřena pojišťovna, která i jako jediný subjekt mohla ve věci rozhodovat a tuto hodnotu vyčíslit. Ta tak učinila, když dne [datum] informovala o způsobu likvidace, jakož i vyčíslila pojistné plnění. Žalobkyně nebyla způsobilá, jakkoliv zasahovat do rozhodnutí pojišťovny o způsobu likvidace, jakož i stanovení výsledné sumy. Nebyla likvidátorem pojistné události, nýbrž „pouze“ příjemcem pojistného plnění. Žalovaný odpovídá za plnění povinnosti pojištěného a pojistníka z příslušné pojistné smlouvy i v případě, že pojištění sjednává společnost žalobkyně, tudíž se nemůže dovolávat toho, že na danou nehodu nelze stáhnout tvrzené výluky z pojištění. Vzhledem k výše uvedenému bylo upuštěno od provedení výslechu žalovaného, [jméno FO] mladšího, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [adresa] a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a dále dotaz na registr motorových vozidel, neboť tyto důkazy byly nadbytečné a neměly význam pro posouzení věci.

3. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., když bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I přesto, že byla žalobkyně ve sporu úspěšná, nebyly jí přiznány náklady řízení, a to především proto, že se žalobkyně neúčastnila mediačního jednání [tituly před jménem] [jméno FO] ve [adresa], tak jak bylo nařízeno, účastnil se pouze právní zástupce, který uváděl, že není kompetentní k uzavření žádné mimosoudní dohody a také proto, že žalovanému nebyla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř.

4. Proti výrokům II. a IV. rozsudku podal odvolání žalovaný, a to z důvodů dle ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), neboť soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištění a rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně nesprávně uzavřel, že v dané věci nešlo o „klasickou“ náhradu škody, kde by se primárně zkoumaly všechny atributy uplatněné náhrady škody, ale o finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy o operativním leasingu, kterou žalovaný uzavřel jako podnikatel, nikoli jako spotřebitel. V předmětné právní věci mělo jít dle závěrů soudu I. stupně o dluh vzniklý primárně v důsledku porušení ustanovení obchodních podmínek, nikoliv v důsledku nehodového děje jako takového. Žalovaný konstatuje, že smlouvu uzavřel jako fyzická osoba označená rodným číslem a bydlištěm, nikoliv identifikačním číslem a místem podnikání, tedy jako spotřebitel. Závěr soudu I. stupně o postavení žalovaného jako podnikatele je tak v přímém rozporu s vůlí účastníků řízení, jakož i s provedenými důkazy. Dne [datum] došlo na vozidle ke škodní události. Žalobkyně po žalovaném požaduje mimo jiné finanční částku odpovídající rozdílu mezi hodnotou vozidla v době škodní události a pojišťovnou vyplaceným pojistným plněním. Výše pojišťovnou vyplacené částky pojistného plnění je přitom přímo závislá na stavu (hodnotě) vozidla po nehodovém ději. Jedním z klíčových aspektů pro výpočet žalované částky tak byla prokazatelně hodnota vozidla po nehodovém ději. Závěr soudu I. stupně o tom, že se jedná o dluh žalovaného vzniklý primárně v důsledku porušení ustanovení obchodních podmínek, nikoliv v důsledku nehodového děje jako takového, a hodnota vozidla v době po nehodovém ději tak není právně relevantní, je zcela nesprávný. Naopak žalobkyní uplatněná částka je závislá a je konstruována z hodnoty vozidla po dopravní nehodě. Hodnota vozidla, jeho faktický, zejména technický stav a míra poškození, je tak naprosto zásadní pro rekonstrukci žalované částky. Závěry osudu I. stupně o tom, že tomu tak není, jsou nelogické, právně i skutkově nesprávné a vnitřně rozporné. Soud I. stupně tak zcela nesprávně akcentuje, že se nejedná o klasickou pohledávku z titulu náhrady škody, ale o finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy, a proto není pro předmětnou právní věc podstatná hodnota vozidla a jeho technický stav, zatímco na druhou stranu zohledňuje hodnotu zbytků vozidla, která má na rozsah vzniklé škody podstatný vliv. Žalovaný tak navrhuje, aby odvolací soud napadené výroky změnil tak, že žalobu zamítá.

5. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalovaný uvedl, že má za to, že stav vozidla po nehodě (potažmo charakter a rozsah poškození vozidla) je relevantní a naprosto zásadní, a to jak v případě, kdy by věc byla právně posouzena jako náhrada škody, tak v případě, kdy byla posouzena jako vypořádání po skončení smlouvy. V obou případech je třeba zcela logicky učinit příslušné výpočty k finančnímu vyrovnání účastníků smluvního vztahu. Jen stěží si lze představit finanční vypořádání z titulu poškozeného automobilu bez toho, aby se kdokoliv zabýval jeho hodnotou, tedy charakterem a rozsahem jeho poškození. Pokud jde o hodnotu vozidla, resp. rozsah škody, resp. náklady na jeho opravu, tyto byly sporné již od samého počátku mezi účastníky řízení. Žalovaný namítal, že nebyl objektivně zjištěn stav vozidla, vozidlo nebylo podrobeno znaleckému zkoumání, namítal, že vozidlo nemá ani zadřený ani přidřený motor a jeho hodnota je daleko vyšší, než jak bylo oceněno žalobkyní, resp. pojišťovnou. Pakliže soud I. stupně učinil závěr, že škoda, pokud jde o charakter a rozsah poškození, byla objektivně zjištěna pojišťovnou, potažmo žalobkyní, pak žalovaný konstatuje, že k takovému objektivnímu zjištění nedošlo. Motor vozidla nebyl nikdy rozebrán, nebylo tak možné podrobně zdokumentovat jeho stav, tedy zda byl v pořádku, byl přidřený nebo byl zadřený. V tomto kontextu žalovaný zcela odkazuje na znalecký posudek znalce [právnická osoba], dle kterého nebylo poškození motoru řádně zjištěno. Znalec uvádí, že pro zjištění rozsahu poškození by bylo nutné provést částečnou demontáž motoru, k čemuž nedošlo. Žalovaný poukázal rovněž na vyjádření [jméno FO] ze dne 26. 21. 2024, ze kterého je zřejmé, že při prohlídce vozidla žalobkyní nedošlo k rozebrání, případně jakékoliv bližší diagnostice motoru. Pokud technik pojišťovny ve vztahu k vozidlu a jeho poškození uvádí, že „motor je zadřený, resp. přidřený“, není tento jeho závěr jakkoliv verifikován, není založen na žádné odborné diagnostice a zejména takové vyjádření je obecné a nesvědčí naprosto nic o případném poškození a jeho rozsahu. Žalovaný má dále za to, že náklady na opravu zcela zřejmě nepřevýšily 80 % obvyklé ceny vozidla, a proto se nejednalo o totální škodu. Pakliže pojišťovna takto postupovala, postupovala v rozporu se smlouvou, resp. Všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaný dále namítá, že neuzavřel smlouvu jako podnikatel, ale jako spotřebitel a že se na něj nevztahují Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel, popř. že považuje ujednání v čl. 29 odst. 1 písm. j) VOP (které vylučuje pojistné plnění v případě, že dojde k zadření motoru nebo jeho části) za překvapivé ve smyslu § 1753 o. z. Popojetím vozidla o cca 150 až 250 m (po nehodě) nedošlo k dalšímu poškození vozidla (především motoru). Odtažením vozidla na laně do vzdálenosti 1 až 1,5 km rovněž nedošlo k dalšímu poškození vozidla (především převodovky). Je třeba zdůraznit, že to byl žalovaný, kdo po předmětné nehodové události opakovaně komunikoval s žalobkyní i s pojišťovnou, opakovaně navrhoval procesní kroky směřující k objektivnímu posouzení stavu vozidla – soudním znalcem, kdy byl žalovaný připraven takový posudek uhradit. Na jeho opakované žádosti nebylo nikdy reagováno, byť pořizovací cena vozidla byla vysoká. Žalovaný poukázal na své slabší postavení spotřebitele, jakož i na to, že při řešení pojistné události žalobkyně neměla žádnou motivaci postupovat tak, aby bylo od pojišťovny plněno na základě pojistných smluv v co největším rozsahu, když dle čl. 5.9 OP bude vždy škoda uhrazena klientem, v tomto případě žalovaným. Pro žalobkyni se tak může jevit jako jednodušší postup vymáhat škodu přímo po žalovaném, když ve vztahu k pojišťovně je žalobkyně stranou v rovném postavení, zatímco ve vztahu k žalovanému je stranou silnější. Bezbřehou aplikací smluvních ustanovení jednak VOP a jednak OP, která jsou překvapivá, pro žalovaného jako spotřebitele značně nevýhodná, proti dobrým mravům a prohlubující nerovnost právního postavení ve smluvním vztahu žalobkyně a žalovaného dochází k porušení zásad soukromého práva. Zbytky vozidla, jež měly být prodány třetí osobě za částku 420 000 Kč, byly vydražitelem prodány po opravě plechů karosérie a interiéru jako zcela funkční automobil, jež je fakticky provozován v [Anonymizováno], tedy jako plnohodnotné vozidlo. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. V podání ze dne [datum] žalovaný dále uvedl, že žalobkyně ve svém vyjádření vychází z obchodních podmínek ke smlouvě č. [Anonymizováno], verzi [Anonymizováno], stejně jako soud I. stupně. Dle smlouvy o operativním leasingu č. [Anonymizováno] ze dne [datum] jsou součástí této smlouvy obchodní podmínky verze [Anonymizováno], a proto jak žalobkyně, tak soud I. stupně vychází z nesprávných obchodních podmínek. V obchodních podmínkách [Anonymizováno] zcela absentuje ustanovení čl. 5.9, přičemž předmětné ustanovení je pro věc klíčové. S ohledem na absenci tohoto ustanovení, i pokud by bylo obecně platné, tak žalovaný neodpovídá za plnění pojišťovny žalobkyni. Dále žalovaný namítá, že samotná existence autonehody nemůže být považována za nesplnění povinnosti řádné údržby vozidla, když se jedná o nahodilou neúmyslnou událost silničního provozu a v žádném případě nelze únik tekutin v důsledku nehodového děje podřadit pod zanedbávání udržovat vozidlo neustále ve stavu způsobilém provozu. Havarijní pojištění bylo sjednáno žalobkyní, žalovaný nebyl účastníkem pojistné smlouvy a nebyl nikdy vůči pojišťovně smluvním nebo komunikačním partnerem, na jehož výtky by pojišťovna musela brát zřetel. Tento fakt značně komplikoval, resp. znemožňoval jakékoli námitky žalovaného vůči pojišťovnou tvrzené škodě na vozidle a její hodnotě. Komunikačním partnerem žalovaného tak byla výlučně a jen žalobkyně, vůči které veškeré námitky vznášel. Předmětné pojištění pak bylo hrazeno žalobcem v rámci leasingových splátek. Žalobkyně uvádí, že jí sjednané pojištění se nijak neodchyluje od běžného standardu a neobsahuje žádná překvapivá ujednání. S tímto žalovaný nesouhlasí. Při aplikaci výjimky z pojištění ve vztahu k zadřenému motoru žalobkyní sjednané pojištění fakticky vylučuje pojistné plnění v přibližně 80 % nehod, když vylučuje pojistné plnění v případě, kdy dojde k zadření motoru nebo jeho části zejména v souvislosti s únikem provozních kapalin. Žalovaný nebyl seznámen s obsahem těchto podmínek, neměl o jejich obsahu vědomost a tato ustanovení tak na něj nejsou aplikovatelná. Žalovaný odmítá, aby byl neomezeně závislým na tom, co bylo mezi žalobkyní a pojišťovnou sjednáno, tím spíše, pokud tato ustanovení popírají samotnou podstatu havarijního pojištění jako takového. Dále žalovaný zpochybnil finanční vyúčtování ze smlouvy.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání shrnula, že uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o operativním leasingu, jejímž předmětem bylo motorové vozidlo [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] nedílnou součástí smlouvy tvoří obchodní podmínky (dále jen „OP“), se kterými se žalovaný řádně seznámil a které podepsal. Dle OP byl žalovaný povinen s náležitou péčí a na vlastní náklady udržovat vozidlo neustále ve stavu způsobilém k provozu (čl. 3.8 OP). Dále žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný s žalobkyní na základě čl. 5.1 OP sjednali, že není-li mezi společností a klientem dohodnuto jinak, sjednává pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (povinné ručení), jakož i havarijní pojištění vozidla společnost (žalobkyně). V daném případě mezi stranami nedošlo k odchylnému ujednání a žalobkyně tak sjednala pro účely této smlouvy pojištění u společnosti [právnická osoba]. V osvědčení o pojištění (které bylo přiloženo k žalobě) jsou označeny také pojistné podmínky, kterými se řídí předmětný pojistný vztah. Takto sjednané pojištění se přitom nijak neodchyluje od běžného standardu a neobsahuje tak v tomto ohledu žádné překvapivé ujednání. Dále se ve věci pojištění vozidla žalovaný zavázal dle bodu 5.8 OP, že při pojistné události se škodou jakékoliv výše okamžitě informuje společnost a sdělí jí předpokládaný rozsah škody. S odkazem na bod 5.9 OP odpovídá za plnění povinnosti pojištěného a pojistníka z příslušné pojistné smlouvy klient (žalovaný) i v případě, že pojištění sjednává společnost. Klient je zejména povinen počínat si tak, aby nezaložil důvod pro odepření nebo krácení pojistného plnění pojišťovnou. Podle čl. 15.3 OP za zničení, ztrátu, poškození a znehodnocení předmětného vozidla a jeho vybavení, které nejsou kryty podmínkami pojistné smlouvy, odpovídá klient společnosti objektivně. Vlivem jednání žalovaného došlo ke škodní události, která vedla k předčasnému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. V souladu se smluvními ujednáními došlo ze strany žalobkyně k finančnímu vypořádání veškerých závazků plynoucích z předčasně ukončené smlouvy. Výše uvedená pojistná událost se stala předmětem šetření společnosti [právnická osoba]., která vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 114 766 Kč. Na základě výše uvedených skutečností žalobkyně provedla finanční vyúčtování ze smlouvy, na jehož základě požadovala po žalovaném úhradu dlužné částky. Vzhledem k tomu že žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, nezbylo žalobkyni nic jiného než podat žalobu, které soud I. stupně vyhověl. K osobě žalovaného žalobkyně sděluje, že ohledně žalobního návrhu je zcela nepodstatné, zda byla smlouva uzavřena s osobou spotřebitele nebo podnikatele. K výpočtu žalované částky žalobkyně sděluje, že žalovaná částka sestává i z nákladů spojených s ukončením smlouvy, na které má žalobkyně v souladu se smlouvou nárok. Žalobkyně zdůrazňuje, že nárok v žalobě nevychází z běžné náhrady škody, nýbrž uzavřené smlouvy mezi stranami, a proto jsou námitky žalovaného ohledně původu nároku a vzniku škody nepodstatné. Žalobkyně považuje rozhodnutí soudu I. stupně za správné a navrhuje jeho potvrzení.

8. Krajský soud v Brně - pobočka ve [adresa], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř., po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), a odvolání obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal v napadených výrocích rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Lze souhlasit s odvolací námitkou, že závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o operativním leasingu jako podnikatel, není správný. Z obsahu smlouvy o operativním leasingu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením a rodným číslem (nikoliv identifikačním číslem podnikající fyzické osoby). Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by žalovaný uzavíral smlouvu jako podnikatel pro účely své podnikatelské činnosti. Odvolací soud proto uzavírá, že žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel. Ostatně soud I. stupně svůj závěr, že žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel, nijak neodůvodňuje, ani neuvádí, z jakých důkazů toto své skutkové zjištění vyvodil. Jeho závěr správný není.

10. S ostatními skutkovými i právními závěry soudu I. stupně však lze souhlasit. Správný a účastníky nezpochybněný je zejména skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o operativním leasingu (dále jen „smlouva“), na základě které přenechala žalobkyně žalovanému do užívání osobní automobil [Anonymizováno] (dále jen „vozidlo“). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců a žalovaný se zavázal hradit měsíční leasingovou splátku ve výši 23 192,43 Kč bez DPH, tj. 28 062,84 Kč včetně DPH, a následně vozidlo vrátit ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení s tím, že maximální nájezd km byl pro toto vozidlo za kalendářní rok stanoven na 50 000 km. Součástí smlouvy učinily strany Obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu č. [Anonymizováno], verze [Anonymizováno] (dále jen „OP“), které žalovaný vlastnoručně podepsal a které byly přílohou smlouvy (viz smlouva č.l. 27 a OP č.l. 22 spisu). Žalovaný pravost svého podpisu na OP nezpochybnil. Rozhodující pro posouzení dané věci jsou následující ujednání OP: Společnost je po celou dobu trvání smlouvy výlučným vlastníkem vozidla. Klient nesmí vozidlo zcizit či s předmětným vozidlem jinak disponovat, ani zapůjčit třetí osobě (s výjimkou osoby blízké), přičemž klient nese plnou odpovědnost za případné škody na předmětném vozidle vzniklé v souvislosti s jednáním třetí osoby (čl. 3). Není-li mezi společností a klientem dohodnuto jinak, sjednává pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (povinné ručení), jakož i havarijní pojištění vozidla společnost (čl. 5.1). Pokud je vozidlo pojištěno společností, vyřizuje pojistné události s pojišťovnou a protistranou společnost, klient je povinen poskytnout společnosti součinnost při vyřizování pojistné události (5.4). Při pojistné události se škodou jakékoliv výše je klient povinen okamžitě informovat společnost a sdělit jí předpokládaný rozsah škody (čl. 5.8). Nestanoví-li pojistná smlouva anebo smlouva či tyto OP jinak, odpovídá za plnění povinnosti pojištěného a pojistníka z příslušné pojistné smlouvy klient i v případě, že pojištění sjednává společnost. Klient je zejména povinen počínat si tak, aby nezaložil důvod pro odepření nebo krácení pojistného plnění pojišťovnou (čl.5.9). Při úplném zničení předmětného vozidla (totální havárie) končí smlouva dnem, v němž společnost obdržela potvrzení pojišťovny nebo soudního znalce o úplném zničení předmětného vozidla, nedohodnou-li se smluvní strany na datu ukončení smlouvy jinak (čl. 12.12). V případě ukončení smlouvy podle bodu 12.12 OP společnost vyhotoví a zašle klientovi do 30 dnů poté, kdy jsou známy nebo je možné určit všechny položky podle tohoto bodu, vyúčtování vozidla ze smlouvy, které bude obsahovat zápočet vzájemných pohledávek společnosti a klienta, na které mají podle OP nebo smlouvy nárok. Součástí tohoto zápočtu jsou zejména (mimo jiné): a) náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem zbytků předmětného vozidla, … d) rozdíl mezi sumou za poskytnuté služby, které společnost v souladu se sjednanými podmínkami uhradila a sumou za poskytnuté služby uhrazenou klientem společnosti k datu ukončení smlouvy, e) náklady, které společnost jednorázově vynaložila na uzavření smlouvy, a které by byly klientem uhrazeny prostřednictvím splátek příslušné finanční služby, f) náhrada škody ve výši rozdílu mezi „účetní zůstatkovou hodnotou“ předmětného vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy určenou podle platných zákonných předpisů a pojistným plněním, případě i cenou zbytků předmětného vozidla. Společnost je v případě zřejmě nepřiměřené výše náhrady škody vůči součtu veškerých budoucích splátek do okamžiku předpokládaného řádného ukončení, oprávněna tento svůj nárok snížit až na součet zbývajících budoucích splátek, g) spoluúčast pojistného plnění. Bude-li výsledkem zápočtu pohledávka společnosti vůči klientovi, je společnost oprávněna tuto pohledávku nárokovat na klientovi, pokud bude výsledkem zápočtu dluh společnosti vůči klientovi, je společnost povinna je klientovi uhradit (čl. 12.13). Účetní zůstatkovou hodnotou se rozumí rozdíl mezi pořizovací cenou předmětného vozidla a celkovou výši odpisů stanovených v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, podle vnitropodnikové směrnice společnosti, od data převzetí předmětného vozidla klientem do data předčasného ukončení smlouvy (čl. 1.8).

11. Dále je mezi účastníky nesporné a vyplývá to i z provedeného dokazování (zejména z dopisů pojišťovny č.l. 8 až 9, č.l. 21, informací o výplatě pojistného plnění č.l. 20, informací o způsobu likvidace č.l. 28, kalkulace opravy č.l. 109 až 117 spisu), že dne [datum] kolem 2:00 hodin došlo ke škodní události, kdy [jméno FO], přítelkyně syna žalovaného, která řídila předmětné vozidlo, narazila do dopravního značení, poté sjela na vyfrézovanou část vozovky, přičemž vozidlo tak utrpělo náraz do přední části podvozku. Řidička poté ujela ještě několik metrů a vyjela z vyfrézované části silnice výjezdem pro vozidla stavby. Policie volána nebyla. Syn žalovaného přes své kamarády domluvil odtah vozidla prostřednictvím tažného zařízení na laně. Dne [datum] byla k vozidlu zavolána asistenční služba, která vozidlo odvezla do autoservisu. Pojistná událost byla oznámena pojišťovně až dne [datum] (tedy 5. den po nehodě).

12. Dále z citovaných zpráv pojišťovny vyplývá, že pojišťovna při likvidaci pojistné události provedla dvě prohlídky vozidla, jakož i šetření v místě vzniku dopravní nehody, a dospěla k závěru, že náklady na opravu vozidla (včetně výměny motoru, kdy tato oprava není kryta pojištěním) by zřejmě překročily 80 % obvyklé ceny vozidla, a proto likvidátor škodu na vozidle vyhodnotil jako tzv. totální s odkazem na ustanovení článku 30 odst. 8 psím. b) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel (viz č.l. 62 a násl. spisu). Pojišťovna oznámila žalobkyni způsob likvidace pojistné události formou totální škody dne [datum] (viz dopis č.l. 28 spisu). Dne [datum] bylo při výpočtu pojistného plnění dle čl. 30 odst. 8 spím b) Všeobecných pojistných podmínek zjištěno, že pojistné plnění by bylo ve výši pouhých 53 411,86 Kč bez DPH, a proto pojišťovna přistoupla ke změně způsobu likvidace, a to dle článku 30 odst. 8 psím. a) formou rozpočtu nákladů na opravu (svépomocí). Náklady na opravu toho poškození vozidla, které souvisí s nehodovým dějem, tj. nárazem do dopravního značení a nárazem/pádem vozidla na vyfrézovaný povrch vozovky, byly vypočteny na 142 123,70 Kč. Škodu na motoru a převodovce, která vznikla v souvislosti s únikem provozních kapalin (tzv. následnou škodu), nelze hradit, jelikož se jedná dle článku 29 odst. 1 písm. j) Všeobecných pojistných podmínek o obecnou výluku z pojištění vozidel a dopravovaných věcí (srov. pojistné podmínky na č.l. 64 spisu). Od nákladů na opravu ve výši 142 123,70 Kč byla při výpočtu pojistného plnění odečtena smluvně sjednaná spoluúčast ve výši 5 %, tj. 7 106 Kč, a snížení pojistného plnění ve výši 15 %, tj. 20 252,66 Kč za nepřivolání [právnická osoba] na místo dopravní nehody. Výsledkem bylo pojistné plnění ve výši 114 766 Kč, které bylo vyplaceno žalobkyni. Vrak vozidla byl prodán za částku 357 024,79 Kč bez DPH (viz faktura č.l. 124 spisu a sdělení pojišťovny).

13. Po oznámení o způsobu likvidace pojistné události pojišťovnou vystavila žalobkyně dne [datum] Vyúčtování vozidla ze Smlouvy z důvodu předčasného ukončení (viz č.l. 6 až 7 spisu). Z tohoto vyúčtování vyplývá, že účetní zůstatková hodnota vozidla je 942 735 Kč, nesplacené části služby registrace vozidla činí 1 680 Kč, náklady spojené s uzavřením smlouvy činí 69 975,69 Kč a ostatní náklady činí 1 588 Kč (tj. celkem 1 015 978,69 Kč). Od této celkové částky 1 015 978,69 Kč pak bylo odečteno vyplacené pojistné plnění ve výši 114 766 Kč, prodejní cena vraku (částka, za kterou byl vrak prodán) ve výši 357 024,79 Kč bez DPH. Výsledná částka vyúčtování tak činí 544 187,90 Kč, přičemž tuto částku požadovala žalobkyně po žalovaném uhradit. Před zahájením řízení uhradil žalovaný částku 71 264 Kč, a následně v průběhu řízení ještě částku 37 728 Kč. Předmětem řízení tak zůstala částka 435 196,86 Kč.

14. Zjištěný skutkový stav je třeba po právní stránce hodnotit tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o operativním leasingu, která není dle § 1746 odst. 3 o. z. jako smluvní typ upravena (jedná se tak o smlouvu inominátní). Rozhodující pro určení práv a povinností z tohoto smluvního vztahu jsou pak obchodní podmínky, které účastníci učinili součástí smlouvy. Předmětná smlouva o operativním leasingu, která má povahu adhezní smlouvy, není dle názoru odvolacího soudu smlouvou, která by byla v rozporu s právy spotřebitele. Žalovaný jako slabší smluvní strana (srov. § 1810 a násl. o. z.) byl s veškerými povinnostmi seznámen již před sjednáním Smlouvy o operativním leasingu (viz text smlouvy), a to prostřednictvím obchodních podmínek, které vlastnoručně podepsal, a to na každé jejich straně. Učinil tak svůj výslovný aktivní souhlas s jejich zněním. Byl tedy dopředu seznámen mimo jiné i s veškerými svými povinnostmi při předčasném ukončení Smlouvy dle čl. 12 OP.

15. Odvolací soud neshledává, že by některá z citovaných ustanovení obchodních podmínek byla nepřiměřená ve smyslu § 1814 o. z. Za nepřiměřené ujednání nelze považovat ani čl. 5.9 OP, podle kterého klient (žalovaný) odpovídá za plnění povinností pojištěného a pojistníka z příslušné pojistné smlouvy, i když pojištění sjednává společnost (žalobkyně), zejména je povinen počínat si tak, aby nezaložil důvod pro odepření nebo krácení pojistného plnění. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo přenecháno k užívání vozidlo v hodnotě přesahující jeden milion korun českých, jeví se sjednání povinnosti žalovaného počínat si tak, aby nezaložil důvod pro odepření nebo krácení pojistného plnění pojišťovnou jako přiměřené, ostatně sám žalovaný ani nezpochybňuje tu skutečnost, že pojišťovna krátila pojistné plnění z důvodu nepřivolání policie.

16. Smluvní vztah založený leasingovou smlouvu byl ukončen předčasně ve smyslu čl. 12.12 OP, a to dnem, v němž žalobkyně obdržela potvrzení pojišťovny o úplném zničení vozidla, tj. v tomto konkrétním případě dnem [datum] (viz informace o způsobu likvidace na č.l. 28 spisu). Ze zpráv pojišťovny o průběhu likvidace pojistné události, jakož i ze zápisu o poškození motorového vozidla ze dne [datum] (č.l. 115 spisu) je zřejmý rozsah poškození předmětného vozidla (mimo jiné i přidření motoru a poškození převodovky), pro posouzení dané věci pak není rozhodné, zda k poškození motoru a převodovky došlo v důsledku nehody nebo až v důsledku následné manipulace s vozidlem. Pro posouzení této věci je rozhodující, že náklady na celkovou opravu vozidla (včetně převodovky a motoru) by činily 747 324 Kč (viz kalkulace opravy ze dne [datum]), a proto pojišťovna vyhodnotila škodu jako totální, a toto také žalobkyni oznámila. K zániku smlouvy tak došlo postupem předvídaným v čl. 12.12 OP (tedy dnem, kdy žalobkyně obdržela potvrzení pojišťovny o úplném zničení předmětného vozidla).

17. Jak vyplývá z OP (konkrétně z čl. 3.2), nese žalovaný plnou odpovědnost za případné škody na předmětném vozidle v souvislosti s jednáním třetí osoby, žalovaný taktéž odpovídá objektivně za zničení, ztrátu, poškození a znehodnocení předmětného vozidla a jeho vybavení, které nejsou kryty podmínkami pojistné smlouvy (srov. čl. 15.3). Citovanými ustanoveními OP tak byla na příjemce leasingu (žalovaného) přenesena odpovědnost za předmět leasingu i nebezpečí a rizika vztahující se k předmětu leasingu. Žalovaný jako leasingový nájemce tedy nesl riziko zničení předmětu leasingu, a to bez ohledu na své zavinění. Zákon, resp. žádné kogentní ustanovení zákona, nezakazuje, aby si strany sjednaly v rámci OP v případě předčasného ukončení leasingu, kterým je i případ ukončení leasingu z důvodu zničení předmětu leasingu, způsob vypořádání závazků mezi stranami leasingové smlouvy. Z toho je zřejmé, že ujednání obsažená v OP nejsou v rozporu se zákonem, ani nejde o tzv. nepřiměřená ujednání ve smyslu § 1814 o. z.

18. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nelze považovat za nepřiměřené ujednání takové ujednání, které zakládá právo leasingového pronajímatele (u finančního leasingu) na úhradu všech leasingových splátek i po předčasném ukončení smlouvy (viz rozsudek velkého senátu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 4356/2008, uveřejněném pod číslem 24/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 32 Cdo 4623/2010). S přihlédnutím k citované (dosud platné) judikatuře nelze považovat za nepřiměřené ani ujednání o přenesení rizika, ztráty, zničení či znehodnocení vozidla na leasingového nájemce. Leasingovému nájemci je totiž obvykle přenecháno vozidlo vyšší hodnoty k užívání v provozu na pozemních komunikacích (tedy k činnosti, která je svým způsobem riziková), a proto nelze požadovat po leasingovém pronajímateli, aby nesl nebezpečí škody na věci sám (včetně případů, kdy je pojistné plnění krácenou pojišťovnou z důvodů, které nemůže leasingový pronajímatel ovlivnit). Ostatně žalovaný měl možnost se s citovanými ustanoveními OP před uzavřením smlouvy seznámit, což také (zřejmě) učinil, když obchodní podmínky vlastnoručně podepsal.

19. V souladu s čl. 12.13 OP měla žalobkyně právo vyúčtovat žalovanému jako uživateli leasingu v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodu úplného zničení předmětného vozidla veškeré náklady, které v souvislosti s předčasným ukončením leasingu z důvodu zničení předmětu leasingu vznikly, tedy mimo jiné i škodu na vozidle spočívající v rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy a pojistným plněním, případně i cenou zbytků předmětného vozidla (srov. čl. 12.13 odst. g) OP). Lze tedy souhlasit se soudem I. stupně, že nárok žalobkyně na úhradu vyúčtování z předčasně ukončené smlouvy o operativním leasingu je nárokem ze smlouvy, nikoliv nárokem z titulu náhrady škody.

20. Žalobkyně (poté, co jí pojišťovna potvrdila úplné zničení vozidla) postupovala dle čl. 12.13 OP a vyhotovila vyúčtování, které obsahovalo zápočet vzájemných pohledávek. Pohledávka žalobkyně (vyplývající z vyúčtování) na úhradu nesplacené části služby registrace vozidla ve výši 1 680 Kč, na náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla ve výši 1 588 Kč a na náklady spojené s uzavřením smlouvy ve výši 69 975,69 Kč mezi účastníky sporná není, žalovaný také již část dluhu uhradil. Spornou položkou je pohledávka žalobkyně na náhradu škody za zničené vozidlo ve smyslu ustanovení čl. 12.13 písm. f) OP.

21. Jak vyplývá z čl. 12.13 písm. f) OP, žalobkyně může požadovat náhradu škody ve výši rozdílu mezi „účetní zůstatkovou hodnotou“ předmětného vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy určenou podle platných zákonných předpisů a pojistným plnění, popřípadě i cenou zbytků předmětného vozidla. Účetní zůstatkovou hodnotou pak definuje čl. 1.8 OP jako rozdíl mezi pořizovací cenou vozidla a celkovou výší odpisů v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví. V souladu s těmito ustanoveními žalobkyně určila účetní zůstatkovou hodnotu předmětného vozidla na částku 942 735 Kč. Samotnou výši účetní zůstatkové hodnoty (která se odvíjí od pořizovací ceny vozidla se zohledněným odpisů) žalovaný nezpochybnil a ani odvolací soud nemá pochybnosti o její správnosti (navíc účetní zůstatková hodnota je nižší než obvyklá cena vozidla před poškozením, což je pro žalovaného výhodnější). Od účetní zůstatkové hodnoty vozidla bylo odečteno jak pojistné plnění ve výši 114 766 Kč, které žalobkyně obdržela od pojišťovny, tak částka, za kterou byl prodán vrak vozidla ve výši 357 024,79 Kč. Z titulu škody na vozidle tak byla požadována částka 470 944,21 Kč. Celková pohledávka žalobkyně tedy činila 544 187,90 Kč, od této částky byly odečteny platby žalovaného v celkové výši 108 992 Kč a předmětem řízení zůstala částka 435 196,86 Kč.

22. Žalovaný v průběhu řízení zpochybňoval především postup pojišťovny, která při likvidaci škodné události zohlednila pouze tzv. primární škodu, tedy škodu způsobenou nárazem vozidla do dopravního značení a pádem (resp. nárazem) na vyfrézovanou vozovku. Pojišťovna však odmítla poskytnout pojistné plnění za tzv. škodu následnou, která byla dle pojišťovny způsobena následnou manipulací s vozidlem (řidička s vozidlem po nárazu ujela ještě několik metrů, aby vyjela z vyfrézované části vozovky), když na zadření motoru uplatnila výluku z pojištění ve smyslu čl. 29 odst. 1 písm. j) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel. Žalovaný tak v podstatě zpochybňuje správnost určení pojistného plnění, které pojišťovna žalobkyni vyplatila z titulu havarijního pojištění.

23. K tomu odvolací soud uvádí, že takové námitky přesahují rámec tohoto řízení, neboť směřují vůči postupu pojišťovny, která není účastníkem tohoto řízení. Jak vyplývá z OP, žalobkyně jako vlastník vozidla uzavřela pojistnou smlouvu o havarijním pojištění, a byla tak pojistníkem i pojištěným, přičemž pro ni byla závazná pojistná smlouva uzavřená s pojišťovnou, resp. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel. Pojišťovna postupovala dle sjednaných pojistných podmínek a žalobkyně neměla důvod postup pojišťovny zpochybnit (zejména proto, že veškeré informace o havarovaném vozidla měla pojišťovna a žalovaný, nikoliv žalobkyně). Jak bylo uvedeno shora, nebezpečí škody na vozidlo přešlo na žalovaného a žalovaný dle čl. 15.3 OP odpovídal žalobkyni objektivně (bez ohledu na zavinění) za zničení, ztrátu, poškození a znehodnocení předmětného vozidla a jeho vybavení, které nejsou kryty podmínkami pojistné smlouvy. Žalobkyně prokázala, že obdržela pojistné plnění pouze v rozsahu 114 766 Kč (neboť pojišťovna uplatnila výluky z pojištění a dále pojistné plnění krátila). Pokud má žalovaný za to, že pojišťovna pochybila při určení výše pojistného plnění (např. tím, že uplatnila výluku na poškození motoru a převodovky), v důsledku čehož vyplatila nižší pojistné plnění, než měla, musí se se svými nároky (z titulu náhrady škody) obrátit přímo na pojišťovnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2741/2005, popř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 4683/2016). Podle posledně uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu „porušení povinnosti pojistitele plnit podle pojistné smlouvy leasingovému pronajímateli za odcizení předmětu leasingu je v příčinné souvislosti se škodou, která vznikla leasingovému nájemci tím, že musel podle leasingové smlouvy nahradit cenu odcizené věci leasingovému pronajímateli“. Citované rozhodnutí je použitelné i na případ zničení předmětu leasingu.

24. Žalovaný v odvolání namítá, že soud I. stupně řádně nezjistil rozsah poškození vozidla a že nedošlo k totální škodě na vozidle. Jak vyplývá z článků 12.1 a 12.12 OP, leasingová smlouva zaniká v případě prokázaného úplného zničení předmětného vozidla, a to dnem, kdy společnost obdrží potvrzení pojišťovny (nebo soudního znalce) o úplném zničení předmětného vozidla. K zániku leasingové smlouvy tedy vedlo to, že pojišťovna, která pojistnou událost likvidovala, dospěla k závěru o totální škodě na vozidle (dospěla k závěru, že náklady na opravy by zřejmě dosáhly 80 % obvyklé ceny vozidla), přičemž tuto skutečnost oznámila žalobkyni. Z obchodních podmínek nevyplývá, že by ke zjištění totální škody bylo třeba znaleckého posudku. Ostatně vrak vozidla byl následně prodán v aukci a závazek z leasingové smlouvy tak nepochybně předčasně zanikl pro dodatečnou nemožnost plnění (žalovaný neměl nadále možnost předmět leasingu užívat). I sám žalovaný byl srozuměn s tím, že smlouva zanikla dle čl. 12.12 (tedy z důvodu zničení vozidla), neboť částečně hradil žalobkyni vyúčtování při předčasném ukončení smlouvy. Obecně lze konstatovat, že pokud by pojišťovna pojistné plnění nekrátila a neuplatnila výluku z pojištění, nevedlo by rozhodnutí pojišťovny likvidovat škodu jako totální k poškození žalovaného, neboť by byla z havarijního pojištění uhrazena obvyklá cena vozidla po odečtení obvyklé ceny zbytků vozidla a spoluúčasti poškozeného. Odvolací soud proto uzavírá, že v důsledku oznámení pojišťovny o úplném zničení vozidla (o totální škodě) došlo k zániku smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným dle čl. 12.12 OP, a to bez ohledu na skutečnost, zda náklady na opravu vozidla skutečně činily 80 % či nikoliv, tedy i v případě, že postup pojišťovny byl v tomto ohledu chybný (náklady na opravu nepřevyšovaly 80 % obvyklé ceny vozidla).

25. Nelze souhlasit s námitkami žalovaného, že rozsah poškození nebyl pojišťovnou zjištěn. Rozsah poškození vozidla vyplývá ze zápisu o poškození motorového vozidla (č.l. 115 spisu), v němž je zmíněno i poškození převodovky a přidřená klika polomotoru, jakož i z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne [datum] (č.l. 128), v němž je uvedeno, že „při ohledání vozidla byly shledány tyto závady: poškozený obal převodovky, polomotor – přidřená klika motoru. První poškození má zjevně svůj přímý původ v dopravní nehodě, přičemž charakter tohoto poškození vyžaduje kompletní výměnu celé převodovky za nový díl. Pokud se týče přidřené kliky polomotoru, toto poškození pravděpodobně vzniklo v důsledku skutečnosti, že s vozidlem bylo po nárazu ještě krátkou dobu jeto do úplného zastavení vozidla, kdy v průběhu došlo k úniku provozních kapalin. V případě zjištěných závad se jedná o závady spojené buď s přímým silným nárazem směřovaným do konkrétních částí vozidla, nebo s krátce běžícím motorem bez dostatečného mazání bezprostředně po nehodě do zastavení vozidla, a jedná se tedy o škody přímo vzniklé v důsledku nehodového děje“. Rozsah poškození vyplývá dále ze zápisu z šetření mobilního technika (č.l. 187), kdy mobilní technik uvedl, že „je proražena plastová vana a při manuálním otočení klikovou hřídelí se ozývá vrzání/skřípání – je zde téměř jistě přidřený motor…Mimo poškození motoru je poškozen i obal převodovky“. Dle mobilního technika pojišťovny charakter poškození odpovídá tomu, co uvedla řidička, tedy že „při jízdě po silnici [Anonymizováno] se špatně zařadila… jela rovně, kde narazila do dopravního značení se signalizací, signalizace se urazila a poškodila čelní sklo, následně spadla do vyfrézované části vozovky, kde se poškodila spodní část, vyfrézovanou částí projela až na silnici [jméno FO]…kde z ní vyjela, jelikož zde byl nájezd pro stavební vozidla…na [adresa] zastavila, následně přítel zavolal kamarádovi, který je odtáhl na [adresa]“ 26. Znaleckým posudkem (č.l. 357), jakož i čestným prohlášením [jméno FO] ze dne [datum] (č.l. 222 spisu) a čestným prohlášením [jméno FO] je zpochybněn postup pojišťovny při zjišťování rozsahu poškození (zejména to, zda byl či nebyl ve skutečnosti přidřen motor vozidla), nicméně jak bylo uvedeno shora, pokud má žalovaný za to, že pojišťovna pochybila při určení rozsahu poškození a nesprávně likvidovala škodu jako totální, když náklady na opravu nedosahovali 80 % obvyklé ceny vozidla, může se domáhat svých nároků z titulu náhrady škody vůči pojišťovně. Skutečnost, jakým způsobem vyhodnotila pojistnou událost pojišťovna, nemůže jít k tíži žalobkyně, neboť to je žalovaný, kdo nese dle leasingové smlouvy nebezpečí škody na věci (riziko jejího poškození), a proto je povinen uhradit žalobkyni škodu, která nebyla kryta pojištěním ve výši rozdílu mezi „účetní zůstatkovou hodnotu vozidla“, pojistným plněním a cenou zbytků vozidla.

27. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud nesouhlasí s odvolací námitkou žalovaného, že charakter a rozsah poškození vozidla po nehodě je naprosto zásadní pro posouzení této věci. Pokud totiž pojišťovna likvidující pojistnou událost vyhodnotila škodu (i když případně chybně) jako totální a tuto skutečnost oznámila žalobkyni, došlo tím k předčasnému ukončené leasingové smlouvy a žalobkyni vznikl vůči žalovanému dle čl. 12.13 odst. f) mimo jiné nárok na náhradu škody ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla a pojistným plněním (popř. i cenou zbytků vozidla), nikoliv nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na opravu vozidla či v rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a po poškozením. Jinými slovy řečeno, pokud by byl předmětem tohoto řízení nárok z odpovědnosti za škodu dle o. z., nevyhnul by se soud zjišťování rozsahu poškození za účelem zjištění obvyklé ceny vozidla po nehodě (případně za účelem zjištění náklady na opravu vozidla). Předmětem tohoto řízení je však nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy na uhrazení rozdílu mezi „účetní zůstatkovou hodnotou“ předmětného vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy a pojistným plnění, popřípadě i cenou zbytků předmětného vozidla. Jak účetní zůstatková hodnota vozidla, tak výše pojistného plnění i cena zbytků předmětného vozidla byly dokazováním zjištěny.

28. Obvyklá cena zbytků vozidla byla stanovena prostřednictvím veřejné internetové aukce provozované společností [právnická osoba]. na částku 432 000 Kč s DPH (viz č.l. 123 spisu), za tuto částku také byly zbytky vozidla následně prodány společnosti [právnická osoba] (viz č.l. 124 spisu). Žalovaný nenamítal, že by cena, za níž byly zbytky vozidla prodány, byla zjevně nepřiměřená, a ani odvolací soud k takovému závěru nedospěl. Pro posouzení věci není rozhodné, zda bylo vozidlo vyřazeno z provozu či zda je nadále (po opravě) provozováno v [Anonymizováno], jak tvrdí žalovaný, a proto nebylo třeba provádět dokazování za účelem zjištění, jaký je další osud vozidla.

29. Odvolací soud nesouhlasí s dílčím závěrem soudu I. stupně, že by se Všeobecné podmínky vztahovaly na žalovaného (viz bod 18 odůvodnění). Všeobecné pojistné podmínky (upravující havarijní pojištění předmětného vozidla) jsou závazné pro strany pojistné smlouvy (tedy pro žalobkyni a pojišťovnu), nikoliv pro žalovaného, který stranou pojistné smlouvy nebyl. Nicméně, jak bylo uvedeno shora, v tomto řízení nelze přezkoumávat postup pojišťovny (která není účastníkem řízení) při likvidaci škodné události. Je také nadbytečné zabývat se tím, zda je ustanovení obsažené v čl. 29 odst. 1 písm. j) VOP pro žalovaného překvapivým ustanovením ve smyslu § 1753 o. z. Jak bylo vysvětleno shora, pokud pojišťovna pochybila při stanovení pojistného plnění, může se žalovaný vůči ní domáhat náhrady škody, přičemž v daném řízení může uplatnit všechny své námitky.

30. Odvolací soud neprováděl dokazování pojistnými podmínkami předloženými žalovaným v průběhu odvolacího řízení, neboť se jedná o nový důkaz ve smyslu § 205a, k němuž nelze dle § 213 odst. 5 o. s. ř. přihlížet. K důkazu byly již soudem I. stupně provedeny pojistné podmínky verze [Anonymizováno] (viz č.l. 22 až 26 spisu), které strany učinily přílohou smlouvy a které jsou žalovaným vlastnoručně podepsány (je proto nerozhodné, že leasingová smlouva obsahuje zřejmě chybně odkaz na obchodní podmínky verze [Anonymizováno]).

31. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž s nákladovým výrokem IV. a vzhledem k tomu, že proti tomuto výroku žádný z účastníků nevznesl konkrétní námitky, lze zcela odkázat na odůvodnění soudu I. stupně v bodě 23.

32. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

33. V odvolacím řízení nebyl žalovaný úspěšný, a proto mu bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení advokátem vypočtenou z tarifní hodnoty 435 196,86 Kč (tato částka byla předmětem odvolacího řízení). Odměna za jeden úkon právní služby tak činí dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“) 10 060 Kč. Odměna byla žalobkyni přiznána za 2 úkony, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, přičemž odměna za další vyjádření ze dne [datum] přiznána nebyla, neboť v tomto vyjádření není obsaženo nic nového, proto tento náklad nebyl vynaložen účelně. K odměně za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby náleží též náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. K nákladům žalobkyně náleží dále cestovné ve výši 210 Kč (jízdenka z [Anonymizováno] do [adresa] a zpět) a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 4 AT za čas strávený cestou z [Anonymizováno] do [adresa] a zpět, a to za 6 půlhodin po 150 Kč (dle jízdenek trvá cesta z [Anonymizováno] do [adresa] cca 80 minut). K odměně a náhradám advokáta v celkové výši 22 130 Kč byla připočtena i 21 % DPH ve výši 4 647 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

34. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení