6 Ad 11/2023– 63

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: X. X. bytem X. zastoupen Mgr. Martinem Krtilem, advokátem sídlem Za Poříčskou Bránou 334/4, Praha 8 proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 34, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023 č.j. MV–63857–3/SR–2023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 24. 7. 2023 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného nejvyššího státního tajemníka (dále jen „žalovaný“, jak je v tomto rozsudku obecně označován v správní orgán 1. stupně, nemá–li rozlišení vliv na kontext odůvodnění“) ze dne 24. 5. 2023 č.j. MV–63857–3/SR–2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „služební orgán“) ze dne 14. 2. 2023 č.j. MPSV–2023/35255–332/1 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím služební orgán rozhodl podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), o odvolání žalobce ze služebního místa představeného – vedoucího služebního úřadu – generálního ředitele Úřadu práce České republiky (dále jen „Úřad práce“), přiznal žalobci podle § 149 odst. 1 zákona o státní službě ve spojení s § 6 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 36/2019 Sb., o podrobnostech služebního hodnocení státních zaměstnanců a vazbě osobního příplatku státního zaměstnance na výsledek služebního hodnocení a o změně nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 36/2019 Sb.“), osobní příplatek v tam uvedené výši, a v návaznosti na uvedené žalobci určil měsíční plat v tam uvedené výši.

3. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplývá, že žalobce byl s účinností od 6. 11. 2020 jmenován na služební místo vedoucího služebního úřadu – generálního ředitele Úřadu práce.

4. Dne 13. 2. 2023 bylo provedeno služební hodnocení žalobce podle § 155 odst. 5 zákona o státní službě za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022. Služební hodnocení provedl ministr práce a sociálních věcí Ing. Marian Jurečka (dále jen „hodnotitel“). Z obsahu služebního hodnocení soud zjistil, žalobce byl v hodnocené oblasti I. Znalosti a hodnoticím kritériu Znalost právních předpisů, stanovených postupů, nároků a pravidel potřebných pro výkon státní služby klasifikován jedním bodem. V hodnocené oblasti II. Dovednosti byl žalobce klasifikován v hodnoticím kritériu 1. Komunikační dovednosti dvěma body, v hodnoticím kritériu 2. Sociální dovednosti také dvěma body, v hodnoticím kritériu 3. Osobní přístup jedním bodem a v hodnoticím kritériu 4. Manažerské dovednosti jedním bodem. Celkově byla hodnocená oblast II. Dovednosti klasifikována dvěma body. V hodnocené oblasti III. Výkon státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli byl žalobce klasifikován jedním bodem, přičemž v každém z hodnoticích kritérií, kterými jsou 1. Kvalita výkonu státní služby, 2. Množství plněných služebních úkolů a služební tempo, 3. Analýza a řešení problémů a 4. Organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu státní služby podřízených státních zaměstnanců a organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu práce podřízených zaměstnanců, obdržel žalobce jeden bod. Celkový výsledek služebního hodnocení žalobce vyjádřený bodovou klasifikací činil 1,2 bodu.

5. Žalobce tak podle § 5 písm. d) nařízení vlády č. 36/2019 Sb. dosahoval za hodnocené období dostačujících výsledků. V návaznosti na závěr služebního hodnocení služební orgán vydal prvostupňové rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa představeného, proti němuž podal žalobce odvolání.

6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí porovnal předmětné služební hodnocení se služebním hodnocením za kalendářní rok 2021, které provedl tentýž hodnotitel ve spolupráci se služebním orgánem, a v němž činil celkový výsledek služebního hodnocení vyjádřený bodovou klasifikací 3,8 bodu se závěrem, že žalobce dosahoval v hodnoceném období vynikajících výsledků. Konstatoval, že tato skutečnost společně se skutečností, že z celkového počtu devíti hodnoticích kritérií bylo žalobci uděleno nižší bodové hodnocení v každém z nich, a to v některých případech i o dva stupně, klade vyšší nároky na podklady pro provedení služebního hodnocení, a musí být doloženo, že se jedná o výhrady zásadní. S přihlédnutím k uvedenému měl žalovaný za to, že předmětné služební hodnocení je podloženo konkrétními podklady a je zřejmé, na základě jakých skutečností byly jeho závěry učiněny; služební orgán reflektoval snížené bodové hodnocení a uvedl konkrétní úvahy, které ho vedly k rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa představeného.

7. K žalobcovu odvolání, které obsahuje podrobný rozbor každého hodnoticího kritéria, včetně jeho pohledu na okolnosti spjaté s plněním daných úkolů, žalovaný následně v napadeném rozhodnutí rekapituloval závěry správního orgánu 1. stupně ohledně jednotlivých hodnocených oblastí.

8. K hodnocené oblasti I. Znalosti žalovaný vycházel ze stanoviska hodnotitele, který uvedl, že do hodnoceného období roku 2022 se promítly podmínky změněné v důsledku uprchlické krize a potřeby digitální transformace Úřadu práce, čímž byly na žalobce jakožto vedoucího úřadu kladeny mnohem vyšší nároky než v předchozím hodnoceném období. S ohledem na to bylo žalobci v rámci předchozího služebního hodnocení za rok 2021 stanoveno celkem pět individuálních služebních cílů s termíny plnění ve druhém pololetí roku 2022, které nebyly podle hodnotitele zpracovány v požadované kvalitě tak, aby mohly být využitelné v praxi. Žalovaný následně stručně shrnul jednotlivé cíle, popsal konkrétní skutečnosti, které byly při hodnocení vzaty v úvahu, konkrétním způsobem identifikoval vytčené nedostatky. Žalovaný měl za to, že hodnotitel v rámci posuzování hodnoticího kritéria Znalost právních předpisů, stanovených postupů, nároků a pravidel potřebných pro výkon státní služby dostatečně konkretizoval nedostatky materiálů, které měl žalobce předložit v souladu se stanovenými individuálními služebními cíli. Z příloh, které jsou na služební hodnocení v tomto kritériu vázány, je dle žalovaného zřejmé, jaký byl očekávaný standard, od kterého se žalobce odchýlil, resp. je z nich zřejmé, jaké nedostatky jsou mu vytýkány, hodnotitel specifikoval, v jakých žalobcových postupech se projevily vytýkané nedostatky při plnění individuálních služebních cílů, a přílohy služebního hodnocení popsané skutečnosti prokazují. K odvolací námitce nedostatku času na plnění úkolů žalovaný poznamenal, že žalobce měl v tom případě včas na nedostatek času poukázat.

9. K hodnocené oblasti II. Dovednosti žalovaný popsal okolnosti hodnocené hodnotitelem v hodnoticím kritériu 1. Komunikační dovednosti, kdy žalobcův písemný projev byl hodnocen jako průměrný a jeho ústní projev jako spíše úsporný. Žalovaný se rovněž vyjádřil k přílohám, které na svou obranu přiložil žalobce k odvolání. Dle žalovaného předložené přílohy neprokazují, že by žalobcovy komunikační dovednosti jakkoli vybočovaly z rámce nároků ně kladených, naproti tomu podklady předložené hodnotitelem, které mají podporovat jeho tvrzení o neprojevování výraznější aktivity žalobce v rámci ústních jednání, jsou vypovídající. Žalovaný dále detailně popsal, co konkrétně hodnotitel zjistil v rámci hodnoticího kritéria 2. Sociální dovednosti, kdy hodnotitel uzavřel, že žalobce nebyl v rámci plnění stěžejních služebních úkolů v průběhu roku 2022 dostatečně aktivní v překládání návrhů řešení existujících problémů. K oponentním přílohám předloženým žalobcem v rámci odvolání žalovaný uvedl, že předložené doklady se týkají jiných než vytčených oblastí a nejsou tedy způsobilé tvrzení hodnotitele vyvrátit. K hodnotícímu kritériu 3. Osobní přístup žalovaný uvedl, že se do něj promítly některé nedostatky vytčené v rámci výše hodnocených kritérií, následně v napadeném rozhodnutí konkrétně popsal skutečnosti, na jejichž základě hodnotitel shledal, že žalobce neprojevoval potřebnou míru iniciativy a nepřicházel aktivně a včas s návrhy na odstranění existujících problémů. K přílohám, které žalobce přiložil k odvolání za účelem vyvrácení stanoviska hodnotitele, žalovaný uvedl, že žalobci nelze upřít plnění i jiných služebních úkolů a předkládání vlastních návrhů řešení, kde projevil svou aktivitu a iniciativu, nicméně hodnotitel se důvodně zaměřil na poslední čtvrtletí roku 2022, kdy nepříznivá krizová situace v Úřadu práce dosahovala svého vrcholu, a bylo třeba mnohonásobně zvýšit úsilí k jejímu zvládnutí, což se v případě žalobce nestalo. Úkoly plněné v tomto období roku byly prioritní a jejich splnění mělo pro rezort zásadní význam, a právě v tomto období se nejvíc projevily vytčené nedostatky. K hodnotícímu kritériu 4. Manažerské dovednosti žalovaný popsal jednotlivé vytčené okolnosti; shrnul, že od vypuknutí konfliktu na Ukrajině probíhalo krizové řízení spíše na úrovni jednotlivých ředitelů krajských poboček a nebylo žalobcem centrálně koordinováno. Žalovaný má vytčené nedostatky za podložené, z podkladů dle něj zřetelně vyplývají výhrady hodnotitele stran žalobcových manažerských dovedností. K přílohám předloženým žalobcem na podporu své odvolací námitky žalovaný uvedl, že předložené materiály nejsou způsobilé rozporovat závěry hodnotitele a podklady, ze kterých tyto závěry vyplývají. Žalobce jistě disponuje množstvím materiálů, kterými může dokladovat komunikaci směrem ke krajským pobočkám Úřadu práce, nicméně existují právě i takové materiály, ze kterých je zřejmé, že v určitých oblastech informace krajským pobočkám předávány nebyly. Žalovaný dal žalobci za pravdu, že v průběhu roku 2022 došlo vlivem plnění mezinárodních zájmů k zásadnímu navýšení agend. Právě z toho důvodu byly na žalobcovy manažerské dovednosti kladeny mnohem vyšší nároky, aby mohla být kritická situace v Úřadu práce zvládnuta.

10. K hodnocené oblasti III. Výkon státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli žalovaný nejprve poukázal na závěry hodnoticího kritéria 1. Kvalita výkonu státní služby, dle nichž úkoly nebyly plněny ve stanovených lhůtách, na požadované odborné úrovni a v souladu se zadáním. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že hodnotitel promítl do hodnoticího kritéria i skutečnosti, jež byly popsané v hodnocení Sociálních dovedností, Osobního přístupu a Manažerských dovedností. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal, jaké konkrétní nedostatky hodnotitel identifikoval a kterými dokumenty je podložil. Zmínil mimo jiné nedostatečné krizové řízení, absenci včasného a úplného předávání informací ředitelům a zaměstnancům krajských poboček Úřadu práce, dále problémy při realizaci celorepublikových projektů, kdy tyto problémy zvyšují riziko, že se nepodaří zrealizovat evaluaci projektů, čímž hrozí vysoké sankce. Zdůraznil i problematiku nedočerpání finančních prostředků v rámci operačního programu zaměstnanost nebo opožděnost sociálních dávek. Měl za to, že žalobce nebyl vždy schopen nezávisle a samostatně řídit nebo provádět více projektů či úkolů zároveň. K přílohám předloženým žalobcem v rámci podaného odvolání, jimiž žalobce dokládá svou činnost v rozhodném období, žalovaný uvedl, že tyto přílohy odkazují na jiné situace, než na které v rámci hodnocení příslušného hodnoticího kritéria poukazuje hodnotitel. Žalovaný se dále konkrétně vyjádřil k jednotlivým dílčím odvolacím námitkám, jeho vyjádření lze shrnout tak, že žalovaný považuje pro posouzení úrovně plnění hodnotícího kritéria žalobcem za dostatečné materiály shromážděné hodnotitelem, má za to, že kvalita výkonu služby žalobce byla hodnocena v mnoha různých oblastech a pro účely služebního hodnocení dostatečně. K hodnoticímu kritériu 2. Množství plnění služebních úkolů a služební tempo žalovaný shrnul, že dle hodnotitele nebyly služební úkoly v průběhu roku 2022 vždy ze strany žalobce plněny řádně a ve stanovených termínech, přičemž poukázal na dokumenty, z nichž tento závěr vyplývá, a popsal jednotlivá vytčená zjištění, kdy žalobce mimo jiné nečinil adekvátní kroky včetně včasné informovanosti vedení a ředitelů krajských poboček o nedostatku prostředků na výplatu dávek po prezidentském vetu v listopadu 2022. K přílohám přiloženým žalobcem k jeho odvolací námitce žalovaný mimo jiné zdůraznil, že jsou–li ve služebním hodnocení zmiňovány občasné nedostatky ve službě, je pro účely služebního hodnocení třeba tyto nedostatky specifikovat a doložit, nikoli rozebírat tempo a kvalitu plnění každého jednotlivého úkolu zadaného v tomto roce. K hodnoticímu kritériu 3. Analýza a řešení problémů žalovaný odkázal na hodnocení, dle nějž žalobce nebyl v roce 2022 vždy schopen jednat předvídavě a předcházet vzniku problémů, docházelo k problémům zejména ve zpožďování výplaty sociálních dávek ve druhém pololetí, což vyvolalo pozornost veřejného ochránce práv, poslanců a médií, pro nalezení vhodného řešení žalobce potřeboval vysokou míru podpory ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí. K odvolací námitce týkající se žalobcovy snahy v oblasti digitalizace žalovaný uvedl, že problematika digitalizace žalobci vytčena nebyla, bylo mu vytčeno, že nesbíral data, nevyhodnocoval je, ani s nimi dále nepracoval, což mělo vliv na to, že Úřad práce neměl zpracovanou strategii a koncepci, neměl zavedený monitoring a reporting, čímž v praxi docházelo k tomu, že Úřad práce nebyl schopen v krizi dostatečně reagovat na problémy a řešit je. K hodnoticímu kritériu 4. Organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu státní služby podřízených státních zaměstnanců a organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu práce podřízených zaměstnanců žalovaný uvedl, že rovněž zde vyšel z hodnocení, a to především stran nedostatečné komunikace směrem k ředitelům krajských poboček Úřadu práce, kdy nebyly předávány veškeré relevantní informace pro přijímání účinných opatření, nebyly zadávány úkoly s termíny plnění, a tak ani nemohly být následně kontrolovány, a odkázal na příslušné dokumenty. Zmínil i další konkrétní okolnosti, jako nezajištění technických podmínek pro předávání podkladů, kdy žalobce až s prodlením řešil obstarání chybějících scannerů potřebných pro digitalizaci spisů, nebo problematiku krizové situace spojené s nedostatkem prostředků na výplatu dávek po prezidentském vetu v listopadu 2022. K žalobcovým odvolacím námitkám a doloženým přílohám žalovaný opět uvedl, že doložené materiály nejsou způsobilé rozporovat závěry hodnotitele a podklady, ze kterých tyto závěry vyplývají. Naopak pro dokreslení poukázal na anonymní podání ředitelů krajských poboček ze dne 15. 11. 2022, kteří si na nedostatečnou informovanost ze strany generálního ředitelství Úřadu práce stěžují.

11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že jednotlivé vytýkané nedostatky by sice samy o sobě nemusely být důvodem pro snížení hodnocení jednotlivých hodnoticích kritérií, pokud by se vyskytovaly pouze ojediněle, v hodnoceném období ale výkon žalobcovy služby vykazoval nedostatků více, přičemž pochybení a jejich četnost již má vliv na služební hodnocení ve formě snížení bodové klasifikace jednotlivých hodnoticích kritérií. Dle žalovaného byl pro účely služebního hodnocení hodnotitelem vyselektován příkladmý, leč relevantní výčet případů, který poskytuje věrohodný a ucelený obraz o výkonu státní služby žalobcem. V závěru napadeného rozhodnutí žalovaný odůvodnil snížení osobního příplatku a vyslovil názor, že žalobcem namítané okolnosti a kauzy, jako je rozsáhlý tlak na absolutní výměnu vedení generálního ředitelství Úřadu práce, nesouvisí s předmětem řízení a nemohou mít na posouzení věci vliv. Obsah žaloby 12. Žalobce v žalobě nejprve zrekapituloval obsah prvostupňového rozhodnutí, podaného odvolání a napadeného rozhodnutí. Zdůraznil přitom, že prvostupňové rozhodnutí a služební hodnocení mu bylo předáno dne 14. 2. 2023 v pozdních večerních hodinách, s příslibem revokace a s příslibem finanční odměny, pokud se žalobce do půlnoci rozhodne dobrovolně rezignovat.

13. V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci. Naopak, žalovaný v něm pouze převzal argumentaci služebního orgánu, aniž by se řádně zabýval, natož vypořádal, s rozsáhlou argumentací a konkrétními důkazy předloženými v odvolání. Ani prvostupňové rozhodnutí nemá žalobce za řádně odůvodněné ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, jednak proto, že vychází z nesprávného hodnocení, a jednak proto, že není podloženo dostatečnými podklady.

14. V druhém, rozsáhlém žalobním bodu žalobce brojil proti pravdivosti služebního hodnocení. Především namítl, že nebyl hodnocen za celé hodnocené období, neboť naprostá většina příloh, z nichž služební hodnocení a na něj navazující prvostupňové i napadené rozhodnutí vychází, se váže k období od srpna, zejména však od září 2022, do prosince 2022. Hodnocení tedy není objektivní. Dále namítl, že uložené cíle nebylo reálné v krátkém časovém úseku splnit. V rámci služebního hodnocení za rok 2021, předaného mu dne 24. 8. 2022, mu bylo uloženo pět cílů s termíny zpracování do 30. 9. 2022, 15. 9. 2022, 21. 9. 2022, 31. 10. 2022 a 30. 9. 2022. Každý cíl sám o sobě je přitom materiálem s nutností shromáždění a analýzy rozsáhlých statistických podkladů a s nutností projednání se všemi krajskými pobočkami, v optimálním případě ustanovení pracovní skupiny z řad krajských poboček, projednání některých úkolů i se zástupci odborové organizace.

15. Následně se žalobce v rámci druhého žalobního bodu vymezil proti obsahu hodnocení v jednotlivých hodnocených oblastech a jednotlivých hodnoticích kritérií. Městský soud v Praze k této části žaloby poznamenává, že vzhledem k obsáhlosti námitek a obsahové podobnosti s odvolacími námitkami přikročil pouze ke stručné rekapitulaci hlavních žalobních argumentů. Vycházel přitom z toho, že strany znají spor, a není tedy nezbytné v narativní části rozsudku uvádět dopodrobna veškerou žalobní argumentaci. To však neznamená, že by soud nepřihlédl ke každé námitce.

16. Soud vyzdvihuje, že všemi žalobními námitkami rozporujícími pravdivost služebního hodnocení se prolíná tvrzení, že od září roku 2022 si pravomoc řídit Úřad práce přisvojilo ministerstvo práce a sociálních věcí, v tomto období ministerstvo fakticky znemožnilo žalobci vliv na fungování Úřadu práce, ochromilo fungování Úřadu práce, bojkotovalo žalobcovy návrhy na zlepšení situace, jeho návrhy ignorovalo, a nakonec jej za vzniklou situaci učinilo odpovědným, a to i formou mediálních útoků. Rovněž soud shrnuje, že žalobce ke každé hodnocené oblasti jednotlivě namítal, že žalobce pro splnění předmětných cílů učinil veškeré nezbytné kroky, a také že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s přílohami přiloženými k odvolání, které vyvracejí účelové závěry žalovaného stran údajných nedostatků. Žalobce též poukazoval na svou dosavadní praxi a dosavadní příkladné a bezvadné hodnocení v jednotlivých oblastech.

17. K hodnocené oblasti I. Znalosti – Znalost právních předpisů, stanovených postupů, nároků a pravidel potřebných pro výkon státní služby žalobce namítl nerovný přístup, když jemu bylo pro zpracování každého uvedeného materiálu dáno pouze několik dní či týdnů, ale k jejich vyhodnocení masivním ministerským aparátem byla žalovaným akceptována doba několika měsíců. Namítl též, že v rámci předmětného hodnoticího kritéria nebyla vůbec zhodnocena znalost právních předpisů, stanovených postupů, nároků a pravidel potřebných pro výkon státní služby. Pokud by tomu tak skutečně bylo, byl by výsledek hodnocení předmětného kritéria diametrálně odlišný. K hodnocené oblasti II. Dovednosti – 1. Komunikační dovednosti žalobce namítl, že ze strany hodnotitele nebyl ke služebnímu hodnocení doložen dostatek podkladů, hodnotitel při hodnocení písemného projevu vycházel z jediné přílohy, při hodnocení ústního projevu ze tří příloh. Údajné nedostatky v projevu žalobci nebyly nikdy sděleny. Výtka neschopnosti reagovat na poradě na výzvu k předložení návrhu řešení k projednávanému úkolu nespadá pod komunikační nedostatky, ale pod oblast „Analýza a řešení problémů“. K hodnoticímu kritériu 2. Sociální dovednosti žalobce namítl, že hodnotitel rezignoval na podstatu předmětné kategorie, kdy sociální dovednosti charakterizují schopnost navazovat, udržovat a rozvíjet konstruktivní mezilidské vztahy. Hodnotitel a tedy i žalovaný se věnovali pouze plnění úkolu hledání řešení pro vyřízení tisíce žádostí o jednorázový příspěvek na dítě, které byly již po lhůtách pro jejich vyřízení, vytýkali nedostatečné řešení či předložení plánu, což nespadá pod sociální dovednosti. Služební hodnocení sociálních dovedností není podloženo žádnými relevantními přílohami, které by spadaly to této kategorie, přílohou není ani např. stížnost podřízeného či záznam o šetření jakékoliv stížnosti podřízeného apod. Žalobce namítl, že sám žalovaný uvádí, že primárně hodnotil spolupráci mezi hodnotitelem a žalobcem a ne mezi žalobcem a zaměstnanci Úřadu práce či klienty. Právě takové dílčí hodnocení však vypovídá o neobjektivnosti a nesprávnosti. K hodnoticímu kritériu 3. Osobní přístup se žalobce ohradil proti názoru žalovaného, že nelze po hodnotitelích požadovat, aby vytvářeli služební hodnocení tak, aby zahrnovalo skutečně každý splněný úkol státního zaměstnance, a že postačí specifikovat a doložit úkoly, které prezentují nedostatky ve službě, jsou–li takové nedostatky ve služebním hodnocení zmiňovány. Takové závěry žalovaného dle žalobce odporují podstatě služebního hodnocení, které má být spravedlivé, nezaujaté a nestranné. Žalovaný pominul, že hodnotitel si vybral pouze jím vybrané situace a nehodnotil žalobcův osobní přístup v souhrnu. K hodnoticímu kritériu 4. Manažerské dovednosti žalobce namítl, že už samotné stanovisko, kdy žalovaný nepochybuje o existenci materiálů dokladujících žalobcovu komunikaci s krajskými pobočkami, dokazuje, že ze strany hodnotitele a následně i žalovaného nedošlo k řádnému a objektivnímu hodnocení a byla ignorována hierarchie Úřadu práce. Hodnocení je navíc bez kontextu mezinárodní a celorepublikové situace (ukrajinská krize, energetická krize a nastupující vysoká inflace mající celospolečenský dopad), kterou nebylo možné očekávat a bylo nezbytné se jí v podstatě okamžitě přizpůsobit. Žalobce následně v žalobě vylíčil mimořádnost roku 2022, kdy mimo jiné zmínil práci v rozpočtovém provizoriu, covidová opatření, vznik nových agend v souvislosti s energetickou krizí, ukrajinskou krizí, s obrovskou klientelou, a to i jazykově odlišnou. Zároveň poukázal na nízkou podporu ze strany ministerstva v této náročné době, které naopak nedokázalo zajistit nasazení digitalizace bez technických problémů, neposkytlo metodiku, převedlo zkušené metodiky z generálního ředitelství Úřadu práce na ministerstvo, neinformovalo o chystaných legislativních změnách přímo zasahujících Úřad práce atp. Celé toto období není v napadeném rozhodnutí reflektováno a jsou ukazována jen vybraná negativa bez vzájemné provázanosti. Úřad práce přitom v tomto exponovaném a naprosto mimořádném období udělal maximum pro zajištění své činnosti nad rámec svých stávajících možností a kapacit. Tvrzení, že žalobce nedokázal i přes nabízenou podporu hodnotitele přijmout včasná a účinná opatření pro zajištění dostatečné personální kapacity pro výplatu dávek, je podle žalobce účelové, neboť právě žalobce opakovaně navrhoval a žádal o navýšení počtu zaměstnanců, a zabránil návrhu hodnotitele na snížení počtu pracovníků Úřadu práce a jejich platů.

18. K hodnocené oblasti III. Výkon státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli – 1. Kvalita výkonu státní služby žalobce v podstatě pouze odkázal na podané odvolání a namítl, že žalovaný se s odvolacími námitkami řádně nevypořádal. K hodnoticímu kritériu 2. Množství plnění služebních úkolů a služební tempo má žalobce za to, že pro objektivitu hodnocení je nezbytné zohlednit celkový počet plněných služebních úkolů a termíny, nikoli vybrat jen účelové úkoly. K nim navíc žalovaný dokonce zcela zamlčel skutečný stav plnění ze strany žalobce. Žalobci je nadto známo a dokládá to záznamy z porad vedení ministerstva, že množství zadaných úkolů značně převyšuje zátěž kladenou na ostatní vedoucí služebních úřadů v rezortu ministerstva. K hodnoticímu kritériu 3. Analýza a řešení problémů žalobce uvedl, že na Úřadu práce byl zaveden dlouhodobě monitoring a reporting v jednotlivých agendách, jak dovoloval stávající informační systém zajišťovaný ministerstvem. Popsal mimo jiné, že Úřad práce nedisponuje žádným manažerským softwarovým nástrojem, jak je to obvyklé u obdobných institucí, a jelikož systém některé sestavy negeneruje, byl nezbytný ad hoc sběr dat přes krajské pobočky. To byl proces pro pobočky neúměrně časově náročný při současném řešení kritických agend, což vyústilo v situaci, kdy přesto, že ministerstvo taková data bezodkladně vyžadovalo, zároveň žalobci zakázalo zatěžovat pobočky požadavkem o data. Žalovaný tak vytvořil podmínky znemožňující žalobci řídit Úřad a kvalitně pracovat, a následně mu právě to vytýká. Žalobce má uvedené za dlouhodobou přípravu k vytvoření napadeného hodnocení. Žalobce dále namítl, že od září roku 2022 vznikly ze strany ministerstva pracovní skupiny zaměřené na problematické okruhy, žalobce zde upozorňoval na aktuální problémy, nicméně ministerstvo určovalo prioritizaci úkolů vzešlou z těchto skupin. Je neobjektivní, že nebyla zhodnocena veškerá žalobcova aktivita, a nespravedlivé, že jsou mu přičítána k tíži pochybení, za které nese zcela jednoznačně odpovědnost ministerstvo. K hodnoticímu kritériu 4. Organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu státní služby podřízených státních zaměstnanců a organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu práce podřízených zaměstnanců žalobce namítl, že služební hodnocení v rámci předmětného kritéria přejímá argumentaci učiněnou v rámci ostatních kritérií, navíc se hodnotitel s činností žalobce ani dostatečně neseznámil a nedoložil žádné podklady prokazující pochybení.

19. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl, zjednodušeně řečeno, že skutečným důvodem pro odvolání žalobce ze služebního místa představeného byl záměr ministerstva o dosazení tzv. „svých lidí“ na klíčové posty, šlo tedy o politický krok, jemuž předcházel tlak na výměnu vedení Úřadu práce už od doby nástupu ministra (hodnotitele) do funkce. V této souvislosti žalobce odmítl, že by okolnosti a kauzy, které byly dle žalobce skutečným důvodem pro jeho odvolání, nesouvisely s předmětem řízení a nemohly přispět ke zjištění skutkového stavu, jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Právě v tom, že ministr na žalobce vyvíjel téměř roční tlak, vydíral ho na základě jím vytvořeného stavu při odmítání veškerých konstruktivních řešení, jakož i v tom, že před odvoláním žalobce ze služebního místa představeného mu nabídl druhé „lepší“ služební hodnocení v případě dobrovolného odchodu, žalobce spatřuje nezákonnost prvostupňového i napadeného rozhodnutí.

20. Na podporu svého závěru, že hodnocení bylo pouze zástupným důvodem a skutečný důvod pro odvolání ze služebního místa představeného byl jiný, žalobce poukázal na to, že mezi srpnem 2022, kdy mu bylo předáno vynikající hodnocení, a únorem 2023, kdy bylo přistoupeno k náhlému šokovému řešení (odvolání, okamžitá noční represivní kontrola žalobcovy kanceláře, medializace), žalovaný nepřistoupil k použití žádného z nástrojů, který je v zákoně o státní službě koncipován právě pro řízení a zákonné usměrnění státních zaměstnanců, jako třeba výtky, kárné žaloby či snížení platu. Zjevně žalovaný pro takový postup neměl argumenty a důkazy.

21. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce vylíčil události, které následovaly po jeho odvolání ze služebního místa představeného, a které dle jeho přesvědčení potvrzují skutečnosti namítané v odvolání. Soud shrnuje, že žalobce spatřuje skutečný motiv pro své odvolání ze služebního místa představeného ve dvou skutečnostech. První z nich je žalobcovo šetření ve věci nezákonné manipulace s osobními materiály, falšování podpisu a žalobcova rozhodnutí, týkající se Ing. J. K., bývalé ředitelky Odboru personálního, za účasti PhDr. K. S., MBA. K tomu žalobce uvedl, že dne 15. 2. 2023 mu vrchní ředitel ministerstva Ing. K. T., formálně pověřený řízením Generálního ředitelství Úřadu práce, sdělil, že jde o hlavní důvod žalobcova odvolání. Druhou z nich je žalobcovo šetření ve věci šikany na Krajské pobočce v Liberci ze strany právě PhDr. K. S., MBA, tehdejší ředitelky Krajské pobočky Úřadu práce v Liberci, a Bc. M. O., ředitelky Odboru zaměstnanosti a EU uvedené krajské pobočky. K tomu žalobce uvedl, že po 15. 2. 2023 byl přeložen ředitel odboru kontrolně právního Mgr. O. Š., který se na šetření šikany podílel, na referentskou pozici, a urychleně byla vytvořena účelová systemizace s účinností od 1. 4. 2023, která zrušila dva odbory, v jejichž čele byli představení podílející se na vyšetřování šikany. Žalobce namítl, že žalovaný pochybil, pokud odmítl hodnotit materiály týkající se možného spáchání trestné činnosti Ing. J. K., PhDr. K. S., MBA a Bc. M. O. pro údajnou nemožnost přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Žalovaný rezignoval na své zákonné povinnosti, když ignoroval, že v dané věci došlo k politickému zásahu do personálního obsazení Úřadu práce. Důsledkem systemizace byl přitom odchod mnoha státních zaměstnanců z řad představených, kteří byli kvalifikovanými odborníky. Šlo již o druhou účelovou systemizaci; první proběhla k 1. 7. 2022. Žalobce dále vylíčil i medializaci kauzy po vydání prvostupňového rozhodnutí, kdy koaliční kolegové hodnotitele činili negativní vyjádření o žalobci nebo podpůrná vyjádření o hodnotiteli, má za to, že žalovaný podlehl mediálnímu a politickému tlaku.

22. V závěru podané žaloby žalobce shrnul, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu se záměrem zákona o státní službě, kterým je nastavení transparentního systému státní správy a kariérního řádu za účelem zabránění účelovým, politickým zásahům do personálního obsazení státních úřadů. Takto, jako pojistky, byly zřízeny i funkce státních tajemníků včetně nejvyššího státního tajemníka. V případě žalobce došlo k zneužití moci ze strany ministra při úmyslném pomíjení existence služebního zákona a jeho instrumentů, které byly nahrazeny účelovým a nepravdivým mediálním, politickým i osobním tlakem a vydíráním k dosažení odchodu nejen žalobce, ale i úspěšného týmu s motivem ovládnutí Úřadu práce a provedení personálních čistek. Na státní tajemnici i na žalovaného byl vyvíjen enormní tlak nejen ze strany ministra, ale i dalších členů vládní koalice. Žalobce vyslovil pochybnosti o nestrannosti rozhodování žalovaného, zmínil, že jej ještě v lednu 2023 žalovaný navštívil a za účasti vedoucích zaměstnanců Generálního ředitelství Úřadu práce nad ním vyjádřil uspokojení a pochopení. Žalobce připustil zpoždění některých pracovišť Úřadu práce od druhého pololetí 2022, vysvětlil jej až 70% nárůstem některých agend a chybnými závaznými pokyny a nařízeními ze strany ministerstva, zejména ze strany ministra a jeho náměstkyně PhDr. K. S., MBA, která úřad od září 2022 fakticky řídila a potřebovala vykazovat překotnou činnost, což řešila primárně ochromením žalobcových kompetencí. Žalobce odkázal na podané odvolání, kde dokládá požadavek ministra, aby veškerá komunikace Generálního ředitelství směrem ke krajským či okresním pobočkám byla v kopii adresována vybraným zástupcům/náměstkům ministerstva, což žalobce chápe jako útok na samostatné řízení a kompetence Úřadu práce a převzetí odpovědnosti. Přes opakovaná upozornění nejen ze strany žalovaného, ale i krajských poboček Úřadu práce, byla přijímána nesmyslná opatření a neřešen zásadní problém, především s absolutním podfinancováním pracovišť Úřadů práce a jeho zaměstnanců. Žalobce vyslovil podezření, že se jednalo o úmyslné vyvolání nespokojenosti, aby mohlo dojít k jeho odstranění. Po žalobcově odchodu byly náhle platy zaměstnanců navyšovány. Žalobci se např. podařilo eliminovat snahu ministra v polovině roku 2022 snižovat již tak nízké platy a stavy zaměstnanců, současný vývoj v době podání žaloby dává žalobci za pravdu. Generální ředitelství úřadu práce je paralyzováno, byla provedena účelová systemizace rušící pozice vedoucích pracovníků, kteří úspěšně dokázali Úřad práce stabilizovat po odchodu PhDr. K. S., MBA, z funkce generální ředitelky v únoru 2020, tato ve skutečnosti Generální ředitelství Úřadu práce řídí se svým týmem a snaží se pouze zamaskovat a zakrýt důkazy o nezákonné činnosti, pro kterou byla společně s dalšími osobami ze strany Úřadu práce šetřena. Vyjádření žalovaného 23. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu, trval na tom, že posuzované služební hodnocení je podloženo konkrétními podklady a je zřejmé, na základě jakých skutečností byly jeho závěry učiněny.

24. Žalovaný se následně stručně vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám. Uvedl, že není podstatné, že žalobce v dřívějším období dosahoval lepších výsledků ve službě než v nyní přezkoumávaném případě, neboť předmětem správního řízení a napadeného rozhodnutí bylo odvolání žalobce ze služebního místa představeného v důsledku toho, že obdržel dostačující služební hodnocení za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022. Porovnání obou služebních hodnocení za roky 2021 a 2022 se žalovaný ostatně v napadeném rozhodnutí věnoval. Žalovaný odmítl, že by pouze převzal argumentaci hodnotitele uvedenou ve služebním hodnocení, měl za to, že se vypořádal se všemi odvolacími námitkami ve vztahu k jednotlivým hodnoceným oblastem. Nesouhlasil, že by došlo k netransparentnímu a neobjektivnímu služebnímu hodnocení po předchozí nezákonné přípravě, toto tvrzení nevyplývá z podkladů pro vydání rozhodnutí. Napadené rozhodnutí nepovažoval za nepředvídatelné ani nepřezkoumatelné, neboť se podrobně zabýval každou odvolací námitkou ve vztahu ke každému z hodnoticích kritérií. Odmítl, že by napadené rozhodnutí bylo podloženo nepravdivými údaji, neboť žalovaný vycházel ze spisu poskytnutého služebním orgánem prvního stupně a v době přezkumu napadeného rozhodnutí nebyla prokázána nepravdivost jakéhokoli podkladu ze spisové dokumentace. Ze spisového materiálu taktéž nevyplývalo a současně během odvolacího řízení nebylo prokázáno, že by služební hodnocení bylo ovlivněno vnějšími vlivy, případně politickými tlaky. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, že by ministr měl využít jiný, mírnější nástroj; takový postup zákon o státní službě nepředpokládá. K domněnkám vysloveným žalobcem ohledně motivů vedoucích k jeho účelovému odvolání ze služebního místa představeného žalovaný uvedl, že k hodnocení některých materiálů předložených žalobcem nepřistoupil, jelikož neměly souvislost s předmětem řízení. Ani námitky týkající se systemizace a personálního obsazení Generálního ředitelství Úřadu práce po 1. 4. 2023, nemohou mít vliv na služební hodnocení žalobce za rok 2022. Žalovaný odmítl, že by na něj či na služební orgán byl ve věci žalobce vyvíjen jakýkoliv nátlak. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2020 č.j. 4 Ads 423/2019–70 má žalovaný za nepřiléhavý, neboť se v něm jednalo o odvolání ze služebního místa představeného z důvodu zrušení služebního místa představeného, nikoli v důsledku služebního hodnocení. Posouzení věci soudem 25. Při jednání konaném před Městským soudem v Praze dne 13. 6. 2024 účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Zástupce žalobce při jednání navrhl doplnit dokazování svědeckou výpovědí předchozí ministryně práce a sociálních věcí Dip. Pol. Jany Maláčové, MSc., a to k obsahu služebního hodnocení a výkonu služby žalobce, svědeckou výpovědí hodnotitele, a to k způsobu odvolání žalobce ze služebního místa a k postupu při předání služebního hodnocení, nahrávkou ze schůzky konané dne 28. 2. 2023, a to k prokázání účelovosti jednání hodnotitele. Zástupce žalobce dále namítl nedoručení vyjádření žalovaného k žalobě straně žalobní.

26. Městský soud provedl k důkazům žalobcem označené listiny, a to relevantní výňatky ze Systemizace Úřadu práce k 1. 4. 2023 a Systemizace Úřadu práce k 1. 7. 2022 (oba dokumenty jsou veřejně dostupné na internetu), články CNN Prima News, žádost na NKÚ ze dne 21. 4. 2023.

27. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl žalobcem navržené důkazy svědeckou výpovědí svědka Mgr. O. Š., který měl vypovídat o účelovosti systemizace k 1. 4. 2023, svědeckou výpovědí předchozí ministryně práce a sociálních věcí, která měla vypovídat o obsahu služebního hodnocení a výkonu služby žalobce, svědeckou výpovědí hodnotitele, který měl vypovídat o způsobu odvolání žalobce ze služebního místa a k postupu při předání služebního hodnocení. Soud má za to, že zákonnost napadeného rozhodnutí lze posoudit i bez provedení výslechů označených svědků. Důkaz nahrávkou ze schůzky konané dne 28. 2. 2023 soud rovněž neprovedl z důvodu nadbytečnosti. Žalovaný v soudním řízení připustil skutečnost, že hodnotitel při osobní schůzce s žalobcem dne 28. 2. 2023 nabídl nahrazení předkládaného hodnocení kladným hodnocením a finanční odměnu, rezignuje–li žalobce na služební místo představeného. Nadto je přepis rozhodné části nahrávky obsažen ve správním spisu, neboť žalobce jej zahrnul do podaného odvolání (str. 27). Žalovaný přitom existenci nahrávky nijak nepopíral a pravdivost přepisu obsaženého v odvolání nezpochybnil. Soud proto považuje skutečnost, že žalobci bylo při schůzce dne 28. 2. 2023 nabízeno nahrazení předkládaného hodnocení kladným hodnocením a finanční odměna výměnou za rezignaci na služební místo představeného, za nespornou, a nemá potřebu ji dále důkazně ověřovat. K uvedeným neprovedeným důkazům je vhodné dodat, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud nutně vycházel z obsahu správního spisu, neboť jeho povinností bylo mj. posoudit, zda skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je se správním spisem v souladu a zda v něm má oporu (ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.).

28. Další žalobcem navrhované důkazní prostředky soud neprovedl z důvodu, že jsou všechny založeny ve správním spise. Tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

29. K námitce žalobní strany soud při jednání ověřil z obsahu soudního spisu řádné doručení vyjádření žalovaného k žalobě žalobci, a to dne 26. 9. 2023 do datové schránky žalobce. Soud při jednání sdělil žalobní straně, že vyjádření žalovaného k žalobě nebylo soudem doručováno zástupci žalobce, neboť plná moc zástupce žalobce k zastupování před soudem byla soudu předložena až dne 6. 11. 2023. Existence plné moci je vůči soudu účinná až od okamžiku, kdy byla soudu účastníkem řízení nebo jeho zástupcem oznámena.

30. Soud v rozsahu žalobních bodů, kterými je dle § 75 odst. 2 s. ř. s., vázán, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

31. Při posouzení důvodnosti žaloby soud vyšel zejména z následujících právních předpisů.

32. Podle ust. § 60 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě ten, kdo představeného na dané služební místo jmenoval, jej z tohoto služebního místa odvolá, pokud služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících nebo dostačujících výsledků.

33. Podle ust. § 168 odst. 4 zákona o státní službě odvolá–li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného, o skončení služebního poměru nebo o přiznání, zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku, lze přezkoumat i služební hodnocení, které bylo podkladem pro vydání rozhodnutí. Pokud odvolací orgán shledá, že služební hodnocení je v rozporu s právními předpisy, po nabytí právní moci rozhodnutí o odvolání se provede nové služební hodnocení; původní služební hodnocení, ke kterému se nepřihlíží, se vyřadí z osobního spisu státního zaměstnance.

34. Podle ust. § 155 odst. 2 zákona o státní službě služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení a) znalostí, b) dovedností a c) výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli.

35. Podle odst. 3 téhož ustanovení služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda státní zaměstnanec dosahoval ve službě a) vynikající výsledky, b) velmi dobré výsledky, c) dobré výsledky, d) dostačující výsledky, nebo e) nevyhovující výsledky.

36. Podrobnosti pak stanoví nařízení vlády č. 36/2019 Sb.

37. V jeho ust. § 1 jsou upravena hodnoticí kritéria. Ten, kdo provádí služební hodnocení státního zaměstnance, (dále jen „hodnotitel“) posuzuje státního zaměstnance v jednotlivých hodnocených oblastech podle § 155 odst. 2 zákona o státní službě (dále jen „hodnocená oblast“) na základě hodnoticích kritérií, jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

38. V ust. § 3 nařízení vlády č. 36/2019 Sb. je upravena klasifikace plnění hodnocených oblastí.

39. Podle odst. 1 odkazovaného ustanovení klasifikace plnění hodnocené oblasti odpovídá aritmetickému průměru klasifikací plnění hodnoticích kritérií, na jejichž základě je státní zaměstnanec v hodnocené oblasti posuzován, zaokrouhlenému matematicky na celé číslo.

40. Podle odst. 2 odkazovaného ustanovení hodnotitel klasifikuje hodnoticí kritérium a) 4 body, je–li plněno vysoko nad rámec nároků na ně kladených, b) 3 body, je–li plněno nad rámec nároků na ně kladených, c) 2 body, je–li plněno v rámci nároků na ně kladených, d) 1 bodem, je–li plněno v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami, nebo e) 0 body, je–li plněno nedostatečně.

41. Podle odst. 3 odkazovaného ustanovení rámcem nároků podle odstavce 2 se rozumí průměrná úroveň plnění hodnoticích kritérií, která je vyžadována na služebním místě.

42. V ust. § 4 a 5 je upraven závěr služebního hodnocení.

43. Podle ust. § 4 nařízení vlády č. 36/2019 Sb. hodnotitel určí závěr služebního hodnocení způsobem stanoveným v příloze č. 2 k tomuto nařízení a vyjádří jej slovně. Hodnotitel uvede v závěru služebního hodnocení doporučení na přiznání, zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku státnímu zaměstnanci nebo na ponechání osobního příplatku v nezměněné výši.

44. Podle ust. § 5 nařízení vlády č. 36/2019 Sb. státní zaměstnanec dosahoval ve státní službě a) vynikajících výsledků, pokud výsledek výpočtu podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení činí alespoň 3,5 bodu, b) velmi dobrých výsledků, pokud výsledek výpočtu podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení činí alespoň 2,5 bodu a méně než 3,5 bodu, c) dobrých výsledků, pokud výsledek výpočtu podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení činí alespoň 1,5 bodu a méně než 2,5 bodu, d) dostačujících výsledků, pokud výsledek výpočtu podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení činí alespoň 0,5 bodu a méně než 1,5 bodu, nebo e) nevyhovujících výsledků, pokud výsledek výpočtu podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení činí méně než 0,5 bodu.

45. Podle čl. 5 odst. 3 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu z 27. 2. 2019, č. 1/2019, kterým se stanoví postup při provádění služebního hodnocení státních zaměstnanců, je slovní klasifikace konkretizovaným slovním popisem úrovně plnění hodnoticího kritéria a vychází z podkladů pro provedení služebního hodnocení, jež jsou přílohou služebního hodnocení nebo na něž je ve slovní klasifikaci odkázáno. Je–li plnění hodnoticího kritéria klasifikováno 2 body, musí být ze slovní klasifikace zřejmé, z jakých důvodů klasifikuje hodnotitel hodnoticí kritérium jako plněné v rámci nároků na ně kladených. Je–li plnění hodnoticího kritéria klasifikováno jinak než 2 body, musí být ze slovní klasifikace zřejmé, v čem konkrétně hodnotitel spatřuje odchylky od průměrné úrovně plnění.

46. O podané žalobě soud uvážil takto.

47. V posuzované věci je klíčový spor o pravdivost služebního hodnocení, neboť právě to bylo podkladem pro vydání prvostupňového a napadeného rozhodnutí.

48. Hodnotitel hodnotil žalobce v jednotlivých oblastech ve smyslu nařízení vlády č. 36/2019 Sb. tak, že v hodnocené oblasti I. Znalosti shledal hodnoticí kritérium plněné v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami (1 bod), v hodnocené oblasti II. Dovednosti shledal hodnocené kritérium plněné v rámci nároků na ně kladených (2 body), a v hodnocené oblasti III. Výkon služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli shledal hodnoticí kritérium plněné v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami (1 bod). Celkově shledal, že žalobce dosahoval ve službě dostačujících výsledků (1,2 bodu).

49. Z důvodové zprávy k zákonu o státní službě a z komentářové literatury se podává, že služební hodnocení je jedním z instrumentů, které mají přispět k profesionalizaci státní služby a vysoké odborné úrovni státních zaměstnanců napříč státní službou. Při hodnocení státního zaměstnance musí být dbáno základních principů, kterými jsou objektivnost, nestrannost, spravedlivost, předvídatelnost a přezkoumatelnost. Hodnotitel musí hodnotit pouze právními a služebními předpisy předepsaná kritéria, pro hodnocení nemohou mít význam osobní sympatie a antipatie ve vztahu hodnotitele a hodnoceného. Hodnotitel musí hodnotit tak, aby mezi státními zaměstnanci nedocházelo k nedůvodným rozdílům, ať již co do výsledku služebního hodnocení, či co do permanence (četnosti) služebních hodnocení atp.

50. Kvůli zajištění přezkoumatelnosti a pro sestavení služebního hodnocení musí hodnotitel disponovat podklady, o které bude hodnocení opírat, za celé hodnocené období; hodnotitel musí vycházet ze zjištěného stavu, který vychází z konkrétních podkladů (nedostatek podkladů pro služební hodnocení, zejména jde–li o vytýkané nedostatky, může být důvodem pro vyhovění námitky proti služebnímu hodnocení, když při nedostatku podkladů může být služební hodnocení shledáno nepřezkoumatelným). Podklady pro služební hodnocení se zařazují do osobního spisu státního zaměstnance (§ 153 odst. 1 zákona o státní službě). Bodové a slovní hodnocení musí být v souladu, musí vycházet z podkladů služebního hodnocení a musí být individualizované (nelze použít obecné formule, které nekonkretizují jednotlivé aspekty hodnocení); nesoulad bodového a slovního hodnocení, resp. obecná floskule v rámci hodnocení činí hodnocení nepřezkoumatelným, resp. nesrozumitelným.

51. Optikou výše uvedeného soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí a stěžejní služební hodnocení žalobce za rok 2022, jenž bylo podkladem pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

52. Nejprve soud zkoumal, zda hodnotitel vycházel ze zjištěného stavu, který je podložen konkrétními podklady, zejména jde–li o vytýkané nedostatky, a zda je bodové a slovní hodnocení v souladu s těmito podklady.

53. Hodnotitel vyšel z těchto podkladů.

54. Příloha č. 1: Vyhodnocení plnění individuálního služebního cíle pro rok 2022: cíl č. 1 Hodnocení plnění koncepce rozvoje ÚP ČR; příloha č. 2: Vyhodnocení plnění individuálního služebního cíle pro rok 2022; cíl č. 3 Interní komunikační koncepce v oblasti zavádění nových forem a změn v postupech zpracování sociálních dávek; příloha č. 3: Vyhodnocení plnění individuálního služebního cíle pro rok 2022: cíl č. 4 Manažerské shrnutí efektivity, dopadů fungování do trhu práce a rozsahu využití nástroje aktivní politiky zaměstnanosti – rekvalifikace ve vazbě na cíle, komponenty 3.3 Modernizace služeb zaměstnanosti a rozvoj trhu práce III. pilíře Národního plánu obnovy; příloha č. 4: Vyhodnocení plnění individuálního služebního cíle pro rok 2022: cíl č. 5 Průběžné vyhodnocení rizik v řízení celorepublikových projektů OPZ Generálním ředitelství ÚP ČR; příloha č. 5: Úkol č. 161/2022 – měsíční zpráva o vývoji činnosti v rámci ÚP za měsíc červenec – hodnocení úkolu z porady vedení MPSV; příloha č. 6: Úkoly GŘ z PV – zhodnocení, kde je pochybení. Opakovaná zadání, termíny a vykopírované části zápisů z porad – hodnocení úkolů z porad vedení MPSV: úkoly č. 210, 218, 219 a 263/2022; příloha č. 7: Zápisy z porad vedení MPSV Č. 28 až 39 a č. 41, včetně číselných údajů a grafického vyjádření ohledně zpožďování vyplácení dávek; příloha č. 8: Písemný záznam „Informovanost zaměstnanců Úřadu práce“ (nezajištění zpracování nových pracovních postupů v oblasti sociálních dávek v souvislosti se změnami zákonů), včetně podkladů; příloha č. 9: Písemný záznam „Komentář k e–mailu MOP“, včetně podkladů; příloha č. 10: Písemný záznam „Sociální dávky po lhůtě“, včetně podkladů; příloha č. 11: Písemný záznam „Statistiky, vyplacené dávky“, včetně podkladů; příloha č. 12: Seznam schůzek s ministrem k řešení problematických oblastí na ÚP ČR v období duben až prosinec 2022; příloha č. 13: Zápis zjednání za účasti ministra ze dne 13. 10. 2022 Opatření k řešení současné situace na ÚP; příloha č. 14: Zápis zjednání za účasti ministra ze dne 12.12. 2022 na téma Čerpání projektů ÚP ČR z prostředků OPZ; příloha č. 15: Přípis veřejného ochránce práv č.j. KVOP–59033/2022 ze dne 21.11. 2022; příloha č. 16: Návrh závěrečné zprávy z Mimořádného šetření na Úřadu práce ČR, č. j. MPSV–2023/12773–122; příloha č. 17: E–mail „Čerpání v projektech ÚP ČR“, včetně dvou příloh; příloha č. 18: Zápisy z jednání Resortní rady pro řízení projektů – problematické čerpání projektů ÚP ČR v období únor až prosinec 2022; příloha č. 19: E–mailová komunikace dokládající opakované nedodržování příkazů ministra, aby veškerá korespondence z GŘ ÚP směrem ke krajským a regionálním pracovištím ÚP byla zasílána v kopii na určené e–mailové adresy vedení MPSV; příloha č. 20: Vývoj situace ve věci nedostatku finančních prostředků na výplatu dávek po prezidentském vetu v listopadu 2022, včetně e–mailové komunikace a mediálních výstupů; příloha č. 21: E–mailová komunikace na téma zajištění personálních kapacit ÚP ČR; příloha č. 22: Zápisy z porad GŘ ÚP s řediteli krajských poboček ÚP ČR v období leden až červen 2022; příloha č. 23: Písemný záznam „Komentář k e–mailu 12. července 2022 ŘO Vymazalové“ – podklady k nezajištění skenerů pro potřeby pracovišť ÚP ČR; příloha č. 24: Nepodepsané podání 18 ředitelů některých krajských poboček a kontaktních pracovišť, ze dne 15. 11. 2022, č. j. MPSV–2022/210009; příloha č. 25: Zápis ze 17. schůze výboru pro sociální politiku PS PČR ze dne 14. září 2022 – bod 1. „Aktuální situace na úřadech práce v ČR“; příloha č. 26: Zápis ze 22. schůze výboru pro sociální politiku PS PČR ze dne 7. prosince 2022 – bod 1. „Informace o aktuální situaci na ÚP“ ; příloha č. 27: Medializace resortu MPSV v návaznosti na situaci na ÚP ČR a v souvislosti se zpožďováním výplaty sociálních dávek v období říjen–prosinec 2022; příloha č. 28: Příloha B. služebního hodnocení státního zaměstnance – představeného za rok 2021 Stanovení individuálních cílů pro další osobní rozvoj státního zaměstnance – představeného v roce 2022; příloha č. 29: Podklad k neposkytnutí odměn v roce 2022; příloha č. 30: Zápisy ze zasedání Krizového štábu MPSV v období únor až duben 2022.

55. Konkrétněji pak lze uvést, že hodnotitel učinil v jednotlivých hodnocených oblastech závěry z následujících podkladů.

56. Pro hodnocenou oblast I. Znalosti a hodnoticí kritérium Znalost právních předpisů, stanovených postupů, nároků a pravidel potřebných pro výkon státní služby vyšel hodnotitel ohledně stanovení pěti cílů z přílohy č. 28, ohledně závěrů o nevyužitelnosti zpracování cílů v praxi z příloh č. 1, 2, 3, 4. Ohledně nevydání cíle č. 3 v formou interního dokumentu vyšel z přílohy č. 8, ohledně nestanovení rizik z příloh č. 14, 16, 17, 18. Ohledně závěru, že cíl č. 2 nemohl v praxi plnit stanovený účel, vyšel z přílohy č. 6.

57. Pro hodnocenou oblast II. Dovednosti a hodnoticí kritérium 1. Komunikační dovednosti hodnotitel shledal nedostatky v písemném projevu na základě přílohy č. 3, nedostatky v ústním projevu na základě příloh č. 7, 13, 22. Pro hodnoticí kritérium 2. Sociální dovednosti hodnotitel shledal, že žalobce ne vždy dostatečně reflektoval na kritiku, na základě příloh č. 6, 12. Pro hodnoticí kritérium 3. Osobní přístup hodnotitel ohledně závěrů o nedostatku iniciativy a nevhodně zvolených postupů vyšel z příloh č. 7, 12, 13, 14, ohledně závěrů o nízké míře osobního nasazení, flexibility, předvídavosti vyšel z příloh č. 15, 25, 26, 27. Pro hodnoticí kritérium 4. Manažerské dovednosti hodnotitel dospěl k závěru o nedostatcích v centrální koordinaci z přílohy č. 22, 30, 8, 9, 24, žalobcovu neschopnost zajistit dostatečnou personální kapacitu dovodil z příloh č. 7, 12, 13, 21.

58. Pro hodnocenou oblast III. Výkon státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli a hodnoticí kritérium 1. Kvalita výkonu státní služby hodnotitel shledal neplnění ve stanovených lhůtách, na požadované odborné úrovni a v souladu se zadáním, a to na základě příloh č. 5, 6. Nedostatečné řešení nedostatku zaměstnanců na krajských pobočkách dovodil z přílohy č.

13. Přetrvávání některých problémů po celé hodnoticí období podepřel přílohou č. 14, 17, 18. Neschopnost řízení nebo provádění více projektů či úkolů zároveň odůvodnil přílohami č. 5, 7, 8, 10, 11, 17, neudělení mimořádné odměny přílohou č.

29. Pro hodnoticí kritérium 2. Množství plněných služebních úkolů a služební tempo hodnotitel vyšel ohledně závěrů o neplnění úkolů řádně a ve stanovených termínech z příloh č. 7, 10, 12, 13, ohledně závěrů o neschopnosti stanovovat priority a nalézat alternativní řešení z přílohy č.

6. Neinformování hodnotitele ani vedení a ředitelů krajských poboček o krizové situaci nedostatku prostředků hodnotitel žalobci vytkl na základě přílohy č.

20. Neupozornění na hrozící problémy u projektů financovaných z Operačního programu Zaměstnanost dovodil z příloh č. 14, 17. Pro hodnoticí kritérium 3. Analýza a řešení problémů hodnotitel dovodil neschopnost jednat předvídavě a předcházet vzniku problémů, například v podobě pozdě vyplácených dávek, z příloh č. 15, 25, 26 a 27. Neschopnost nalézt vhodné řešení hodnotitel odůvodnil přílohami č. 5, 7, 11. Nedostatky při eliminaci rizik a přijetí opatření k zamezení znovuobjevení problému hodnotitel žalobci vytkl na základě příloh č. 14, 16, 17 a 18, nenaplnění cíle č. 5 odpovídajícím způsobem na základě přílohy č.

4. Pro hodnoticí kritérium 4. Organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu státní služby podřízených státních zaměstnanců a organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu práce podřízených zaměstnanců hodnotitel shledal nedostatky při nepředávání veškerých relevantních informací pro zvládnutí uprchlické krize, nezadávání konkrétních úkolů s termíny plnění v první části kontrolovaného období, a to z příloh č. 22, 30. Nutnost účasti ředitelů krajských poboček na poradách v druhé části kontrolovaného období pak podpořil přílohou č.

8. Shledal též nedostatečnou komunikaci žalobce s řediteli poboček na základě č. 8, 9, výhrady měl k zajištění technických podmínek pro předávání podkladů dle přílohy č.

23. Závěr o nezajištění kontroly dodržování příkazu k zajištění informovanosti MPSV ze dne 26. dubna 2022 hodnotitel odůvodnil přílohami č. 6, 19, závěr o nenastavení systému hodnocení výkonnosti zaměstnanců přílohami č. 6, 28.

59. Městský soud v Praze se následně zaměřil na relevanci těchto podkladů a na konzistenci závěrů hodnotitele ve vztahu k těmto podkladům.

60. Na tomto místě soud považuje za vhodné upozornit, že pravdivost a věrohodnost shromážděných podkladů posuzoval optikou vznesených žalobních námitek, přičemž žalobce v žalobních námitkách hojně odkazoval na své odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a de facto jej činil součástí žaloby. Soud se ovšem nemůže zabývat námitkami, které žalobce uplatnil v odvolání podaném proti prvostupňovému rozhodnutí, byť na ně v žalobě odkazoval. Je třeba, aby žalobce tvrzené důvody nezákonnosti v žalobě explicitně uvedl. To je zákonnou náležitostí žaloby a jen tímto způsobem mohou být vymezeny hranice soudního přezkumu. Podané odvolání směřovalo proti služebnímu hodnocení a proti prvostupňovému rozhodnutí služebního orgánu, zatímco žaloba naproti tomu napadá rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce. Tvrzené důvody nezákonnosti je proto třeba v žalobě výslovně uvést, nepostačí pouze odkázat na odvolací námitky dosud vznesené a učinit je „součástí žaloby“. (Srovnej např.: rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, tehdy jakožto soudu správního, č.j. 7 A 147/1999–35 ze dne 27. 12. 2001). Pokud žalobce konkrétní námitky zpochybňující obsah shromážděných podkladů v žalobě výslovně neuvedl, nemá soud důvodu o jejich pravdivosti pochybovat, když navíc z obsahu správního spisu předloženého žalovaným sám žádnou indicii, která by snad svědčila o jejich nepravdivosti, neshledal. Soud tedy považuje podklady shromážděné hodnotitelem za pravdivé a věrohodné.

61. Podle přesvědčení městského soudu hodnotitel při služebním hodnocení vycházel ze shromážděných podkladů, a jejich obsah správně posoudil jako poskytující pravdivý obraz pro závěry služebního hodnocení. Mezi podklady soud neshledal žádný rozpor a považuje za správný postup hodnotitele, pokud je vzal za relevantní podklad pro hodnocení.

62. Pouze zcela stručně a pro rámcové a ilustrativní vykreslení soud konstatuje, že má za řádně zjištěné a podložené například nesplnění či včasné nesplnění všech dílčích úkolů plánovaných v Koncepci rozvoje Úřadu práce z roku 2020, nesplnění úkolu z porady vedení č. 219/2022 týkajícího se návrhu pro rozdělování odměn v druhém pololetí 2022 s ohledem na digitalizaci, soud se ztotožňuje též se závěry hodnotitele o absenci časového harmonogramu plnění cílů či přílišné nekonkrétnosti některých navržených kroků v rámci plnění cílů. Podloženy jsou rovněž závěry o tom, že žalobce na poradě nereagoval na některé výzvy či otázky při projednávání úkolů č. 218/2022, č. 219/2022. Ze zápisů z porad rovněž vyplývá, že k některým krokům, které měly řešit krizovou situaci v oblasti spadající pod Úřad práce, žalobce přistoupil až na návrh hodnotitele či po urgencích. Soud přisvědčuje hodnotiteli, že v tomto lze spatřovat nedostatečnou míru iniciativy a aktivity žalobce. Soud rovněž z příloh ověřil, že Úřadu práce se zjevně nedařilo náležitě čerpat prostředky z Operačního programu Zaměstnanost. Taktéž lze v přílohách shledat oporu pro vytýkané nedostatky v koordinaci krizového řízení spočívající zejména v nedostatečné komunikaci s řediteli poboček či nedostatky v práci s daty a výstupy z agendových systémů. Objektivní okolností je také prokazatelné zpožďování výplaty sociálních dávek ve druhém pololetí roku 2022.

63. Lze uzavřít, že z jednotlivých příloh soud shodně s hodnotitelem dovodil, že žalobce splňoval požadavky na všechny tři hodnocené oblasti v rámci nároků na dané oblasti kladených, s občasnými výhradami v požadavcích na znalosti a na výkon služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli. Nároky na žalobce a výhrady vůči němu jsou ve služebním hodnocení zcela konkrétně formulovány a soud ověřil, že mají spolehlivý obraz ve shromážděných pokladech. Jedná se přitom o nároky, které soud považuje za důvodně kladené na žalobce v daném služebním místě představeného vzhledem k okolnostem panujícím v hodnoceném období, a o výhrady sice občasné, ale svou povahou zásadní, způsobilé ovlivnit celé služební hodnocení. Soud dále posuzoval, zda jsou podklady, z nichž hodnotitel vycházel, způsobilé vypovídat o celém hodnoceném období, a shledal, že je tomu tak. Lze to dovodit například z příloh č. 14, 17, 18 (týká se problematiky nedočerpání finančních prostředků z operačního programu u projektů Úřadu práce), z příloh č. 6, 19 (týká se otázky informovanosti mezi ministerstvem a Úřadem práce), z přílohy č. 22 (týká se porad žalobce s řediteli krajských poboček Úřadu práce), z přílohy č. 30 (týká se řešení krizové situace v souvislosti se začátkem uprchlické krize). Hodnocení tak soud považuje za komplexní, neboť z příloh je patrné, že hodnotí významné okolnosti v celém hodnoceném období.

64. Městský soud v Praze shrnuje, že pro řádné posouzení věci bylo ohledně skutkového stavu nezbytné zjistit, zda je na místě podřadit zjištěné skutečnosti pod hodnoticí kritérium plnění v rámci nároků na ně kladených, případně (což platí pro hodnocenou oblast I a III) s občasnými výhradami. Vzhledem ke konkrétním okolnostem případu v projednávané věci šlo o závěr, zda žalobce vykonává službu, plní své služební úkoly a další povinnosti (jemu stanovené cíle), chová se a jedná na průměrné úrovni, která je vyžadována pro služební místo představeného, a zda v hodnocení vytčené výhrady jsou občasné a zároveň svým charakterem nikoli bezvýznamné. K tomu soud uvádí, že hodnotitel učinil v tomto směru zcela dostačující zjištění, která v služebním hodnocení detailně odůvodnil. Dospěl k závěru, že většinu úkolů plněných žalobcem lze považovat za plněné na průměrné úrovni, výhrady měl zejména k realizaci náročných a komplexních úkolů. Svá zjištění pak řádně doložil listinnými podklady.

65. Pokud jde o námitky bezprostředně směřující proti závěrům vyjádřeným ve služebním hodnocení žalobce za rok 2022, soud zdůrazňuje, že správní uvážení, tj. hodnocení rozhodných skutečností rozhodujícím správním orgánem, nebylo v daném případě soudem shledáno v rozporu s obsahem spisového materiálu a odlišný náhled účastníka řízení na způsob hodnocení rozhodujících skutečností správním orgánem není sám o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí. Soud tedy uzavírá, že se s hodnocením hodnotitele ztotožňuje a považuje jej za náležitě odůvodněné.

66. Následně soud zkoumal, jak na služební hodnocení reflektoval žalovaný v napadeném rozhodnutí.

67. Soud přitom zdůrazňuje, že není oprávněn při přezkumné činnosti nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci, jímž nepochybně služební hodnocení státního zaměstnance je, a zaměnit správní uvážení uvážením soudním. Soud musí naopak posoudit, zda se správní orgány v napadeném rozhodnutí, resp. ve služebním hodnocení, dostatečně vypořádaly se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistily skutkový stav řádným procesním postupem, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, nemůže soud z týchž skutečností vyvozovat jiné nebo přímo opačné závěry (srovnej s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 11 Ad 18/2021–41, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2023 č.j. 2 Ads 131/2022–27).

68. Městský soud má za to, že žalovaný se nespokojil s tím, že by se se služebním hodnocením bez dalšího ztotožnil, jak namítá žalobce. Žalovaný naopak řádně zohlednil hodnoticí kritéria, která zákonodárce vložil do právních předpisů, a individualizovaně hodnotil, do jaké míry je žalobce naplňuje. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zjevné, že žalovaný posuzoval zjištěné skutečnosti nejen jednotlivě, ale i ve vzájemném souladu, a detailně a takřka vyčerpávajícím způsobem vylíčil (viz str. 7 až 21 napadeného rozhodnutí), kterým skutečnostem přikládá váhu a z jakého konkrétního důvodu. Žalovaný se zabýval okolnostmi, které jsou pro danou věc podstatné, a přičemž neposuzoval izolovaně pouze žalobcovy znalosti, dovednosti a celkově jeho výkon státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti, ale zohlednil též okolnosti vnější a na žalobci nezávislé, jakou je například mimořádnost situace na Úřadu práce v hodnoceném období daná mimo jiné uprchlickou krizí. Úvaha žalovaného se soudu jeví zcela racionální, konkrétní a podložená relevantními podklady a soud je přesvědčen, že poskytuje věrohodný a ucelený obraz o výkonu státní služby žalobcem. Městský soud má tedy s přihlédnutím k uvedenému za to, že žalovaný předmětné služební hodnocení náležitě interpretoval, posoudil jeho pravdivost, věcnou správnost, komplexnost, přezkoumatelnost i všechny ostatní relevantní otázky.

69. Po tomto obecně odůvodněném posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí soud přistoupil k uvážení o důvodnosti jednotlivých žalobních námitek.

70. Žalobce namítá, že žalovaný převzal argumentaci služebního orgánu, aniž by se řádně zabýval odvolacími námitkami. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem vyplývá, že žalovaný služební hodnocení sám detailně zhodnotil a ke všem odvolacím námitkám se v napadeném rozhodnutí pečlivě vyjádřil. Z jeho postupu lze shledat, že se zabýval všemi relevantními okolnostmi, případě vysvětlil, proč tu kterou okolnost za relevantní nepovažoval. Jak soud již zmínil, žalovaný předestřel svá zjištění zejména na str. 7 až 21 napadeného rozhodnutí, kde podrobně a v jednotlivostech objasnil, že posuzované služební hodnocení má ve všech jeho částech, respektive z hlediska všech hodnocených oblastí, za podložené konkrétními doklady a věcně správné. Žalovaný přitom vycházel i podkladů poskytnutých žalobcem, které se týkaly hodnoceného období. Není tedy pravdou, že by žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze převzal závěry služebního orgánu, jak žalobce namítá. Soud doplňuje, že se s odůvodněním žalovaného ztotožňuje, a proto na něj v podrobnostech odkazuje.

71. Žalobce dále namítá, že prvostupňové rozhodnutí vychází z nesprávného hodnocení a není podloženo dostatečnými podklady. Soud k tomu uvádí, že služební orgán v posuzované věci zjistil skutkový stav v dostačující míře, vycházel při tom z podkladů, které měl k dispozici. Své úvahy a závěry služební orgán formuloval na str. 6 až 18 prvostupňového rozhodnutí, vyjádřil se přitom zcela konkrétně a podrobně k jednotlivým hodnoceným oblastem, vyzdvihl mimo jiné, že nároky nebyly na žalobce kladeny v jeden okamžik, ale kontinuálně tak, jak to vyžadoval vývoj událostí ve společnosti, které přinášely potřebu operativní a účelné reakce Úřadu práce. Soud na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí odkazuje, neboť se s ním ztotožňuje. Samotná skutečnost, že žalobce s názorem služebního orgánu nesouhlasí a představuje si jiný výsledek hodnocení, nedokládá nedostatečnost odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.

72. Žalobce dále namítá, že služebním hodnocením nebyl hodnocen za celé hodnocené období. Ani této námitce soud nemůže přisvědčit. Jak již soud uvedl výše, podklady, z nichž hodnotitel vycházel, jsou způsobilé vypovídat o celém hodnoceném období. V této souvislosti soud odkazuje na přílohy č. 14, 17, 18 (ohledně problematiky nedočerpání finančních prostředků z operačního programu u projektů Úřadu práce), přílohy č. 6, 19 (ohledně otázky informovanosti mezi ministerstvem a Úřadem práce), přílohu č. 22 (ohledně porad žalobce s řediteli krajských poboček Úřadu práce), přílohu č. 30 (týká se řešení krizové situace v souvislosti se začátkem uprchlické krize). Soud konstatuje, že hodnocení je zaměřeno převážně na druhé pololetí roku 2022, což je odůvodněno tím, že žalobci byly právě v druhém pololetí roku 2022 zadány stěžejní úkoly s ohledem na specifickou situaci na Úřadu práce v daném roce. Neznamená to ovšem, že by bylo hodnoceno výlučně období druhého pololetí roku 2022.

73. Žalobce dále namítá, že úkoly, jejichž řádné nesplnění mu bylo v služebním hodnocení vytčeno, nebylo reálné splnit v termínech, které byly pro splnění stanoveny. Soud přisvědčuje žalobci, že časové rámce stanovené zejména pro splnění tzv. pěti individuálních služebních cílů nejsou nijak velkorysé. Nicméně po seznámení se se skutkovou situací má soud za to, že zvolení takto krátkých termínů je s nejvyšší pravděpodobností důsledkem stavu, který se na Úřadu práce postupně rozvíjel již v průběhu roku 2022, gradoval a nebyl průběžně vhodně řešen. Stanovení krátkých termínů k urychlenému řešení bylo vyvoláno potřebou urgentně reagovat na kritickou situaci, která se ovšem neudála náhle a nečekaně v srpnu 2022, ale vznikla jako důsledek dílčích situací kumulujících se postupně nejméně od února 2022. Délku termínů má proto soud za obhajitelnou. Nadto soud poznamenává, že žalobce se mohl případně proti délce termínů ohradit, z obsahu správního spisu však soud nezjistil, že by tak učinil. Námitka tedy nemůže být relevantní.

74. Žalobce dále namítá, že od září 2022 mu byl odebrán faktický vliv na fungování Úřadu práce a bylo mu fakticky znemožněno vykonávat řádně svou funkci, přesto byl hodnocen právě za uvedené období. Žalobcův názor ovšem podle přesvědčení soudu není podložen podklady založenými ve správním spisu ani listinami předloženými žalobcem k odvolání. Ze spisové dokumentace, kam soud řadí i listiny předložené žalobcem k odvolání, vyplývá naopak spíše to, že ministerstvo zvýšilo svoji podpůrnou činnost a převzalo iniciativu nad řešením některých konkrétních problémů v měsíci září 2022 (a v měsících následujících) z důvodu, že vyhodnotilo situaci na Úřadu práce jako nedostatečně manažersky zvládnutou. Soud pak zdůrazňuje, že žalobce nebyl hodnocen izolovaně a výlučně za konkrétní výstupy, navržená řešení či přijaté kroky, k nimž docházelo od září 2022, ale byl hodnocen komplexně za celé hodnocené období roku 2022.

75. Žalobce dále namítá, že žalovaný dostatečně nezohlednil dosavadní žalobcovu praxi a dosavadní příkladné a bezvadné hodnocení v jednotlivých oblastech. Ani tento předestřený názor z napadeného rozhodnutí nevyplývá. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz str. 5), žalovaný si byl předchozí žalobcovy praxe a předchozího kladného hodnocení dobře vědom, měl za to, že tyto skutečnosti kladou vyšší nároky na podklady pro provedení služebního hodnocení. Městský soud shledal, že žalovaný veškeré okolnosti, které hodnotil „v rámci nároků na ně kladených“, případně „v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami“, podrobně a konkrétně odůvodnil a podložil konkrétními doklady. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, v čem konkrétně žalovaný spatřuje průměrnou úroveň v jednotlivých oblastech a v čem spočívají jeho občasné výhrady, a to pro období roku 2022. Skutečnost, že v předchozím období roku 2021 byl žalobce hodnocen odlišně, nemůže mít vliv na hodnocení provedené za rok 2022, neboť, jak sám žalobce opakovaně v žalobě vyzdvihuje, celospolečenská situace a v důsledku toho i situace na Úřadu práce byla v hodnoceném období roku 2022 zcela rozdílná. K služebnímu hodnocení za rok 2021soud doplňuje, že toto bylo vyhotoveno bez uvedení konkrétních podkladů, z nichž tehdy hodnotitel vycházel, tudíž jsou jeho závěry jen stěží precizně měřitelné se závěry služebního hodnocení za rok 2022.

76. Žalobce dále namítá, že v rámci jednotlivých hodnocených oblastí nebyla ve skutečnosti hodnocena právě ta zákonná kritéria, která být hodnocena měla. Soud se s žalobní námitkou neztotožňuje. Dle přesvědčení soudu je třeba k jednotlivým hodnoticím kritériím při hodnocení přistupovat jako k vodítkům pro posouzení celkového výkonu služby a jeho jednotlivých projevů, přičemž výkon služby je souhrnem činností, které mohou mít dle okolností rozmanitou podobu. Hodnotí–li například hodnotitel znalosti příslušných předpisů, postupů atp., nelze tento úkol vykládat tak, že by snad hodnotitel měl znalosti hodnoceného zaměstnance přímo testovat. Postačí, pokud hodnotitel zjistí, že kvalita výstupu hodnoceného úkolu určitým způsobem vypovídá o znalostech hodnoceného zaměstnance. Takto hodnotitel postupoval. Podobně pro zhodnocení tzv. „soft skills“, například komunikačních dovedností, lze posoudit konkrétní situaci, která nastala v důsledku určité komunikace předcházející této situaci, zjištěné například ze zápisu z porady vedení (příloha č. 7), pro zhodnocení sociálních dovedností není vadou posoudit například obsah schůzek hodnotitele a dalších osob s žalobcem (příloha č. 12) atp. Soud tedy neshledal, že by závěry hodnotitele pro dané hodnocené oblasti nevycházely z relevantních podkladů.

77. Žalobce dále namítá, že v některých oblastech nebyl k služebnímu hodnocení doložen dostatek podkladů; výslovně zmiňuje právě hodnocení komunikačních dovedností a sociálních dovedností. Městský soud je přesvědčen, že po žalovaném nelze požadovat, aby v rámci posouzení služebního hodnocení shromáždil veškeré podklady vypovídající o všech aspektech hodnocených oblastí v hodnoceném období. Žalovaný nemůže být reálně schopen pojmout a překontrolovat veškerou roční činnost žalobce při výkonu služby. Dle názoru soudu postačí, demonstruje–li žalovaný své závěry o tom, že žalobce vykonával službu v rámci nároků kladených na jednotlivé hodnocené oblasti, tj. průměrně, alespoň příkladmo shromážděnými poklady. Dále je pak třeba, aby se žalovaný detailněji zaměřil na prokázání vytčených nedostatků. Právě takto žalovaný postupoval.

78. Žalobce dále namítá, že údajné nedostatky v komunikačních dovednostech mu nebyly nikdy sděleny, rovněž namítá, že hodnotitel nejprve nepřistoupil k mírnějšímu opatření jako je výtka, kárné opatření či snížení platu. K tomu soud nejprve připomíná, že žalobce byl v oblasti dovedností (tj. i komunikačních dovedností) hodnocen „v rámci stanovených nároků“, tj. průměrně; kdy bylo shledáno, že žalobce „neprokázal nadstandardní nebo vysoce nadstandardní plnění kritéria“. V hodnocení tedy nebyly zohledněny občasné nedostatky. Obecně pak soud uvádí, že není povinností hodnotitele, ani žalovaného, s hodnoceným zaměstnancem průběžně a v předstihu rozebírat jednotlivé nedostatky. Je zcela na hodnotiteli, jakou možnost vytčení určitých nedostatků zvolí. Lze vytknout jednotlivé nedostatky například formou výtky, anebo lze vytknout vícero nedostatků formou komplexního služebního hodnocení. Žalobcem zmíněné nástroje pak nemají zákonem danou hierarchii a nemají ani shodný účel, nesledují shodné cíle. Proto hodnotiteli, respektive příslušným subjektům, nelze přičítat k tíži, pokud jiné nástroje vůči žalobci nevyužili. Tato skutečnost nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

79. Žalobce dále namítá neúplnost a neobjektivnost služebního hodnocení, jako příklad uvádí, že žalovaný primárně hodnotil spolupráci mezi hodnotitelem a žalobcem, a ne mezi žalobcem a zaměstnanci Úřadu práce či klienty. Soud ověřil, že skutečnosti, které byly v hodnocení zohledněny, jsou precizně podloženy jednotlivými doklady, mají v nich oporu a jsou popsány v souladu s nimi. Příklad namítaný žalobcem (zmíněný žalovaným na str. 12 napadeného rozhodnutí) soud nepovažuje za trefný pro poukázání na údajnou neúplnost a neobjektivnost hodnocení. Je zjevné, že žalobce pominul, že žalovaný žalobcovy sociální dovednosti hodnotil „v rámci nároků na něj kladených“. Dle názoru soudu tak žalovaný neměl povinnost pojmout do svého hodnocení množství nejrůznějších situací, v nichž žalobce prokázal své sociální dovednosti. Žalovaný postupoval v souladu s principy hodnocení, zaměřil–li se jen na určité relevantní situace. Nevyloučil přitom, že existují i jiné okolnosti, které však nevyvracejí závěr o hodnocení žalobce „v rámci nároků na něj kladených“.

80. Žalobce dále namítá, že žalovaný nesprávně hodnotil jen údajné nedostatky, a nehodnotil veškeré okolnosti v průběhu hodnoceného období, jinými slovy, hodnotil pouze vybrané situace a nehodnotil žalobce v souhrnu. Nezohlednil například celkový počet plněných služebních úkolů a termíny, ale vybral jen účelové úkoly. K tomu soud odkazuje na výše uvedené. Jsou–li státnímu zaměstnanci vytčeny „občasné nedostatky“, je třeba, aby bylo hodnocení zaměřeno na konkrétní zjištěné nedostatky, a aby tyto byly náležitě specifikovány a řádně podloženy. Není nutné, a ostatně bylo by i pro svou rozsáhlost obtížně proveditelné, aby hodnocení zahrnovalo veškeré služební úkony státního zaměstnance plněné v průběhu jednoho kalendářního roku. V případě žalobce byly občasné výhrady kumulovány především do období posledních čtyř měsíců hodnoceného ročního období, kdy na základě obsahu správního spisu soud shodně s žalovaným shledává vyvrcholení problematické situace na Úřadu práce. Ač byla krizová situace ovlivněna vnějšími a na žalobci nezávislými mimořádnými událostmi, jako je uprchlická krize spojená s válkou na Ukrajině, bylo na žalobci, aby vzniklý stav reflektoval. Hodnotitel, potažmo žalovaný, proto logicky zaměřili své hodnocení právě na předmětné období závěru roku 2022, neboť úkoly v něm činěné považovali za prioritní a významné. Postup žalovaného je tedy odůvodněný a soud v něm nespatřuje svévoli, jak žalobce naznačuje.

81. Žalobce dále namítá, že hodnocení je bez kontextu neočekávané mezinárodní a celorepublikové situace (ukrajinská krize, energetická krize, inflace), která Úřad práce v roce 2022 mimořádně zatížila. Žalobní námitka ovšem nemá oporu ve správním spisu. Již ze samotného služebního hodnocení vyplývá, že bylo činěno s ohledem na podmínky změněné v důsledku uprchlické krize a potřeby digitální transformace Úřadu práce, s vědomím, že na žalobce jako vedoucího služebního úřadu byly kladeny mnohem vyšší nároky než v předchozím hodnoceném období. Uvedené bylo zohledněno i u jednotlivých kritérií. Rovněž napadené rozhodnutí obsahuje na několika místech formulace, z nichž lze spolehlivě dovodit, že žalovaný mimořádnou situaci na Úřadu práce reflektoval, přičemž ji spojoval zejména s krizí související s válkou na Ukrajině. Městský soud má za to, že žalovaný příchod mimořádných situací zohlednil jako neutrální skutečnost, nekladl ji žalobci k tíži, ovšem ani ji nepovažoval za okolnost, která by měla hodnocení žalobce zmírnit. Žalovaný hodnotil zkrátka to, jak se žalobce s vzniklými zátěžovými situacemi průběžně vypořádával. Soud si je vědom, že žalobce vedl Úřad práce od konce roku 2020 v obzvlášť náročném období tří rozsáhlých a vleklých krizí, spojených s COVIDEM–19, energetickou krizí a válkou na Ukrajině. Soud je ovšem přesvědčen, že ač žalobce tyto negativní události nezapříčinil, není důvodu omlouvat jimi občasné nedostatky shledané ve výkonu jeho služby zejména v závěru roku 2022.

82. Žalobce dále namítá, že mu ministerstvo v rozhodné době poskytlo nízkou podporu, například nezabezpečilo řádné zavedení digitalizace, pokoušelo se snížit stav zaměstnanců a jejich platy, nedostatečně žalobce informovalo o chystaných legislativních změnách atp. Není ovšem úkolem soudu ověřovat, nakolik byly jednotlivé kroky ministerstva vhodné či efektivní. Takovým hodnocením by soud nepřípustně zasahoval do prostoru vymezeného výkonné moci. Soud je oprávněn posoudit pouze to, zda ohledně žalobcem předestřených kroků realizovaných ze strany ministerstva existují konkrétní okolnosti svědčící o jejich účelovosti či o šikanózním postupu vůči žalobci, za účelem ovlivnění jeho služebního hodnocení. Takové důvody v postupu žalovaného soud nespatřuje. K tomu soud upřesňuje, že dle žalobce ministerstvo záměrně vytvářelo podmínky znemožňující žalobci kvalitně pracovat, přičemž tímto záměrem bylo uškodit žalobci v budoucím hodnocení. Svoji námitku žalobce v podané žalobě demonstroval na několika příkladech. V prvním příkladu dle žaloby ministerstvo vyzvalo žalobce k předložení určitých dat, kterými disponovaly pobočky Úřadu práce, zároveň však žalobci zakázalo tato dala po pobočkách požadovat. Žalobce ovšem sám připouští, že důvodem pro zmíněný zákaz bylo zohlednění kritické zátěže zaměstnanců poboček v rozhodné době. Nešlo tedy o zákaz účelově namířený proti žalobci. V druhém příkladu dle žaloby ministerstvo připravilo účelovou systemizaci služebních míst k 1. 7. 2022, která snížila počet služebních míst a tím ještě více paralyzovala chod jednotlivých poboček. Městský soud ovšem konstatuje, že předmětná systemizace snížila počet služebních míst o 17, z původního počtu 12149 na 12132, z toho několik služebních míst bylo v rozhodné době fakticky neobsazených. Aniž by soud jakkoli mínil bagatelizovat důležitost jednotlivých zaměstnanců a jejich přínos pro Úřad práce, má za to, že snížení služebních míst v takto nízkém objemu je ve výsledku marginální, a neposkytuje indicii o údajné snaze ztížit žalobci práci a připravit mu negativní hodnocení. Soud se tedy nedomnívá, že primárním důvodem žalobcem namítaných kroků realizovaných ministerstvem by měla být snaha znemožnit žalobci řádný výkon jeho služby, jak žalobce naznačuje. Žalobce v rámci vznesené námitky účelové systemizace upozorňuje také na převedení zkušených metodiků z Generálního ředitelství Úřadu práce na ministerstvo, neuvádí však, že by se jednalo o účelový krok směřující proti žalobci, a z odůvodnění systemizace ani z podkladů založených ve správním spisu (zde soud přezkoumal mimo jiné přílohu č. 33 žalobcova odvolání) soud takový závěr nedovodil. Ani k této okolnosti proto soud při posuzování obsahu služebního hodnocení nepřihlédl.

83. Žalobce dále namítá, že množství zadaných úkolů v rozhodné době značně převyšovalo zátěž kladenou na ostatní vedoucí služebních úřadů v rezortu ministerstva. Soud si je mimořádnosti situace na Úřadu práce v průběhu hodnoceného období vědom, jedná se o obecně známou a též hojně medializovanou skutečnost. Soud však opakuje, že této skutečnosti si byl vědom i hodnotitel a žalovaný a přihlédli k ní, jak vyplývá z obsahu služebního hodnocení a z odůvodnění napadeného rozhodnutí. To, že na jiných úřadech v rezortu ministerstva byla situace v dané době odlišná, nemohlo být zohledněno pro zhodnocení konkrétních znalostí, dovedností a schopností žalobce a výkonu jeho služby.

84. Žalobce dále namítá, že žalovaný nehodnotil důkazy přiložené k podanému odvolání, z těch přitom vyplývá, že důvod pro odvolání žalobce ze služebního místa představeného byl ve skutečnosti politický. Městský soud na tomto místě shrnuje, že žalobce přiložil k odvolání následující přílohy. Příloha č. 1: Žádost o zaslání zápisu z 23. porady vedení, příloha č. 2: Služební hodnocení žalobce pro rok 2021, příloha č. 3: E–mailová komunikace ze dne 28. 1. 2022 týkající se zveřejňování tel. kontaktů na ředitele poboček, příloha č. 4: E–mailová komunikace ze dne 19. 8. 2022 o postupu Úřadu práce při vyřizování žádosti o rodičovský příspěvek, příloha č. 5: E–mailová komunikace od 4. 10 do 13. 10. 2022 týkající se systemizovaných služebních míst k převedení, příloha č. 6: E–mailová komunikace od 6. 1. do 10. 1. 2022 s Vyjádřením k platovým podmínkám za Úřad práce ČR, příloha č. 7: E–mailová komunikace z 16. 12. 2022 týkající se návrhu na zvýšení finančního ohodnocení zaměstnanců, příloha č. 8: E–mailová komunikace od 11. 3. do 1. 4. 2022, včetně Strategických příloh, týkající se úvahy o zvýšení systemizovaných míst a zvýšení finančního ohodnocení na Úřadu práce, příloha č. 9: E–mailová komunikace z 3. 1. 2022 týkající se kompetence o rozhodování o finančních prostředcích pro IT, příloha č. 10: E–mailová komunikace z roku 2022 založená do správního spisu na CD nosiči, celkem 42 příloh, týkající se procesu školení o pracovních postupech zaměstnanců, příloha č. 11: Dokumentace týkající se informování krajských poboček o Operačním programu zaměstnanost založená do správního spisu na CD nosiči, celkem 13 příloh, příloha č. 12: Dokumentace týkající se humanitárních dávek založená do správního spisu na CD nosiči, celkem 32 příloh, příloha č. 13: Dopisy ze dne 7. 10. 2022 a 26. 1. 2023 týkající se personálního zajištění fungování Úřadu práce, příloha č. 14: Dokumentace týkající se Krajských asistenčních center pomoci Ukrajině založená do správního spisu na CD nosiči, celkem 26 příloh, příloha č. 15: Dokumentace týkající se porad Krajských poboček založená do správního spisu na CD nosiči, celkem 43 příloh, příloha č. 16: E–mailová komunikace od 5. 10. 2022 do 14. 2. 2023 týkající se personálních vztahů na Úřadu práce a na ministerstvu a úvah o platovém zařazení zaměstnanců Úřadu práce, příloha č. 17: E–mailová komunikace ze 7. 9. 2022 týkající se žádostí o dávky po lhůtách, příloha č. 18: E–mailová komunikace a dopis ze dne 13. 7. 2022 týkající se možnosti úspor v oblasti platů a počtu zaměstnanců, příloha č. 19: Prezentace ministerstva z 24. schůze Výboru pro sociální politiku, týkající se navýšení agendy úřadu práce, příloha č. 20: E–mailová komunikace od 23. 9. do 21. 11. 2023 týkající se rozpočtu na čerpání dávek, příloha č. 21: článek z webových stránek CNN Prima News ze dne 22. 2. 2023, příloha č. 22: E–mailová komunikace od 12. 12. 2022 do 7. 2. 2023 týkající se žádosti o zpřístupnění dat a dokument nazvaný Statistiky a sestavy – nepojistné sociální dávky (NSD), příloha č. 23: Dokumentace týkající se monitoringu žádostí a metodicko–sjednocující činnosti odboru zaměstnanosti a NSD založená do správního spisu na CD nosiči, celkem 26 příloh, Prezentace nazvaná Průzkum spokojenosti zaměstnanců Úřadu práce – Říjen 2022, příloha č. 24: Dokumentace týkající se projektu Barometr – Měření zákaznické spokojenosti, příloha č. 25: E–mailová komunikace z 28. 4. 2022 týkající se komunikace Generálního ředitelství, zaměstnanců Úřadu práce a ministerstva, příloha č. 26: Zpráva o realizaci monitoringu trhu práce, mapování predikce trendů zaměstnanosti a potřeb zaměstnavatelů, 2. pololetí 2022, příloha č. 27: Prezentace nazvaná Proces měření a zlepšování klientské spokojenosti ÚP příloha č. 28: Děkovný dopis předsedy European Network of Public Employement Services ze dne 10. 1. 2023, příloha č. 29: Pochvalná a děkovná e–mailová korespondence shromážděná od 6. 3. 2022 do 14. 2. 2023, příloha č. 30: Průběžná zpráva o stavu ÚP ČR z 25. 10. 2021, příloha č. 31: E–mailová komunikace ze dne 7. 6. 2022 týkající se návrhu změny systemizace, příloha č. 32: Dopis ze dne 31. 5. 2022 týkající se návrhu na změnu systemizace, příloha č. 33: E–mailová komunikace od 16. 5. do 17. 5. 2022 týkající se návrhu na změnu systemizace, příloha č. 34: Závěrečná zpráva z prošetření anonymních stížností směřujících proti státním zaměstnancům Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci, včetně osmnácti příloh založených ve správním spisu na CD nosiči, příloha č. 35: Konečná zpráva k prošetření anonymních stížností směřujících proti státním zaměstnancům Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci, včetně padesáti čtyř příloh založených ve správním spisu na CD nosiči, příloha č. 36: Dopis ze dne 4. 12. 2019 týkající se prošetření stížností zaměstnanců Úřadu práce, příloha č. 37: E–mailová komunikace od 4. 5. do 18. 11. 2022 týkající se prošetření stížností zaměstnanců Úřadu práce, příloha č. 38: Dopis ze dne 12. 9. 2022 adresovaný předsedovi Výboru pro sociální politiku, příloha č. 39: E–mail ze dne 8. 12. 2022 nazvaný Oficiální vyjádření generálního ředitele Úřadu práce ČR V. N., příloha č. 40: E–mail ze dne 1. 2. 2023 s přiloženým vyjádřením GŘ ÚP k doplnění návrhu Závěrečné zprávy z mimořádného šetření na Úřadu práce, příloha č. 41: Podnět k zahájení kárného řízení, příloha č. 42: Dopis ze dne 1. 2. 2023 s přiloženým Znaleckým posudkem z oboru kriminalistika – technická expertiza písemností a expertiza ručního písma, Zápisem z šetření Pověřence pro ochranu osobních údajů ze dne 13. 9. 2022 a Zápisem o provedené vnitřní kontrole u krajské pobočky v Liberci, příloha č. 43: Vyjádření ze dne 6. 10. 2022 ve věci rekonstrukce a nástavby objektu v Praze 9, Českolipská 421/1, příloha č. 44: Dopis ze dne 18. 10. 2022 týkající se výtky drobných nedostatků ve službě, příloha č. 45: Dopis ze dne 3. 2. 2023 týkající se služebního hodnocení PhDr. K. S., MBA, příloha č. 46: Dokumentace týkající se spolupráce žalobce s hodnotitelem, kde žalobce byl garantem úkolů, založená do správního spisu na CD nosiči, celkem 68 příloh.

85. Námitka ovšem není opodstatněná, neboť napadené rozhodnutí dostatečně žalobcem předložené důkazy zohledňuje a dostačujícím způsobem je vypořádává. Městský soud připomíná, že úkolem správního orgánu není okomentovat každý jednotlivý důkaz a vyvrátit každý jednotlivý argument, který byl odvolatelem vymezen na podporu jeho odvolacích námitek, pokud odůvodnění napadeného rozhodnutí reaguje na obsah a smysl uplatněné argumentace a předložené důkazy a představí takovou argumentaci, která z hlediska pravidel logického usuzování obhájí správnost výroku přezkoumávaného rozhodnutí. Podle názoru soudu napadené rozhodnutí tyto požadavky splňuje, neboť svůj závěr o tom, že žalobce je v jednotlivých oblastech důvodně hodnocen „v rámci nároků na ně kladených“ a „v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami“ žalovaný v napadeném rozhodnutí přesvědčivě obhájil. K žalobcem předloženým důkazům žalovaný uvedl, že je nepovažuje za způsobilé rozporovat závěry hodnotitele a jím doložené podklady, ze kterých tyto závěry vyplývají. Předložené důkazy žalovaný hodnotil též jednotlivě (str. 10, 11 a 12, 13, 16, 17, 18, 19, 20 napadeného rozhodnutí), lze shrnout, že na jejich základě neshledal, že by v případě žalobce výkon služby jakkoli vybočoval z rámce nároků kladených na jednotlivé hodnocené oblasti. To, že žalovaný neučinil z žalobcem předložených důkazů závěry, které jim žalobce přisuzuje, neznamená, že by k důkazům nepřihlédl. Soud nemůže přisvědčit žalobci, že z příloh přiložených k odvolání vyplývá, že skutečný důvod služebního hodnocení byl politický, neboť k takovému závěru po prostudování spisového materiálu nedospěl. Politická vůle k personálním změnám, napjaté vzájemné vztahy či jiné nežádoucí jevy nepochybně mohly existovat, nicméně soud nespatřuje vliv na obsah posuzovaného služebního hodnocení žalobce, neboť toto je striktně podloženo přesvědčivými podklady dostatečně vypovídajícími o znalostech, dovednostech a schopnostech žalobce k výkonu služby. Zjištění týkající se například nečerpání prostředků z operačního programu zaměstnanost Úřadem práce, nedodržování zákonných lhůt k výplatám dávek Úřadem práce, nedostatečné komunikace žalobce s krajskými pobočkami, neplnění termínů k předložení systémového řešení ze strany žalobce atd. jsou průkazná. Na tom nic nemění ani skutečnost, že hodnotitel učinil žalobci nabídku „lepšího“ služebního hodnocení a finanční odměny výměnou za dobrovolný odchod žalobce ze služebního místa. Ostatně i z přepisu nahrávky pořízené žalobcem v této souvislosti, který žalobce zahrnul do svého odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, vyplývá, že hodnotitel během schůzky souladně se služebním hodnocením vyslovoval žalobci dlouhodobou nespokojenost s jeho výkonem služby.

86. Žalobce dále namítá, že o účelovosti služebního hodnocení svědčí i skutečnosti nastalé po vydání napadeného rozhodnutí. Popisuje represe na Generálním ředitelství Úřadu práce, cílenou negativní medializaci, urychlenou účelovou systemizaci rušící pozice vedoucích zaměstnanců na Generálním ředitelství Úřadu práce k 1. 4. 2023. Předkládá skutečný motiv pro své služební hodnocení a odvolání ze služebního místa představeného, spatřuje jej ve snaze zabránit mu prošetřit nezákonné jednání bývalé ředitelky Odboru personálního, bývalé ředitelky Krajské pobočky Úřadu práce v Liberci a pozdější náměstkyně ministra, a ředitelky Odboru zaměstnanosti a EU krajské pobočky v Liberci. Městský soud s ohledem na vznesenou námitku posuzoval, zda tvrzené skutečnosti svědčí o účelovosti služebního hodnocení žalobce a odůvodnění napadeného rozhodnutí či o šikanózním nebo diskriminačním jednání vůči žalobci ze strany hodnotitele a žalovaného. Soud přitom znovu opakuje, že okolnosti popsané ve služebním hodnocení a napadeném rozhodnutí jsou objektivně zjištěné a náležitým způsobem popsané a doložené. Soud je tedy přesvědčen, že služební hodnocení odráží skutečnost. Vzhledem k tomu má soud za to, že žalobcem navržené důkazy přiložené k odvolání, a stejně tak důkazy přiložené k nyní projednávané žalobě, nejsou způsobilé vrhnout odlišné světlo na skutkový stav specifikovaný v služebním hodnocení a napadeném rozhodnutí. Žalobce prezentuje a dokládá rozličná jednání hodnotitele a postupy ministerstva, spatřuje v nich souhrnnou strategii směřující k jeho odvolání ze služebního místa představeného. Ve věci jsou ovšem na druhou stranu dány konkrétní skutečnosti, z nichž lze dovodit plnění jednotlivých hodnoticích kritérií žalobcovy služby „v rámci nároků na ně kladených“ a „v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami“. Hodnotitel v služebním hodnocení hodnotil právními a služebními předpisy předepsaná kritéria, posuzoval výkon služby, plnění služebních úkolů a dalších povinností žalobce, jemu stanovených cílů, stejně jako jeho chování a jednání. Žádné jiné okolnosti služební hodnocení nezahrnuje. Jak již soud uvedl výše, za zcela zásadní považuje, že v hodnocení popsané skutečnosti jsou řádně doložené. Žalobcem předložené důkazy pak tyto skutečnosti popsané ve služebním hodnocení nevyvracejí a míjejí se tak s podstatou věci. Soud proto nemá důvodu považovat hodnotitelem, resp. žalovaným zjištěné skutečnosti za projev neobjektivity hodnotitele a žalovaného, ani za důsledky svévole či msty nebo šikany vůči žalobci. Z uvedeného důvodu soud nepřistoupil k výslechu svědka Mgr. O. Š., ředitele Odboru kontrolně právního Generálního ředitelství Úřadu práce, jehož svědeckou výpověď žalobce navrhl k prokázání motivů a důsledků systemizace k 1. 4. 2023 na Generálním ředitelství. Soud v nyní projednávané věci posuzuje pravdivost a objektivnost služebního hodnocení žalobcovy služby, nikoli zákonnost předmětné systemizace.

87. Žalobce dále v podané žalobě dokládá svá tvrzení o účelovosti služebního hodnocení články z webových stránek CNN Prima News a podnětem Nejvyššímu kontrolnímu úřadu ze dne 21. 4. 2023. Z těchto listinných důkazů však soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly způsobilé vyvrátit závěry žalovaného o pravdivosti předmětného služebního hodnocení.

88. Žalobce dále namítá, že má pochybnosti o nestrannosti správního orgánu 1. stupně i žalovaného. Naznačuje, že jak služební orgán, tak žalovaný byli vystaveni politickému tlaku, kterému při své rozhodovací činnosti podlehli. K tomu soud předně odkazuje na ust. § 163 zákona o státní službě, dle nějž ustanovení správního řádu o vyloučení z projednávání a rozhodování věci podle tohoto zákona se nepoužijí pro nejvyššího státního tajemníka a státního tajemníka. Námitku tedy ve správním řízení nelze projednat z důvodu její nepřípustnosti.

89. To však na druhou stranu nebrání správnímu soudu, aby v rámci soudního přezkumu z pohledu ústavního pořádku, v daném kontextu pak z čl. 36 odst. 1 Listiny, námitku přezkoumal.

90. Soud odkazuje na ust. § 14 odst. 1 správního řádu, dle nějž „každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit“, a odst. 2 téhož ustanovení, dle něž „úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku“, a uvádí, že námitku podjatosti je nutno nejen vznést, ale též i plausibilně odůvodnit, neboť jinak by nebylo možné o této otázce kvalifikovaně rozhodnout (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2018, č.j. 6 As 75/2018–83). To žalobce neučinil, neboť nesdělil žádné konkrétní věcné okolnosti vedoucí k legitimní pochybnosti o objektivitě správních orgánů. Domněnka, že služební orgán a žalovaný podlehli nátlaku směřujícímu k odvolání žalobce ze služebního místa představeného, jako tvrzení pro vznik pochybností o nestrannosti nestačí. Proto soud nemohl shledat námitku důvodnou.

91. Soud k tomu doplňuje, že žalobce vznesl námitku podjatosti služebního orgánu dne 1. 3. 2023, konstatoval v ní, že státní tajemnice v uplynulém roce odolávala tlaku, když například zamítla stížnosti PhDr. K. S., MBA a Bc. M. O. vůči žalobci, tento stav se však změnil, jak je zjevné z její reakce na řešení PhDr. K. S., MBA, a následně z žalobcova nepravdivého a účelového hodnocení spojeného s její osobní přítomností při vyvrcholení nátlaku hodnotitele na žalobce ve snaze dosáhnout „dobrovolné“ rezignace žalobce na služební místo, o kterou hodnotitel dlouhodobě neúspěšně usiloval, s nabídkou přepracování tohoto služebního hodnocení ve prospěch žalobce a finanční odměny. Takto formulovaná námitka neobsahuje žádné tvrzení, z nějž by bylo možno dovodit zájem státní tajemnice na výsledku řízení a zpochybnit, že její vztah k rozhodované věci byl neutrální.

92. Soud tedy uzavírá, že na základě uplatněných žalobních námitek a žalobních argumentů, obsahu správního spisu a listinných důkazů předložených žalobcem neshledal, že by ze strany hodnotitele a žalovaného šlo o zneužití výkonu práv, které směřovalo k účelovému odvolání žalobce ze služebního místa představeného. Soud zdůrazňuje, že hodnotitel shromáždil podklady, které poskytují přesvědčivé indicie průměrném výkonu a o občasných nedostatcích ve výkonu žalobcovy služby, přičemž k tomu je třeba obecně poznamenat, že problémy v úřadu jsou přičitatelné k tíži především jeho řediteli, a správní spis tak obsahoval dostatek relevantních podkladů odůvodňující postup hodnotitele a následně i služebního orgánu a žalovaného. Služební hodnocení ze shromážděných podkladů vycházelo, a nelze ho proto, stejně jako návazný postup služebního orgánu a žalovaného, vnímat jako zneužití práva (uplatnění zákonných institutů k nedůvodné újmě žalobce) ze strany služebních funkcionářů či šikanu žalobce.

93. Žalobce dále argumentuje judikaturou správních soudů, zejména rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2020 č.j. 4 Ads 423/2019–70. Judikatura zmíněná žalobcem se ovšem v dané věci neuplatní, neboť cílí na odlišnou skutkovou a tedy i právní situaci. Týká se totiž otázky účelovosti a diskriminační povahy organizačního opatření – systemizace, zatímco v nyní projednávaném případě soud posuzuje zákonnost rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa na podkladě služebního hodnocení.

94. Městský soud má tedy s přihlédnutím k uvedenému za to, že žalovaný předmětné služební hodnocení náležitě interpretoval, posoudil jeho pravdivost, věcnou správnost, komplexnost, přezkoumatelnost i všechny ostatní relevantní otázky. Dostatečně hodnotil i důkazy, jimiž se žalobce snažil prokázat účelovost služebního hodnocení, a dospěl k závěru, s nímž se soud ztotožňuje, že předložené důkazy pravdivost služebního hodnocení nevyvracejí. Městský soud v Praze tedy uzavírá, že žalovaný v řízení při zjišťování skutkového stavu postupoval dle zásad zakotvených v ust. § 3 správního řádu, ust. § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, dostatečně a bez pochybností zjistil skutkový stav. Soud neshledal v jeho postupu pochybení.

95. Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobce žádným žalobním bodem výslovně nenapadl akcesorický výrok o snížení osobního příplatku. Soud proto pouze ve stručnosti uvádí, že rozhodnutí o snížení osobního příplatku shledává v souladu s ust. § 149 odst. 1 zákona o státní službě ve spojení s ust. § 6 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 36/2019 Sb., soud v tomto ohledu v postupu žalovaného neshledal vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Závěr a náklady řízení 96. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto prvním výrokem rozsudku podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

97. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti v řízení nevznikly, soud druhým výrokem tohoto rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem Obsah žaloby Vyjádření žalovaného Posouzení věci soudem Závěr a náklady řízení