6 C 100/2013-601

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem JUDr. Bohumilem Veselým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně], zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného], zastoupený advokátem [údaje o zástupci] o určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, že se určuje, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo [číslo] – trvalý travní porost o výměře 2273 m2 v katastrálním území [katastrální území] vedené na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [katastrální území] u [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 277 422,08 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích náhradu nákladů řízení v částce 22 847,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V předmětné věci okresní soud rozhodl rozsudkem č. j. 6 C 100/2013-476 ze dne 19. 9. 2018, když žalobu žalobkyně zamítl a z obsahu odůvodnění tohoto rozsudku je pro kontinuitu celé věci uváděno, že žalobou podanou u zdejšího soudu ze strany žalobkyně proti původním žalovaným [jméno] [příjmení], narozené [datum], a [jméno] [příjmení], narozenému [datum], oba bytem [adresa], se domáhala určení s tím, že je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo [číslo] – trvalý travní porost o výměře 2275 m2 v k. ú. [katastrální území].

2. V žalobě žalobkyně (dále jen „žalobce“) tvrdila, že žalovaní nabyli spoluvlastnické právo ke shora popsané nemovitosti tak, že uzavřeli s žalobcem dne 27. 12. 2004 kupní smlouvu na tuto nemovitost. Na základě této smlouvy byl následně proveden zápis spoluvlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí.

3. Žalobce, jak je již výše naznačeno, je však přesvědčen o neplatnosti uzavřené kupní smlouvy, a to z následujících důvodů.

4. Při uzavření předmětné kupní smlouvy došlo podle názoru žalobce k porušení ust. § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů tím, že dohodnutá a bývalým zastupitelstvem obce na jeho jednání konaném dne 8. 7. 2004 odsouhlasená kupní cena ve výši 98 555 Kč neodpovídala ceně v daném čase a místě obvyklé, když co do části prodávané nemovitosti v rozsahu 1013 m2 byla kupní cena stanovena částkou 35 Kč/1 m2 a co do části v rozsahu 1262 m2 částkou 50 Kč/1 m2.

5. Podle názoru žalobce byla sjednaná kupní cena značně podhodnocena oproti ceně v daném místě a čase obvyklé. Tato odchylka sjednané ceny od ceny obvyklé přitom nebyla tehdejším zastupitelstvem zdůvodněna a odporuje tak ust. § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení, ve znění pozdějších předpisů, které říká, že „při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna. “Ve stejném duchu hovoří i rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 3950/2010, kde soud uvádí, že „Smlouva o úplatném převodu obecního majetku za cenu podstatně nižší, než je cena v místě a čase obvyklá, je bez náležitých důvodů pro tuto odchylku neplatná podle § 39 obč. zák., neboť svým obsahem odporuje zákonu (§ 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/, ve znění pozdějších předpisů).“ 6. Cenou v místě a čase obvyklou se přitom rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku ke dni ocenění. Takováto cena v místě a čase obvyklá se v dané době pohybovala na území obce [obec] kolem 500 Kč za 1m2 obdobné nemovitosti. Z uvedeného je proto zjevné, že kupní cena sjednaná ve smlouvě mezi žalobcem a žalovaným byla podstatně nižší než cena v místě a čase obvyklá tak, jak to vyžaduje zákon.

7. Ostatně porušení ustanovení § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. v tehdy platném znění je patrné i ze skutečnosti, že obec, potažmo zastupitelstvo, nevycházeli při stanovení kupní ceny předmětu prodeje ze znalosti ceny obvyklé, jinak řečeno, zastupitelé obvyklou cenu neznali a nemohli tak ani určit, zda a jakým způsobem se od ní schválená cena liší. Ohledně ceny předmětu prodeje totiž nebyl podle dostupných informací žalobce před jednáním zastupitelstva obce, které se konalo dne 8. 7. 2004, zpracován znalecký posudek.

8. V souvislosti se stanovením podstatně nižší kupní ceny je rovněž nutné zmínit, že v době uzavření předmětné kupní smlouvy byl žalovaný [jméno] [příjmení] zastupitelem obce [obec], přičemž v rámci jednání zastupitelstva obce nebyl v daném případě zachován postup podle ustanovení § 83 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., neboť pan [jméno] [příjmení] před zahájením jednání ani v jeho průběhu neupozornil na možný střet zájmů při projednávání dané věci ve vztahu k jeho osobě a k osobě jeho manželky a zastupitelstvo tedy ani nehlasovalo o jeho vyloučení z projednání a rozhodování v dané věci.

9. Žalobce zároveň považuje za nutné zdůraznit, že zastupitelstvo žalobce se v daném případě usneslo prodat parcelu č. [číslo] o výměře 1013 m2 bez označení katastrálního území a parcelu č. [číslo] o výměře 1262 m2 rovněž bez označení katastrálního území, přičemž v dané obci se nachází dvě katastrální území – [část obce] a [obec]. Označení katastrálního území pak není patrné ani z jednotlivých projednávaných bodů, ani z přijatého usnesení, když takový postup je podle názoru žalobce v rozporu s ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. jakož i ustanovení § 37 občanského zákoníku pro svou zjevnou neurčitost.

10. Uvedené závěry opírá žalobce o to, že z přijatých unesení nebylo zřejmé, co je vlastně předmětem převodu, když jednak chybělo u označených nemovitostí uvedení katastrálního území, jednak, s ohledem na to, že z uvedení výměry i následně uzavřené kupní smlouvy vyplynulo, že se prodávají jen části parcel, nešlo identifikovat, které části oněch parcel (pokud by byla zřejmost katastrálního území, kde se nacházejí, dovozena z kontextu celého průběhu jednání zastupitelstva obce) mají být předmětem prodeje. V usnesení i zápisu z jednání obecního zastupitelstva totiž chyběl jakýkoliv odkaz na geometrický plán, podle kterého by se parcely měly dělit, takže veřejnost, jakož i řada zastupitelů, neměli konkrétní povědomí o tom, co je vlastně předmětem rozhodování zastupitelstva.

11. Žalobce musí rovněž zdůraznit, že v rámci rozhodování o prodeji částí parcel dle následně uzavřené kupní smlouvy bylo zastupitelstvem rozhodnuto o tom, že kupní smlouva bude obsahovat omezující podmínky, jejichž specifikace z obsahu zápisu z jednání zastupitelstva je značně obtížná (zastupitelé se nicméně závěrem jednání usnesli, že schvalují konečné usnesení, v rámci kterého musí být součástí kupní smlouvy i povinnost kupujícího, tedy žalovaných, nabídnout pozemek žalobci ke zpětnému odkupu po dobu 10 let ode dne uzavření kupní smlouvy za stejných podmínek, za jakých byla kupní smlouva uzavřena (tedy za stejnou kupní cenu). Uzavřená kupní smlouva však takovou smluvní podmínku neobsahuje a na místo toho je ve smlouvě zřízeno pro obec předkupní právo jako právo věcné, což zjevně odporuje obsahu usnesení zastupitelstva obce ze dne 8. 7. 2004.

12. S ohledem na to, že zastupitelstvo obce schvalovalo náležitosti uzavírané kupní smlouvy jako celek, přičemž uvedená pravomoc je ve smyslu ustanovení § 85 písm. a) výlučnou pravomocí zastupitelstva, a následně uzavřená smlouva obsahuje text odlišný od schvalujícího usnesení zastupitelstva obce ze dne 8. 7. 2004, domnívá se žalobce, že uzavřená kupní smlouva je pro rozpor s ustanovením § 41 odst. 2 a ustanovením § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. v platném znění, o obcích, neplatná.

13. Žalobce má dále za to, že žaloba opřená o určení vlastnického práva podle § 80 písm. c) o. s. ř. je přípustná, neboť žalobce má na věci naléhavý právní zájem, který spočívá v tom, že bez určení právního vztahu je jeho postavení nejisté, právo ohroženo a bez rozhodnutí soudu nelze dosáhnout zápisu práva v katastru nemovitostí.

14. Z úvodních vyjádření žalovaných k žalobě ze dne 17. 7. a následně 20. 8. 2013 soud zjistil, že žalovaní s žalobou nesouhlasí, není jim známo, že by cena, za kterou pozemek koupili, neodpovídala ceně pozemku v místě a čase obvyklém, naopak veškeré podmínky kupní smlouvy byly projednány zastupitelstvem obce a žalovaní nabyli pozemek v dobré víře. Pokud by byla kupní smlouva neplatná, žalovaní jsou přesvědčeni o tom, že jde pouze o relativní neplatnost, jejíhož určení se žalobce v promlčecí době nedovolal, navíc to nejsou žalovaní, kdo by neplatnost způsobil, ale výhradně žalobce. Žalovaní mají za to, že soudní cestou nejsou řešeny zájmy obce, ale praktikulární zájmy některého z členů zastupitelstva obce.

15. Část pozemkové parcely č. [číslo] se nachází ve [anonymizováno], a to do současné doby, v době rozhodování zastupitelstva byla na pozemku umístěna skládka, předmětná nemovitost je umístěna v úrovni potoka a při každé větší vodě je celá zatopená, a tudíž je nevhodná k zástavbě. Žalovaní podali žádost o převod zmiňované nemovitosti již v roce 1995 a trvalo téměř v podstatě 10 let, než k samotnému převodu došlo. Hodnota nemovitosti byla zastupitelstvu známa, neboť ještě před samotným hlasováním zastupitelé zastupitelstva jeho členové fyzicky navštívili nemovitost, a tudíž věděli, o jakou nemovitost se jedná a v jakém stavu se prodává. Výsledkem bylo rozhodnutí o schválení kupní ceny vůči žalovaným a dalšímu nabyvateli, kdy fakticky došlo k rozdělení převáděné nemovitosti na dva subjekty.

16. Žalobce v minulosti podal žalobu proti dceři žalovaných, paní [jméno] [příjmení], na uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu s tvrzením, že žalovaní porušili věcné předkupní právo. Toto řízení skončilo u zdejšího soudu ve věci vedené pod č. j. 5 C 104/2001 zpětvzetím žaloby, neboť žalovaná [jméno] [příjmení] vrátila dar žalovaným a tito jej přijali do společného jmění manželů. Žalobce tedy účelově mění svá tvrzení. Nabývacím titulem není dotčená kupní smlouva, ale jednostranný právní úkon vrácení daru.

17. V průběhu dalšího řízení s ohledem na změnu vlastníka sporné nemovitosti bylo k návrhu dosavadních žalovaných usnesením okresního soudu č. j. 6 C 100/2013 - 223 ze dne 1. 10. 2015 rozhodnuto, že žalovaný ve věci je nyní [jméno] [příjmení].

18. Ze strany soudu je pak dále konstatováno, že délka celého řízení byla ovlivněna tím, že původní žalovaní a i zástupce žalovaných s žalobcem mimosoudně jednali o eventuálním vyřešení věci, k dohodě mezi účastníky nedošlo. Dále pak soud po zpracování znaleckého posudku znalce [ak. titul] [příjmení] (tento předložil dne 9. 1. 2015) i v době mimosoudního jednání mezi účastníky rovněž na předložení důkazního návrhu ze strany původních žalovaných, a to jimi zpracovávaného znaleckého posudku znalcem [ak. titul] [příjmení], který tento posudek předložil již za účasti nového žalovaného do spisu dne 18. 5. 2016.

19. Samotná jednání ve věci pak byla konána dne 23. 9. 2013, 5. 3. 2014, 28. 5. 2014, 29. 10. 2014, 6. 4. 2016, 26. 9. 2016, 4. 12. 2017, 14. 5. 2018, 25. 6. 2018 a 29. 9. 2018.

20. V průběhu jednání a i písemně se pak dále účastníci, resp. jejich zástupci, ve věci opakovaně vyjadřovali ke skutkové situaci k provedeným důkazům, zejména znaleckým posudkům. K těmto vyjádřením je nutno souhrnně konstatovat, že účastníci v podstatě setrvali na svých základních tvrzeních uvedených shora, tyto pak blíže doplňovali. Soud pro potřeby odůvodnění rozsudku nepovažuje za nutné se blíže jednotlivými vyjádřeními zabývat a do odůvodnění považuje za nutné uvést to, co bylo předmětem jejich závěrečných vyjádření.

21. Z doslovného znění závěrečného vyjádření žalobce soud zjistil, že předně má žalobce za to, že provedeným znaleckým posudkem znalce [ak. titul] [příjmení], jakož i dalšími provedenými důkazy, zejména listinami osvědčujícími uskutečněné prodeje nemovitého majetku v obci, v neposlední řadě i samotného pozemku, který je předmětem řízení, bylo zjištěno, že v daném místě a čase obvyklá (tedy tržní) cena předmětné nemovitosti dosahuje více než desetinásobku ceny, za jakou byla taková nemovitost prodána právnímu předchůdci žalovaného. Takový postup pak nebyl zastupitelstvem obce nijak odůvodněn.

22. V souladu se stávající judikaturou (kupř. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3950/2010, 28 Cdo 3297/2008) měla taková skutečnost za následek neplatnost následně uzavřené kupní smlouvy.

23. Co se týče ostatních provedených důkazů, zejména znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], zde je nutné podotknout, že uvedený znalec se dle svého vyjádření, učiněného v rámci výslechu znalce (a vyplývá to i ze znaleckého posudku samotného), zřetelně vyjádřil, že se zabýval zjišťováním obvyklé praxe žalobce při prodeji pozemků, nikoliv stanovením obvyklé ceny daných pozemků. Z tohoto důvodu znalec [příjmení] nijak nereflektoval jiné uskutečněné převody majetku jak ze strany obce, tak ze strany jiných subjektů, které zohlednil právě znalec [příjmení], a jeho znalecký posudek proto nemůže být použit k posouzení otázky výše obvyklé ceny prodávané nemovitosti ve smyslu ustanovení § 39 zákona po obcích. Znalec [příjmení] právě proto, že se nezabýval stanovením obvyklé ceny nemovitosti, ani nebyl schopen vysvětlit, jak by bylo možné, aby obvyklá cena pozemků v obci v mezidobí narostla více než desetinásobně.

24. Ostatně je zřejmé, že jak v době, kdy k prodeji předmětné nemovitosti došlo, tak v době pozdější, prodávala jak obec, tak jiné subjekty nemovitosti s obdobným nebo výrazně horším přístupem k sítím technického vybavení za mnohonásobně vyšší ceny (od 400 Kč za jeden metr čtvereční), než byla cena stanovený při prodeji pozemku manželům [příjmení]. O tom svědčí i skutečnost, že v rámci ocenění zástavy byly dané nemovitosti oceněny částkou okolo 300 Kč za jeden metr čtvereční. Přitom bankovní ústavy mají pro oceňování tržních cen nemovitostí přísnější kritéria zohledňující i likviditu možného prodeje zástavy a podobné skutečnosti, které mají v drtivé většině případů za následek větší či menší „podhodnocení“ zástavy. Ze znaleckého posudku [ak. titul] [příjmení] i jeho výslechu pak bylo patrné, že se zabýval právě stanovením ceny v daném místě a čase obvyklé.

25. Odkaz na ustálenou praxi při prodeji pozemků obce, na který poukazoval jak právní předchůdce žalobce, tak znalec [příjmení], jednak nereflektuje dikci ustanovení § 39 zákona o obcích, jednak zkresluje zjištěné výsledky o ceny pozemků, které byly s vědomím obce prodávány za ceny nižší, než obvyklé místním občanům v případě řešení takzvaných „příplotků“ (částí obecních pozemků užívaných občany bez právního důvodu), které však nebyl samostatně prodejné ani zastavitelné.

26. Je proto zřejmé, a je to patrné i z ceny, za kterou předmětný pozemek nabyl přímo žalovaný, že hodnota předmětné nemovitosti výrazně přesahovala cenu, za kterou byl tento pozemek prodán právním předchůdcům žalovaného, a že tudíž takový postup nelze považovat za souladný s ustanovením § 39 zákona o obcích.

27. Dalším důvodem oprávněnosti podané žaloby je fakt, že uzavření příslušné kupní smlouvy mezi manžely [příjmení] a žalobcem, nebylo v rozporu s ustanovením § 85 zákona o obcích schváleno zastupitelstvem obce [obec]. Ze zápisu z jednání zastupitelstva obce je patrné, že zastupitelé měli rozepři ohledně prodejů obecního majetku, nicméně jednak není zřejmé, jakých konkrétních nemovitostí se měla jejich hlasování týkat (popis parcel ani při neformálním přístupu neodpovídá popisu předmětu koupě v kupní smlouvě, nejsou uvedena čísla existujících parcel, případně není popsán geometrický plán, kterým by byly nové parcely definovány, navíc ani není zřejmé, komu mají být parcely popisované v zápisu z jednání ZO prodány a za jakých podmínek). V nepodlesním případě je nutné zmínit, že v případě hlasování o „Návrhu pana [příjmení] 50 Kč/m2“, který se zřejmě měl týkat prodeje parcely č. [číslo], nedošlo ani ke schválení usnesení nadpoloviční většinou všech zastupitelů (kterých bylo v daném období, stejně jako doposud, celkem devět, a tudíž bylo k přijetí usnesení potřeba hlasů pěti zastupitelů, což se v daném případě nestalo).

28. Nedostatek schválení uzavření kupní smlouvy, kterému ostatně zřejmě nepředcházelo ani zveřejnění příslušného záměru prodeje v souladu s požadavky zákona o obcích a navazující judikatury, tedy s popisem parcel v souladu s požadavky katastrálního zákona a s odkazem na příslušný geometrický plán, je pak důvodem pro absolutní neplatnost uzavřené kupní smlouvy.

29. V tomto ohledu je pak nutno akcentovat i fakt, že nabyvatel předmětných nemovitostí pan [příjmení], který byl zároveň zastupitelem obce [obec], v rozporu se zákonem neupozornil na své vyloučení z projednávání věci a účastnil se projednávání prodeje, přičemž ve věci sám činil návrhy na hlasování, kterého se pak účastnil. I z tohoto pohledu se proto žalobci uzavřená kupní smlouva jeví jako neplatná.

30. Co se pak týče právního nástupnictví žalovaného, respektive jeho pasivní legitimace, dovoluje si žalobce zdůraznit, že o probíhajícím sporu ohledně neplatnosti prodeje předmětné nemovitosti, věděl žalobce prokazatelně již před říjnem 2014, tedy před uzavřením kupní smlouvy, na základě které došlo k zápisu jeho osoby jako vlastníka předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí. O této skutečnosti pak svědčí výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení], které, na rozdíl od svědka [příjmení], na výsledku řízení nemají žádný zájem, neboť se na řízení obce již nepodílejí, resp. paní [příjmení] zde již ani nežije. Naopak z výpovědi svědka [příjmení], pokud je pravdivá, je zřejmé, že se snaží vzbudit dojem, že před žalovaným úmyslně zatajoval fakt, že probíhá soudní řízení ohledně platnosti prodeje předmětného pozemku. Tato skutečnost, pokud by byla pravdivá, nepochybně vyvolala nutnost jeho výslechu, pak je nutno považovat důvod pro separaci nákladů řízení podle ustanovení § 148 odst. 2 o. s. ř. Je totiž zjevné, že pokud by se pan [příjmení] choval v souladu se zákonem a kupujícího upozornil na probíhající soudní řízení, a tedy i vady prodávané nemovitosti, nebyl by jeho výslech v řízení nutný.

31. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že z provedeného dokazování vyplývá, že se žalovaný o probíhajícím soudním řízení zřejmě dozvěděl z jiných zdrojů, neboť, jak vyplývá z výpovědí svědkyň [příjmení] a [příjmení], žalovaný tyto kontaktoval již s vědomím existence daného sporu a se snahou dozvědět se o celé věci další podrobnosti. Je tedy zřejmé, že žalovaný se zřetelem k okolnostem věci nenabyl předmět řízení od jeho právních předchůdců v dobré víře, že tak činí po právu, neboť mu byla známa existence sporu o předmětnou nemovitost mezi obcí a manžely [příjmení].

32. Z doslovného vyjádření závěrečného návrhu žalovaného soud zjistil, že žalobce dovozuje své vlastnické právo k předmětnému pozemku z tvrzené neplatnosti kupní smlouvy o prodeji pozemku uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a manžely [příjmení] jako kupujícími dne 27. 12. 2004 a z toho odvozené následné neplatnosti kupní smlouvy o prodeji pozemku uzavřené mezi manžely [příjmení] jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím dne 14. 5. 2010.

33. Z jednotlivých podání žalobce vyplývá, že neplatnost kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2004 odůvodňuje následujícími skutečnostmi: a) sjednaná kupní cena pozemku měla být podstatně nižší, než byla cena obvyklá b) hlasování o prodeji pozemku se zúčastnil jako tehdejší zastupitel i [jméno] [příjmení], který neoznámil střet zájmů c) omezení nabyvatele vlastnického práva desetiletým předkupním právem žalobce mělo být schváleno v jiném znění, než bylo nakonec sjednáno v kupní smlouvě d) převáděné pozemky nebyly při jednání zastupitelstva obce identifikovány katastrálním územím a geometrickým plánem, na základě kterého byly oddělovány z původních pozemků e) pro prodej pozemku na jednání zastupitelstva obce neměla hlasovat nadpoloviční většina všech zastupitelů f) o prodeji části původního pozemku p. č. [číslo] nemělo být hlasováno vůbec a neplatnost kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2010 tím, že: g) manželé [příjmení] se nestali v důsledku uvedených skutečností vlastníky předmětného pozemku a nemohli tak na žalovaného převést vlastnické právo, které sami neměli.

34. Podle přesvědčení žalovaného ani jeden z uvedených argumentů žalobce nemá opodstatnění a nemůže být důvodem neplatnosti kupních smluv a vlastnického práva žalobce. Konkrétně k těmto argumentům žalovaný uvádí:

35. V řízení nebylo prokázáno, že by kupní cena, za kterou žalobce prodal manželům [příjmení] předmětný pozemek, byla nižší než cena v daném místě a čase obvyklá. Naopak obvyklost ceny je nad jakoukoli pochybnost prokázána znaleckými posudky [ak. titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

36. Pokud žalobce argumentuje znaleckým posudkem znalce [ak. titul] [příjmení], tento posudek neobsahuje relevantní údaje pro ověření jeho závěrů, chybí podklady, ze kterých znalec v rámci porovnávací metody vycházel, znalec navíc použil cenovou informaci pouze z jednoho prodeje, jehož konkrétní specifikace, a to i časová, v posudku chybí.

37. Nepravdivý je i argument žalobce, že žalobce za „nižší“ ceny prodával pouze menší výměry pozemků, tzv. „příplotky“. Ve skutečnosti, jak vyplývá z prodejů žalobce doložených žalovaným i popsaných v posudcích znalců [příjmení] a [příjmení], žalobce prodával za obdobné ceny jako manželům [příjmení] i dalším zájemcům pozemky výměrou řádově obdobné.

38. Prodej zcela transparentně demonstrující obvyklou praxi žalobce (i obvyklou cenu pozemků v rámci prodejů žalobce) je potom prodej pozemku (části pozemků parcelní číslo [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]) paní [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne 27. 12. 2004, když se jedná o pozemky v přímém sousedství s pozemky prodávanými manželům [příjmení] (dnes pozemku parcelní číslo [číslo] ve vlastnictví žalovaného) a kupní smlouva byla uzavřena téhož dne jako smlouva s manželi [příjmení].

39. Od obvyklé praxe žalobce nelze při hodnocení věci odhlédnout. Jestliže žalobce v celé řadě případů nejen v rozhodném období, ale i dlouhodobě následně, prodával pozemky za jednotkové ceny v řádech desetikorun za m2, nemůže se dnes úspěšně domáhat neplatnosti takovýchto kupních smluv s odvoláním na nízkou prodejní cenu (navíc selektivně pouze ve vztahu k prodeji manželům [příjmení] – k tomu viz dále).

40. V žádném ohledu nelze cenu, za kterou došlo k prodeji pozemku manželům [příjmení], považovat za nějaký ojedinělý exces oproti obvyklé tehdejší cenové praxi žalobce. Naopak se jedná o prodej zcela v souladu s tehdejší cenovou politikou žalobce, která obvyklé ceny pozemků tvořila.

41. Neoznámení případného střetu zájmů ze strany [jméno] [příjmení] při hlasování zastupitelstva obce o prodeji pozemku není žádným porušením zákona o obcích, které by mohlo mít vliv na platnost smlouvy. Jednalo se o nijak zakrytou, ale pro zastupitelstvo obce známou skutečnost, že pan [příjmení] vykonávající funkci zastupitele je zájemce o koupi pozemku.

42. Navíc se o žádný střet zájmů jednat nemohlo. Ze zápisů z jednání zastupitelstva vyplývá, že pan [příjmení] se (správně) zdržel hlasování o prodeji a vzhledem ke skutečnosti, že pro přijetí usnesení je třeba hlasu nadpoloviční většiny všech zastupitelů, nemělo a matematicky nemohlo mít jeho zdržení se hlasování vliv na schválení prodeje.

43. Mezi formulací předkupního práva v kupní smlouvě a popisem tohoto práva v rámci jednání a hlasování zastupitelstva obce není žádný právně významný rozdíl. Je třeba mít na zřeteli, že všichni členové zastupitelstva byli právní laici a předkupní právo obce při jednání formulovali tomu odpovídajícím způsobem, zatímco kupní smlouvu zjevně sepisovala osoba k tomu odborně způsobilá. V každém případě smysl omezení nabyvatele na dobu 10 let při případném převodu pozemku povinností nabídnout jej obci za stejnou cenu, za jakou jej získal, zůstala zachována.

44. Jedná se obdobně jako pod písm. c) za zcela formalistickou námitku. Ze zápisů z jednání zastupitelstva obce je zřejmé, že zastupitelé věděli, jaké části původních pozemků mají být předmětem prodeje, tyto části byly konkrétně specifikovány i co do výměry. I příslušný geometrický plán museli mít k dispozici, když znali přesné výměry jím oddělovaných částí původních pozemků, a geometrický plán byl vyhotoven již v roce 2000, tedy 4 roky před jednáním zastupitelstva.

45. Není pravdou, že by usnesení o prodeji pozemku nebylo přijato nadpoloviční většinou všech zastupitelů obce (údajně neměla hlasovat paní [příjmení]), byť to tak ze zápisu z jednání zastupitelstva ze dne 8. 7. 2004 může na první pohled vypadat. Z dalších provedených důkazů, zejména výslechu svědkyně [příjmení] a zápisu z jednání zastupitelstva z 26. 8. 2004, vyplývá, že neuvedení jména paní [příjmení] u hlasování bylo pouze chybou v zápise (hlasování samotné tedy proběhlo v souladu se zákonem), která navíc byla dne 26. 8. 2004 po formální stránce odstraněna. Ve skutečnosti pro prodej hlasovala nadpoloviční většina zastupitelů, konkrétně 5 z 9.

46. Rovněž tvrzení žalobce o údajném „nehlasování“ o prodeji části pozemku parcelní číslo [číslo] neodpovídá skutečnosti, ale pouze využívá nedostatků zápisu z jednání zastupitelstva ze dne 8. 7. 2004. Z celkového kontextu jednání zastupitelstva, obsahu usnesení zastupitelstva č. [číslo] a obsahu jednání zastupitelstva ze dne 26. 8. 2004 je zřejmé, že ve skutečnosti bylo rozhodováno o prodeji pozemku právě manželům [příjmení].

47. Žalovaný je přesvědčen, že z důvodů rozvedených výše je zřejmé, že kupní smlouva ze dne 27. 12. 2004, kterou (dle dnešního označení) pozemek parcelní číslo [číslo] v k. ú. [obec] získali do svého vlastnictví manželé [příjmení], je platným právním úkonem, manželé [příjmení] byli k datu 14. 5. 2010 jeho řádnými vlastníky oprávněnými pozemek žalobci (po uplynutí předkupního práva žalobce) prodat.

48. Navíc žalovaný pozemek nabyl v dobré víře ve vlastnictví manželů [příjmení] odpovídající zápisu jejich vlastnického práva v katastru nemovitostí, která je (ve smyslu nabytí vlastnického práva žalovaným) chráněna (dříve ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, dnes i ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 NOZ). Dobrá víra žalovaného je potvrzována výpovědí svědka [jméno] [příjmení] o tom, že žalovaného o tomto probíhajícím sporu neinformoval. Tvrzení jmenovaného svědka je v souladu s jeho (i jeho manželky [jméno] [příjmení]) faktickým chováním v průběhu řízení, ze kterého je zřejmé, že [příjmení] chtěli spor v rámci svého přesvědčení o úspěchu dokončit sami, ani soud neinformovali o prodeji pozemku žalovaného a v řízení pokračovali, i když již vlastníky pozemku nebyli. Rozhodnutí soudu o vstupu žalovaného do řízení na místo manželů [příjmení] nebylo reakcí na jejich oznámení o prodeji, ale reakcí až na návrh žalobce ze dne 30. 9. 2015. Žalovaný se o soudním řízení, ve kterém je žalobcem zpochybňováno vlastnictví manželů [příjmení], resp. jeho, k předmětnému pozemku, dozvěděl až z listin zaslaných mu soudem týkajících se záměny účastníků na žalované straně.

49. Žalovaný na tomto místě považuje za důležité připomenout časový sled událostí z hlediska právních jednání, kterých on sám byl účastníkem: Dne 14. 5. 2010 uzavřel žalovaný jako kupující s prodávajícími manželi [příjmení] kupní smlouvu, kterou nabyl do vlastnictví pozemky parcelní číslo [číslo], [číslo] a dům [číslo popisné] stojící na pozemku parcelní číslo [obec], vše v obci a k. z. [obec], část obce [část obce], za kupní ceny ve výši 11 690 000 Kč. Jednalo se o nemovitosti tvořící funkční soubor [anonymizováno], bez vlastního parkovacího stání a možnosti dalšího zázemí pro [anonymizováno], v jejich blízkosti se nacházel předmětný pozemek parcelní číslo [číslo]. Již v té době žalovaný s manželi [příjmení] jednal o plánované koupi tohoto pozemku za účelem parkování a zázemí pro [anonymizováno], byli dohodnuti i na jeho ceně (resp. výše uvedená kupní cena [anonymizováno] reflektovala budoucí prodej pozemku parcelní číslo [číslo] a jeho předjednanou cenu). Koupi pozemku však nebylo možné bezprostředně realizovat z důvodu trvajícího předkupního práva žalobce a časově náročnější bylo i jednání o uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní z důvodu předchozího daru pozemku [příjmení] na jejich dceru [jméno] [příjmení] a její bydliště v [stát]. Dne 5. 12. 2011 uzavřel žalovaný jako budoucí kupující s paní [jméno] [příjmení] jako budoucí prodávající smlouvu o budoucí smlouvě kupní na převod pozemku [číslo] za cenu předjednanou již s manžely [příjmení], tj. 1 600 000 Kč, s tím, že kupní smlouva bude uzavřena po skončení předkupního práva žalobce (do jednoho měsíce od 1. 1. 2015). Již touto smlouvou byl žalovaný zavázán k uzavření kupní smlouvy ve sjednané době a k zaplacení kupní ceny. Následně se žalovaný dozvěděl o sporu mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] týkajícím se porušení předkupního práva, a poté i o tom, že [jméno] [příjmení] pozemek rodičům vrátila, čímž byl jednak spor ukončen, jednak na straně paní [příjmení] vznikla překážka budoucí kupní smlouvu uzavřít. Po skončení uvedeného soudního řízení, konkrétně 25. 1. 2013, uzavřel žalobce, opět jako budoucí kupující, s manžely [příjmení] jako budoucími prodávajícími smlouvu o smlouvě budoucí za týchž podmínek jako s [jméno] [příjmení] (rozdíl byl pouze ve snížení kupní ceny na 1 400 000 Kč v návaznosti na dřívější zálohovou úhradu kupní ceny). Rovněž touto smlouvou byl žalovaný zavázán k uzavření kupní smlouvy ve sjednané době (do jednoho měsíce od 1. 1. 2015) a k zálohovému zaplacení kupní ceny (do 28. 2. 2013). V okamžiku uzavření smlouvy o smlouvě budoucí žádné soudní řízení o vlastnictví pozemku založené na tvrzené neplatnosti kupní smlouvy vedeno nebylo, žalovaný považoval záležitost koupě pozemku od manželů [příjmení] za smluvně dostatečně zajištěnou, proto také zálohově zaplatil kupní cenu a čekal na uplynutí doby předkupního práva obce dnem 31. 12. 2014 a následné dokončení obchodu uzavřením kupní smlouvy. Obě strany splnily své závazky ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní a v rámci sjednané lhůty, přesně 16. 1. 2015, uzavřely kupní smlouvu s tím, že kupní cena byla v plné výši (vyjma částky 56 000 Kč na úhradu daně z převodu nemovitostí, resp. daně z nabytí nemovitých věcí) uhrazena před podpisem kupní smlouvy zálohově (ve smyslu smlouvy o smlouvě budoucí kupní).

50. Žalovaný ani v době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní dne 25. 1. 2013, ani v době uzavření kupní smlouvy dne 16. 1. 2015 nejen že nevěděl o probíhajícím sporu mezi žalobcem a [příjmení] a současně byl ve smyslu smlouvy o budoucí smlouvě kupní vázán povinností k uzavření kupní smlouvy, přičemž kupní cenu zálohově uhradil již počátkem roku 2013.

51. Z hlediska hodnocení postupu žalobce při uplatňování jeho domnělého práva jsou dále podstatné následující skutečnosti: Ani manželé [příjmení], a tím méně žalovaný, nemohli ovlivnit postup žalobce předcházející uzavření kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2004, stanovení výše kupní ceny a obsah kupní smlouvy zpracované a předložené žalobcem. Žalobce se svého domnělého práva domáhá až 30. 5. 2013 (datum podání žaloby), tedy cca 8,5 roku po uzavření kupní smlouvy, aniž by dříve platnost smlouvy vůči manželům [příjmení] jakkoli zpochybňoval. Žalobce postupuje selektivně a účelově, napadá pouze platnost kupní smlouvy uzavřené dne 27. 12. 2004 s manželi [příjmení] a domáhá se svého vlastnického práva pouze k pozemku parcelní číslo [číslo] v k. ú. [obec] (prokázáno lustrací ISAS), ač za obdobných podmínek uzavřel celou řadu dalších kupních smluv s jinými kupujícími.

52. Postup žalobce je s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle kterého s ohledem na datum uzavření kupní smlouvy bude věc posuzována), který nepožívá právní ochrany.

53. Žalovaný navrhuje, aby s ohledem na výše uvedené skutečnosti, ze kterých vyplývá, že: -) kupní smlouva ze dne 27. 12. 2004 uzavřená s manželi [příjmení] je platná, manželé [příjmení] byli oprávněnými vlastníky pozemku, který mohli po uplynutí předkupního práva žalobce bez omezení prodat žalovanému -) žalovaný nabyl pozemek v dobré víře ve vlastnictví manželů [příjmení] -) výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy byla žaloba na určení vlastnického práva žalobce zcela zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

54. Při prvním jednání konaném dne 23. 9. 2013 soud z doplňujícího vyjádření původního žalovaného [jméno] [příjmení] zjistil, že od roku 1996 stavěli s manželkou na parcele číslo [číslo] rodinný dům s ubytováním a měli zájem i o koupi parcely [číslo], žádost podali někdy kolem 1994, ale protože obec byla zadlužená, nemohla převádět nemovitosti a čekali v podstatě 10 let, než bylo obci umožněno pozemky prodávat. On byl v tu dobu zastupitel, a to po dobu dvou let, kdy pak končil, protože práci nemohl z časových důvodů zvládnout, neboť pracuje v zahraničí. V době, kdy se rozhodovalo o prodeji v zastupitelstvu, nehlasoval, o celý pozemek byli původně tři zájemci. On byl první zájemce z roku 1994, pak tam byl zájemce pan [příjmení], rovněž člen zastupitelstva, ten ale na pozemek vyvážel 20 let odpad, popel, takže zastupitelstvo žádosti nevyhovělo. Pozemek byl následně prodán na dva zájemce. Jedním byl on a jedním byl jeho soused.

55. Pozemek byl tzv. u trati, na který se dlouhodobě vyvážel odpad, byla to jakoby určitá bažina, byl zaplavován vodou z potoka, který tam teče. Oni pozemek částečně odvodnili, investovali do toho peníze, vybudovali tam parkoviště, nové oplocení u souseda. Na parkoviště neměli stavební povolení, proto se tam dávala pouze úprava plochy, nikoliv asfalt. Výslovně bylo dohodnuto, že 10 let bude mít obec předkupní právo. Je to dále pozemek, na který se jezdí přes obecní pozemek, nemá svou přístupovou cestu. Když se tenkrát rozhodovali, co s pozemkem, všichni zastupitelé se sešli a řešili, co a jak se udělá. V současné době ve věci existují určité zájmy, není pravdou, že by to chtělo zastupitelstvo a z hlediska nějakého pořádku chce to v podstatě pan [příjmení], který o pozemek měl zájem a je zastupitelem i v současné době.

56. Pokud jde o parcelu [číslo] a její cenu, tak původně to bylo více pozemků, protože to byl pozemek, který se nedal využít, parcela byla udělaná proto, že pozemek je vedle trati, částečně zatopený, nemá přístupovou cestu, tam by nikdo nedal 200 - 300 Kč za 1 m2. Je možné, pokud je mu předestřeno, že pozemek byl vytvořen ze dvou dílů. Pokud jde o tu cenu, tak šlo o část pozemku u trati a ten zbytek, tak se udělala cena taková i s ohledem na to, v jakém stavu pozemek byl, a bylo to i k jiným lidem, takový byl postup v [obec], který je dodnes. Ani v jiných případech se znalecké posudky o ceně nezadávaly, pozemek nebyl koupen za 35 Kč, ale část pozemku tam byla za 50 Kč, to byla ta část větší. Na zastupitelstvu se cena zdůvodňovala, a aby nebyly pochybnosti, bylo tam 10leté předkupní právo ve vztahu k obci. On i soused s tím souhlasili, neměli to na kšeft, ale chtěli to užívat osobně. Ve věci byli dva kupující, je podivné, že žaloba byla podána pouze na něj, má za to, že jde o zájem konkrétně jedné osoby, která chce kus pozemku do vlastních rukou. Pokud geometrický plán na oddělení parcely je z roku 2000, tedy podstatně dříve, než vlastní smlouva, tak to odpovídá. Pozemek nebyl určen k výstavbě, maximálně se tam dalo udělat parkoviště. Obec pak nepovolila jiné aktivity a ani vstup na pozemek přes její pozemek. Nesouhlasilo s obálkovou metodou, to uvádí proto, aby to bylo transparentní, je to věc názoru.

57. Ke geometrickému plánu [ak. titul] [příjmení] č. [číslo] pak žalovaný sdělil, že mají dům postavený na stavební parcele [číslo], a pokud je ve schůzi zastupitelstva uvedeno, že měl zájem o parcelu [číslo], tak je to pravda. Ale protože to chtěla paní [příjmení], tak se dohodli, že parcelu koupí ona a parcelu [číslo] díl a podle geometrického plánu ta bude přístupná přes pozemek obecní a k tomu pak z parcely č. [číslo] se přičlení díl b, který je právě u té trati, když parcela č. [číslo] je trať.

58. V průběhu dalších jednání pak byla vyslechnuta k důkaznímu návrhu obou účastníků řada svědků a soud z jejich výpovědí zjistil následující.

59. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ten byl v roce 2004 starostou. Na jednání v červenci 2004 si nepamatuje, průběh byl zapsán v zápisu. Podklady byl oficiální zápis a poznámky, které si z projednání dělá. Záměry se v dostatečné předstihu projednávaly, zveřejňovaly, pak se to projednávalo a zastupitelstvo rozhodovalo, co, komu a za kolik se ty záměry budou prodávat. Co se týče konkrétní lokality, byl tam emoční průběh, nicméně v závěru se dopracovali jak k osobě kupujících, tak i o ceně a následně byla v zápisu o projednání konstatována administrativní chyba, která byla v následném zastupitelstvu opravena. Šlo konkrétně o chybu v hlasování, ale nemůže si přesně oživit průběh jednání. V lokalitě proběhlo místní šetření, a to ještě před rozhodováním zastupitelstva 8. 7., bylo platně rozhodnuto i s předkupním právem. V následném jednání zastupitelstva 26. 8. byla opravným usnesením opravena administrativní chyba. V roce 2004 byla jednání ze zastupitelstva předána na [stát. instituce], nebyla shledána neplatnost usnesení zastupitelstva. Po jeho odvolání nebo nástupu nového starosty byla otázka projednána opět dne 2. 8. 2006 na zastupitelstvu a tehdejší místostarostka potvrdila správnost usnesení z roku 2004. Tehdejší starosta pan [příjmení] pak vzal další projednání této záležitosti zpět. Pokud jde o ceny pozemků, vytáhl si za poslední roky srovnatelné pozemky ve stejné lokalitě a v roce 2004 to bylo panu [příjmení] za 50 Kč, parcela ve stejné lokalitě se sousednímu panu [příjmení] prodávala za 30 Kč, stále v cenách roku 2004. Dále sousedící pozemek paní [příjmení] za 30 Kč a další srovnatelné ceny byly 50 Kč, 30 Kč, 35 Kč, v této relaci se ceny pohybovaly. V roce 2005 se uskutečnil prodej pozemků v lokalitě [obec] k rekreaci, a to za 100 Kč, v roce 2006 za 50 Kč, v roce 2013 se srovnatelné pozemky prodávaly za 30 Kč, a to konkrétně pan [příjmení], paní [příjmení] a pan [příjmení]. Jinak obec v současné době prodává stavební pozemky s omezujícími podmínkami za 50 Kč.

60. On byl starostou obce do března 2005, v zastupitelstvu byl od roku 1994, obec nebyla povinna zpracovávat znalecké posudky, bylo to pouze, pokud šlo o pozemek v lokalitě nebo z nějakého jiného zájmu. Pokud hovořil o cenových relacích, šlo o pozemky prodávané u trati, pozemky, které si dokupovali ke svým pozemkům jednotliví občané. Pozemek [příjmení] byl pozemek v ochranném pásmu železniční tratě. Pokud jde o to, zda pozemky viděli, tak pokud tam byl zájem už někoho konkrétního, tak před zastupitelstvem pozemkem prošli a viděli stav v té lokalitě. O pozemek měl zájem další člen zastupitelstva pan [příjmení], šlo o emoční situaci, rozhodovalo se o tom, komu ze zastupitelů se pozemek prodá. Podpis kupní smlouvy byl 27. 12. 2004, byla tam časová prodleva, aby došlo nejdříve k opravě administrativní chyby přezkoumávané krajským úřadem a pak teprve došlo k podpisu smlouvy, aby se vyloučilo, že bylo něco uděláno špatně. Pokud se prodávalo a bylo více žadatelů, byla jednání vyhrocená, ale takto vyhrocený spor si nepamatuje, že by ještě byl. Není mu známo o tom, že by se podávaly další žaloby o určení vlastnického práva. Přezkumným dlouhodobým orgánem byl odbor legislativy krajského úřadu, oba zápisy mu byly předány k posouzení. Kupní smlouvy byly uzavírány s předkupním právem. Je přesvědčen, že prostor, který se prodával, byl zastupitelům znám, neboť jde o pozemek mezi poštou a tratí, který je vidět i z trati a zastupitelé, pokud jdou na poštu, tak viděli, o co jde. Na výměry prodávaných pozemků, které byly srovnatelné, si nepamatuje, bylo to plus mínus stejné jako u pana [příjmení].

61. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v roce 2004 byl člen zastupitelstva obce, rok a půl byl starostou. Při výpovědi nahlížel do usnesení zastupitelstva ze dne 8. června 2004. Měl zájem o parcelu, o kterou měli zájem rovněž [příjmení]. Šlo konkrétně o parcelu [číslo], ale to o malou část. Ze zápisu vyplývá, že pokud jde o parcelu [číslo], tak s panem [příjmení] navrhovali, aby se to odložilo, neboť tato parcela může být stavební, a i podle zápisu pan [příjmení] navrhoval cenu 550 Kč za 1 m2. Hlasováno bylo pouze o ceně tohoto pozemku, nikdy o prodeji celé parcely. Pro hlasovali pak pouze čtyři zastupitelé, hlasování tedy bylo podle něj neplatné. On na to pak upozorňoval, a to jde o zápis ze dne 26. 8., který rovněž svědek četl, a k tomu uvedl, že nebylo opět opraveno, že se to prodává celé, pouze to, že se to prodává za 50 Kč. Krajský úřad potvrdil, že je to neplatné. Upozorňovali na to, že nemovitost pana [příjmení] byla v té době v realitní kanceláři již na prodej. Pan [příjmení] sliboval, že tam bude hřiště pro děti. K tomu nedošlo. On s tím tehdy nesouhlasil, bylo vidět, že je to proto, aby na pozemku vydělal a ne, aby tam dělal hřiště. V době, kdy byl starosta, tak se pozemky neprodávaly, protože obec byla v exekuci, pak se pozemky prodávaly [anonymizováno] za 700 - 800 Kč za m2 stavební parcely, v roce 1998 - 2000 se prodával [anonymizováno] za 600 Kč za m2. Za 35 Kč za m2 se prodávaly pozemky k parcelám, které tam už pozemky měly, a dávali k tomu určité malé části, nikdy nešlo o tak velký pozemek, jako u pana [příjmení]. Původně měl zájem o malou část parcely, asi 50 m2, pak bylo řečeno, že se to nebude dělit. Tak měl zájem o celý pozemek, a to bylo zamítnuto. Chtěl pozemek na zahrádku, když má vedle rodinný domek. Zastupitelé věděli, o čem jednají a o čem hlasují. Když se to prodává, tak se hlasuje 2krát, jednak o ceně, jednak o tom, komu se to prodá. Podle něj prodej parcely [obec] byl [příjmení] prodán, [číslo] ne. Byl jim dán geometrický plán. Před hlasováním byli všichni zastupitelé na pozemku.

62. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ten byl v roce 2004 člen zastupitelstva, starostou byl [příjmení], nepamatuje si přesně situaci, pamatuje si, že několik zastupitelů bylo překvapeno chováním [příjmení], který tam byl novým zastupitelem. Řada zastupitelů pocházela z předchozího volebního období z roku 1998 - 2002, [příjmení] byl zástupce původního starosty [jméno]. Jeho chování se zastupitelům nelíbilo, neuznával, že vrcholný orgánem řízení obce je zastupitelstvo, myslel si, že je to on. V roce 2004 se někteří zastupitelé dohodli, že jako starostu ho nelze volit. Mezi těmi, kdo to slyšel, byl i [příjmení], který se vyjádřil, že [příjmení] volit nebude. Přesto když k volbě došlo, tak z neznámého důvodu [příjmení] volil. Byl to přitom rozhodující hlas. Ostatním zastupitelům, kteří nechtěli [příjmení] volit, to bylo divné a ukázalo se to později, že [příjmení] byl za směšnou cenu nabídnut pozemek k prodeji, z nichž minimálně jeden pozemek byl pozemek stavební. Celá situace v roce 2002 - 2004 byla vedena tím, že nová dvojice často a pro mě z nepochopitelných důvodů hlasovala se [příjmení].

63. Pamatuje si, že ve vztahu k zápisu z usnesení o prodeji se později něco opravovalo a on už neví co. Pozemky, které byly k prodeji, se prodávaly tak za 30 - 50 Kč za m2. Pozemky větší stavební se prodávaly asi za 2 roky za cenu 500 - 700 Kč za m2. Domnívá se, že pozemek [příjmení] mu nabídl k prodeji sám [příjmení]. Ví, že tam bylo nějaké předkupní právo. Kdy byla podána žádost o prodeji pozemků, neví. Bylo v té době žádostí obrovské množství.

64. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ten od roku 2002 - 2006 byl zastupitelem, v tomto případě se jednalo o pozemek u místní pošty, pokud to dobře chápe. Ví, že tam byli dva zájemci, manželé [příjmení] a pan [příjmení], bylo to dost bouřlivé, komu se to prodá nebo se nabídne. Pokud si pamatuje, tak tam bylo, že další pozemek sousedící s [příjmení] se stahuje. Při návrhu jeden ze zastupitelů prohlásil, že tam je mírné zaujetí proti jeho osobě, což byl pan [příjmení], myslí si, že to pravdou nebylo, ale on svým chováním zavinil, že došlo k tomu, že všichni zastupitelé se víceméně proti prodeji jeho osobě postavili, přiklonili se k prodeji manželům [příjmení]. To vše delší dobu, tak pan [příjmení] pak začal osočovat jednotlivé účastníky zastupitelstva. Na cenu si nepamatuje, zda navrhoval on nějakou cenu, si nepamatuje. Ví, že se tenkrát prodávalo více pozemků, zápis dělala jedna z úřednic, byla to paní [příjmení] nebo [příjmení]. Ověřovatel zápisu byl. Podle jeho názoru se ten pozemek na tom zasedání prodal manželům [příjmení] za cenu, kterou stanovili, a je o tom přesvědčen. K zápisu není schopen nic říci. Od roku 2002 do roku 2003 se toho moc neprodávalo, protože obec byla v exekuci, jenže pak bylo hodně žádostí o odkoupení pozemků. Pokud jde o to, zda se dělaly znalecké posudky, u některých ano, ale u některých se stanovila cena podle uvážení, poměr není schopen říci. Pozemky, které nebyly pro obec lukrativní, se nabízely za nižší cenu s tím, že nabyvatelé se o ně budou starat a využívat je. Pokud by to byly stavební parcely, tam se buď žádaly znalecké posudky, nebo zastupitelstvo rozhodlo podle svého uvážení. Měli k dispozici katastrální mapy, pozemek byla skládka, bavili se o tom, že část pozemků bude původní, pak se řeklo, že se to prodá jako celek. Katastrální mapu měli 100% v ruce, zda geometrický plán, si nepamatuje, stejně tak, zda tam docházelo k nějakému dělení nebo scelení pozemků. Pozemek byl v blízkosti trati, nešlo tam udělat nějakou stavbu a přihlíželo se k tomu, že [příjmení] žádal o pozemek z toho důvodu, aby tam mohl udělat prostor pro odstavení vozidel pro lidi z [anonymizováno]. Aby to nestálo na zúžené komunikaci před [anonymizováno]. Pozemek zná velice dobře, neví, zda tam byl s ostatními členy zastupitelstva, ví, že dostal pozvánku, tak věděl, o jaký pozemek se jedná. Jsou to pozemky opravdu na místě, kde je přívod potoka, kde teče voda, je tam bažina, kde byl ukrutný bordel. Tak tam byl, aby se vědělo, jak to vůbec vypadá.

65. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ta byla členkou zastupitelstva od roku 2002 do roku 2006. O pozemek měl zájem i [příjmení], byly tam dvě žádosti. Hlasovalo se, že se to prodá manželům [příjmení] za 50 Kč za m2. O jaký pozemek se jednalo, věděla, protože tam byla, účastnila se místního šetření, procházeli to se [příjmení]. Prodával se manželům [příjmení] jeden pozemek, zda se skládal z více parcel, to neví. Ví, že když potom se to odhlasovalo, tak [příjmení], který byl v té době starostou, ji požádal, aby to prošetřila, že tam byly nesrovnalosti v hlasování, když dostala do rukou veškeré dokumenty, tak jim i kraj potvrzoval, že to bylo prodáno manželům [příjmení] za cenu 50 Kč. Byl tam chaos, když to vše shrnula a předala [příjmení], tak ten se na to podíval a říkal, že to je v pořádku. Svou žádost, aby se to prošetřilo, jakoby stáhl. Myslí, že se tam psal nějaký dovětek, že se to prodává za 50 Kč za m2. To šetření nebylo hned na tom prvním zastupitelstvu pouze na popud pana [příjmení], ale výsledek dopadl dobře, protože všichni pochopili, že to bylo manželům [příjmení] za cenu 50 Kč prodáno. Přišlo k tomu nějaké vyrozumění z kraje. Zapisovala to paní [příjmení]. Seděly tam vždycky dvě, i paní [příjmení]. Neví, proč u hlasování není zapsaná, pokud byla předestřena žalobkyni listina č. l. 48 spisu ze zápisu z jednání ze zastupitelstva, je to asi chyba tam z toho zasedání. Je tam napsáno, že dává návrh za 35 Kč, to znamená, že tam seděla, když ten návrh podala. Pak se hlasovalo o 80 Kč, tak nechápe, proč tam potom není zapsaná, když jinak na zasedání byla. Myslí si, že s cenou 50 Kč souhlasila. Když se na zápis podívá, vidí, že je to zmatečné. Všichni věděli, že tam byly dvě žádosti a je pak logické, že hlasovali, komu se to prodalo. Když starosta informoval, že se musí udělat nové zasedání, tak hlasovali, že se to prodává manželům [příjmení], museli udělat nějaký nový závěr. Byla v té době i místostarostkou, a to v půli tohoto období, pro ni byl výsledek jasný. Žila doteď v domnění, že pozemek je [příjmení] a že jim slouží, nenapadlo ji, že to někdo bude po 10 letech napadat. Cena pozemku při prodeji se stanovila v místě obvyklá, většinou to byly žádosti, pokud se jedná o stavební parcelu, tak to bylo jinak. Zda se dělaly znalecké posudky, tak k tomu uvedla, že to měli na starosti manželé [příjmení], měli tam nějakou cenovou mapu, bylo to takové sporné, většinou se na všem dohodli na zastupitelstvu. Myslí si, že znalecké posudky se nedělaly. Pozemek byl u trati, cenově méně atraktivní, bylo to mezi poštou a tratí. Jsou tam nějaká ochranná pásma od trati. Cena byla podle ní adekvátní. Pozemek byl spíš zanedbaný, bylo tam křoví, neposekaná tráva, obec to nevyužívala. V době, kdy tam byla, to bylo všechno strašně divoké, nebyla tam pomalu žádná pravidla. Obec má k dispozici cenovou mapu, tak [příjmení] byli takoví, že se jim práce zadala, ale nemohlo se potom z toho nic využívat, bylo to špatné. Brala to tak, že se parcela prodala [příjmení] a tím to bylo pro ni uzavřeno. Pokud se měly prodávat menší pozemky, tak to byly něco jako předzahrádky, když si chtěl někdo dokoupit nějaký obecní cíp. Nižší cena byla tak kolem těch 35 m2. Myslí si, že měli při rozhodování v ruce geometrické plány. Stačila si všimnout při předložení, že tam bylo 35 Kč za m2, ona evidentně hlasovala o té ceně, věřila, že to je návrh pro [příjmení], protože tam byl jenom [příjmení] a [příjmení], věděla, o čem hlasuje, zapisovatelka to napsala dost zmatečně. Zda se hlasovalo o návrhu pana [příjmení], neví. Když jí byl předložen zápis ze zasedání zastupitelstva z 26. 8. 2004, svědkyně uvedla, že to je ta oprava, kterou měla na mysli, je tam jasně dáno, že zapomněli, že je to prodáno [příjmení] nebo manželům [příjmení].

66. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ta byla členem zastupitelstva v rozhodném období. Ví, o jaký pozemek se jedná, jednání bylo bouřlivé, dělala si k tomu poznámky, ale ty už nemá. Nepamatuje si návrh ceny, ví, že pozemek byl prodán [příjmení], to si pamatuje. Nečetla zápis, není si jistá, zda tam byly nějaké dohady. Pozemek byl určitě prodán, zda to bylo 8. nebo na té další schůzi, si není jistá. Má pocit, že i [příjmení] měl o pozemek zájem, cenu si nepamatuje. Nepamatuje si, zda byla určena cena podle znaleckého posudku. V tomto volebním období končila, byla nucena ukončit mandát. Vzpomíná si, že na zastupitelstvu byla odsouhlasena cena 50 Kč, a že byl odsouhlasen prodej. Myslí si, že tam byla chyba v zápisu. Další zastupitelstvo bylo o prázdninách, nebo v září. Pokud jí bylo předestřeno č. l. 19 spisu, tak to bylo to zastupitelstvo. Stav pozemku jí byl znám, ví, že se tam nachází pozemek, nebyl tam pořádek. Ví, že to je od trati k poště. Pozemek se prodával jako celek, hlasování bylo, že se hlasuje o prodeji konkrétnímu zájemci o pozemek. Podklady pro určení ceny obvyklé pozemku neměla, cena se určila podle toho, jak to prodávali dříve v té relaci.

67. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že si na nic nepamatuje. Byla členkou zastupitelstva krátkou dobu, pak se odstěhovala.

68. Ve věci se vyjádřil dne 7. 10. 2016 žalovaný [jméno] [příjmení] a z jeho vyjádření je zjištěno, že se týká především těch skutečností mezi žalovaným a prodávajícími, původními žalovanými, respektive jejich dcerou, když dne 14. 10. 2010 uzavřel žalovaný s manželi [příjmení] kupní smlouvu o prodeji rodinného domu [číslo popisné] v [obec] a v této souvislosti jednal s manželi [příjmení] též o budoucím prodeji sporného pozemku [číslo]. Protože tento pozemek převedli darem na svoji dceru [jméno] [příjmení], pokračovala jednání o budoucím prodeji s ní a byla s ní uzavřena smlouva o smlouvě budoucí. Žalovaný byl seznámen s tím, že je veden soudní spor ohledně porušení předkupního práva žalobce v souvislosti s převodem pozemku právě na paní [příjmení] a spor byl uzavřen tím, že došlo k zpětnému převodu pozemku na manžele [příjmení]. S těmito byla dne 25. 1. 2013 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí ohledně pozemku [číslo] za současného zrušení smlouvy o smlouvě budoucí s paní [příjmení] a cena sjednána na částku 1 400 000 Kč. Protože uplynulo 10leté předkupní právo, žalovaný byl manželi [příjmení] vyzván k uzavření kupní smlouvy, která byla uzavřena 16. 1. 2015. Žalovaný v době, kdy byla uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě, nemohl vědět o sporu mezi žalobcem a manželi [příjmení], když žaloba byla podána soudu dne 30. 5. 2013, a o sporu se nedozvěděl ani po uzavření vlastní kupní smlouvy dne 16. 1. 2015, kdy byl vázán smlouvou o smlouvě budoucí až na částku 56 000 Kč.

69. V této souvislosti žalovaný navrhl opakovaný výslech [jméno] [příjmení] jako svědka.

70. Jako další svědci ve věci byli vyslechnuti, a to k důkaznímu návrhu žalobce, o tom, že žalovaný věděl o sporu vedeném mezi žalobcem a manžely [příjmení], a to konkrétně paní [jméno] [příjmení], z jejíž výpovědi soud zjistil, že ta ví, že u soudu probíhala žaloba mezi žalobcem a panem [příjmení]. V té době, když se to projednávalo, byla místostarostou žalobce, ví o podané žalobě. Tehdejší zastupitelstvo zpochybnilo kupní smlouvu s [příjmení]. To je vše, co věděla. V době, kdy to bylo, nevěděla, že žalovaný měl pozemek od pana [příjmení] koupit, mluvila o tom s ním v době, kdy již tento spor běžel. Žalovaný se jí ptal na ulici, jak je to s tím pozemkem za poštou. Ona mu řekla, že obec kupní smlouvu zpochybnila, protože nebyla v pořádku, a že [příjmení] nedodržel podmínky kupní smlouvy v době do 10 let, kdy nesměl s pozemkem nakládat a převedl jej na dceru. Když se do sporu dostala obec s [příjmení], [příjmení] nechal zrušit darovací smlouvu, nechal to převézt zpět na sebe, takto se o tom se žalovaným bavili. Doporučila mu, aby si došel za starostou. Když se o tom bavila s žalovaným, tak věděl tento o tom, že [příjmení] převedl pozemek z dcery zpět na sebe, že zrušil darovací smlouvu. Tento hovor se uskutečnil v době, kdy ještě byla místostarostka, součástí hovoru bylo právě to o té dceři a porušení předkupního práva. Myslí si, že on říkal, že ví o tom, že se pozemek vrátil [příjmení]. Pokud bylo žalobkyni předestřeno, že žaloba byla podána 29. 5. 2013, tak ona mluvila o volebním období 2005 – 2014, a to už spor běžel u soudu. V té době byl již ukončen spor mezi [příjmení] a dcerou z hlediska zpětného darování na [příjmení].

71. Žalovaný k této výpovědi na místě sdělil, že se svědkyní se bavili v době, kdy byla řeč vždy o převod otec - dcera, nikdy se nerozebíraly detaily něčeho následného. Svědkyně mu řekla, že to není v její kompetenci, určitě to nebylo v roce 2013, neboť předtím se o tom bavili a ona mu řekla, že to není v její kompetenci.

72. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ta v roce 2015 byla jednatelkou technických služeb do konce tohoto roku. V této době přišla do styku s žalovaným. Bylo to v situaci, kdy pracovali u jeho domu, a to i z pohledu toho, že od roku 2010 do 2014 byla zastupitelkou obce. Volební období bylo do listopadu 2014. Když se o tom bavili, že se vede nějaký spor s obcí, ale neví přesně, co to bylo. Bavili se o sporu obec a [příjmení], že něco probíhá, že si má zajít na obec. Ona sama podrobné informace o sporu neměla. Pokud jde o podrobnosti, bavili se o tom, že tam bylo nějaké předkupní právo, nějaké pochybnosti o ceně, ale podrobnosti neví. Ty hovory byly celkem tři, ona odkazovala na paní [příjmení], která byla v té době místostarostka a zastupovala nemocného starostu. Ví, že ze začátku mluvili o tom předkupním právu, jí ty hovory splývají. Žalovaný k tomu sdělil, že to bylo v době, kdy byl spor o převedení pozemku na dceru, o současném sporu nevěděla, na tom setrvala.

73. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (původního žalovaného) soud zjistil, že ten současného žalovaného o probíhajícím soudním sporu neinformoval, on o tom vůbec nevěděl. Prodej byl prováděn prostřednictvím realitní kanceláře, sháněli kupce, žalovaný se přihlásil, v konečné fázi s ním byla uzavřena kupní smlouva, realitní kancelář nezajímalo, že prodávaný pozemek je předmětem nějakého soudního sporu, když to prodávali, tak ještě spor nebyl. V této části výslechu svědka zástupce žalovaného uvedl, zda si to svědek neplete v tom, že prodávali i žalovanému [anonymizováno]. K tomu svědek uvedl, že prodávali [anonymizováno], v této souvislosti se domlouvali i o prodeji pozemků, že by měl sloužit pro potřeby parkování. On žalovaného o sporu neinformoval. Ani o tomto sporu nevěděl, neboť na katastrální úřad vložili s žalovaným smlouvu o smlouvě budoucí, ta byla sepsána ještě dříve, než obec napadla tuto smlouvu u soudu. Žaloba přišla až poté, co podepsali smlouvu o smlouvě budoucí. Pozemek převáděl na dceru, když byl nemocný. O tom dcera spor u soudu, když jí to dali jako dar, pak jim to vrátila, až pak našli kupce, tak uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí s tím, že žalovaný musí doplatit cenu, na které se dohodli a pozemek převézt, bylo až v lednu. V době, kdy převedli pozemek žalovanému, tak ale už spor běžel, ale on o tom nevěděl, protože mu to neřekl. Předpokládal, že ten spor bude vyřízen, protože nepochyboval o tom, že smlouva uzavřená s obcí byla nějaká špatná, protože smlouvu si obec psala sama. Informoval se u právníka, zda smlouva je v pořádku, ten mu řekl, že smlouva je v pořádku, že tam žádná chyba není.

74. V předmětné věci soud v době řízení proti žalovaným manželům [příjmení] přibral ve věci znalce [ak. titul] [jméno] [příjmení], jehož úkolem bylo stanovit obvyklou tržní cenu nemovitostí, které jsou předmětem sporu k datu uzavření smlouvy 27. 12. 2004 a k datu jednání zastupitelstva žalobce ze dne 8. 7. 2004.

75. Ze znaleckého posudku shora uvedeného znalce soud zjistil, že nemovitost parcelní číslo [číslo] je možno využít k zástavbě občanské vybavenosti daného sídelního celku, pozemek se nachází v intravilánu obce vedle místní občanské vybavenosti. Územní plán pro danou lokalitu schválený obecným zastupitelstvem dne 30. 10. 2003 pro oceňovaný pozemek uvádí, že jde o plochu [anonymizováno] apod., základní občanské vybavenosti se zpravidla umisťují do prvního a druhého podlaží bytových domů. Takto lze charakterizovat budoucí schválenou možnost využití pozemku samozřejmě s nutností provedení vynětí ze SPF. Při zjištění ceny znalec vycházel z vlastní databáze, bankovními domy a z informací a databází místních realitních kanceláří, dále byl telefonicky osloven kolega znalec, který přímo poskytl informaci, že pozemky bez rozlišení kultury se v intravilánu obce prodávaly v dotčených letech za průměrnou cenu 550 - 600 Kč. On obvyklou cenu pozemků odhaduje z důvodu vedení železniční trati po spodní části hranice ve výši 500 Kč za m2 a souhrnně znalec stanovil hodnotu nemovitosti ve výši 1 100 000 Kč, když vyšel z věcné hodnoty a porovnávací hodnoty. Jde o návrh ceny. Posudek byl předložen dne 9. 1. 2015, následně pak k námitkám žalovaných znalec provedl dne 16. 3. 2015 doplnění posudku, ze kterého bylo zjištěno, že porovnávací metoda byla provedena se třemi nemovitostmi v regionu, neboť obtížně hledal nemovitosti 11 let zpět a uvedl písemně jen jednu. Uvedená cena se týká hodnoty shodné lokality, nemá svolení autora, informace uvádět pozemek a jeho osobu. Znalec v rámci objektivnosti nepoužíval doklady poskytnuté oběma stranami, ale zjišťoval podklady osobně a jednotlivá tržní cena pozemku stanovená znalcem byla 483 Kč za m2, cena porovnávací 555 Kč za m2. Je pravda, že znalec místně nezkoumal odtokové poměry území. Námitky žalovaných považuje za opodstatněné, protože jim rozumí tak, že posudek nevyzněl v souladu s jejich záměrem vedení sporu.

76. Dne 18. 5. 2016 byl do spisu založen ze strany žalovaného posudek znalce [ak. titul] [jméno] [příjmení] opatřeného doložkou podle § 127a o. s. ř., přičemž zadání posudku bylo revidovat znalecký posudek [ak. titul] [příjmení] a stanovit opět obvyklou cenu tak, jak již shora uvedeno v posudku [ak. titul] [příjmení].

77. Ze znaleckého posudku znalce [ak. titul] [příjmení] pak ve vztahu k posouzení objektivnosti znaleckého posudku [ak. titul] [příjmení] bylo zjištěno, že na straně 10 je uvedeno, že z vlastní databáze a telefonem s kolegou stanovil cenu 550 - 600 Kč, kterou díky blízkosti železniční tratě snížil na 500 Kč za m2, a přičemž konkrétní zdůvodnění základní ceny i ceny použité srážky však chybí. Tuto cenu však uvádí do věcné ceny, neboť jde o fakticky cenu porovnávací. Na straně 12, pokud jde o druhou porovnávací metodu, odkazoval na tabulku porovnávatelných objektů na Prachaticku, přičemž tato tabulka v posudku chybí, a dále uvádí výběr reprezentantů do tabulky, kdy je pouze jediný člen blízkého pozemku o výměře 882 m2, o němž není dostatek dalších informací. Ve skutečnosti tedy jde pouze o jeden srovnatelný případ a jeho cenu 490 000 Kč pak přímou metodou bez jakékoliv korekce přepočítává na cenu oceňované výměry, čímž dociluje velice podobné ceny jako v případě tzv. ceny věcné. V závěru pak zcela v rozporu s výše uvedeným konstatuje, že vzhledem k velkému rozpětí cen nelze tyto zprůměrovat. To rozhodně neodpovídá předešlému textu. Dále pak znalec v posudku diskvalifikuje třetí z používaných metod, tj. metodu výnosovou s konstatováním, že z nájmu vycházet nelze. Lze hodnotit, že výsledkem je cena prostě přepočtená z jakéhosi prakticky neznámého vedlejšího, ale podstatně menšího pozemku, jehož uváděná cena je bez úprav převzata, a dále z vlastní tzv. databáze korigované telefonátem s kolegou. Výpočet ceny je v podstatě postaven tedy na jediném asi uskutečněném případu prodeje vedlejšího pozemku a je tedy o to zvláštnější, proč se znalec neopírá o uskutečněné prodeje podobných pozemků v té době, o nichž vypovídají podklady ve spise. Proto má za to, že revidovaný znalecký posudek je v tomto řízení nepoužitelný, neboť mu chybí základní atributy kladené na znalecké posudky.

78. Znalec pak dále ve svém posudku provádí historickou analýzu reálně uskutečněných převodů v roce 2009 - 2013 a z uvedené analýzy vyplývá, že obvykle se v této době prodávaly pozemky z majetku obce ve vlastnictví i různých osob za cenu pouze 330 Kč za m2 a pouze s jedinou výjimkou ve výši 50 Kč se průměr zvyšuje na 35,7 Kč za m2. Manželé [příjmení] pořídili od obce pozemky za nadprůměrnou cenu 43,3 Kč za m2. Obecně lze konstatovat, že obvykle se tyto transakce ve své době mezi obcí a občanem uskutečňovaly řádově za desítky Kč za m2, nejčastěji za 30 Kč za m2, a to i u výrazně odlišných parcel tvarově, výměrou, důležitostí a v tomto světle převod do SJM manželů [příjmení] nijak nevybočuje ze zvyklostí, cena byla nadprůměrně vysoká.

79. Aktuální analýzu tržní situace lze dokumentovat na pouze dvou nabídkách, když v okolí [obec] jsou pouze dvě nemovitosti podobného typu se stejným funkčním využitím, proto pro ilustraci byla uvedena i nabídka trhu ostatních zastavitelných pozemků ze širšího okolí. Z přehledu je zřejmé, že nelze nalézt ani srovnatelný pozemek, natož pak věrohodný statistický vzorek prodeje nebo nabídek, který by odpovídal oceňovanému pozemku, a pozemky byly srovnatelné přímo. Je třeba si uvědomit, že jde o pozemek, který je postižen ochranným pásmem, jeho technické vlastnosti byly patrně v době převodu zatíženy náklady i riziky (zrušené zakládání, nálet, skládka, respektive navážku), riziko záplav. Objekty občanské vybavenosti jsou zpravidla takové stavby, které slouží veřejnosti ke zlepšení dostupnosti služeb a těžko lze zároveň stanovit jejich přímý užitek. Jde rozhodně v tomto případě o jiný pozemek, než pozemek pro podnikání nebo bydlení. Obecně ceny pozemků trvale rostou, jsou vyšší než inflace. Závěr znalce je, že jestliže se dnes obchoduje se stavebními pozemky nepřipravenými v rozmezí jednotkových cen 100 - 300 Kč za m2, stavebně připravených 300 - 800 Kč za m2, platí pro objekty občanské vybavenosti, že tyto ceny jsou výrazně nižší, pozemky zatížené riziky a omezením jsou také méně prodejné a při poklesu uvažovaných cen o 50 % proti cenám dnešním lze uzavřít, že nejenže v roce 2004 byly nezpochybnitelně obvyklé, že obecní pozemky se v [obec] prodávaly za 30 - 50 Kč za m2, ale že pro konkrétní oceňovaný pozemek se lze důvodně domnívat, že takto sjednaná cena byla také i v pásmu tzv. obvyklé ceny bez ohledu na obvyklost transakce v rámci majetku obce, jakkoliv tato skutečnost možná není ani důležitá pro relevanci uskutečněného obchodu.

80. Znalci [ak. titul] [příjmení] a [ak. titul] [příjmení] pak byli následně vyslechnuti při jednání soudu dne 26. 9. 2016.

81. Z výpovědi znalce [ak. titul] [příjmení] bylo zjištěno, že ten měl k dispozici posudek [ak. titul] [příjmení], k tomu se nechtěl vyjadřovat, jinak ohodnocená parcela se skládá ze dvou celků, kterou on považuje jako jednu hodnotící nemovitost, jako jeden funkční celek. Hodnotil obvyklou cenu parcely č. [číslo]. Cenu konzultoval se znalcem, který oceňuje nemovitosti místně příslušné, telefonicky volal všem realitkám, jednu z [obec], jednu z [obec], jednu z [obec], žádná mu nebyla schopna říci, jaká byla cena před 11 lety. Písemně mu to pak nebyli ochotni poskytnout. Znalce, který mu poskytl telefonickou informaci, uvádět nebude, protože ten si to nepřál. Aktuálně si dnes vytiskl z internetové sjetiny list, na kterém je uvedeno, že aktuální cena parcely stavební je 1 100 Kč za m2 v [obec], obecně k tomu uvádí, že před 11 lety to nemohlo být 30 Kč za m2. Znalce, kterého nechce uvádět, tak ten mu řekl, že 500 metrů odsud se převáděly obdobné pozemky za cenu 550 - 560 Kč za m2. On, když sám dělal před pěti lety posudek pro soud v Praze o ceně pozemku ve [obec], kde to bylo kolem 400 - 450 Kč za m2. Než to začal oceňovat, tak zaměstnanec [stát. instituce] [ak. titul] [příjmení] mu dal informaci, že oba uvedené díly jsou podle územního plánu zakotveny jako občanská vybavenost. Pak ještě věc konzultoval s technickými službami v [obec] s paní [příjmení]. Měl k dispozici z hlediska srovnávacích prodejů ceny pro banky, nejsou to ceny obvyklé, jde o ceny v tísni, která je nižší než cena obvyklá.

82. Z výpovědi znalce [ak. titul] [příjmení] soud zjistil, že měl k dispozici znalecký posudek [ak. titul] [příjmení], jde o jeden nesrovnatelný pozemek se žádným jiným bližším objektivním vyjádřením. Pokud jde o konkrétní převod z majetku obce, tak převody z veřejného vlastnictví v té době podléhaly určitým pravidlům, a to jiným, než byla tržní situace všeobecně. Neměl k dispozici smlouvu mezi obcí a [právnická osoba], která nabyla pozemek bez omezení za účelem podnikání, zatímco předmětný pozemek byl a je v územním plánu určen pro stavbu občanské vybavenosti, čili primárně nikoliv k podnikání, ale k doplnění infrastruktury v obci. Dále je limitován ochrannými pásmy, věcnými břemeny a tvrdí se, že v době převodu, což nemohl ověřit, byl zatížen jakousi navážkou, čili dalším omezením. Na tom pozemku nebylo přípustné postavit [anonymizováno]. Pokud by tam měla být postavena např. stavba [anonymizováno], takto muselo být na základě podmíněných limitů, které stanovila obec. Věc zkoumal i z hlediska historické analýzy, měl k dispozici kupní smlouvy, může říci, že i převáděné pozemky se mezi sebou výrazně liší kvalitou, polohou, rozměry, tvarem a jsou překvapivě dosahovány stejné ceny. Vede to k myšlence, že v té době bylo v obci určitým zvykem převádět pozemky za určitou cenu, bylo mu řečeno, že šlo o jakési zvýhodňování místních obyvatel, ucelování parcel, funkčních celků apod.

83. Pokud jde o určení ceny obvyklé, je třeba si uvědomit, a to je nepopiratelný fakt, že čím se jde hlouběji do minulosti, tak jsou převody z majetku obce specifické. V dnešní době, když víme, že jsou popotahována zastupitelstva, že se neprodává za obvyklou cenu, tak se paměť smazává. Pokud se zkoumají převody 12 let zpátky, tak bylo obvyklé a velmi časté, že obce poskytovaly někdy i nevědomky bývalým kupujícím, poskytovaly různé slevy, bonusy, motivace apod. Nelze stanovit tržní hodnotu v roce 2004, kdy převážná část zjištěných pozemků velmi podobných nemovitostí se z majetku stejného převodce prodává řádově za desetikoruny za m2. Dává proto otázku, zda se zkoumá obvyklost tohoto způsobu převodu včetně té ceny a on má za prokázané, že za tyto ceny bylo možné nemovitosti prodávat z majetku obce. Pak se vrací k tomu, že jak je provedeno na straně 10 znaleckého posudku, kde stavebně nepřipravené pozemky se prodávají za 100 - 300 Kč, stavebně připravené za 300 - 800 Kč, vše za m2. V tomto případě je pozemek minimálně polokomerční, jejich ceny jsou tedy zjevně nižší, i když plní veřejně nějakou funkci. V daném případě je pozemek limitován ještě technickými omezeními, jako je ochranné pásmo. Pokud aktuální indexy přepočteme na cenu roku 2004, tak se domnívá, že se dochází k ceně, která není až tak daleká té ceně a v podstatě lze říci, že i touto optikou tržní hodnoty se ta dosažená cena dostat do tolerančního pole obvyklé ceny. Aktuální trh nabídky nemovitostí je v cenách, které jsou uvedeny ve vyhodnocení, tvrdí tedy 300 - 800 Kč, jestliže je někde dosahováno až 1 000 Kč, tak to připouští. Je pak otázkou, jestli do té doby nebyl na trhu podobný srovnatelný pozemek a existovala pouze znalost o prodeji jiných pozemků, které byly podobné svou lokalitou a jinými vlastnostmi, že je velice těžké pro toho kupujícího i prodávajícího sjednat přiměřenou hodnotu, je složité je odvozovat od něčeho jiného než od těch předchozích prodejů. On z hlediska převodů, kterých se obec nezúčastnila, při zpracování nenašel žádný z pozemků pro občanskou vybavenost v té době ještě s těmi vlastnostmi, které popisuje, že by byl porovnatelný. Tržní prostředí bylo v té době daleko křehčí než v současné době. Velice často nacházeli daleko větší rozpětí převodu pozemků. K dotazu, zda je možné, aby se cena za období 14 let zdvacetinásobila, tak to je hodně, ale desetinásobně to možné je.

84. Pokud se má vyjádřit ke srovnatelným nemovitostem k postupu znalce [příjmení], tak tam hovoří o třech nemovitostech. Blízko je tam uváděn pozemek o výměře 880 m2, ale není známo, jaký má tvar, k čemu je určený, jestli byl stavebně připraven, jestli netrpí nějakými vadami. Jde tedy z tohoto pohledu těžko uvádět tu kvalitu ve vztahu k oceňovanému, a proto se uvádí, že jde o dvě až tři srovnávané nemovitosti, ale jejich bližší uvedení zde chybí. Je to pouze konstatování toho, že mu kolega znalec potvrdil, o jakou šlo cenu, bez toho aniž by to mohli nějakým způsobem přezkoumat.

85. Soud následně přistoupil k důkaznímu návrhu žalobce k zpracování revizního posudku znalcem [jméno] [příjmení], jemuž bylo uloženo stanovit obvyklou cenu nemovitostí v době prodeje, dále pak přezkoumat správnost znaleckých posudků u stanovení ceny znalce [ak. titul] [příjmení] a znalce [ak. titul] [příjmení].

86. Z obsahu tohoto znaleckého posudku soud zjistil, že znalec konstatuje, že jako zpracovatel posudku zjistil na základě podání žádosti místně příslušnému katastrálnímu úřadu v rozhodné době v obci [obec] následující převody s realizovanou jednotkovou cenou: Prodávající: [obec] 1) parcela č. kat. [číslo] – 1990 m2 30 Kč/m2 Kupující ze dne 5. 5. 2004: [jméno] [příjmení], [obec], část [část obce] (V-1407/2004) 2) parcela č. kat. [číslo] – 1063 m2 35 Kč/m2 Kupující ze dne 6. 10. 2004: manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], [obec], [adresa] (V-3752/2004) 3) parcela č. kat. [číslo] – 421 m2 50 Kč/ m2 Kupující ze dne 1. 12. 2004: manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] (V-3382/2004) Prodávající: [anonymizováno] 1) parcela č. kat. [číslo] – 357 m2 30 Kč/ m2 Kupující ze dne 19. 9. 2003: [jméno] [příjmení], [adresa] (V -858 2004) 2) parcela č. kat. [číslo] – 61 m2 30 Kč/ m2 Kupující ze dne 10. 9. 2003: manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [ak. titul] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] (V -857 2004) Prodávající: [jméno] [příjmení], [obec], [adresa] a [jméno] [příjmení], [obec] [adresa] 1) parcely č. kat. [číslo] a [číslo] – celkem 271 m2 17,52 Kč/ m2 Kupující ze dne 20. 9. 2004: [ak. titul] [jméno] [příjmení], [adresa], [obec] (V-3081/2004) Pro dokreslení cenové relace převodů obdobných pozemků (dle ÚP obce obytné plochy) uskutečněných v katastrálním území [katastrální území] v roce 2003 (vklad č. V-1614/2003) – parcely č. kat. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 419 m2, č. kat. [číslo] – vodní plocha ve funkčním celku o výměře 296 m2 a č. kat. [číslo] – ostatní plocha ve funkčním celku o výměře 687 m2; celkem tedy 1402 m2 prodáno za 47 150 Kč, tj. 33,63 Kč/m2. V roce 2015 prodávala [obec] na svém území parcely č. kat. [číslo] (525 m2), [číslo] (693 m2) a [číslo] (2121 m2), všechny určené ke stavbě rodinného domu, za jednotkovou cenu 50 Kč/m2, obdobný trend pokračuje i v letošním roce a [obec] prodala parcely č. kat. [číslo] (1210 m2), či č. kat. [číslo] (362 m2) a [číslo] (842 m2), všechny určené ke stavbě RD vždy za stejnou cenu 50 Kč/m2. Z výše uvedených faktů (a údajů uvedených v posudku [ak. titul] [příjmení]) je patrné, že stejný prodávající převádí obdobné pozemky v majetku obce do vlastnictví fyzických osob v intervalu 30 - 50 Kč/m2 (s vyloučením jednotlivostí) jako před 11 nebo 12 roky. Státní pozemkový úřad prováděl na území obce v loňském roce např. parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], které tvoří funkční celek se stavbou za jednotkovou cenu 30 Kč/m2, stejná situace je i letos u parcel č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vždy se jedná o parcely ve funkčním celku a jejich prodej se uskutečnil za jednotkovou cenu 30 Kč/m2. Všechny uvedené pozemky jsou v zastavitelné ploše obce nebo určené platným územním plánem obce pro individuální výstavbu. Je jasné, že s odstupem 12 roků jsou informace o uskutečněných převodech v rozhodné době problematické, proto si zpracovatel posudku nechal [stát. instituce] zhotovit fotokopie smluv převodů obdobných či srovnatelných pozemků v katastrálním území [katastrální území] v rozhodném období a z nich lze celkem spolehlivě vypozorovat cenovou hladinu uskutečněných převodů, tedy obvyklou cenu pozemků v daném místě a čase. Na jednotlivé výstřelky oběma směry není brán výraznější zřetel. Pro úplnost ještě uvádím, že jednotková cena parcely č. kat. [číslo] v katastrálním území [katastrální území], zjištěná podle v rozhodné době platného cenového předpisu ministerstva financí, činila 19,38 Kč/m2 a pro stanovení této ceny byl použit již koeficient prodejnosti Kp, který zohledňuje prodejnost obdobných nemovitostí v místě za předešlý rok.

87. Znalec v tomto směru dále uvádí, že znalec [ak. titul] [příjmení] ve svém posudku uvádí konkrétní případy realizovaných prodejů v místě a čase, z nichž pak správně odvozuje jasné závěry a stanovuje obvyklou cenu zájmových pozemků, přihlíží přitom k obvyklé praxi žalobce, tento posudek tuto praxi žalobce nejen potvrzuje, ale uvádí i další příklady jím realizovaných prodejů v širším časovém rozpětí včetně konstatování, že cenová hladina jemu převáděných nemovitostí se výrazně nemění za celé sledované období. Převod předmětných pozemků manželům [příjmení] za jednotkovou cenu 43,30 Kč považuje zpracovatel tohoto posudku v době rozhodné ceny za mírně vyšší, nevybočující však z běžných zvyklostí žalobce.

88. Znalec [ak. titul] [příjmení] se v závěrech svého posudku odvolává na nedoložené údaje jiného kolegy, tuto cenu upravuje na místní podmínky, ale neuvádí důvody těchto úprav ve vztahu k nedoložené a s kolegou odkonzultované výchozí ceně. Tento znalec si v některých pasážích svého posudku protiřečí a dochází k závěrům, které nejsou přezkoumatelné, takovýto posudek je možno hodnotit jako chybný, založený na nedoloženém.

89. V závěru posudku znalec [příjmení] konstatuje, že se ztotožňuje se závěry posudku znalce [ak. titul] [příjmení], který předpokládal obvyklou cenu obecných pozemků obchodovatelných v období od 8. 7. do 27. 12. 2004 v cenové hladině 30 - 50 Kč za m2 [obec] neměla a dosud nemá zpracovanou cenovou mapu pozemků.

90. Z následného doplnění znaleckého posudku prováděného na základě námitek žalobce soud zjistil, že k jednotlivým částem námitek znalec konstatuje, že: – úkolem zpracovatele posudku bylo určení obvyklé ceny pozemku v místě a čase, tedy v roce 2004, proto se uvedený příklad žalobce o realizované ceně v roce 2008 považuje za neopodstatněný (navíc se jedná o jednotlivost) a nevztahující se k posuzovanému případu – není pravdou, že zpracovatel posudku pomíjí fakt, že jím popisované převody pozemků v rozhodném období byly obcí provedeny za zvýhodněných podmínek pro místní občany. Obec postupovala vůči kupujícímu, v daném případě, přísněji než místním občanům, i když kupující byl v tomto konkrétním případě také místní občan (člen ZO) – není pravda, že se zpracovatel posudku nezabýval otázkou prodejů pozemků v daném místě a čase mezi soukromými subjekty – viz v posudku uvedený příklad převodu – prodávající [jméno] [příjmení], [obec], [adresa], a [jméno] [příjmení], [adresa], a kupující [ak. titul] [jméno] [příjmení], [adresa], [obec] (V-3081/2004). Ohrazuji se proto proti konfrontačnímu nařčení žalobce, jeho stanovisko je nepodložené a nekorektní, svědčí o tom, že můj posudek č. [číslo] četl velmi letmo. Neodpustím si ještě poznámku na tvrzení žalobce o mé kritice znalce [ak. titul] [příjmení] – tyto skutečnosti uváděl ve svém posudku znalec [ak. titul] [příjmení], jeho posudek jsem měl jako podklad pro zpracování svého posudku a sám jsem se s jeho závěry pouze ztotožnil (a v posudku také uvedl), nic víc. Dále bych chtěl zdůraznit, že žalobce ve svém stanovisku k mému posudku č. [číslo] sepsaném dne 16. 1. 2017 argumentuje nezohledněním vybraných konkrétních převodů uskutečněných v letech 2006 a 2008 za značně vyšší jednotkové ceny – k tomu sděluji pouze toto: jednalo se o převody dva či čtyři roky po rozhodném období, tedy po roce 2004, a tyto skutečnosti nemohly mít na stanovení obvyklé ceny v roce 2004 absolutně žádný vliv, jejich zdůrazňování považuji za snahu žalobce o odklon od merita věci. K návrhu žalobce na osvětlení vývoje obvyklé ceny stavebních pozemků v obci po roce 2004 do současné doby sděluji, že takovéto hodnocení by bylo nadbytečné a zavádějící. Nemající vliv na stanovení obvyklé ceny v roce 2004, předmětem posudku nebyly změny tržních podmínek po rozhodném období!! Posudkem č. [číslo] zjištěná obvyklá cena bere zřetel i na další parametry dané zadavatelem posudku ve věci č. j. 6 C 100/2013-300 – vystihuje i obvyklou praxi žalobce při prodeji obecních pozemků v době uzavírání kupní smlouvy.

91. Žalobce předložil ve věci jako listinný důkaz znalecký posudek znalce [ak. titul] [jméno] [příjmení] ze dne 23. 5. 2004, ve kterém byly oceňovány pozemky v [obec] schválené územním plánem pro výstavbu, a to pozemky [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] ve vlastnictví [anonymizováno] pro uskutečnění převodu pro úvěrové řízení u [právnická osoba]. Z posudku, který soud bere jako listinný důkaz, protože není opatřen doložkou podle § 127a o. s. ř. vyplývá, že jde celkem o tři lokality, znalec pozemky oceňoval na 177 Kč, 140 Kč a 50 Kč za m2.

92. Za přítomnosti znalce [jméno] [příjmení] byl znalec [ak. titul] [jméno] [příjmení] při jednání dne 25. 6. 2018 vyslechnut jako svědek, z jeho výpovědi soud zjistil, že posudek zpracovával pro ocenění pozemků jako zástavy pro [právnická osoba], byl zpracováván srovnávacím způsobem podle nabídky v té době tak, že byl zpracován k několika pozemkům, které přebírala obec. U pozemků odečítal přiměřené náklady, které by měly dostat ten pozemek do polohy stavebních pozemků. Výsledkem pak byla cena v roce 2004. Pozemky měly sloužit pro individuální rekreaci, použil v podstatě tři druhy srovnatelných pozemků, cenu zjišťoval tak, že tam jednak prodával, protože je jednatel společnosti, vycházel z nabídkových cen, které redukoval. Ceny zjištěné z realitní kanceláře, jsou ceny jeho realitní kanceláře. Bylo to zpracováváno podle metodiky banky.

93. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] při tomto jednání soud zjistil, že vývoj ceny v předmětné lokalitě nesledoval, to ho nezajímalo, o tom poznatky nemá. Cena byla určována podle znaleckého posudku i s přihlédnutím k praxi obce v té době. Pokud jde o výpověď [ak. titul] [příjmení] z hlediska aktuální tržní ceny pozemků, tak jde o to, jaká je to lokalita, k čemu slouží. Jeho zajímalo období roku 2004, co bylo poté, ne. Obce se přitom neptal, protože pokud by se ptal obce, byl by ovlivňován. Měl informace z veřejných zdrojů na prodeje, opět uvádí, že to bylo v roce 2004. Pro něj nemají ceny pozdější s eventuálním nárůstem tržních cen význam, protože odpovídal na to, co se ho ptal soud.

94. Soud obecně ve vztahu k listinným důkazům konstatuje, že v průběhu sporu všichni účastníci předložili řadu listin, které soud následně i k důkazu provedl. Účastníci pak mimo jiné předložili rovněž řadu smluv o tom, jak žalobce v roce 2004 a v následném období prodával nemovitosti ve svém vlastnictví a jak byly prodávány i nemovitosti ve vlastnictví jiných účastníků. Tyto byly k důkazu provedeny a i ve vztahu k nim ve věci ustanovení znalci z nich vycházeli, jak shora ve znaleckých posudcích blíže rozváděno. Soud proto tento typ listin v odůvodnění rozsudku jednotlivě zcela podrobně nekonstatuje.

95. Z dalších listinných důkazů pak soud zjistil následující:

96. Předmětem sporu je kupní smlouva uzavřená písemně dne 27. 12. 2004 označená jako kupní smlouva a smlouva o předkupním právu, kde žalobce prodává původním žalovaným pozemkovou parcelu č. [číslo] o celkové výměře 2275 m2 – trvalý travní porost, a to za cenu 98 555 Kč. Uvedená parcela byla vytvořena podle geometrického plánu z roku 2002 oddělením dílu a o výměře 1262 m2 z parcely [číslo] a dílu b o výměře 1013 m2 a sloučením obou dílů tak vznikl pozemek parcela [číslo]. Ve smlouvě pak bylo dále uzavřeno i předkupní právo na dobu 10 let od vkladu smlouvy do katastru nemovitostí platící i vůči nástupům kupujícího pro případ zcizení věci. U smlouvy se uvádí, že záměr obce prodat nemovitost byla zveřejněna na úřední desce od 14. 5. do 4. 6. 2004. Prodej pak byl schválen zastupitelstvem obce dne 8. 7. 2004 nadpoloviční většinou.

97. Z geometrického plánu z roku 2004 je pak patrno, jaké díly byly jednotlivě oddělovány tak, jak shora ve smlouvě popisováno.

98. O prodeji bylo jednáno na jednání zastupitelstva žalobce dne 8. července 2004 za přítomnosti pana a paní [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]. V programu pod bodem 3 byly řešeny majetkové záležitosti. Ve vztahu k předmětu sporu se jednalo o dvou oddělených dílech ve smlouvě shora uvedených, které byly sloučeny do celkové parcely č. [číslo]. Pokud jde o prodej parcely č. [číslo] o výměře 1013 m2, tak o návrhu za 35 Kč m2 s omezujícími podmínkami na 10 let hlasovali kladně [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], proti nebyl nikdo, zdržel se [příjmení]. Pro návrh pozemku č. [číslo] [příjmení] byl pro [příjmení], proti nebyl nikdo, zdrželi se [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]. Pro návrh pozemku [číslo] [příjmení] hlasovali pro [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], proti byl [příjmení], zdržel se [příjmení] a [příjmení].

99. Ve vztahu k pozemku [číslo] 1260 m2, tak ze zápisu vyplývá, že [příjmení] nejdříve navrhl odložit prodej, protože tato parcela může sloužit jako stavební parcela, pro byl [příjmení], [příjmení], proti [příjmení], [příjmení], [příjmení], zdržela se [příjmení], [příjmení], [příjmení]. Další diskuze byla o ceně pozemku, kdy bylo navrženo ze strany jednotlivých zastupitelů z hlediska ceny částka 40 Kč za m2 [příjmení], 550 Kč [příjmení], 100 Kč [příjmení], 35 Kč [příjmení]. Návrh [příjmení] schválen nebyl, návrh [příjmení] schválen nebyl, návrh [příjmení] schválen nebyl, návrh [příjmení] schválen nebyl. Následně pak [příjmení] navrhl 80 Kč, [příjmení] navrhl 50 Kč za m2. Návrh pro [příjmení] schválen nebyl, návrh pro [příjmení] pro byl [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], proti [příjmení], [příjmení], zdržel se [příjmení]. K tomu pak byly dány stejné omezující podmínky jako pro ostatní pozemky, odsouhlasili to všichni kromě [příjmení]. Poté [příjmení] navrhl uložit starostovi obce, aby předal zastupitelům kopii smlouvy s [právnická osoba] a kopii originálu zástavních smluv. [Příjmení] pak uvedl, že má výhrady s podezřením, že parcela č. [číslo] a [číslo], že část zastupitelů byla předem domluvena a zmanipulována. Zápis ze zasedání zastupitelstva je psán rukou s tím, že to zapsala [příjmení].

100. Z usnesení zastupitelstva ze dne 8. 7. 2004 soud zjistil, že v bodě 4 byl schválen prodej pozemku [číslo] o velikosti 1013 m2 za cenu 50,35 Kč manželům [příjmení] a prodej pozemku parcelní číslo [číslo] o velikosti 1262 m2 za cenu 50 Kč též opět manželům [příjmení], oba s omezením povinnosti nabídnout ke zpětnému odkupu po dobu 10 let od prodeje za stejných podmínek. Zastupitelstvo obce neschválilo dělení pozemku č. [číslo] na dvě části na základě žádosti [příjmení] o koupi části pozemku a návrh [příjmení], aby se pozemek parcelní číslo [číslo] prodával formou obálkové metody.

101. Ze zprávy [stát. instituce] o vyjádření odboru stavebně správního a regionálního rozvoje k územně plánovací dokumentaci soud zjistil, že v období prosince 2004 byly podmínky pro funkční využití ploch stanoveny územním plánem obce [obec] ze dne 30. 10. 2003. V tomto směru parcela č. [číslo] a [číslo] byly zahrnuty jako zóna 3, a to plocha občanského vybavení.

102. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce žalobce ze dne 26. 8. 2004 bylo zjištěno, že otázkou prodeje nemovitosti se zastupitelé zabývali pod bodem 7, a to různé, specifikovaným, že administrativní chybou v zápise ze zasedání ze dne 8. 3. pod 3c v návaznosti na usnesení č. 7/2004 bod 5 pan [příjmení] zjistil, že zapisovatelka nezapsala počet členů, ale pouze jména a zapomněla na paní [příjmení], [ak. titul] [příjmení] navrhl redukovat usnesení s tím, že nebylo doloženo od [příjmení], že pozemek není určen k zastavení, starosta k tomu sdělil, že [příjmení] nechce vydat rozhodné stanovisko bez konzultace s [příjmení], územním plánem není určen k bytové výstavbě. Hlasování o návrhu na redukaci usnesení návrh přijat nebyl. Byl schválen návrh starosty, že zastupitelstvo potvrzuje hlasování v bodě 3 o zápisu ze dne 8. 7., kdy bylo hlasováno pro prodej parcely č. [číslo] manželům [příjmení] a administrativní chybou zapisovatelky nebylo uvedeno jméno pátého hlasujícího pro tento návrh za cenu 50 Kč, tak aby byl soulad mezi zápisem a schváleným usnesením jednání. Pro byli [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], proti [příjmení], [příjmení], zdržel se [příjmení]. Žalovaný [jméno] [příjmení] tohoto jednání přítomen vůbec nebyl.

103. Otázkou hlasování zastupitelstva obce se zabýval i [stát. instituce] a z jeho předložených materiálů soudu soud zjistil následující:

104. Ze stanoviska krajského úřadu k prodeji pozemku č. [číslo] ze dne 30. 6. 2005 soud zjistil, že z předložených dokumentů ze zápisu zasedání zastupitelstva obce ze dne 8. 7. 2004 byl pod bodem 3 projednáván prodej pozemků [číslo] a [číslo], u pozemku [číslo] však bylo jednáno pouze o ceně, nikoliv o tom, komu bude pozemek prodán, přičemž v usnesení č. 5 je uvedeno, že prodej byl schválen manželům [příjmení]. Ze zápisu ze zasedání však vyplývá, že o tom jednáno nebylo, usnesení nebylo přijato. Kupní smlouva tedy je ze strany krajského úřadu považována jako od počátku neplatná. Z dalších dopisů krajského úřadu ze dne 6. 6. 2005 adresovaných starostovi a [ak. titul] [příjmení] jako členům zastupitelstva obce, a to stejného charakteru, krajský úřad rozebírá správný zápis o průběhu zasedání. Závěry v tomto dokumentu krajský úřad neučinil žádné.

105. Vztah mezi původními žalovanými a současným žalovaným začal uzavřením kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2010, kdy původní žalovaní prodali kupní smlouvou současnému žalovanému dům [číslo popisné] na parcele č. [číslo], tuto parcelu a parcelu č. [číslo].

106. Ve vztahu k parcele č. [číslo] pak byla dne 25. 1. 2013 uzavřena mezi původními žalovanými a současným žalovaným smlouva o smlouvě budoucí s tím, že předmětem smlouvy je parcela č. [číslo] v [obec] a smlouvou se účastníci společně zavázali, že mezi sebou uzavřou kupní smlouvu, a to nejdříve dne 1. 1. 2015 do jednoho měsíce od tohoto data. Kupní cena byla sjednána na částku 1 400 000 Kč. Vlastní kupní smlouva pak byla uzavřena dne 16. 1. 2015, což se stalo podkladem pro rozhodnutí o připuštění vstupu do řízení současného žalovaného v usnesení soudu ze dne 1. 10. 2015.

107. Jinak pak dále mezi současným žalovaným a [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení], byla uzavřena dne 5. 12. 2011 smlouva o smlouvě budoucí k parcele číslo [číslo], když [jméno] [příjmení] byla vedena jako vlastnice předmětné nemovitosti. Smlouva měla být uzavřena nejdříve dne 1. 1. 2015.

108. Při jednání konaném dne 25. 6. 2018 byl podle § 120 odst. 2 o. s. ř. proveden důkaz spisem okresního soudu [spisová značka], ze kterého bylo zjištěno, že dne 2. 11. 2011 podal žalobce u zdejšího soudu žalobu proti žalované [jméno] [příjmení], a to na povinnost přijmout návrh žalobce na uzavření kupní smlouvy o parcele [číslo] za kupní cenu 98 555 Kč z titulu porušení předkupního práva žalobce ve vztahu k původně uzavřené smlouvě kupní s původními žalovanými ze dne 27. 12. 2004. Z listiny označené jako vrácení daru obdarovanou bylo zjištěno, že tato listina je datována dnem 12. 9. 2012 a žalovaná [jméno] [příjmení] vrací původním žalovaným parcelu č. [číslo] v k. ú. [obec], s čímž byl původními žalovanými vysloven souhlas a toto vrácení daru se pak následně projevilo ve výpisu z katastru nemovitostí ze dne 25. 12. 2012, na kterém jsou jako vlastníci parcely [číslo] uvedeni původní žalovaní manželé [příjmení]. Tyto skutečnosti se pak projevily v usnesení okresního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2012, které nabylo právní moci 19. 12. 2012, kdy bylo řízení o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu zastaveno.

109. Na základě pravidelného dokazování a po zhodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. dospěl soud k následujícím závěrům. V žalobě žalobce uplatnil dva základní důvody pro vyhovění žalobě z hlediska určení, že předmětný pozemek je nadále ve vlastnictví žalobce. Jde o výhrady týkající se kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2004 o tom, že v části týkající se oddělovaného parcelního dílu č. [číslo] nebyla kupní smlouva řádně schválena zastupitelstvem žalobce a dále pak v části týkající se nepřiměřené nízké kupní ceny, když nemovitost byla prodána za výrazně nižší cenu než obvyklou a bez zpracování znaleckého posudku.

110. Ze strany žalobce pak byla dále zpochybněna otázka existence dobré víry aktuálního žalovaného s tím, že žalobce považuje za prokázané výpovědí svědkyní [příjmení] a [příjmení] to, že ze strany žalovaného byly kontaktovány s jeho vědomím o existenci daného sporu s manžely [příjmení]. Pak žalovaný nemohl být v dobré víře při nabytí předmětu sporu.

111. Soud s tímto posouzením věci ze strany žalobce nesouhlasí. Z výpovědí všech členů zastupitelstva žalobce o jednání dne 8. července 2004 v podstatě souhlasně zaznělo, že uvedené zasedání probíhalo v nervózním prostředí právě v otázce týkající se prodeje oddělovaných dílů z parcely č. [číslo] a [číslo]. Ve vztahu k parcele č. [číslo] šlo o to, že kromě žalovaných měl zájem o tento pozemek i další člen zastupitelstva pan [příjmení], ve vztahu k parcele [číslo] pak šlo o to, že se zastupitelé nemohli shodnout na ceně za prodávaný pozemek, a to vše se podle názoru soudu následně projevilo i v samotném zápisu zastupitelstva, kde parcela č. [číslo] z hlediska oddělovaného dílu byla v zápisu uvedena, že se prodává panu [příjmení], a to počtem 5 hlasů. U zápisu k parcele č. [číslo] pak je pravdou, že pro částku 50 Kč je uveden jako hlasující [příjmení], [ak. titul] [příjmení], [příjmení], není zde vůbec uvedena paní [příjmení], proti [příjmení], [příjmení] a zdržel se [příjmení] a není speciální stanovení zápisu o tom, že parcela se [příjmení] skutečně prodává.

112. Prodej parcely je pak konstatován v přijatém usnesení zastupitelstva obce pod bodem č. 5.

113. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že jde o formální nedostatky zápisu, neboť ze svědeckých výpovědí členů zastupitelstva [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že uvedený oddělovaný díl [číslo] žalovaným prodal, svědkyně [příjmení] se na okolnosti jednání zastupitelstva nepamatovala, ale z obsahu zápisu vyplývá, že v ostatních částech týkajících se prodeje se vždy ke shora uvedeným členům zastupitelstva připojovala svým kladným stanoviskem. Negativní stanovisko vyjadřovali pan [příjmení], případně [příjmení], z obsahu zápisu vyplývá, že žalovaný [příjmení] se ve všech případech hlasování o parcelách, které mu byly prodávány, zdržel. Navíc pak chyba v hlasování v zápise u paní [příjmení] byla odstraněna dne 26. 8. 2004 po formální stránce. Soud má tedy za to, že na daném zastupitelstvu byly oba díly za cenu, na které se zastupitelstvo shodlo, manželům [příjmení] prodány.

114. Druhá základní výhrada ze strany žalobce spočívala v tom, že byla nižší kupní cena za prodávané pozemky než cena v místě a čase obvyklá. V tomto směru soud nechal nejdříve zpracovat znalecký posudek znalce [ak. titul] [příjmení], následně původní žalovaní předložili oponentní znalecký posudek znalce [ak. titul] [jméno] a dále byl zpracován revizní znalecký posudek znalcem [příjmení]. Jak již shora uváděno, znalci měli k dispozici celý spis, mohli se tedy vyjadřovat i k jiným prodejům uskutečňovaným v této době ze strany žalobce.

115. Soud znalecký posudek znalce [ak. titul] [příjmení] a jeho výpověď znalci u soudu má za důkaz, který neobsahuje relevantní údaje pro ověření jeho závěrů. Soud souhlasí s vyjádřením žalovaného, že v tomto posudku chybí podklady, ze kterých znalec v rámci provedené porovnávací metody vyšel, pokud pak jde o cenovou informaci, použil znalec pouze jednoho prodeje a odvolával se na informace, které získal od znalce, jehož bližší označení odmítl provést. Soud souhrnně tento znalecký posudek považuje za nepřezkoumatelný, tak jak se k tomuto posudku následně vyjádřil i znalec [ak. titul] [příjmení] a znalec [příjmení] Tito znalci ve svých znaleckých posudcích se podrobně zabývali tím, jak obec v té době pozemky prodávala, jaké konkrétní smlouvy uzavírala, na jaké výměry a jejich závěr o tom, že cena pozemku prodávaného manželům [příjmení] byla obvyklou praxí žalobce v té době. Z posudku rovněž vyplývá, že žalobce i následně dlouhodobě prodával pozemky za jednotkové ceny v řádech 10 Kč za m2. Soud nemá za to, že by při prodeji pozemku manželům [příjmení] došlo k nějakému ojedinělému excesu proti tehdy obvyklé cenové praxi žalobce, postup žalobce byl v souladu s tehdejší cenovou politikou žalobce, která obvyklé ceny pozemků tvořila, a to bez případného zpracování znaleckých posudků. I ze samotného zápisu vyplývá, že při ceně, která byla navrhována, zastupitelé navrhovali cenu 40 Kč, 100 Kč, 35 Kč, 80 Kč, 50 Kč za m2, jedinou výjimkou byl návrh [příjmení] za cenu 550 Kč za m2.

116. Soud pak dále při hodnocení důkazů nemá za to, že by zcela a naprosto jednoznačně bylo svědkyněmi [příjmení] a [příjmení] prokázáno, že aktuální žalovaný věděl o existenci sporu mezi původními žalovanými manžely [příjmení] a obcí ke dni uzavírání kupní smlouvy počátkem roku 2015. Uvedené svědkyně ve svých výpovědích nebyly naprosto zcela jednoznačně ztotožnit časové období, ve kterých se jich žalovaný dotazoval na spory vedené o příslušný pozemek. Ve věci nutno totiž vidět další vztah mezi původními a novým žalovaným a vztah, do kterého se promítla i otázka darování pozemku parcely č. [číslo] ze strany původních žalovaných své dceři a následného vyvolání soudního sporu ze strany žalobce o porušení předkupního práva. Tyto skutečnosti jsou uváděny shora v jednotlivých vyjádřeních účastníků a v závěrečném vyjádření žalovaného a soud na ně i odkazuje. Kupní smlouva uzavíraná mezi žalovanými manžely [příjmení] a žalovaným [příjmení] počátkem roku 2015 pak reagovala na již uzavřenou kupní smlouvu mezi nimi v roce 2010 o prodeji domu [číslo popisné] navazujících pozemků, dále pak navazovala na smlouvu o smlouvě budoucí pozemku parcely č. [číslo], ke které byla poté uzavírána další smlouva budoucí s [jméno] [příjmení]. Po skončení soudního řízení o porušení předkupního práva pak žalovaný opět uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí s manžely [příjmení]. Šlo o den 25. 1. 2013, kdy v té době ještě skutečně spor u zdejšího soudu, který je nyní rozhodován, neběžel.

117. Soud má tedy v tomto směru za to, že při nabytí předmětného pozemku byl žalovaný v dobré víře a závěry žalovaného v závěrečném vyjádření o tom, že ani sami manželé [příjmení] neinformovali soud o prodeji pozemku a v řízení pokračovali s tím, že chtěli spor dokončit, tomu nasvědčuje, neboť zástupci původních žalovaných [ak. titul] [příjmení] se soudem v roce 2015 za žalované manželé [příjmení] jednal a ke změně na straně žalované došlo až na základě návrhu žalobce v měsíci září 2015.

118. Při objektivním posouzení věci se soud musí pozastavit i nad samotným chováním žalobce, který po podpisu kupní smlouvy v měsíci prosinci 2004 právní vztah, který byl touto smlouvou založen, akceptuje, ve věci ničeho nečiní a až dne 2. 11. 2011, tj. téměř po 7 letech, vyvolává spor s aktuální vlastnicí pozemku [jméno] [příjmení] o uložení povinnosti uzavření kupní smlouvy s porušením předkupního práva, kde pochybnosti o uzavření smlouvy 27. 12. 2004 žádné nevyslovuje, nenamítá eventuální neplatnost navazující darovací smlouvy mezi žalovanými a jejich dcerou o pozemku parcely č. [číslo] a namítá pouze porušení předkupního práva. Žalobu v této věci pak žalobce podává až dne 29. 5. 2013.

119. Soud tedy souhrnně věc zhodnotil tak, že kupní smlouvu uzavřenou 27. 12. 2004 nepovažuje za absolutně neplatnou, jak je tvrzeno žalobkyní, na základě toho pak posouzení této předběžné otázky určovací žalobou ve výroku pod bodem I. žalobce zamítl. Současně pak bylo následně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů státu.

120. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 5 Co 181/2019-502 ze dne 22. 5. 2019 a ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, ve výroku pod bodem II. rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů mezi účastníky v rámci odvolacího řízení.

121. Z obsahu odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích soud opět pro kontinuitu celé věci uvádí, že předpokladem věcného projednání určovací žaloby podle § 80 o. s. ř. je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není. Žaloba je podána na určení vlastnického práva žalobce (obce), který pozemek před časem prodal třetím osobám (původním žalovaným), jejichž právní nástupce je v současné době zapsán jako vlastník sporné nemovitosti v katastru nemovitostí a nastoupil v řízení na jejich místo. Byť se soud prvního stupně ve svém rozsudku k této otázce explicitně nevyjádřil, z kontextu rozhodnutí lze dovodit, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobce shledal. Odvolací soud se s tímto právním názorem ztotožňuje, naléhavý právní zájem je dán vždy, bylo-li by bez určení právo žalobce ohroženo, anebo stalo-li by se jeho právní postavení nejistým. Konstantní soudní judikatura dovodila, že naléhavý právní zájem je dán výslovně v těch případech, kdy pouze prostřednictvím pozitivního výroku soudního rozhodnutí může žalobce docílit změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, což přesně dopadá na posuzovaný případ. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud se žalobou zaobíral věcně.

122. Předběžnou otázku, kterou zde bylo nutno vyřešit, v první řadě byla platnost kupní smlouvy, kterou uzavřela [obec] s manžely [příjmení] dne 27. 12. 2004, od níž se odvíjí i platnost všech následných právních jednání týkajících se předmětné nemovitosti, včetně jednání, na jehož základě nabyl vlastnického práva žalovaný.

123. Soud prvního stupně k této otázce provedl celou řadu důkazů, svá skutková zjištění z nich vyplývající popsal v odůvodnění svého rozsudku, kde tyto důkazy i řádně vyhodnotil. Na tuto část odůvodnění rozsudku proto odvolací soud pro stručnost odkazuje a pouze zdůrazňuje některé konkrétní závěry.

124. Rozhodování o majetkoprávních úkonech obce spadá do samostatné působnosti obce ve smyslu § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Rozhodování v těchto otázkách náleží podle § 84 odst. 1 citovaného zákona do pravomoci zastupitelstva obce, které o nich rozhoduje na svých veřejných zasedáních. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1047/2010, s odkazem na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3049/2007, usnesení obecního zastupitelstva je materiálně právní podmínkou pro vyjádření projevu vůle obce, který se stává perfektním (formálně navenek vyjádřeným) teprve v případě uzavření (podpisu) smlouvy starostou, případně za podmínek stanovených zákonem o obcích místostarostou obce. Právně relevantním podkladem, jenž zachycuje obsah rozhodování, je příslušný zápis. Rozhodnutí dále odkazuje na prvorepublikovou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která za vůli pokládala, nebyl-li prokázán opak, to, co bylo vyjádřeno v usnesení příslušného orgánu obce (Bohuslav, A 12571/36).

125. V projednávané věci bylo prokázáno, že o majetkoprávní dispozici s předmětným obecním pozemkem bylo rozhodnuto orgánem k tomu příslušným a zákonem stanovenou formou, zastupitelstvem obce na jeho zasedání.

126. Žalobcova námitka, že zastupitelé obce nevěděli před rozhodnutím o prodeji pozemku, o jaký pozemek se vlastně jedná, se ani podle odvolacího soudu nezakládá na reálném podkladu. Zastupitelé obce, slyšeni v řízení jako svědci, shodně vypověděli, že jim bylo známo, o jaký pozemek jde a označovali jako „[anonymizováno]“ nebo „[anonymizováno]“. I z hlediska jejich předpokládané znalosti místních poměrů, lze proto usoudit na jejich konkrétní vědomost, navíc pak někteří potvrzovali i uskutečnění místního ohledání před prodejem. Někteří svědci též potvrdili, že měli k dispozici geometrický plán z roku 2000 vyhotovený [ak. titul] [příjmení], který oddělil ze stávající parcely č. [číslo] díl a) o výměře 1 262 m2 a z parcely č. [číslo] díl b) o výměře 1013 m2. Geometrický plán vznikl několik let před rozhodováním zastupitelstva obce o prodeji pozemku na objednávku obce a v době rozhodování o prodeji byl prokazatelně již dostupný. Skutečnost, že se s ním zastupitelé měli možnost seznámit, nevyplývá pouze z jejich svědeckých výpovědí, ale lze ji dovodit i z předmětného zápisu ze zasedání zastupitelstva obce, kde číslování parcel sice není zcela v souladu s geometrickým plánem (u parcely č. [číslo] chybí „díl a)“, u parcely č. [číslo] díl b) je uvedeno č. [číslo]), avšak zapsané výměry prodávaných částí stávajících pozemků se zcela přesně shodují s výměrami podle tohoto geometrického plánu. Žádná pochybnost není ani z hlediska definice katastrálního území, v němž se pozemky nacházejí, v záhlaví předmětného zápisu z jednání zastupitelstva obce je výslovně uvedeno, že se jedná o pozemcích v katastrálním území [katastrální území].

127. Ohledně parcely č. [číslo] byl odhlasován prodej paní [příjmení] za 35 Kč/m2 s podmínkou zpětného odprodeje obci do 10 let za stejnou cenu. U pozemku parc. č. [číslo] o výměře 1013 m2 bylo rozhodnuto o prodeji za 35 Kč/m2 se zpětnou nabídkou prodeje obci po dobu 10 let panu [příjmení], který se hlasování zdržel. O parcele č. [číslo] s výměrou xanon -858 bylo hlasováno jako třetí v pořadí a byl odhlasován její prodej za 50 Kč/m2, což byl návrh pana [příjmení] s tím, že budou ve smlouvě stejné omezovací podmínky jako u předchozích prodejů. Je pravdou, že v tomto místě zápisu chybí údaj o tom, že byl odhlasován prodej manželům [příjmení]. Jak ovšem plyne z bodu 5 zápisu, na zasedání zastupitelstva bylo schváleno usnesení č. [číslo], které je samostatnou listinou, v níž již prodej tohoto pozemku [příjmení] výslovně uveden je. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí zmíněné nedostatky zápisu jako nedostatky formální povahy, v nichž nemůže spočívat důvod absolutní neplatnosti následně uzavřené kupní smlouvy. Zápis s jeho odkazem na usnesení č. [číslo] a samotnou listinu obsahující toto usnesení z hlediska obsahového, nelze považovat za dva samostatné dokumenty. Přímý odkaz v zápisu na schválené usnesení deklaruje jejich provázanost a činí usnesení nedílnou součástí zápisu. Na oba dokumenty je tak nutno nahlížet jako na jedinou listinu, dokládající zcela jasně a nepochybně projevenou vůli příslušného orgánu obce. Negativní stanovisko krajského úřadu k platnosti smlouvy je irelevantní. Tento orgán posuzuje formální a obsahové náležitosti dokumentů ze zasedání orgánů obce zejména z pohledu zákona o obcích a navazujících předpisů. Platnost smlouvy jako soukromoprávního jednání však je oprávněn posuzovat toliko soud. Ten respektuje zásadu rozumného výkladu zákona, jak je opakovaně vyjádřena v soudní judikatuře (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 3390/2008, a další judikatura citovaná shora) postihující specifické postavení obce jakožto veřejnoprávní korporace při majetkových převodech. Na zmíněné listiny pak navazují i svědectví tehdejších zastupitelů obce, kdy ze svědectví svědkyně [příjmení], jedné z tehdejších zastupitelek, je rovněž zřejmé, že cenu a prodej pozemku [příjmení] odhlasovala bez ohledu na to, že její jméno mezi hlasujícími či zdržujícími se hlasování v zápisu chybí. Že šlo o opomenutí, tedy další formální nedostatek zápisu, odvolací soud mimo jiné dovozuje i z faktu, že podle zápisu hlasovala o předchozích i o následných otázkách, aniž by bylo uvedeno, že by mezitím jednání zastupitelstva opustila. Průběh a obsah hlasování osvětluje též navazující zápis z jednání zastupitelstva z 26. 8. 2004, které zaujalo stanovisko k průběhu předchozího zasedání a napravilo formální nedostatek předchozího zápisu. Odvolací soud tak uzavírá, že zastupitelstvo obce znalo předmět budoucího převodu a že jasně projevilo svou vůli tento pozemek, resp. části dvou tehdy samostatných parcel, prodat manželům [příjmení] za cenu 35 Kč/m2, resp. 50 Kč/m2.

128. Je skutečností, že tehdejší člen zastupitelstva, pan [příjmení], se sice zdržel hlasování o prodeji předmětných pozemků, avšak předem neohlásil svůj zájem o jejich koupi, alespoň nic takového ze zápisu zastupitelstva nevyplývá. Přestože zákon o obcích ukládá zastupiteli hlásit i jen potenciální střet zájmů (§ 83 odst. 2 zákona o obcích), s nesplněním této povinnosti zákon nespojuje žádné následky v podobě neplatnosti uzavřené smlouvy. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1Ao 2/2010-185 plyne, že neoznámení střetu zájmů je nedodržením zákonného postupu, zpravidla však z něho nelze dovozovat nezákonnost ani přijatého opatření obecné povahy. Střet zájmu ani nevylučuje možnost hlasovat, tedy zastupitel, který je ve střetu zájmů, není z hlasování zákonem vyloučen. Jde pouze o otázku jeho politické zodpovědnosti a záleží jen na jeho vlastním posouzení, zda takové jednání z tohoto hlediska obstojí před veřejností. Ani tato námitka žalobce tedy není důvodnou.

129. V souvislosti se žalobcovým argumentem, že zastupitelstvo obce prodalo pozemek tzv. „pod cenou“, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, z něhož vyplynulo, že v době rozhodování zastupitelstva obce a následného uzavření kupní smlouvy se v místě prodávaly pozemky za cenu 30 – 50 Kč/m2. To je potvrzeno jak znaleckým posudkem [ak. titul] [ulice], jakož i soudem ustanoveného znalce [příjmení], který navíc závěry znalce [ak. titul] [příjmení] reviduje a hodnotí jako správné. Oba posudky, doplněné výslechy obou znalců (v rozsudku chybně uvedeno, že znalec [příjmení] byl vyslýchán jako svědek, z protokolu o jednání je však zřejmé, že byl vyslýchán jako znalec po příslušném poučení), splňují obsahové náležitosti znaleckého posudku ve smyslu § 127, § 128 o. s. ř. a zcela jednoznačně odpověděly na otázku stanovení obvyklé ceny (tj. ceny, za kterou by bylo v daném čase a místě možno pořídit stejný či srovnatelný pozemek). Znalci se řádně vypořádali se zadaným znaleckým úkolem, čerpali ze shromážděného bohatého srovnávacího materiálu a podali podrobný rozbor svých zjištění. Řádně zohlednili a vysvětlili všechny kvalitativní parametry pozemku mající vliv na jeho obvyklou cenu (poloha v blízkosti železnice a s tím související ochranné pásmo, jeho určení pro veřejnou infrastrukturu podle tehdy platné územně plánovací dokumentace a z toho vyplývající cenový rozdíl v porovnání s cenou stavebního pozemku atd.). Soud prvního stupně oba tyto znalecké posudky přijal a zjištění z nich vyplývající v rámci dokazování správně zhodnotil, když v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí se zdůrazněním skutečnosti, že srovnávací materiál znalců není tvořen výhradně pozemky svou rozlohou či kvalitou nesrovnatelnými s prodávaným pozemkem, resp. jeho části oddělené z původní parcely č. [číslo], jak je namítáno ze strany žalobce, ale postihuje celou škálu obchodních případů (výměry prodávaných pozemků v posudku znalce [příjmení] v rozpětí 60 m2 – 2 000 m2), v nichž jako prodávající strana vystupovala nejenom obec, ale i další subjekty ([právnická osoba], fyzické osoby). Shodně se soudem prvoinstančním oba posudky hodnotí i odvolací soud jako velmi kvalitní, na rozdíl od posudku znalce [ak. titul] [příjmení], v němž se co do závěru o jeho nepřezkoumatelnosti shoduje rovněž se soudem prvního stupně, neboť není zřejmé, o jaká konkrétní zjištění znalec své závěry opírá, v posudku chybí jakýkoliv srovnávací materiál, jakož i příslušné údaje či odkazy. Lze tedy uzavřít, že pokud v daném čase a místě docházelo k prodejům pozemků za cenu 30 – 50 Kč/m2, pak částka zaplacená za pozemek obci manžely [příjmení] z tohoto rozpětí nikterak nevybočovala. Tomu ostatně nasvědčuje i prodej pozemku paní [příjmení] za cenu 35 Kč/m2, o němž bylo rozhodnuto na tomtéž zasedání zastupitelstva. K argumentu žalobce je ještě nutno dodat, že obvyklá cena vzniká na základě uskutečněných prodejů srovnatelných věcí v daném čase a místě, tedy je zcela pochopitelné, že se na tvorbě cenové hladiny v projednávané věci podílela vedle ostatních prodávajících i obec jako subjekt, který i podle srovnávacího materiálu znalců, realizoval největší množství prodejů. Závěry znaleckých posudků nelze účelově interpretovat jako důkaz „pouze“ o obvyklé praxi obce, jak se pokouší činit žalobce, ale jsou řádnými důkazy o obvyklé ceně. Za popsané situace byl též správný postup prvoinstančního soudu, který zamítl důkazní návrh žalobce na zpracování dalšího znaleckého posudku, neboť takového důkazu již nebylo potřeba, jelikož zásadní otázka byla provedenými důkazy objasněna.

130. Pokud jde o namítanou odchylku ve formulaci omezení v nakládání s nemovitostí v kupní smlouvě oproti její formulaci při jednání zastupitelstva, ze svědeckých výpovědí tehdejších zastupitelů obce jednoznačně vyplynulo, že smyslem takovéhoto omezení bylo zamezit spekulativnímu nakládání s dříve obecním majetkem. Zastupitelstvo, jak je patrno z jeho zápisu, schválilo „omezení po dobu 10 let se zpětným převodem na obec za stejných podmínek“. Z uvedeného je zřejmá vůle zastupitelstva obce omezit po dobu následujících 10 let nabyvatele v jejich dispozičním právu s pozemky tak, aby při případném převodu (za shodných tj. i cenových podmínek) se pozemek de facto vrátil do vlastnictví obce. To se týkalo jak pozemku parcely č. [číslo], tak i pozemku parcely č. [číslo]. Jestliže pak u rozhodování o prodeji pozemku parcely č. [číslo] je odkazováno na ujednání týkající se předchozích pozemků, je i zde projevena zcela nepochybná vůle zastupitelstva omezit jeho nabyvatele stejným způsobem jako u předchozích pozemků. Jestliže pak kupní smlouva ujednává předkupní právo, jako právo věcné ve prospěch obce na dobu 10 let při stejné ceně a zohlednění případného zhodnocení, jde principiálně o obsahově totožné ujednání, zcela schopné naplnit sledovaný účel, tedy zamezit po dobu 10 let prodeji pozemku nabyvatelem na jinou osobu mimo obec. Skutečnost, že v usnesení zastupitelstva obce se hovoří o zpětném převodu, zatímco ve smlouvě o předkupním právu obce, lze přičíst laickému vyjádření sledovaného účelu při jednání a následné bezpochyby kvalifikované právní pomoci při formulaci smlouvy, přičemž obecně platí, že sjednání práva jako věcného poskytuje oprávněnému subjektu větší právní jistotu a tedy i vymahatelnost práva.

131. Námitka porušení povinnosti obce zveřejnit záměr prodeje, byla žalobcem uplatněna až v odvolacím řízení a ačkoliv porušení této povinnosti ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o obcích způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, jedná se o nepřípustnou novotu, neboť příslušné skutkové tvrzení, že ke zveřejnění nedošlo, muselo být uplatněno již v řízení prvoinstančním, zejména pak za situace, kdy kupní smlouva v čl. IV. deklaruje zveřejnění záměru prodeje včetně konkrétních dat jeho publikace. Tímto tvrzením se tedy odvolací soud již nemohl zabývat a tak neprováděl žalobcem k tomu navržený důkaz a nezaobíral se ani jeho námitkou nedostatku poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. ze strany soudu.

132. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na otázku platnosti kupní smlouvy dopadá právní úprava zákona č. 40/1964, občanského zákoníku (dále obč. zák.). Podle § 37 odst. 1 citovaného předpisu musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 39 citovaného předpisu je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jak je výše vysvětleno, odvolací soud neshledal žádný důvod neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 27. 12. 2004 mezi prodávající [obec] a kupujícími manžely [příjmení], dospěl tudíž k závěru, že smlouva byla platně uzavřena podle § 588 a násl. obč. zák. a že na jejím základě manželé [příjmení] vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyli, načež je následně převedli na žalovaného. Za tohoto právního stavu je platný i následný převod vlastnického práva k pozemku na žalovaného, odvolací soud se již proto nezaobíral otázkou jeho dobré víry při uzavření kupní smlouvy s manžely [příjmení].

133. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto bylo podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno, včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když žalovaný při jednání odvolacího soudu výslovně prohlásil, že s částkou vyčíslenou soudem prvního stupně se zcela ztotožňuje a více nežádá, jakož i ve výroku o náhradě nákladů řízení státu.

134. Na základě dovolání podaného žalobcem rozhodoval ve věci Nejvyšší soud České republiky, který rozsudkem č. j. 24 Cdo 3270/2019-556 ze dne 31. 3. 2020 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.

135. Z obsahu odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu pak vyplývá, že v projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné vyřešení právní otázky splnění jak povinných náležitostí záměru obce k nakládání s jejím majetkem, včetně vymezení předmětu záměru (částí pozemků p. č. 5 díl a) a p. č. 4 díl b) z nichž vznikl předmětný pozemek, dále jen „částí pozemků“), tak posouzení jeho věcné shody s následně přijatým usnesením zastupitelstva o schválení daného majetkoprávního úkonu obce a uzavřené kupní smlouvy. Protože při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobkyně je proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 o. s. ř. přípustné a také důvodné.

136. Pro dovolací řízení je z hlediska skutkové stránky podstatné, že soud prvního stupně se omezil, co do zjištění ohledně zveřejnění zájmu obce nakládat s obecním nemovitým majetkem pouze na to, že záměr obce byl zveřejněn na úřední desce od 14. května do 4. června 2004 (zjištění učinil z kupní smlouvy ze dne 27. prosince 2004 – viz bod 96 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně převzal jako správná (pro stručnost odůvodnění svého rozsudku na ně odkázal – viz bod 7 rozsudku odvolacího soudu). Dokazování nedoplňoval.

137. Vzhledem k době, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy (27. prosince 2004), je pro další úvahy dovolacího soudu rozhodné znění ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 421/2004 Sb., tj. do 31. prosince 2004.

138. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obecního zřízení záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný. Nemovitost se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platného ke dni zveřejněného záměru.

139. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – i vzhledem k jednoznačnému znění ustanovení § 39 odst. 1 věty třetí obecního zřízení – je zveřejnění záměru obce podle citovaného ustanovení zákonem stanoveným předpokladem platnosti následně učiněného právního úkonu (terminologie odpovídá právnímu stavu účinnému do 31. prosince 2013) obce. Účelem požadavku zveřejnění uvedeného záměru vyvěrajícím ze specifického postavení obce (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 3890/2017) i v soukromoprávních vztazích, je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem a zajistit, aby s tím související úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a aby všichni potenciální zájemci o koupi tohoto majetku měli rovnou příležitost a mohli sami vstoupit do nabídkového řízení. Uvedený právní názor zaujal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007, a přihlásil se k němu např. v rozhodnutích ze dne 27. září 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009, uveřejněném pod č. 45/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 32 Cdo 721/2010. Jaké povinné náležitosti záměru obce k nakládání s majetkem obce musí být splněny, vyložil dovolací soud např. v rozsudku ze dne 19. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 1932/2008. První náležitostí záměru je vyjádření vůle obce v tom směru, že obec má v úmyslu nemovitý majetek ve svém vlastnictví prodat, směnit či darovat, pronajmout jej atd., tedy zjednodušeně řečeno, ze záměru musí být jasné, jakým konkrétním způsobem hodlá obec s předmětným majetkem věcněprávně naložit. Další náležitost pak vyplývá z ustanovení § 39 odst. 1 obecního zřízení, v němž je stanoveno, že nemovitost se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona (tehdy zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v rozhodném znění ke dni platného zveřejnění záměru). Případné podmínky, jež musí splňovat zájemce o nabytí nemovitého majetku obce, nejsou povinnou náležitostí zveřejňovaného záměru, pokud však obec takové podmínky stanoví a zveřejní je v rámci záměru o převodu nemovitostí, stanou se jeho součástí se všemi důsledky s tím spojenými (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 32 Cdo 721/2010).

140. Soud je povinen nejen zjistit, zda záměr obce byl zveřejněn, nýbrž musí zjistit také obsah zveřejněného záměru. Jednak proto, aby posoudil splnění náležitostí záměru, a mohl učinit závěr o tom, že takto zveřejněný záměr je způsobilým předkladem pro právní perfekci následně učiněného majetkoprávního úkonu obce, jednak proto, aby posoudil jeho věcnou shodu (soulad) s následně přijatým usnesením zastupitelstva o schválení daného majetkoprávního úkonu obce a uzavřenou kupní smlouvou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu e dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 4255/2009, případně ze dne 21. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1262/2016, ze dne 16. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 3890/2017, nebo ze dne 15. října 2018, sp. zn. 26 Cdo 273/2018). Kupní smlouva, kterou obec uzavře v rozporu s takto zveřejněným záměrem, pak svými důsledky – netransparentností při nakládání s majetkem obce jakožto veřejným majetkem a porušením zásady rovnosti přístupu k zájemcům o jeho nabytí (jejich diskriminací) – odporuje účelu a smyslu (ratio legis) citovaného ustanovení (neboť jí byl realizován jiný než zveřejněný záměr, a je tudíž právním úkonem neplatným pro obcházení zákona podle ustanovení § 39 obč. zák. (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 32 Cdo 721/2010, nebo naposledy ze dne 15. října 2018, sp. zn. 26 Cdo 273/2018). Avšak ne každá změna podléhá povinnosti nově zveřejnit záměr. Povinnost zveřejnění záměru se tak bude týkat především změn zasahujících pojmové znaky právního úkonu, se kterým příslušné hmotněprávní ustanovení (§ 588 ob. zák.) spojuje vznik právního vztahu a rovněž některých dalších ujednání (naturalia negotii), což bylo implicitně akceptováno i v ústavní rovině (ústavní stížnost proti posledně zmíněnému rozsudku dovolacího soudu byla usnesením Ústavního sudu ze dne 17. května 2019, sp. zn. II. ÚS 28/19, odmítnuta).

141. Při posouzení toho, zda jde o natolik významnou změnu (odchylku), v důsledku které by právní úkon obcházel publikační povinnost obce, je v každém jednotlivém případě nezbytné přihlédnout k účelu ustanovení § 39 odst. 1 obecního zřízení; je nutné zvážit, zda a jakým způsobem se změna dotýká života obyvatel obce nebo zda a jakým způsobem se změna právního vztahu týká účelnosti a hospodárnosti nakládání s obecním majetkem.

142. Při řešení předběžné otázky – platnosti kupní smlouvy (také z hledisek způsobilosti záměru být předpokladem pro perfekci kupní smlouvy a transparentnosti nabídkového řízení) – bylo na soudech, aby se ve svých úvahách zaobíraly jak splněním povinných náležitostí záměru obce k nakládání s jejím majetkem, včetně vymezení předmětu záměru (částí pozemků), případně dalšími stanovenými podmínkami, byly-li zveřejněny v rámci záměru, tak posouzením jeho věcné shody s následně přijatým usnesením zastupitelstva o schválení daného majetkoprávního úkonu obce s uzavřenou kupní smlouvou. V posuzované věci se to ovšem nestalo a stát nemohlo, neboť podstatný skutkový stav v tomto rozsahu zjišťován ani nebyl.

143. Pokud odvolací soud v bodě 15 dovoláním napadeného rozsudku uvedl „(…) kdy kupní smlouva v článku IV. deklaruje zveřejnění záměru prodeje, včetně konkrétních dat jeho publikace.“, pouze zopakoval strohé zjištění soudu prvního stupně uvedené v bodě 96 rozsudku soudu prvního stupně, které o obsahu záměru, natožpak o jeho věcné shodě s usnesením zastupitelstva o schválení daného majetkoprávního úkonu obce a uzavřenou kupní smlouvou, nic nevypovídá.

144. Z uvedeného vyplývá, že pro absenci zjištění právně relevantního skutkového stavu, na nějž by bylo možno navázat právněkvalifikační úvahu o splnění povinných náležitostí záměru obce k nakládání s jejím majetkem, včetně vymezení předmětu záměru (částí pozemků) a jeho věcné shody s následně přijatým usnesením zastupitelstva o schválení daného majetkoprávního úkonu obce a uzavřenou kupní smlouvou, je právní posouzení odvolacího soudu neúplné a tudíž nesprávné.

145. Zabývat se tvrzenými vadami řízení (otázkami (i) a (ii)) – vzhledem k výše zaujatému názoru (který nepřímo řeší i tyto námitky) – má význam pouze ve vztahu ke zjištění o (pouhém) zveřejnění záměru. Za situace pokud dovolatelka před nastoupením koncentrace v podobě neúplné apelace (pro absenci ustavení sporu nelze první jednání pokládat ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. za skončené; k univerzální koncentraci nedošlo – viz rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, který byl uveřejněn pod č. 98/ 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zjištění o zveřejnění záměru pouze zpochybnila (marginální poznámkou při argumentaci o neurčitosti rozhodnutí o prodeji, kdy na okraj uvedla„ zřejmě nebyl zveřejněn“), nelze odvolacímu soudu opodstatněně vytýkat, že zjištění o zveřejnění záměru akceptoval a k následné procesní aktivitě (tvrzení a důkazům) nepřihlížel. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že s touto svou procesní aktivitou přichází dovolatelka opožděně.

146. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Prachaticích) k dalšímu řízení (§ 243 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

147. V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby na podkladě skutečností tvrzených účastníky o obsahu zveřejněného záměru, jeho povinných náležitostech, včetně vymezení předmětu záměru (částí pozemků), jeho věcné shody s následně přijatým usnesením zastupitelstva o schválení daného majetkoprávního úkonu obce a uzavřenou kupní smlouvou, a případných odchylek (a bude-li to namístě i za použití poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), vyšel z úplně zjištěného skutkového stavu a na jeho základě (opět) posoudil platnost kupní smlouvy, také z hlediska jak způsobilosti záměru být předpokladem pro právní perfekci následně učiněného majetkoprávního úkonu obce (splnění povinných náležitostí záměru) tak transparentnosti nabídkového řízení.

148. Po právní moci rozsudku Nejvyššího soudu soud vyzval účastníky k doplnění tvrzení a označení důkazů, zejména k závěru rozsudku Nejvyššího soudu k úplnému zjištění skutkového stavu, žalobce byl vyzván, aby k důkaznímu návrhu žalovaného předložil originál listiny o zveřejnění záměru prodeje vyvěšené na úřední desce obce od 14. 5. 2004 do 4. 6. 2004.

149. Přípisem žalobce ze dne 4. 8. 2020 bylo soudu sděleno, že žalobci se nepodařilo příslušný originál dohledat. Následně pak žalobce ve vyjádření ze dne 6. 9. 2020 soudu sdělil, že žádný doklad o zveřejnění záměru prodeje nemovitostí nebyl dohledán a bylo navrženo, aby soud oslovil státní okresní archiv v [obec]. Žalobce má nadále za to, že ke zveřejnění záměru vůbec nedošlo.

150. Žalobce pak znovu zdůraznil, že kroky zastupitelstva byly nestandardní, budí dojem střetu zájmů, kdy kupujícím byl původně jeden z členů zastupitelstva. Tomu podle názoru odpovídala i snaha zastupitelů o maximální míru netransparentnosti postupu. Zastupitelstvem obce byl schválen jedním usnesením prodej parcely č. [číslo] bez uvedení katastrálního území, usnesení ani zápis z jednání zastupitelstva neobsahoval ani odkaz na geometrický plán, který by danou parcelu definoval. Usnesení neobsahovalo ani základní náležitosti schvalovaného právního jednání, kdy zastupitelstvo rozhodlo o prodeji parcely [číslo], přestože taková parcela nikdy neexistovala a neexistuje, a ani v budoucnu nebyla předmětem převodu. To, že existoval nějaký geometrický plán, nebyl daný v usnesení zastupitelstva ani v zápisu z jeho jednání uveden odkaz. Takže nelze ani posoudit, zda takový geometrický plán definoval předmět převodu stejně jako geometrický plán, který byl součástí následně uzavřené kupní smlouvy. Je pak otázkou, pokud by došlo ke zveřejnění záměru parcel, jak byly tyto parcely definovány a jakým způsobem byla z jejich grafickým podmětem seznámena veřejnost.

151. O tom, že převáděné nemovitosti jsou způsobilé k zastavění a také byly zastavovány, svědčí aktivity žalovaného v současné době, který zde plánuje rozsáhlou výstavbu. Obvyklá cena daných parcel podle závěrů některých znalců je pak krajně zavádějící.

152. Z vyjádření žalovaného předloženého 18. 1. 2020 soud zjistil, že vlastní kupní smlouva ze dne 27. 12. 2004 obsahuje doložku o splnění podmínky zveřejnění záměru obce po stanovenou dobu před rozhodnutím příslušného orgánu obce vyvěšením na úřední desce vyjádřenou konkrétními slovy ve smlouvě. Za situace, kdy žalobce tvrdí, že povinnost zveřejnění záměru nebyla řádně splněna, měl by to být on, kdo měl přijít s konkrétním tvrzením, jaký byl obsah zveřejnění záměru a v čem spočívá nesoulad s rozhodnutím zastupitelstva o schválení majetkoprávního úkonu obce a uzavřenou kupní smlouvou a k tomu navrhnout důkazy. Je to totiž právě žalobce, který učinil předmětný právní úkon zveřejnění záměru a jako jediný může příslušnou listinu, která byla na desce vyvěšena, disponovat.

153. Žalovaný v roce 2004, a to až do roku 2010 na území obce [obec] nepůsobil, pochybnosti žalobce o zveřejnění záměru se dozvěděl až ze závěrečného návrhu žalobce před rozhodnutím soudu prvního stupně a následně podaného odvolání. Nemá a nemůže mít o obsahu zveřejnění záměru žádnou osobní povědomost. Může vycházet pouze z obsahu doložky v kupní smlouvě a s odkazem na ni tvrdí, že záměr obce o prodeji pozemku č. [číslo]o celkové výměře 2275 m2 vzniklý z geometrického plánu č. [číslo] z dílu A pozemku parcelní číslo [číslo] o výměře 1262 m2 a dílu B pozemku parcely č. [číslo] o výměře 1013 m2 byl řádně zveřejněn na úřední desce obce po dobu od 14. 5. 2004 do 4. 6. 2004. Nemovitosti byly řádně označeny podle katastrálního zákona. S ohledem na to žalovaný vyzval žalobce k předložení originálu listiny.

154. Pokud žalobce uplatnil celou řadu důvodů neplatnosti kupní smlouvy, tak v řízení bylo naplnění každého z těchto důvodů vyvráceno právě s výjimkou neřešené otázky obsahu zveřejněného záměru.

155. Žalovaný se v řízení pro případ neplatnosti kupní smlouvy opakovaně domáhá ochrany vlastnického práva z důvodu jeho nabytí v dobré víře, na to odkazuje.

156. Protože zbývá dořešit poslední a jediný tvrzený důvod neplatnosti, tedy nezveřejnění záměru, žalovaný uvádí, že žalobce předmětný důvod neplatnosti v řízení neuplatňoval a netvrdil ani dříve, ani ve svém návrhu ze dne 18. 9. 2018 před vydáním rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém obecně nekonkrétně a pouze jako spekulaci uvedl, že schválení uzavření kupní smlouvy ostatně zřejmě nepřecházelo ani zveřejnění příslušného záměru prodeje v souladu s požadavky zákona. Teprve tímto okamžikem doručení mohl žalovaný poprvé nabýt v roce 2018 povědomost o případných vadách zveřejnění záměru.

157. V okamžiku zveřejnění smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 25. 1. 2013 ani v okamžiku nabytí nemovitosti kupní smlouvou ze dne 16. 1. 2015 žalovaný nevěděl a nemohl vědět, že kupní smlouva z roku 2014 může být zatížena neplatností z důvodu vad zveřejnění záměru prodeje.

158. Žalovaný dále namítá, že i kdyby byla kupní smlouva z roku 2004 neplatná, nabyl od manželů [příjmení] kupní smlouvou ze dne 16. 1. 2015 od skutečných vlastníků, protože manželé [příjmení] nabyly v případě neplatnosti kupní smlouvy předmětný pozemek dnem 30. 12. 2014 řádným vydržením ve smyslu ustanovení § 1089 a následujícího o. z.

159. Dobrá víra manželů [příjmení] a v mezidobí [jméno] [příjmení] vyplývá ze stejných důvodů jako u žalovaného, tedy proto, že žalobce nikdy do 18. 9. 2018 netvrdil neplatnost smlouvy pro údajné nezveřejnění záměru obce.

160. Manželé [příjmení] a v mezidobí [jméno] [příjmení] byli poctiví držitelé ve smyslu § 1089 odst. 1 a § 992 odst. 1 o. z. nepřetržitě po dobu více jak 10 let od účinku vkladu práva do katastru, která uplynula dnem 30. 12. 2014, když z přesvědčivého důvodu kupní smlouvy vykonávali vlastnické právo, o kterém byli přesvědčeni, že jim patří. Žalovaný pak dále sdělil, že u něj poctivá a pravá držba pokračovala za stejných podmínek.

161. Stejné skutečnosti žalovaný pak soudu sdělil v navazujícím vyjádření ze dne 22. 9. 2020.

162. Jednání ve věci byla následně konána dne 25. 11. 2020 a dne 17. 2. 2021.

163. Soud při přípravě jednání oslovil Státního okresního archivu v [obec] k tomu, zda jsou v archivu doložené listiny týkající se kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2004, zejména doklad týkající se záměru prodeje parcel a dále pak oslovil [stát. instituce] se žádostí o zapůjčení spisu, který je o předmětné kupní smlouvě veden.

164. Ze sdělení katastrální úřadu bylo zjištěno, že v dané věci uplynula dne 12. 9. 2018 skartační lhůta a celý spis byl skartován.

165. Ze sdělení Státního okresního archivu v [obec] pak bylo zjištěno, že v archivu nebyly nalezeny žádné listiny týkající se předmětné kupní smlouvy.

166. Při jednání konaném dne 25. 11. 2020 soud po vyjádření účastníků a přednesení listinných důkazů poučil žalobce, aby pro objektivní věci byly soudu předloženy ke všem uzavřeným smlouvám roku 2002 až 2008 příslušného zveřejnění záměru s tím, že pokud tyto záměry nebudou dohledány, tak aby soudu bylo sděleno, jaké kroky obec učinila vůči nabyvatelům s tím, že je nadále vlastníkem původně prodávaných pozemků, a že tedy k ostatním občanům přistupuje naprosto stejným způsobem jako k žalovanému.

167. Z dalšího vyjádření žalobce ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zdůraznila, že povinnost prokazovat naplnění všech zákonných předpokladů pro nabytí sporné nemovitosti má žalovaný, neboť nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala negativní skutečnosti. Nejvyšší soud ČR v tomto směru již opakovaně zdůrazňoval, že při nakládání s nemovitostmi obce je na straně kupujícího legitimní požadovat zvýšenou pečlivost, co se týče dokumentace daného procesu a ověřování splnění všech zákonných předpokladů. Žalobce zdůraznil, že se mu nepodařilo dohledat doklad o uveřejnění předmětného záměru s ohledem na dobu, která uplynula, a i skartační lhůtu, žalobce nepovažuje za neobvyklé, že se dané dokumenty nedohledaly. Samotný fakt, že se doklad nedohledal, není důkaz o tom, že záměr nebyl zveřejněn zákonným požadovaným způsobem. To, že ten ale nebyl s největší pravděpodobností zveřejněn na úřední desce, je zjištění Státního okresního archivu v [stát. instituce] z roku 2005, kdy záměr nebyl doložen. Pokud záměr byl, tak tento neodpovídal následně uzavřené kupní smlouvě. Zastupitelstvo podle názoru žalobce rozhodovalo o předmětných usneseních o prodeji jinak definovaných nemovitostí, neboť tato definice zřejmě mohla navazovat na nějaký předchozí záměr, než odpovídá geometrickému plánu v kupní smlouvě. To je v přímém rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu.

168. Žalobce má za to, že požadavek na předložení kupních smluv pro rok 2002 až 2008 je takový, že tento neodpovídá tomu, že ani jedna ze stran toto neučinila, žalobce je přesvědčen, že nemůže být nucena k tomu, aby soudu předkládala důkazy, které s ohledem na odůvodnění daného požadavku pro něj potencionálně mohou mít negativní následky v řízení. Bylo zdůrazněno, že kupní smlouva neodpovídala běžné kupní smlouvě, neboť byla uzavírána mezi obcí a jedním zastupitelem.

169. Z navazujícího vyjádření žalovaného ze dne 6. 1. 2021 pak soud zjistil, že žalobce uváděné rozložení důkazního břemena není podle žalovaného správné a není správně aplikováno na projednávanou věc. Ze žalobcem odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje příznivé právní důsledky, přičemž jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V dané věci se aktuálně nejedná o prokázání skutečnosti, zda byl záměr obce zveřejněn, ale jaký byl obsah tohoto zveřejněného záměru. Tvrzení o vadnosti obsahu předkládá žalobce, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Byl to proto žalobce, kterého tíží důkazní břemeno k prokázání, jaký byl obsah zveřejněného záměru obce. Dochází k paradoxní situaci, že právě žalobce byl nositelem právní povinnosti zveřejněného záměru a jeho obsahových náležitostí a nyní splnění této své povinnosti zpochybňuje, a kdy pouze žalobce disponoval listinami, ze kterých by bylo možno obsah zveřejněného záměru zjistit. Pokud tyto listiny nyní zřejmě neexistují, nemůže to být žalovanému na újmu. Tvrzený předpoklad obsahu zveřejněného záměru je pouze domněnkou, spekulací, nejde o důkaz.

170. Soud následně na základě vyjádření účastníků upustil od svého požadavku na žalobce na předložení listin podle poučení shora uvedeného.

171. Při jednání konaném dne 17. 2. 2021 žalobce navrhl zpracování revizního znaleckého posudku za zjištění obvyklé tržní ceny nemovitosti v době, kdy byla uzavírána kupní smlouva, a to s ohledem na rozdílné přístupy znalců.

172. Tento důkazní návrhy byl ze strany soudu zamítnut.

173. Následně pak oba účastníci ve věci přednesli svá závěrečná vyjádření, kdy odkazovali na skutečnosti uvedené shora.

174. Na základě doplněného dokazování a po zhodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. dospěl soud k následujícím závěrům.

175. Jak již shora uvedeno, v důsledku podání dovolání a rozhodnutí Nejvyššího soudu byla věc vrácena pouze a jen na základě požadavků zjištění úplného skutkového stavu ve vztahu k záměru obce a následně přijaté kupní smlouvy s případnými odchylkami. Soud se při jednání pokoušel pro potřeby rozhodnutí vyjít z úplného zjištění skutkového stavu a na jeho základě opět posoudit platnost kupní smlouvy jak z hlediska znění eventuálně přijatého záměru, tak transparentnosti nabídkového řízení. Ve vztahu k základnímu požadavku Nejvyššího soudu na zjištění obsahu záměru žalobce vyhlášeného jím před jednáním zastupitelstva obce ale tento skutkový stav přesně zjištěn nebyl.

176. Otázku znění záměru nastolil v průběhu řízení žalobce, pokud znění záměru zpochybnil tak, že tento neměl odpovídat obsahu přijaté kupní smlouvy či dokonce vůbec neměl být vydán, má soud za to, že v tomto směru měl žalobce i důkazní břemeno. Žalobce ke svému tvrzení navrhl vyžádat písemnosti okresního státní archivu, soud to provedl bez úspěchu, a dále pak soud si sám vyžádal i předložení originálu spisu u katastrálního úřadu. Tento pro skartaci předložen nebyl. Jiné důkazní návrhy žalobce ve věci nepředložil.

177. Záměr tedy předložen nebyl, není možno ho zkonfrontovat s vlastní kupní smlouvou, tuto skutečnost žalobce neprokázal. Soud nemá za to, že by toto mělo být posouzeno v neprospěch žalovaného, Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí žádným způsobem nekonstatuje, že by mělo přejít v tomto směru důkazní břemeno na žalovaného. Podle názoru soudu pokud žalobce tvrdí, že kupní smlouva není v souladu se záměrem, pak tuto skutečnost musí sám prokazovat. Toto se z jeho strany nestalo. Z tohoto skutkového závěru tedy soud vychází. Soud má přesto za to, že i na základě dalších ve věci provedených důkazů lze i na základě těchto důkazů dovozovat, že určitý záměr na úřední desce zveřejněn byl a musel být. Soud vychází z toho, že v samotné kupní smlouvě mezi žalobcem a manželi [příjmení] je konkrétně uvedeno, že záměr byl zveřejněn na úřední desce od 14. 5. 2004 do 4. 6. 2004. Vlastní smlouva pak byla uzavřena dne 27. 12. 2004. Geometrický plán k nim přiložený byl vyhotoven v měsíci lednu 2002, souhlas s dělením pozemku byl Státního okresního archivu v [stát. instituce] dán 27. 12. 2004. Zastupitelé ve věci jednali dne 8. 7. 2004. Soud ve vztahu k již shora uváděným svědeckým výpovědím znovu zdůrazňuje, že jediným, který se k záměru vyjadřoval, byl bývalý starosta [jméno] [příjmení], sdělil, že záměry se v dostatečném časovém předstihu projednávali, zveřejňovali, pak se to projednávalo na zastupitelstvu komu a za kolik budou uveřejněné záměry prodávány. On sám pak věděl, co se prodává. Zdůraznil, že jednání bylo silně emoční, protože část pozemku chtěl i zastupitel [příjmení].

178. Z vyjádření svědka [příjmení] pak bylo mimo jiné dále zjištěno, že ten sám byl předtím asi rok a půl starostou obce, zastupitelé věděli, o čem jednají, a hlasovali podle toho. Soud nepřímo dovozuje, že pokud by tento bývalý starosta obce, který tedy musel znát to, jak se obecní pozemky prodávají, zjistil, že nebyl vyhlášen záměr, nepochybně by to muselo být předmětem jeho stížností daleko dříve, již v době projednávání na zastupitelstvu, což se ale nestalo.

179. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že byli orientováni, znali místo, neví, zda byl geometrický plán, protože hlasoval vždy proti.

180. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že to bylo v bouřlivém prostředí, postavili se proti [příjmení], ten je pak osočoval. On věděl, co se prodává, měli to 100% vyznačené na mapě, měl ji v ruce, byl na místě.

181. Z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že se hlasovalo mezi [příjmení] a [příjmení], věděla, o co jde. Dva účastníci místního šetření, myslí si, že měli k dispozici i geometrický plán.

182. Z výpovědi svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že opět šlo o bouřlivé jednání, zájem měl i [příjmení]. Pozemek znala, geometrický plán byl.

183. Již z tohoto skutkového stavu nemůže soud učinit závěr o rozporu mezi záměrem a uzavřenou smlouvou. Pokud se to neprokáže, znovu je opakováno, že to nemůže jít k tíži žalovaného.

184. Soud dále zdůrazňuje, že v zápisu zastupitelstva o zasedání dne 8. 7. 2004 je přesně uváděno, jaké pozemky se prodávají, a to podle geometrického plánu, který je přílohou kupní smlouvy. V tomto směru je zde poznámka o pozemku pro [jméno], když se prodává pozemek [číslo] díl E přesně v souladu s geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 8. 1. 2002. Prodávala se parcela o výměře 449 m2.

185. Ve vztahu k smlouvě, která je předmětem tohoto sporu, jsou pak rovněž v zápisu uvedeny, jaké díly, o jaké výměře se prodávají a díl č. [číslo] o výměře 1013 m2 smlouvy odpovídá včetně hlasování, díl č. [číslo] je uveden výměrově o 1260 m2, vlastní smlouva pak 1262 m2.

186. Tyto, byť tedy nepřímé důkazy podle názoru soudu dokladují znalost zastupitelů toho, co prodávali.

187. Žalobce v řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve svých vyjádřeních pak opakovaně poukazoval i na jiné aspekty celé věci shora blíže citované s tím, že o těchto tvrzeních žalobce rozhodoval okresní soud v prvotním rozsudku, jehož odůvodnění bylo v tomto rozsudku celé převzato a na jehož odůvodnění je proto nyní odkazováno. Soud již znovu nebude rozebírat proto jednotlivé výhrady žalobce, protože se s nimi již vypořádal v předchozím řízení. Výhrada žalobce ke znění záměru o prodeji pozemku, případně dokonce neexistenci záměru prokázána nebyla, žalobce měl v tomto směru důkazní břemeno a neunesl jej. Soud proto za použití předchozího zhodnocení a nového zhodnocení žalobu žalobce ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku opětovně zamítl.

188. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem II. rozsudku. Ve věci byl úspěšný žalovaný a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k žalobci, a to v rozsahu odpovídající 100 % úspěchu žalovaného. V tomto směru soud stanovil náklady řízení celkem za 3 dílčí náklady, a to za náklady řízení před soudem prvního stupně v základní fázi řízení, náklady za řízení odvolacího soudu a dále pak náklady za dovolací řízení a řízení u soudu prvního stupně po tomto dovolacím řízení.

189. Ve vztahu k nákladům řízením za dobu rozhodování do prvního vyhlášeného rozsudku soud konstatuje, že zde náklady řízení žalovaného představují jeho vlastní náklady, a to jízdy k jednání u soudu z [obec] do [obec] a zpět 4. 12. 2017, 14. 5., 25. 6. a 19. 9. 2018 při ujetých vždy 70 km na jedné cestě, za cestu v roce 2017 jde o 378 Kč, za další cesty jde o 389 Kč, jízdy byly vykonány osobním automobilem tovární značky [tov. značka] o průměrné spotřebě 5,1 litrů benzinu na 100 km a je vycházeno ze základní náhrady podle předpisu. Další jízdy v roce 2018 jsou tedy vždy za částku 389 Kč a dohromady pak jde o cestovné 1 545 Kč.

190. Pokud jde o další náklady žalovaného, jde o odměnu za právní zastoupení. Odměna je počítána podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy podle § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 lze vycházet z tarifní hodnoty věci podle kupní smlouvy, kterou žalovaný za předmětnou nemovitost zaplatil, předmět řízení je tedy ocenitelný penězi. Vlastní neplatnost kupní smlouvy je pak řešena předběžnou otázkou, když jinak jde o žalobu na určení vlastnictví. Úkon právní služby pak podle shora citovaných ustanovení představuje částku 13 700 Kč. Za důvodný úkon právní služby soud považuje převzetí a přípravu za zastoupení, zastoupení při jednání dne 6. 4. 2016 v poloviční výši za 6 850 Kč a dále pak celé úkony za zastoupení při jednání 26. 9. 2016, 7. 10. 2016, 4. 12. 2017, 14. 5. 2018, 25. 6. 2018 a 19. 9. 2018, a dále pak rovněž podle písemného potvrzení poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 31. 8. 2018 a závěrečné vyjádření žalovaného. Dohromady tak jde o celkem 9 úkonů v plné výši, 1 úkon v poloviční výši a o částku 123 300 Kč plus 6 850 Kč. Soud nepřiznal v tomto směru zástupci žalovaného účtovaný úkon za zastoupení při jednání s protistranou v [obec], když tento úkon nebyl nijak prokázán a navíc ani nebyl uveden datum a dále pak i studium spisu u okresního soudu ze dne 20. 4. 2016, neboť takovéto studium, které nepřesahuje 1 hodinu, nelze počítat jako úkon právní služby podle § 11 advokátního tarifu.

191. Ke shora uvedené částce je připočítáváno podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky celkem 10 režijních paušálů po 300 Kč, celkem tedy částka 3 000 Kč. Přiznány jsou dále zástupci žalovaného cestovní náklady na trase [obec] - [obec] a zpět, vždy ujetých 160 km k účasti při jednání s výjimkou jednání s protistranou a za studium spisu, jízdy byly vykonány vozidlem žalovaného [tov. značka], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,7 litrů nafty, kdy tak v roce 2016 šlo o částku 877 Kč za 1 jízdu, v roce 2017 884,80 Kč a v roce 2018 o částky 911,80 Kč. Po odečtení dvou nepřiznaných jízd jde celkově o částku 5 365,20 Kč. Zástupce žalovaného dále účtoval náhradu za ztrátu času, kterou soud přiznává celkem v 36 půlhodinách v částce 3 600 Kč při opětovném odečtení 6 půlhodin na trase [obec] - [obec] a 8 půlhodin na trase [obec] - [obec], a to vždy zpět. Odměna za právní zastoupení tak představuje částku 139 915,20 Kč, po připočtení 21% DPH a nákladech žalovaného shora vyčíslených částkou 1 545 Kč jde o částku 170 842 Kč. Uvedenou částku je povinen žalobce zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

192. Soud v této fázi rozhodování o nákladech řízení nepřiznává náklady řízení původním žalovaným, tyto nebyly žádným způsobem vyčísleny, stejně tak jako faktura za znalecký posudek 12 342 Kč, o které nebylo prokázáno, že byla [ak. titul] [příjmení] zaplacena.

193. Z hlediska výhrady žalobce na výši úkonu právní služby 13 700 Kč soud odkazuje i na zdůvodnění sazby mimosmluvní odměny rozhodnutí krajského soudu, kdy tento konstatoval, že je nutno vycházet z tarifní hodnoty vyjádřené výši peněžitého plnění, respektive cenou věci či právem doby započetí úkonu právní služby, tj. cenou předmětných nemovitostí tak, jak správně soud prvního stupně vypočetl.

194. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v rozsudku krajského soudu, kde náklady odvolacího řízení byly vyčísleny částkou 35 281,18 Kč, která zahrnuje odměnu advokáta za 2 úkony právní služby, a to sepis vyjádření odvolání žalobce a účast při jednání odvolacího soudu vždy v sazbě 13 700 Kč. Dále pak jde o 2 režijní paušály podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu po 300 Kč a cestovné za cestu ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalovaného k odvolacímu soudu [obec] - [obec] a zpět, ujeto celkem 126 km při průměrné spotřebě nafty 5,7 litru na 100 km, základní výši náhrady 4,10 Kč za km a cena pohonné hmoty byla stanovena podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. 33,60 Kč za litr a náhrada za promeškaný čas strávený na cestě za 4 půlhodiny po 100 Kč. Se započtením DPH jde pak o částku 38 281,18 Kč.

195. Pokud jde o náklady řízení žalovaného za jednání konané po vrácení rozsudku dovolacím soudem, zde soud konstatuje, že jako důvodné hodnotí provedení celkem 4 úkonů právní služby, a to sepis a vyjádření k dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, odměna za sepis doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 18. 5. 2020 podle výzvy soudu, odměna za zastoupení při jednání 21. 11. 2020 a odměna za zastoupení při jednání u soudu dne 17. 2. 2021. Jde celkem o 4 úkony po 13 700 Kč, tj. částka 54 800 Kč. K této jsou připočítávány 4 režijní paušály po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, a dále pak náhrada za ztrátu času za celkem 12 půlhodin na shora uvedených dvou jednáních v částce 1 200 Kč. Současně jde o cestovné osobním automobilem zástupce žalobce o průměrné spotřebě nafty 5,7 litru na 100 km podle základní náhrady a ceny pohonných hmot v době konání jednání, kdy za jednání dne 25. 11. 2020 bylo ujeto na trase [obec] - [obec] a zpět 158 km a celková náhrada představuje 950 Kč. Za jednání dne 17. 2. 2021 pak náhrada představuje částku 940 Kč. Uvedená částka je zvyšována o 21% DPH rovněž a celkově náklady řízení žalovaného přestavují částku 277 422,08 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému, a to k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

196. Soud v této souvislosti dále konstatuje, že zástupci žalovaného nebylo ze specifikace nákladů řízení uznáno zaplacení částky 13 700 Kč za vyjádření ze dne 22. 9. 2020, když k tomuto vyjádření žalovaný ze strany soudu vyzýván nebyl, pouze mu bylo přeposíláno na vědomí vyjádření žalobce. Stejně tak jde o odměnu a sepis vyjádření ze dne 6. 1. 2021 Tyto úkony proto nebyly posouzeny jako úkony, které je možno vyúčtovat podle advokátního tarifu za zastoupení žalovaného.

197. Ve výroku pod bodem III. rozsudku rozhodl soud o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to rovněž s odkazem žalovaného na úspěch ve věci a neúspěšnému žalobci přiznal zaplacení nákladů, které stát v průběhu celého řízení vynaložil.

198. Šlo o náklady vynaložené státem na svědečné svědkovi [příjmení] v částce 1 234 Kč a svědečné svědkovi [příjmení] v částce 7 128 Kč a dále pak šlo o náklady znalečného.

199. V souvislosti s prvním znaleckým posudkem znalce [ak. titul] [příjmení] žalobce zaplatil zálohu 5 000 Kč, další zálohu stanovenou mu po zpracování znaleckého posudku znalce [příjmení] ve výši 10 000 Kč žalobce pak nezaplatil. Znalci ve věci účtovali znalečné, a to [ak. titul] [příjmení] 4 955 Kč za zpracovaný znalecký posudek, dále částku 1 664,65 Kč za doplnění posudku a znalečné za účast při jednání u soudu 2 169 Kč.

200. Znalec [ak. titul] [příjmení] účtoval za účast při jednání soudu částku 1 193 Kč.

201. Znalec [příjmení] účtoval znalečné za zpracování znaleckého posudku 7 277 Kč a za jeho doplněk 2 227 Kč, vyúčtování za účast při jednání pak soudu nepředložil v písemné podobě, takže mu tento úkon účtován nebyl.

202. Celkem stát vynaložil na nákladech řízení částku 27 847,60 Kč a po odečtení zálohy 5 000 Kč zaplacené žalobcem pak zbývá k zaplacení částka 22 847,60 Kč. Tuto částku je povinen zaplatit žalobce České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení