6 C 141/2022 - 183

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2) [Jméno advokáta C], narozený dne [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] o žalobě na náhradu škody takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku ve výši 128 932,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení a dále částku 69 714 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, aby první žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 63 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou je žalobce povinen zaplatit první žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 31 706,20 Kč k rukám právního zástupce první žalované [Jméno advokáta B], advokáta.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. takto:

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu 22. 12. 2022 původně domáhal, aby mu žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku ve výši 331 366 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že je otcem nezletilého [jméno FO], narozeného [datum] (dále také jako „nezletilý“) a první žalovaná je jeho matkou. Žalobce a první žalovaná nikdy nebyli manželé, a partnerské soužití ukončili ještě před narozením nezletilého. Žalobce nejprve uvedl, že nevěděl, zda je [jméno FO] otcem; posléze uvedl, že o tom nikdy neměl pochybnosti. Po narození syna uzavřela první žalovaná dne 25. 1. 2019 manželství se druhým žalovaným, nicméně toto manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu dne 8. 1. 2021. Přestože první žalovaná věděla, že otcem nezletilého je žalobce, úmyslně nechala zapsat do jeho rodného listu druhého žalovaného, který s tím souhlasil. Oba žalovaní tak podle žalobce učinili přes jeho výslovný nesouhlas. První žalovaná sama v únoru 2018 žalobci řekla, že je otcem nezletilého, což však poté popírala a přestala se žalobcem komunikovat. Žalobce se v důsledku toho psychicky zhroutil, a byl od 2. 5. 2018 do 8. 8. 2018 hospitalizován v psychiatrické nemocnici. Žalobce se poté od 12. 8. 2019 domáhal určení svého otcovství u soudu a jeho návrhu bylo pravomocně vyhověno dne 9. 3. 2021. S ohledem na to, že nezletilý měl po narození příjmení [příjmení], a posléze [příjmení], byl žalobce nucen podat návrh na nahrazení souhlasu první žalované se změnou příjmení nezletilého. Současně se musel domáhat určení styku a úpravy poměrů k synovi. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2022 byla schválena dohoda účastníků, že příjmení nezletilého bude [příjmení] a došlo i k úpravě styku žalobce s nezletilým. Žalobce tedy musel v průběhu několika let vynaložit značné úsilí, aby byl jako otec zapsán v rodném listu nezletilého, mohl se s ním vídat a realizovat svoji otcovskou péči a rodičovskou odpovědnost. Podle žalobce by jej nezletilý ani neznal jako svého skutečného otce. Žalobce proto považoval jednání žalovaných za účelové, v rozporu s dobrými mravy a zájmy nezletilého a urážející lidské cítění, a měl za to, že žalovaní neoprávněně zasáhli do jeho osobnostních práv, a to do práva na jeho soukromí, včetně práva na nerušený rodinný život a rozvíjení vztahů v rámci rodiny mezi blízkými příbuznými. Žalobce se proto domáhal náhrady újmy ve výši celkem 139 434,60 Kč představující náklady na právní služby, jejichž náhrada mu nebyla přiznána v dřívějších řízeních, a dále ve výši celkem 7 432,25 Kč jako náhradu cestovních nákladů vozidlem Audi A4 v souvislosti se soudními řízeními z místa bydliště žalobce k soudu a zpět v délce 136 km/jedna cesta ve dnech 16. 10. 2019, 1. 7. 2020, 21. 9. 2020, 4. 1. 2021, 27. 1. 2021, 9. 11. 2021, 10. 5. 2022. Žalobce dále požadoval náhradu ušlé mzdy za období jeho hospitalizace v léčebně ve výši 63 000 Kč jako trojnásobek jeho průměrného měsíčního příjmu a rovněž náhradu nemajetkové újmy ve výši celkem 121 500 Kč za dobu od 27. 10. 2018 do 9. 3. 2021, kdy se se synem nemohl vídat a realizovat svoji rodičovskou péči, tj. ve výši 3 000 Kč za každý měsíc pro něj a ve výši 1 500 Kč/měsíc pro nezletilého. Žalovaní ničeho žalobci nezaplatili, přestože byli o zaplacení upomenuti. Žalobce dále uvedl, že jeho vztah s nezletilým [jméno FO] je výborný a mají se rádi.

2. První žalovaná považovala nárok žalobce za nedůvodný a navrhla, aby jej soud zamítl. Žalovaná popřela, že by žalobce měl o nezletilého zájem od doby, kdy mu sdělila, že je těhotná. Žalobce na ni vyvíjel tlak, aby podstoupila interrupci s tím, že není psychicky zdráv, aby se mohl starat o dítě. Žalobce měl psychické problémy již v době jejich vztahu a žalované nebylo známo, kdy tyto problémy vznikly. Chování žalobce a jeho psychické problémy pak byly i důvodem ukončení jejich vztahu. Žalobce také proto nebyl podle první žalované pravým otcem pro dítě. První žalovaná uvedla, že pokud jde o hospitalizaci žalobce v psychiatrické léčebně, byl zde hospitalizován již v minulosti, a tato byla způsobena jeho opakujícími se problémy, a nikoliv jejím jednáním. První žalovaná dále uvedla, že její chování vůči žalobci bylo vyvoláno jeho chováním a jeho psychickými problémy. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce nikdy nepožadoval v soudních řízeních náhradu nákladů řízení a nevyužil ani možnost podání opravného prostředku.

3. Druhý žalovaný uvedl, že první žalovanou poznal na konci května 2018. Po seznámení mu sdělila, že je těhotná se svým bývalým partnerem, tedy se žalobcem, který o dítě nestojí a který na ni naléhal, aby šla na interrupci. Žalobce kontaktoval první žalovanou v létě 2018, a chtěl po ní podepsat, že jej nikdy neuvede jako otce. Žalovaní se dohodli, že dítě vychovají společně a začali spolu bydlet. Žalovaní jednali se žalobcem v září 2018, a dohodli se, nicméně žalobce posléze komunikoval se žalovanými zmateně a jeho komunikace vyzněla pokaždé jinak, po celou dobu měnil svůj postoj k situaci. Po narození nezletilého se pak druhý žalovaný z náhlého popudu nechal zapsat jako jeho otec na matrice, což však zpětně vyhodnotil jako špatné rozhodnutí. Druhý žalovaný získal vztah k nezletilému a stal se jeho otcem; měl za to, že jedná v jeho nejlepším zájmu. V prosinci 2018 byl druhý žalovaný šetřen policií kvůli napadení žalobce. Žalovaní pak dne 25. 1. 2019 uzavřeli manželství. Začátkem roku začal druhý žalovaný komunikovat se žalobcem, a získal pocit, že mu první žalovaná neříká pravdu. Mezi žalovanými vznikaly neshody, a se sílícím tlakem žalobce ukončili vztah. První žalovaná se v srpnu 2019 odstěhovala i s nezletilým ke svým rodičům, a druhý žalovaný pak už neměl žádný vliv na další události. Žalobce v té době podal návrh na určení, že je biologickým otcem nezletilého, a žalovaní teprve poté mohli podat svůj návrh na rozvod manželství. Druhý žalovaný dále uvedl, že žalobce byl hospitalizován v psychiatrické léčebně ještě před tím, než se žalovaní seznámili. Druhý žalovaný také uvedl, že jej celá situace mrzí a ztráta [jméno FO] jej velice zasáhla.

4. Podáním ze dne 27. 10. 2023, doplněným a upřesněným podáním ze dne 18. 4. 2024 a ze 7. 6. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět o zaplacení částky ve výši 139 434,60 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení. Žalobce dále změnil svoji žalobu tak, že se nadále domáhal zaplacení částky ve výši 63 000 Kč jako náhrady ušlé mzdy pouze vůči první žalované. Žalobce rovněž rozšířil svoji žalobu o nárok na zaplacení částky ve výši 69 714 Kč, kterou požadoval po obou žalovaných společně a nerozdílně za snížení kvality jeho života, neboť musel vynaložit značnou část finančních prostředků a velké množství času v souvislosti se soudními spory, čímž došlo k významnému poklesu jeho životní úrovně a žalobce proto nemůže zajistit nezletilému lepší životní úroveň. Žalobce uvedl, že uvedená částka představuje 2 582 Kč za každý měsíc za období od 27. 10. 2018 do dne 9. 3. 2021, celkem tedy 27 měsíců. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 14. 6. 2024, č.j. [číslo jednací], řízení ve výše uvedeném rozsahu částečně zastavil (výrok I.) a současně připustil změnu žaloby (výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci ve výroku I. dne 10. 7. 2024 a ve výroku II. dne 24. 6. 2024.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nezletilý [jméno FO] se narodil [datum] a jeho rodiči jsou žalobce a první žalovaná. Soud proto vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. 6. [zpráva]). Žalobce pochyboval o svém otcovství. Podle zprávy ze dne 14. 5. 2018 žalobce uvedl, že první žalovaná dítě chtěla, on si nebyl jistý, zda dítě chce a chtěl si vše promyslet. Z dokumentace vyplývá, že jeho partnerské vztahy byly problematické.

7. Ohledně SMS komunikace a Whatsappové komunikace na č.l. 74 – 80 bylo mezi stranami nesporné, že se jedná o komunikaci mezi nimi, a že komunikace bez data proběhla před narozením nezletilého. Soud proto vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Z komunikace vyplývá, že poté, co se žalobce a první žalovaná rozešli, žalobce sdělil první žalované, že nechce, aby o něm jejich budoucí dítě vědělo. Dále jí napsal, že pokud nechce být jeho partnerkou, nechce s ní mít dítě a nechce ji nikdy vidět. Žalobce poté první žalovanou opětovně kontaktoval, a ta mu sdělila, že má nového přítele, a že dítě, které čeká, není jeho, a proto se nemusí obávat, že by po něm v budoucnu něco požadovala. Z komunikace ze dne 13. 4. 2018 vyplývá, že první žalovaná chtěla jít s ohledem na problémy se žalobcem a jeho reakci na její těhotenství na interrupci, nicméně již bylo pozdě. Z komunikace dále vyplývá, že si žalobce nebyl jistý, jak má těhotenství první žalované řešit. První žalovaná mu napsala, že mu nebude bránit, pokud by se vzdal otcovství. Žalobce na to pak reagoval tak, že se jí ani dítěte nevzdá. Z komunikace dále vyplývá, že se žalobce a první žalovaná setkali 13. 9. 2018. Podle komunikace ze dne 2. 10. 1018 a 3. 10. 2018 druhý žalovaný napsal žalobci, že je psychicky narušený násilník, a pokud chce mít lidská práva, soud si jej podá.

8. Dopis žalobce ze dne 4. 9. 2018 potvrzuje, že žalobce a první žalovaná udržovali intimní poměr. V únoru 2018 mu první žalovaná sdělila, že je těhotná, a že on je otcem. Posléze došlo k rozpadu jejich vztahu. Žalobce v dopise uvedl, že měl zájem zajistit péči o potomka, ale první žalovaná poté jeho otcovství popřela a odmítla s ním dále komunikovat. Pro případ, že by žalobce byl skutečně biologickým otcem dítěte, chtěl se podílet na jeho výživě a výchově. To podmiňoval provedením testu otcovství s tím, že v opačném případě se bude domáhat určení otcovství soudní cestou.

9. Z dopisu první žalované ze dne 3. 10. 2018 spolu s lékařskou zprávou vyplývá, že první žalovaná na schůzce se žalobcem potvrdila, že on je biologickým otcem jejího dítěte. Podle první žalované žalobce na tuto zprávu reagoval odtažitě a jejich vztah se rozpadl. První žalovaná uvedla, že byla stresována přístupem žalobce, který jí říkal, že její těhotenství psychicky nezvládne. Své otcovství podmiňoval tím, že se za ním první žalovaná přestěhuje do [obec], jinak žádný vztah ani dítě nechce a nechce se ani materiálně podílet na jeho výživě. První žalovaná měla ze žalobce strach, když ji nutil jít k notáři, aby prohlásila, že jej nikdy neuvede jako otce dítěte. Proto si nepřála, aby žalobce byl uveden jako otec dítěte. První žalovaná žalobci nabídla, aby se zřekl nároků na otcovství a svých rodičovských práv, nicméně byla ochotna podstoupit testy otcovství, nicméně až po šestinedělí. Dále uvedla, že se bude snažit dělat veškeré kroky k zákazu styku žalobce s dítětem s ohledem na jeho závislost na drogách a opakované hospitalizace na psychiatrii. Pro případ, že by žalobce trval na jeho rodičovských právech, první žalovaná jej požádala o příspěvek ve výši 15 000 Kč na výbavu pro dítě. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce první žalované na výbavu na nezletilého ničím nepřispěl. Soud vzal tuto nespornou skutečnost za svá skutkové zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

10. Z nahrávky telefonního hovoru žalobce se druhým žalovaným, o němž bylo mezi účastníky nesporné, že proběhl dne 20. 10. 2018, (a proto soud vzal tuto nespornou skutečnost za své skutkové zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř.), vyplývá, že druhý žalovaný kontaktoval žalobce a sdělil mu, že žalovaní zajdou na matriku, kde se druhý žalovaný nechá uvést jako otec nezletilého. Druhý žalovaný vyzval žalobce, aby pak jeho otcovství zpochybnil s tím, že poté bude na něm, aby nezletilému hradil výživné. Dále žalobci sdělil, že žalovaní nezletilého vychovají v milující rodině, nicméně bude vědět, kdo je jeho biologickým otcem.

11. Z úředního záznamu Policie České republiky ze dne 21. 12. 2018 je zřejmé, že mezi žalobcem a první žalovanou proběhla dne 13. 9. 2018 schůzka, které se zúčastnil i druhý žalovaný. Důvodem byl strach první žalované ze žalobce. Žalobce a první žalovaná řešili otcovství k nezletilému. Protože žalobce na žalovanou zvyšoval hlas, vložil se druhý žalovaný do situace, a řekl, že otcem nezletilého je on. Se žalobcem se domluvili, že nechá první žalovanou na pokoji. Protože pak žalovaným přišel dopis od právního zástupce žalobce, druhý žalovaný se snažil žalobce opakovaně telefonicky kontaktovat, ale bezúspěšně, a psal mu nevhodné zprávy. První žalovaná poté napsala žalobci dopis, na který žalobce nereagoval. Druhý žalovaný mu proto zavolal, že se nechá zapsat jako otec nezletilého do jeho rodného listu. Žalobce proti tomu podle druhého žalovaného nic nenamítal.

12. Z rodného listu nezletilého [jméno FO] ze dne [datum] vyplývá, že nezletilý se narodil první žalované dne [datum], a jako jeho otec byl v rodném listě zapsán druhý žalovaný.

13. Z podstatného obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce podal dne 13. 8. 2019 návrh na určení otcovství k nezletilému [jméno FO]. Ze zápisu o určení otcovství z [datum] vyplývá, že žalovaní souhlasně prohlásili, že druhý žalovaný je otcem nezletilého [jméno FO], a shodli se i na jeho příjmení [příjmení] (po 2. žalovaném). První žalovaná při ústním jednání u soudu dne 16. 10. 2019 uvedla, že žalobce je biologickým otcem nezletilého, a že druhý žalovaný je zapsán v jeho rodném listě, protože se žalobce nechtěl podílet na jeho výchově a výživně (viz protokol o jednání). S ohledem na to, že si žalobce chtěl být jist svým otcovstvím, byl ve věci vypracován znalecký posudek č. [hodnota], podle jehož závěrů bylo prokázáno otcovství žalobce k nezletilému. Posudek byl doručen právnímu zástupci žalobce dne 19. 2. 2020. Podáním ze dne 29. 6. 2020 pak žalobce vzal svůj návrh na určení otcovství zpět a navrhl, aby soud řízení zastavil. Při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 1. 7. 2020 žalovaní nesouhlasili se zpětvzetím s odůvodněním, že již spolu nežijí, a že biologickým otcem nezletilého je žalobce. Žalobce při svém výslechu u soudu uvedl, že má zájem být určen jako otec nezletilého a chtěl by mít možnost se s ním stýkat a plnit svoji vyživovací povinnost. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 9. 2020, č.j. [číslo jednací], soud rozhodl, že zpětvzetí návrhu žalobce na určení otcovství není účinné a z úřední povinnosti zahájil řízení o popření otcovství druhého žalovaného k nezletilému. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 11. 9. 2020. Při ústním jednání konaném u soudu 21. 9. 2020 první žalovaná uvedla, že od září 2017 žila se žalobcem ve společné domácnosti. Posléze se rozešli, nicméně do ledna 2018 za ní žalobce dojížděl. V únoru 2018 pak zjistila, že je těhotná. Se druhým žalovaným společně začali žít až od května 2018, tedy v době, kdy již byla těhotná. Souhlasné prohlášení o otcovství k nezletilému s druhým žalovaným učinili proto, že měli za to, že spolu budou navždy. Druhý žalovaný vypověděl, že se s první žalovanou seznámil v květnu 2018, kdy mu první žalovaná sdělila, že je těhotná. Druhý žalovaný souhlasil s tím, že bude zapsán jako otec nezletilého proto, že se o něj jeho biologický otec nezajímal. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 9. 2020, č.j. [číslo jednací], bylo určeno, že druhý žalovaný není otcem nezletilého [jméno FO]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 12. 2020. Při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 27. 1. 2021 první žalovaná uvedla, že od počátku uváděla, že otcem nezletilého je žalobce. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č.j. [číslo jednací], určil, že otcem nezletilého [jméno FO], v té době příjmením [příjmení], je žalobce. Současně byl upraven styk nezletilého se žalobcem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 3. 2021 14. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 9. 11. 2021, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že se žalobce i první žalovaná domáhali změny příjmení nezletilého. Žalobce svůj návrh odůvodňoval tím, že nevylučuje, že by v budoucnu o nezletilého chtěl pečovat ve větším rozsahu. První žalovaná při výslechu uvedla, že žalobci od počátku říkala, že je otcem nezletilého. Poté, co se k němu odmítla přistěhovat, jí žalobce řekl, že s dítětem nechce mít nic společného. Poté první žalovanou informoval, že je hospitalizován v psychiatrické léčebně, protože situaci psychicky nezvládal. Potom, co žalobce zjistil, že první žalovaná má jiného partnera, podal návrh na určení otcovství., který však následně vzal zpět. První žalovaná také vypověděla, že nezletilý od ní ví, že jeho biologickým otcem je žalobce. Žalobce se s ním stýká pravidelně jednou za 14 dní, styk probíhá bez problémů, a nezletilý se na žalobce vždy těší a vrací se od něj spokojený. Žalobce při daném jednání vypověděl, že poté, co první žalovaná otěhotněla, ji požádal, aby k němu šla bydlet. Nevěděl však, jak její těhotenství vstřebat. Účastníci se pak rozešli a první žalovaná si za 2 až 3 měsíce našla přítele, tj. druhého žalovaného. Žalobce proto nevěděl, kdo je otcem nezletilého. V té době na tom byl psychicky špatně a musel vyhledat psychologickou pomoc. Po terapii začal o syna bojovat. Následně se od první žalované dozvěděl, že je vdaná. Až při jednání u soudu zjistil, že je jako otec zapsán v rodném listu nezletilého druhý žalovaný. Poté co byl vypracován znalecký posudek, žalobce nevěděl, jak má situaci řešit. Nezletilý žil v úplné rodině, a protože žalobce je z rozvedené rodiny, vzal návrh na určení otcovství zpět. Žalobce se s nezletilým stýkal po dobu zhruba čtyř měsíců o víkendech, nicméně první žalovaná pak požadovala, aby styk probíhal pouze v rozsahu dříve určeném soudem.

15. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] je zřejmé, že žalovaní uzavřeli manželství dne 25. 1. 2019, a že toto manželství bylo pravomocně rozvedeno dne 8. 2. 2021. Z rozsudku ze dne 18. 12. 2020 vyplývá, že žalovaní spolu nevedli rodinnou domácnost od 15. 9. 2019.

16. Výzvou ze dne 19. 8. 2022 žalobce vyzval každého ze žalovaných k zaplacení poloviny náhrady škody ve výši celkem 363 513 Kč, která mu měla být způsobena okolnostmi popsanými v žalobě, a to do 15 dnů od doručení výzvy. Výzvy byly každému ze žalovaných odeslány 28. 8. 2022 (viz podací arch).

17. Druhý žalovaný dopisem ze dne 1. 9. 2022 sdělil žalobci, že se s první žalovanou rozešli v polovině roku 2019, a od té doby neměl vliv na další události. Podle druhého žalovaného žalobce jednal od začátku zmateně. Dopis byl téhož dne odeslán žalobci (viz podací lístek).

18. Žalobce při svém výslechu uvedl, že s první žalovanou byli zhruba rok partneři. Rozešli se v říjnu 2017, ale pak se k sobě krátce vrátili a první žalovaná otěhotněla. Žalobce ale nevěděl, kdo je otcem dítěte, a první žalované se na to nechtěl ptát. Žalobce si nepřipadal jako otec, měl v hlavě chaos a potřeboval se rozhodnout. S první žalovanou její těhotenství řešili asi dva měsíce a hádali se. Žalobce se zhroutil, protože nemohl nic dělat a musel rok počkat na testy DNA. Žalobce vyloučil, že by po první žalované žádal, aby šla na potrat. Protože měl poruchy spánku, poruchy příjmu potravy a deprese, a nemohl ani chodit do práce, nechal se hospitalizovat. Poprvé byl hospitalizován, když mu bylo mezi dvaceti dvěma až dvaceti čtyřmi lety pro záchvaty panické úzkosti, se kterou se ale naučil pracovat. Žalobce poté uvedl, že chtěl mít rodinu, a i v současné době má přítelkyni. Žalobce a první žalovaná se setkali v srpnu nebo září 2018, a řešili situaci ohledně dítěte. Poté se objevil druhý žalovaný, který žalobce „propleskl“, a žalobci řekl, že dítě je jeho. Žalobce chtěl mít vše doložené, a požadoval, aby komunikovali přes advokáta. V případě, že by žalobce byl otcem nezletilého, měl o něj zájem. Žalobce se pak o narození [jméno FO] dozvěděl od jím najatého detektiva, který mu řekl, že se nezletilý narodil [datum] v nemocnici v [obec]. Žalobce poté zjistil, že je plodný, a měl důvodné obavy, že je otcem nezletilého. Na první žalovanou se ale neobrátil a o nic ji nežádal s tím, že ani nemohl, protože celou věc měl v rukou jeho právní zástupce. Protože pak první žalovaná u soudu uvedla, že žalobce je otcem nezletilého, chtěl jej soud rovnou nechat zapsat do [jméno FO] rodného listu jako otce. Žalobce ale nechtěl, aby měl nezletilý v rodném listě cizího muže. Své otcovství měl za potvrzené až znaleckým posudkem, v němž poprvé viděl svého syna na fotografii. Žalobce pak chtěl, aby nezletilý žil v úplné rodině, a proto vzal zpět návrh na určení otcovství. Ani po doručení posudku první žalovanou nekontaktoval, a měl za to, že to celé dokáže „zachránit“ přes osobu blízkou jako jeho biologický otec. To podle žalobce znamená, že chtěl s nezletilým navázat vztah předtím, než spáchá sebevraždu. Nezletilého pak žalobce viděl asi měsíc po doručení znaleckého posudku, když mu byl cca roku. Až do doby, kdy byly soudem upraveny poměry k nezletilému, první žalovanou o kontakt s nezletilým nežádal. Žalobce dále uvedl, že skutečnost, že druhý žalovaný byl zapsán v rodném listu nezletilého jako jeho otec, má vliv na vztah žalobce se synem. Nezletilý o tom nic neví, ale žalobce o něj má hrozný strach. Několikrát se s ním i rozloučil s tím, že „má problém jít dál“. V současné době styk s nezletilým probíhá dobře, mají spolu hezký vztah.

19. První žalovaná vypověděla, že se žalobcem chodili zhruba rok, a poté se od něj odstěhovala. Žalobce ji pak navštěvoval, a přesvědčoval ji, že se změnil. Koncem roku 2017 došlo k početí nezletilého, což žalobci sdělila. Se žalobcem se ještě asi dva měsíce stýkali, ale požadoval, aby se k němu žalovaná přestěhovala zpět, že jinak s ní ani s dítětem nechce mít nic společného. První žalovaná se však k žalobci nechtěla vrátit, přestože věděla, že žalobce je otcem nezletilého. Začátkem léta jí žalobce telefonoval, že je hospitalizovaný v psychiatrické léčebně, protože situaci nezvládal. V létě během prázdnin 2018 žalobce žádal, aby s ním žalovaná šla k notáři a prohlásila, že jej nikdy neuvede do rodného listu jako otce. Poté potkala druhého žalovaného, kterému řekla, že je v jiném stavu, ale že otec nezletilého o něj nemá zájem. Žalovaní se proto domluvili, že žalobce nebude mít s nezletilým nic společného. Protože ji pak žalobce opětovně kontaktoval, sdělila mu, že má nového přítele, se kterým zakládá rodinu. Souhlasila však se žádostí žalobce o testy otcovství. Skutečnost, že žalobci někdy říkala, že je otcem dítěte a jindy, že není otcem nezletilého, byla způsobena jednáním žalobce. Jednou za ní přijela jeho matka, a chtěla, aby žalovaná šla na interrupci, protože jí žalobce nebude platit alimenty. Žalovaní se pak domluvili, že druhý žalovaný bude zapsán jako otec nezletilého do jeho rodného listu a postarají se o něj. O narození syna žalobce neinformovala, protože měnil své postoje, a první žalovaná s ním nechtěla být v kontaktu. Styk žalobce s nezletilým řešili až na jejich první schůzce koncem léta 2019. První žalovaná si nepamatovala, že by ji žalobce do té doby kontaktoval. Na této schůzce žalobce žádal, aby syna vídal zpovzdálí jednou za čtvrt až půl roku. První žalovaná žalobci nebránila v tom, aby nezletilého vídal. Žalobce se druhým žalovaným nekomunikoval ohledně nezletilého, pouze si poslali nějaké SMS zprávy.

20. Druhý žalovaný vypověděl, že s první žalovanou začal chodit v roce 2018, když byla v 5. měsíci těhotenství. Řekla mu, že je těhotná se svým bývalým přítelem, tj. žalobcem, který o dítě nemá zájem. Žalobce ji kontaktoval, že nechce být uveden jako biologický otec, a že má v tomto směru jít k notáři. V té době první žalovanou kontaktovala i matka žalobce, která po první žalované požadovala, aby šla na interrupci. Právní zástupce žalobce zaslal žalované dopis, z něhož vyplynulo, že žalobce chtěl vědět, zda je otcem nezletilého. Žalobce si proto s první žalovanou sjednal schůzku. Protože měla první žalovaná ze žalobce strach, druhý žalovaný ji doprovodil. Protože komunikace se žalobcem byla zmatená a žalovaní měli za to, že budou žít spolu, a že žalobce není normální, řekl druhý žalovaný na schůzce žalobci, že je otcem nezletilého. Oba žalovaní mu také oznámili, že dítě vychovají. Žalobce s tím neměl problém, podali si ruce a rozešli se. Protože se blížil termín porodu nezletilého, druhý žalovaný telefonoval žalobci, pak už spolu nekomunikovali. Viděli se pak až soudním jednání v červenci 2020, když žalobce vzal svůj návrh na určení otcovství zpět. Druhý žalovaný uvedl, že se nechal do rodného listu nezletilého zapsat jako jeho otec až v euforii po porodu a nebylo to plánované rozhodnutí. Žalovaní pak vůbec nečekali, že by žalobce chtěl být otcem nezletilého. První žalovaná se pak od žalovaného odstěhovala v létě 2019 a od té doby nebyli v kontaktu.

21. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

22. Po takto provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a první žalovaná byli partneři, nicméně jejich vztah bylo problémový. Přesto počali na konci roku 2017 nezletilého, což první žalovaná zjistila v únoru 2018. Tuto skutečnost sdělila žalobci, stejně jako to, že je otcem nezletilého, neboť o tom neměla pochybnosti. Žalobce na tuto informaci reagoval rozporuplně, a účastníci se hádali. Protože žalobce požadoval po žalované, aby se k němu přestěhovala, a podmiňoval tím i své otcovství, žalovaná se s ním rozešla. Žalobce jejich rozchod těžce nesl, a nechal se hospitalizovat v psychiatrické nemocnici [datum]. V mezidobí v květnu 2018 se první žalovaná seznámila se druhým žalovaným, a společně se rozhodli, že s ohledem na nejistých postoj žalobce k nezletilému a jeho otcovství, budou žít společně, a takto i vychovají nezletilého, kterému však řeknu, kdo je jeho skutečným otcem. V září 2018 proběhla mezi žalobcem a první žalovanou schůzka, kde řešili těhotenství první žalované. Při této schůzce řekl druhý žalovaný žalobci, že on sám je otcem dítěte. Žalobce následně vyzval první žalovanou, aby podstoupila test DNA ohledně otcovství. Žalovaná s testy souhlasila, ale s ohledem na svůj stav je byla ochotna podstoupit až po šesti týdnech od porodu. Nezletilý se pak narodil [datum], což žalobce zjistil prostřednictvím jím najatého detektiva. Dne [datum] žalovaní souhlasně prohlásili, že druhý žalovaný je otcem nezletilého, a proto byl druhý žalovaný takto zapsán do jeho rodného listu. V lednu 2019 žalovaní uzavřeli manželství. Žalobce v srpnu 2019 podal návrh na určení otcovství k nezletilému [jméno FO], a žalovaní se rozešli. První žalovaná pak při ústním jednání u soudu dne 16. 10. 2019 opětovně uvedla, že žalobce je biologickým otcem nezletilého, nicméně žalobce trval na vypracování znaleckého posudku. Tento posudek byl doručen právnímu zástupci žalobce v únoru 2020. Žalobce podáním z 29. 6. 2020 vzal svůj návrh na určení otcovství zpět a navrhl, aby soud řízení zastavil. S ohledem na nesouhlas žalovaných zdejší soud rozhodl, že toto zpětvzetí není účinné a z úřední povinnosti zahájil řízení o popření otcovství druhého žalovaného. Rozhodnutím zdejšího soudu s právní mocí dne 12. 12. 2020 bylo určeno, že druhý žalovaný není otcem nezletilého. Manželství žalovaných bylo pravomocně rozvedeno dne 8. 2. 2021. Rozhodnutím zdejšího soudu, které nabylo právní moci dne 9. 3. 2021, bylo určeno, že otcem nezletilého je žalobce; současně byly upraveny poměry k nezletilému, který byl svěřen do péče první žalované. Žalobce a první žalovaná pak řešili změnu příjmení nezletilého u soudu. V srpnu 2022 žalobce vyzval každého ze žalovaných k zaplacení náhrady škody, která mu měla být způsobena tím, že druhý žalobce byl zapsán v rodném listě jako otec nezletilého, což žalovaní odmítli.

23. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), podle něhož soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 81 odst. 1 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle § 779 odst. 1 o.z. nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, má se za to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato. Podle § 865 odst. 1 o.z. rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Podle § 888 o.z. dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat. Podle § 2909 o.z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. Podle § 2951 odst. 1 o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

24. Předpokladem úspěšnosti žaloby na ochranu osobnostních práv je podle občanského zákoníku jednání, které je objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu, tedy jednání, které spočívá v porušení nebo ohrožení práv fyzické osoby. Dále je třeba, aby toto jednání zasahující do osobnostních práv bylo neoprávněné, tedy které je v rozporu s objektivním právem (viz např. komentář ASPI k ust. § 82 o.z.). Dalším předpokladem pak je příčinná souvislost, jakož i zavinění jednající osoby, ať ve formě nedbalostní nebo úmyslné.

25. Soud se proto zabýval tím, zda došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce, tedy do práva na jeho soukromí, včetně práva na nerušený rodinný život a rozvíjení vztahů s nezletilým, a zda se tohoto zásahu odpustil každý ze žalovaných svým jednáním vůči žalobci. Jak totiž vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3488/2017 „… bylo-li všeobecné osobnostní právo konkrétní fyzické osoby zasaženo paralelně uskutečněnými neoprávněnými zásahy dvou či více subjektů – původců zásahu, bude každý z těchto subjektů odpovídat postižené fyzické osobě zvlášť, tj. samostatně. Tato skutečnost je podmíněna především též charakterem výlučného osobního vztahu poškozeného a škůdce při zásahu do osobnostní sféry člověka.“. Protože tedy žalovaní nemají v řízení o ochranu osobnosti postavení nerozlučných společníků, posuzoval soud nárok žalobce vůči každému ze žalovaných jako samostatný nárok.

26. Žalobce se jednak domáhal zaplacení částky ve výši 63 000 Kč, a to pouze vůči první žalované s tím, že tuto částku požadoval jako náhradu ušlé mzdy za období, kdy byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, tj. za dobu [datum]. Žalobce v žalobě tvrdil, že důvodem jeho hospitalizace bylo, že mu první žalovaná v únoru 2018 sdělila, že s ním čeká potomka, následně došlo k rozpadu jejich vztahu, a přestože žalobce trval na tom, že zajistí péči o dítě, žalovaná s ním přestala komunikovat. Jak však vyplývá z předběžné propouštěcí zprávy, žalobce byl ve výše uvedené době hospitalizován v psychiatrické nemocnici z důvodu jeho reakce na těžký stres a pro jeho poruchy přizpůsobení. Jestliže tento stav žalobce měl být vyvolán tím, že se s ním rozešla první žalovaná, pak rozchod partnerů je zcela běžnou životní událostí a nijak není v rozporu s objektivním právem. Jak vyplývá z ust. § 81 odst. 1, 2. věta o.z. je každý, tedy i žalobce, povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Pokud se první žalovaná rozhodla, poté, co otěhotněla se žalobcem, že s ním nadále nechce být ve vztahu, nijak do jeho práv protiprávně nezasáhla. Stejně tak nijak nemohla zasáhnout do jeho práv tím, že jí žalobce neuvěřil, že je otcem dítěte. Žalobce v žalobě tvrdil, že žil v nejistotě o tom, zda je otcem nezletilého dítěte, nicméně v řízení vyšlo najevo, že první žalovaná mu již od počátku (tj. od února 2018) říkala, že otcem dítěte je on. To ostatně potvrdil i sám žalobce v žalobě. Tvrzení žalobce, že si nebyl jistý svým otcovstvím, popírá i jeho výpověď u soudu dne 9. 11. 2021, kde uvedl, že se účastníci rozešli a teprve poté si první žalovaná našla přítele, tedy druhého žalovaného. Žalobce tak neměl důvod o svém otcovství pochybovat. Jak dále vyplývá ze zdravotnické dokumentace žalobce, žalobce zřejmě nebyl připraven přijmout své otcovství, když podle zprávy ze dne 14. 5. 2018 uvedl, že si na rozdíl od první žalované nebyl jistý, zda dítě chce. Z SMS komunikace a Whatsappové komunikace je také zřejmé, že žalobce před narozením nezletilého nechtěl, aby o něm dítě vědělo. Dále z komunikace vyplývá, že si žalobce nebyl jistý, jak má těhotenství první žalované řešit. Poté uváděl, že pokud první žalovaná nechce být jeho partnerkou, nechce s ní mít dítě a nechce jej ani nikdy vidět. To nesvědčí o tom, že by žalobce měl pochybnosti o svém otcovství, ale naopak to svědčí tomu, že nedokázal převzít odpovědnost za své otcovství. Proto pokud pak první žalovaná následně (v září 2018) otcovství žalobce popírala, byl to logický důsledek přístupu žalobce k ní. O pravdivosti tvrzení první žalované, že žalobce je otcem jejího dítěte, pak svědčí i to, že byla připravena poskytnout žalobci součinnost k určení otcovství k nezletilému, a to přesto, že jí zákon žádnou takovouto povinnost neukládá. S ohledem na její vysoký stupeň těhotenství je pochopitelné, že s testy souhlasila až po uplynutí šesti neděl od porodu nezletilého. Pokud teprve v srpnu 2019 žalobce podal návrh na určení otcovství, bylo to pouze z důvodů na jeho straně. I reakce žalobce na dopis žalované ze září 2018 a její žádost o příspěvek na jejich budoucího potomka, tedy to, že jí ničím na dítě nepřispěl, svědčí o tom, že žalobce nebyl hospitalizován v léčebně z důvodů na straně první žalované. Ze zdravotnické dokumentace žalobce také vyplývá, že žalobce hůře snášel partnerské problémy již v minulosti, neboť již v roce 2014 byl hospitalizován na psychiatrii ze stejného důvodu, tedy pro partnerské neshody s tehdejší partnerkou. Pouhá skutečnost, že někdo nese špatně rozchod s partnerem či partnerkou, nelze považovat za zásah od osobnostních práv. Protože je zcela zřejmé, že nebyly naplněny podmínky pro vznik odpovědnosti první žalované za hospitalizaci žalobce v léčebně, soud tento nárok žalobce jako nedůvodný zamítl, a rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

27. Pokud jde o další nárok žalobce, který požadoval (nesprávně solidárně) proti oběma žalovaným, tedy na zaplacení nemajetkové újmy ve výši celkem 121 500 Kč za dobu od 27. 10. 2018 do 9. 3. 2021, kdy se nemohl vídat se svým synem a realizovat svoji rodičovskou péči a dále ve výši 69 714 Kč za snížení kvality jeho života, protože musel vynaložit finanční prostředky a čas v souvislosti se soudními spory o nezletilého, pak ani v tomto směru nepovažoval soud nárok žalobce za důvodný. Jak z výše uvedeného vyplývá, žalobce se do pozice, kdy musel řešit otcovství k nezletilému prostřednictvím soudu, dostal především sám svým jednáním. První žalovaná totiž již od počátku říkala žalobci, že je otcem nezletilého. V běžném vztahu, pokud by žalobce tuto informaci přijal, pak by účastníci mohli určit souhlasným prohlášením otcovství žalobce k ještě nenarozenému dítěti ve smyslu ustanovení § 779 odst. 1 o.z. Žalobce však nebyl ochoten převzít svoji zodpovědnost za své otcovství, a proto až do doby jeho určení pravomocným rozhodnutím soudu dne 9. 3. 2021 (č.j. [číslo jednací]), nebyl rodičem nezletilého a neměl k němu rodičovskou odpovědnost ve smyslu ustanovení § 865 odst. 1 o.z.. Teprve poté, co soud sám z úřední činnosti o jeho otcovství rozhodl, mu vznikl nárok domáhat se styku s nezletilým, a mohlo být zasaženo do jeho rodinných práv. Nicméně k tomuto zásahu nedošlo. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce vzal svůj návrh na určení otcovství zpět, a to zcela nelogicky poté, co mu byl doručen znalecký posudek, který potvrzoval že je otcem nezletilého. Jestliže by žalovaní se zpětvzetím souhlasili, soud by řízení zastavil a za otce nezletilého by byl považován druhý žalovaný. V takovém případě by žalobce ani nemohl podat předmětnou žalobu. Protože však žalovaní se zastavením nesouhlasili, soud z úřední činnosti vyřešil otcovství k [jméno FO] ve prospěch žalobce. Pokud pak po tomto určení otcovství probíhala další soudní řízení, nebyla způsobena jednáním první žalované a potažmo ani druhého žalovaného.

28. Nad to z výpovědi žalované i samotného žalobce vyplývá, že před rozhodnutím soudu o úpravě poměrů nezletilého žalobce nikdy první žalovanou nežádal o kontakt se svým synem. Pokud žalobce uváděl, že tak ani nemohl učinit, protože „celou věc měl v rukou jeho právní zástupce“, pak právní zástupce jedná vždy na pokyn klienta, a tedy bylo na žalobci, aby první žalovanou kontaktoval a o styk požádal. Výpovědi žalobce i první žalované potvrzují, že první žalovaná styku žalobce se synem od počátku nijak nebránila, a jejich vztah ani v současné není nijak narušen. Je tak zcela zřejmé, že první žalovaná do osobnostních práv žalobce nijak nezasáhla. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy není důvodný.

29. Ze stejných důvodů soud nepřiznal nárok žalobci ani vůči druhému žalovanému. Soud doplňuje, že pokud se druhý žalovaný nechal po narození nezletilého zapsat jako jeho otec do rodného listu, pak je jeho jednání pochopitelné. Druhý žalovaný byl v té době partnerem první žalované, a i on měl za to, že žalobce nemá vážný zájem být otcem nezletilého. Proto byl ochoten nezletilému jeho biologického otce nahradit. Tomuto postoji odpovídá i jeho sdělení v telefonickém rozhovoru se žalobcem. Jestliže se žalovaný vůči žalobci vyjadřoval expresivněji, bylo jeho jednání za dané situace pochopitelné, protože měl za to, že první žalovanou „chrání“ před jednáním žalobce. Proto ani druhý žalovaný do osobnostních práv žalobce nezasáhl.

30. Protože jak výše uvedeno řízení o určení otcovství žalobce k nezletilému a na ně navazující řízení nebyla způsobena z důvodů na straně ani jednoho ze žalovaných, nepřiznal soud žalobci ani nárok na náhradu jeho cestovních nákladů k soudním řízením z místa jeho bydliště a zpět ve dnech 16. 10. 2019, 1. 7. 2020, 21. 9. 2020, 4. 1. 2021, 27. 1. 2021, 9. 11. 2021, 10. 5. 2022, ve výši celkem 7 432,25 Kč.

31. Soud proto ze všech výše uvedených důvodů zamítl žalobu i ve zbývajícím rozsahu, tedy na zaplacení částky 128 932,25 Kč (121 500 + 7 432,25) s úrokem z prodlení a částky 69 714 Kč (výrok I. rozsudku).

32. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky, soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a rovněž i s ohledem na ust. § 146 odst. 2, 1. věta o.s.ř., když žaloba byla částečně vzala zpět z důvodů na straně žalobce, neboť oba žalovaní měli ve věci plný úspěch, a vznikl jim tak nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši.

33. Náklady první žalované představují odměnu za její zastupování podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za 8 úkonů právní služby po i 3 420 Kč (z hodnoty sporu 57 432,25 Kč (tj. 50 000 Kč za nemajetkovou újmu + 7 432,25 Kč jako náklady cesty)), a náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; (tj. 1x převzetí a příprava zastoupení, 1 x vyjádření z 2. 5. 2023, 1 x vyjádření z 7. 6. 2024 a 1 x vyjádření ze 10. 9. 2024, a 1 x účast na jednání dne 27. 9. 2023, 1 x účast na jednání dne 30. 8. 2024 a 2 x účast na jednání dne 25. 9. 2024, které trvalo déle než dvě hodiny, a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 27. 9. 2023 z [adresa] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 423,45 Kč (osobní automobil Škoda Kodiaq, spotřeba dle TP: 5,4 l/100 km, palivo nafta motorová, cena 34,40 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 5,20 Kč/1 km podle vyhlášky 191/2023 Sb., počet km 60), a 2 x vždy ve výši 461,38 Kč (totožný osobní automobil, spotřeba dle TP: 5,4 l/100 km, palivo nafta motorová, cena 38,70 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 5,60 Kč/1 km podle vyhlášky 398/2023 Sb., počet km 60), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem tedy soud přiznal první žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31 706,20 Kč. Vzhledem k tomu, že první žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

34. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným, soud ve výroku IV. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť druhý žalovaný se svého nároku vůči žalobci výslovně vzdal.

Odůvodnění

Poučení