6 C 183/2007 - 1873

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], v úpadku b) [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] obě žalobkyně zastoupené advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] 2. [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno].[Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 3. [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0], IČO [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 2/0] [Anonymizováno]. zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 1 633 541 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se a) žalobkyně domáhala po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., se zamítá.

II. Žaloba, kterou se a) žalobkyně domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl., se zamítá.

III. Žaloba, kterou se b) žalobkyně domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl., se zamítá.

IV. A) žalobkyně je povinna nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 32 162,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. B) žalobkyně je povinna nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 10 419,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. A) žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení ve výši 330 184,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. A) žalobce je povinen nahradit 2. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení ve výši 354 262 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. A) žalobce je povinen nahradit 3. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení ve výši 218 599 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. B) žalobce je povinen nahradit 3. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení ve výši 190 685 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně a) (žalobkyně b) přistoupila do řízení až v jeho průběhu) se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 9. 2007 domáhá po žalovaných zaplacení částky 1 633 541 Kč. Podáním ze dne 23. 9. 2008 (viz. č. l. 147 spisu) potom žalobu rozšířila o zákonné úroky z prodlení ze zažalované částky od 12. 9. 2007 do zaplacení. Toto rozšíření žaloby soud usnesením ze dne 8. 1. 2009 připustil. V žalobě uvedla, že žalovaná částka je bezdůvodným obohacením konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. na úkor žalobkyně a), když žalobkyně a) provedla v období od 1. 6. 2005 do 13. 9. 2005 zhodnocení podniku úpadce provedenými stavebními pracemi (montáž podlah, teraso a lepidlo, pronájem, dopravné, topení) v celkové výši 578 414 Kč a vyplacením odstupného nepotřebným zaměstnancům původní [právnická osoba]. ve výši 1 055 127 Kč. Do současné doby existuje pohledávka vůči konkurzní podstatě ve výši 1 633 541 Kč, přičemž tato částka je požadována po správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. Po žalovaných 1) a 2) se pak téhož plnění domáhá jako náhrady škody, kterou jí způsobili tím, že jako správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. nepostupovali podle § 8 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání s odbornou péčí a pokud věděli, že provoz podniku úpadce je nehospodárný, měli povinnost přestat takový podnik provozovat. Porušením povinností správců konkurzní podstaty hospodařit s ní s odbornou péčí vytvořili stav, kdy již toto bezdůvodné obohacení vydat nelze.

2. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 23. 8. 2012, č. j. 6 C 183/2007-558 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], která učinila závěr, že stavební úpravy spočívající ve výměně podlah a otopných těles nebyly investicemi, které by zvýšily hodnotu nemovitých věcí úpadce těmito úpravami, tedy ke zvýšení hodnoty konkurzní podstaty úpadce nedošlo a nevzniklo tudíž ani bezdůvodné obohacení, které by 3. žalovaný byl povinen žalobkyni vydat. U vyplaceného odstupného potom nelze dovodit příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzeným údajným zvýšením hodnoty konkurzní podstaty úpadce a poškozením žalobkyně. Předpokladem odpovědnosti žalovaných 1. a 2. potom je, že se konkurzní podstata na úkor žalobkyně obohatila, a pokud by se tak skutečně stalo, že bezdůvodné obohacení již nelze žalobkyni pro jejich zavinění vydat. Jestliže soud uzavřel, že k bezdůvodnému obohacení konkurzní podstaty nedošlo, pak nezbylo, než podanou žalobu bez dalšího zamítnout.

3. K odvolání žalobkyně a) krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Uvedl, že v dané věci žalobkyně tvrdila, že po dobu, kdy podnik provozovala, tento podnik zhodnotila jednak provedenými stavebními úpravami a jednak tím, že propustila část nepotřebných zaměstnanců a vyplatila jim odstupné. Obecně nelze vyloučit, že by mohlo dojít ke zhodnocení podniku jak stavebními úpravami, tak investicemi do zaměstnanců. Nelze ani obecně vyloučit, že snížením počtu zaměstnanců a finančním vypořádáním s těmito zaměstnanci dojde ke zhodnocení podniku. Jelikož předmětem koupě mezi žalobkyní a) jako kupujícím a konkursní podstatou byl podnik, případně část podniku, je nutné vždy zhodnocení posuzovat ve vztahu k podniku, resp. části podniku, která byla předmětem smlouvy, nikoliv pouze k nemovitostem, které byly předmětem smlouvy, či pouze k zaměstnancům. Aby mohl soud uzavřít, že došlo k bezdůvodnému obohacení, musí být prokázáno, že byl zhodnocen podnik, tedy hromadná věc, která byla předmětem kupní smlouvy, a to jako celek. K tomuto však okresní soud nevedl dokazování. Okresní soud zkoumal pouze zhodnocení stavby a v podstatě se nevypořádal s tím, zda žalobkyně a) investovala finanční prostředky do propuštění zaměstnanců a finančního vypořádání s těmito zaměstnanci a zda tímto postupem žalobkyně podnik zhodnotila. V dalším řízení měl okresní soud nejprve vyřešit, zda případný nárok tvrzený žalobkyní a) nezanikl splněním dohody o narovnání uzavřené mezi správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. na jedné straně a společnostmi [Jméno zainteresované společnosti 0/0], [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [jméno FO] na straně druhé dne 19. 12. 2007. V případě, že okresní soud uzavře, že žalobkyní uplatňovaný nárok na základě této dohody o narovnání nezanikl, bude zkoumat, zda žalobkyně a) v období od 1. 6. do 13. 9. 2005 nezhodnotila podnik jí tvrzenými činnostmi tak, že hodnota podniku, kterou převzala, byla navýšena právě činností žalobkyně a) ke dni, kdy podnik byl opět sepsán do konkursní podstaty úpadce. K tomu bude nejspíše zapotřebí doplnit dokazování především o znalecký posudek, který by posoudil případné zhodnocení podniku jako celku. Až v případě, že by bylo zjištěno, že se konkursní podstata na úkor žalobkyně a) obohatila zhodnocením podniku a tento nárok není možné z konkursní podstaty uspokojit, je namístě uvažovat o nároku vůči žalovaným 1., 2., tak, jak byl uplatněn žalobkyní.

4. V průběhu řízení došlo ke dvěma postoupením pohledávek žalobkyně a) na jiné subjekty. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 2. 2014, č. j. 22 Co 543/2013-832 soud připustil, že namísto dosavadní žalobkyně bude v řízení o zaplacení částky 578 414 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalovanému č. 3 pokračováno s novou žalobkyní [právnická osoba]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 4. 2017, č. j. 6 C 183/2007 – 1183 bylo rozhodnuto o tom, že v řízení o zaplacení téže částky 578 414 Kč s příslušenstvím bude ve vztahu k žalovanému 3. namísto dosavadní žalobkyně b) /[právnická osoba]./ pokračováno s novou žalobkyní [právnická osoba] Všechna výše uvedená usnesení byla vydána v návaznosti na předložené smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 578 414 Kč.

5. V konečné fázi řízení se tedy žalobkyně a) domáhá po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., a po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl. b) žalobkyně se domáhá po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl.

6. Usnesením [jméno FO] bylo zahájeno insolvenční řízení s žalobkyní a). Usnesením téhož soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba]. a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. nepodal návrh na pokračování v řízení. Dne 28. 11. 2016 tento návrh podal sám úpadce. Podle § 264 odst. 2 insolvenčního zákona jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené soudem nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popř. ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení. Soud tedy v řízení pokračoval s žalobkyní a), která je v konkurzu a která v řízení vystupuje a jedná sama za sebe.

7. Při jednání dne 29. 9. 2020 vznesla žalobkyně b) námitku podjatosti soudkyně. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 12. 2020, č. j. 1 Nc 3764/2020-1763 rozhodl o tom, že soudkyně JUDr. Lenka Knapčoková, Ph.D., není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.

8. Všichni žalovaní shodně navrhli zamítnutí žaloby. Namítali, že žalobkyně provedením stavebních úprav a oprav a propuštěním části zaměstnanců nezvýšila hodnotu konkurzní podstaty úpadce, což je zákonný předpoklad pro vydání případného bezdůvodného obohacení.

9. S ohledem na obsáhlá tvrzení všech účastníků během celého řízení, soud zestruční pouze závěrečné návrhy účastníků.

10. Žalobkyně namítaly neplatnost smlouvy o prodeji podniku z jiných důvodů než z důvodů uváděných a řešených v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2323/2007 ze dne 31. 8. 2011. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 939/2008 ze dne 20. 5. 2010, podle kterého „souhlas se zpeněžením nemovitosti prodejem mimo dražbu vydaný konkursním soudem v červenci 2000 by však v situaci, kdy šlo o nemovitosti zajišťující pohledávky oddělených věřitelů, správce konkurzní podstaty k takovému zpeněžení neopravňoval“. Vzhledem k tomu, že došlo při prodeji podniku k porušení kogentního ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání, tak by žalobkyně měly být úspěšné. Nevymahatelnost žalované pohledávky vyplývá z usnesení konkurzního soudu č. j. [právnická osoba] ze dne 13. 11. 2009, kterým soud potvrdil nevymahatelnost pohledávky za podstatou. V současné době je zřejmé, že není možné zaplatit pohledávky za podstatou uplatněné touto žalobou. Zhodnocení podniku představovala rekonstrukce umožňující sestěhování výroby do menších prostor a tím úspora energie. Rekonstrukce byla dokončena z 95 %. Zhodnocení některých částí podniku vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne 6. 2. 2009, dále ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [hodnota] a [právnická osoba]. ze dne 11. 10. 2012, kdy posuzované nemovitosti byly zhodnoceny o 730 000 Kč. Ze znaleckého posudku [právnická osoba]. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyplývá, že zhodnocení podniku v důsledku vyplaceného odstupného je 1 055 127 Kč a v důsledku stavebních úprav 56 000 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení i v závěrečném návrhu tvrdily, že došlo ke zhodnocení podniku úpadce tím, že úpadce sepsal do konkurzní podstaty zásoby ve výši cca 45 – 50 mil. Kč, vydanými fakturami úpadce od 6. 6. 2005 do 13. 9. 2005 žalobkyně prokázala zhodnocení podniku o 486 841,50 Kč, když tyto tržby chodily na účet správce konkurzní podstaty, který nebyl předmětem prodeje. Vydanými fakturami za prodej nesepsaného majetku do konkurzní podstaty od 13. 9. 2005 do 29. 9. 2005 žalobkyně prokázala zhodnocení podniku o 6 133 417,35 Kč. Po 13. 9. 2005 úpadce přesměroval platby z faktur vystavených a) žalobkyní na účet úpadce, jednalo se o částky přes 15 mil Kč. Dále v období od 1. 6. 2005 do 16. 9. 2005 došlo k proplacení dovolených ve výši 1 138 632 Kč, což také považuje za zhodnocení podniku. Podle zákona o konkurzu a vyrovnání není možné započítávat. Započtení vyjádřené 3. žalovaným jako splynutí tak nemá oporu v zákoně. Navíc tvrzené pohledávky jsou vůči a) žalobkyni nedůvodné a ničím prokázané. Žalobkyně se dále vyjadřují k dalším příčinám vzniku škody v řádu desítek milionů Kč, a to prohospodařením přes 100 mil. Kč neodborným provozováním podniku, porušením povinnosti 2. žalovaného tím, že nevymáhal škody způsobené 1. žalovaným, zvýhodňováním věřitelů v řádu stovek milionů Kč, promlčování pohledávek úpadce v řádu desítek milionů Kč, výdaji v rozporu se zákonem (vymáhání pohledávek společností Eurokredit) a vyplácení odměn vedoucím zaměstnancům v rozporu se zákonem o konkurzu a vyrovnání, neplatným prodejem zajištěného majetku odděleného věřitele 2. žalovaným pod cenou o desítky milionů Kč, zmizením majetku v řádu desítek milionů Kč za 2. žalovaného, držením násilně obsazeného areálu bez vrácení kupní ceny. Není povinností žalobkyň tvrdit, např. kdy a jak konkrétně bývalý správce konkurzní podstaty s finančními prostředky konkurzní podstaty naložil, ani jakými konkrétními úkony správce konkurzní podstatu prohospodařil, jak konkrétně správce s tou kterou položkou naložil, jak nakládal s finančními prostředky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012). Závěrem žalobkyně navrhly, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. 2. a 3. žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Uvedli, že žalobkyně tvrdí, že předmětem žaloby vůči žalovanému 3. je zhodnocení podniku úpadce. S takto formulovaným tvrzením žalovaní 2. a 3. nesouhlasí, neboť žalobkyně a) svoji žalobu ze dne 10. 9. 2007 vymezila tak, že zhodnotila podnik úpadce, a to konkrétně investicemi ve výši 578 414 Kč (stavební úpravy) a dále vyplacením odstupného v částce 1 055 127 Kč, tedy celkem o 1 633 541 Kč. Již odvolací soud uvedl, že pouze pro případ, že by obecná cena podniku úpadce byla ke dni 13. 9. 2005 oproti 2. 6. 2005 vyšší, tak je třeba zkoumat, zda se na zvýšení hodnoty podniku úpadce podílely v žalobě popsané investice provedené žalobkyní a) ve výši 578 414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců, kterým bylo žalobkyní a) vyplaceno odstupné ve výši 1 055 127 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by ke dni 13. 9. 2005 došlo ke zhodnocení podniku, naopak vyplynulo, že ke dni 13. 9. 2005 byl podnik úpadce oproti 2. 6. 2005 znehodnocen. Pokud žalobkyně svůj nárok opírají o to, že [právnická osoba] uvedla, že případné úspory na vytápění by rovněž představovaly zhodnocení podniku, tak žalovaní 2. a 3. namítají, že jde o pouhou spekulaci znalce a žalobkyň. Tvrzené investice nebyly dokončeny a žádné úspory tudíž nenastaly. Pouhou spekulací žalobkyň je také jejich tvrzení, že sestěhováním výroby do menších prostor by došlo k úspoře milionů Kč na vytápění. Ohledně vyplacení odstupného žalovaní 2. a 3. namítali, že žalobkyně neunesly břemeno důkazní a břemeno tvrzení, neboť netvrdí komu (kterému zaměstnanci), kdy a v jaké výši a jakým subjektem bylo odstupné vyplaceno, zda daný zaměstnanec dostal výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost nebo byl jeho pracovní poměr ukončen dohodou a z jakého důvodu, zda šlo o zákonné či pouze o smluvní odstupné, a dále navrhovali, aby žalobkyně prokázaly, že vyplacené prostředky nenáležely ke koupenému podniku úpadce, nýbrž pocházely z jiných prostředků společnosti [právnická osoba]. Žalobkyně založily do spisu pouze soupisku příkazu k úhradě za červen, červenec a srpen 2005, z níž ovšem nelze nic z výše uvedeného dovodit. Ani z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba]. ze dne 19. 9. 2005 toto nelze dovodit. Pokud žalobkyně odkazují na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 4. 2009, č. [Anonymizováno], tak z obsahu tohoto posudku vyplývá, že ani znalec neměl pro zpracování této části posudku k dispozici žádné relevantní podklady a vycházel tak v podstatě pouze z nepodložených a neověřených tvrzení žalobkyně a). Žalovaní 2. a 3. nesouhlasí ani se závěry znaleckého posudku vypracovaného [právnická osoba]., namítají, že ze znaleckého posudku nevyplývá, zda se na údajném zvýšení hodnoty podniku úpadce ve výši 65 000 Kč podílely investice provedené žalobkyní a) ve výši 578 414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců s nákladem ve výši 1 055 127 Kč. V rámci procesní opatrnosti nechali žalovaní 2. a 3. vypracovat revizní znalecký posudek znaleckým ústavem [Anonymizováno] [právnická osoba]., který dospěl k závěru, že znalecký posudek [právnická osoba]. je neúplný, nepřezkoumatelný a nesprávný. K tvrzené odpovědnosti žalovaného 2. za škodu žalovaný 2. uvádí, že v žalobě je tvrzení žalobkyně a) vymezeno tak, že jako tehdejší správce konkurzní podstaty věděl, že provoz podniku úpadce je nehospodárný, měl tedy povinnost přestat takový podnik provozovat a tím, že podnik provozoval nehospodárně, vznikla žalobkyni a) škoda, když je zřejmé, že pohledávka žalobkyň nebude moci být vůči žalovanému 3. uspokojena. Tvrzení žalobkyň o prohospodaření podstaty žalovaným 2. jsou nepravdivá, nepodložená a neodůvodněná. Žalovaný 2. nemůže žalobkyním za vzniklou škodu odpovídat z důvodu absence zaviněného protiprávního jednání, které by bylo v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou. Dalším důvodem neodpovědnosti 2. žalovaného za škodu je skutečnost, že není dán nárok ve výši 1 055 127 Kč ani ve výši 578 414 Kč, jehož zaplacení se žalobkyně domáhají po 3. žalovaném z titulu údajného bezdůvodného obohacení konkurzní podstaty.

12. Žalovaný 1. je přesvědčen, že nejednal při správě konkurzní podstaty úpadce protiprávně, že mezi jeho jednáním a údajnou škodou žalobkyň neexistuje příčinná souvislost a že není splněn žádný ze zákonných předpokladů odpovědnosti žalovaného 1 za tvrzenou škodu. Důvody pro zamítnutí žaloby jsou shodné s důvody uvedenými žalovanými 2. a 3 shora.

13. Z provedeného dokazování i z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 9. 2004, č. j. [právnická osoba] byl na majetek dlužníka [právnická osoba]. prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl jmenován 1. žalovaný. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2006, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 25. 5. 2007, pak byl namísto 1. žalovaného ustanoven správcem konkursní podstaty [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0] (2. žalovaný). V průběhu konkursního řízení byla dne 2. 6. 2005 uzavřena smlouva o prodeji podniku mezi 1. žalovaným a žalobkyní a), od které 1. žalovaný dopisem ze dne 13. 9. 2005 odstoupil a přistoupil k pořízení nového soupisu konkursní podstaty úpadce. V období od uzavření smlouvy o prodeji podniku, tedy od 2. 6. 2005 do 12. 9. 2005 v areálu úpadce působila společnost [právnická osoba]. a s ní majetkově a personálně propojené firmy. Z obsahu konkurzního spisu i z jiných probíhajících řízení je zřejmé, že úpadce již nemá v konkurzní podstatě finanční prostředky na zaplacení žalované částky. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2017, č. j. [Anonymizováno] [právnická osoba]/[Anonymizováno] byl správce konkurzní podstaty [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0] zproštěn funkce a do funkce správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. soud ustanovil nového správce [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2018, č. j. [spisová značka] bylo odvolání konkurzního věřitele [právnická osoba]. odmítnuto.

14. Námitkou neplatnosti smlouvy o prodeji podniku ze dne 2. 6. 2005 se v rámci odvolacích řízení zabývaly odvolací soudy i Nejvyšší soud ČR v rámci probíhajících řízení žalobkyně a) proti žalovaným z jiných právních titulů. Soudy vždy shledaly smlouvu o prodeji podniku platnou, stejně tak jako odstoupení žalovaného 1. od této smlouvy z důvodu jejího nesplnění žalobkyní a). S námitkou neplatnosti smlouvy o prodeji podniku z důvodu, že podnik, jakožto i další aktiva úpadce byla zastavena oddělenému věřiteli [právnická osoba]. přišla žalobkyně a) až v roce 2018 a odkazovala na porušení kogentních ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání a na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ve věci [spisová značka].

15. Ze smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi 1. žalovaným jako tehdejším správcem konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]. dne 2. 6. 2005 bylo zjištěno, že předmětem prodeje byl nemovitý majetek uvedený v bodech 2. 1. smlouvy, dále věci movité a dlouhodobý majetek v rozsahu seznamu specifikovaného v příloze č. 1 (bod 2.2 smlouvy), dále práva z průmyslového a duševního vlastnictví uvedená v bodě 2.

3. Z dalších majetkových hodnot spjatých s právy a povinnostmi přešly na kupujícího zejména veškeré pohledávky za dlužníky úpadce v nominální hodnotě 10 993 737,90 Kč specifikované v příloze č. 4, práva a povinnosti vyplývající z nájemních smluv, pojistných smluv, ze smluv na dodávku elektrické energie, plynu, teplé vody apod., veškerá práva a povinnost vyplývající z pracovněprávních vztahů ke všem zaměstnancům úpadce k 1. 6. 2005, dále nároky hmotněprávní, uplatněné či neuplatněné v řízení správních, práva a povinnosti vyplývající z povolení a souhlasů a licencí a práva a povinnosti ohledně účtů podniku (bod 2.4. smlouvy). Podle bodu 2.9. kupující vzal na vědomí, že touto smlouvou nenabývá práva a povinnosti vyplývající z titulu smlouvy o běžném účtu prodávajícího u [právnická osoba]. č. [hodnota], vlastnické právo k zásobám materiálů, výrobků, zboží, nedokončené výroby, závazky v rozsahu stanoveném v čl. 4.3. smlouvy a k právům a povinnostem z leasingových smluv. Kupní cena byla stanovena dohodou ve výši 20 000 000 Kč s tím, že na její úhradu se započítává složená kauce ve výši 1 000 000 Kč připsaná dne 18. 5. 2005 na účet správce a zbývající část kupní ceny ve výši 19 000 000 měla být kupujícím uhrazena do 90 dnů ode dne účinnosti smlouvy. V článku 4 smlouvy je uvedeno, že na nemovitostech a movitých věcech uvedených v článku 2 vázlo ke dni prohlášení konkurzu zástavní právo smluvní pro [právnická osoba]. k zajištění pohledávek, které vznikly a v budoucnu vzniknou na základě úvěru do výše 25 milionů Kč s konečným termínem splatnosti 31. 7. 2004 dle smlouvy ze dne 17. 6. 2002 a zástavní právo dle smlouvy o zřízení zástavního práva pro [právnická osoba]. k hromadné věci, tj. podniku. Strany prohlašují, že na základě převodu vlastnictví těchto nemovitostí a movitých věcí touto smlouvou na kupujícího, výše uvedená zástavní práva ze zákona zanikají.

16. Dne 13. 9. 2007 došlo k odstoupení správce konkurzní podstaty od smlouvy o prodeji podniku ze dne 2. 6. 2005. Nový soupis konkurzní podstaty byl správcem zhotoven až v říjnu 2005.

17. Z listin založených v konkurzním spise na č. l. 773-794 /v tomto spise založené na č. l. 1511 – 1529) bylo zjištěno, že dopisem ze dne 27. 5. 2005 požádal tehdejší správce konkurzní podstaty [tituly za jménem] [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] Krajský soud v Hradci Králové o souhlas s přímým prodejem podniku úpadce za částku 20 000 000 Kč jedinému zájemci – společnosti [právnická osoba]., a to na základě souhlasného vyjádření všech členů věřitelského výboru. Předmětem prodeje měl být podnik úpadce zapsaný do konkurzní podstaty vyjma zásob. Členové věřitelského výboru [Anonymizováno] - [právnická osoba]., [Anonymizováno] [adresa] a [Anonymizováno] s přímým prodejem jedinému zájemci při jednání věřitelského výboru dne 24. 5. 2005, č. [hodnota]-2005 souhlasili, [Anonymizováno] souhlasila s prodejem dopisem ze dne 25. 5. 2005. Z listin založených na č. l. 1515- 1517 a 1519 vyplývá, že nabídku na odkoupení části podniku [právnická osoba] bez zásob za částku 20 000 000 Kč nabídla sama žalobkyně [právnická osoba]. a současně poukazovala na rizika provádění dražby. Usnesením ze dne 27. 5. 2005 Krajský soud v Hradci Králové udělil správci konkurzní podstaty souhlas s uzavřením dohody o narovnání z 19. 5. 2005 a usnesením ze dne 30. 5. 2005 potom i souhlas k prodeji podniku úpadce, a to za částku 20 mil Kč zájemci – společnosti [právnická osoba]. Věřitelský výbor na svém jednání dne 30. 5. 2005 v bodě 3. souhlasil s prodejem podniku úpadce [právnická osoba].

18. Soud podotýká, že otázkou platnosti smlouvy o prodeji podniku se zabývaly soudy již v mnoha předešlých řízeních a vždy dospěly k závěru, že smlouva o prodeji podniku a následné odstoupení od této smlouvy o prodeji podniku jsou platné. Odvolací soud v této věci dodal, že podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Podle § 13, který náleží do části prvé hlavy I. o. z., každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. V dané věci nelze přehlédnout, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2006, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2006, č. j. [spisová značka], bylo rozhodováno o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce a uvedené soudy posuzovaly i platnost smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi správcem konkursní podstaty [právnická osoba]. a žalobkyní a), která je datována dne 2. 6. 2005. Uvedené soudy dospěly k závěru, že tato smlouva je platná a zároveň dospěly k závěru, že platné je i odstoupení od této smlouvy. K závěru o platnosti uvedených právních jednání se přiklonil pak i dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. [spisová značka]. Soud ve smyslu § 13 o. z. neshledal důvod odchýlit se od již rozhodnutého právního případu, a proto také uzavřel, že uvedená smlouva i odstoupení od této smlouvy jsou platná právní ujednání.

19. K námitce žalobkyně a) vznesené v průběhu tohoto řízení a týkající se neplatnosti smlouvy o prodeji podniku z důvodu, že podnik úpadce byl zastaven a mělo dojít k veřejné dražbě, nikoliv k přímému prodeji soud uvádí, že smlouvu o prodeji podniku shledává nadále platnou. Z obsahu smlouvy o prodeji podniku i z tvrzení žalobkyně a) vyplývá, že nemovitosti i movité věci, které byly předmětem prodeje, byly zajištěny zástavním právem ve prospěch společnosti [právnická osoba]., tedy ve prospěch samotné žalobkyně a) a kupující. Byla to potom sama žalobkyně a), která požadovala po věřitelském výboru uzavření smlouvy o prodeji podniku přímým prodejem, která poukazovala na rizika dražby a která sama následně podnik koupila. V prodeji podniku přímým prodejem společnosti [právnická osoba]. tak soud neshledal žádné pochybení, kterého se nyní žalobkyně a) dovolává. Nelze odhlédnout od toho, že sama žalobkyně a) tento způsob prodeje věřitelskému výboru navrhla a nyní se na základě svého jednání snaží tento způsob prodeje, navíc schválený i konkurzním soudem, zvrátit. Prodejem podniku tedy podle názoru soudu nedošlo k žádnému obcházení zákona ani k poškození práv oddělených věřitelů, když společnost [právnická osoba]. zůstala odděleným věřitelem a bylo jí z konkurzní podstaty poskytnuto plnění.

20. Poté, co soud uzavřel, že smlouva o prodeji podniku je platná, že platně došlo k 13. 9. 2005 k odstoupení od této smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny žalobkyní a), tak soud nadále postupoval podle usnesení Krajského soudu v Hradci králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. 7. 2014, podle kterého má soud předně vyřešit, zda případný nárok nezanikl splněním dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2007.

21. Z dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2007 bylo zjištěno, že tato dohoda byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] a správcem konkurzní podstaty [právnická osoba]. a měla vyřešit všechny vzájemné sporné vztahy. V čl. 6.1. bylo sjednáno, že dohoda nabyla platnosti dnem podpisu účastníky a účinnosti dnem jejího podpisu všemi účastníky, s výjimkou bodů 5.1., 5.2., 5.3., které měly nabýt účinnosti po splnění (provedení) veškerých úkonů a úhrad uvedených v bodech 3.3., 3.4., 3.5. a 3.

6. Podle bodů 5.1., 5.2. a 5.3. měla veškerá sporná práva zaniknout uzavřením této dohody a nahradit právy a povinnostmi podle této dohody, a pokud budou provedeny úkony a úhrady uvedené v bodech 3.3., 3.4., 3.5. a 3.6., účastníci se výslovně vzdali jakýchkoliv jiných nároků. Dohoda byla schválena věřitelským výborem dne 22. 10. 2007 a konkurzním soudem dne 21. 11. 2007.

22. Podle čl. 3.3. dohody se správce konkurzní podstaty zavázal vyloučit ve prospěch společnosti [právnická osoba]., ruční pletací příze vyrobené pro společnost v roce 2004 a 2005 v množství 66.494 kg v hodnotě 13.027.817 Kč podle specifikace v příloze č. 17, a to do 60 dnů od podpisu dohody. Byla sjednána přípustná množstevní odchylka 2 % z celkového množství přízí určených k vydání a případný rozdíl v množství v neprospěch společnosti měl být řešen finančním plněním podle tabulky tvořící obsah dohody.

23. Podle čl. 3.4. měl dále správce konkurzní podstaty vyloučit ve prospěch společnosti [právnická osoba]., stroje (technologii poločesané přádelny) uvedené v bodu 2.5. a v příloze č. 8 a tyto stroje předat společnosti do 60 dnů ode dne podpisu dohody s tím, že bude mezi nimi sepsán písemný protokol.

24. Podle čl. 3.5. se správce zavázal ve prospěch oddělených věřitelů společnosti [právnická osoba]., a [Anonymizováno] vyplatit společnosti [právnická osoba]., 15 860 784,78 Kč a společnosti [Anonymizováno] částku 4 139 215,22 Kč.

25. Podle bodu 3.6. měl dále správce konkurzní podstaty vrátit společnosti [právnická osoba]. zbylou část kauce ve výši 914 767,80 Kč do 14 dnů.

26. Co se týká otázky, zda nárok žalobkyň nezanikl z důvodu splnění dohody o narovnání, tak soud vychází z pravomocného rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 2. 2017, č. j. 7 C 185/2007-1781, jehož závěry týkající se splnění dohody o narovnání byly potvrzeny rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 4. 2018, č. j. 23 Co 336/2016-2065. Dovolání proti tomuto rozsudku podané 7. žalovaným – správcem konkurzní podstaty [právnická osoba]. bylo Nejvyšším soudem ČR dne 13. 11. 2018 odmítnuto.

27. Ve výše uvedeném soudním řízení (sp. zn. 7 C 185/2007 Okresního soudu ve Svitavách) bylo mezi účastníky nesporné, že byla splněna dohoda o narovnání v bodech 3.5. a 3.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo ke splnění dohody v části v části 3.3. – k vydání přízí ve sjednané kvalitě a množství a v části 3.4. – k vydání 28 strojů vyrobených v roce 1971 – 2004, tj. k vydání technologie poločesané přádelny. Okresní soud v řízení v řízení ve věci 7 C 185/2007 provedl obsáhlé dokazování. Dospěl k závěru, že dohoda o narovnání uzavřená mezi účastníky je platná, neboť vypořádávala nároky osoby, jejíž věci byly nesprávně zahrnuty do konkurzní podstaty (nešlo tak o věřitele úpadce). Při hodnocení sjednané podmínky v článku 6.1 dohody o narovnání, která odkládala účinnost sjednaného narovnání dle článků 5.1, 5.2 a 5.3 k okamžiku splnění části sporných závazků vzal odvolací soud v úvahu závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 10. 2017, č. j. [spisová značka] (který zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2016, č. j. [spisová značka]). Nejvyšší soud České republiky vyložil, že sjednání takové odkládací podmínky je dovolené a platné. Má-li podle vůle stran být vznik nového závazku podmíněn splněním, byť částečným, původního závazku, pak zároveň ta část závazku, jehož plněním je odkládací podmínka naplněna podle § 559 odst. 1 obč. zák., splněním zaniká. Teprve tím zároveň vznikají nové závazky a nová práva, protože teprve tehdy se narovnání podle dohody účastníků stává účinným. V dané věci tak lze v dohodě o narovnání akceptovat podmínku, která odkládá účinnost sjednaného narovnání k okamžiku splnění části sporných závazků (k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutích ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. [spisová značka]), aniž by byly pochybnosti o rozporu s dobrými mravy těch ujednání, které účinnost dohody, v jejichž důsledku vznikají nové závazky, podmiňuje splněním některých původních závazků. Ani v konkrétní souzené věci neplyne, že by účastníci s podmínkou sjednanou v dohodě o narovnání nebyli srozuměni, nikdo z nich netvrdil, že by o projevené vůli, její určitosti a srozumitelnosti měla některá ze smluvních stran pochybnosti. V řízení bylo prokázáno, že dohoda o narovnání byla ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]., splněna v rozsahu vydání přízí (resp. náhradního plnění) a vrácení kauce. Splnění dohody vůči společnostem [právnická osoba]., a [Anonymizováno] bylo mezi účastníky nesporné. Dohoda však nebyla splněna v bodě 3.4 ohledně vydání strojů. Námitka 7. žalovaného, že stroje původní žalobkyni a) vydal a v dohodě nebyla sjednána žádná zvláštní kvalita předávaných strojů, a proto je nevýznamný jejich stav, neobstojí. Povinností 7. žalovaného dle dohody o narovnání bylo předat individuálně určené věci – stroje, tvořící technologii poločesané přádelny, specifikované v příloze č.

8. Již z takto vymezeného předmětu, kdy mělo jít o stroje, vyplývá sjednaná jakost plnění. Funkčnost stroje je základním znakem jeho jakosti. Před uzavřením dohody o narovnání měl správce stav strojů prověřit, a pokud uzavřel dohodu, v níž se zavázal vydat stroje, aniž by upozornil na jejich nefunkční stav, nemůže se nyní dovolávat toho, že jakost nebyla sjednána a případná nefunkčnost strojů nemůže být hodnocena k tíži žalobkyně a). Závěr okresního soudu o tom, že v době vydání v roce 2010 nebyly stroje schopné provozu (technologický základ sestavy byl zčásti demontován, ocelové součástky byly napadeny korozí, některé stroje byly rozmontovány), má oporu v provedeném dokazování. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že dohoda o narovnání v této části nebyla splněna (§ 559 obč. zák.). Jestliže konkurzní soud – Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2010, č. j. [spisová značka] dovodil, že správce své povinnosti z dohody o narovnání ohledně strojů splnil, je třeba uvést, že vycházel pouze z údajů poskytnutých správcem (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 4. 2018, č. j. [spisová značka]).

28. Soud v této věci shodně s výše uvedenými rozhodnutími dospěl k závěru, že dohoda o narovnání ze dne 19. 12. 2007 nebyla splněna. Pokud nebyla splněna dohoda o narovnání, nedošlo k naplnění odkládací podmínky (§ 36 odst. 2 obč. zák.), sjednané v čl. 6.1 dohody o narovnání a nenastaly účinky dle čl. 5.1, 5.2 a 5.3, tj. nedošlo k zániku nároku žalobkyně a) na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se domáhá v tomto řízení.

29. Pokud nárok žalobkyně a) nezanikl splněním dohody o narovnání, má soud podle rozhodnutí krajského soudu zkoumat, zda žalobkyně a) v období od 1. 6. do 13. 9. 2005 nezhodnotila podnik jí tvrzenými činnostmi tak, že hodnota podniku, kterou převzala, byla navýšena právě činností žalobkyně a) ke dni, kdy podnik byl opět sepsán do konkursní podstaty úpadce. Až v případě, že by bylo zjištěno, že se konkursní podstata na úkor žalobkyně a) obohatila zhodnocením podniku a tento nárok není možné z konkursní podstaty uspokojit, je namístě uvažovat o nároku vůči žalovaným 1., 2., tak, jak byl uplatněn žalobkyní. Bezdůvodné obohacení by pak spočívalo v rozdílu mezi hodnotou podniku před převzetím tohoto podniku žalobkyní a hodnotou podniku poté, co tento podnik byl zpět sepsán do konkursní podstaty. Výše zhodnocení však nemůže být vyšší než prokázané investice ze strany oprávněného držitele, tedy žalobkyně a), neboť v období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 žalobkyně a) podnik [právnická osoba] provozovala v postavení vlastníka, tedy oprávněného držitele.

30. K posouzení zhodnocení podniku v období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 soud ustanovil usnesením ze dne 12. 11. 2018, č. j. 6 C 183/2007-1251 znalecký ústav [právnická osoba]., jejímž úkolem bylo zjistit obvyklou cenu úpadce [právnická osoba]. ke dni 2. 6. 2005 a ke dni 13. 9. 2005. Pokud by hodnota podniku úpadce byla ke dni 13. 9. 2005 vyšší, měl znalec sdělit, zda se na zvýšení hodnoty úpadce podílely investice provedené žalobkyní a) popsané v žalobě a vyčíslené částkou 578 414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců, kterým bylo žalobkyní a) vyplaceno odstupné ve výši 1 055 127 Kč. Soud souhlasil s tím, že pokud by byly v důsledku absence podkladů problémy s vyhotovením posudku, aby znalecký ústav vycházel pouze z obvyklé ceny podniku úpadce podle smlouvy o prodeji podniku ze dne 1. 6. 2005, tedy podle toho, co bylo obsahem této smlouvy. Toto stanovisko vychází i z rozhodnutí krajského soudu, které hovoří o tom, že musí být prokázáno, že byl zhodnocen podnik, tedy hromadná věc, která byla předmětem kupní smlouvy, a to jako celek. Znalecký ústav se tedy zabýval hodnotou podniku, tedy věcí, které byly prodány na základě smlouvy o prodeji podniku z 2. 6. 2005.

31. Ze závěrů znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 11. 6. 2019 vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba]. soud zjistil, že obecná cena, resp. obvyklá cena, je výsledkem střetu nabídky a poptávky. V tomto případě došlo k reálnému uskutečnění prodeje mezi informovaným kupujícím (spol. [Anonymizováno]) a prodávajícím ([Anonymizováno]) za částku 20 mil. Kč, a tuto oboustranně akceptovanou cenu lze objektivně považovat za odpovídající tržní hodnotě (přestože odhad znalce za obdobný rozsah majetkových složek podniku činil více než 40 mil. Kč). Tento údaj však nebylo objektivně možné využít ve vazbě na otázku č. 2, v níž měla být hodnota podniku k 13. 9. 2005 porovnána s hodnotou k 2. 6. 2005, neboť zde údaj o dosažitelné tržní ceně chyběl. Pro zachování srovnatelnosti bylo proto nutné zvolit pro obě období shodnou metodu, přičemž s ohledem na specifika podniku i zadání soudu byla zvolena majetková metoda substančního ocenění. S ohledem na značně omezený rozsah informací o majetkových položkách podniku a značný časový odstup od data ocenění 2. 6. 2005 byl jako (de facto jediný) dostupný relevantní zdroj využit znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba]. (č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2005), resp. jeho dodatek č. 1 (ze dne 4. 5. 2005), který je z pohledu data ocenění (29. 4. 2005) a rozsahu oceňovaného majetku velice blízký posuzované situaci ke stanovenému datu 2. 6. 2005. Lze důvodně předpokládat, že v mezidobí trvajícím jen cca 1 měsíc (od 29. 4. 2005 do 2. 6. 2005), k žádným zásadnějším změnám s vlivem na konečnou hodnotu podniku nedošlo. U majetku, u něhož bylo možné předpokládat soulad rozsahu k 29. 4. 2005 (ocenění dle dodatku č. 1 k [Anonymizováno]) i k 2. 6. 2005 (Smlouva o prodeji), tj. zejména u movitých věcí, byl údaj o přecenění na reálnou úroveň převzat z dodatku č. 1 k [Anonymizováno] (resp. ze [Anonymizováno], když k přecenění v dodatku nedošlo), u nemovitostí pak ze [Anonymizováno] (přecenění na 45 000 tis. Kč), když dodatek č. 1 abstrahoval při ocenění od některých nemovitostí, které ovšem byly součástí nemovitostí prodaných Smlouvou o prodeji podniku. K zásobám přihlíženo nebylo (dle zadání soudu), v případě pohledávek bylo provedeno přecenění dle metodologie využité v [Anonymizováno] a jeho dodatku, tj. v závislosti na jejich splatnostní struktuře (k tomu využito údajů z přílohy č. 4 ke Smlouvě o prodeji podniku). V důsledku tak na základě takto přijaté metodologie a souvisejících předpokladů pro účely zodpovězení zadané otázky ve vazbě na omezení daná objednatelem a na řešenou problematiku stanovil znalecký ústav fair-value, resp. obecnou cenu, podniku úpadce [Anonymizováno] metodou substančního ocenění k 2. 6. 2005 na částku 101 517 tis. Kč, která pro přehlednost nezahrnuje znalcem ([Anonymizováno]) uvažovaná rizika odvětví v podobě srážky 55 %.

32. Předmětem druhé otázky (resp. její části) bylo stanovit, jaká byla obecná cena úpadce [právnická osoba]. ke dni 13. 9. 2005. Pro zachování srovnatelnosti bylo nutné zvolit pro obě období ocenění (tj. k 2. 6. 2005 i k 13. 9. 2005) shodnou metodu, a rovněž shodné oceňovaní principy - aplikovány přístupy vycházející ze [Anonymizováno] a jeho dodatku č. 1, který byl stěžejním zdrojem pro přecenění položek v rámci otázky č.

1. U majetku, u něhož bylo možné předpokládat soulad rozsahu k 2. 6. 2005 i k 13. 9. 2005 (nemovitosti, movité věci) se údaj o ocenění nezměnil, k zásobám a strojům přihlíženo nebylo (dle zadání soudu), analogicky nebyly zohledněny ani peněžní prostředky. V případě pohledávek bylo provedeno přecenění dle metodologie využité v[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] a jeho dodatku, tj. v závislosti na jejich splatnostní struktuře (k tomu využito údajů přílohy č. 6 ze soupisu KP ze dne 7. 12. 2005). V důsledku tak na základě takto přijaté metodologie (analogie s oceněním v rámci otázky č. 1) pro účely zodpovězení zadané otázky ve vazbě na omezení daná objednatelem a na řešenou problematiku stanovil znalecký ústav fair-value, resp. obecnou cenu, metodou substančního ocenění podniku úpadce [Anonymizováno] k 13. 9. 2005 na částku 101 582 tis. Kč, která rovněž nezahrnuje znalcem ([Anonymizováno]) uvažovaná rizika odvětví v podobě srážky 55 %.

33. Předmětem další otázky bylo stanovit, pokud byla obecná cena úpadce [právnická osoba]. ke dni 13. 9. 2005 vyšší, zda se na zvýšení hodnoty úpadce podílely investice provedené žalobkyní a), popsané v žalobě a vyčíslené částkou 578 414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců, kterým bylo žalobkyní a) vyplaceno odstupné ve výši 1 055 127 Kč. V rámci provedené analýzy znalecký ústav nepovažoval za objektivní přístup, kdy by mělo dojít jen k prostému srovnání obecných cen podniku k 2. 6. 2005 a k 13. 9. 2005 dle podmínek zadání, kdy nemá být přihlíženo k některým položkám aktiv, tj. kdy by se do výsledné hodnoty nepromítly některé relevantní „přeměny aktiv“ (např. místo pohledávky by byly evidovány zásoby ve shodné výši, k nimž však nemá být přihlíženo, což by v intencích zadání vedlo k závěru o snížení hodnoty podniku, z reálného ekonomického pohledu však došlo jen k změnám ve struktuře aktiv, které na hodnotu podniku relevantní vliv nemají - viz konkrétní příklad výše). Navíc ocenění podniku úpadce k 13. 9. 2005 bylo založeno jen na položkách uváděných v soupisu konkursní podstaty k 13. 9.005 (zejména dle přípisu ze 7. 12. 2005 a jeho příloh), nicméně není jednoznačné, zda tyto položky patří skutečně jen k části podniku, který byl předmětem Smlouvy o prodeji podniku a následného vrácení, resp. zda jsou postiženy všechny možné změny v aktivech úpadce i ve vztahu k 3. osobám (např. společnost [Anonymizováno] v období 2. 6. 2005 - 13. 9. 2005 splynula s koupeným podnikem úpadce; společnost [Anonymizováno] převzala většinu zaměstnanců, za které hradila osobní náklady).

34. V důsledku těchto nejistot a absence jednoznačných a spolehlivých údajů o relevantních aktivech (případně i závazcích vzniklých mezi 2. 6. 2005 - 13. 9. 2005) podniku úpadce, který byl předmětem Smlouvy o prodeji podniku a následného vrácení proto znalecký ústav při zodpovězení zadané problematiky zvolil odlišný přístup (než byl zadán objednatelem), a to v rámci OBECNÉHO EKONOMICKÉHO POHLEDU na možné (tržní) zhodnocení podniku v důsledku provedení stavebních úprav a propuštění nepotřebných zaměstnanců. Bylo tak vycházeno z modelové situace, že se v podniku úpadce mezi 2. 6. 2005 až 13. 9. 2005 ničeho nezměnilo (nedošlo tedy k žádným přírůstkům/úbytkům/“přeměnám“ aktiv) a pouze byly provedeny stavební úpravy na objektech v částce 578 414 Kč a došlo k propuštění 35 nepotřebných zaměstnanců s náklady na odstupné v celkové výši 1 055 127 Kč včetně odvodů. Tento model tedy neodráží plně zadání objednatele (jak by se za této situace změnila obecná cena podniku k 13. 9. 2005 vůči stavu k 1. 6. 2005), nicméně se jedná o zcela adekvátní a de facto jediné možné řešení pro objektivní stanovisko, když v důsledku abstrahuje od změn všech majetkových položek (tím se řeší i obtížně postižitelná „přeměna“ aktiv na jiná aktiva i otázka nezohlednění některých položek aktiv - zásob, strojů) a naopak se zaměřuje pouze na základní problematiku, tj. zda provedené stavební úpravy a vyplacené odstupné nepotřebným zaměstnancům měly či neměly vliv na obecnou cenu (obvyklou cenu/tržní hodnotu) podniku úpadce k 13. 9. 2005 oproti stavu k 2. 6. 2005. Na základě analýzy provedené v kapitole 2.6.2.1 znalecký ústav dospěl k závěru, že přestože znalci ([tituly před jménem] [jméno FO] a společně znalci [Anonymizováno]) potvrdili reálné PROVEDENÍ STAVEBNÍCH PRACÍ v částce minimálně 564 952 Kč (do uplatňovaných 578 414 Kč nebyly zahrnuty náklady na dopravné a skladování), zvyšovaly by provedené stavební úpravy pouze účetní hodnotu nemovitostí (dle dostupných informací by se pravděpodobně jednalo o technické zhodnocení, nikoliv jen o opravy), a tedy i podniku jako celku. Při přecenění na reálné (tržní/obvyklé) ceny - jak vyžaduje judikatura – by však byl dopad na hodnotu nemovitostí i podniku minimální, odborným odhadem jej znalecký ústav stanovil na cca 10 % účelně vynaložených nákladů ve výši 564 952 Kč (bez dopravy a skladování), tj. 56 tis. Kč. Tento závěr byl učiněn s ohledem na nepříliš významný rozsah stavebních úprav ve vztahu k celkovému technickému stavu, k velikosti a atraktivitě objektů (téměř neměnná úroveň celkového opotřebení i po úpravách a jen dílčí zásah do zatraktivnění prostor), s tím související nepříliš významnou částku ve vztahu k celkové hodnotě objektů a rovněž s ohledem na nejasnosti, zda dané prostory bylo či nebylo možno před úpravami využívat (rozpory ve stanoviscích znalců i žalobce a žalovaných - aplikace zásady opatrnosti). Naopak v případě prostředků vynaložených na ODSTUPNÉ NEPOTŘEBNÝCH ZAMĚSTNANCŮ (přijat odůvodněný předpoklad, že těchto 35 zaměstnanců skutečně nebylo potřebných pro zachování provozu ve stávající úrovni, neboť z dostupných informací nevyplývá, že by jejich nadbytečnost byla rozporována či že by měli být následně po 13. 9. 2005 úpadcem přijati zpět na své pozice) znalecký ústav v rámci analýz v kapitole 2.6.2.2 dospěl k závěru, že propuštění nepotřebných zaměstnanců jednoznačně přispělo ke zhodnocení podniku úpadce, který až do doby následného (opětovného) prodeje podniku nemusel vynakládat nemalé osobní náklady na mzdy těchto „nepotřebných“ pracovníků a zájemci o koupi tak nabízel podnik fungující mnohem efektivněji, tj. bez zátěže zbytečnými náklady (alespoň v rovině pracovní síly). Konkrétní zhodnocení podniku vyčíslit v rámci dostupných podkladů nelze, ovšem žalobcem vynaloženou a uplatňovanou částku 1 055 127 Kč (odstupné 781 575 Kč + odvody 273 552 Kč), lze objektivně považovat za minimální dopad na zhodnocení podniku, neboť dle výše provedeného výpočtu činila návratnost této částky jen necelé 3 měsíce provozu, a v rámci obecné ekonomické logiky by byl racionálně jednající investor ochoten investovat do koupě podniku o 1 mil. Kč více v situaci, kdy mu tato investice „ušetří“ více než 5,5 mil. Kč za jediný rok. V rámci přijaté modelové situace (v podniku úpadce se mezi 2. 6. 2005 - 13. 9. 2005 kromě provedení stavebních úprav a propuštění nepotřebných zaměstnanců ničeho nezměnilo) znalecký ústav konstatoval, že k 13. 9. 2005 oproti stavu k 2. 6. 2005 došlo ke zhodnocení podniku v důsledku vyplaceného ODSTUPNÉHO o částku nejméně vynaložených prostředků, tj. o 1 055 127 Kč, naopak vliv STAVEBNÍCH ÚPRAV měl na zhodnocení podniku vliv jen minimální, odborným odhadem jej znalecký ústav stanovil na cca 10 % účelně vynaložených nákladů ve výši 564 952 Kč (bez dopravy a skladování), tj. na 56 tis. Kč.

35. Znalecký ústav na svých závěrech setrval i při jednání dne 24. 10. 2019. Zpracovatelka posudku dodala, že tři měsíce v životě podniku je velice krátká doba, posouzení změny hodnoty podniku v takto krátké době je obtížné i u podniku, který řádně funguje a řádně vede účetnictví. V tomto řízení pracovali s podklady starými 14 let, a to u podniku, který byl v úpadku a nefungoval. Všechny podklady, které měli k dispozici, byly zpochybňovány, napadány, vzájemně spolu nekorespondují. Situace byla, co se týká podkladů, velmi problémová. Využili to nejlepší, co měli k dispozici. K datu 2. 6. 2005 vycházeli ze znaleckého posudku [právnická osoba] a jejího doplňku, neboť tento posudek a doplněk byly zpracovány v relevantním časovém období a zahrnovaly v zásadě shodné položky majetku, které byly následně předmětem smlouvy o prodeji. Nebylo možno vycházet přímo z účetnictví úpadce Vitka, které měli k dispozici, neboť zde uvedené údaje k 1. 6. 2005 resp. 2. 6. 2005 byly navedeny u majetkových položek souhrnně, tj. jednou částkou pro daný druh majetku a tedy nebylo zřejmé, které konkrétní položky takto zahrnuty jsou nebo nejsou. Znalecký posudek [právnická osoba] využili i z toho důvodu, že při ocenění majetku je velmi důležité přihlédnout ke skutečnému stavu oceňovaných položek, zejména k jejich technickému stavu u nemovitostí a dalšího dlouhodobého majetku, což s odstupem cca 14 let již objektivně možné není. Na základě tohoto posudku a jeho doplňku následně metodikou popsanou podrobně ve znaleckém posudku stanovili částku 101 517 000 Kč. Zcela objektivní tržní cena podniku úpadce [Anonymizováno] k 2. 6. 2005 činí 20 mil. Kč, na které byla uzavřena smlouva o prodeji podniku, nicméně k porovnávanému datu ocenění 13. 9. 2005 údajem o reálné sjednané ceně nedisponují, a proto bylo přistoupeno k ocenění metodikou popsanou výše. Při ocenění k 13. 9. 2005 bylo využito obdobného metodického postupu, aby došlo alespoň k možnosti základního srovnání výsledku, nicméně k tomuto datu se projevilo omezení zadané soudem, dle kterého neměla být zohledňována hodnota strojů a zásob, resp. i peněžních prostředků, tj. položek, které nebyly předmětem původní smlouvy o prodeji podniku z 2. 6. 2005. Na základě v zásadě jediného relevantního podkladu, a to soupisu konkurzní podstaty, kterým insolvenční správce dr. [jméno FO] znovu zařadil majetek do konkurzní podstaty úpadce, provedli ocenění k 13. 9. 2005 bez vlivu majetkových položek stroje, zásoby a peněžní prostředky s výsledkem 101 582 000 Kč. Tato částka však nezohledňuje veškeré majetkové příp. i závazkové položky, které by na hodnotu majetku úpadce k 13. 9. 2005 měly vliv. Nicméně bylo postupováno v souladu se zadáním. Ze soupisu konkurzní podstaty vyplývá, že byly zaevidovány i položky, které s podnikem zřejmě souvisely, ale účetnictví má velká úskalí, aby k nějaké částce dospěli. Došlo totiž ke splynutí podniku [Anonymizováno] s koupeným podnikem [Anonymizováno] a tedy v rámci účetnictví přestalo být jednoznačně rozlišováno, zda dané toky souvisí s [Anonymizováno] nebo s [Anonymizováno]. Následně insolvenční správce po opětovném zápisu podniku do konkurzní podstaty úpadce v rámci jim předloženého účetnictví programu Pohoda o některých účetních případech z mezidobí 2. 6. – 13. 9. 2005 účtoval, nicméně se důvodně domnívají, že se nejedná o zohlednění veškerých případů, které by s danou částí podniku mohly souviset. Např. nejsou zaúčtovány mzdy zaměstnanců za tyto tři měsíce. Celkově je provázanost mezi firmou [Anonymizováno] a [Anonymizováno], příp. následně úpadce [Anonymizováno] natolik nepřehledná a komplikovaná, že jednoznačně rozlišit, které toky souvisely s kterou firmou a tedy jaký by měly vliv na zhodnocení či znehodnocení vrácené části podniku [Anonymizováno] k 13. 9. 2005, není objektivně možné. Zejména z tohoto důvodu a také z důvodů souvisejících s nezohledňováním hodnoty dalších majetkových položek (zásoby, peněžní prostředky) tedy nepovažují za objektivní, aby případné zhodnocení či znehodnocení podniku [Anonymizováno] mezi 2. 6. – 13. 9. 2005 bylo dovozováno pouze porovnáním výsledků ocenění na základě zadání soudu, jak bylo uvedeno výše. S ohledem na skutečnost, že základní otázka směřovala k možnému zhodnocení podniku [Anonymizováno] v důsledku stavebních úprav a odstupného zaměstnanců, je součástí posudku i odpověď na tuto otázku v rámci obecné ekonomické logiky, tj. bez vlivu konkrétních skutečností týkajících se komplikované provázanosti [Anonymizováno] – [Anonymizováno] i abstrahování od některých majetkových položek. I tato část posudku je založena na předpokladech, které jsou řádně popsány a jejichž přijetí se považuje za plně relevantní v rámci dostupných informací, přičemž je vždy uvedeno, na základě čeho byl tento předpoklad přijat, a tedy znalecký ústav odmítá, že by závěry byly spekulativní či účelové. Co se týká stavebních úprav, ve zcela obecné rovině pokud by se jednalo o stavební úpravy, které původně zcela nevyužitelné prostory učinily využitelnými, resp. pronajatelnými, pak by tržní ocenění nemovitostí v tomto případě výnosovou metodou bylo vyšší v důsledku promítnutí tohoto nového nájemného, tedy i hodnota podniku úpadce by byla vyšší, tj. došlo by ke zhodnocení. V tomto konkrétním případě si znalkyně nemyslí, že by se našel znalec, který by byl schopen říct konkrétní částku právě s ohledem na rozpory účastníků ohledně využitelnosti či nevyužitelnosti daných úprav, navíc vliv by mělo i nedokončení některých z těchto úprav. Výnosovou metodu použil znalec [Anonymizováno], který uplatnil svůj pohled na možné zhodnocení. Znalec počítal s nedokončením nějakých prací, ale neřešil stav využitelnosti před a potom, pokud si správně vzpomíná. S ohledem na všechny překážky a nesrovnalosti využili odborný odhad na úrovni 10 % vynaložených nákladů, tj. zde 56 000 Kč. Podotýká, že odborný odhad je běžně využíván znalci v komplikovaných situacích, kdy všechny cenotvorné faktory nejsou jednoznačně známy (původní využitelnost či nevyužitelnost, stav prostor). Situaci si trošku zjednodušili při stanovení stavu majetku ke 2. 6. a k 13. 9. 2005, když vycházeli z toho, že položky se za 3 měsíce pravděpodobně významně nezměnily. Konkrétní základ týkající se stavu jednotlivých položek ke 2. 6. 2005 či k 13. 9. 2005 nebyl nikým zachycen. Ke 2. 6. 2005 byl stav zachycen znaleckým posudkem [právnická osoba], i když i ta vychází ze starších podkladů. Pouze zkontrolovali, zda nedošlo k nějakému většímu úbytku v nemovitostech, což nezaznamenali. Z dnešního pohledu to ani jiným způsobem ocenit nešlo. Vycházeli ze substančního ocenění, kdy se oceňovala každá položka. U konkrétních nemovitostí dospěla znalkyně k závěru, že tržní hodnota nemovitostí se zvýšila o 56 000 Kč, tudíž došlo ke zhodnocení podniku o 56 000 Kč, to vše však za předpokladu, že by nedošlo ke zhodnocení či ke znehodnocení ostatních majetkových položek (ostatních nemovitostí, vozidel, jiného dlouhodobého majetku, pohledávek). Částka 56 000 Kč přestavuje reálné zhodnocení podniku. Co se týká vyplacení odstupného, tak znalkyně vycházela z odůvodněného předpokladu o nepotřebnosti těchto pracovníků s ohledem na skutečnost, že dle informací vyplývajících ze soudního spisu nebylo nic namítáno proti tvrzené nepotřebnosti a také s ohledem na skutečnost, že dle informací ze soudního spisu není zřejmé, že by byli přijati zpět. Tento odůvodněný předpoklad je uveden na straně č. 46 znaleckého posudku právě včetně těch důvodů. Za předpokladu, že skutečně byli tito zaměstnanci nepotřební, tj. podniku nepřinášeli žádnou významnější hodnotu, platí učiněné závěry o tom, že jejich propuštění bylo ekonomicky racionálním krokem subjektu jednajícího v rámci tržních podmínek a že v důsledku vedlo ke zhodnocení podniku. Nevylučuje, že záměrem původního insolvenčního správce dr. [Anonymizováno] bylo tyto zaměstnance nepropouštět, nicméně insolvenční správce jedná na základě jiných důvodů než tržně jednající subjekt. Insolvenční správce měl za prvořadý úkol zachování zaměstnanosti, tržně jednající subjekt usiluje o snížení neefektivních nákladů, tj. současně i zvýšení zisku, tedy i hodnoty firmy. U vyplacení odstupného nezkoumali, z jakých zdrojů byla tato částka vyplacena, neboť došlo ke splynutí společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno], nemá údaje o tom, kdy došlo k vyplacení odstupného, nicméně vyplacení odstupného je považováno za výdaje spojené s podnikem. Tuto částku nikdo nesporoval. Peníze jsou věcí hromadnou a v podniku nelze jednotlivé korunové položky z pohledu jejich získání a následného vydání jednoznačně ztotožňovat. Součástí smlouvy o prodeji podniku nebyl převod žádných finančních prostředků na společnost [Anonymizováno]. K datu splynutí [Anonymizováno] a [Anonymizováno] tak mohla společnost [Anonymizováno] disponovat pouze svými prostředky. Následně pravděpodobně docházelo k inkasu pohledávek, které [Anonymizováno] nabyl od [právnická osoba], nicméně tyto prostředky nelze jednoznačně oddělovat od ostatních prostředků společnosti [Anonymizováno], neboť v daném období všechny prostředky byly k dispozici společnosti [Anonymizováno] a ta rozhodovala o jejich vynaložení. Tj. nejen na odstupné, ale i na další provozní výdaje související s činností. Neví, z jakého účtu byla platba odstupného provedena, ale toto nemá na závěry posudku vliv, neboť ta konstrukce je teoretická bez vztahu analýz k tomu konkrétnímu případu. Ve věci postupovala nestranně, když každá ze zúčastněných stran má zcela odlišný pohled na dopad provozování podniku v průběhu těchto 3 měsíců, tj. strana žalobkyně se cítí poškozena, že by neměla získat adekvátní náhradu za investované prostředky a úsilí, strana žalovaná naopak považuje zpět vrácený podnik za znehodnocený, když si z něj společnost [Anonymizováno] měla odčerpávat finanční prostředky a ještě požaduje náhradu. Ve věci již zpracovala čtyři posudky, zadaný má pátý, tudíž se situací a stanovisky úpadce [Anonymizováno] a společnostmi [tituly před jménem] [jméno FO] je velmi dobře obeznámena, resp. se situací k 13. 9. 2005. K námitkám uplatněným 2. a 3. žalovaného týkající se splynutí a zániku pohledávek [Anonymizováno] vůči [Anonymizováno] po uzavření smlouvy o prodeji podniku a také k námitkám, že společnost [Anonymizováno] inkasovala část pohledávek bývalé [Anonymizováno], které na ni byly převedeny smlouvou o prodeji podniku, uvedla, že si tohoto nebyla vůbec vědoma a nebrala to v úvahu a nepřihlížela k tomu. Posuzovala pohledávky v příloze smlouvy o prodeji podniku a dále pohledávky ke dni 30. 9. 2005, které použila k ocenění pohledávek ke dni 13. 9. 2005. V tržní hodnotě zůstaly pohledávky téměř na stejné částce. Ze seznamu pohledávek k 30. 9. 2005 jako nulu ocenila pohledávky vzniklé v roce 2002 a 2003, které nebyly obsaženy v příloze smlouvy o prodeji podniku. Provedla tržní přecenění, zvláště u pohledávek, které byly dlouhou dobu po splatnosti a které jsou rizikové, na základě tohoto dospěla k navýšení pohledávek asi o 65 000 Kč. Účelem znaleckého posudku bylo stanovit tržní hodnotu podniku pro kohokoliv. Pokud by podnik koupil někdo jiný, tak by tyto pohledávky nezanikly. Na závěr ještě dodala, že její postup v posudku byl z ekonomické logiky posuzován pouze ve vztahu stavebních úprav a vyplacení odstupného pro případné zhodnocení podniku. Všechny souvislosti nehodnotila.

36. Po zpracování znaleckého posudku 2. a 3. žalovaní namítali, že hodnota 6 361 tis. Kč nemůže vstupovat do hodnoty pohledávek a musí být vyloučena. Poukazovali na to, že ve výčtu pohledávek je celkem 22 faktur za společností [Anonymizováno], které k datu prodeje podniku 2. 6. 2005 zanikly ve stejný den splynutím osoby dlužníka a věřitele. K tomu odkázali na rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 4. 2010, č. j. 118 C 119/2009-156. Na základě této skutečnosti je nutné snížit hodnotu pohledávek v ocenění části podniku o minimálně celou hodnotu pohledávek za společností [Anonymizováno] ze soupisu k 30. 9. 2005. Splynutím osoby dlužník a věřitele došlo k zániku pohledávek ve výši 5 513 498 Kč. Ostatní pohledávky za společností [Anonymizováno] uvedené v soupise k 30. 9. 2005 v hodnotě 866 666 Kč se nemohou vztahovat k podniku [právnická osoba], který k 13. 9. 2005 přešel zpět do konkurzní podstaty z důvodu časového nesouladu (pravděpodobně vznikly později, tedy po 13. 9. 2005) a z důvodu věcného (od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 nemohly vzniknout pohledávky podniku provozovaného [Anonymizováno] za společností [Anonymizováno]). K propuštění 35 zaměstnanců uvedli, že kupující [Anonymizováno] převzal kupovaný podnik se všemi právy a závazky z pracovněprávních vztahů a tedy musel vědět, že podnik je nepochybně spojen i se závazky vůči zaměstnancům, a to včetně nepotřebných a s tím spojenou výplatou odstupného zaměstnancům. Výdaj spojený s odstupným zaměstnanců snižuje majetek podniku a vede tedy ke snížení hodnoty podniku bez příjmu jakékoliv protihodnoty. Současně 2. a 3. žalovaní předložili soudu revizní znalecký posudek znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]., který nechali ve věci zpracovat. Úkolem znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] bylo posoudit závěry znaleckého posudku zpracovaného v řízení [právnická osoba].

37. Z účastníky předloženého znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]., který splňuje náležitosti znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř. soud zjistil, že jejich závěry ohledně zhodnocení podniku [právnická osoba] jsou odlišné od závěrů posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]. (dále Posudek). Bez řádného ocenění podniku k datu 2. 6. 2005 a 13. 9. 2005 není možné bez pochybností zjistit, zda podnik byl zhodnocen či nikoliv. Takové ocenění by vyžadovalo úplnou definici obsahu oceňovaného podniku k oběma datům. Za dané situace (soudní spory o zahrnutí nebo nezahrnutí některých aktiv do podniku, sporné nebo nepřesné evidence apod.) je provedení spolehlivé definice podniku dnes pravděpodobně už nemožné, rozhodně však mimo možnosti znalce. Na toto upozornil i zpracovatel Posudku. Za této situace by znalecký ústav [Anonymizováno] nemohl ocenění provést. Znalecký ústav [právnická osoba]. je však s odvoláním na upřesňující zadání soudu provedl, i když následně je pro zjištění celkového zhodnocení nepoužil. Pokud by přesto bylo možné ocenění provést, upozornil by znalecký ústav [Anonymizováno] soud na to, zda přesnost takového ocenění vůbec umožňuje rozhodnout, a zda žalovaná částka 1,6 mil. Kč je opravdu nepochybně zjištěným zhodnocením. Pokud by se z ocenění k oběma datům ukázalo, že výše zhodnocení se blíží žalovaným 1,6 mil. Kč a zároveň by výše ocenění podniku byla obdobná, jak uvedl znalec (okolo 100 mil. Kč), pak by znalecký ústav [Anonymizováno] upozornil na to, že použitá metoda neumožňuje s ohledem na nepřesnosti dané povahou věci spolehlivě rozhodnout, že podnik byl nepochybně zhodnocen nebo znehodnocen. Pokud by přesto tvořily definici podniku k oběma datům jen nemovitosti, ostatní dlouhodobý majetek a pohledávky, jak identifikovala [právnická osoba]., pak hodnota pohledávek podle zjištění znaleckého ústavu [Anonymizováno] musela být k 13. 9. 2005 proti datu 2. 6. 2005 nižší, a to minimálně o hodnotu pohledávek za společností [Anonymizováno] zaniklých v důsledku splynutí osoby dlužníka a věřitele, a to o 6 361 638,90 Kč při stejných hodnotách nemovitostí a ostatního majetku by těchto 6,3 mil Kč bylo čistým znehodnocením podniku. Skutečnou výši zhodnocení nebo znehodnocení bez řádného ocenění celého podniku tato částka nahradit nemůže. Zároveň znalecký ústav [Anonymizováno] považuje za nesprávné přijetí modelové situace předpokládající, že „v podniku úpadce se mezi 2. 6. 2005 – 13. 9. 2005 kromě stavebních úprav a propuštění nepotřebných zaměstnanců ničeho nezměnilo“, protože tato modelová situace naprosto neodpovídá realitě. Znalec to věděl, když podnik označil za dynamický organismus. Naopak je potřeba předpokládat, že se v období od 2. 6. 2005 – 13. 9. 2005 staly další události a transakce s vlivem na hodnotu podniku, z nichž jako nejvýznamnější je mu z podkladů znám zánik pohledávek společnosti [právnická osoba] za [Anonymizováno] z titulu splynutí dlužníka a věřitele při prodeji podniku společnosti [Anonymizováno]. Efekt z této transakce pro hodnotu podniku (- 5,5 mil. Kč) mnohonásobně převyšuje (a to s opačným znaménkem = znehodnocuje) částky údajného zhodnocení ze dvou transakcí vybraných Znalcem (1 055tis Kč a 56 tis. Kč). Není-li známa celková hodnota podniku k 13. 9. 2005 a k 2. 6. 2005, není ani možné určit, zda došlo k jakémukoli zhodnocení podniku, natož zhodnocení o 56 tis. Kč z provedených stavebních úprav. V Posudku není prokázáno, že se skutečná tržní hodnota nemovitostí skutečně zvýšila o nepatrných 56 tis. Kč. Samostatně vytrhovat z celého kontextu podniku jen některé výdaje není logicky správné. Ekonomická úvaha o zhodnocení podniku [právnická osoba] propuštěním nepotřebných zaměstnanců a výplatou odstupného je neúplná a ve svých důsledcích nesprávná, neboť výdaj spojený s odstupným zaměstnanců snížil aktiva podniku a toto snížení se muselo přenést do konkurzní podstaty jako její, analýza pohledávek prokázala, že toto snížení aktiv skutečně nastalo. K úhradě odstupného mohl [Anonymizováno] využít úsporu dosaženou zánikem jeho závazků vůči konkurzní podstatě. Z tohoto důvodu je možné říci, že v konečném efektu bylo odstupné financováno fakticky z konkurzní podstaty.

38. Soud znalecký ústav [Anonymizováno] [právnická osoba]. přibral do řízení a zpracovatele posudku vyslechl. [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedl, že jeho úkolem bylo posoudit závěry znaleckého posudku č. 1128/41/19 zpracovaného ústavem [právnická osoba]. Jako podklady měli k dispozici ty, které jsou uvedeny v jejich znaleckém posudku v kapitole 2.1 včetně rozsudku OS v Pardubicích, který je přílohou posudku. Jinak jsou to podklady, které měla k dispozici [právnická osoba] (dále „[Anonymizováno]“). V zadání posudku [Anonymizováno] byly dvě otázky, za prvé - zda hodnota podniku [právnická osoba] ke dni 13. 9. 2005 byla vyšší než hodnota tohoto podniku ke dni 2. 6. 2005, za druhé - zda se na zvýšení hodnoty podílely dvě konkrétní transakce. Aby bylo možné zjistit, zda daný podnik byl k datu 13. 9. 2005 nepochybně zhodnocen nebo znehodnocen oproti datu 2. 6. 2005, bylo by nutné provést řádné ocenění k oběma těmto datům, a to tak, aby bylo nesporné, které majetkové součásti a závazky se k těmto datům vztahují. Ty by pak bylo nutné ocenit. Takový nepochybný soupis nebyl k dispozici a ze znaleckého posudku [Anonymizováno] vypsali pochybnosti, které o soupise ústav měl, nebo nedostatky, na které upozornil. Z takových podkladů by oni sami ocenění neprováděli. Znalecký ústav [Anonymizováno] dospěl k tomu, že k datu 13. 9. 2005 oproti datu 2. 6. 2005 činí zhodnocení 1,6 mil. Kč. Znalecký ústav [Anonymizováno] upozornil na to, že tento rozdíl hodnot na celkovém ocenění okolo 100 mil. Kč je příliš malý na to, aby mohl být reálným zhodnocením. Podle názoru znaleckého ústavu [Anonymizováno] a na základě podkladů, které měl k dispozici on i [Anonymizováno], nešlo udělat ocenění podniku k datu 2. 6. 2005 a 13. 9. 2005 tak, aby bylo nesporné. Nešlo to udělat proto, že samotné položky v jednotlivých soupisech nebyly nesporné. [Anonymizováno] upozorňovala i na některé chyby v evidenci. Pochybnosti, které měli oni i [Anonymizováno], jsou uvedeny na straně 13 a 14 posudku. Substanční metoda neumožňuje takto na procento odhadnout přesné zhodnocení. Touto metodou zjištěná hodnota může být zkreslená o 1,6 mil. Kč nahoru nebo dolů nebo i více. Dále viděli, že v soupise pohledávek k 13. 9. 2005 jsou pohledávky za společností [Anonymizováno] v hodnotě [hodnota] mil. Kč, které tam byly již ke dni 2. 6. 2005 (jedná se o ty samé pohledávky) a které při prodeji společnosti Darren musely zaniknout splynutím osoby dlužníka a věřitele. [právnická osoba] si zániku pohledávek společnosti [Anonymizováno] nevšimla. Za nesprávné považují i přijetí „modelové situace“, že prodávaný podnik byl zhodnocen jen dvěma transakcemi, protože transakcí, které zhodnocovaly nebo znehodnocovaly, muselo být mnohem více, pokud to byl funkční podnik. Ke znehodnocení podniku vyplacením odstupného [Anonymizováno] tvrdila, že vyplacením odstupného byl podnik zhodnocen, ale výdaj na odstupné nutně přináší snížení aktivit a sám o sobě nemůže vést ke zhodnocení. Částka údajného zhodnocení nemovitostí o nepatrných 56 tisíc je příliš bagatelní na to, aby jí bylo možno rozeznat jako zhodnocení nemovitostí, které jsou v řádech mil. Kč. Úkolem znaleckého ústavu [Anonymizováno] nebylo podnik ocenit, ale pouze přezkoumat závěry [Anonymizováno] a znalecký ústav [Anonymizováno] se zcela ztotožňuje se závěrem [Anonymizováno], že podnik v konkursní situaci výnosovou metodou obvykle ocenit nelze. Nic v jejich znaleckém posudku nesmí být ve svém úhrnu vykládáno tak, že zjistili, že by podnik byl nebo nebyl zhodnocen, neříkají, že byl zhodnocen nebo znehodnocen, pouze našli transakce – pohledávky, které by v souhrnu všech transakcí, které mohly ovlivnit hodnotu podniku, byly prostě se znaménkem mínus.

39. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 4. 2010, č. j. 118 C 119/2009-156 ve sporu žalobce [Jméno zainteresované osoby 1/0] – správce konkurzní podstaty [právnická osoba] proti společnosti [právnická osoba]. o zaplacení 22 461 Kč soud žalobu zamítl. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o prodeji podniku, kdy předmět smlouvy je specifikován jednak ve smlouvě, jednak v přílohách smlouvy, v nichž bylo mimo jiné uvedeno, že kupující přejímá i pohledávky úpadce, které jsou specifikovány v Příloze 4. Mezi těmito pohledávkami byla i pohledávka, která byla předmětem řízení. V okamžiku uzavření této smlouvy došlo k zániku závazku dle § 584 obč. zák., neboť došlo ke splynutí osoby dlužníka a věřitele, kterým se žalovaný stal na základě platně uzavřené smlouvy o prodeji podniku. Stejně tak došlo k platnému odstoupení od smlouvy ze strany správce konkurzní podstaty z důvodu nezaplacení kupní ceny. Odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy, a to s účinky ke dni odstoupení, nikoliv od počátku. K zániku závazku došlo již v okamžiku uzavření smlouvy o prodeji podniku a následným odstoupením dne 12. 9. 2005 pak nemohlo dojít k znovuobnovení tohoto závazku, neboť účinky odstoupení nastávají ex nunc. Rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání žalobce potvrzeno Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 9. 2010, č. j. 18 Co 371/2010-180 40. Z přílohy č. 4 smlouvy o prodeji podniku (č. l. 1436 – 1439 spisu) soud zjistil, že v seznamu je obsaženo 13 pohledávek úpadce vůči společnosti [Anonymizováno] v celkové hodnotě přesahující 5 480 000 Kč. Pohledávky úpadce obsažené v Příloze č. 4 v celkové nominální hodnotě 10 993 737,90 Kč přešly na kupujícího.

41. Soud zamítl návrh na doplnění znaleckého posudku [právnická osoba]. či na vypracování nového znaleckého posudku, neboť má za to, že skutkový stav je již dostatečně zjištěn dosavadním dokazováním.

42. Soud souhlasí se znaleckým ústavem [právnická osoba] a dokáže pochopit i důvody, které ho vedly k tomu, že pro zjištění zhodnocení podniku použil modelovou situaci, podle které se v podniku úpadce mezi 1. 6. 2005 a 13. 9. 2005 ničeho nezměnilo a zkoumal tedy možné zhodnocení podniku provedením stavebních úprav a propuštěním 35 nepotřebných zaměstnanců. Na základě této modelové situace dospěl k závěru, že došlo ke zhodnocení podniku o částku 1 055 127 Kč na vyplaceném odstupném a o částku 56 000 Kč na stavebních úpravách. Sám znalecký ústav [právnická osoba] v posudku hovoří o tom, že podklady pro zpracování posudku jsou nedostatečné a omezené a že stav podniku k datu 13. 9. 2005 nebyl nikde zachycen. Znalecký ústav dále vycházel z toho, že objem pohledávek, které přešly smlouvou o prodeji podniku na žalobkyni a) zůstal více méně totožný i datu 13. 9. 2005. Ke splynutí osoby dlužníka a věřitele u pohledávek [právnická osoba]. vůči společnosti [právnická osoba]. nepřihlížel. Znalecký ústav [Anonymizováno] hodnotil pouze způsob zpracování posudku společností [právnická osoba] a dospěl k závěru, že bez řádného ocenění podniku k datu 2. 6. 2005 a 13. 9. 2005 není možné bez pochybností případné zhodnocení či znehodnocení zjistit. Provedení spolehlivé definice podniku je podle jeho názoru v současné době nemožné a na základě podkladů, které měli k dispozici, by nebyli schopni ocenění provést. Metoda, kterou použila [Anonymizováno]. je nepřesná a s ohledem na nepřesnosti dané povahou věci neumožňuje spolehlivě rozhodnout, zda byl podnik zhodnocen či nikoliv. Nicméně, i kdyby definici podniku tvořily k oběma datům jen nemovitosti, ostatní dlouhodobý majetek a pohledávky, tak hodnota pohledávek by musela být o 6,3 mil Kč nižší k datu 13. 9. 2005, neboť v důsledku splynutí osoby dlužník a věřitele došlo k zániku pohledávek v této výši.

43. Soud se plně ztotožňuje s názorem znaleckého ústavu [Anonymizováno] ohledně výše pohledávek, které přešly smlouvou o prodeji podniku na žalobkyni a), ale po odstoupení od smlouvy již nemohly být správcem konkurzní podstaty uplatňovány, neboť v mezidobí zanikly. Žalobkyně a) se bránila tím, že dané splynutí považuje za započtení, které je v rámci konkurzního řízení nemožné a že tvrzené pohledávky jsou vůči žalobkyni a) nedůvodné a ničím neprokázané. K tomu soud uvádí, že splynutí osoby dlužníka a věřitele nemá povahu započtení pohledávek. Započtení pohledávek je jednostranné či dvoustranné právní jednání osob, které zápočet provádějí, nicméně splynutí osoby dlužníka a věřitele tuto povahu nemá. Žalobkyně a) při prodeji podniku převzala pohledávky úpadce vymezené v příloze č. 4, v níž byly obsaženy i pohledávky úpadce vůči jí samé. Soud předpokládá, že výše nezaplacených faktur úpadce [právnická osoba] vystavených společnosti [právnická osoba]. musely být společnosti [právnická osoba]. známy, byly zahrnuty v příloze č. 4 a stranami smlouvy odsouhlaseny, když smlouva o prodeji podniku byla oběma stranami podepsána. Dnešní tvrzení žalobkyně a), že tyto pohledávky jsou nedůvodné a ničím prokázané, je ryze účelové a soud k němu nepřihlíží.

44. I kdyby soud vyšel ze závěrů znaleckého ústavu [právnická osoba], který svojí metodou určil zhodnocení podniku o 1 111 127 Kč, tak s ohledem na skutečnost, že znalecký ústav nepřihlédl ke snížení objemu pohledávek k 13. 9. 2005 minimálně o částku 5 480 000 Kč (jak vyplývá z přílohy č. 4 posudku), či o částku 6 300 000 Kč, o níž hovoří znalecký ústav [Anonymizováno], nemůže toto zhodnocení přiznat. Soud nepovažoval za nutné doplňovat znalecký posudek [právnická osoba], neboť se domnívá, že je schopen daný úsudek udělat sám bez nějakých obsáhlých výpočtů. Znalecký ústav [právnická osoba] vyšla z modelové situace, podle které se v podniku úpadce mezi 1. 6. 2005 a 13. 9. 2005 ničeho nezměnilo. Soud však zjistil, že tomu tak nebylo, neboť ke dni 13. 9. 2005 podnik neobsahoval pohledávky vůči žalobkyni a), které podpisem smlouvy o prodeji podniku zanikly. Splynutí pohledávek je otázka právní a znalecký ústav toto zřejmě přehlédl. Došlo-li ke splynutí části pohledávek vůči společnosti [právnická osoba]., tak je jednoznačné, že i pokud by se v podniku nic dalšího nezměnilo, tak pohledávek bylo řádově o 5 milionů méně a tudíž podnik ke dni 13. 9. 2005 měl o 5 000 000 Kč nižší hodnotu. Jelikož jednou došlo ke splynutí osoby dlužníka s osobou věřitele a smlouva o prodeji podniku nebyla shledána neplatnou, nemohlo dojít k obnovení pohledávek úpadce vůči žalobkyni a) po odstoupení od smlouvy. Tyto pohledávky jednou pro vždy zanikly splynutím. Je potom zřejmé, že pokud se žalobkyně domáhají zhodnocení podniku ve výši 1 633 541 Kč, nemohou být úspěšné, neboť ke zhodnocení podniku v období od 1. 6. 2005 do 13. 9. 2005 v této výši nedošlo.

45. K námitkám žalobkyň, že správce konkurzní podstaty sepsal do konkurzní podstaty zásoby ve výši cca 45 milionů Kč, že část zásob do konkurzní podstaty ani nesepsal, soud uvádí, že předmětem zkoumání zhodnocení podniku v tomto řízení zásoby nebyly. Soud zkoumal pouze zhodnocení podniku v závislosti na obsahu uzavřené smlouvy o prodeji podniku, z níž byly vyloučeny zásoby, stroje či rozpracovaný materiál. Tyto věci žalobkyně nabyla jiným způsobem než smlouvou o prodeji podniku a v rámci mnoha soudních sporů se domáhá jejich vydání či zaplacení náhrady škody. Jelikož předmětem koupě mezi žalobkyní a) jako kupujícím a konkursní podstatou byl podnik, případně část podniku, je nutné vždy zhodnocení posuzovat ve vztahu k podniku, resp. k té části podniku, která byla předmětem smlouvy. Aby mohl soud uzavřít, že došlo k bezdůvodnému obohacení, musí být prokázáno, že byl zhodnocen podnik, tedy hromadná věc, která byla předmětem kupní smlouvy, a to jako celek. Soud tedy zkoumal zhodnocení podniku, a to části podniku, která byla předmětem smlouvy o prodeji podniku z 2. 6. 2005.

46. Za základní data je nutno považovat datum 2. 6. 2005, kdy byl podnik prodán a dále datum 13. 9. 2005, kdy bylo od smlouvy o prodeji podniku odstoupeno. Zhodnocení či znehodnocení podniku je nutno zkoumat pouze a jenom k datu 13. 9. 2005. Vše, co se událo po datu 13. 9. 2005, již nemůže být předmětem případného zkoumání. Proto nelze přihlížet k tomu, zda úpadce po tomto datu inkasoval případné platby, které měly být placeny žalobkyni a) za jí vystavené faktury ani k dalším skutečnostem, k nimž došlo po 13. 9. 2005. Toto mělo být žalobkyní a) uplatněno v jiných řízeních. Žalobkyně a) se dále snažila soudu předestřít názor, že soud má zkoumat jakékoliv zhodnocení podniku a že stavební úpravy a odstupné zaměstnancům, které v žalobě uvedla, je pouze příkladný výčet. K tomuto soud uvádí, že žalobkyně a) jednoznačně v žalobě uvedla, že došlo k obohacení podstaty o částku 1 633 541 Kč právě stavebními úpravami a vyplacením odstupného, čímž jednoznačně bezdůvodné obohacení zkonkretizovala. Protože však soud dospěl k závěru, že ke zhodnocení podniku vůbec nedošlo, jsou tyto námitky nepodstatné.

47. Jelikož bylo zjištěno, že ke zhodnocení podniku v obecné rovině nedošlo, tak soud nepovažuje za nutné blíže rozvádět a důkazně popisovat jednotlivé stavební úpravy, které žalobkyně a) požaduje nahradit. Tyto stavební úpravy byly žalobkyní a) doloženy fakturami, znalci jejich provedení zjistili a ve znaleckých posudcích se těmito stavebními úpravami zabývali. Znalecký ústav [právnická osoba] v bodě 2.6.3. posudku uvádí, vyšel z částky 564 952 Kč, kterou potvrdili i znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a znalci [Anonymizováno]. Od [Anonymizováno] požadované žalobkyní a) v žalobě ve výši 578 414 Kč bylo odečteno dopravné. Soud tedy považuje za prokázané, že žalobkyně a) provedla v období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 na nemovitostech úpadce, které v té době byly v jejím vlastnictví (na základě smlouvy o prodeji podniku), stavební práce, za které zaplatila částku 564 952 Kč.

48. Poněkud odlišná situace je u tvrzeného vyplacení odstupného 35 zaměstnancům ve výši 1 055 127 Kč. K prokázání tohoto výdaje žalobkyně doložila znalecký posudek č. 4/124/2009 ze dne 6. 2. 2009 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], který v tomto posudku uvedl, že byly prověřeny účetní doklady dle účetnictví společnosti [právnická osoba]. a bylo zjištěno, že na mzdových nákladech (náklady spojené s propuštěním nepotřebných pracovníků) bylo v období od 1. 6. 2005 do 12. 9. 2005 vyplaceno 781 575 Kč na hrubých mzdách, z těchto mezd bylo odvedeno 203 210 Kč na sociální pojištění a 70 342 Kč na zdravotní pojištění, celkem 1 055 127 Kč. Jaké konkrétní doklady kromě mzdových listů za rok 2005 a účetnictví společnosti [právnická osoba]. (uvedeno jako podklad v posudku) měl znalec k dispozici, není zřejmé. Právní zástupce žalobkyně b) předložil soudu dne 23. 10. 2020 (č. l. 1608 a násl.) vyjádření, kde v tabulce přesně rozepsal částky, které byly jednotlivým zaměstnancům vyplaceny. K tomu doložil i výpisy z účtu společnosti [právnická osoba]. Z této tabulky vyplývá, že v červnu 2005 evidovala žalobkyně a) 35 zaměstnanců, z nichž bylo tento měsíc vyplaceno odstupné pouze třem, jinak se jednalo o výplaty. V červenci 2005 bylo evidováno 15 zaměstnanců, jednomu bylo vyplaceno odstupné, ostatní obdrželi výplatu. V srpnu bylo evidováno 14 zaměstnanců, odstupné nebylo vyplaceno žádnému. Pokud žalobkyně a) tvrdila, že částka 1 055 127 Kč představuje vyplacené odstupné zaměstnancům, měla by být schopna toto také doložit. Žalobkyně nepředložily, jakým způsobem byly ukončeny pracovní poměry tvrzených 35 propuštěných zaměstnanců, ani jaká částka jim byla na odstupném vyplacena. Z předložené tabulky spíše vyplývá, že zaměstnanci možná dostali výpověď (toto prokázáno není) a za výpovědní dobu jim byla vyplácena mzda (období červen až srpen 2005). Odstupné bylo vyplaceno pouze 4 zaměstnancům. V případě zjištění zhodnocení podniku by tedy bylo i otázkou, zda by žalobkyně svá tvrzení ohledně vyplacení odstupného propuštěným zaměstnancům prokázaly. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že podnik nebyl zhodnocen, tak soud přesné prokázání vyplaceného odstupného po žalobkyních nepožadoval.

49. Žalobkyně předložily soudu a založily do spisu velké množství důkazů týkajících se jednak rozhodování soudů v jiných věcech, jednak znalecké posudky vypracované v jiných řízeních, velké množství účetních a jiných dokladů. Soud ke svému rozhodnutí použil důkazy, které ve svém rozhodnutí uvedl, neboť konstatování ostatních důkazů předkládaných žalobkyněmi by pouze navyšovalo obsahovou část odůvodnění. Z těchto listin soud pro své rozhodnutí nezjistil žádné podstatné skutečnosti, které by měly pro rozhodnutí ve věci význam. Předmětem řízení bylo zjištění zhodnocení podniku za období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005, soud k těmto dvěma datům provedl dokazování, a to výše uvedenými znaleckými posudky a další důkazy, z nichž při svém rozhodování vycházel, jsou v odůvodnění rozsudku též uvedeny. Všechny ostatní důkazy považuje soud za nadbytečné, a buď k nim nepřihlížel, nebo jejich provedení přímo zamítl.

50. S ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno zhodnocení podniku úpadce ke dni 13. 9. 2005, nedošlo k bezdůvodnému obohacení konkurzní podstaty úpadce a konkurzní podstata zastoupená správcem konkurzní podstaty – 3. žalovaným není povinna nic žalobkyním vyplácet. Pouze v případě, že by bylo zjištěno, že se konkursní podstata na úkor žalobkyně a) obohatila zhodnocením podniku a tento nárok by nebylo možné z konkursní podstaty uspokojit, je namístě uvažovat o nároku vůči 1. a 2. žalovaným. Jelikož se konkurzní podstata na úkor žalobkyně a) neobohatila, není zde dán nárok na náhradu škody vůči 1. a 2. žalovaným a soud se tedy tvrzeným porušením povinností správců – 1. a 2. žalovaného – nezabýval. Velké množství důkazů bylo žalobkyněmi předloženo také za účelem prokázání porušení povinností správců a také tyto důkazy, s ohledem na výsledek řízení ve věci, nebyly soudem provedeny a nebylo k nim přihlíženo.

51. Na základě výše uvedeného tedy soud rozhodl tak, že žalobu, kterou se a) žalobkyně domáhala po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., zamítl. Zamítl také žalobu, kterou se a) žalobkyně domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl. a žalobu, kterou se b) žalobkyně domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl.

52. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v řízení vyplatil znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 17 812 Kč, dále znalečné znaleckému ústavu [právnická osoba]. ve výši 120 868 Kč a 5 453,47 Kč a znalečné znaleckému ústavu [Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši 3 448,50 Kč. Na znalečné ve výši 17 812 Kč ([tituly před jménem] [jméno FO]) zaplatila žalobkyně a) částku 5 000 Kč, zbývá tak k úhradě částka 12 812 Kč. Na znalecký posudek [právnická osoba] byla zaplacena žalobkyní a) záloha ve výši 100 000 Kč (2x 50 000 Kč). Z nákladů na posudky a výslechy znaleckých ústavů [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [právnická osoba]. tedy po započtení částky 100 000 Kč zbývá k úhradě částka 29 769,97 Kč. Náklady řízení soud poměrně rozdělil mezi žalobkyně následujícím způsobem. Zbylé náklady řízení za zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 12 812 Kč soud uložil k zaplacení žalobkyni a), neboť v době vyhotovování tohoto posudku byla jedinou žalobkyní. Částku 29 769,97 Kč soud poměrně rozdělil mezi žalobkyně tak, že žalobkyni a) uložil k náhradě 65%, tedy částku 19 350,50 Kč a žalobkyni b) 35%, tedy částku 10 419,47 Kč. Soud přitom vycházel z toho, že žalobkyně a) požadovala z celkové částky 1 633 541 Kč po správci konkurzní podstaty zaplacení částky 1 055 127 Kč a žalobkyně b) částku 578 414 Kč. Jelikož žalobkyně byly v řízení neúspěšné, uložil soud a) žalobkyni povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 32 162,50 Kč (19 350,50 Kč + 12 812 Kč) a žalobkyni b) povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 10 419,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

53. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobkyním. 54. 1. žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni a), která se proti němu domáhala zaplacení částky 1 633 541 Kč. 1. žalovaný soudu sdělil, že výši nákladů doloží, nicméně do dne vyhotovení písemné podoby rozsudku nebylo vyúčtování nákladů předloženo. Soud tedy vyšel při stanovení nákladů řízení z obsahu spisu. Sazba za jeden úkon právní služby z částky 1 633 541 Kč činí 14 860 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) náleží zástupci 1. žalovaného odměna za 6 úkonů po 14 860 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 21. 3. 2008, účast u jednání dne 24. 1. 2012, 3. 7. 2012 a 14. 8. 2012 a závěrečný návrh podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, jízdné nebylo zástupcem 1. žalovaného účtováno. Celkem s DPH činí odměna zástupce 1. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 110 061,60 Kč. Za odvolací řízení náleží právnímu zástupci 1. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání a účast u jednání po 14 860 Kč, dále 2 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem s DPH 36 687,20 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 1. žalovaného právo na náhradu 10 úkonů právní služby po 14 860 Kč (účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ a závěrečný návrh ve věci), 10 paušálních náhrad po 300 Kč, jízdné nebylo zástupcem 1. žalovaného účtováno. Celkem s DPH činí odměna zástupce 1. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 183 436 Kč. Soud tedy uložil žalobkyni a), aby 1. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatila náklady řízení v celkové výši 330 184,80 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 55. 2. žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni a), která se proti němu domáhala zaplacení částky 1 633 541 Kč. Jelikož 2. a 3. žalovaní měli stejného právního zástupce, tak se podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby snižuje o 20%. Sazba za jeden úkon právní služby z částky 1 633 541 Kč činí 14 860 Kč, po 20% snížení potom částku 11 888 Kč. Pokud zástupce 2. žalovaného podával vyjádření pouze za 2. žalovaného, tak soud stanovil výši odměny v částce 14 860 Kč, pokud podával vyjádření za 2. a 3. žalovaného současně, tak soud vychází z částky 11 888 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) náleží zástupci 2. žalovaného odměna za 2 úkony po 14 860 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření za 2. žalovaného) a 6 úkonů po 11 888 Kč (4 x účast u jednání soudu ve dnech 8. 1. 2009, 24. 1. 2012, 3. 7. 2012 14. 8. 2012 a 2 vyjádření ve věci 20. 11. 2008 a 1. 8. 2012 podle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada poloviny jízdného k jednáním soudu ve výši 1 700 Kč a poloviny ztráty času ve výši 800 Kč (druhá polovina je účtována za 3. žalovaného). Celkem s DPH činí odměna zástupce 2. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 128 197 Kč. Za odvolací řízení náleží právnímu zástupci 2. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání ve výši 11 888 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 300 Kč, celkem s DPH 14 989 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 2. žalovaného právo na náhradu 14 úkonů právní služby po 11 888 Kč (4 vyjádření ze dne 23. 7. 2019, 7. 1. 2020, 16. 11. 2020 a 7. 5. 2021, účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ a závěrečný návrh ve věci), 14 paušálních náhrad po 300 Kč, náhradu poloviny jízdného k jednáním k soudu ve výši 2 611 Kč (druhá polovina je účtována za 3. žalovaného) a poloviny ztráty času ve výši 1 200 Kč. Celkem s DPH činí odměna zástupce 2. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 211 076 Kč. Soud tedy uložil žalobkyni a), aby 2. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatila celkové náklady řízení ve výši 354 262 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 56. 3. žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni a), která se proti němu domáhala zaplacení částky 1 055 127 Kč a vůči žalobkyni b), která se proti němu domáhala zaplacení částky 578 414 Kč. Jelikož 2. a 3. žalovaní měli stejného právního zástupce, tak se podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby snižuje o 20%.

57. Co se týká náhrady nákladů 3. žalovaného vůči žalobkyni a), tak sazba za jeden úkon právní služby z částky 1 055 127 Kč činí 12 540 Kč, po 20% snížení potom částku 10 032 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) se 3. žalovaný práva náhrady nákladů vůči žalobkyni a) vzdal. Za odvolací řízení náleží právnímu zástupci 3. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání ve výši 10 032 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem s DPH 12 502 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 3. žalovaného právo na náhradu 16 úkonů právní služby (2 vyjádření podaná za 3. žalovaného po 12 540 Kč, 4 vyjádření ze dne 23. 7. 2019, 7. 1. 2020, 16. 11. 2020 a 7. 5. 2021 po 10 032 Kč, účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ po 10 032 Kč a závěrečný návrh ve věci po 10 032 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 16 paušálních náhrad po 300 Kč. Celkem s DPH činí odměna zástupce 3. žalovaného vůči žalobkyni a) za řízení před soudem prvního stupně částku 206 097 Kč. Soud tedy uložil žalobkyni a), aby 3. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatila celkové náklady řízení ve výši 218 599 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

58. Co se týká náhrady nákladů 3. žalovaného vůči žalobkyni b), tak sazba za jeden úkon právní služby z částky 578 414 Kč činí 10 620 Kč, po 20% snížení potom částku 8 496 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) se 3. žalovaný práva náhrady nákladů vůči žalobkyni a) vzdal a žalobkyně b) nebyla v té době účastnicí řízení. Za odvolací řízení /žalobkyně b) vstoupila do řízení před rozhodnutím odvolacího soudu/ náleží právnímu zástupci 3. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání ve výši 8 496 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem s DPH 10 643 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 3. žalovaného právo na náhradu 16 úkonů právní služby (2 vyjádření podaná za 3. žalovaného po 10 620 Kč, 4 vyjádření ze dne 23. 7. 2019, 7. 1. 2020, 16. 11. 2020 a 7. 5. 2021 po 8 496 Kč, účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ po 8 496 Kč a závěrečný návrh ve věci po 8 496 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 16 paušálních náhrad po 300 Kč, náhradu poloviny jízdného k jednáním k soudu ve výši 2 611 Kč a poloviny ztráty času ve výši 1 200 Kč (druhá polovina je účtována za 2. žalovaného). Celkem s DPH činí odměna zástupce 3. žalovaného vůči žalobkyni b) za řízení před soudem prvního stupně částku 180 042 Kč. Soud tedy uložil žalobkyni b), aby 3. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatila celkové náklady řízení ve výši 190 685 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

59. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení