22 CO 14/2022-1965

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobců: a) právnická osoba , IČO sídlem adresa , v úpadku b) právnická osoba , IČO sídlem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. titul jméno příjmení , příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2. titul jméno příjmení , titul , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 3. titul jméno jméno , narozený dne datum , IČO sídlem adresa správce konkurzní podstaty úpadce právnická osoba zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 633 541 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců a) a b) proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. června 2021, č.j. 6 C 183/2007-1873,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce a) je povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému 1) ve výši 38.050 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

III. Žalobce a) je povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému 2) ve výši 33.091 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce a) je povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému 3) ve výši 28.038 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

V. Žalobce b) je povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému 3) ve výši 23.856 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem žalobu, kterou se a) žalobce domáhal po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., zamítl (výrok I.), žalobu, kterou se a) žalobce domáhal po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl., zamítl (výrok II.), žalobu, kterou se b) žalobce domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl., zamítl (výrok III.), A) žalobci uložil nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 32 162,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), B) žalobci uložil nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 10 419,47 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), A) žalobci uložil nahradit 1. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 330 184,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), A) žalobci uložil nahradit 2. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 354 262 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.), A) žalobci uložil nahradit 3. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 218 599 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.) a B) žalobci uložil nahradit 3. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 190 685 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX).

2. Žalobce a) (žalobce b) přistoupil do řízení až v jeho průběhu) se žalobou podanou dne 12. 9. 2007 domáhá po žalovaných zaplacení částky 1 633 541 Kč. Podáním ze dne 23. 9. 2008 žalobu rozšířil o zákonné úroky z prodlení ze zažalované částky od 12. 9. 2007 do zaplacení. Toto rozšíření žaloby okresní soud usnesením ze dne 8. 1. 2009 připustil. V žalobě uvedl, že žalovaná částka je bezdůvodným obohacením konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] na úkor žalobce a), když žalobce a) provedl v období od 1. 6. 2005 do 13. 9. 2005 zhodnocení podniku úpadce provedenými stavebními pracemi (montáž podlah, teraso a lepidlo, pronájem, dopravné, topení) v celkové výši 578 414 Kč a vyplacením odstupného nepotřebným zaměstnancům původní [právnická osoba] ve výši 1 055 127 Kč. Do současné doby existuje pohledávka vůči konkurzní podstatě ve výši 1 633 541 Kč, přičemž tato částka je požadována po správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] Po žalovaných 1) a 2) se pak téhož plnění domáhá jako náhrady škody, kterou mu způsobili tím, že jako správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] nepostupovali podle § 8 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání s odbornou péčí a pokud věděli, že provoz podniku úpadce je nehospodárný, měli povinnost přestat takový podnik provozovat. Porušením povinností správců konkurzní podstaty hospodařit s ní s odbornou péčí vytvořili stav, kdy již toto bezdůvodné obohacení vydat nelze.

3. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 23. 8. 2012, č. j. 6 C 183/2007-558 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [titul] [jméno] [příjmení], která učinila závěr, že stavební úpravy spočívající ve výměně podlah a otopných těles nebyly investicemi, které by zvýšily hodnotu nemovitých věcí úpadce těmito úpravami, tedy ke zvýšení hodnoty konkurzní podstaty úpadce nedošlo a nevzniklo tudíž ani bezdůvodné obohacení, které by 3. žalovaný byl povinen žalobkyni vydat. U vyplaceného odstupného potom nelze dovodit příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzeným údajným zvýšením hodnoty konkurzní podstaty úpadce a poškozením žalobkyně. Předpokladem odpovědnosti žalovaných 1. a 2. potom je, že se konkurzní podstata na úkor žalobkyně obohatila, a pokud by se tak skutečně stalo, že bezdůvodné obohacení již nelze žalobkyni pro jejich zavinění vydat. Jestliže soud uzavřel, že k bezdůvodnému obohacení konkurzní podstaty nedošlo, pak nezbylo, než podanou žalobu bez dalšího zamítnout.

4. K odvolání žalobce a) krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Uvedl, že v dané věci žalobce tvrdil, že po dobu, kdy podnik provozovala, tento podnik zhodnotil jednak provedenými stavebními úpravami a jednak tím, že propustil část nepotřebných zaměstnanců a vyplatil jim odstupné. Obecně nelze vyloučit, že by mohlo dojít ke zhodnocení podniku jak stavebními úpravami, tak investicemi do zaměstnanců. Nelze ani obecně vyloučit, že snížením počtu zaměstnanců a finančním vypořádáním s těmito zaměstnanci dojde ke zhodnocení podniku. Jelikož předmětem koupě mezi žalobcem a) jako kupujícím a konkursní podstatou byl podnik, případně část podniku, je nutné vždy zhodnocení posuzovat ve vztahu k podniku, resp. části podniku, která byla předmětem smlouvy, nikoliv pouze k nemovitostem, které byly předmětem smlouvy, či pouze k zaměstnancům. Aby mohl soud uzavřít, že došlo k bezdůvodnému obohacení, musí být prokázáno, že byl zhodnocen podnik, tedy hromadná věc, která byla předmětem kupní smlouvy, a to jako celek. K tomuto však okresní soud nevedl dokazování. Okresní soud zkoumal pouze zhodnocení stavby a v podstatě se nevypořádal s tím, zda žalobce a) investoval finanční prostředky do propuštění zaměstnanců a finančního vypořádání s těmito zaměstnanci a zda tímto postupem žalobkyně podnik zhodnotila. V dalším řízení je nutno nejprve vyřešit, zda případný nárok tvrzený žalobcem a) nezanikl splněním dohody o narovnání uzavřené mezi správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] na jedné straně a společnostmi [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [titul] [jméno] [příjmení] na straně druhé dne 19. 12. 2007. V případě, že okresní soud uzavře, že žalobcem uplatňovaný nárok na základě této dohody o narovnání nezanikl, bude zkoumat, zda žalobce a) v období od 1. 6. do [datum] nezhodnotil podnik jím tvrzenými činnostmi tak, že hodnota podniku, kterou převzal, byla navýšena právě činností žalobce a) ke dni, kdy podnik byl opět sepsán do konkursní podstaty úpadce. K tomu bude nejspíše zapotřebí doplnit dokazování především o znalecký posudek, který by posoudil případné zhodnocení podniku jako celku. Až v případě, že by bylo zjištěno, že se konkursní podstata na úkor žalobce a) obohatila zhodnocením podniku a tento nárok není možné z konkursní podstaty uspokojit, je namístě uvažovat o nároku vůči žalovaným 1., 2., tak, jak byl uplatněn žalobcem.

5. V průběhu řízení došlo ke dvěma postoupením pohledávek žalobkyně a) na jiné subjekty. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 2. 2014, č. j. 22 Co 543/2013-832 soud připustil, že namísto dosavadního žalobce bude v řízení o zaplacení částky 578 414 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalovanému č. 3 pokračováno s žalobkyní [právnická osoba] Usnesením okresního soudu ze dne 3. 4. 2017, č. j. 6 C 183/2007-1183 bylo rozhodnuto o tom, že v řízení o zaplacení téže částky 578 414 Kč s příslušenstvím bude ve vztahu k žalovanému 3. namísto dosavadního žalobce b) ([právnická osoba]) pokračováno s žalobkyní [právnická osoba] Všechna výše uvedená usnesení byla vydána v návaznosti na předložené smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 578 414 Kč. V konečné fázi řízení se tedy žalobce a) domáhal po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., a po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl.; b) žalobce se domáhal po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl.

6. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno insolvenční řízení s žalobcem a). Usnesením téhož soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba] a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] nepodal návrh na pokračování v řízení. Dne 28. 11. 2016 tento návrh podal sám úpadce. Podle § 264 odst. 2 insolvenčního zákona jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené soudem nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popř. ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení. Okresní soud proto v řízení pokračoval s žalobcem a), který je v konkurzu a který v řízení vystupuje a jedná sám za sebe.

7. Žalobci v průběhu řízení dále namítali neplatnost smlouvy o prodeji podniku z jiných důvodů než z důvodů uváděných a řešených v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2323/2007 ze dne 31. 8. 2011. Bylo poukazováno na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 939/2008 ze dne 20. 5. 2010, podle kterého„ souhlas se zpeněžením nemovitosti prodejem mimo dražbu vydaný konkursním soudem v červenci 2000 by však v situaci, kdy šlo o nemovitosti zajišťující pohledávky oddělených věřitelů, správce konkurzní podstaty k takovému zpeněžení neopravňoval“. Vzhledem k tomu, že došlo při prodeji podniku k porušení kogentního ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání, tak by žalobci měli být úspěšní. Nevymahatelnost žalované pohledávky vyplývá z usnesení konkurzního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2009, kterým soud potvrdil nevymahatelnost pohledávky za podstatou. V současné době je zřejmé, že není možné zaplatit pohledávky za podstatou uplatněné touto žalobou. Zhodnocení podniku představovala rekonstrukce umožňující sestěhování výroby do menších prostor a tím úspora energie. Rekonstrukce byla dokončena z 95 %. Zhodnocení některých částí podniku vyplývá ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 6. 2. 2009, dále ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [název] [anonymizováno] [číslo] [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2012, kdy posuzované nemovitosti byly zhodnoceny o 730 000 Kč. Ze znaleckého posudku [právnická osoba] [číslo] vyplývá, že zhodnocení podniku v důsledku vyplaceného odstupného je 1 055 127 Kč a v důsledku stavebních úprav 56 000 Kč. Žalobci v průběhu řízení i v závěrečném návrhu tvrdili, že došlo ke zhodnocení podniku úpadce tím, že úpadce sepsal do konkurzní podstaty zásoby ve výši cca 45 – 50 mil. Kč, vydanými fakturami úpadce od 6. 6. 2005 do 13. 9. 2005 žalobkyně prokázala zhodnocení podniku o 486 841,50 Kč, když tyto tržby chodily na účet správce konkurzní podstaty, který nebyl předmětem prodeje. Vydanými fakturami za prodej nesepsaného majetku do konkurzní podstaty od 13. 9. 2005 do 29. 9. 2005 žalobce prokázal zhodnocení podniku o 6 133 417,35 Kč. Po 13. 9. 2005 úpadce přesměroval platby z faktur vystavených a) žalobcem na účet úpadce, jednalo se o částky přes 15 mil Kč. Dále v období od 1. 6. 2005 do 16. 9. 2005 došlo k proplacení dovolených ve výši 1 138 632 Kč, což také považuje za zhodnocení podniku. Podle zákona o konkurzu a vyrovnání není možné započítávat. Započtení vyjádřené 3. žalovaným jako splynutí tak nemá oporu v zákoně. Navíc tvrzené pohledávky jsou vůči a) žalobci a ničím prokázané. Žalobci se dále vyjadřovaly k dalším příčinám vzniku škody v řádu desítek milionů Kč, a to prohospodařením přes 100 mil. Kč neodborným provozováním podniku, porušením povinnosti 2. žalovaného tím, že nevymáhal škody způsobené 1. žalobcem, zvýhodňováním věřitelů v řádu stovek milionů Kč, promlčování pohledávek úpadce v řádu desítek milionů Kč, výdaji v rozporu se zákonem (vymáhání pohledávek [právnická osoba]) a vyplácení odměn vedoucím zaměstnancům v rozporu se zákonem o konkurzu a vyrovnání, neplatným prodejem zajištěného majetku odděleného věřitele 2. žalovaným pod cenou o desítky milionů Kč, zmizením majetku v řádu desítek milionů Kč za 2. žalovaného, držením násilně obsazeného areálu bez vrácení kupní ceny. Není povinností žalobců tvrdit, např. kdy a jak konkrétně bývalý správce konkurzní podstaty s finančními prostředky konkurzní podstaty naložil, ani jakými konkrétními úkony správce konkurzní podstatu prohospodařil, jak konkrétně správce s tou kterou položkou naložil, jak nakládal s finančními prostředky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012). Požadovali, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. 2. a 3. žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Uvedli, že žalobce tvrdí, že předmětem žaloby vůči žalovanému 3. je zhodnocení podniku úpadce. S takto formulovaným tvrzením žalovaní 2. a 3. nesouhlasí, neboť žalobce a) svoji žalobu ze dne 10. 9. 2007 vymezil tak, že zhodnotil podnik úpadce, a to konkrétně investicemi ve výši 578 414 Kč (stavební úpravy) a dále vyplacením odstupného v částce 1 055 127 Kč, tedy celkem o 1 633 541 Kč. Již odvolací soud uvedl, že pouze pro případ, že by obecná cena podniku úpadce byla ke dni 13. 9. 2005 oproti 2. 6. 2005 vyšší, tak je třeba zkoumat, zda se na zvýšení hodnoty podniku úpadce podílely v žalobě popsané investice provedené žalobkyní a) ve výši 578 414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců, kterým bylo žalobkyní a) vyplaceno odstupné ve výši 1 055 127 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by ke dni 13. 9. 2005 došlo ke zhodnocení podniku, naopak vyplynulo, že ke dni 13. 9. 2005 byl podnik úpadce oproti 2. 6. 2005 znehodnocen. Pokud žalobci svůj nárok opírají o to, že [název] [anonymizováno] uvedla, že případné úspory na vytápění by rovněž představovaly zhodnocení podniku, tak žalovaní 2. a 3. namítají, že jde o pouhou spekulaci znalce a žalobkyň. Tvrzené investice nebyly dokončeny a žádné úspory tudíž nenastaly. Pouhou spekulací žalobců je také jejich tvrzení, že sestěhováním výroby do menších prostor by došlo k úspoře milionů Kč na vytápění. Ohledně vyplacení odstupného žalovaní 2. a 3. namítali, že žalobci neunesli břemeno důkazní a břemeno tvrzení, neboť netvrdí komu (kterému zaměstnanci), kdy a v jaké výši a jakým subjektem bylo odstupné vyplaceno, zda daný zaměstnanec dostal výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost nebo byl jeho pracovní poměr ukončen dohodou a z jakého důvodu, zda šlo o zákonné či pouze o smluvní odstupné, a dále navrhovali, aby žalobci prokázali, že vyplacené prostředky nenáležely ke koupenému podniku úpadce, nýbrž pocházely z jiných prostředků společnosti [právnická osoba] Žalobci založili do spisu pouze soupisku příkazu k úhradě za červen, červenec a srpen 2005, z níž ovšem nelze nic z výše uvedeného dovodit. Ani z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne 19. 9. 2005 toto nelze dovodit. Pokud žalobci odkazují na znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 4. 2009, [číslo] tak z obsahu tohoto posudku vyplývá, že ani znalec neměl pro zpracování této části posudku k dispozici žádné relevantní podklady a vycházel tak v podstatě pouze z nepodložených a neověřených tvrzení žalobce a). Žalovaní 2. a 3. nesouhlasí ani se závěry znaleckého posudku vypracovaného [právnická osoba], namítají, že ze znaleckého posudku nevyplývá, zda se na údajném zvýšení hodnoty podniku úpadce ve výši 65 000 Kč podílely investice provedené žalobkyní a) ve výši 578 414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců s nákladem ve výši 1 055 127 Kč. V rámci procesní opatrnosti nechali žalovaní 2. a 3. vypracovat revizní znalecký posudek znaleckým ústavem [název] [anonymizováno] [právnická osoba], který dospěl k závěru, že znalecký posudek [právnická osoba] je neúplný, nepřezkoumatelný a nesprávný. K tvrzené odpovědnosti žalovaného 2. za škodu žalovaný 2. uvádí, že v žalobě je tvrzení žalobce a) vymezeno tak, že jako tehdejší správce konkurzní podstaty věděl, že provoz podniku úpadce je nehospodárný, měl tedy povinnost přestat takový podnik provozovat a tím, že podnik provozoval nehospodárně, vznikla žalobci a) škoda, když je zřejmé, že pohledávka žalobkyň nebude moci být vůči žalovanému 3. uspokojena. Tvrzení žalobců o prohospodaření podstaty žalovaným 2. jsou nepravdivá, nepodložená a neodůvodněná. Žalovaný 2. nemůže žalobcům za vzniklou škodu odpovídat z důvodu absence zaviněného protiprávního jednání, které by bylo v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou. Dalším důvodem neodpovědnosti 2. žalovaného za škodu je skutečnost, že není dán nárok ve výši 1 055 127 Kč ani ve výši 578 414 Kč, jehož zaplacení se žalobci domáhají po 3. žalovaném z titulu údajného bezdůvodného obohacení konkurzní podstaty. Žalovaný 1. je přesvědčen, že nejednal při správě konkurzní podstaty úpadce protiprávně, že mezi jeho jednáním a údajnou škodou žalobců neexistuje příčinná souvislost a že není splněn žádný ze zákonných předpokladů odpovědnosti žalovaného 1 za tvrzenou škodu. Důvody pro zamítnutí žaloby jsou shodné s důvody uvedenými žalovanými 2. a 3 shora.

9. Okresní soud vyšel z následujících zjištění (z provedeného dokazování i z úřední činnosti).

10. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 9. 2004, č. j. [číslo jednací] byl na majetek dlužníka [právnická osoba] prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl jmenován 1. žalovaný. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2006, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 25. 5. 2007, pak byl namísto 1. žalovaného ustanoven správcem konkursní podstaty [titul] [jméno] [příjmení] (2. žalovaný). V průběhu konkursního řízení byla dne 2. 6. 2005 uzavřena smlouva o prodeji podniku mezi 1. žalovaným a žalobcem a), od které 1. žalovaný dopisem ze dne 13. 9. 2005 odstoupil a přistoupil k pořízení nového soupisu konkursní podstaty úpadce. V období od uzavření smlouvy o prodeji podniku, tedy od 2. 6. 2005 do 12. 9. 2005 v areálu úpadce působila společnost [právnická osoba] a s ní majetkově a personálně propojené firmy. Z obsahu konkurzního spisu i z jiných probíhajících řízení je zřejmé, že úpadce již nemá v konkurzní podstatě finanční prostředky na zaplacení žalované částky. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2017, č. j. [číslo jednací] byl správce konkurzní podstaty [titul] [jméno] [příjmení] zproštěn funkce a do funkce správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] soud ustanovil nového správce [titul] [jméno] [jméno]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2018, č. j. [číslo jednací] bylo odvolání konkurzního věřitele [právnická osoba] odmítnuto.

11. Okresní soud se dále zabýval námitkou neplatnosti smlouvy o prodeji podniku ze dne 2. 6. 2005. S námitkou neplatnosti smlouvy o prodeji podniku z důvodu, že podnik, jakožto i další aktiva úpadce byla zastavena oddělenému věřiteli [právnická osoba], přišel žalobce a) až v roce 2018 a odkazoval na porušení kogentních ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání a na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ve věci 29 Cdo 939/2008 či [spisová značka]. Ze smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi 1. žalovaným jako tehdejším správcem konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] a [právnická osoba] [právnická osoba] dne 2. 6. 2005 zjistil, že předmětem prodeje byl nemovitý majetek uvedený v bodech 2. 1. smlouvy, dále věci movité a dlouhodobý majetek v rozsahu seznamu specifikovaného v příloze č. 1 (bod 2.2 smlouvy), dále práva z průmyslového a duševního vlastnictví uvedená v bodě 2.

3. Z dalších majetkových hodnot spjatých s právy a povinnostmi přešly na kupujícího zejména veškeré pohledávky za dlužníky úpadce v nominální hodnotě 10 993 737,90 Kč specifikované v příloze č. 4, práva a povinnosti vyplývající z nájemních smluv, pojistných smluv, ze smluv na dodávku elektrické energie, plynu, teplé vody apod., veškerá práva a povinnost vyplývající z pracovněprávních vztahů ke všem zaměstnancům úpadce k 1. 6. 2005, dále nároky hmotněprávní, uplatněné či neuplatněné v řízení správních, práva a povinnosti vyplývající z povolení a souhlasů a licencí a práva a povinnosti ohledně účtů podniku (bod 2.4. smlouvy). Podle bodu 2.9. kupující vzal na vědomí, že touto smlouvou nenabývá práva a povinnosti vyplývající z titulu smlouvy o běžném účtu prodávajícího u [právnická osoba] [číslo] vlastnické právo k zásobám materiálů, výrobků, zboží, nedokončené výroby, závazky v rozsahu stanoveném v čl. 4. smlouvy a k právům a povinnostem z leasingových smluv. Kupní cena byla stanovena dohodou ve výši 20 000 000 Kč s tím, že na její úhradu se započítává složená kauce ve výši 1 000 000 Kč připsaná dne [datum] na účet správce a zbývající část kupní ceny § 27 odst. 5 věty třetí ZKV (až do 31. prosince 2007, kdy byl zákon 2002 měla být kupujícím uhrazena do 90 dnů ode dne účinnosti smlouvy. V článku 4 smlouvy je uvedeno, že na nemovitostech a movitých věcech uvedených v článku 2 vázlo ke dni prohlášení konkurzu zástavní právo smluvní pro [právnická osoba] k zajištění pohledávek, které vznikly a v budoucnu vzniknou na základě úvěru do výše 25 milionů Kč s konečným termínem splatnosti 31. 7. 2004 dle smlouvy ze dne 17. 6. 2002 a zástavní právo dle smlouvy o zřízení zástavního práva pro [právnická osoba] k hromadné věci, tj. podniku. Strany prohlašují, že na základě převodu vlastnictví těchto nemovitostí a movitých věcí touto smlouvou na kupujícího, výše uvedená zástavní práva ze zákona zanikají.

12. Dne 13. 9. 2007 došlo k odstoupení správce konkurzní podstaty od smlouvy o prodeji podniku ze dne 2. 6. 2005. Nový soupis konkurzní podstaty byl správcem zhotoven až v říjnu 2005. Z listin založených v konkurzním spise na č. l. 773-794 /v tomto spise založené na č. l. 1511 – 1529) okresní soud zjistil, že dopisem ze dne 27. 5. 2005 požádal tehdejší správce konkurzní podstaty [titul] [jméno] [příjmení] Krajský soud v Hradci Králové o souhlas s přímým prodejem podniku úpadce za částku 20 000 000 Kč jedinému zájemci – [právnická osoba] [titul], a to na základě souhlasného vyjádření všech členů věřitelského výboru. Předmětem prodeje měl být podnik úpadce zapsaný do konkurzní podstaty vyjma zásob. Členové věřitelského výboru [právnická osoba], [územní celek] a odborový svaz [název] s přímým prodejem jedinému zájemci při jednání věřitelského výboru dne § 27 odst. 5 věty třetí ZKV (až do 31. prosince 2007, kdy byl zákon 1439, č. 03- 2005 souhlasili, [název] souhlasila s prodejem dopisem ze dne 25. 5. 2005. Z listin založených na č. l. 1515- 1517 a 1519 vyplývá, že nabídku na odkoupení části podniku [název] [jméno] bez zásob za částku 20 000 000 Kč nabídla sama žalobkyně [právnická osoba] a současně poukazovala na rizika provádění dražby. Usnesením ze dne 27. 5. 2005 Krajský soud v Hradci Králové udělil správci konkurzní podstaty souhlas s uzavřením dohody o narovnání z 19. 5. 2005 a usnesením ze dne 30. 5. 2005 potom i souhlas k prodeji podniku úpadce, a to za částku 20 mil Kč zájemci – společnosti [právnická osoba] Věřitelský výbor na svém jednání dne 30. 5. 2005 v bodě 3. souhlasil s prodejem podniku úpadce [právnická osoba]

13. Okresní soud poukázal na to, že otázkou platnosti smlouvy o prodeji podniku se zabývaly soudy již v mnoha předešlých řízeních a vždy dospěly k závěru, že smlouva o prodeji podniku a následné odstoupení od této smlouvy o prodeji podniku jsou platné. Odvolací soud v této věci dodal, že podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Podle § 13, který náleží do části prvé hlavy I. o. z., každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. V dané věci nelze přehlédnout, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2006, č. j. 42 Cm 80/2005-1075, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2006, č. j. 8 Cmo 94/2006-1152, bylo rozhodováno o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce a uvedené soudy posuzovaly i platnost smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi správcem konkursní podstaty [právnická osoba] a žalobkyní a), která je datována dne 2. 6. 2005. Uvedené soudy dospěly k závěru, že tato smlouva je platná a zároveň dospěly k závěru, že platné je i odstoupení od této smlouvy. K závěru o platnosti uvedených právních jednání se přiklonil pak i dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2323/2007. Soud ve smyslu § 13 o. z. neshledal důvod odchýlit se od již rozhodnutého právního případu, a proto také uzavřel, že uvedená smlouva i odstoupení od této smlouvy jsou platná právní ujednání. K námitce žalobce a), vznesené v průběhu tohoto řízení a týkající se neplatnosti smlouvy o prodeji podniku z důvodu, že podnik úpadce byl zastaven a mělo dojít k veřejné dražbě, nikoliv k přímému prodeji, okresní soud uvedl, že smlouvu o prodeji podniku shledává nadále platnou. Z obsahu smlouvy o prodeji podniku i z tvrzení žalobce a) vyplývá, že nemovitosti i movité věci, které byly předmětem prodeje, byly zajištěny zástavním právem ve prospěch společnosti [právnická osoba], tedy ve prospěch samotného žalobce a) a kupujícího. Byl to potom sám žalobce a), který požadoval po věřitelském výboru uzavření smlouvy o prodeji podniku přímým prodejem, poukazoval na rizika dražby, a který sám následně podnik koupil. V prodeji podniku přímým prodejem společnosti [právnická osoba] okresní soud neshledal žádné pochybení, kterého se nyní žalobce a) dovolává. Nelze odhlédnout od toho, že sám žalobce a) tento způsob prodeje věřitelskému výboru navrhl a nyní se na základě svého jednání snaží tento způsob prodeje, navíc schválený i konkurzním soudem, zvrátit. Prodejem podniku tedy podle názoru okresního soudu nedošlo k žádnému obcházení zákona ani k poškození práv oddělených věřitelů, když společnost [právnická osoba] zůstala odděleným věřitelem a bylo jí z konkurzní podstaty poskytnuto plnění.

14. Poté, co soud uzavřel, že smlouva o prodeji podniku je platná, že platně došlo k 13. 9. 2005 k odstoupení od této smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny žalobcem a), okrewsní soud dále postupoval dle závazného pokynu Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 7. 2014, podle kterého má soud předně vyřešit, zda případný nárok nezanikl splněním dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2007.

15. Z dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2007 okresní soud zjistil, že tato dohoda byla uzavřena mezi [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [titul] [jméno] [příjmení] a správcem konkurzní podstaty [právnická osoba] a měla vyřešit všechny vzájemné sporné vztahy. V čl. 6 bylo sjednáno, že dohoda nabyla platnosti dnem podpisu účastníky a účinnosti dnem jejího podpisu všemi účastníky, s výjimkou bodů 5.1., 5.2., 5.3., které měly nabýt účinnosti po splnění (provedení) veškerých úkonů a úhrad uvedených v bodech 3.3., 3.4., 3.5. a 3.

6. Podle bodů 5.1., 5.2. a 5.3. měla veškerá sporná práva zaniknout uzavřením této dohody a nahradit právy a povinnostmi podle této dohody, a pokud budou provedeny úkony a úhrady uvedené v bodech 3.3., 3.4., 3.5. a 3.6., účastníci se výslovně vzdali jakýchkoliv jiných nároků. Dohoda byla schválena věřitelským výborem dne 22. 10. 2007 a konkurzním soudem dne 21. 11. 2007. Podle čl. 3 dohody se správce konkurzní podstaty zavázal vyloučit ve prospěch [právnická osoba] [titul], ruční pletací příze vyrobené pro společnost v roce 2004 a 2005 v množství 66.494 kg v hodnotě 13.027.817 Kč podle specifikace v příloze č. 17, a to do 60 dnů od podpisu dohody. Byla sjednána přípustná množstevní odchylka 2 % z celkového množství přízí určených k vydání a případný rozdíl v množství v neprospěch společnosti měl být řešen finančním plněním podle tabulky tvořící obsah dohody. Podle čl. 3 měl dále správce konkurzní podstaty vyloučit ve prospěch [právnická osoba] [právnická osoba], stroje (technologii [název] [anonymizováno]) uvedené v bodu 2.5. a v příloze [číslo] tyto stroje předat společnosti do 60 dnů ode dne podpisu dohody s tím, že bude mezi nimi sepsán písemný protokol. Podle čl. 3 se správce zavázal ve prospěch oddělených věřitelů společnosti [právnická osoba], a [název] vyplatit společnosti [právnická osoba], 15 860 784,78 Kč a [právnická osoba] 4 139 215,22 Kč. Podle bodu 3.6. měl dále správce konkurzní podstaty vrátit [právnická osoba], [právnická osoba] zbylou část kauce ve výši 914 767,80 Kč do 14 dnů. Co se týká otázky, zda nárok žalobkyň nezanikl z důvodu splnění dohody o narovnání, okresní soud vyšel z pravomocného rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 2. 2017, č. j. 7 C 185/2007-1781, jehož závěry týkající se splnění dohody o narovnání byly potvrzeny rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 4. 2018, č. j. 23 Co 336/2016-2065. Dovolání proti tomuto rozsudku podané 7. žalovaným – správcem konkurzní podstaty [právnická osoba] bylo Nejvyšším soudem ČR dne 13. 11. 2018 odmítnuto. Ve výše uvedeném soudním řízení (sp. zn. 7 C 185/2007 Okresního soudu ve Svitavách) bylo mezi účastníky nesporné, že byla splněna dohoda o narovnání v bodech 3.5. a 3.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo ke splnění dohody v části v části 3.3. – k vydání přízí ve sjednané kvalitě a množství a v části 3.4. – k vydání 28 strojů vyrobených v roce 1971 – 2004, tj. k vydání technologie [název] [anonymizováno] Okresní soud v řízení v řízení ve věci 7 C 185/2007 provedl obsáhlé dokazování. Dospěl k závěru, že dohoda o narovnání uzavřená mezi účastníky je platná, neboť vypořádávala nároky osoby, jejíž věci byly nesprávně zahrnuty do konkurzní podstaty (nešlo tak o věřitele úpadce). Při hodnocení sjednané podmínky v článku 6. dohody o narovnání, která odkládala účinnost sjednaného narovnání dle článků 5.1, 5.2 a 5.3 k okamžiku splnění části sporných závazků vzal odvolací soud v úvahu závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 10. 2017, č. j. 23 Cdo 4837/2016-1721 (který zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2016, č. j. 22 Co 343/2015-1657). Nejvyšší soud České republiky vyložil, že sjednání takové odkládací podmínky je dovolené a platné. Má-li podle vůle stran být vznik nového závazku podmíněn splněním, byť částečným, původního závazku, pak zároveň ta část závazku, jehož plněním je odkládací podmínka naplněna podle § 559 odst. 1 obč. zák., splněním zaniká. Teprve tím zároveň vznikají nové závazky a nová práva, protože teprve tehdy se narovnání podle dohody účastníků stává účinným. V dané věci tak lze v dohodě o narovnání akceptovat podmínku, která odkládá účinnost sjednaného narovnání k okamžiku splnění části sporných závazků (k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutích ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 997/2013, nebo ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3654/2015), aniž by byly pochybnosti o rozporu s dobrými mravy těch ujednání, které účinnost dohody, v jejichž důsledku vznikají nové závazky, podmiňuje splněním některých původních závazků. Ani v konkrétní souzené věci neplyne, že by účastníci s podmínkou sjednanou v dohodě o narovnání nebyli srozuměni, nikdo z nich netvrdil, že by o projevené vůli, její určitosti a srozumitelnosti měla některá ze smluvních stran pochybnosti. V řízení bylo prokázáno, že dohoda o narovnání byla ve vztahu ke [právnická osoba] [název], splněna v rozsahu vydání přízí (resp. náhradního plnění) a vrácení kauce. Splnění dohody vůči společnostem [právnická osoba], a [název] bylo mezi účastníky nesporné. Dohoda však nebyla splněna v bodě 3.4 ohledně vydání strojů. Námitka 7. žalovaného, že stroje původní žalobkyni a) vydal a v dohodě nebyla sjednána žádná zvláštní kvalita předávaných strojů, a proto je nevýznamný jejich stav, neobstojí. Povinností 7. žalovaného dle dohody o narovnání bylo předat individuálně určené věci – stroje, tvořící technologii [název] [anonymizováno], specifikované v příloze č.

8. Již z takto vymezeného předmětu, kdy mělo jít o stroje, vyplývá sjednaná jakost plnění. Funkčnost stroje je základním znakem jeho jakosti. Před uzavřením dohody o narovnání měl správce stav strojů prověřit, a pokud uzavřel dohodu, v níž se zavázal vydat stroje, aniž by upozornil na jejich nefunkční stav, nemůže se nyní dovolávat toho, že jakost nebyla sjednána a případná nefunkčnost strojů nemůže být hodnocena k tíži žalobkyně a). Závěr okresního soudu o tom, že v době vydání v roce 2010 nebyly stroje schopné provozu (technologický základ sestavy byl zčásti demontován, ocelové součástky byly napadeny korozí, některé stroje byly rozmontovány), má oporu v provedeném dokazování. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že dohoda o narovnání v této části nebyla splněna (§ 559 obč. zák.). Jestliže konkurzní soud – Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2010, č. j. [číslo jednací] dovodil, že správce své povinnosti z dohody o narovnání ohledně strojů splnil, je třeba uvést, že vycházel pouze z údajů poskytnutých správcem (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 4. 2018, č. j. 23 Co 336/2016-2065).

16. Okresní soud shodně s výše uvedenými rozhodnutími dospěl k závěru, že dohoda o narovnání ze dne 19. 12. 2007 nebyla splněna. Pokud nebyla splněna dohoda o narovnání, nedošlo k naplnění odkládací podmínky (§ 36 odst. 2 obč. zák.), sjednané v čl. 6 dohody o narovnání a nenastaly účinky dle čl. 5, 5.2 a 5.3, tj. nedošlo k zániku nároku žalobkyně a) na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se domáhá v tomto řízení.

17. Okresní soud dále ve smyslu závazného pokynu odvolacího soudu zjišťoval, zda žalobkyně a) v období od 1. 6. do 13. 9. 2005 nezhodnotila podnik jí tvrzenými činnostmi tak, že hodnota podniku, kterou převzala, byla navýšena právě činností žalobkyně a) ke dni, kdy podnik byl opět sepsán do konkursní podstaty úpadce. Bezdůvodné obohacení by pak spočívalo v rozdílu mezi hodnotou podniku před převzetím tohoto podniku žalobkyní a hodnotou podniku poté, co tento podnik byl zpět sepsán do konkursní podstaty. Výše zhodnocení však nemůže být vyšší než prokázané investice ze strany oprávněného držitele, tedy žalobkyně a), neboť v období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 žalobkyně a) podnik [název] [jméno] provozovala v postavení vlastníka, tedy oprávněného držitele.

18. K posouzení zhodnocení podniku v období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 okresní soud ustanovil znalecký ústav [právnická osoba], jejímž úkolem bylo zjistit obvyklou cenu úpadce [právnická osoba] ke dni 2. 6. 2005 a ke dni 13. 9. 2005. Pokud by hodnota podniku úpadce byla ke dni 13. 9. 2005 vyšší, měl znalec sdělit, zda se na zvýšení hodnoty úpadce podílely investice provedené žalobkyní a) popsané v žalobě a vyčíslené částkou 578 414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců, kterým bylo žalobkyní a) vyplaceno odstupné ve výši 1 055 127 Kč. Soud souhlasil s tím, že pokud by byly v důsledku absence podkladů problémy s vyhotovením posudku, aby znalecký ústav vycházel pouze z obvyklé ceny podniku úpadce podle smlouvy o prodeji podniku ze dne 1. 6. 2005, tedy podle toho, co bylo obsahem této smlouvy. Toto stanovisko vychází i z rozhodnutí krajského soudu, které hovoří o tom, že musí být prokázáno, že byl zhodnocen podnik, tedy hromadná věc, která byla předmětem kupní smlouvy, a to jako celek. Znalecký ústav se tedy zabýval hodnotou podniku, tedy věcí, které byly prodány na základě smlouvy o prodeji podniku z 2. 6. 2005.

19. Ze závěrů znaleckého posudku [číslo] ze dne 11. 6. 2019 vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] okresní soud zjistil, že obecná cena, resp. obvyklá cena, je výsledkem střetu nabídky a poptávky. V tomto případě došlo k reálnému uskutečnění prodeje mezi informovaným kupujícím (spol. [název]) a prodávajícím ([název] [anonymizováno] [příjmení]) za částku 20 mil. Kč, a tuto oboustranně akceptovanou cenu lze objektivně považovat za odpovídající tržní hodnotě (přestože odhad znalce za obdobný rozsah majetkových složek podniku činil více než 40 mil. Kč). Tento údaj však nebylo objektivně možné využít ve vazbě na otázku č. 2, v níž měla být hodnota podniku k 13. 9. 2005 porovnána s hodnotou k 2. 6. 2005, neboť zde údaj o dosažitelné tržní ceně chyběl. Pro zachování srovnatelnosti bylo proto nutné zvolit pro obě období shodnou metodu, přičemž s ohledem na specifika podniku i zadání soudu byla zvolena majetková metoda substančního ocenění. S ohledem na značně omezený rozsah informací o majetkových položkách podniku a značný časový odstup od data ocenění 2. 6. 2005 byl jako (de facto jediný) dostupný relevantní zdroj využit znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] ([číslo] [číslo] ze dne 21. 1. 2005), resp. jeho dodatek [číslo] (ze dne 4. 5. 2005), který je z pohledu data ocenění (29. 4. 2005) a rozsahu oceňovaného majetku velice blízký posuzované situaci ke stanovenému datu 2. 6. 2005. Lze důvodně předpokládat, že v mezidobí trvajícím jen cca 1 měsíc (od 29. 4. 2005 do 2. 6. 2005), k žádným zásadnějším změnám s vlivem na konečnou hodnotu podniku nedošlo. U majetku, u něhož bylo možné předpokládat soulad rozsahu k 29. 4. 2005 (ocenění dle dodatku [číslo] k [název] [anonymizováno]) i k 2. 6. 2005 (Smlouva o prodeji), tj. zejména u movitých věcí, byl údaj o přecenění na reálnou úroveň převzat z dodatku [číslo] k [název] [anonymizováno] (resp. ze [název] [anonymizováno], když k přecenění v dodatku nedošlo), u nemovitostí pak ze [název] [anonymizováno] (přecenění na 45 000 tis. Kč), když dodatek č. 1 a při ocenění od některých nemovitostí, které ovšem byly součástí nemovitostí prodaných Smlouvou o prodeji podniku. K zásobám přihlíženo nebylo (dle zadání soudu), v případě pohledávek bylo provedeno přecenění dle metodologie využité v [název] [anonymizováno] a jeho dodatku, tj. v závislosti na jejich splatnostní struktuře (k tomu využito údajů z přílohy č. 4 ke Smlouvě o prodeji podniku). V důsledku tak na základě takto přijaté metodologie a souvisejících předpokladů pro účely zodpovězení zadané otázky ve vazbě na omezení daná objednatelem a na řešenou problematiku stanovil znalecký ústav fair-value, resp. obecnou cenu, podniku úpadce [název] metodou substančního ocenění k 2. 6. 2005 na částku 101 517 tis. Kč, která pro přehlednost nezahrnuje znalcem ([název]) uvažovaná rizika odvětví v podobě srážky 55 %. Předmětem druhé otázky (resp. její části) bylo stanovit, jaká byla obecná cena úpadce [právnická osoba] ke dni 13. 9. 2005. Pro zachování srovnatelnosti bylo nutné zvolit pro obě období ocenění (tj. k 2. 6. 2005 i k 13. 9. 2005) shodnou metodu, a rovněž shodné oceňovaní principy - aplikovány přístupy vycházející ze [název] [anonymizováno] a jeho dodatku [číslo] který byl stěžejním zdrojem pro přecenění položek v rámci otázky [číslo]. U majetku, u něhož bylo možné předpokládat soulad rozsahu k 2. 6. 2005 i k 13. 9. 2005 (nemovitosti, movité věci) se údaj o ocenění nezměnil, k zásobám a strojům přihlíženo nebylo (dle zadání soudu), analogicky nebyly zohledněny ani peněžní prostředky. V případě pohledávek bylo provedeno přecenění dle metodologie využité v [název] [anonymizováno] a jeho dodatku, tj. v závislosti na jejich splatnostní struktuře (k tomu využito údajů přílohy č. 6 ze soupisu KP ze dne 7. 12. 2005). V důsledku tak na základě takto přijaté metodologie (analogie s oceněním v rámci otázky č. 1) pro účely zodpovězení zadané otázky ve vazbě na omezení daná objednatelem a na řešenou problematiku stanovil znalecký ústav fair-value, resp. obecnou cenu, metodou substančního ocenění podniku úpadce [název] k 13. 9. 2005 na částku 101 582 tis. Kč, která rovněž nezahrnuje znalcem ([název]) uvažovaná rizika odvětví v podobě srážky 55 %.

20. Dále se znalecký ústav vyjadřoval k tomu, zda se na zvýšení hodnoty podniku podílely tvrzené investice žalobce a) a propuštění zaměstnanců s vyplaceným odstupným. V rámci provedené analýzy znalecký ústav nepovažoval za objektivní přístup, kdy by mělo dojít jen k prostému srovnání obecných cen podniku k 2. 6. 2005 a k 13. 9. 2005 dle podmínek zadání, kdy nemá být přihlíženo k některým položkám aktiv, tj. kdy by se do výsledné hodnoty nepromítly některé relevantní„ přeměny aktiv“ (např. místo pohledávky by byly evidovány zásoby ve shodné výši, k nimž však nemá být přihlíženo, což by v intencích zadání vedlo k závěru o snížení hodnoty podniku, z reálného ekonomického pohledu však došlo jen k změnám ve struktuře aktiv, které na hodnotu podniku relevantní vliv nemají). Navíc ocenění podniku úpadce k 13. 9. 2005 bylo založeno jen na položkách uváděných v soupisu konkursní podstaty k 13. 9.005 (zejména dle přípisu ze 7. 12. 2005 a jeho příloh), nicméně není jednoznačné, zda tyto položky patří skutečně jen k části podniku, který byl předmětem Smlouvy o prodeji podniku a následného vrácení, resp. zda jsou postiženy všechny možné změny v aktivech úpadce i ve vztahu k 3. osobám (např. [právnická osoba] v období 2. 6. 2005 - 13. 9. 2005 splynula s koupeným podnikem úpadce; [právnická osoba] převzala většinu zaměstnanců, za které hradila osobní náklady). V důsledku těchto nejistot a absence jednoznačných a spolehlivých údajů o relevantních aktivech (případně i závazcích vzniklých mezi 2. 6. 2005 - 13. 9. 2005) podniku úpadce, který byl předmětem Smlouvy o prodeji podniku a následného vrácení proto znalecký ústav při zodpovězení zadané problematiky zvolil odlišný přístup (než byl zadán objednatelem), a to v rámci obecného ekonomického pohledu na možné (tržní) zhodnocení podniku v důsledku provedení stavebních úprav a propuštění nepotřebných zaměstnanců. Bylo tak vycházeno z modelové situace, že se v podniku úpadce mezi 2. 6. 2005 až 13. 9. 2005 ničeho nezměnilo (nedošlo tedy k žádným přírůstkům/úbytkům/“ přeměnám“ aktiv) a pouze byly provedeny stavební úpravy na objektech v částce 578 414 Kč a došlo k propuštění 35 nepotřebných zaměstnanců s náklady na odstupné v celkové výši 1 055 127 Kč včetně odvodů. Tento model tedy neodráží plně zadání objednatele (jak by se za této situace změnila obecná cena podniku k 13. 9. 2005 vůči stavu k 1. 6. 2005), nicméně se jedná o zcela adekvátní a de facto jediné možné řešení pro objektivní stanovisko, když v důsledku abstrahuje od změn všech majetkových položek (tím se řeší i obtížně postižitelná„ přeměna“ aktiv na jiná aktiva i otázka nezohlednění některých položek aktiv - zásob, strojů) a naopak se zaměřuje pouze na základní problematiku, tj. zda provedené stavební úpravy a vyplacené odstupné nepotřebným zaměstnancům měly či neměly vliv na obecnou cenu (obvyklou cenu/tržní hodnotu) podniku úpadce k 13. 9. 2005 oproti stavu k 2. 6. 2005. Na základě analýzy provedené v kapitole [číslo] znalecký ústav dospěl k závěru, že přestože znalci ([titul] [příjmení] a společně znalci [příjmení] [jméno] a [název]) potvrdili reálné provedení stavebních prací v částce minimálně 564 952 Kč (do uplatňovaných 578 414 Kč nebyly zahrnuty náklady na dopravné a skladování), zvyšovaly by provedené stavební úpravy pouze účetní hodnotu nemovitostí (dle dostupných informací by se pravděpodobně jednalo o technické zhodnocení, nikoliv jen o opravy), a tedy i podniku jako celku. Při přecenění na reálné (tržní/obvyklé) ceny - jak vyžaduje judikatura – by však byl dopad na hodnotu nemovitostí i podniku minimální, odborným odhadem jej znalecký ústav stanovil na cca 10 % účelně vynaložených nákladů ve výši 564 952 Kč (bez dopravy a skladování), tj. 56 tis. Kč. Tento závěr byl učiněn s ohledem na nepříliš významný rozsah stavebních úprav ve vztahu k celkovému technickému stavu, k velikosti a atraktivitě objektů (téměř neměnná úroveň celkového opotřebení i po úpravách a jen dílčí zásah do zatraktivnění prostor), s tím související nepříliš významnou částku ve vztahu k celkové hodnotě objektů a rovněž s ohledem na nejasnosti, zda dané prostory bylo či nebylo možno před úpravami využívat (rozpory ve stanoviscích znalců i žalobce a žalovaných - aplikace zásady opatrnosti). V případě prostředků vynaložených na odstupné nepotřebných zaměstnanců (přijal předpoklad, že těchto 35 zaměstnanců skutečně nebylo potřebných pro zachování provozu ve stávající úrovni, neboť z dostupných informací nevyplývá, že by jejich nadbytečnost byla rozporována či že by měli být následně po 13. 9. 2005 úpadcem přijati zpět na své pozice) znalecký ústav v rámci analýz v kapitole [číslo] dospěl k závěru, že propuštění nepotřebných zaměstnanců jednoznačně přispělo ke zhodnocení podniku úpadce, který až do doby následného (opětovného) prodeje podniku nemusel vynakládat nemalé osobní náklady na mzdy těchto„ nepotřebných“ pracovníků a zájemci o koupi tak nabízel podnik fungující mnohem efektivněji, tj. bez zátěže zbytečnými náklady (alespoň v rovině pracovní síly). Konkrétní zhodnocení podniku vyčíslit v rámci dostupných podkladů nelze, ovšem žalobcem vynaloženou a uplatňovanou částku 1 055 127 Kč (odstupné 781 575 Kč + odvody 273 552 Kč), lze objektivně považovat za minimální dopad na zhodnocení podniku, neboť dle výše provedeného výpočtu činila návratnost této částky jen necelé 3 měsíce provozu, a v rámci obecné ekonomické logiky by byl racionálně jednající investor ochoten investovat do koupě podniku o 1 mil. Kč více v situaci, kdy mu tato investice„ ušetří“ více než 5,5 mil. Kč za jediný rok. V rámci přijaté modelové situace (v podniku úpadce se mezi 2. 6. 2005 - 13. 9. 2005 kromě provedení stavebních úprav a propuštění nepotřebných zaměstnanců ničeho nezměnilo) znalecký ústav konstatoval, že k 13. 9. 2005 oproti stavu k 2. 6. 2005 došlo ke zhodnocení podniku v důsledku vyplaceného odstupného o částku nejméně vynaložených prostředků, tj. o 1 055 127 Kč, naopak vliv stavebních úprav měl na zhodnocení podniku vliv jen minimální, odborným odhadem jej znalecký ústav stanovil na cca 10 % účelně vynaložených nákladů ve výši 564 952 Kč (bez dopravy a skladování), tj. na 56 tis. Kč.

21. Znalecký ústav při jednání dne 24. 10. 2019 ústy zpracovatelky posudku ke svým závěrům uváděl, že tři měsíce v životě podniku je velice krátká doba, posouzení změny hodnoty podniku v takto krátké době je obtížné i u podniku, který řádně funguje a řádně vede účetnictví. V tomto řízení pracovali s podklady starými 14 let, a to u podniku, který byl v úpadku a nefungoval. Všechny podklady, které měli k dispozici, byly zpochybňovány, napadány, vzájemně spolu nekorespondují. Situace byla, co se týká podkladů, velmi problémová. Využili to nejlepší, co měli k dispozici. K datu 2. 6. 2005 vycházeli ze znaleckého posudku [název] [anonymizováno] a jejího doplňku, neboť tento posudek a doplněk byly zpracovány v relevantním časovém období a zahrnovaly v zásadě shodné položky majetku, které byly následně předmětem smlouvy o prodeji. Nebylo možno vycházet přímo z účetnictví úpadce [název], které měli k dispozici, neboť zde uvedené údaje k 1. 6. 2005 resp. 2. 6. 2005 byly navedeny u majetkových položek souhrnně, tj. jednou částkou pro daný druh majetku a tedy nebylo zřejmé, které konkrétní položky takto zahrnuty jsou nebo nejsou. Znalecký posudek [název] [anonymizováno] využili i z toho důvodu, že při ocenění majetku je velmi důležité přihlédnout ke skutečnému stavu oceňovaných položek, zejména k jejich technickému stavu u nemovitostí a dalšího dlouhodobého majetku, což s odstupem cca 14 let již objektivně možné není. Na základě tohoto posudku a jeho doplňku následně metodikou popsanou podrobně ve znaleckém posudku stanovili částku 101 517 000 Kč. Zcela objektivní tržní cena podniku úpadce [název] k 2. 6. 2005 činí 20 mil. Kč, na které byla uzavřena smlouva o prodeji podniku, nicméně k porovnávanému datu ocenění 13. 9. 2005 údajem o reálné sjednané ceně nedisponují, a proto bylo přistoupeno k ocenění metodikou popsanou výše. Při ocenění k 13. 9. 2005 bylo využito obdobného metodického postupu, aby došlo alespoň k možnosti základního srovnání výsledku, nicméně k tomuto datu se projevilo omezení zadané soudem, dle kterého neměla být zohledňována hodnota strojů a zásob, resp. i peněžních prostředků, tj. položek, které nebyly předmětem původní smlouvy o prodeji podniku z 2. 6. 2005. Na základě v zásadě jediného relevantního podkladu, a to soupisu konkurzní podstaty, kterým insolvenční správce [titul]. [příjmení] znovu zařadil majetek do konkurzní podstaty úpadce, provedli ocenění k 13. 9. 2005 bez vlivu majetkových položek stroje, zásoby a peněžní prostředky s výsledkem 101 582 000 Kč. Tato částka však nezohledňuje veškeré majetkové příp. i závazkové položky, které by na hodnotu majetku úpadce k 13. 9. 2005 měly vliv. Nicméně bylo postupováno v souladu se zadáním. Ze soupisu konkurzní podstaty vyplývá, že byly zaevidovány i položky, které s podnikem zřejmě souvisely, ale účetnictví má velká úskalí, aby k nějaké částce dospěli. Došlo totiž ke splynutí podniku [název] s koupeným podnikem [název] a tedy v rámci účetnictví přestalo být jednoznačně rozlišováno, zda dané toky souvisí s [název] nebo s [příjmení]. Následně insolvenční správce po opětovném zápisu podniku do konkurzní podstaty úpadce v rámci jim předloženého účetnictví programu Pohoda o některých účetních případech z mezidobí 2. 6. – 13. 9. 2005 účtoval, nicméně se důvodně domnívají, že se nejedná o zohlednění veškerých případů, které by s danou částí podniku mohly souviset. Např. nejsou zaúčtovány mzdy zaměstnanců za tyto tři měsíce. Celkově je provázanost mezi [právnická osoba] a [název], příp. následně úpadce [název] natolik nepřehledná a komplikovaná, že jednoznačně rozlišit, které toky souvisely s kterou firmou a tedy jaký by měly vliv na zhodnocení či znehodnocení vrácené části podniku [název] k 13. 9. 2005, není objektivně možné. Zejména z tohoto důvodu a také z důvodů souvisejících s nezohledňováním hodnoty dalších majetkových položek (zásoby, peněžní prostředky) tedy nepovažují za objektivní, aby případné zhodnocení či znehodnocení podniku [název] mezi 2. 6. – 13. 9. 2005 bylo dovozováno pouze porovnáním výsledků ocenění na základě zadání soudu, jak bylo uvedeno výše. S ohledem na skutečnost, že základní otázka směřovala k možnému zhodnocení podniku [název] v důsledku stavebních úprav a odstupného zaměstnanců, je součástí posudku i odpověď na tuto otázku v rámci obecné ekonomické logiky, tj. bez vlivu konkrétních skutečností týkajících se komplikované provázanosti [název] – [název] i abstrahování od některých majetkových položek. I tato část posudku je založena na předpokladech, které jsou řádně popsány a jejichž přijetí se považuje za plně relevantní v rámci dostupných informací, přičemž je vždy uvedeno, na základě čeho byl tento předpoklad přijat, a tedy znalecký ústav odmítá, že by závěry byly spekulativní či účelové. Co se týká stavebních úprav, ve zcela obecné rovině pokud by se jednalo o stavební úpravy, které původně zcela nevyužitelné prostory učinily využitelnými, resp. pronajatelnými, pak by tržní ocenění nemovitostí v tomto případě výnosovou metodou bylo vyšší v důsledku promítnutí tohoto nového nájemného, tedy i hodnota podniku úpadce by byla vyšší, tj. došlo by ke zhodnocení. V tomto konkrétním případě si znalkyně nemyslí, že by se našel znalec, který by byl schopen říct konkrétní částku právě s ohledem na rozpory účastníků ohledně využitelnosti či nevyužitelnosti daných úprav, navíc vliv by mělo i nedokončení některých z těchto úprav. Výnosovou metodu použil znalec [příjmení], který uplatnil svůj pohled na možné zhodnocení. Znalec počítal s nedokončením nějakých prací, ale neřešil stav využitelnosti před a potom, pokud si správně vzpomíná. S ohledem na všechny překážky a nesrovnalosti využili odborný odhad na úrovni 10 % vynaložených nákladů, tj. zde 56 000 Kč. Podotýká, že odborný odhad je běžně využíván znalci v komplikovaných situacích, kdy všechny cenotvorné faktory nejsou jednoznačně známy (původní využitelnost či nevyužitelnost, stav prostor). Situaci si trošku zjednodušili při stanovení stavu majetku ke 2. 6. a k 13. 9. 2005, když vycházeli z toho, že položky se za 3 měsíce pravděpodobně významně nezměnily. Konkrétní základ týkající se stavu jednotlivých položek ke 2. 6. 2005 či k 13. 9. 2005 nebyl nikým zachycen. Ke 2. 6. 2005 byl stav zachycen znaleckým posudkem [název] [anonymizováno], i když i ta vychází ze starších podkladů. Pouze zkontrolovali, zda nedošlo k nějakému většímu úbytku v nemovitostech, což nezaznamenali. Z dnešního pohledu to ani jiným způsobem ocenit nešlo. Vycházeli ze substančního ocenění, kdy se oceňovala každá položka. U konkrétních nemovitostí dospěla znalkyně k závěru, že tržní hodnota nemovitostí se zvýšila o 56 000 Kč, tudíž došlo ke zhodnocení podniku o 56 000 Kč, to vše však za předpokladu, že by nedošlo ke zhodnocení či ke znehodnocení ostatních majetkových položek (ostatních nemovitostí, vozidel, jiného dlouhodobého majetku, pohledávek). Částka 56 000 Kč přestavuje reálné zhodnocení podniku. Co se týká vyplacení odstupného, tak znalkyně vycházela z odůvodněného předpokladu o nepotřebnosti těchto pracovníků s ohledem na skutečnost, že dle informací vyplývajících ze soudního spisu nebylo nic namítáno proti tvrzené nepotřebnosti a také s ohledem na skutečnost, že dle informací ze soudního spisu není zřejmé, že by byli přijati zpět. Za předpokladu, že skutečně byli tito zaměstnanci nepotřební, tj. podniku nepřinášeli žádnou významnější hodnotu, platí učiněné závěry o tom, že jejich propuštění bylo ekonomicky racionálním krokem subjektu jednajícího v rámci tržních podmínek a že v důsledku vedlo ke zhodnocení podniku. Nevylučuje, že záměrem původního insolvenčního správce [titul]. [jméno] bylo tyto zaměstnance nepropouštět, nicméně insolvenční správce jedná na základě jiných důvodů než tržně jednající subjekt. Insolvenční správce měl za prvořadý úkol zachování zaměstnanosti, tržně jednající subjekt usiluje o snížení neefektivních nákladů, tj. současně i zvýšení zisku, tedy i hodnoty firmy. U vyplacení odstupného nezkoumali, z jakých zdrojů byla tato částka vyplacena, neboť došlo ke splynutí [právnická osoba] a [název], nemá údaje o tom, kdy došlo k vyplacení odstupného, nicméně vyplacení odstupného je považováno za výdaje spojené s podnikem. Tuto částku nikdo nesporoval. Peníze jsou věcí hromadnou a v podniku nelze jednotlivé korunové položky z pohledu jejich získání a následného vydání jednoznačně ztotožňovat. Součástí smlouvy o prodeji podniku nebyl převod žádných finančních prostředků na [právnická osoba]. K datu splynutí [právnická osoba] a [název] tak mohla [právnická osoba] disponovat pouze svými prostředky. Následně pravděpodobně docházelo k inkasu pohledávek, které [název] nabyl od [název] [jméno], nicméně tyto prostředky nelze jednoznačně oddělovat od ostatních prostředků [právnická osoba], neboť v daném období všechny prostředky byly k dispozici [právnická osoba] a ta rozhodovala o jejich vynaložení. Tj. nejen na odstupné, ale i na další provozní výdaje související s činností. Neví, z jakého účtu byla platba odstupného provedena, ale toto nemá na závěry posudku vliv, neboť ta konstrukce je teoretická bez vztahu analýz k tomu konkrétnímu případu. Ve věci postupovala nestranně, když každá ze zúčastněných stran má zcela odlišný pohled na dopad provozování podniku v průběhu těchto 3 měsíců, tj. strana žalobkyně se cítí poškozena, že by neměla získat adekvátní náhradu za investované prostředky a úsilí, strana žalovaná naopak považuje zpět vrácený podnik za znehodnocený, když si z něj [právnická osoba] měla odčerpávat finanční prostředky a ještě požaduje náhradu. Ve věci již zpracovala čtyři posudky, zadaný má pátý, tudíž se situací a stanovisky úpadce [příjmení] a společnostmi [titul] [příjmení] je velmi dobře obeznámena, resp. se situací k 13. 9. 2005. K námitkám uplatněným 2. a 3. žalovaného týkající se splynutí a zániku pohledávek [právnická osoba] vůči [název] po uzavření smlouvy o prodeji podniku a také k námitkám, že [právnická osoba] inkasovala část pohledávek bývalé [název], které na ni byly převedeny smlouvou o prodeji podniku, uvedla, že si tohoto nebyla vůbec vědoma a nebrala to v úvahu a nepřihlížela k tomu. Posuzovala pohledávky v příloze smlouvy o prodeji podniku a dále pohledávky ke dni 30. 9. 2005, které použila k ocenění pohledávek ke dni 13. 9. 2005. V tržní hodnotě zůstaly pohledávky téměř na stejné částce. Ze seznamu pohledávek k 30. 9. 2005 jako nulu ocenila pohledávky vzniklé v roce 2002 a 2003, které nebyly obsaženy v příloze smlouvy o prodeji podniku. Provedla tržní přecenění, zvláště u pohledávek, které byly dlouhou dobu po splatnosti a které jsou rizikové, na základě tohoto dospěla k navýšení pohledávek asi o 65 000 Kč. Účelem znaleckého posudku bylo stanovit tržní hodnotu podniku pro kohokoliv. Pokud by podnik koupil někdo jiný, tak by tyto pohledávky nezanikly. Na závěr ještě dodala, že její postup v posudku byl z ekonomické logiky posuzován pouze ve vztahu stavebních úprav a vyplacení odstupného pro případné zhodnocení podniku. Všechny souvislosti nehodnotila.

22. Po zpracování znaleckého posudku 2. a 3. žalovaní namítali, že hodnota 6 361 tis. Kč nemůže vstupovat do hodnoty pohledávek a musí být vyloučena. Poukazovali na to, že ve výčtu pohledávek je celkem 22 faktur za [právnická osoba], které k datu prodeje podniku 2. 6. 2005 zanikly ve stejný den splynutím osoby dlužníka a věřitele. K tomu odkázali na rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 4. 2010, č. j. 118 C 119/2009-156. Na základě této skutečnosti je nutné snížit hodnotu pohledávek v ocenění části podniku o minimálně celou hodnotu pohledávek za [právnická osoba] ze soupisu k 30. 9. 2005. Splynutím osoby dlužník a věřitele došlo k zániku pohledávek ve výši 5 513 498 Kč. Ostatní pohledávky za [právnická osoba] uvedené v soupise k 30. 9. 2005 v hodnotě 866 666 Kč se nemohou vztahovat k podniku [název] [jméno], který k 13. 9. 2005 přešel zpět do konkurzní podstaty z důvodu časového nesouladu (pravděpodobně vznikly později, tedy po 13. 9. 2005) a z důvodu věcného (od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 nemohly vzniknout pohledávky podniku provozovaného [právnická osoba] za [právnická osoba]). K propuštění 35 zaměstnanců uvedli, že kupující [název] převzal kupovaný podnik se všemi právy a závazky z pracovněprávních vztahů a tedy musel vědět, že podnik je nepochybně spojen i se závazky vůči zaměstnancům, a to včetně nepotřebných a s tím spojenou výplatou odstupného zaměstnancům. Výdaj spojený s odstupným zaměstnanců snižuje majetek podniku a vede tedy ke snížení hodnoty podniku bez příjmu jakékoliv protihodnoty. Současně 2. a 3. žalovaní předložili soudu revizní znalecký posudek znaleckého ústavu [název] [anonymizováno] [právnická osoba], který nechali ve věci zpracovat. Úkolem znaleckého posudku znaleckého ústavu [název] bylo posoudit závěry znaleckého posudku zpracovaného v řízení [právnická osoba]

23. Z účastníky předloženého znaleckého posudku znaleckého ústavu [název] [anonymizováno] [právnická osoba], který splňuje náležitosti znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř. soud zjistil, že jejich závěry ohledně zhodnocení podniku [název] [jméno] jsou odlišné od závěrů posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] (dále Posudek). Bez řádného ocenění podniku k datu 2. 6. 2005 a 13. 9. 2005 není možné bez pochybností zjistit, zda podnik byl zhodnocen či nikoliv. Takové ocenění by vyžadovalo úplnou definici obsahu oceňovaného podniku k oběma datům. Za dané situace (soudní spory o zahrnutí nebo nezahrnutí některých aktiv do podniku, sporné nebo nepřesné evidence apod.) je provedení spolehlivé definice podniku dnes pravděpodobně už nemožné, rozhodně však mimo možnosti znalce. Na toto upozornil i zpracovatel Posudku. Za této situace by znalecký ústav [anonymizováno] nemohl ocenění provést. Znalecký ústav [právnická osoba] je však s odvoláním na upřesňující zadání soudu provedl, i když následně je pro zjištění celkového zhodnocení nepoužil. Pokud by přesto bylo možné ocenění provést, upozornil by znalecký ústav [anonymizováno] soud na to, zda přesnost takového ocenění vůbec umožňuje rozhodnout, a zda žalovaná částka 1,6 mil. Kč je opravdu nepochybně zjištěným zhodnocením. Pokud by se z ocenění k oběma datům ukázalo, že výše zhodnocení se blíží žalovaným 1,6 mil. Kč a zároveň by výše ocenění podniku byla obdobná, jak uvedl znalec (okolo 100 mil. Kč), pak by znalecký ústav [anonymizováno] upozornil na to, že použitá metoda neumožňuje s ohledem na nepřesnosti dané povahou věci spolehlivě rozhodnout, že podnik byl nepochybně zhodnocen nebo znehodnocen. Pokud by přesto tvořily definici podniku k oběma datům jen nemovitosti, ostatní dlouhodobý majetek a pohledávky, jak identifikovala [právnická osoba], pak hodnota pohledávek podle zjištění znaleckého ústavu [anonymizováno] musela být k 13. 9. 2005 proti datu 2. 6. 2005 nižší, a to minimálně o hodnotu pohledávek za [právnická osoba] zaniklých v důsledku splynutí osoby dlužníka a věřitele, a to o 6 361 638,90 Kč při stejných hodnotách nemovitostí a ostatního majetku by těchto 6,3 mil Kč bylo čistým znehodnocením podniku. Skutečnou výši zhodnocení nebo znehodnocení bez řádného ocenění celého podniku tato částka nahradit nemůže. Zároveň znalecký ústav [anonymizováno] považuje za nesprávné přijetí modelové situace předpokládající, že„ v podniku úpadce se mezi 2. 6. 2005 – 13. 9. 2005 kromě stavebních úprav a propuštění nepotřebných zaměstnanců ničeho nezměnilo“, protože tato modelová situace naprosto neodpovídá realitě. Znalec to věděl, když podnik označil za dynamický organismus. Naopak je potřeba předpokládat, že se v období od 2. 6. 2005 – 13. 9. 2005 staly další události a transakce s vlivem na hodnotu podniku, z nichž jako nejvýznamnější je mu z podkladů znám zánik pohledávek [název] [obec] za [anonymizováno] z titulu splynutí dlužníka a věřitele při prodeji podniku [právnická osoba]. Efekt z této transakce pro hodnotu podniku (- 5,5 mil. Kč) mnohonásobně převyšuje (a to s opačným znaménkem = znehodnocuje) částky údajného zhodnocení ze dvou transakcí vybraných Znalcem (1 055tis Kč a 56 tis. Kč). Není-li známa celková hodnota podniku k 13. 9. 2005 a k 2. 6. 2005, není ani možné určit, zda došlo k jakémukoli zhodnocení podniku, natož zhodnocení o 56 tis. Kč z provedených stavebních úprav. V Posudku není prokázáno, že se skutečná tržní hodnota nemovitostí skutečně zvýšila o nepatrných 56 tis. Kč. Samostatně vytrhovat z celého kontextu podniku jen některé výdaje není logicky správné. Ekonomická úvaha o zhodnocení podniku [název] [jméno] propuštěním nepotřebných zaměstnanců a výplatou odstupného je neúplná a ve svých důsledcích nesprávná, neboť výdaj spojený s odstupným zaměstnanců snížil aktiva podniku a toto snížení se muselo přenést do konkurzní podstaty jako její, analýza pohledávek prokázala, že toto snížení aktiv skutečně nastalo. K úhradě odstupného mohl [anonymizováno] využít úsporu dosaženou zánikem jeho závazků vůči konkurzní podstatě. Z tohoto důvodu je možné říci, že v konečném efektu bylo odstupné financováno fakticky z konkurzní podstaty.

24. Okresní soud znalecký ústav [anonymizováno] [název] [právnická osoba] (dále také ve zkr. [anonymizováno]) přibral do řízení a zpracovatele posudku vyslechl. [titul] [jméno] [příjmení] uvedl, že jeho úkolem bylo posoudit závěry znaleckého posudku [číslo] zpracovaného ústavem [název] [anonymizováno]. Jako podklady měli k dispozici ty, které jsou uvedeny v jejich znaleckém posudku v kapitole 2.1 včetně rozsudku OS v Pardubicích, který je přílohou posudku. Jinak jsou to podklady, které měla k dispozici [název] [anonymizováno] (dále„ [název]“). V zadání posudku [název] byly dvě otázky, za prvé - zda hodnota podniku [název] [název] ke dni 13. 9. 2005 byla vyšší než hodnota tohoto podniku ke dni 2. 6. 2005, za druhé - zda se na zvýšení hodnoty podílely dvě konkrétní transakce. [příjmení] bylo možné zjistit, zda daný podnik byl k datu 13. 9. 2005 nepochybně zhodnocen nebo znehodnocen oproti datu 2. 6. 2005, bylo by nutné provést řádné ocenění k oběma těmto datům, a to tak, aby bylo nesporné, které majetkové součásti a závazky se k těmto datům vztahují. Ty by pak bylo nutné ocenit. Takový nepochybný soupis nebyl k dispozici a ze znaleckého posudku [název] vypsali pochybnosti, které o soupise ústav měl, nebo nedostatky, na které upozornil. Z takových podkladů by oni sami ocenění neprováděli. Znalecký ústav [název] dospěl k tomu, že k datu 13. 9. 2005 oproti datu 2. 6. 2005 činí zhodnocení 1,6 mil. Kč. Znalecký ústav [anonymizováno] upozornil na to, že tento rozdíl hodnot na celkovém ocenění okolo 100 mil. Kč je příliš malý na to, aby mohl být reálným zhodnocením. Podle názoru znaleckého ústavu [anonymizováno] a na základě podkladů, které měl k dispozici on i [název], nešlo udělat ocenění podniku k datu 2. 6. 2005 a 13. 9. 2005 tak, aby bylo nesporné. Nešlo to udělat proto, že samotné položky v jednotlivých soupisech nebyly nesporné. OZ upozorňovala i na některé chyby v evidenci. Pochybnosti, které měli oni i OZ, jsou uvedeny na straně 13 a 14 posudku. Substanční metoda neumožňuje takto na procento odhadnout přesné zhodnocení. Touto metodou zjištěná hodnota může být zkreslená o 1,6 mil. Kč nahoru nebo dolů nebo i více. Dále viděli, že v soupise pohledávek k 13. 9. 2005 jsou pohledávky za [právnická osoba] v hodnotě 6,3 mil. Kč, které tam byly již ke dni 2. 6. 2005 (jedná se o ty samé pohledávky) a které při prodeji [právnická osoba] musely zaniknout splynutím osoby dlužníka a věřitele. [název] [anonymizováno] si zániku pohledávek [právnická osoba] nevšimla. Za nesprávné považují i přijetí„ modelové situace“, že prodávaný podnik byl zhodnocen jen dvěma transakcemi, protože transakcí, které zhodnocovaly nebo znehodnocovaly, muselo být mnohem více, pokud to byl funkční podnik. Ke znehodnocení podniku vyplacením odstupného [název] tvrdila, že vyplacením odstupného byl podnik zhodnocen, ale výdaj na odstupné nutně přináší snížení aktiv a sám o sobě nemůže vést ke zhodnocení. Částka údajného zhodnocení nemovitostí o nepatrných 56 tisíc je příliš bagatelní na to, aby ji bylo možno rozeznat jako zhodnocení nemovitostí, které jsou v řádech mil. Kč. Úkolem znaleckého ústavu [anonymizováno] nebylo podnik ocenit, ale pouze přezkoumat závěry [název] a znalecký ústav [anonymizováno] se zcela ztotožňuje se závěrem OZ, že podnik v konkursní situaci výnosovou metodou obvykle ocenit nelze. Nic v jejich znaleckém posudku nesmí být ve svém úhrnu vykládáno tak, že zjistili, že by podnik byl nebo nebyl zhodnocen, neříkají, že byl zhodnocen nebo znehodnocen, pouze našli transakce – pohledávky, které by v souhrnu všech transakcí, které mohly ovlivnit hodnotu podniku, byly prostě se znaménkem mínus.

25. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 4. 2010, č. j. 118 C 119/2009-156, ve sporu žalobce [titul] [jméno] [příjmení] – správce konkurzní podstaty [příjmení] [jméno] proti společnosti [právnická osoba] o zaplacení 22 461 Kč bylo zjištěno, že soud žalobu zamítl. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o prodeji podniku, kdy předmět smlouvy je specifikován jednak ve smlouvě, jednak v přílohách smlouvy, v nichž bylo mimo jiné uvedeno, že kupující přejímá i pohledávky úpadce, které jsou specifikovány v Příloze 4. Mezi těmito pohledávkami byla i pohledávka, která byla předmětem řízení. V okamžiku uzavření této smlouvy došlo k zániku závazku dle § 584 obč. zák., neboť došlo ke splynutí osoby dlužníka a věřitele, kterým se žalovaný stal na základě platně uzavřené smlouvy o prodeji podniku. Stejně tak došlo k platnému odstoupení od smlouvy ze strany správce konkurzní podstaty z důvodu nezaplacení kupní ceny. Odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy, a to s účinky ke dni odstoupení, nikoliv od počátku. K zániku závazku došlo již v okamžiku uzavření smlouvy o prodeji podniku a následným odstoupením dne 12. 9. 2005 pak nemohlo dojít k znovuobnovení tohoto závazku, neboť účinky odstoupení nastávají ex nunc. Rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání žalobce potvrzeno Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 9. 2010, č. j. 18 Co 371/2010-180 26. Z přílohy č. 4 smlouvy o prodeji podniku (č. l. 1436 – 1439 spisu) okresní soud zjistil, že v seznamu je obsaženo 13 pohledávek úpadce vůči [právnická osoba] v celkové hodnotě přesahující 5 480 000 Kč. Pohledávky úpadce obsažené v Příloze č. 4 v celkové nominální hodnotě 10 993 737,90 Kč přešly na kupujícího.

27. Okresní soud dále zamítl návrh na doplnění znaleckého posudku [právnická osoba] či na vypracování nového znaleckého posudku, neboť měl za to, že skutkový stav je již dostatečně zjištěn dosavadním dokazováním.

28. Okresní soud při hodnocení závěrů znalců hodnotil, že znalecký ústav [název] v posudku hovoří o tom, že podklady pro zpracování posudku jsou nedostatečné a omezené a že stav podniku k datu 13. 9. 2005 nebyl nikde zachycen. Znalecký ústav dále vycházel z toho, že objem pohledávek, které přešly smlouvou o prodeji podniku na žalobkyni a) zůstal více méně totožný i datu 13. 9. 2005. Ke splynutí osoby dlužníka a věřitele u pohledávek [právnická osoba] vůči společnosti [právnická osoba] nepřihlížel. Znalecký ústav [anonymizováno] hodnotil pouze způsob zpracování posudku [právnická osoba] znalecká a dospěl k závěru, že bez řádného ocenění podniku k datu 2. 6. 2005 a 13. 9. 2005 není možné bez pochybností případné zhodnocení či znehodnocení zjistit. Provedení spolehlivé definice podniku je podle jeho názoru v současné době nemožné a na základě podkladů, které měli k dispozici, by nebyli schopni ocenění provést. Metoda, kterou použila [právnická osoba] je nepřesná a s ohledem na nepřesnosti dané povahou věci neumožňuje spolehlivě rozhodnout, zda byl podnik zhodnocen či nikoliv. Nicméně, i kdyby definici podniku tvořily k oběma datům jen nemovitosti, ostatní dlouhodobý majetek a pohledávky, tak hodnota pohledávek by musela být o 6,3 mil Kč nižší k datu 13. 9. 2005, neboť v důsledku splynutí osoby dlužník a věřitele došlo k zániku pohledávek v této výši.

29. Okresní soud se plně ztotožnil s názorem znaleckého ústavu [anonymizováno] ohledně výše pohledávek, které přešly smlouvou o prodeji podniku na žalobkyni a), ale po odstoupení od smlouvy již nemohly být správcem konkurzní podstaty uplatňovány, neboť v mezidobí zanikly. Žalobce a) se bránil tím, že dané splynutí považuje za započtení, které je v rámci konkurzního řízení nemožné a že tvrzené pohledávky jsou vůči žalobkyni a) nedůvodné a ničím neprokázané. K tomu uvedl, že splynutí osoby dlužníka a věřitele nemá povahu započtení pohledávek. Započtení pohledávek je jednostranné či dvoustranné právní jednání osob, které zápočet provádějí, nicméně splynutí osoby dlužníka a věřitele tuto povahu nemá. Žalobkyně a) při prodeji podniku převzala pohledávky úpadce vymezené v příloze č. 4, v níž byly obsaženy i pohledávky úpadce vůči jí samé. Soud předpokládá, že výše nezaplacených faktur úpadce [název] [název] vystavených společnosti [právnická osoba] musely být společnosti [právnická osoba] známy, byly zahrnuty v příloze č. 4 a stranami smlouvy odsouhlaseny, když smlouva o prodeji podniku byla oběma stranami podepsána. Tvrzení žalobce a), že tyto pohledávky jsou nedůvodné a ničím prokázané, je ryze účelové a okresní soud k němu nepřihlížel.

30. I kdyby soud vyšel ze závěrů znaleckého ústavu [název] [anonymizováno], tak s ohledem na skutečnost, že znalecký ústav nepřihlédl ke snížení objemu pohledávek k 13. 9. 2005 minimálně o částku 5 480 000 Kč (jak vyplývá z přílohy č. 4 posudku), či o částku 6 300 000 Kč, o níž hovoří znalecký ústav [anonymizováno], nelze žádné zhodnocení přiznat. Znalecký ústav [název] [anonymizováno] vyšla z modelové situace, podle které se v podniku úpadce mezi 1. 6. 2005 a 13. 9. 2005 ničeho nezměnilo, avšak soud zjistil, že tomu tak nebylo, neboť ke dni 13. 9. 2005 podnik neobsahoval pohledávky vůči žalobkyni a), které podpisem smlouvy o prodeji podniku zanikly. Splynutí pohledávek je otázka právní a znalecký ústav toto zřejmě přehlédl. Došlo-li ke splynutí části pohledávek vůči společnosti [právnická osoba], tak je jednoznačné, že i pokud by se v podniku nic dalšího nezměnilo, tak pohledávek bylo řádově o 5 milionů méně, a tudíž podnik ke dni 13. 9. 2005 měl o 5 000 000 Kč nižší hodnotu. Jelikož jednou došlo ke splynutí osoby dlužníka s osobou věřitele a smlouva o prodeji podniku nebyla shledána neplatnou, nemohlo dojít k obnovení pohledávek úpadce vůči žalobkyni a) po odstoupení od smlouvy. Tyto pohledávky jednou provždy zanikly splynutím. Je potom zřejmé, že pokud se žalobkyně domáhají zhodnocení podniku ve výši 1 633 541 Kč, nemohou být úspěšné, neboť ke zhodnocení podniku v období od 1. 6. 2005 do 13. 9. 2005 nedošlo.

31. K námitkám žalobců, že správce konkurzní podstaty sepsal do konkurzní podstaty zásoby ve výši cca 45 milionů Kč, že část zásob do konkurzní podstaty ani nesepsal, okresní soud uzavřel, že předmětem zkoumání zhodnocení podniku v tomto řízení zásoby nebyly. Soud zkoumal pouze zhodnocení podniku v závislosti na obsahu uzavřené smlouvy o prodeji podniku, z níž byly vyloučeny zásoby, stroje či rozpracovaný materiál. Tyto věci žalobkyně nabyla jiným způsobem než smlouvou o prodeji podniku a v rámci mnoha soudních sporů se domáhá jejich vydání či zaplacení náhrady škody. Jelikož předmětem koupě mezi žalobkyní a) jako kupujícím a konkursní podstatou byl podnik, případně část podniku, je nutné vždy zhodnocení posuzovat ve vztahu k podniku, resp. k té části podniku, která byla předmětem smlouvy. Aby mohl soud uzavřít, že došlo k bezdůvodnému obohacení, musí být prokázáno, že byl zhodnocen podnik, tedy hromadná věc, která byla předmětem kupní smlouvy, a to jako celek. Soud tedy zkoumal zhodnocení podniku, a to části podniku, která byla předmětem smlouvy o prodeji podniku z 2. 6. 2005.

32. Za základní data je nutno považovat datum 2. 6. 2005, kdy byl podnik prodán, a dále datum 13. 9. 2005, kdy bylo od smlouvy o prodeji podniku odstoupeno. Zhodnocení či znehodnocení podniku je nutno zkoumat pouze a jenom k datu 13. 9. 2005. Vše, co se událo po datu 13. 9. 2005, již nemůže být předmětem případného zkoumání. Proto nelze přihlížet k tomu, zda úpadce po tomto datu inkasoval případné platby, které měly být placeny žalobkyni a) za jí vystavené faktury ani k dalším skutečnostem, k nimž došlo po 13. 9. 2005. Toto mělo být žalobkyní a) uplatněno v jiných řízeních. Žalobkyně a) se dále snažila soudu předestřít názor, že soud má zkoumat jakékoliv zhodnocení podniku a že stavební úpravy a odstupné zaměstnancům, které v žalobě uvedla, je pouze příkladný výčet. K tomuto soud uvádí, že žalobkyně a) jednoznačně v žalobě uvedla, že došlo k obohacení podstaty o částku 1 633 541 Kč právě stavebními úpravami a vyplacením odstupného, čímž jednoznačně bezdůvodné obohacení zkonkretizovala. Protože však soud dospěl k závěru, že ke zhodnocení podniku vůbec nedošlo, jsou tyto námitky nepodstatné.

33. Jelikož bylo zjištěno, že ke zhodnocení podniku v obecné rovině nedošlo, tak soud nepovažuje za nutné blíže rozvádět a důkazně popisovat jednotlivé stavební úpravy, které žalobkyně a) požaduje nahradit. Tyto stavební úpravy byly žalobkyní a) doloženy fakturami, znalci jejich provedení zjistili a ve znaleckých posudcích se těmito stavebními úpravami zabývali. Znalecký ústav [název] v bodě [název] posudku uvádí, vyšel z částky 564 952 Kč, kterou potvrdili i znalkyně [titul] [příjmení] a znalci [příjmení] [jméno] a [název]. Od částky požadované žalobkyní a) v žalobě ve výši 578 414 Kč bylo odečteno dopravné. Soud tedy považuje za prokázané, že žalobkyně a) provedla v období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005 na nemovitostech úpadce, které v té době byly v jejím vlastnictví (na základě smlouvy o prodeji podniku), stavební práce, za které zaplatila částku 564 952 Kč.

34. Poněkud odlišná situace je u tvrzeného vyplacení odstupného 35 zaměstnancům ve výši 1 055 127 Kč. K prokázání tohoto výdaje žalobkyně doložila znalecký posudek [číslo] ze dne 6. 2. 2009 vypracovaný [titul] [jméno] [příjmení], který v tomto posudku uvedl, že byly prověřeny účetní doklady dle účetnictví společnosti [právnická osoba] a bylo zjištěno, že na mzdových nákladech (náklady spojené s propuštěním nepotřebných pracovníků) bylo v období od 1. 6. 2005 do 12. 9. 2005 vyplaceno 781 575 Kč na hrubých mzdách, z těchto mezd bylo odvedeno 203 210 Kč na sociální pojištění a 70 342 Kč na zdravotní pojištění, celkem 1 055 127 Kč. Jaké konkrétní doklady kromě mzdových listů za rok 2005 a účetnictví společnosti [právnická osoba] (uvedeno jako podklad v posudku) měl znalec k dispozici, není zřejmé. Právní zástupce žalobkyně b) předložil soudu dne 23. 10. 2020 (č. l. 1608 a násl.) vyjádření, kde v tabulce přesně rozepsal částky, které byly jednotlivým zaměstnancům vyplaceny. K tomu doložil i výpisy z účtu společnosti [právnická osoba] Z této tabulky vyplývá, že v červnu 2005 evidovala žalobkyně a) 35 zaměstnanců, z nichž bylo tento měsíc vyplaceno odstupné pouze třem, jinak se jednalo o výplaty. V červenci 2005 bylo evidováno 15 zaměstnanců, jednomu bylo vyplaceno odstupné, ostatní obdrželi výplatu. V srpnu bylo evidováno 14 zaměstnanců, odstupné nebylo vyplaceno žádnému. Pokud žalobkyně a) tvrdila, že částka 1 055 127 Kč představuje vyplacené odstupné zaměstnancům, měla by být schopna toto také doložit. Žalobkyně nepředložily, jakým způsobem byly ukončeny pracovní poměry tvrzených 35 propuštěných zaměstnanců, ani jaká částka jim byla na odstupném vyplacena. Z předložené tabulky spíše vyplývá, že zaměstnanci možná dostali výpověď (toto prokázáno není) a za výpovědní dobu jim byla vyplácena mzda (období červen až srpen 2005). Odstupné bylo vyplaceno pouze 4 zaměstnancům. V případě zjištění zhodnocení podniku by tedy bylo i otázkou, zda by žalobkyně svá tvrzení ohledně vyplacení odstupného propuštěným zaměstnancům prokázaly. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že podnik nebyl zhodnocen, tak soud přesné prokázání vyplaceného odstupného po žalobkyních nepožadoval.

35. Žalobci předložili soudu a založili do spisu velké množství důkazů týkajících se jednak rozhodování soudů v jiných věcech, jednak znalecké posudky vypracované v jiných řízeních, velké množství účetních a jiných dokladů. Okresní soud ke svému rozhodnutí použil důkazy, které ve svém rozhodnutí uvedl, neboť konstatování ostatních důkazů předkládaných žalobkyněmi by pouze navyšovalo obsahovou část odůvodnění. Z těchto listin soud pro své rozhodnutí nezjistil žádné podstatné skutečnosti, které by měly pro rozhodnutí ve věci význam. Předmětem řízení bylo zjištění zhodnocení podniku za období od 2. 6. 2005 do 13. 9. 2005, soud k těmto dvěma datům provedl dokazování, a to výše uvedenými znaleckými posudky a další důkazy, z nichž při svém rozhodování vycházel, jsou v odůvodnění rozsudku též uvedeny. Všechny ostatní důkazy považuje soud za nadbytečné, a buď k nim nepřihlížel, nebo jejich provedení přímo zamítl.

36. S ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno zhodnocení podniku úpadce ke dni 13. 9. 2005, nedošlo k bezdůvodnému obohacení konkurzní podstaty úpadce a konkurzní podstata zastoupená správcem konkurzní podstaty – 3. žalovaným není povinna nic žalobkyním vyplácet. Pouze v případě, že by bylo zjištěno, že se konkursní podstata na úkor žalobkyně a) obohatila zhodnocením podniku a tento nárok by nebylo možné z konkursní podstaty uspokojit, je namístě uvažovat o nároku vůči 1. a 2. žalovaným. Jelikož se konkurzní podstata na úkor žalobkyně a) neobohatila, není zde dán nárok na náhradu škody vůči 1. a 2. žalovaným a soud se tedy tvrzeným porušením povinností správců – 1. a 2. žalovaného – nezabýval. Velké množství důkazů bylo žalobkyněmi předloženo také za účelem prokázání porušení povinností správců a také tyto důkazy, s ohledem na výsledek řízení ve věci, nebyly soudem provedeny a nebylo k nim přihlíženo.

37. Na základě výše uvedeného okresní soud rozhodl tak, že žalobu, kterou se a) žalobce domáhal po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., zamítl. Zamítl také žalobu, kterou se a) žalobce domáhal po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl. a žalobu, kterou se b) žalobce domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl.

38. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. přiznal státu podle výsledků řízení proti neúspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v řízení vyplatil znalečné [titul] [příjmení] ve výši 17 812 Kč, dále znalečné znaleckému ústavu [právnická osoba] ve výši 120 868 Kč a 5 453,47 Kč a znalečné znaleckému ústavu [anonymizováno] [název] [právnická osoba] ve výši 3 448,50 Kč. Na znalečné ve výši 17 812 Kč ([titul] [příjmení]) zaplatil žalobce a) částku 5 000 Kč, zbývá tak k úhradě částka 12 812 Kč. Na znalecký posudek [název] [anonymizováno] byla zaplacena žalobcem a) záloha ve výši 100 000 Kč (2x 50 000 Kč). Z nákladů na posudky a výslechy znaleckých ústavů [právnická osoba] a [anonymizováno] [název] [právnická osoba] tedy po započtení částky 100 000 Kč zbývá k úhradě částka 29 769,97 Kč Náklady řízení soud poměrně rozdělil mezi žalobce následujícím způsobem. Zbylé náklady řízení za zpracování znaleckého posudku [titul] [příjmení] ve výši 12 812 Kč soud uložil k zaplacení žalobci a), neboť v době vyhotovování tohoto posudku byla jediným žalobcem. Částku 29 769,97 Kč soud poměrně rozdělil mezi žalobce tak, že žalobci a) uložil k náhradě 65%, tedy částku 19 350,50 Kč a žalobci b) 35%, tedy částku 10 419,47 Kč. Soud přitom vycházel z toho, že žalobce a) požadoval z celkové částky 1 633 541 Kč po správci konkurzní podstaty zaplacení částky 1 055 127 Kč a žalobce b) částku 578 414 Kč. Jelikož žalobci nebyli v řízení úspěšní, uložil okresní soud a) žalobci povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 32 162,50 Kč (19 350,50 Kč + 12 812 Kč) a žalobci b) povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 10 419,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobkyním. 1. žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci a), který se proti němu domáhal zaplacení částky 1 633 541 Kč 1. žalovaný soudu sdělil, že výši nákladů doloží, nicméně do dne vyhotovení písemné podoby rozsudku nebylo vyúčtování nákladů předloženo. Soud tedy vyšel při stanovení nákladů řízení z obsahu spisu. Sazba za jeden úkon právní služby z částky 1 633 541 Kč činí 14 860 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) náleží zástupci 1. žalovaného odměna za 6 úkonů po 14 860 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 21. 3. 2008, účast u jednání dne 24. 1. 2012, 3. 7. 2012 a 14. 8. 2012 a závěrečný návrh podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, jízdné nebylo zástupcem 1. žalovaného účtováno. Celkem s DPH činí odměna zástupce 1. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 110 061,60 Kč. Za odvolací řízení náleží právnímu zástupci 1. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání a účast u jednání po 14 860 Kč, dále 2 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem s DPH 36 687,20 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 1. žalovaného právo na náhradu 10 úkonů právní služby po 14 860 Kč (účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ a závěrečný návrh ve věci), 10 paušálních náhrad po 300 Kč, jízdné nebylo zástupcem 1. žalovaného účtováno. Celkem s DPH činí odměna zástupce 1. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 183.436 Kč. Soud tedy uložil žalobci a), aby 1. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatil náklady řízení v celkové výši 330 184,80 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 40. 2. žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci a), který se proti němu domáhal zaplacení částky 1 633 541 Kč. Jelikož 2. a 3. žalovaní měli stejného právního zástupce, tak se podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby snižuje o 20%. Sazba za jeden úkon právní služby z částky 1 633 541 Kč činí 14 860 Kč, po 20% snížení potom částku 11 888 Kč. Pokud zástupce 2. žalovaného podával vyjádření pouze za 2. žalovaného, tak soud stanovil výši odměny v částce 14 860 Kč, pokud podával vyjádření za 2. a 3. žalovaného současně, tak soud vychází z částky 11 888 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) náleží zástupci 2. žalovaného odměna za 2 úkony po 14 860 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření za 2. žalovaného) a 6 úkonů po 11 888 Kč (4 x účast u jednání soudu ve dnech 8. 1. 2009, 24. 1. 2012, 3. 7. 2012 14. 8. 2012 a 2 vyjádření ve věci 20. 11. 2008 a 1. 8. 2012 podle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada poloviny jízdného k jednáním soudu ve výši 1 700 Kč a poloviny ztráty času ve výši 800 Kč (druhá polovina je účtována za 3. žalovaného). Celkem s DPH činí odměna zástupce 2. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 128 197 Kč. Za odvolací řízení náleží právnímu zástupci 2. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání ve výši 11 888 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 300 Kč, celkem s DPH 14 989 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 2. žalovaného právo na náhradu 14 úkonů právní služby po 11 888 Kč (4 vyjádření ze dne 23. 7. 2019, 7. 1. 2020, 16. 11. 2020 a 7. 5. 2021, účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ a závěrečný návrh ve věci), 14 paušálních náhrad po 300 Kč, náhradu poloviny jízdného k jednáním k soudu ve výši 2 611 Kč (druhá polovina je účtována za 3. žalovaného) a poloviny ztráty času ve výši 1 200 Kč Celkem s DPH činí odměna zástupce 2. žalovaného za řízení před soudem prvního stupně částku 211 076 Kč Okresní soud tedy uložil žalobci a), aby 2. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatil celkové náklady řízení ve výši 354 262 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 41. 3. žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni a), která se proti němu domáhala zaplacení částky 1 055 127 Kč a vůči žalobkyni b), která se proti němu domáhala zaplacení částky 578 414 Kč. Jelikož 2. a 3. žalovaní měli stejného právního zástupce, tak se podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby snižuje o 20%. Co se týká náhrady nákladů 3. žalovaného vůči žalobci a), tak sazba za jeden úkon právní služby z částky 1 055 127 Kč činí 12 540 Kč, po 20% snížení potom částku 10 032 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) se 3. žalovaný práva náhrady nákladů vůči žalobci a) vzdal. Za odvolací řízení náleží právnímu zástupci 3. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání ve výši 10 032 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem s DPH 12 502 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 3. žalovaného právo na náhradu 16 úkonů právní služby (2 vyjádření podaná za 3. žalovaného po 12 540 Kč, 4 vyjádření ze dne 23. 7. 2019, 7. 1. 2020, 16. 11. 2020 a 7. 5. 2021 po 10 032 Kč, účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ po 10 032 Kč a závěrečný návrh ve věci po 10 032 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 16 paušálních náhrad po 300 Kč Celkem s DPH činí odměna zástupce 3. žalovaného vůči žalobkyni a) za řízení před soudem prvního stupně částku 206 097 Kč Okresní soud tedy uložil žalobci a), aby 3. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatil celkové náklady řízení ve výši 218 599 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

42. Co se týká náhrady nákladů 3. žalovaného vůči žalobci b), tak sazba za jeden úkon právní služby z částky 578 414 Kč činí 10 620 Kč, po 20% snížení potom částku 8 496 Kč. Za první fázi řízení v prvním stupni (před zrušením a vrácením věci) se 3. žalovaný práva náhrady nákladů vůči žalobci a) vzdal a žalobce b) nebyla v té době účastnicí řízení. Za odvolací řízení /žalobce b) vstoupil do řízení před rozhodnutím odvolacího soudu náleží právnímu zástupci 3. žalovaného odměna za vyjádření k odvolání ve výši 8 496 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem s DPH 10 643 Kč. Po zrušujícím usnesení za řízení před soudem prvního stupně má zástupce 3. žalovaného právo na náhradu 16 úkonů právní služby (2 vyjádření podaná za 3. žalovaného po 10 620 Kč, 4 vyjádření ze dne 23. 7. 2019, 7. 1. 2020, 16. 11. 2020 a 7. 5. 2021 po 8 496 Kč, účast u 6 jednání soudu ve dnech 1. 10. 2015, 23. 10. 2018, 24. 10. 2019 - přesahující 2 hodiny, 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny a 11. 5. 2021 - přesahující 2 hodiny /celkem 9 úkonů/ po 8 496 Kč a závěrečný návrh ve věci po 8 496 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 16 paušálních náhrad po 300 Kč, náhradu poloviny jízdného k jednáním k soudu ve výši 2 611 Kč a poloviny ztráty času ve výši 1 200 Kč (druhá polovina je účtována za 2. žalovaného). Celkem s DPH činí odměna zástupce 3. žalovaného vůči žalobci b) za řízení před soudem prvního stupně částku 180 042 Kč Okresní soud tedy uložil žalobci b), aby 3. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, zaplatil celkové náklady řízení ve výši 190 685 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

43. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

44. Proti rozsudku okresního soudu podali včas odvolání oba žalobci. Namítali, že okresní soud napadeným rozsudkem rozhodoval proti závaznému pokynu odvolacího soudu vyjádřenému v usnesení 22 Co 543/2013-920, ze dne 7. srpna 2017. Jak vyplývá se zrušujícího usnesení„ okresní soud měl zkoumat, zda žalobce a) v období od 1.6.2005 do 13.9.2005 nezhodnotil podnik jinými tvrzenými činnostmi tak, že hodnota podniku byla navýšena právě činností žalobce a) ke dni, kdy byl podnik sepsán do konkurzní podstaty“. Okresní soud rozhodl i v rozporu se svým poučením, že předmětem zhodnocení nebudou zásoby, které jsou předmětem jiných žalob, aby pak z rozsudku vyčlenil mimo jiné skutečné zhodnocení podniku úpadce pohledávkami za přesměrované platby, tak jak vyplývají mimo jiné z žalobcem založených faktur (jejich provedení k důkazu však okresní soud odmítl provézt, když si je dokonce odmítl vytisknout do spisu a seznámit se s jejich obsahem) a aby naopak smyšlené pohledávky úpadce vůči [právnická osoba] [právnická osoba] uznal, když sám úpadce tvrdil, že některé pohledávky, které byly předmětem prodeje podniku byly uhrazeny ještě před prodejem podniku (tím nejsou myšleny smyšlené pohledávky vůči [právnická osoba]). Co se týká pohledávek vůči [právnická osoba], žalobce cituje z rozsudku 118 C 119/2009, ze dne 13. dubna 2010: a) Z dodacího listu č. 6/ 2005 vystavené úpadcem bylo zjištěno, že šlo o dodávku zboží pod [číslo] označením [název] [anonymizována tři slova] v množství 151 kg a 125 Kč, celkem 18, 875 Kč, ([právnická osoba] [právnická osoba] určitě na výrobu punčoch takový materiál nepoužívala) způsob dopravy je vlastní odvoz ([právnická osoba] s.r.o. nikdy nic z areálu [obec a číslo] neodvážela), dodací list je podepsán pouze pracovnicí úpadce. b) Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalovaný ([právnická osoba]) kupoval materiál, který dodával úpadci a zboží bylo dále fakturováno žalovanému [právnická osoba] (hotové látky). V řízení 118 C 119/2009 bylo tedy prokázáno, respektive vyvráceno, že by [právnická osoba] [titul] bylo cokoliv dodáno, že [právnická osoba] [titul] odebírala od úpadce pouze hotové látky a že naopak dodavatelem surovin byla [právnická osoba] [název] a nikoliv společnost [právnická osoba] K platnosti smlouvy o prodeji podniku ve vztahu ke zhodnocení podniku projednávané žalobou namítali, že není pravdou, že by všechny soudy hodnotily smlouvu o prodeji podniku jako platnou. Žalobce zakládá pravomocný rozsudek Okresního soudu v Pardubicích 8 C 97/2006, ze dne 30. července 2008, který smlouvu o prodeji podniku posoudil jako neplatnou. Jak vyplývá ze strany 7 rozsudku, důvodem pro neplatnost této smlouvy byla skutečnost, že kupní smlouva byla uzavřena v rozporu s rozhodnutím konkurzního soudu, který dal správci konkurzní podstaty souhlas s prodejem podniku jako celku, přičemž k takovému prodeji jako celku nedošlo. Soudem zmíněná rozhodnutí soudu ze dne 4.1.2006, č.j. 42 Cm 80/2005-1075, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16.11.2006, číslo 8 Cmo 94/2006 -1152, byla sporem o vyloučením majetku z konkurzní podstaty. Soud projednávající tuto žalobu však žalobu zamítnul z jiného důvodu, a na tento důvod platí soudem zmíněný § 13 v bodě 18 napadeného rozsudku. Důvodem pro zamítnutí žaloby mohla být i neplatnost smlouvy o prodeji podniku, ale možnými důvody zamítnutí žaloby na vyloučení podniku se soud podrobně nezabýval. Naopak uplatněním § 13 ve spojení s rozsudkem NS 29 Cdo 939/2008 ze dne 20. května 2010 a aplikací soudem z něj podstatné části (spis 2388-2390) a to„ Souhlas se zpeněžením nemovitostí prodejem mimo dražbu vydaný konkursním soudem v červenci 2000 by však v situaci, kdy šlo o nemovitosti zajišťující pohledávky oddělených věřitelů, správce konkursní podstaty k takovému zpeněžení neopravňoval (odporoval by kogentní úpravě zpeněžování obsažené v § 27 odst. 5 věty třetí ZKV), je pak nezpochybnitelné, že smlouva o prodeji podniku je absolutně neplatná. Obdobně pak v rozsudku NS 29 Cdo 694/2012, ze dne 17. července 2013:„ K tomu lze pro úplnost doplnit, že omezení způsobů zpeněžení věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, vyloučením zpeněžení prodejem mimo dražbu přetrvalo v zákoně o konkursu a vyrovnání i po 24. říjnu 2000. Od 25. října 2000 totiž ustanovení § 27 odst. 5 věty třetí ZKV (až do 31. prosince 2007, kdy byl zákon o konkursu a vyrovnání zrušen), určovalo, že takové věci lze zpeněžit ve veřejné dražbě.“ Pro úplnost žalobce uvedl, že dle usnesení Nejvyššího soudu – [spisová značka], ze dne 27.6.2007, je porušení § 27 odst. 5 věty třetí ZKV ve spojení s přímým prodejem pod cenou považováno za trestný čin. Žalobce dále odkazuje na nález Ústavního soudu IV. ÚS 599/02, ze dne 22.10.2003. Jestliže obecný soud postupoval v přímém rozporu s kogentními ustanoveními zákona o konkurzu a vyrovnání, vybočil extrémně z mezí ústavnosti. Pokud okresní soud hodnotil platnost smlouvy o prodeji podniku pouze s odkazem na rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 42 Cm 80/2005 a s následným odkazem na ustanovení § 13 občanského zákoníku, pak s takovým postupem nemůže žalobce souhlasit. Okresní soud totiž opomíjí, že žalobcem byly vzneseny i jiné námitky proti platnosti samotné smlouvy, než jaké byly uváděny v řízení 42 Cm 80/2005. Těmito novými námitkami by se měl soud ve svém rozhodnutí vypořádat a nikoliv uzavřít, že se platností smlouvy o prodeji podniku zabýval v jiném řízení soud vyšší instance. Žalobce je přesvědčen, že jeho námitky proti porušení kogentních ustanovení ZKV jsou natolik závažné, že se jimi měl soud meritorně zabývat a učinit z nich přesvědčivé závěry. Navíc za situace, kdy Nejvyšší soud při svém rozhodování (29 Cdo 2323/2007) neměl připojený konkurzní spis, a již z tohoto důvodu lze mít odůvodnitelné pochybnosti o správnosti takového rozhodnutí, které nevycházelo ze všech podstatných informací. Výsledkem prověření žaloby okresním soudem mělo dle žalobce být (s odkazem na usnesení [spisová značka]) předání prověření prodeje podniku žalovaným 1, jakož to i dalších prodejů zastaveného majetku úpadce společnosti [právnická osoba] či obci [obec] či jiným subjektům orgánům činným v trestním řízení, když podle ustanovení § 8 trestního řádu jsou i státní orgány povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Místo podání trestního oznámení soudem projednávajícího žalobu využil soud protiprávní jednání žalovaných na zamítnutí žaloby. Paradoxně předmětem smyšlených prodejů [právnická osoba] [titul] byly zásoby. Vezměme si hypotetický případ, že by skutečně byly [právnická osoba] [titul] tyto zásoby dodány. Tak by se na adrese [obec a číslo] stále musely nacházet. I v tomto případě se tak dle žalobce zhodnocení podniku špatným právním posouzením smlouvy o prodeji podniku nemohlo zhodnocení snížit, když by úpadce získal zpět předmět prodeje. Takto o tom hovoří i Znalecký ústav [název] [anonymizováno]. Pokud jde o základ nároku, žalobce v této části uvádí, že nikdy nezpochybnil skutkový stav vyplývající z účetnictví úpadce v září 2005. Úpadce zde účtuje o sebraném majetku [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba], ale i o části zhodnocení podniku [právnická osoba] [právnická osoba], která stačí ve spojení s kupní smlouvou na zhodnocení podniku vysoko přesahující částku 1,6 mil. Kč. Při jednání dne 29. září 2020 [titul] [příjmení] uvedl, že by společnost musela generovat výsledky 7 až 8 let a že by výsledky musely být nesporné. Obojí bylo splněno. Neví, proč [titul] [příjmení] hovořil o výsledcích [právnická osoba] [právnická osoba], když mu byly předloženy výsledky úpadce [právnická osoba] Jak uváděl žalobce v závěrečném návrhu, podle výnosové metody by zhodnocení mělo být ve výši sedmi až osminásobku ročního zisku po zdanění. Z účetnictví vypracovaného žalovaným je zřejmé, že podnik se dostal ze ztráty do zisku 1,6 mil. Kč. [anonymizováno] zde působil 3 měsíce, tedy výnos 0,53 mil. měsíčně, výnosová metoda pak 0,53 x 12 x 7 = 44,52 mil. Kč. K ocenění podniku k 1.6.2005 do 12.9.2005 respektive 16.9.2005 či 30.9.2005, když úpadce žádnou činnost nevyvíjel a dle vyjádření žalovaných ani neměl z čeho, z výsledků úpadce založených do spisu je zřejmé, že aktiva úpadce stoupla ze 77, 407.000 Kč k 31.5.2005 na 142.623.000 Kč v září 2005 a že pohledávky úpadce stouply z 16.827.000 Kč k 31.5.2005 na 44.082.000 Kč v září 2005 (zmenšenou sestavu pohledávek oproti skutkovému stavu o desítky miliónů Kč žalobce považuje za maření spravedlnosti) když v září 2005 navíc úpadce část pohledávek zinkasoval. Jak uvedla [název] [anonymizováno], úpadce neúčtoval o mzdách, a to o závazku ve výši 1, 138.632 Kč, který zaniknul díky vyplaceným dovoleným od 1.6.2005 do 13.9.2005. I uvedené je zhodnocením. Ve zbytku žalobce odkazuje na závěrečný návrh ze dne 24. června 2021 a to bod VII. a) až i). K odůvodnění napadeného rozsudku žalobce vznesl tyto výhrady: Bod 15) Žalobce žádný podnik nenabyl díky neplatnosti smlouvy a nemovitosti nenabyl - viz smlouva o prodeji podniku. Bod 16) Nový soupis nebyl zhotoven až v říjnu 2005 ale první byl zhotoven dne 13.9.2005, ten byl pak doplněn až v říjnu 2005, ale ani ten není úplný a neodpovídá aktivům sebraných úpadcem [právnická osoba] Bod 17) Není pravdou, že by prodej podniku po 31.5.2005 schválil věřitelský výbor. Věřitelský výbor schválil (viz věřitelský výbor číslo 3 ze dne 24.5.2005) prodej podniku do 31.5.2005, když dne 31.5.2005 se konala dražba. Přišel první anonym, že má někdo zmařit dražbu. I tento anonym se ukázal jako pravdivý, když dražbu za 30 mil. Kč zmařil žalovaný číslo 1 [titul] [příjmení], [titul]. V každém případě prodej podniku po 31.5.2005 věřitelský výbor neschválil, což je další důvod, proč je smlouva o prodeji podniku neplatná. Okresní soudu se touto námitkou rovněž nezabýval. Bod 18) Tak jak žalobce shora uvádí, žádný soud se doposud nezabýval tím, že podnik byl zastaven oddělenému věřiteli. Bod 19) Konkurzní věřitel nic nedostal a do dnešního dne mu konkurzní podstata dluží 4,5 mil. Kč + 5 mil. příslušenství. Bod 29) Bezdůvodné obohacení by pak spočívalo v rozdílu mezi hodnotou podniku poté, co tento podnik byl zpět sepsán do konkurzní podstaty. Tak proč tedy soud takto věc neprověřoval. [právnická osoba] pronajala podnik úpadce [právnická osoba] [právnická osoba] za 1 % obratu [právnická osoba], k tomu žalobce uvádí, že i uvedené je nutno považovat za zhodnocení podniku. Bod 30) Znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] se zabýval hodnotou podniku ke dni 2.6.2005 do 13.9.2005. Proč se však měl zabývat hodnotou podniku ke dni 13.9.2005, když od smlouvy bylo odstoupeno až dne 16.9.2005 Znalci nebylo zpřístupněno účetnictví úpadce a vycházel pouze s jakýchsi tabulek vytvořeným správcem konkurzní podstaty bez vazby na skutečný stav a účetnictví úpadce, když předložené účetnictví úpadce obsahuje úplně jiné hodnoty než jakési tabulky předložené žalovanými. Uvedené považuje žalobce za maření spravedlnosti. Bod 31) Žalobce nerozumí, proč by měl soud předpokládat a ještě špatně, že od 29.4.2005 do 2.6.2005 k žádným zásadnějším změnám nedošlo, když jsou známy ze spisu výsledky úpadce k 30.4.2005 a k 31.5.2005. Porovnáním těchto výsledku je zřejmé, že došlo k poklesu aktiv z 99, 402.000 k 30.4.2005 Kč na 77, 407.000 Kč k 31.5.2005. Bod 33) Znalecký ústav [název] místo pohledávky by byly zásoby, tak proto nedošlo k ponížení aktiv, jak záměrně uvedl znalec [příjmení], a to ještě neplatným prodejem, jak žalobce uváděl, faktury nebyly doloženy ničím, žalovaní ničím dodávky neprokázali. Bod 34) Aktiva i pasiva podniku úpadce byla známa, byla podepsána [titul] [příjmení] a jsou založena jak v tomto spise, tak v konkurzním spise, stejně tak se nacházejí i v založeném účetnictví úpadce. Podle znaleckého ústavu měly stavební úpravy minimální vliv na tržní cenu nemovitosti s tím, že by bylo nutno zkoumat, zda nedošlo k úspoře např. na vytápění či zda bylo možné předtím prostory využívat, což nebylo, jinak by žalovaní stroje dávno přestěhovali a svědčí o tom i fotodokumentace o stavu podlah, která byla zvlněná. Tímto se ale již znalecký ústav ve svých závěrech nijak nezabýval, přestože [název] [anonymizováno] by s pomocí oborníka úlohu zvládla, soud však další dokazování s cílem poškodit žalobce zamítnul. Bod 35) Není pravdou, že by žalobce zpochybňoval účetnictví úpadce z hlediska zhodnocení podniku. Byly zpochybňovány protiprávní úpravy žalovaného 2 [titul] [příjmení] v prosinci 2006, kdy [titul] [příjmení] odúčtoval část závazků v řádu desítek miliónů Kč s cílem vytvořit dojem, že z účetnictví úpadce nejde vycházet. Tento spor se však týká období září 2005. K tomuto období jsou výsledky úpadce známy, jsou podepsány [titul] [příjmení], [titul] (žalovaný 1) a vyplývá z nich, že úpadce [právnická osoba] měl ke dni 30.9.2005 aktiva ve výši 142, § 27 odst. 5 věty třetí ZKV (až do 31. prosince 2007, kdy byl zákon 1896 a pohledávky ve výši 44, 082.000 Kč řádek 48 rozvahy). Jak žalobce uváděl, předložené torzo pohledávek úpadce ze září 2005 žalobce považuje za maření spravedlnosti. Bod 37) Není možné ocenit podnik k 2.6.2005 do 13.9.2005 z důvodů sporné nebo nepřesné evidence. Uvedené však bylo způsobeno jednáním úpadce, který znalci nepředložil kompletní účetnictví, ze kterého by takový stav zjistitelný byl. V tomto případě žalobce poukazuje i na názor Okresního soudu v Hradci Králové v řízení 11 C 459/2012, kde uvedl, že„ neposkytnutí potřebné součinnosti okresnímu soudu a nesplnění„ vysvětlovací“ povinnosti by tedy mělo za následek hodnocení důkazů ohledně skutečností, kterých se tato povinnost týká, v neprospěch strany, která ji nesplnila (srov. 22 Cdo 883/2010)“. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením znalce, že nastalo snížení aktiv, což měla prokázat analýza. Uvedené je ale v rozporu z provedeným dokazováním, když aktiva stoupla z 77, 407.000 Kč ke dni 31.5.2005 na 142, § 27 odst. 5 věty třetí ZKV (až do 31. prosince 2007, kdy byl zákon 1896 k září 2005 Bod 38) K tvrzení [titul] [příjmení], že si [právnická osoba] nevšimla zániku pohledávek, žalobce uvádí, že si tohoto [název] zcela jistě všimla, když uvedla, že by tam musely být místo pohledávek zásoby ve stejné výši. Bod 39) OS Pardubice sice nesprávně hovoří o splynutí (neřešil zástavy), ale závěrem je i to, že úpadce vznik pohledávky vůči [anonymizováno] neprokázal. Bod 40) Soud projednávající žalobu uvedl, že pohledávky koupě jsou v nominálu 10, 993.739, z toho [anonymizováno] 5, 480.000 Kč přešly na kupujícího, s tím se již žalobce vypořádal v jiné části odvolání, nicméně soud záměrně neřešil pohledávky, které v září 2005 získal úpadce ve výši 44, 082.000 Kč, což vyplývá z rozvahy úpadce, která je součástí cd, v konkurzním spise 43 K 21/2004 je na straně 4497-4502 sestava podepsaná [titul] [příjmení], [titul], stejně tak na straně 4491-4496 jsou sestavy úpadce k 31.5.2005 rovněž podepsané [titul] [příjmení], [titul]. Z důvodů shora uvedených jsou žalobci přesvědčeni o tom, že závěry napadeného rozsudku nevychází z provedených důkazů, jsou s nimi v rozporu a zároveň že neprovedení žalobci navržených důkazů, zejména ve vztahu k úpadcem přesměrovaným platbám, mají zásadní vliv na nesprávnost tohoto rozsudku. Žalobce a) a b) navrhli, aby Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích po provedeném odvolacím řízení napadený rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29.6.2021, č.j. 6 C 183/2007-1873, ve všech jeho výrocích změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, a to včetně přiznání práva na náhradu nákladů řízení, případně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

45. K odvolání žalobců se žalovaní 2) a 3) ve svém vyjádření uvedli následující. Žalobci namítají, že okresní soud napadeným rozsudkem rozhodoval proti závaznému pokynu odvolacího soudu, vyjádřeném ve zrušujícím usnesení 22 Co 543/2013- 920 ze dne 7. srpna 2017 a sice, že„ okresní soud měl zkoumat, zda žalobce a) v období od 1.6.2005 do 13.9.2005 nezhodnotil podnik jinými tvrzenými činnostmi tak, že hodnota podniku byla navýšena právě činností žalobce a) ke dni, kdy byl podnik sepsán do podstaty, v němž mimo jiné uvedl, že:„ k otázce (ne) platnosti smlouvy dovolatel naopak argumentuje i v odvolacím řízení tím, že smlouva byla platná a že odpověď na otázku, zda lze odstoupit od neplatné smlouvy, je samozřejmá“. Dle žalovaného 2) a 3) je v každém případě i tato námitka žalobců nedůvodná a zejména bezpředmětná. V předmětné věci je totiž podstatné pouze to, zda se na zvýšení hodnoty podniku úpadce podílely investice provedené žalobkyní a), popsané v žalobě a vyčíslené v žalobě částkou 578.414 Kč, jakož i propuštění části zaměstnanců, kterým mělo být žalobkyní a) vyplaceno odstupné ve výši 1.055.127 Kč. Žalovaní 2) a 3) jsou přesvědčeni, že z průběhu dosavadního dokazování naopak vyplynulo, že ke dni 13.09.2005 byl podnik úpadce (oproti 02.06.2005) znehodnocen (hodnota podniku byla nižší), ale především i to, že tvrzené investice do nemovitostí tyto nemovitosti nijak nezhodnotily a ani to, že by se úpadce zrušením pracovních poměrů a vyplacením odstupného ze strany spol. [právnická osoba] na úkor spol. [právnická osoba] bezdůvodně obohatil ve výši vyplaceného odstupného. Nota bene za situace, kdy žalobci neunesli své břemeno důkazní a břemeno tvrzení, neboť neprokázali komu (kterému zaměstnanci), kdy, v jaké výši a jakým subjektem bylo odstupné vyplaceno, zda daný zaměstnanec dostal výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost nebo byl jeho pracovní poměr ukončen dohodou a z jakého důvodu (s doložením takového dokladu), zda šlo o zákonné (povinné) či pouze smluvní odstupné a dále že vyplacené prostředky nenáležely ke koupenému podniku úpadce, nýbrž pocházely z jiných prostředků a neprokázali ani své tvrzení o nepotřebnosti, resp. nadbytečnosti dotčených zaměstnanců. Žalovaný 2) a 3) odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 48. a dále na závěry zn. posudku [číslo] zn. ústavu [anonymizováno] [název] [právnická osoba] 4) Odvolací námitku, že pokud by předmětem prodejů [právnická osoba] [právnická osoba]. byly zásoby, tak by se na adrese [obec a číslo] stále musely nacházet a že i v tomto případě se tak dle žalobce zhodnocení podniku špatným právním posouzením smlouvy o prodeji podniku nemohlo zhodnocení snížit, když by úpadce získal zpět předmět prodeje, považuje žalovaný 2) a 3) taktéž za nedůvodnou a ničím nepodloženou. Za prvé, k uskutečnění zdanitelného plnění došlo ještě před prodejem podniku, tudíž se takové zásoby nemohly stát součástí podniku [název], resp. nebyly ani být nemohly předmětem prodeje podniku [právnická osoba] [právnická osoba]. a nemohly podnik [název] zhodnotit. Stejný závěr ovšem neplatí pro pohledávky úpadce vůči [právnická osoba] [právnická osoba]. z těchto dodávek vzniklé, neboť ty vznikly před prodejem podniku a jako součást podniku byly také předmětem smlouvy o prodeji podniku [právnická osoba] [právnická osoba]. Žalobci v odvolání ani v průběhu řízení před soudem I. stupně netvrdili, natož že by prokázali, o jaké konkrétní zásoby šlo, že tyto zásoby byly ke dni 13.09.2005 stále v areálu úpadce a že byly sepsány do konkursní podstaty, resp. že je [právnická osoba] v období po 01.06.2005 (ale v zásadě ještě před prodejem podniku) nezpeněžila, netransformovala výrobou do jiného zboží, které prodala apod. Ostatně spol. [právnická osoba] se po 13.09.2005 vyloučení zásob z uvedených důvodů nedomáhala, ani případného peněžitého plnění za takové zásoby, když nárok na vyloučení zásob uplatňovala pouze spol. [právnická osoba] a [právnická osoba], jak již výše uvedeno. Žalovaný 2) a 3) má dále za to, že uvedená tvrzení nebyla ze strany žalobců v průběhu řízení před soudem I. stupně uplatněna a v rámci odvolacího řízení k nim tudíž není možné přihlédnout. S ohledem na výše uvedené žalovaní 2) a 3) považují odvolání žalobce a) i b) za nedůvodné. Pokud se týká odvoláním napadeného výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se a) žalobkyně domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 1.055.127 Kč s přísl. a dále výroku III., kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se b) žalobkyně domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 578.414 Kč s přísl., včetně navazujících nákladových výroků VIII. až IX. tedy žalovaný 3) navrhuje, aby odvolací soud napadené výroky jako věcně správné potvrdil a přiznal žalovanému 3) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Pokud se týká odvoláním napadeného výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se a) žalobce domáhal po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1.633.541 Kč s přísl., pak ve vztahu k žalovanému 2) odvolání žádnou odvolací argumentaci neobsahuje. Žalovaný 2) je přesvědčen, že nejednal při správě podstaty protiprávně, že mezi jeho jednáním a údajnou škodou žalobce a) a b) neexistuje příčinná souvislost a že není splněn žádný ze zákonných předpokladů odpovědnosti žalovaného 2) za tvrzenou škodu a odkazuje na svá tvrzení o neodpovědnosti za škodu učiněná před soudem I. stupně včetně důkazů provedených či navržených k jejich prokázání. Žalovaný 2) tedy navrhuje, aby odvolací soud napadené výroky I. včetně nákladového výroku VII. jako věcně správné potvrdil a přiznal žalovanému 2) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

46. Žalobci k vyjádření žalovaného 2) a 3) uvedli, že k tvrzením obsaženým v podání žalovaného se zástupce žalobců seznámil se spisy vedenými u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 118 C 119/2009 a u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp.zn. 57 Cm 19/2009. V těchto řízeních se žalovaný 3) domáhal po žalobci a) zaplacení částek za údajné dodání zboží žalobci. Jak vyplývá ze spisů, žalovaný nikterak dodání zboží nedoložil, v řízeních dokonce tvrdil, že [titul] [příjmení] považuje smlouvu o prodeji podniku za neplatnou viz například vyjádření [titul] [příjmení] ze dne 25.5.2010 založeném na straně 161 až 163 spisu 118 C 119/2009. Obsahem uvedených spisů však nejsou žádné zástavní smlouvy, kterými úpadce [právnická osoba] ručil za své závazky vůči věřiteli [právnická osoba] a tak soudy projednávající tyto žaloby neplatnost smluv, ve smyslu závěrů uvedených v rozhodnutí NS 29 Cdo 939/2008, ze dne 20.5.2010, či [spisová značka], ze dne 27.6.2007, neposuzovaly. Předmětem projednávané žaloby není zhodnocení nemovitosti ani bezdůvodné obohacení získané propuštěním zaměstnancům, ale zhodnocení podniku. Co se týká pohledávek, soud projednávající žalobu zhodnocení podniku žalobcem doloženými existujícími pohledávkami ve výši 15, 059.054,50 Kč, které sám žalovaný 1) založil do konkurzního spisu [spisová značka] vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové a založené žalobcem do tohoto řízení podáním ze dne 6.5.2021, nebyly soudem prvního stupně do spisu ani vytištěny, když na straně 1773 spisu je pouze sumář zhodnocení podniku částí pohledávek. Žalobce navrhuje, nechť jsou chybějící listiny do spisu založeny. Zhodnocením podniku jsou i další pohledávky od 1.6.2005 do 29.9.2005 založené např. na straně 1748 spisu či další pohledávky navržené k důkazu. Jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 24.9.2007 založeném na straně 1503-1505 spisu, žalovaný číslo 1 nevypovídal na Policií ČR pravdu, když uvedl, že žádné pohledávky na účty úpadce získány nebyly. Naopak soud prvního stupně neexistujícími pohledávkami úpadce vůči žalobci znehodnotil zhodnocení podniku žalobcem. V této souvislosti žalobce odkazuje na smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k věcem movitým založené na straně 1490 až 1495 spisu. I kdyby obchodní případy existovaly (žalovaný ani v tomto řízení nic k existenci pohledávek nedoložil, což všichni znalci uvedli, že by měl), byly by i tyto prodeje absolutně neplatné. Zopakovali již uvedenou argumentaci s odkazem na judikaturu uvedenou v odvolání. Žalobce nikdy nezpochybnil skutkový stav vyplývající z účetnictví úpadce v září 2005. Žalovaný číslo 1 o protiprávním jednání i o zhodnocení podniku žalobcem účtoval s tvrzením, že nikdo nic prověřovat nebude. Skutkový stav je mimo jiné uveden na straně 1553 až 1157 spisu, když tržby úpadce byly za půlku měsíce stejné, jako úpadce měl za celý měsíc. Výnosovou metodou vyplývající ze zjištěného skutkového stavu a dle účtování dle žalovaného 1 došlo ke zhodnocení podniku o hodnotu několikanásobně převyšující žalobu. Žalobce doložil i význam sestěhování do menších prostor. Jednak tímto docházelo k vytápění menší plochy, jednak se vytápěla plocha blíž kotelně a snížily se tak teplotní ztráty z venkovního potrubí o skoro 2 km. Obecně i textilní výroba, když se umístí stroje blízko sebe a běží, vydává značné množství tepla, které za provozu vytopí výrobní i kancelářské prostory.

47. K odvolání žalobce a) se žalovaný č. 1 ve svém vyjádření plně ztotožnil se skutkovými a právními závěry Okresního soudu ve Svitavách ohledně pohledávky žalobce a) vůči žalovanému č. 1 na zaplacení částky ve výši 1.633.541 Kč z titulu údajného zhodnocení podniku úpadce společnosti [právnická osoba], resp. z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování – zejména z obsahu znaleckého posudku [číslo] ze dne 11.6.2019 vypracovaného společností [právnická osoba] a znaleckého posudku [číslo] ze dne 13.11.2019 vypracovaného [právnická osoba] [název] [právnická osoba] – jednoznačně vyplývá, že k žádnému zhodnocení podniku úpadce společnosti [právnická osoba] v období od 2.6.2005 do 13.9.2005 ve výši 1.633.541 Kč nedošlo. S odkazem na provedené dokazování tedy nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně konkursní podstaty úpadce společnosti [právnická osoba], neboť nebylo prokázáno zhodnocení podniku ve výši 1.633.541 Kč jako věci hromadné, která byla předmětem smlouvy o prodeji podniku. Rozhodnými daty k posouzení případného zhodnocení podniku je 2.6.2005, kdy byl podnik úpadce společnosti [právnická osoba] převeden do vlastnictví [právnická osoba], [právnická osoba], a 13.9.2005, kdy žalovaný č. 1 jako správce konkursní podstaty od smlouvy o prodeji podniku odstoupil. Dle provedených důkazů ke dni 13.9.2005 podnik úpadce společnosti [právnická osoba] již neobsahoval pohledávky vůči [právnická osoba], [právnická osoba], které v důsledku uzavření smlouvy o prodeji podniku zanikly splynutím osoby dlužníka a věřitele. Výsledkem splynutí části pohledávek úpadce vůči [právnická osoba], [právnická osoba] je nižší hodnota podniku úpadce ke dni 13.9.2005, a to o výši zaniklých pohledávek splynutím. Dle společnosti [právnická osoba] ke dni 13.9.2005 podnik úpadce evidoval méně pohledávek řádově v hodnotě 5.000.000 Kč vůči [právnická osoba], [právnická osoba], a tudíž logicky podnik úpadce měl ke dni 13.9.2005 nižší hodnotu cca. o 5.000.000 Kč. Pokud dojde ke splynutí osoby dlužníka s osobou věřitele, nemohlo následně dojít k obnovení pohledávek úpadce vůči [právnická osoba], [právnická osoba] po odstoupení od smlouvy o prodeji podniku. Tyto pohledávky jednou pro vždy zanikly splynutím jako jedním z možných způsobů jejich zániku. Pokud jde o tvrzení o provedení stavebních prací v areálu podniku úpadce společnosti [právnická osoba] v období od 2.6.2005 do 13.9.2005, jejichž hodnota byla žalobcem a) vyčíslena na částku ve výši 578.414 Kč, je dle názoru žalovaného [číslo] logicky nesmyslná konstrukce, podle které po provedení stavebních prací v hodnotě 578.414 Kč se automaticky zvýší hodnota podniku o tuto vynaloženou finanční částku. V případě údajného zhodnocení podniku úpadce společnosti [právnická osoba] vyplacením odstupného 35 zaměstnancům v celkové výši 1.055.127 Kč, nebylo dle žalovaného č. 1 provedenými důkazy vyplacení odstupného prokázáno. Ze strany žalobců nebylo ani prokázáno, jakým způsobem byly ukončeny pracovní poměry 35 zaměstnanců úpadce společnosti [právnická osoba] Vzhledem ke shora uvedenému žalovaný č. 1 navrhuje, aby Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29.6.2021, č.j. 6 C 183/2007-1873, ve výroku I a VI jako věcně správný potvrdil.

48. Při jednání odvolacího soudu žalobci namítali, že se soud prvního stupně v napadeném rozsudku řádně nevypořádal se založeným znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] a znaleckého ústavu [právnická osoba], kdy z tohoto znaleckého posudku vyplynul jednoznačný závěr, že stavebními úpravami provedenými žalobcem a došlo k navýšení obvyklé hodnoty dotčených objektů o částku cca 730.000 Kč. Pohledávky úpadce [právnická osoba] za žalobcem ve výši 5.500.000 Kč nemohly zaniknout splynutím při uzavření smlouvy o prodeji podniku, neboť žalobce zastává názor, že tato smlouva o prodeji podniku je neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s ust. § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání, podle kterého majetek zajišťující pohledávky odděleného věřitele, lze zpeněžit pouze ve veřejné dražbě, nikoliv přímým prodejem, a to ani za případného souhlasu konkurzního soudu. K tomu žalobce odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu, kterou uváděl ve svých podáních. Zároveň má žalobce za to, že pokud soud kalkuloval s pohledávkou úpadce ve výši 5.500.000 Kč, dovozoval, že zánikem těchto pohledávek došlo ke znehodnocení podniku a nejenom že žalobce s touto argumentací nesouhlasí z důvodů již uvedených, ale rovněž se domnívá, že soud se měl zabývat pohledávkami žalobce a, které byly úpadcem žalobci 13.9.2005 neoprávněně zabaveny a inkasem na těchto pohledávkách úpadce utržil částku cca 8.000.000 Kč. Soubor těchto pohledávek nebyl soudem prvého stupně do spisu jako důkaz vůbec připuštěn, přestože byl soudu zaslán dne 6.5.2021 a zároveň tyto pohledávky označil žalovaný č. 1 v konkurzní podstatě jako pohledávky úpadce za zboží vyrobené v období od 1.6.2005 do 13.9.2005. Podle názoru žalobce zhodnocení podniku představovala právě rekonstrukce dotyčných prostor, která následně umožnila sestěhování výroby do menších prostor a tím došlo i k úspoře energií, neboť se vytápěly menší plochy, prostory byly blíže kotelně, tudíž bylo zamezeno tepelným ztrátám venkovního potrubí, kdy soud se odmítl tímto zabývat, přestože znalkyně [název] [anonymizováno] při svém výslechu uvedla, že takovéto posouzení nebo resp. zhodnocení těchto úspor by v dané věci bylo možné, a proto i toto považuje žalobce za zhodnocení podniku. Rovněž vyplacené odstupné nepotřebným zaměstnancům považuje žalobce za zhodnocení podniku, kdy tento názor je rovněž sdílen založeným znaleckým posudkem. Proto považuje žalobce napadený rozsudek za nesprávný. Pokud bylo soudem prvého stupně argumentováno zánikem pohledávek ve výši 5.000.000 Kč, pak žalobce ve věci doložil, že při rozhodování o těchto pohledávkách vyplynulo, že tyto pohledávky byly smyšlené a neexistovaly, tudíž nemohlo dojít k jejich zániku a tedy k tvrzenému znehodnocení podniku.

49. Žalovaní č. 2 a 3 k tomu uvedli, že nebylo prokázáno zhodnocení podniku k datu 13.9.2005 oproti datu 1.6.2005 a nebyl tak splněn nezbytný předpoklad vyslovený již v závazném právním názoru zdejšího soudu, kdy otázkou zda podnik úpadce byl zhodnocen právě těmi tvrzenými stavebními úpravami a vyplacením odstupného, jak je tento nárok skutkově vymezen v žalobě, by se soudy mohly zabývat pouze v případě, že ke zhodnocení podniku k datu 13.9.2005 skutečně došlo. Ani tvrzeným provedením stavebních úprav a samotným vyplacením odstupného ke zhodnocení podniku nedošlo, a že tuto dílčí otázku žalobci v průběhu řízení neprokázali. K bezdůvodnému obohacení konkurzní podstaty nedošlo. Nebyl prokázán žádný z obligatorních předpokladů odpovědnosti žalovaného č. 2 za škodu, primárně nebylo prokázáno žádné protiprávní jednání žalovaného č. 2, které by bylo v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou, a to ani k datu podání žaloby, ani k žádnému pozdějšímu datu. Žalovaný č. 1 uvedl, že Okresní soud ve Svitavách při svém druhém rozhodnutí ve věci plně respektoval závazný právní názor vyslovený v původním rozhodnutí odvolacího soudu. Dokazování bylo doplněno o důkazy ve vztahu k případnému zhodnocení podniku v období od 1.6.2005 do 13.9.2005. Z těchto důkazů zejména ze zpracovaných znaleckých posudků jednoznačně vyplývá, že k žádnému zhodnocení podniku k rozhodnému dni (tedy 13.9.2005) vůbec nedošlo. Za této situace nebyl vůbec splněn předpoklad zabývat se případnou odpovědností žalovaného č. 1 k náhradě škody. 50. [titul] [příjmení] jako jednatel společnosti [příjmení] pohledávky navrhoval provedení důkazů rozvahu v plném rozsahu ke dni 30.9.2005, založenou ve spise na straně č. 1896 a dále, zároveň navrhl číst rozvahu k 31.5.2005, která následuje ve spise po této rozvaze. Jsou to sestavy podepsané žalovaným č. 1 a z těchto sestav vyplývá, že aktiva úpadce ke dni 31.5.2005 byly 77.407.000 Kč a v září 2005 byly 142.623.000 Kč. Vyjádření znaleckého ústavu [anonymizováno] považoval za křivou výpověď, když uvedl, že v předmětném období došlo k poklesu aktiv úpadce. Co se týká pohledávek, tak ze zmíněných sestav vyplývá, že k 31.5.2005 měl úpadce 16.827.000 Kč pohledávek a v září 2005 měl 44.082.000 Kč, když zhruba za několik milionů ještě v tom průběhu byly některé pohledávky zpeněženy a přistály na účtu úpadce. Co se týká výnosu, žalobce odkazuje na výkaz zisku a ztrát ke dni 31.5.2005 a ke dni 30.9.2005 a z těchto výkazů podepsaných žalovaným č. 1 vyplývá, že se úpadce zhruba z 20.000.000 Kč ztráty dostal do zisku. Uvedené uvádí k tvrzení, že i z výkazu vypracovaným žalovaným č. 1 do konkurzního spisu je zřejmé, že došlo ke zhodnocení podniku o částku daleko vyšší než je žaloba a není pravdou tvrzení [právnická osoba], že se nedá ocenit výnosovou metodou. K tomu tvrzení, že to takto lze ocenit, navrhuji víceméně metodiku jednoho z pracovníků [právnická osoba] [titul] [jméno] [příjmení], kde žádnou podmínkou pro tuto metodiku není skutečnost, že firma je v konkurzu, podmínkami jsou pouze skutečnosti, že společnost bude nadále provozovat aktivity ve stejném rozsahu jako v předešlém období. Co se týká ještě těch pohledávek, založení pohledávek do spisu ke dni 30.9.2005 ve formě jakési excelové tabulky považuji za maření spravedlnosti, když v těchto sestavách oproti sestavě podepsané žalovaným [číslo] chybí přes 35.000.000 Kč pohledávek. Ještě k té existenci těch pohledávek, já jsem si zašel do těch původních spisů, a když si vezmu např. fakturu na [název] [anonymizována dvě slova] režijní množství 151 kg, dodací list 6/ 2005, kterým byla vystavena faktura na společnost úpadce [právnická osoba] dne 31.5.2005. Z uvedeného spisu jsem zjistil, že uvedený materiál je specifický a že se používá na speciální látku. Díky tomu, že tam bylo uvedeno žalovaným č. 2 a 3 o jakou látku se jedná, tak z této suroviny se vyrábí látka s názvem [název]. Uvedené vyplývá z informací [titul] [příjmení] v tom předmětném sporu. Žalobce si prohlédl veškeré vystavené faktury za předmětné období a zjistil, že žádnou látku [název], kterou odebírá [právnická osoba] [právnická osoba] nedodal. Ze skladové evidence úpadce [název] [jméno], která byla založena při pokusu na základě zfalšovaných faktur mě dostat do vězení do mého trestního spisu je nezpochybnitelné, že tato látka byla prodána dne 9.11.2005 fakturou [číslo] úpadcem [příjmení] [jméno] [právnická osoba] [název]. Paradoxně jsem zjistil, že jsou zde i další prodeje, a to dokonce i dalších společností, jako byla [název] [jméno] či společnost pana [příjmení] [právnická osoba]. Pro daný případ chci tím říct, že předmětem této faktury je surovina, kterou [právnická osoba] neobdržela, [právnická osoba] z této suroviny neměla žádný prospěch a úpadce podvodem zatížil [právnická osoba] pohledávkami za několik milionů korun s cílem nechat si zaplatit za nedodané zboží. Souvislost to má s tím, že 1) [právnická osoba] žádné zboží nedostala, a tudíž nemohla vzniknout vůči [právnická osoba] žádná pohledávka, 2) předmětem prodeje byly zásoby a zásoby nejsou předmětem žádného zhodnocení, 3) i kdyby se prodej uskutečnil, [právnická osoba] byla zástavním věřitelem zásob a tento prodej je absolutně neplatný a dokonce podle Nejvyššího soudu přímý prodej zajištěného majetku je trestným činem, 4) víceméně dokazuje to to, že úpadce schválně zatížil [právnická osoba] závazky úpadce, aby při odstoupení od smlouvy, ať už byla platná nebo neplatná, se těmito smyšlenými pohledávkami vůči [právnická osoba] mohl ponížit řádné zhodnocení podniku [právnická osoba]. Žaloba je na zhodnocení podniku s tím, že žalovaný č. 1 v konkurzním řízení a na Policii ČR, že k žádnému přesměrování plateb nedošlo, nicméně ta žaloba není podaná na zhodnocení jedné nemovitosti, není podaná na bezdůvodné obohacení vzniklé propuštěním zaměstnanců, ale žaloba je podána na zhodnocení podniku, když v tom prvním kroku byly uvedeny 2 známé skutečnosti z těch informací, které měl žalobce, protože dne 13.9.2005 mu násilím byla sebrána veškerá agenda.

51. Zástupce žalovaného č. 2 a 3 se vyjádřil k přednesu [titul] [příjmení] a zástupců žalobců, že všechny tyto námitky byly již věcně přezkoumány v řízení před soudem prvního stupně a jsou také podrobně rozvedeny v obsáhlém odůvodnění napadeného rozsudku. Uváděná nová tvrzení či důkazní návrhy jsou nepřípustnými novotami a tudíž by k nim nemělo být přihlíženo. Zástupce 1. žalovaného odkázal na vyjádření 2. a 3. Žalovaného a dodal, že pokud jde o tvrzení žalobců, že pohledávky úpadce vůči [právnická osoba], které zanikly sloučením, jsou nedůvodné, jedná se o účelovou argumentaci ze strany žalobců.

52. Žalobci závěrem vyjádřili, že z jejich strany bylo prokázáno zhodnocení podniku minimálně o částku 1.533.541 Kč a pokud by měl odvolací soud za to, že toto se žalobcům prokázat nepodařilo, odkazují žalobci na provedené návrhy k doplnění dokazování u soudu prvého stupně, kterými by svá tvrzení nade vší pochybnost prokázali. Navrhli, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a ve vztahu k žalobci a) byla uložena povinnost 1. a 2. žalovanému zaplacení částky 1.633.541 Kč s příslušenstvím, ve vztahu k 3. žalovanému částky 1.055.127 Kč a ve vztahu k žalobci b), aby byla uložena povinnost 3. žalovanému k zaplacení částky 578.414 Kč s příslušenstvím. 53. 2. a 3. žalovaní žádali potvrzení napadeného rozsudku. Pokud žalobci dovozují nesprávnost závěrů soudu prvního stupně tím, že pohledávky úpadce za [právnická osoba] byly vlastně neexistentní, takto je jednak irelevantní, ale zejména tuto námitku považují za nedůvodnou a účelovou. 2.6.2005 byla mezi SKP úpadce [název] [jméno] a [právnická osoba] uzavřena platná smlouva o koupi podniku, kdy předmět prodeje byl specifikován mimo jiné v příloze č. 4 v němž byly uvedeny pohledávky úpadce, mimo jiné právě ze [právnická osoba] ve výši zhruba 6.000.000 Kč. Byl to právě [titul] [příjmení], který prodej majetku úpadce včetně pohledávek formou přímého prodeje [právnická osoba] navrhoval, byl s předmětem prodeje dostatečně seznámen i s cenou 20.000.000 Kč a po prodeji žádným způsobem nenamítal vady prodaného podniku např. neexistentnost těch pohledávek. Žádné vady v tomto směru neuplatňoval a začal tak účelově činit s odstupem mnoha let právě a jenom v tomto řízení. Ostatně ve sporu vedeném u Okresního soudu v Pardubicích o zaplacení několik z dotčených faktur se [právnická osoba] bránila tím, že došlo k zániku těchto pohledávek splynutím právě jejich koupí [právnická osoba]. Máme za to, že žalobci neprokázali zhodnocení podniku ani provedením tvrzených stavebních úprav, kdy tvrzené stavební úpravy nebyly dokončeny a otázka úspory nějakých nákladů je čistě nepodloženou spekulací žalobců. Nárok z titulu bezdůvodného obohacení vyplacením odstupného pak žalobci neprokázali vůbec. Neprokázali jakému zaměstnanci, kdy, v jaké výši a zda ze zákonného nebo ze smluvního důvodu bylo odstupné vyplaceno. Ohledně žalovaného č. 2 nebyly splněny ani prokázány obligatorní předpoklady pro odpovědnosti za škodu.

54. Žalovaný č. 1 považoval podaná odvolání za nedůvodná. V průběhu řízení nebyl prokázán nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s provozem podniku úpadce v období od 1.6.2005 do 13.9.2005. Zhodnocení nemovitostí z důvodu provedení stavebních prací je čistě spekulativní, tyto stavební práce v areálu úpadce nebyly vůbec dokončeny. Rovněž v případě údajného zhodnocení podniku vyplacením odstupného 35 zaměstnanců úpadce nebylo prokázáno, že by toto v jednání mělo jakýkoliv případný vliv na zhodnocení podniku. Žalobci v řízení vůbec nedokázali specifikovat a ani prokázat, kdy mělo dojít k vyplacení plnění vůči zaměstnancům, u kterých byl ukončen pracovní poměr, a rovněž nedokázali jasně specifikovat, jakým způsobem byl pracovní poměr u těchto zaměstnanců ukončen. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. a výroku VI.

55. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání žalobců přezkoumal napadený rozsudek, a to nejen ze žalobci uplatněných důvodů (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal z dále uvedených důvodů opodstatněným.

56. Krajský soud vychází ze skutkových zjištění okresního soudu z jím provedených důkazních prostředků, jež se podávají z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Okresní soud vyložil, proč neprovedl další žalobci navržené důkazy, když je v souladu s ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. vyhodnotil tak, že k prokázání rozhodných skutečností nejsou potřebné (nadbytečné). Přitom vycházel ze závazného pokynu odvolacího soudu, jak byl vyjádřen v usnesení č.j. 22 Co 543/2013-920 z 7.8.2017, tedy nejprve řešil, zda tvrzený nárok nezanikl splněním dohody o narovnání ze dne 19.12.2007, a když učinil závěr, že nikoli (na tyto závěry krajský soud plně odkazuje, ostatně vycházejí i z výše označených rozhodnutí vyšších soudů), zaměřil se na zjištění, zda hodnota podniku ([právnická osoba] v konkurzu) jako věci hromadné (předmětu kupní smlouvy z 2.6.2005), který žalobce a) převzal, byla navýšena oproti datu 1.6.2005 ke dni 13.9.2005 a pokud ano, pak musí být objasněno, zda důvodem toto zhodnocení byly žalobcem tvrzené skutečnosti (v žalobě tvrzený skutek). Tento závazný pokyn okresní soud respektoval a provedl důkazy navržené k uvedeným rozhodným skutečnostem. Vyhodnocení těchto důkazů pak odpovídá ust. § 132 o.s.ř. a nelze sdílet námitky odvolatelů o nesprávnosti skutkových zjištění okresního soudu, pokud nepodporují jejich tvrzení. Okresní soud pak dle přesvědčení odvolacího soudu nepominul žádné pro věc rozhodné skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly, v hodnocení důkazů krajský soud nenalezl logický rozpor.

57. Podle § 153 odst. 2 o.s.ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Jde o tzv. vázanost soudu žalobou ve sporném řízení, která je projevem dispoziční zásady. Právní norma zde implicitně vyjadřuje pravidlo, podle kterého je soud povinen rozhodnout výlučně o žalobou uplatněném právním následku, případně (u žalob určovacích) o existenci či neexistenci určitého právního poměru či práva. Vázanost soudu žalobou se vztahuje nejen k petitu, ale rovněž na rozhodné skutečnosti, na kterých žalobce svou žalobu zakládá. Právní kvalifikací uplatněného nároku soud ovšem vázán není, je na něm, aby jej samostatně právně posoudil. Žalobci tedy soud nesmí přiznat ani něco jiného, než čeho se žalobou domáhal, tedy nemůže žalovanému uložit jinou než žalobcem navrhovanou povinnost (ÚS IV. 286/95).

58. Žalobce a) v žalobě po skutkové stránce vylíčil, že došlo k uzavření smlouvy o prodeji podniku dne 1.6.2005 (resp. 2.6.2005), a to [název] [jméno] [právnická osoba] [právnická osoba]. Žalobce vyjádřil již v žalobě z 10.9.2007 pochybnosti o platnosti smlouvy o prodeji podniku. Dále je vylíčeno, že žalovaný 1. odstoupil dopisem z 13.9.2005 od shora uvedené smlouvy o prodeji podniku, když opět měl žalobce odstoupení za neplatné. Právní posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o prodeji podniku a odstoupení do smlouvy však nemá vliv na žalobou uplatněné pohledávky. K nim se tvrdí, že v době od 1.6.2005 do 13.9.2005 žalobce (nynější žalobce a) zhodnotil podnik úpadce [právnická osoba] o částku 1.633.541 Kč, již tvoří fakturované částky 84.167 Kč a 77.661 Kč za montáž podlah, teraso a lepidlo 196.074 Kč, pronájem 10.588 Kč, dopravné 2.875 Kč, topení 207.049 Kč, odstupné nepotřebným zaměstnancům 1.055.127 Kč. Pohledávka nebyla dosud uhrazena. Požadoval vydání tohoto obohacení po žalovaném 3. - správci konkurzní podstaty. Po žalovaných 1. a 2. pak požadoval stejnou částku, když měli porušit povinnosti při správě konkurzní podstaty (jako předchozí správci) a provozovali nehospodárný podnik a tím mu způsobili škodu, když uspokojení z majetku podstaty nebude možné. Toto vylíčení skutku žalobce (žalobců v žalobě nedoznalo změny (např. že by žalobci požadovali na základě jiného skutkového stavu stejné plnění) postupem dle § 95 o.s.ř.. Ke změně žaloby došlo jen ohledně příslušenství (zákonné úroky z prodlení ze žalované částky od 12.9.2007 do zaplacení), když v tomto směru návrh žalobce (rozšíření žaloby) soud připustil. Pokud žalobci vytýkají okresnímu soudu, že se nezabýval všemi skutečnostmi, které mohly vést ke zhodnocení podniku (k čemuž navrhovali další důkazy) a účelově vykládají závazný pokyn odvolacího soudu v tomto směru, či dokonce v tom spatřují snad i maření spravedlnosti, odvolací soud tyto výhrady považuje za nedůvodné a zjevně účelové. Dokazování bylo provedeno v mezích vázanosti soudu žalobou (vylíčením skutku), vše ostatní okresní soud správně považoval pro rozhodnutí za nepodstatné. Na tom nic nemění postoupení části uplatněných pohledávek na žalobce b). Námitky žalobců v tomto směru krajský soud má za nedůvodné; předmětem řízení rozhodně není (jakékoli) zhodnocení podniku [právnická osoba] žalobcem a). V odvolacím řízení pak nelze dle § 216 o.s.ř. uplatnit nový nárok.

59. V řízení byla řešena odborná otázka zhodnocení [právnická osoba] od jeho převzetí [právnická osoba] na základě smlouvy o prodeji podniku do odstoupení od smlouvy ze strany prodávajícího (13.9.2005), v žalobě vymezenými skutečnostmi. K zodpovězení odborných otázek byl ustanoven znalecký posudek [právnická osoba] a dále provedeno jeho přezkoumání ústavem [právnická osoba] Oba se zabývaly odbornými otázkami rozhodnými pro dané řízení (jak shora ve stručnosti vymezeny). Pokud žalobci poukazují na to, že nebylo přihlíženo k jiným posudkům (z jiných řízení), pak je třeba dodat, že tyto neřešily odbornou otázku, jak byla vymezena ve skutkových tvrzeních žalobce a rozvedena v závazném pokynu odvolacího soudu v předchozím rozhodnutí. Potřebnou vypovídací hodnotu pak v tomto směru nemá ani posudek zpracovaný v daném řízení [titul] [příjmení], který neřešila odbornou otázku v souvislosti s oceněním podniku jako celku k oběma rozhodným datům. Ani tyto výhrady žalobců nepovažuje krajský soud za opodstatněné.

60. Okresní soud po právní stránce správně hodnotil nárok žalobců jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Protože k němu mělo dojít v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. obč. zák., je na místě aplikovat ust. § 451 a násl. obč. zák.

61. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 48 obč. zák. (viz i § 1 odst. 2 obch. zák.) odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší.

62. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (účastníci se vypořádají dle zásad o bezdůvodném obohacení).

63. Podle § 458 odst. 1 obč. zák musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

64. Podle § 458 odst. 2 obč. zák. s předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.

65. Povinnost účastníků zrušené smlouvy, kteří si podle ní dříve navzájem plnili, vrátit druhému vše, co podle ní dostali, je zakotvena v ustanovení § 457 obč. zák. Jedná se o zvláštní způsob vydání předmětu bezdůvodného obohacení, kterým je plnění z právního důvodu, který odpadl. Přímo ze zákona zde dochází ke vzniku synallagmatického závazku, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána; vydání předmětu bezdůvodného obohacení se může domáhat jen ten, kdo sám již předmět bezdůvodného obohacení vrátil, popřípadě je připraven vrátit a zároveň s uplatněním svého práva vrací nebo nabízí vrácení toho, co přijal (viz např. 30 Cdo 4718/2010).

66. Lze dodat, že vzájemné vypořádání mezi vlastníkem věci a jejím dříve oprávněným držitelem (§ 130 obč. zák.) se řídí zásadou, že vlastník věci musí nahradit dříve oprávněnému držiteli náklady, které účelně vynaložil na věc v rozsahu zhodnocení věci ke dni jejího vrácení, a to v obvyklé hodnotě tohoto zhodnocení. Obvyklé náklady spojené s provozem a údržbou se naproti tomu podle stejné zásady nenahrazují (oprávněný držitel by musel tak jako tak hradit náklady s běžným provozem spojené.

67. Při posouzení toho, zda bezdůvodným obohacením je zhodnocení věci investicemi, je nutno uvážit, že smyslem zákonné úpravy bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu (za zákonem stanovených podmínek) tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu. Zákon však nepočítá s tím, že by ji měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jí obohatil jiný subjekt. Není tedy rozhodující, jakou hodnotu pozbyl oprávněný (z bezdůvodného obohacení), ale o kolik se tím zvýšil majetek povinného. V posuzovaném případě tak žalobci nemohou požadovat, co do věci v době svého užívání vložili, mohou požadovat pouze to, oč se těmito investicemi zvýšila hodnota věci. K tomu Nejvyšší soud zaujal např. ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 477/2003 závěr, že bezdůvodným obohacením není cena investic vložených do cizí nemovitosti, ale rozdíl tržních cen nemovitosti před a po jejich vložení. Dále pak v rozhodnutí 33 Odo 1184/2005 k okamžiku určení výše bezdůvodného obohacení vyložil, že pro výši bezdůvodného obohacení, k němuž došlo investicemi do cizí nemovitosti, je rozhodující rozdíl mezi cenou nemovitosti před provedením investic a po něm, vyčíslený ke dni vzniku bezdůvodného obohacení, nikoli ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci.

68. Pro povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, nemá právní význam, byl-li ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení získal v dobré víře, či nikoli. Tato povinnost platí pro dobrověrného uživatele i pro nedobrověrného držitele. Pokud žalobci argumentují tím, že uzavřená smlouva o prodeji podniku byla z jimi uváděných důvodů neplatná, pro povinnost vydání plnění z bezdůvodného obohacení, je řešení této otázky bez významu. Pro nedobrověrného uživatele však platí, že s předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho.

69. Podle jednání žalobce (nabyvatele podniku) v době uzavření smlouvy a do okamžiku odstoupení od smlouvy ze strany prodávajícího, je zjevné, že se považoval za oprávněného držitele podniku, který i v případě neplatné smlouvy (titulu pro držbu) má stejná oprávnění jako vlastník. Ostatně jinak by bylo stěží odůvodnitelné, proč prováděl tvrzené investice či propouštěl nadbytečné pracovníky (ve smyslu jeho žalobních tvrzení). Argumentace žalobců se v tomto smyslu jeví účelovou; jinak by se nešlo vyhnout důsledkům spojeným s koupí podniku, kterým je mj. i zánik vzájemných pohledávek a závazků.

70. Pokud by však kupující vstupoval do postavení účastníka kupní smlouvy o prodeji podniku (jeho části) za situace, kdy mu jsou známy okolnosti neplatnosti takové smlouvy (ve smyslu jeho tvrzení) nebo dokonce do smluvního vztahu vstupoval od počátku s úmyslem kupní cenu nezaplatit (s důsledkem práva od smlouvy odstoupit prodávajícím), pak by bylo nutno uvážit, zda mohl být v postavení dobrověrného uživatele při nakládání s podnikem, a zda ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu, vyslovených v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3186/2014, není dán důvod začít poměřovat výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení korektivem dobrých mravů, popř. zásadami poctivého obchodního styku. I výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení je možno poměřovat § 3 odst. 1 obč. zák., tedy tím, zda není v rozporu s dobrými mravy, pokud jsou doloženy mimořádné okolnosti, v jejichž světle by se jevilo na místě popřít dopady zákonné úpravy. Při posouzení, zda výkon práv odporuje dobrým mravům, přitom dává zákon soudu širokou možnost uvážení, aby jeho rozhodnutí v souladu s pravidly ekvity přihlíželo ke všem okolnostem posuzovaného případu. Krajský soud se však přidržel dle jeho názoru prokázaného postavení žalobce a) jako oprávněného držitele podniku a nemá důvod se odchýlit od vysloveného závěru okresního soudu, který posoudil uzavřenou smlouvu o prodeji podniku (jeho části) jako platný právní úkon; konečně jak bylo vyjádřeno výše tento závěr je při vydání bezdůvodného obohacení pro daný případ v zásadě bez významu 71. Pro posouzení nároku žalobců je zásadní, zda vůbec došlo oproti stavu k [datum] k datu [datum] ke zhodnocení předmětu kupní smlouvy (podniku) jako věci hromadné, a zda toto případné zhodnocení je důsledkem tvrzených skutečností vymezených v žalobě (vymezený skutek).

72. Znalecký ústav [právnická osoba] vyjádřil názor, že obecná cena podniku [právnická osoba] k 2.6.2005 činila částku 101.517 tis. Kč a k datu 13.9.2005 částkou 101.582 tis. Kč, vycházeje z metody substančního ocenění, ke srovnání bez použití rizikové srážky 55% (pro obě položky). Rozdíl tedy při tomto ocenění činil částku 65 tis. Kč, přičemž znalecký ústav vyjádřil, že není jednoznačné, zda jsou postiženy všechny možné změny v aktivech [příjmení] a připustil absenci jednoznačných a spolehlivých údajů o relevantních aktivech a případně i závazcích vzniklých mezi 2.6.2005 - 13.9.2005 (viz např. vyjádření zpracovatele, že tři měsíce v životě podniku je velice krátká doba, posouzení změny hodnoty podniku v takto krátké době je obtížné i u podniku, který řádně funguje a řádně vede účetnictví; v tomto řízení pracovali s podklady starými 14 let, a to u podniku, který byl v úpadku a nefungoval; všechny podklady, které měli k dispozici, byly zpochybňovány, napadány, vzájemně spolu nekorespondují; situace byla, co se týká podkladů, velmi problémová). Znalecký ústav (ve zkr.) [právnická osoba] v rámci revize závěrů posudku [název] [anonymizováno] k tomuto závěru uvedl, že takový rozdíl hodnot (jakož i celé žalované částky) na celkovém ocenění je příliš malý, aby mohl být reálným zhodnocením. [právnická osoba], tak i [právnická osoba] upozornili, že řádné ocenění, ze kterého by bylo zjevné, které majetkové součásti a závazky se k těmto podnikům vztahují, nebylo k dispozici. Znalecký ústav [anonymizováno] k tomu uzavřel, že bez tohoto řádného ocenění podniku k 2.6.2005 a 13.9.2005 není možné bez pochybností zjistit, zda podnik byl zhodnocen či nikoli, a za této situace není ocenění možné provést a na tomto podkladě rozhodnout, zda žalovaná částka je nepochybně zjištěným oceněním. Již na podkladě těchto znaleckých závěrů lze uzavřít, že ke zhodnocení podniku nedošlo a na žalobcem v žalobě uplatněné skutečnosti lze pohlížet jen v hypotetické rovině.

73. Pokud [název] [anonymizováno] pak dále formulovala názor k tomu, zda tvrzené skutečnosti mohly založit bezdůvodné obohacení, a uzavřela, že u stavebních úprav lze uvažovat s částkou 56 tis. Kč (s vyloučením položek dopravy a skladování) a odstupného (vycházeje z předpokladu, že zaměstnanci byli skutečně nepotřební a propuštění neznamenalo omezení činnosti podniku, a když nezkoumal, z jakých prostředků bylo odstupné vypláceno) částku 1.055.027 Kč, když podnik dále nemusel vynakládat tyto prostředky na mzdy a ostatní osobní náklady, pak znalecký ústav [anonymizováno] označil tyto úvahy za nesprávné. Vycházejí z předpokladu, že v podniku se ve sledovaném období kromě tvrzených skutečností žalobcem (stavebních úprav a propuštění nepotřebných zaměstnanců) ničeho nezměnilo, což naprosto neodpovídá realitě. Podnik je dynamický organismus, je třeba předpokládat, že se v období od 2.6.2005 do 13.9.2005 staly další události a transakce s vlivem na hodnotu podniku, z nichž jako nejvýznamnější je znám zánik pohledávek společnosti [právnická osoba] za [právnická osoba] z titulu splynutí dlužníka a věřitele při prodeji podniku, který znamená minus 5.5 mil. Kč hodnoty podniku k 13.9.2005. Zvýšení skutečné tržní hodnoty nemovitostí o 56 tis. Kč není průkazné. Ekonomická úvaha o zhodnocení podniku propuštěním nepotřebných zaměstnanců s výplatou odstupného je neúplná, neboť výdaj by snížil aktiva podniku a toto snížení by se muselo přenést do konkurzní podstaty, analýza pohledávek prokázala, že toto snížení skutečně nastalo. Je možné říci, že v konečném efektu bylo odstupné financováno z konkurzní podstaty. Poukázal na to, že [právnická osoba] nezkoumala, z jakých prostředků bylo odstupné vypláceno. Výdaj na odstupné přináší snížení aktiv, sám o sobě nemůže vést k zhodnocení podniku.

74. K tvrzenému zhodnocení odstupným pak okresní soud z podkladů předložených žalobcem uzavírá, že v červnu vyplatil odstupné třem zaměstnancům, v červenci jednomu a v srpnu žádnému. Tedy své tvrzení náležitě nedoložil a nedoložil ani jakým způsobem byly ukončeny pracovní poměry propuštěných zaměstnanců a jaká částka na odstupném jim byla vyplacena. Není to však významné s ohledem na závěr, že k zhodnocení podniku nedošlo. K tomu může krajský soud dodat, že ve sledovaném období od cca 3 měsíců musely být vyplacené mzdové náklady (včetně případného odstupného) toliko nákladem, který je snížením aktiv. Snížení počtu zaměstnanců a tím i snížení nákladů na ně se mohlo v posuzovaném případě projevit (výpověď mohla být dána nejdříve od 7/ 2005) až v následném období, tedy až po převzetí podniku [právnická osoba] správcem. Protože rozhodný okamžik k zjištění bezdůvodného obohacení je k datu 13.9.2005, i z tohoto důvodu se již nemohlo projevit v závazkovém vztahu z bezdůvodného obohacení, nehledě na to že se zaměstnanci je spojena i jiná hodnota projevující se v ocenění podniku (know how) a je i otázkou, zda a kdo zaměstnance převzal a z jakých zdrojů bylo tvrzené odstupné vypláceno.

75. Lze tedy shrnout, že v řízení nebylo prokázáno, že by hodnota podniku [právnická osoba] oproti stavu k 2.6.2005 byla k 13.9.2005 vyšší, provedené důkazy nabízejí opačný závěr. Nebylo rovněž prokázáno, že by tvrzené stavební úpravy (jež jsou spíše charakteru oprav bez vlivu na obvyklou cenu nemovitosti) či vyplacení mezd zaměstnancům byly skutečně odstupným, a že by tyto dvě položky zvýšily cenu podniku, o niž se žalovaní mohli obohatit.

76. Dále je třeba zdůraznit, že okamžik zrušení smlouvy o prodeji podniku (13.9.2005) je rozhodným datem k vydání vzniklého bezdůvodného obohacení (tato skutečnost plyne již z žaloby a nebyla žalovanými sporována). K tomuto okamžiku je nutno hodnotit výši bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu žalobci zmiňované přínosy úspor při vytápění v dalším období (sledované období ani nebylo topnou sezonou) či případné úspory v mzdových nákladech po 13.9.2005 nejsou významné; ostatně nebyly v žalobě při vymezení skutku tvrzeny.

77. Žalobcům se tak nezdařilo prokázat vznik ani výši bezdůvodného obohacení, jehož se domáhají, a proto okresní soud správně žalobu zamítl, neboť nemohl vzniknout ani odvozený v žalobě tvrzený škodní nárok. Případnými nedostatky formulace žalobního petitu se pak již okresní soud ani soud krajský nemusel zabývat.

78. Krajský soud proto věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně správných nákladových výroků, jež vycházejí z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (úspěch v řízení pro náklady mezi účastníky) a § 148 o.s.ř. (pro náklady vynaložené státem a nekryté zálohou), když zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v této části.

79. V odvolacím řízení byli žalovaní zcela úspěšní, a proto jim náleží dle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. plná náhrada nákladů odvolacího řízení.

80. Žalovanému 1) náleží vůči žalobci a) náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 38.050 Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 14.860 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) a dalším úkonu v rozsahu ½ sazby mimosmluvní odměny 7.430 Kč za účast na vyhlášení rozhodnutí (§ 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále AT) a třech paušálních náhradách hotových výloh po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), které krajský soud uložil žalobci a) nahradit k rukám advokáta žalovaného 1) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.)

81. Žalovanému 3) náleží vůči žalobci a) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši. 28.038 Kč, sestávající z 1 úkonu právní služby advokáta (vyjádření k odvolání) 12.540 Kč, dalšího úkonu právní služby (účast při jednání odvolacího soudu) při společném zastoupení žalovaného 2) a 3) částku 10.032 Kč, paušální náhrady hotových výloh za dva úkony právní služby po 300 Kč, a 21% DPH 4.866 Kč, které krajský soud uložil žalobci a) nahradit k rukám advokáta žalovaného 3) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

82. Žalovanému 3) náleží vůči žalobci b) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 23.856 Kč, sestávající z jednoho úkonu právní služby advokáta v částce 10.620 Kč (vyjádření k odvolání), odměna za další úkon právní služby účasti při jednání odvolacího soudu při společném zastoupení dvou osob 8.496 Kč, 2 paušální náhrady hotových výloh advokáta po 300 Kč a 21% DPH 4.140 Kč, které uložil krajský soud žalobci b) nahradit k rukám advokáta žalovaného 3) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

83. Žalovanému 2) náleží vůči žalobci a) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 33.091 Kč, sestávající z 1 úkonu právní služby advokáta (vyjádření k odvolání) 14.860 Kč, dalšího úkonu právní služby (účast při jednání odvolacího soudu) při společném zastoupení žalovaného 2) a 3) částku 11.888 Kč, paušální náhrady hotových výloh za dva úkony právní služby po 300 Kč, a 21% DPH 5.743 Kč, které krajský soud uložil žalobci a) nahradit k rukám advokáta žalovaného 3) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.