6 C 219/2021-62

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] rušená držba a návrh na zakázání provádění stavby takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení zákazu provádět stavbu na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 13 068 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zákazu provádění stavby na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Vlastníky pozemku parc. [číslo] jsou žalovaní, žalobkyně je vlastníkem sousedních pozemků (s žalovaným pozemkem sdílí společnou hranici), a to pozemků parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba s číslem popisným [číslo], to vše v k. ú. a obci [obec]. Žalovaní bez jakéhokoliv povolení stavebního úřadu (nebo jiného správního orgánu) staví na svém pozemku rodinný dům, včetně přípojek elektrické energie, vodovodní a splaškové kanalizace, tepelného čerpadla, komínu a klimatizační jednotky. Dále na pozemku staví komunikaci o délce asi 50 metrů. Městským úřadem Úvaly bylo dne 29. 6. 2020 zahájeno řízení o vydání společného povolení na stavbu rodinného domu, včetně domovních přípojek energie a kanalizace, tepelného čerpadla, oplocení, zpevněné plochy pro parkování osobního automobilu a zpevněné přístupové plochy. Řízení je vedeno pod sp. zn. K /5197/2020 SU/Ede a dosud nebylo skončeno. Dále probíhá řízení o schválení stavebního záměru na prodloužení vodovodního řadu včetně přípojek a na prodloužení kanalizační stoky včetně přípojek pro pozemek žalovaných. Dne 23. 4. 2020 byl Městským úřadem Brandýs nad Labem - Stará Boleslav záměr schválen (rozhodnutí č. j. M OŽP-40455/2020-), Krajským úřadem Středočeského kraje však bylo dne 11. 3. 2021 toto rozhodnutí zrušeno (rozhodnutí č. j. 007782/2021/KUSK). Dne 27. 9. 2021 bylo toto řízení přerušeno za účelem doplnění potřebných dokladů. Dne 23. 6. 2021 vydal Krajský úřad Středočeského kraje na podnět žalobkyně opatření proti nečinnosti sp. zn. SZ 045426 2021 ÚSŘ/FB, kterým přikázal Městskému úřadu Úvaly, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení přípisu vyzval stavebníka předmětné stavby k účasti na kontrolní prohlídce, kterou provede za účelem prověření podnětu žalobkyně ohledně provádění přípojek elektrické energie a přístupové cesty bez povolení stavebního úřadu. Městský úřad Úvaly však zůstal nečinný, Krajský úřad Středočeského kraje proto splnění této povinnosti urgoval dne 12. 10. 2021 s výzvou k bezodkladnému zaslání informace o splnění příkazu proti nečinnosti. Pokud je žalobkyni známo, do dne podání žaloby městský úřad nijak nereagoval. Byť dosud nebylo rozhodnuto ani o stavebním záměru na prodloužení vodovodu a kanalizace, ani o povolení stavby (a nebyly tak vypořádány námitky žalobkyně ve stavebním řízení), žalovaní započali dne 7. 10. 2021 se stavbou rodinného domu a přístupové cesty. Žalobkyně se obrátila téhož dne na stavební úřad, který jí dne 22. 10. 2021 sdělil, že 18. 10. 2021 byla vydána výzva k bezodkladnému zastavení prací a bylo zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby. Žalovaní však přes tyto kroky stavebního úřadu dále ve stavbě pokračují. Dne 25. 10. 2021 zdokumentovala provádění stavby též Městská policie Šestajovice. Žalovaní staví každý den včetně víkendu od časných ranních do pozdních večerních hodin. Žalovaní provedli výkop pásů, vložení průchodů na sítě, betonáž a vytažení základových pásů po obvodu do výšky za pomocí betonových tvárnic a betonáž základové desky. Dne 27. 10. 2021 pak bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení a pozvání k ústnímu jednání, v němž je potvrzeno, že žalovaní ve stavbě i nadále pokračují. Prováděním stavby dochází k zásahu do práv žalobkyně. Stavební dokumentace předložená v rámci stavebního řízení, z níž žalobkyně čerpá své informace, je neúplná a rozporuplná. Podle věcného břemene zapsaného v katastru nemovitostí má na pozemku žalovaných vzniknout příjezdová komunikace pro pozemky třetích osob. Projektová dokumentace, ani požárně bezpečnostní řešení stavby však s dopravní obslužností dalších pozemků nepočítají. Chybí též vyjádření silničního úřadu, hasičského záchranného sboru, odboru územního plánování a odboru životního prostředí. Příjezdová komunikace však může ztížit či dokonce znemožnit příjezd dopravních vozidel včetně vozidel hasičských. Dále může dojít k porušení limitů hlukové zátěže, způsobit problémy s odvodněním pozemků, změnit odtokové poměry a vsakování srážkových vod. Vznik imisí (hlukových či ve formě kouře a dýmu) lze očekávat od tepelného čerpadla, klimatizační jednotky a komínu; jejich poloha a vyústění však nejsou v dokumentaci dostatečně podloženy. Dále hrozí nebezpečí vhledu a ztráty soukromí. Žalobkyni bylo vydáno dne 30. 7. 2021 rozhodnutí o schválení stavebního záměru na stavbu zimní zahrady a oplocení. Stavbou zimní zahrady se stavba žalobkyně přiblíží společné hranici s pozemkem žalovaných a stavba žalovaných je jen 3 metry od hranice pozemků. Z oken, příp. pochozí střechy budou mít žalovaní volný výhled na pozemek žalobkyně. Tím navíc nebude dodržena minimální odstupová vzdálenost mezi stavbami. Stavba s ohledem na její umístění a způsob jejího provádění nevyhovuje požadavkům stavební statiky a hrozí její zřícení. Dále bude žalobkyně omezena stínem, který bude stavba vrhat, přičemž okna domu žalobkyně jsou vedena směrem k prováděné stavbě. V důsledku stavby při zohlednění budované přípojné komunikace dojde k přesažení limitů zastavěnosti území a je zde zásadní nebezpeční změny odtokových poměrů ve smyslu § 1019 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), neboť na pozemku žalovaných nebude dostatečná plocha pro vsakování. Vybudování příjezdové komunikace k pozemku žalovaných a sousedním pozemkům pak dojde k imisím hlukovým, prachovým a kouřovým, což bude negativně ovlivňovat užívání nemovitostí žalobkyně. Územní, ani stavební řízení nebylo pravomocně skončeno a námitky žalobkyně nebyly vypořádány, žalovaní se nezajistili proti žalobkyni cestou práva, přičemž v důsledku provádění stavby dojde pravděpodobně ke vzniku imisí. Žaloba byla též podána v zákonné lhůtě 6 týdnů od doby, kdy se žalobkyně dozvěděla o provádění stavby. Žalobě je možno vyhovět i přesto, že stavební úřad žalobkyni de facto vyhověl sám a zakázal provádění stavby. Je třeba poukázat na oddělenost práva soukromého a veřejného. Sám zákon počítá pouze s jedním propojením řízení o žalobě z rušené držby a stavebního řízení, a to že není možné žalobci vyhovět z důvodu, že žalobce neuplatnil námitky v rámci stavebního řízení. V případě, že by rozhodnutí stavebního úřadu představovalo překážku pro rozhodnutí soudu, bylo by ustanovení § 1004 o. z. obsolentní, neboť by nemohlo být nikdy využito. Vymahatelnost správního rozhodnutí je navíc oproti vymahatelnosti rozhodnutí civilního ztížena, stavební úřad mnohdy svá rozhodnutí nevykonává. V případě, že bude žalobkyni vyhověno, je jen na ní, aby se prostřednictvím exekuce domáhala výkonu rozhodnutí. V tomto odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 376/2017-66, kdy bylo žalobě z rušené držby vyhověno i přesto, že byla dána stavebním úřadem výzva k ukončení stavebních prací. Městský soud přihlédl k tomu, že stavba, která byla realizována, neodpovídala stavbě, která byla schválena, a žalobce v dané věci nemohl uplatnit námitky ve stavebním řízení. Žalobkyně navíc žalovaným nevěří v tom, že budou výzvu stavebního úřadu respektovat, ostatně stavba je prováděna i nadále. Žalovaní vyvolali protiprávní stav, ze kterého by podle § 6 o. z. měli nést odpovědnost. Pro dokreslení situace pak žalobkyně uvádí, že v okolí se nachází pozemky tří osob, které se vzájemně znají a používají společnou techniku, všichni pak vystupují ve [právnická osoba] [anonymizováno]. Kromě žalovaného 1) pak jde o ředitele marketingu této společnosti pana [příjmení] a paní [příjmení], kdy faktickým správcem jejího pozemku je pan [příjmení] z téže společnosti. Na všech těchto pozemcích probíhá stavební činnost bez povolení (přístupové cesty, elektropřípojky, základová deska). Stavba na pozemku paní [příjmení] byla povolena dodatečně, u stavby na pozemku pana [příjmení] bylo nařízeno odstranění stavby, což však nebylo respektováno.

2. Žalovaní k žalobě uvedli, že jejich pozemek je umístěn v ploše, která je územním plánem určena pro nízkopodlažní bydlení, tedy zejména pro stavbu rodinných domů o maximálně dvou nadzemních podlažích a podkroví nebo dvou nadzemních podlažích a rovné střechy. Pozemek žalobkyně sousedí ze dvou stran s pozemky, na nichž již rodinné domy postaveny byly, z jedné strany s pozemní komunikací a z jedné strany s pozemkem žalovaných. V oblasti jsou rodinné domy stavěny již několik let. V oblasti je běžné, že domy mají různé druhy vytápění či chlazení (pevná paliva, krby, elektřina, tepelná čerpadla, klimatizace) a že každá domácnost vlastní několik vozidel pro dojíždění do zaměstnání. Pozemky jsou vůči sobě ve vodorovné ploše. Dům žalovaných bude mít jen jedno nadzemní podlaží, maximální výška střechy bude 4,37 metru. Dispozice domu bude 5+kk s technologickou místností a garáží, hrubá podlažní plocha činí 208 m2. Dům bude vytápěn elektřinou, příležitostně (během slavnostních chvil) krbem. V domě bude umístěna klimatizační jednotka. Vystavěna bude i zpevněná plocha pro stání jednoho vozidla. V nejbližším bodě má být dům vzdálen od pozemku žalobkyně 3,5 metru, minimální rozestup mezi domy činí nejméně 7 metrů ve všech bodech. Žalovaní se snaží o umístění domu již od roku 2019. Žalobkyně původně s umístěním domu souhlasila, a to za předpokladu, že bude dodržena minimální vzdálenost mezi stavbami. Stavební řízení však žalobkyně od samého počátku blokuje. Dne 15. 7. 2020 podala námitku podjatosti na referentku stavebního úřadu a po jejím zamítnutí podala žalobkyně námitku novou, kvůli níž je řízení dosud přerušeno. Žalobkyně odmítá nalezení jakéhokoliv smíru. Pravomocným rozhodnutím Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav ze dne 23. 4. 2020, č. j. M OŽP-40455/2020-, byla povolena stavba řadu a přípojek. Na základě tohoto rozhodnutí bylo započato s jejich stavbou. Žalobkyně však podala proti rozhodnutí odvolání, a to až 9. 12. 2020 jako opomenutý účastník, byť o stavbě věděla po celou dobu. Povolení bylo zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 11. 3. 2021, č. j. 007782/2021/KUSK, a to jen z důvodu, že žalobkyně měla být účastníkem řízení. Do této doby byly přípojky vybudovány, po čemž jsou na pozemku žalovaných stále viditelné stopy. Na pozemku se od té doby nachází dočasná komunikace (o jejímž charakteru byl informován i stavební úřad na místním šetření konaném dne 5. 8. 2021), která je využívána sousedem žalovaných při demolici stavby. Žalovaní se skutečně rozhodli ještě před pravomocným rozhodnutím postavit základovou desku rodinného domu, avšak toto činili pro obstrukční jednání žalobkyně, aby nedošlo ke znehodnocení přípojek. Neměli v úmyslu stavět další části rodinného domu. Ihned poté, co byli seznámeni s výzvou stavebního úřadu k zastavení prací, sp. zn. K /5197/2020 SU/Ede, č. j. MEUV 9265/2021 STU, tedy dne 5. 11. 2021, práce na základové desce ukončili. Poté prováděli jen práce zabezpečovací s ohledem na to, že pozemek není oplocen. V současné době tak stavba neprobíhá a ani probíhat nemůže. Žalovaní nechtějí nijak zasahovat do práv žalobkyně, pouze chtějí postavit pro místo obvyklý rodinný dům a vést v klidu svůj rodinný život. Žalobkyně se jim však snaží toto znemožnit, mj. i tímto řízením. Žalovaní nesouhlasí s tím, že by stavbou vznikaly nové imise, které by omezily obvyklé užívání pozemku. Sama stavba je zakázána a neprobíhá, nemůže tak žalobkyni nijak omezovat. Rodinný dům nebude nijak přímo zasahovat do pozemku žalobkyně ani nebude omezovat jeho užívání, ani jej nebude znehodnocovat. V oblasti jsou stavěny další rodinné domy. Žalobkyně tak zásah do svých práv spatřuje v tom, že na pozemku pro stavbu rodinného domu je stavěn rodinný dům. Pokud žalobkyně vyjadřuje obavu ze ztráty soukromí, zde je opět třeba upozornit, že se pozemky nacházejí v oblasti určené pro zástavbu rodinnými domy. V takové oblasti nemá nikdo úplné soukromí, ani to z podstaty není možné. V okolí domu žalobkyně se nacházejí hned dva domy (sousední dům [adresa] a dům nacházející se naproti domu žalobkyně), z nichž je možné vidět přímo na pozemek žalobkyně. Střecha rodinného domu žalovaných nebude pochozí, jde o tzv. zelenou střechu, tedy budou se na ní nacházet rostliny a technologie pro snížení oteplování okolí. Nemůže tedy být využita jako terasa, neboť by tím byla znehodnocována a poškozována a přestala by plnit svoji funkci. Žalobkyně navíc spolu se zimní zahradou staví na hranici pozemku plot vysoký 3,5 metru z neprůhledných betonových panelů. Plot tedy bude zasahovat výše než nejvyšší pokoj domu žalovaných (výška stropu je plánována na 3,45 metru) a bude o 87 cm nižší než nejvyšší bod rodinného domu. Žalovaní tedy přes tento plot nemohou do domu žalobkyně nahlížet a omezovat její soukromí. Naopak žalobkyně bude moci ze svého domu nahlížet na dům žalovaných. I kdyby však plot nebyl zbudován, nedošlo by k imisím vhledu nepřiměřeným místním poměrům a neomezovaly by žalobkyni v obvyklém užívání jejího pozemku. Žalobkyni nemůže nijak obtěžovat ani stín způsobený domem žalovaných, když mnohem větší stínění bude způsobovat jí vybudovaný plot. Žalobkynin dům navíc bude zastiňovat též zeleň, kterou na svém pozemku vysázela. Vrhání stínu sousedními rodinnými domy je navíc v oblasti běžné a nemůže tak žalobkyni omezovat nad míru obvyklou poměrům. Stavební úpravy nemohou způsobit změnu odtokových poměrů, když pozemky jsou vůči sobě v rovině a na pozemek žalobkyně tak nemůže odtékat nevsáknutá voda z pozemku žalovaných. Podél hranice pozemků bude zachována travnatá plocha, která bude vodu vsakovat, vodu bude absorbovat i tzv. zelená střecha a žalovaní plánují též nádrž na dešťovou vodu o objemu 6 m3. Dům nebude mít ani podzemní podlaží, které by mohlo změnit odtokové poměry podzemní vody. Žalobkyní zmiňovaná komunikace bude vedena mimo pozemek žalovaných. Dům žalovaných tak nebude vytvářet imise podle § 1019 o. z. Co se týče imisí kouřem, tyto způsobuje i sama žalobkyně, neboť její dům má krb. V létě je navíc v oblasti obvyklé letní grilování na zahradě, které také způsobuje kouřové imise. Hlavním zdrojem vytápění v domě žalovaných bude elektřina. Používání krbu tak nebude mít za následek imise v neobvyklé míře. K tvrzeným hlukovým imisím z klimatizace a tepelného čerpadla žalovaní uvádějí, že tepelné čerpadlo vybudováno nebude, neboť dům bude vytápěn elektřinou. Klimatizace sice v domě vybudována bude a určité hlukové a vibrační imise bude vytvářet, nicméně opět jde o věc v místě obvyklou. Sama žalobkyně má vybudováno tepelné čerpadlo, které vytváří hlukové a vibrační imise, které ji musí zatěžovat více než případné imise z pozemku žalovaných. Tomuto druhu imisí navíc bude bránit žalobkyní vybudovaný betonový plot. Žalobkyní zmiňovaná komunikace, která má vést k prachovým a hlukovým imisím z dopravy, nebude vystavěna na pozemku žalovaných, ale na sousedním pozemku. Obecně je nutno říci, že imise z automobilové dopravy vznikají a existují všude, kde se nachází lidská civilizace. Změna v dopravě bude způsobena jen příjezdem a odjezdem vozidel žalovaných, žalovaní nebudují autopark či logistický areál, který by mohl způsobit vznik imisí nad míru v oblasti obvyklou. V oblasti je obvyklé, že jedna rodina vlastní dva i více automobilů, tyto parkují na pozemcích nebo na pozemní komunikaci. Sama žalobkyně vůz využívá. Pokud pak žalobkyně argumentuje nemožností příjezdu hasičských vozidel, toto jí nemůže způsobit žádné imise. Požární bezpečnost bude řešena ve stavebním řízení. I v zájmu žalovaných je, aby jednotky záchranného systému měly na pozemek žalovaných přístup, a s tímto záměrem je také stavba realizována. Sama žalobkyně si pak protiřečí, když na jednu stranu proti příjezdové komunikaci brojí, na druhou stranu jí přijde příliš úzká. Žalovaní tak nemohou svou stavbou produkovat imise nad míru v místě obvyklou, jak zapovídá § 1013 o. z. Stavba navíc v současné době neprobíhá a žaloba by tak neplnila svůj preventivní účel. Pokud žalobkyně uvádí, že pokud by bylo v řízení přihlíženo k výzvě stavebního úřadu k zastavení prací a žalobě proto nebylo vyhověno, bylo by ustanovení § 1004 o. z. obsolentní, není tomu tak, protože by přicházelo do úvahy v případě, kdy by byl stavební úřad liknavý. Žalobkyně navíc nemá v rámci stavebního řízení horší postavení, všechny písemnosti jsou zasílány i jí. V projednávané věci však stavební úřad konal. S majiteli sousedních pozemků se blíže neznají. Stavba na pozemku pana [příjmení] byla odstraněna. Vzhledem k uvedenému žalovaní navrhli žalobu zamítnout.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] soud zjistil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba s číslem popisným [číslo], v tomto katastrálním území.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec] soud zjistil, že žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v tomto katastrálním území.

5. Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 11. 3. 2021, č. j. 007782/2021/KUSK, plyne, že žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí, kterým byl schválen stavební záměr na prodloužení vodovodního řadu včetně přípojek a na prodloužení kanalizační stoky na předmětném pozemku. Na základě odvolání bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo, že žalobkyně nebyla ve stavebním řízení považována za účastníka řízení, ač jím být měla.

6. Z opatření proti nečinnosti správního orgánu ze dne 23. 6. 2021, č. j. 079299/2021/KUSK, vyplývá, že Krajský úřad Středočeského kraje vyzval Městský úřad Úvaly, aby do 15 dnů od doručení opatření vyzval žalované k účasti na kontrolní prohlídce, kterou provede za účelem prověření podnětu žalobkyně ohledně provádění elektropřípojek a přístupové cesty. Toto odůvodnil tím, že žalobkyně stavební úřad informovala o provádění elektropřípojek a přístupové cesty, aniž by tyto byly povoleny, stavební úřad však nijak nekonal. O nečinnosti stavebního úřadu však lze hovořit až od 17. 6. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení, kterým byla zamítnuta námitka podjatosti vznesená žalobkyní proti oprávněné úřední osobě (a to po skončení odvolacího řízení). Zároveň stavební úřad vyzval, aby splnění uložené povinnosti krajskému úřadu sdělil.

7. Z urgence opatření proti nečinnosti správního orgánu ze dne 12. 10. 2021, č. j. 126467/2021/KUSK, soud zjistil, že i přes výzvu stavebnímu úřadu dne 25. 8. 2021 krajský úřad neobdržel informaci o tom, zda stavební úřad splnil pokyn krajského úřadu daný opatřením proti nečinnosti ze dne 23. 6. 2021 (viz odst. 6 odůvodnění tohoto usnesení). Navíc krajský úřad dne 10. 9. 2021 obdržel podání žalobkyně, že se stavební úřad nevyjádřil k jejímu podnětu.

8. Z rozhodnutí Městského úřadu Úvaly ze dne 30. 7. 2021, č. j. MEUV 6378/2021 STU bylo zjištěno, že stavební úřad schválil stavební záměr zimní zahrady a oplocení na pozemcích žalobkyně.

9. Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 4. 10. 2021, č. j. 122195/2021/KUSK, soud zjistil, že odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí o schválení stavebního záměru zimní zahrady a oplocení na pozemcích žalobkyně (uvedené v předchozím odstavci odůvodnění) se zamítá pro opožděnost.

10. Z e-mailu zaslaného žalobkyní několika pracovnicím Městského úřadu Úvaly dne 7. 10. 2021 vyplývá, že žalobkyně tyto pracovnice informovala, že na předmětném pozemku jsou prováděny stavební práce, aniž by stavba byla povolena, přičemž jde o několikátou černou stavbu v dané lokalitě. K e-mailu byly přiloženy fotografie.

11. Z podání žalobkyně Městskému úřadu v Úvalech ze dne 11. 10. 2021 plyne, že žalobkyně oznámila písemně stavebnímu úřadu, že práce na předmětném pozemku stále probíhají, a požádala je o okamžité nařízení zastavení stavby a dále, aby ji informovali o jednotlivých krocích učiněných z jejich strany ve stavebním řízení.

12. Z e-mailu zaslaného žalobkyní několika pracovnicím Městského úřadu Úvaly dne 15. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně tyto pracovnice informovala, že stavba stále probíhá, a vyzvala je, aby další stavbu zakázaly a předešly tak vzniku dalších škod.

13. Z odpovědi [jméno] [příjmení], pracovnice Městského úřadu Úvaly, žalobkyni dne 22. 10. 2021 soud zjistil, že tato pracovnice žalobkyni sdělila, že o nečinnost stavebního úřadu v daném případě nejde. Po přidělení věci příslušné referentce a konzultaci s vedoucí stavebního úřadu byla vydána dne 18. 10. 2021 výzva k bezodkladnému zastavení prací nepovolené stavby na předmětném pozemku. Dne 21. 10. 2021 pak bylo vydáno zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby s termínem místního šetření, toto bylo dáno k rozeslání poštou.

14. Z oznámení o zahájení řízení a pozvání k ústnímu jednání vyplývá, že Městský úřad v Úvalech zahájil řízení o odstranění stavby na předmětném pozemku, termín místního šetření byl stanoven na 16. 11. 2021.

15. Z e-mailu žalobkyně adresovaného [jméno] [příjmení] z Městského úřadu Úvaly dne 11. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyni bylo dne 18. 10. 2021 oznámeno, že by měla být vydána výzva k bezodkladnému zastavení prací na nepovolené stavbě na předmětném pozemku, a dále jí bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby. Oznámila pracovnici úřadu, že stavba i nadále pokračuje, k čemuž předložila fotografie.

16. Z e-mailu adresovaného téže pracovnici Městského úřadu Úvaly dne 12. 11. 2021 vyplývá, že žalobkyně sdělila, že stavba stále probíhá. K tomu jsou přiloženy další fotografie.

17. Podle § 177 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.

18. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

19. Podle § 1004 odst. 1 o. z. je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § [číslo] a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl.

20. Na základě shora uvedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení jsou vlastníky sousedících pozemků v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec], a to žalobkyně pozemků parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba s číslem popisným [číslo], a žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. [číslo]. Účastníci zároveň tyto pozemky užívají jako pozemky vlastní, jak vyplývá ze shora uvedených podání účastníků v rámci stavebního řízení. V současné době probíhá před Městským úřadem Úvaly jako stavebním úřadem stavební řízení o povolení stavebního záměru - stavby rodinného domu na pozemcích žalovaných. V rámci stavebního řízení bylo povoleno prodloužení vodovodního a kanalizačního řadu na pozemek žalovaných, přičemž toto povolení bylo k odvolání žalobkyně dne 11. 3. 2021 zrušeno, neboť žalobkyně byla ve stavebním řízení jako účastník opomenuta. Do dne 17. 6. 2021 pak ve stavebním řízení mohly být prováděny jen neodkladné úkony, neboť byla řešena námitka podjatosti daná žalobkyní proti oprávněné úřední osobě. Tato námitka byla zamítnuta, a to pravomocně až v odvolacím řízení. Rozhodnutí o námitce podjatosti soud k důkazu neprováděl (účastníky ani nebylo navrženo k důkazu), tato skutečnost však vyplývá z opatření proti nečinnosti stavebního úřadu ze dne 23. 6. 2021. Z tohoto dokumentu pak vyplývá, že právě ode dne 17. 6. 2021 je možné dle názoru nadřízeného správního orgánu postup stavebního úřadu považovat jako liknavý. Přes nečinnost v délce„ jen“ 6 dní byl stavební úřad vyzván, aby do 15 dnů od doručení opatření proti nečinnosti vyzval žalované k účasti na kontrolní prohlídce, kterou provede za účelem prověření podnětu žalobkyně ohledně provádění elektropřípojek a přístupové cesty. Vyhovění žádosti pak měl stavební úřad nadřízenému úřadu oznámit. Z urgence ze dne 12. 10. 2021 pak vyplývá, že (nejméně) do tohoto dne stavební úřad splnění uložené povinnosti neoznámil, přičemž dle žalobkyně stavební úřad ani nereagoval na její podání. Zda však stavební úřad uloženou povinnost skutečně nesplnil, či zda jen její splnění neoznámil, z tohoto důkazu, ani z jiného z provedených důkazů zjistit nelze. V průběhu měsíce října 2021 žalobkyně poměrně často, s odstupem několika málo dní (7. 10. 2021, 11. 10. 2021, 15. 10. 2021) e-mailem i písemně opakovaně informovala stavební úřad, že na pozemku žalovaných dochází ke stavbě, aniž by tato byla povolena. Dne 18. 10. 2021 pak stavební úřad vydal výzvu k bezodkladnému zastavení prací nepovolené stavby, o čemž byla dne 22. 10. 2021 žalobkyně informována e-mailem. Soud neměl k dispozici text samotné výzvy, žalobkyně navíc tvrdí, že při nahlédnutí do správního spisu tuto výzvu nenašla. Žalovaní však její existenci uznávají. To, že výzva byla dána, vyplývá právě z e-mailu pracovnice stavebního úřadu, přičemž sama žalobkyně tento e-mail k důkazu navrhla a uvedla, že jí byl zaslán ze strany stavebního úřadu. Soud pak nevidí důvod, proč by si pracovnice úřadu měla výzvu vymýšlet, když komunikovala se žalobkyní, která je účastníkem řízení a má tak přístup do správního spisu. Ve sdělení je pak uvedeno, že bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, což má soud za prokázané z oznámení o zahájení řízení. Z provedeného dokazování bylo dále zjištěno, že vyjma pochybení stavebního úřadu při povolování vodovodního řadu a přípojek, které bylo napraveno v březnu 2021, byla žalobkyně stavebním úřadem brána jako účastník řízení. Žalobkyně proto může v rámci stavebního řízení činit podání a námitky či nahlížet do správního spisu. Z provedeného dokazování (četná podání žalobkyně či odvolací rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, který rozhodoval z popudu odvolání žalobkyně), jakož i z tvrzení samotné žalobkyně pak vyplývá, že žalobkyně je v rámci stavebního řízení aktivní.

21. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu se pak soud předně zabýval otázkou, zda může žalobě (pokud by byly další podmínky pro kladné rozhodnutí splněny) vyhovět za stavu, kdy proti prováděné stavbě je činný též stavební úřad v rámci stavebního řízení.

22. Shora citovanou zákonnou úpravou není tato otázka výslovně řešena. Zákon pouze uvádí, že držiteli nemůže být vyhověno, pokud se stavebník zajistil cestou práva nebo pokud sám držitel byl nečinný v rámci stavebního řízení, jehož byl účastníkem.

23. Jiří Spáčil (Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 974-1474). Komentář, 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2021, s. 125-126) uvádí několik situací kolize stavebního řízení a řízení o žalobě z rušené držby. Prvně uvádí situaci, kdy držitel mohl ve stavebním řízení uplatnit námitky, které však neuplatnil. Za této situace nemůže být držitel se svou žalobou úspěšný. Zadruhé je uváděna situace, kdy držitel námitky uplatní, avšak tyto byly ve stavebním řízení opomenuty. Za této situace má primárně být náprava hledána v rámci stavebního řízení pomocí opravných prostředků, nicméně lze se domáhat nápravy žalobou z rušené držby za situace, kdy by v důsledku tohoto opomenutí byla práva držitele ohrožena. Pokud jde o námitky občanskoprávní povahy, držitel může podat žalobu z rušené držby v případě, že tyto v rámci stavebního řízení či v rámci občanskoprávního řízení zahájeného na základě poučení stavebního úřadu nebudou odklizeny. Zatřetí uvádí možnost, kdy držiteli nebyla dána stavebním úřadem možnost své námitky uplatnit. V takovém případě je žaloba z rušené držby po právu.

24. Komentář vydavatelství Wolters Kluwer (Kindl, T., § 1004, in: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J., a kol., Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474, absolutní majetková práva), Praha: Wolters Kluwer, 2014, dostupné v systému ASPI) uvádí, že ustanovení § 1003 přiznává co do ochrany držby držiteli stejná práva jako vlastníkovi, tj. že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit, přičemž kdo byl v držbě rušen, může se domáhat (u soudu) toho, aby se rušitel rušení zdržel a vše naopak uvedl v předešlý stav. Komentované ustanovení je vůči § 1003 speciální, protože upravuje zvláštní případ, kdy je držitel v držbě nemovité věci ohrožen prováděním stavby, příp. se může obávat budoucích následků stavby, spočívajících v tom, že jej odpad, voda, kouř, prach, plyn, stín, světlo, hluk, otřesy atd. budou nad míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezovat v užívání nemovitosti (§ 1013). V takovém případě se může držitel domáhat zákazu provádění stavby. Podle § 1 odst. 1 je uskutečňování práva soukromého nezávislé na uskutečňování práva veřejného. Ustanovení § 1004 tak upravuje výjimku z tohoto principu, je tedy ustanovením speciálním, a podle zásady lex specialis derogat generali tudíž přednostně použitelným. Držitel má právo požadovat zákaz provádění stavby jedině tehdy, jestliže ve správním (územním nebo stavebním) řízení vznesl své námitky proti stavbě. Specialita § [číslo] spočívá navíc v tom, že soud může zakázat, aby se stavba prováděla, právě jen dokud o věci nebylo rozhodnuto v řízení podle stavebního zákona.

25. Karel Svoboda (Svoboda, K., Právo imisí, právo cesty a další sousedské spory, Praha: Wolters Kluwer, 2016, část třetí, kapitola I.8, dostupné v systému ASPI) uvádí, že se může držitel domáhat zastavení stavby prostřednictvím žaloby z rušené držby v následujících případech. Zaprvé žádné stavební řízení neproběhlo, ať již z jakéhokoliv důvodu, a držitel tak námitky uplatnit nemohl. Zadruhé má žaloba z rušené držby místo v případě, že stavební řízení sice proběhlo, avšak držitel nebyl za účastníka přibrán. Zatřetí jde o situaci, kdy držitel námitky přednést nemohl, protože relevantní skutečnosti neznal. Začtvrté jde o tzv. nezadatelné námitky, spočívající v tom, že stavbou je ohrožen život držitele. Zapáté jde o situaci, kdy námitky byly vzneseny, avšak držitel s nimi nebyl ve stavebním řízení úspěšný. Za této situace nebrání řízení o žalobě z rušené držby ani probíhající řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. K tomuto dodává Černín (Černín, K., Účinná soudní obrana proti vzniku stavby, Bulletin advokacie, 5/2017, s. 42 an.), že soudní řízení je tak prostředkem rychlé obrany držitele za situace, kdy je stavební řízení fakticky neúčinné, neboť odvolací správní úřady málokdy vyhovují žádosti o odkladný účinek a stavba tak může, i přes obranu držitele, probíhat i nadále.

26. Eva Dobrovolná (Dobrovolná, E., Ochrana držby před prováděním nebo odstraňováním stavby, Právní rozhledy, 20/2020, s. 693 an.) uvádí, že žaloba z rušené držby má v případě staveb podléhajících povolovacímu řízení své místo v případě, že stavební řízení vůbec neproběhlo, ačkoliv se konat mělo, nebo proběhlo a držiteli bylo upřeno účastenství v něm, a tedy nemohl vůbec přednést své námitky před stavebním úřadem, případně pokud byl držitel se svými námitkami odkázán na řízení občanskoprávní a toto dosud nebylo skončeno.

27. Shora uvedenou odbornou literaturu (relevantní judikatura vyšších soudu dosud k této otázce neexistuje) lze shrnout tak, že držitel, který nesouhlasí s prováděnou stavbou, jíž je nebo má být ohrožen, musí nejdříve a primárně své námitky uplatňovat v řízení stavebním, které zejména je k řešení otázek provádění staveb určeno. Řízení o žalobě z rušené držby pak má nastoupit až v případě, že z důvodu pochybení stavebního úřadu nebyl držitel se svými námitkami úspěšný (byly nesprávně vyhodnoceny jako nedůvodné) a odvolací řízení dosud nebylo skončeno, nebo držitel z jakéhokoliv důvodu námitky uplatnit nemohl (stavební řízení vůbec neproběhlo, držitel nebyl účastníkem řízení, ač jím být měl či ač se ho daná stavba dotýká, apod.). O přednosti stavebního řízení před řízením občanskoprávním pak svědčí i to, že žalobu z rušené držby lze sice podle shora uvedených názorů (zejm. názor K. Černína) podat i v případě, že dosud probíhá odvolací správní řízení, avšak v případě, že držiteli hrozí bezprostřední újma a je třeba zasáhnout rychle, čehož se od správních úřadů v daném případě domoci nelze.

28. Se shora publikovanými názory se soud ztotožňuje. Proti němu nestojí ani zásada oddělenosti práva veřejného a soukromého zakotvená v § 1 odst. 1 o. z., jak tvrdí žalobkyně. Jak uvedl Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, právní řád tvoří jeden vzájemně propojený celek a byť jsou právo veřejné a právo soukromé od sebe navzájem odlišné, netvoří dva naprosto rozporné a nekomunikující světy, neboť od sebe nejsou odděleny„ čínskou zdí“. Byť si je soud vědom, že práva soukromá lze uplatňovat bez ohledu na probíhající správní řízení, nelze od těchto řízení úplně odhlížet. Když zákonodárce zakotvil do občanského zákoníku, resp. občanského soudního řádu žalobu z rušené držby, jen stěží mohl zamýšlet vytvoření druhého řízení paralelně k řízení stavebnímu, kde by dva státní úřady řešily stejnou otázku, lhostejno zda jeden úřad držiteli plně vyhověl. Naopak se jeví logickým, aby nově zakotvený institut představoval jen ochranu doplňkovou, která má nastoupit v případě, že se jiným způsobem držitel ochrany domoci nemůže, nebo se jí alespoň nemůže domoci rychle. Pokud by soud přijal argumentaci žalobkyně, znamenalo by to, že za situace, kdy stavební úřad již rozhodl, že stavba má být zakázána, rozhodl by soud v civilním řízení duplicitně, a stavebník by tak čelil dvojí exekuci, totiž exekuci soudní a správní, pro vymožení téže povinnosti.

29. Tomuto závěru neodporuje žalobkyní citované usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 376/2017 spolu s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, která žalobkyně též soudu v anonymizované podobě předložila. V daném řízení byla řešena situace, kdy stavba, proti níž bylo žalobou brojeno, neodpovídala stavbě, která byla schválena. Jak oba soudy v citovaných rozhodnutích uvádějí, žalobce byl v řízení o žalobě z rušené držby úspěšný proto, že nemohl své námitky uplatnit ve stavebním řízení. Žádné stavební řízení totiž o dané stavbě neproběhlo, neboť tato se zásadním způsobem lišila od stavby již povolené. Za této situace žalobci nemohla být ve stavebním řízení ochrana poskytnuta.

30. Podmínky pro to, aby soud žalobě vyhověl, tak v projednávané věci dány nejsou. Stavební řízení o povolení stavby probíhá a žalobkyně je jeho účastnicí. Postup stavebního úřadu navíc nelze seznat liknavým. Krajský úřad Středočeského kraje sice vydal v červnu opatření proti nečinnosti, z jeho odůvodnění však vyplývá, že z velké části byla nečinnost stavebního úřadu způsobena vyřizováním námitky podjatosti podané samotnou žalobkyní. Liknavost postupu stavebního úřadu nadto nelze posuzovat za celou dobu stavebního řízení, ale pouze pro dobu od počátku provádění stavby. A zde je nutno uzavřít, že stavební úřad žalobkyni poskytl rychlou ochranu jejích práv. Žalobkyně uvádí, že se stavbou bylo započato 7. 10. 2021 Stavební úřad další provádění stavby zakázal již 18. 10. 2021, tedy po 11 dnech. Žalobkyně tak dosáhla kýženého rozhodnutí ve lhůtě třetinové vzhledem ke lhůtě, kterou má pro totožné rozhodnutí soud. Práva žalobkyně jsou tak již dostatečně chráněna a není důvodu jim poskytovat tutéž ochranu skrze řízení o ochraně držby prováděním stavby. Pokud žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí stavebního úřadu není respektováno, soud ke dni rozhodnutí nedisponuje poznatky o tom (a žalobkyně to ani netvrdí), že stavební úřad při vědomosti, že jeho výzva není respektována, zůstal nečinným. V této souvislosti soud dodává, že v případě následné liknavosti či dokonce nečinnosti stavebního úřadu v souvislosti s kontrolou dodržování uloženého zákazu žalovaným a ukládáním sankcí není vyloučena ochrana práv žalobkyně prostřednictvím žaloby z rušené držby, neboť v takovém případě by se žalobkyni ochrany ve stavebním řízení nedostalo.

31. Z uvedených důvodů soud návrh žalobkyně zamítl.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaným, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) a při snížení odměny o 20 % za každého z žalovaných (§ 12 odst. 4 AT) částku 2 400 Kč.

33. Soud přiznal žalovaným náhradu za právní zastoupení při těchto úkonech právní služby: a. převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT) b. vyjádření ze den 19. 11. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) c. účast na jednání soudu dne 24. 11. 2021 od 14:41 hod. do 17:07 hod., tedy v délce trvání 2 hod. 25 min. (dva úkony dle § 11 odst. 1 písm. g) AT) celkem tedy 9 600 Kč.

34. Ke každému z těchto úkonů dále žalovaný náleží náhrada hotových výdajů právního zástupce po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 AT), celkem 1 200 Kč.

35. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud žalovaným též náhradu této daně ve výši 2 268 Kč (21 % z 10 800 Kč).

36. Celkem tedy žalovaným náleží náhrada nákladů řízení ve výši 13 068 Kč.

Poučení