6 C 237/2021

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalované] 2) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalované] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 70 200 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 70 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 47 945,04 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 70 200 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo [číslo] ze dne 14. 12. 2015 (dále jen„ smlouva o dílo“), jejímž předmětem bylo provedení díla - stavby rodinného domu na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], a to v rozsahu dle soupisu sjednaných prací a dodávek, který byl její nedílnou součástí. Žalobkyně dílo provedla a žalovaným předala na základě protokolu o předání a převzetí díla ze dne [datum] vč. přílohy - odsouhlasených více/méně prací. Současně žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 193 199 Kč se splatností k [datum], kterou byly zúčtovány zaplacené zálohy a zohledněny více/méně práce dle předávacího protokolu a jeho přílohy. Na vystavenou konečnou fakturu žalovaní uhradili dne [datum] pouze částku 12 749 Kč. Nedoplatek ceny díla tak činil 180 450 Kč. Pro případ prodlení s úhradou konečné faktury si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 450 Kč denně. Žalovaní oproti nedoplatku ve výši 180 450 Kč započetli nárok na smluvní pokutu ve výši 180 450 Kč, který vyúčtovali výzvou k úhradě ze dne 10. 6. 2019 se splatností 10 dní od doručení (správně 10. 6. 2020), doručenou žalobkyni dne 11. 6. 2020. Nárok na smluvní pokutu se stal splatným dne 21. 6. 2020, následně byla smluvní pokuta započtena dopisem ze dne 24. 6. 2020, doručeným žalobkyni dne 29. 6. 2020. Nárok žalovaných z titulu smluvní pokuty a následně započtení považuje žalobkyně za nedůvodný. Nárok žalobkyně z titulu nedoplatku ceny díla stejně jako nárok žalovaných na smluvní pokutu byl předmětem řízení ve věci vedené před Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 23 Co 136/2021, proti kterému podala žalobkyně dovolání. Žalovaní se dostali do prodlení s úhradou konečné faktury v trvání 540 dní, tj. od 30. 12. 2018 do 21. 6. 2021, když pohledávka žalobkyně z titulu nedoplatku ceny díla zanikla až ke dni 22. 6. 2021 v důsledku shora citovaného započtení ze strany žalovaných. Dopisem ze dne 16. 9. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovaným smluvní pokutu ve výši 243 000 Kč (540 dní x 450 Kč) za prodlení s úhradou konečné faktury a vyzvala žalované k její úhradě ve lhůtě 7 dní od doručení. Předmětem žaloby je však pouze částečný nárok na smluvní pokutu ve výši 70 200 Kč (156 dní x 450 Kč) za období od 30. 12. 2018 do 4. 6. 2019.

2. Žalovaní nárok žalobkyně neuznali, když sporovali splatnost konečné faktury žalobkyně, okamžik započtení a samotnou existenci smluvní pokuty. Ač pro účely řízení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019 žalovaní uvedli, že fakturu č. 201803096 a její splatnost k 29. 12. 2018 nesporují, nyní splatnost konečné faktury napadli, když žalovaným není zřejmé, jak byla splatnost konečné faktury určena. Taktéž je otázkou, zda byla faktura žalovaným řádně žalobkyní doručena. Žalovaní odkázali na článek IV. smlouvy o dílo s tím, že faktura mohla být vystavena až po předání díla bez vad a nedodělků, k čemuž došlo až dne 30. 12. 2018. Navíc splatnost faktury dle přesvědčení žalovaných nemohla nastat, pokud žalovaní v 15-ti denní lhůtě fakturu reklamovali, což se stalo telefonicky a dále emailem ze dne 3. 1. 2019, 8. 1. 2019 a 10. 1. 2019. Žalovaní se tak nemohli ocitnout v prodlení s úhradou konečné faktury, když reklamace žalovaných byla uznána jako relevantní v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019. Dále žalovaní namítli, že ke splatnosti smluvní pokuty z titulu prodlení s předáním díla a zápočtu jejich pohledávky došlo nikoliv až dne 22. 6. 2021, jak uvádí žalobkyně, nýbrž již v lednu 2019, když žalovaní ve svých projevech žádali o kompenzaci průtahů a ponížení faktury žalobkyně. Další projev vůle směřující k započtení zazněl v emailové komunikaci ze dne 18. 3. 2019, 7. 5. 2019 a 10. 6. 2019, dále pak v odporu proti platebnímu rozkazu vydanému v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 247/2019 ze dne 23. 9. 2019. Z uvedeného plyne, že k zániku pohledávky žalobkyně došlo již na začátku ledna 2019, nejpozději pak v září 2019. Úkony žalovaných ze dne 10. 6. 2019 (správně 10. 6. 2020) a 24. 6. 2020 ohledně zápočtu jejich pohledávky na fakturu žalobkyně byly činěny z opatrnosti, když žalovaní mají za to, že jako spotřebitelé v právním vztahu s žalobkyní dostatečně vyjevili svůj názor na to, že oproti pohledávce žalobkyně mají svou pohledávku na smluvní pokutu, a že tuto započítávají, mnohem dříve. Žalovaní poukázali i na výši smluvní pokuty, která se ve srovnání s výší zajištěné konečné pohledávky jeví jako nepřiměřená a neodpovídající spravedlivému nastavení práv a povinností obou účastníků.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že se s argumenty žalovaných neztotožňuje a jejich jednání považuje za rozporné se základními zásadami, na kterých spočívá civilní právo ve smyslu ust. § 6 o. z. Ačkoli žalobkyně nebyla úspěšná v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019, bylo v předmětném řízení postaveno najisto, že k předání díla došlo dne 3. 12. 2018, po předání díla došlo dne 13. 12. 2018 k vystavení závěrečné faktury se splatností k 29. 12. 2018 na částku 193 199 Kč z titulu nedoplatku ceny díla, k odstranění vad a nedodělků došlo k 31. 12. 2018, dopisem ze dne 10. 6. 2019 (správně 10. 6. 2020) žalovaní vyúčtovali nárok na smluvní pokutu ve výši 180 450 Kč se splatností 10 dnů od doručení, které připadlo na 11. 6. 2020, na nedoplatek ceny díla byla žalovanými zaplacena dne 19. 3. 2019 částka 12 749 Kč, kdy na rozdíl představující částku 180 450 Kč žalovaní započetli dopisem ze dne 24. 6. 2020 smluvní pokutu ve výši 180 450 Kč za prodlení s dokončením díla. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaní byli v prodlení s úhradou závěrečné faktury od 30. 12. 2018 do 21. 6. 2020. Žalovaní v souvisejícím řízení výši a splatnost závěrečné faktury nikterak nesporovali a částečně i na fakturu plnili, čímž ve svém důsledku dluh uznali co do důvodu a výše, čemuž svědčí i jejich následné jednostranné započtení smluvní pokuty na zbývající část nedoplatku ceny díla. Ohledně doručení závěrečné faktury odkázala žalobkyně na emailovou zprávu žalované 2) ze dne 3. 1. 2019, ve které bylo doručení faktury potvrzeno. K předmětné emailové komunikaci mezi účastníky žalobkyně doplnila, že žalovaní řešili pouze prodlení s dokončením díla a kompenzaci s tím spojenou a nejde tedy o reklamaci předmětné faktury. Pokud jde o okolnosti vystavení faktury, tak odkázala na čl. IV odst. 2 smlouvy o dílo. K polemice ohledně data zápočtu ze strany žalovaných poukázala žalobkyně na protokol o jednání ve věci vedené pod sp. zn. 34 C 247/2019 ze dne 2. 6. 2020, kdy žalovaní k výzvě soudu předložili k důkazu vyúčtování smluvní pokuty ze dne 10. 6. 2019 (správně 10. 6. 2020) a stejně tak následně provedli započtení dopisem ze dne 24. 6. 2020. Ač se žalovaní snažili tvrdit, že k vyúčtování smluvní pokuty došlo před převzetím právního zastoupení JUDr. [jméno] [příjmení], po poučení soudu žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení nepředložili, což vyvrací i jejich aktuální obranu v projednávané věci. K účinnému započtení způsobilého (splatného) nároku žalovaných tak došlo až na základě dopisu ze dne 24. 6. 2020. Pokud žalovaní argumentovali tím, že úkony z 10. 6. 2020 a 24. 6. 2020 činili z opatrnosti, považuje soud takové jednání za účelové. Jde-li o námitku nepřiměřenosti dohodnuté smluvní pokuty, tak ani s touto námitkou žalobkyně nesouhlasila a odkázala na četnou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že smluvní pokuta požadovaná žalobkyní byla sjednána v míře přiměřené. K otázce projevu vůle ve vazbě na námitky žalovaných, kteří se bránili dřívějším vyvoláním splatnosti smluvní pokuty a započtením, odkázala žalobkyně na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně sp. zn. 23 Cdo 3854/2011, 26 Cdo 1348/2008, 25 Cdo 3718/2008.

4. Žalovaní v návaznosti na repliku žalobkyně doplnili, že výroky žalobkyně ohledně nepoctivého či účelového jednání žalovaných považují za nepravdivé a popsali situace, z nichž lze dovodit nepoctivý záměr na straně žalobkyně. Ohledně závěrečné faktury zdůraznili, že sporné není její doručení, ale okamžik doručení a zejména soulad jejího vystavení se smluvními ujednáními. Žalovaní fakturu reklamovali jak telefonicky, tak následně i v písemné formě, faktura se tak nemohla stát splatnou. Jestliže žalobkyně sporovala splatnost pohledávky žalovaných na smluvní pokutu argumentem, že údajně nepředložili v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 247/2019 vyúčtování smluvní pokuty před převzetím právního zastoupení, tak se žalobkyně mýlí, neboť patřičná korespondence soudu předložena byla a plyne z ní, že zesplatnění a zápočet byly učiněny několikrát.

5. Ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 14. 12. 2015 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které se žalobkyně zavázala za sjednanou cenu na své nebezpečí provést stavbu rodinného domu na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], a to v rozsahu dle soupisu sjednaných prací a dodávek, který byl její nedílnou součástí. Lhůta pro provedení díla byla sjednána v délce 33-ti týdnů ode dne rozhodného pro běh lhůt na provedení díla, přičemž rozhodným dnem byl mezi žalobkyní a žalovanými sjednán den úhrady první zálohy dle čl. IV odst. 1 a) smlouvy o dílo, popř. den povolení stavby (nebude-li do dne úhrady první zálohy povolení stavby vydáno) (čl. II odst. 1. smlouvy o dílo). Dle čl. II. odst. 1 smlouvy o dílo bylo mezi žalobkyní a žalovanými dále sjednáno, že termín plnění (provedení díla) bude prodloužen o dobu nepříznivých klimatických podmínek znemožňujících provádění díla. Žalovaní se naopak zavázali za provedení díla (stavby rodinného domu) zaplatit cenu díla dle platebního ujednání, přičemž poslední část ceny díla byla splatná po předání díla a odstranění případných vad uvedených v předávacím protokolu dokončeného díla, a to konkrétně na základě faktury, kterou vystaví žalobkyně ve lhůtě 30-ti dnů od předání díla se splatností 15 dnů od doručení této faktury (čl. I. odst. 3., čl. IV. odst. 1. písm. c), odst. 2. smlouvy o dílo). Pro případ prodlení žalobkyně s dokončením díla o více než 30 dnů byla mezi žalobkyní a žalovanými dohodnuta smluvní pokuta ve výši 450 Kč za každý den prodlení, a to od 31. dne následujícím po sjednání termínu dokončení (čl. VIII. odst. 1. písm. a) smlouvy o dílo) a dále pro případ prodlení žalovaných s úhradou zálohy a konečné faktury dle čl. IV. odst. 1, 2 smlouvy o dílo taktéž 450 Kč za každý den prodlení (čl. VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy o dílo).

6. Z předávacího protokolu vyhotoveného dne 3. 12. 2018 bylo soudem zjištěno, že ke dni 3. 12. 2018 byl žalobkyní předán a žalovanými převzat předmět díla s vadami a nedodělky, které byly odstraněny až dne 31. 12. 2018.

7. Z faktury [číslo] vystavené 13. 12. 2018 soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 12. 2018 vystavila konečnou fakturu (ve smyslu čl. IV. odst. 2. smlouvy o dílo) znějící na částku 193 199 Kč se splatností k 29. 12. 2018.

8. Z emailové zprávy mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 3. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná 2) odeslala žalobkyni email, v němž potvrdila obdržení závěrečné faktury s výhradou, že v ní nebylo zohledněno významné zpoždění, do kterého se stavba dostala s žádostí o úpravu vyúčtování.

9. Z emailové zprávy mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 7. 1. 2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] zaslala v reakci na email z 3. 1. 2019 žalované 2) zpracovanou analýzu stavby, kdy zakázka byla po splatnosti celkem 1 055 dní, v důsledku čehož by žalobkyně byla oprávněná vyúčtovat penále ve výši 474 750 Kč, přičemž klimatické podmínky byly v celkovém součtu ve výši 186 dní.

10. Z emailové zprávy mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 8. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná 2) odeslala žalobkyni email s uvedením, že má žalobkyně naprosto špatné podklady pro analýzu stavby, kdy nezohledňuje prodlení stavby, platby provedené v předstihu, jsou uvedeny špatné termíny předání jednotlivých etap apod., kdy z jejich strany k žádnému zanedbání nedošlo s žádostí o zaslání vyúčtování odpovídající realitě a s potřebnými podklady.

11. Z emailové zprávy mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 8. 1. 2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] žalované 2) odpověděla, že její domněnka není přesná, kdy z analýzy je jasně stanovené, že stavba byla na základě provedených úhrad v předstihu, kdy předané podklady k analýze jsou totožné z výtahu stavebního deníku, který má pan [jméno] uvedené a odsouhlasené, dále pak z evidovaných účetních plateb; pokud bude zakázka postoupena k analýze právnímu oddělení, nepochybně dojde i k vyčíslení sankcí.

12. Z emailové zprávy mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 10. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná 2) odepsala, že navazuje na jejich telefonický hovor ohledně velmi zanedbaného průběhu stavby ze strany manažera stavby, informací a instrukcí, které dostávali, nekompletní dokumentaci a dalších souvislostí, přičemž dle dohody zasílá návrh na úpravu vyúčtování, které bylo žalovaným zasláno, tak aby v něm byla promítnuta kompenzace nedostatků, které specifikovala, s tím, že vychází zpoždění na 401 dní, což při smluvní kompenzaci zpoždění 450 Kč/den vychází na 180 450 Kč; tato částka by tedy měla být odečtena od závěrečného vyúčtování, a doplatek by měl činit 12 749 Kč; závěrem požádala o vyjádření, zda s tímto řešením žalobkyně souhlasí, případně je možné si zavolat a domluvit se.

13. Z emailové zprávy mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 15. 1. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně v návaznosti na vyčíslení smluvní pokuty ze strany žalovaných a její zohlednění v závěrečném vyúčtování odpověděla, že její přehled by byl správný v případě, pokud by jednotlivé etapy byly hrazeny včas; dále vyjádřila nesouhlas s počtem dní klimatických podmínek.

14. Z emailové zprávy zástupkyně žalovaných adresované na emailové adresy: [email] a paní [jméno] [příjmení] ze dne 18. 3. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalovaní dne 18. 3. 2019 započetli svou pohledávku ve výši 180 450 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s předáním předmětu díla oproti pohledávce – doplatku ceny díla dle konečné faktury znějící na částku 193 199 Kč.

15. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 2. 2021, č. j. 34 C 247/2019-209, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021, č. j. 23 Co 136/2021-249, že žalovaným vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s provedením díla za celkem 417 dní prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši 187 650 Kč.

16. Z ostatních provedených důkazů, včetně účastnického výslechu žalované 2), soud nezjistil relevantní skutečnosti pro projednávanou věc.

17. Další navrhované důkazy (zejména výslech svědka [jméno] a výslech svědkyně [příjmení]) soud pro nadbytečnost neprováděl.

18. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť k rozhodným právním jednáním účastníků došlo za jeho účinnosti.

19. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

20. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Podle ustanovení § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

22. Podle ustanovení § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

23. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

25. Podle ustanovení § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

26. Podle ustanovení § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

27. Podle ustanovení § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

29. V řízení nebylo sporu, že mezi účastníky byla dne 14. 12. 2015 uzavřena smlouva o dílo [číslo] jejímž předmětem bylo provedení díla (stavby rodinného domu) žalobkyní, a jejíž součástí byla ujednání o smluvní pokutě ve výši 450 Kč za prodlení žalobkyně s předáním díla o více než 30 dní a za prodlení žalovaných s úhradou konečné faktury.

30. Spornými rozhodnými skutečnostmi však zůstala splatnost konečné faktury vystavené žalobkyní, okamžik uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobce s předáním díla, resp. její splatnost a okamžik jednostranného započtení ze strany žalovaných, tj. zda se žalovaní ocitli v prodlení se zaplacením doplatku ceny díla na konečnou fakturu či zda pohledávka žalobkyně z tohoto titulu zanikla ještě před vznikem prodlení započtením.

31. Soud se nejprve zabýval otázkou splatnosti konečné faktury vystavené žalobkyní na zbývající část ceny díla. Dle smlouvy o dílo byla žalobkyně oprávněna vystavit konečnou fakturu do 30 dnů od předání díla. Dílo bylo žalovaným předáno dne 3. 12. 2018 avšak s vadami, které byly žalobkyní odstraněny až dne 31. 12. 2018. K řádnému předání díla dle smlouvy, která k provedení (resp. předání) díla předpokládá absenci zjevných vad a nedodělků, došlo dne 31. 12. 2018, jak plyne z předávacího protokolu. Až po tomto datu, tj. nejdříve 1. 1. 2019, mohla žalobkyně vystavit tzv. konečnou fakturu na doplatek ceny díla. Splatnost konečné faktury byla mezi žalobkyní a žalovanými dohodnuta do 15 dnů od jejího doručení. [ulice] faktura byla žalovaným doručena dne 3. 1. 2019, jak má soud za prokázané emailovou zprávou ze dne 3. 1. 2019, v rámci které žalovaná 2) fakticky potvrdila doručení faktury. Její splatnost tak nastala dne 18. 1. 2019 (nejdříve po uplynutí 15 dní). Soud nemohl přisvědčit argumentu žalobkyně, že konečná faktura byla žalovaným doručena již v prosinci, neboť až k 1. 1. 2019 mohla být žalobkyní vystavena, tj. nejdříve tohoto dne mohla být žalovaným taktéž doručena. I v takovém případě by ke splatnosti faktury došlo nejdříve dne 16. 1. 2019, tj. dříve než ke splatnosti smluvní pokuty uplatněné žalovanými (viz dále).

32. Zásadní spornou skutečností mezi účastníky byl okamžik uplatnění smluvní pokuty za prodlení s předáním díla, potažmo vyvolání její splatnosti a s tím souvisejícím započtením. Jelikož v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 34 C 247/2019 bylo prokázáno, že na zaplacení předmětné smluvní pokuty vzniklo žalovaným právo, soud se touto otázkou dále nezabýval, když nemá důvod se od tam přijatých skutkových závěrů odklánět.

33. V prvé řadě soud zkoumal, k jakému datu žalovaní svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobkyni uplatnili, neboť její uplatnění je zákonem předvídaný postup (§ 2048 o.z.). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaní smluvní pokutu uplatnili vůči žalobkyni v emailové zprávě ze dne 10. 1. 2019. Ve smlouvě o dílo bylo sjednáno právo žalovaných na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení žalobkyně s dokončením díla o více než 30 dnů ve výši 450 Kč za každý den prodlení. Žalovaní již v emailové zprávě ze dne 3. 1. 2019 předestřeli svůj nesouhlas s výší žalobkyní vyúčtované zbývající části ceny díla s ohledem na významné zpoždění žalobkyně s předáním díla. V předmětném emailu ze dne 10. 1. 2019 žalovaní již výslovně žalobkyni navrhují, aby upravila výši konečné faktury tak, aby zahrnovala kompenzaci nedostatků (tj. smluvní pokuty), přičemž výpočet smluvní pokuty podrobně rozepsali.

34. Zákon pro výzvu k zaplacení nestanoví žádné formální požadavky, půjde tedy o jakýkoli projev vůle věřitele, že žádá dlužníka o plnění. Uplatnění smluvní pokuty je splněno, pokud věřitel o její plnění dlužníka požádá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 973/2012). Pro uplatnění smluvní pokuty tak není potřeba věřitele k jejímu zaplacení explicitně vyzývat, postačí, že uplatnění pohledávky z právního jednání věřitele se zřetelem ke všem okolnostem vyplývá. Ač tedy žalovaní v předmětném emailu výslovně žalobkyni„ nepožádali“ o úhradu smluvní pokuty, z jeho vyznění je evidentní úmysl žalovaných smluvní pokutu vůči žalobkyni vymoci, resp. nechat ji odečíst od zbývající části ceny díla. Dá se říci, že žalovaní předmětnou emailovou zprávou uplatnili smluvní pokutu v jasně dané a odůvodněné výši s návrhem na postup, aby tuto částku (z titulu smluvní pokuty) žalobkyně promítla do předmětné faktury, tj. jinými slovy, aby žalobkyně vystavila novou konečnou fakturu, v rámci které bude nárok žalovaných na smluvní pokutu zohledněn. Žalobkyni musel být tento úmysl žalovaných (s ohledem na předchozí emailovou komunikaci) znám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Žalobkyně následně svými argumenty vyvracela, proč se nedostala do prodlení s předáním díla (tj. proč žalovaným nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty). Tak by jistě nečinila, pokud by žalovaní po ni smluvní pokutu nepožadovali (tedy řádně neuplatnili). Pro úplnost soud uvádí, že obligatorní náležitostí výzvy k úhradě dluhu není určení lhůty k plnění.

35. Žalovaní navíc v předmětném závazkově-právním poměru vystupovali v pozici spotřebitele neznalého právní terminologii, nelze jim tak klást k tíži, že při uplatnění smluvní pokuty neužili právního výrazu, nehledě na speciální zákonné pravidlo pro spotřebitelské vztahy upravené v ust. § 1812 o.z., podle něhož lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Vycházeje ze závěrů přijatých v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2063/17, ze dne 23. 11. 2017, podle něhož při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení, přičemž připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější, lze tento korektiv uplatnit dle přesvědčení soudu pro jakékoli právní jednání v rámci spotřebitelských vztahů.

36. Po zjištění okamžiku uplatnění smluvní pokuty ze strany žalovaných se soud zabýval její splatností. Splatnost smluvní pokuty není zákonem nikterak upravena a je tak třeba vycházet z obecných pravidel pro splatnost dluhu (§ 1958 o.z.). Jelikož žalovaní při uplatnění smluvní pokuty nestanovili žádnou lhůtu k plnění, byla žalobkyně povinna plnit bez zbytečného odkladu. Smluvní pokuta se tak stala splatnou den následující po dni, ve které žalovaní smluvní pokutu vůči žalobkyni uplatnili, tj. dne 11. 1. 2019.

37. Ke dni 18. 1. 2019 měla žalobkyně vůči žalovaným splatnou pohledávku, jejímž předmětem bylo peněžité plnění – zaplacení zbývající části ceny díla. Žalovaní měli taktéž vůči žalobkyni splatnou peněžitou pohledávku z titulu smluvní pokuty za prodlení s předáním díla, a to od 11. 1. 2019. Obě pohledávky tak splňovaly podmínky pro jejich vzájemné započtení. Žalovaní svého práva využili a dne 18. 3. 2019 jednostranně započetli svou pohledávku ve výši 180 450 Kč oproti pohledávce žalobkyně ve výši 193 199 Kč (viz emailová zpráva ze dne 18. 3. 2019). Ke dni 18. 1. 2019 tak v důsledku započtení zanikla pohledávka žalobkyně co do částky 180 450 Kč, neboť účinky zániku pohledávky žalobkyně nastaly ke dni, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení, tj. ke dni, kdy se obě staly splatnými (§ 1982 o.z.).

38. Námitka žalobkyně, že obrana žalovaných je účelová, neboť v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 34 C 247/2019 předkládali ohledně splatnosti smluvní pokuty a započtení listinné důkazy z doby pozdější (výzva k zaplacení smluvní pokuty a započtení z června 2020), tak nelze odhlédnout od jisté odlišnosti předmětu obou řízení. V označené věci bylo právně rozhodnou skutečností, zda vzniklo žalovaným právo na zaplacení smluvní pokuty za pozdní předání díla, a zda tedy je důvodnou námitka započtení takové pohledávky, a to bez ohledu na to, kdy přesně mělo k zániku pohledávky z důvodu započtení dojít, přičemž ohledně formálních náležitostí listin směřujících k vyvolání splatnosti této pohledávky a její započtení nebylo v zásadě sporu. Naopak v projednávané věci je třeba za právně významnou skutečnost považovat zjištění konkrétního okamžiku splatnosti smluvní pokuty, neboť předmětem řízení je nárok na smluvní pokutu z titulu prodlení s úhradou konečné faktury, tudíž je právně rozhodné, zda, případně kdy se žalovaní ocitli v prodlení. Z těchto důvodů soud oproti názoru žalobkyně neshledal postup a obranu žalovaných v tomto řízení za účelovou a rozpornou se zásadami civilního práva, neboť žalovaní neměli důvodu v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 34 C 247/2019 uplatňovat na svou obranu námitku tkvící v tvrzení, kdy přesně došlo k splatnosti započítávané smluvní pokuty, nýbrž pouze zda došlo k splatnosti započítávané smluvní pokuty. Pro úplnost je třeba uvést, že i v případě, že by se žalovaní bránili shodným způsobem jako v řešené věci a snažili se prokázat splatnost smluvní pokuty, kterou později započetli, k dřívějšímu datu, konkrétně k lednu 2019, soud by se těmito skutečnostmi nemusel pro nadbytečnost vůbec zabývat, neboť mu postačilo prokázání splatnosti smluvní pokuty i na základě pozdějšího právního jednání, např. výzvy k zaplacení ze dne 10. 6. 2020.

39. Jelikož v důsledku započtení pohledávka žalobkyně co do částky 180 450 Kč zanikla, a to v den její splatnosti, nemohli se žalovaní dostat do prodlení s úhradou pohledávky žalobkyně z titulu doplatku ceny díla dle konečné faktury v tomto rozsahu. Žalobkyni tak nemohlo vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty z částky 180 450 Kč z důvodu prodlení žalovaných s úhradou konečné faktury.

40. Zbývá posoudit nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty z částky 12 749 Kč (za období 30. 12. 2018 do 4. 6. 2019 ve výši 450 Kč denně), kterou žalovaní žalobkyni uhradili po splatnosti konečné faktury, konkrétně dne 19. 3. 2019. V této souvislosti ovšem nelze odhlédnout od smluvního ujednání ohledně způsobu a výše smluvní pokuty za prodlení s úhradou konečné faktury, které zakotvuje smluvní pokutu ve výši 450 Kč za každý den prodlení (bez ohledu na výši zajišťované pohledávky). Jakkoli je soudu známa judikatura, na kterou mimochodem odkazovala i žalobkyně, je třeba zdůraznit, že se jednalo o vyjádření maximálně přípustné (přiměřené) procentuální denní sazby z dlužné částky. V projednávaném případě byla ovšem smluvní pokuta sjednána pevnou částkou, tj. bez ohledu na výši smluvní pokutou zajištěné pohledávky žalobkyně vyplývající z konečné faktury. V konečném důsledku je totiž významné, zda dohodnutá denní sazba smluvní pokuty (ať již vyjádřená procentuální sazbou či pevnou částkou) není nepřiměřeně vysoká, zejména s přihlédnutím k výši zajištěné pohledávky. Promítnuto do poměrů řešené věci, tak žalovaní se ocitli v prodlení s úhradou konečné faktury pouze co do částky 12 749 Kč, když zbývající (naprosto převážná) část pohledávky žalobkyně zanikla ke dni splatnosti faktury započtením (co do částky 180 450 Kč). V zájmu zásady spravedlivého uspořádání práv a povinností v poměrech právního vztahu mezi účastníky, kdy žalovaní vystupují z pozice spotřebitelů, má soud za to, že na (ne) přiměřenost smluvní pokuty lze usuzovat nikoli z potencionálně dlužné částky, nýbrž z reálně dlužné částky (k prvnímu dni prodlení), tak aby mohl být požadavek přezkumu přiměřenosti smluvní pokuty beze zbytku naplněn. Nahlíženo touto optikou, tak výše zajištěné, reálně dlužné pohledávky k prvnímu dni prodlení žalovaných činí 12 749 Kč, denní sazba vyjádřena pevnou částkou pak činí 450 Kč denně, tj. cca 3,5 % denně. Jiným slovy, žalobkyně má dle smlouvy o dílo právo po žalovaných požadovat smluvní pokutu 3,5 % za každý den prodlení až do zaplacení (19. 3. 2019). Takto nastavenou smluvní pokutu však soud nemůže shledat za přiměřenou, když soudní praxe dovodila, že zpravidla již 1% denně bude představovat nepřiměřeně vysokou denní sazbu smluvní pokuty. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že soud nepostupoval při„ výpočtu“ smluvní pokuty z pohledu posouzení její přiměřenosti v rozporu s konstantní judikaturou, podle které není možné přihlížet k celkové výši smluvní pokuty, je-li tato důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu“, když soud naznal nepřiměřenou právě denní sazbu, nikoli celkovou výši smluvní pokuty. Jelikož dospěl soud k závěru, že smluvní pokuta byla sjednaná v poměrech souzené věci v nepřiměřené výši, jedná se o absolutně neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 588 o. z.

41. Soud tak na základě shora uvedeného žalobu v plném rozsahu zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 945,04 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna snížená o 20 % za zastupování dvou účastníků, stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 200 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, odpor ze dne 12. 1. 2022 včetně jeho odůvodnění ze dne 13. 1. 2022, replika žalovaných ze dne 7. 3. 2022, účast na jednání dne 18. 3. 2022, vyjádření žalovaných ze dne 7. 4. 2022 a účast na jednání dne 3. 6. 2022) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalovaných soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

43. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

Poučení