6 C 252/2023 - 221

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] právně zastoupený [Jméno zainteresované osoby 0/0], advokátem se sídlem Vinohradská 30, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], IČO [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] právně zastoupený [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátem [Adresa zainteresované osoby 2/0] o omezení věcného břemene takto:

Výrok

I. Žaloba, aby služebnosti původně zřízené jako a) věcné břemeno chůze, průchodu, jízdy a průjezdu žalovaného, jako oprávněného, a každého dalšího vlastníka oprávněných nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa], obec [adresa], jako budova na pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno] přes povinné nemovitosti žalobce, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] jako pozemek p. č. [Anonymizováno] (nyní se jedná o pozemek p. č. [Anonymizováno]) a pozemek p. č. [Anonymizováno], a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. [hodnota], dle kterého žalobce jako povinný již sjednal obdobné věcné břemeno ve prospěch jiné osoby, a to dle smlouvy o jeho zřízení ze dne 1. 11. 2007, s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 1. 11. 2007, pod [Anonymizováno][Anonymizováno] b) věcné břemeno chůze, jízdy a stání žalovaného, jako oprávněného, a každého dalšího vlastníka oprávněných nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa], obec [adresa], jako budova na pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno], na povinné nemovitosti žalobce, přes povinné nemovitosti, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], jako pozemek p. č. [Anonymizováno] (nyní se jedná o pozemek p. č. [Anonymizováno]), a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. [hodnota], a to smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne 26. 7. 2011 mezi žalobcem jako povinným a žalovaným jako oprávněným, s právními účinky zápisu věcných břemen (služebností) podle této smlouvy do katastru nemovitostí ke dni 27. 7. 2011, se omezují tak, že se podmínky označené smlouvy o zřízení věcného břemene mění takto: - v čl. II. odstavci 4) se nahrazuje část textu: „že tato jsou v dohodě zřizována bezúplatně“ novým textem: „že roční poplatek za výkon těchto práv činí částku 186 315,81 Kč, a to pro období po nabytí účinnosti této změny s tím, že tato částka již v sobě zahrnuje veškeré náklady na zachování a opravu věcnými břemeny (služebnostmi) zatížených, povinných nemovitostí ve smyslu ust. § 1263 o. z. Poplatek je splatný vždy do 30. června příslušného kalendářního roku.“ - do čl. II za odstavec 5) se vkládá nový odstavec 6): „Obsah a rozsah obou věcných břemen (služebností), jakož i podmínky a omezení pro jejich výkon podrobně upravuje dopravně provozní řád, který tvoří přílohu č. 1 této smlouvy o následujícím aktuálním znění“, které žalobce pod označením „[anonymizováno]“ specifikuje ve své žalobě, podané podepsanému soudu dne 10. 11. 2023, na str. 21 až 25, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 80 350,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, podanou zdejšímu soudu (dále též „soud“) dne 10. 11. 2023, domáhal vydání rozsudku, kterým by došlo ve shora uvedeném (ve výroku I. tohoto rozsudku) rozsahu k omezení věcných břemen, respektive služebností. Žalobce v žalobě tvrdil, že jako vlastník a provozovatel areálu v [adresa] (dále též „areál“), uzavřel s žalovaným (obdobně jako s ostatními oprávněnými uživateli tohoto areálu) časově neomezenou smlouvu o zřízení věcného břemene, podle které má každý vlastník panující nemovitosti (v daném případě pozemku p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je budova bez č. p./č. e. využívaná jako stavba pro výrobu, vše v k. ú. [adresa]) – aktuálně tedy žalovaný – právo odpovídající věcnému břemeni chůze a průchodu, jízdy a průjezdu přes služebnou část nemovitostí žalobce (tj. pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]; nyní se jedná o pozemek p. č. [Anonymizováno] v cit. k. ú.), a to v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu č. [Anonymizováno]. Vedle toho bylo v téže smlouvě zřízeno další právo odpovídající věcnému břemeni, které spočívá v právu každého vlastníka stejné panující nemovitosti na průjezd, průchod a stání na části jedné ze služebných nemovitostí žalovaného (konkrétně pozemku p. č. [Anonymizováno]; nyní se jedná o pozemek p. č. [Anonymizováno] v cit. k. ú.), přičemž rozsah této části je vyznačen v geometrickém plánu č. [hodnota]. Uvedená smlouva o zřízení věcného břemene byla mezi účastníky tohoto řízení uzavřena dne 26. 7. 2011, a to s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 27. 7. 2011. Žalovaný je - coby oprávněný k těmto věcným břemenům – provozovatelem [Anonymizováno], která se zabývá [Anonymizováno] pod obchodním názvem [Anonymizováno]. Výrobní provozovna tohoto závodu je umístěna v panujících nemovitostech, ke kterým žalovaný přistupuje a obsahuje je právě s využitím shora označených služebností. [adresa] tohoto podnikání žalovaného sahá až do roku [Anonymizováno]. Žalobce se žalobou domáhá omezení těchto věcných břemen, respektive služebností pro následující (ve stručnosti shrnuto z obsahu jeho žaloby) důvody:

2. Žalovaný přinejmenším od roku 2015 vykonává služebnosti zcela mimo jejich podmínky a rozsah, jak jsou ujednány ve smlouvě, kdy tento výkon dosahuje charakteru (intenzity) zneužití těchto práv ze strany žalovaného, a to s přímým úmyslem škodit takovýmto „výkonem“ žalobci (a ostatním oprávněným v areálu), nebo přinejmenším přivodit sobě neoprávněný prospěch. Toto deliktní jednání žalovaného vykazuje znaky pokračujícího porušování podmínek smlouvy, téměř každodenně se opakujícího, byť v různě nepravidelné intenzitě, když se pravidelně jedná „jen“ o přejíždění vozidel žalovaného za účelem jejich zaparkování přes služebnostmi nezatížené pozemky žalobce, nepravidelně pak o blokaci jediné přístupové cesty (společné pro všechny uživatele areálu) nákladními vozidly stojícími a (nebo) manévrujícími z velké části mimo rozsah sjednaných služebností. Mezi tyto faktické projevy, které se odehrávají v podstatě na denní bázi (tj. nepřetržitě od r. 2015 do současnosti) náleží: 3. a) nadměrné využívání služebností i sousedních pozemků, služebností zcela nezatížených k parkování a související nedovolené obsluze provozu [Anonymizováno], jenž byl součástí podnikatelských aktivit žalovaného v období od r. 2015 do r. 2018, kdy tohoto podnikání žalovaný zanechal; s tímto provozem [Anonymizováno] bylo spojeno nadměrné užívání (především parkování a související pohyb) cizích vozidel (zákazníků a dodavatelů žalovaného), což představovalo enormní zátěž pro služebnosti žalobce, s níž při zřízení služebností naprosto nemohl počítat; 4. b) využívání služebností k parkování svých i cizích vozidel (kterým žalovaný umožňuje přístup a parkování v areálu žalobce), a to i vozidel nákladních, s okamžitou délkou včetně nákladu větší než 8 m, pro které nejsou služebnostmi zatížené komunikace stavebně určeny a rozsah služebností ani neposkytuje dostatečný prostor pro jejich manévrování; 5. c) využívání pozemků jak služebnostmi zatížených, tak i těch (sousedních) nezatížených k nedovolenému skladování a odkládání různých věcí.

6. Žalobci se dosud, přes veškeré vynaložené úsilí, prostřednictvím písemných výzev k nápravě jednání se žalovaným o úpravě podmínek užívání služebností i přijetí faktických (regulačních) opatření v areálu, nepodařilo přimět žalovaného ke zdržení se tohoto dlouhotrvajícího protiprávního jednání, respektive vrátit jej při výkonu služebností do hranic vymezených předmětnou smlouvou.

7. Žalobce v žalobě dále uvedl, že všechna shora popsaná protiprávní jednání žalovaného jej poškozují a obtěžují měrou velikou, a to tím spíše, pokud se mu kromě očekávaného dodržování obsahu a rozsahu sjednaných služebností nedostává ani žádného, natož obvyklé hodnotě odpovídajícího finančního protiplnění za užívání služebných pozemků, včetně odpovídajícího příspěvku na správu, opravy a údržbu služebností.

8. Z vyložených důvodů se žalobce podanou žalobou domáhá předmětného omezení služebností s tím, aby žalovanému byla uložena peněžitá povinnost za výkon těchto služebností ve výši odpovídající výši jeho ročního užitku za využívání služebných pozemků.

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl žalobcem uplatněnou žalobní argumentaci a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce se žalobou domáhá poměrně podstatného omezení stávajících věcných břemen na základě tvrzení, s nimiž žalovaný nesouhlasí, považuje je za účelově vykonstruovaná, když žalobce se snaží pouze docílit neoprávněného majetkového prospěchu na úkor žalovaného. Žalovaný je výlučným vlastníkem mj. pozemku p. č. [Anonymizováno] ležícího v k. ú. [adresa], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa] (dále též „panující pozemek“). Pozemek je umístěn ve výrobním areálu „[anonymizováno]“, jehož většinovým vlastníkem je žalobce, respektive žalobce vlastní většinu pozemků v tomto areálu, a to mj. pozemek p. č. [Anonymizováno], manipulační plocha, který sousedí s cit. pozemkem žalovaného, a dále vlastní pozemek p. č. [Anonymizováno], který je umístěn na vjezdu do areálu. Žalovaný nabyl panující pozemek na základě kupní smlouvy ze dne 26. 7. 2011 od žalobce. Téhož dne byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene žalobcem shora již popsaného obsahu, a to za účelem možnosti řádného užívání panujícího pozemku, neboť k panujícímu pozemku není možný jiný přístup. Areál je výrobním areálem a budova žalovaného je výrobní halou. Žalovaný tak pro možnost řádného užívání své budovy nutně potřebuje mj. mít zajištěn vjezd a stání pro osobní a zejména nákladní vozidla. Tato potřeba však byla mezi účastníky vyřešena právě smlouvou o zřízení věcných břemen a po dobu téměř deseti let nebylo mezi účastníky sporu o rozsahu či způsobu užívání věcných břemen, potažmo fungování areálu. Žalovaný připouští, že zhruba v období léta r. 2019 došlo k určitým krátkým sporům mezi účastníky stran faktického územního rozsahu věcných břemen dle smlouvy o zřízení věcných břemen, kdy žalobce tvrdil, že žalovaný užívá předmětná věcná břemena šířeji, avšak po krátkém období celý spor umlkl a situace v areálu fungovala nadále stejným způsobem. Žalovaný tedy dál řádně užíval pozemek i věcná břemena na sousedních pozemcích tak, aby mohl ve své budově nadále vyvíjet svou podnikatelskou činnost – [Anonymizováno]. Dále žalovaný má v budově vlastní nástrojárnu, kde vyrábí např. [Anonymizováno]. Žalovaný je tak přesvědčen, že nikoho na jeho právech nepoškozoval, ani nepoškozuje v souvislosti s užíváním věcných břemen., 10. Podle žalovaného teprve změnou vedení u žalobce začaly veškeré spory, když nové vedení žalobce mělo zřejmě od samého počátku s areálem jiné představy a žalobce tak začal soustavně činit kroky k tomu, aby od žalovaného a sousedních vlastníků nemovitých věcí v areálu získal majetkový prospěch, na který nemá nárok, a zatím účelem začal společné fungování v areálu značně znepříjemňovat a vykonávat svá práva značně šikanózním způsobem: 11. a) žalobce začal nejprve sám vyznačovat hranice věcných břemen na pozemní komunikaci, shromažďovat fotografický materiál, který měl dokazovat, že žalovaný a (nebo jiní) oprávnění sousedé zneužívají svých věcných břemen (typicky se jednalo o zaparkování vozidla „jedním kolem za nakreslenou hranicí věcného břemene“), shromažďovat písemné výzvy k upuštění od protiprávního jednání, vynucování jednání o zpoplatnění věcných břemen; 12. b) žalobce omezil žalovaného v užívání jemu zřízených věcných břemen mj. tím, že v průchozí brance ze strany budovy vyměnil zámky a odmítl vydat klíče žalovanému, přestože je branka umístěna na sousedním pozemku, kde má žalovaný zřízeno věcné břemeno; 13. c) žalobce na vjezdu do areálu zřídil závoru s čipovým systémem, kdy tuto skutečnost zneužívá k dalšímu účelovému nátlaku na žalovaného, neboť žalovanému odmítá vydat potřebný počet čipů k závoře a tuto závoru trvale uzavírá v 16:00 hod., takže zaměstnanci žalovaného po této době již nemohou areál svým vozem opustit; žalovaný tak musel těmto skutečnostem přizpůsobit směny v práci; 14. dne 1. 5. 2021 žalobce bez jakéhokoli upozornění na sousední pozemky umístil betonové piloty, které rozmístil dle svých tvrzení na hranici věcných břemen dle geometrického plánu; proti tomuto jednání žalobce se žalovaný bránil žalobou na ochranu rušené držby, přičemž jeho návrhu bylo rozhodnutím zdejšího soudu vyhověno; žalobci bylo soudem uloženo odstranit betonové piloty umístěné na předmětných pozemcích a zdržet se umísťování obdobných překážek na tyto pozemky; 15. žalobce nejprve dobrovolně splnil povinnost dle rozhodnutí soudu ad 14, nicméně v prvním kvartálu r. 2023 na dotčené pozemky umístil dopravní značky, které žalovanému opět brání v užívání jeho pozemku a budovy, jakož i ve výkonu práv z věcných břemen.

16. Žalovaný popírá, že by měl věcná břemena nadužívat; žalovaný provozuje malý až střední závod, má 3 zaměstnance; materiál tak žalovaný naváží a dováží do budovy maximálně jednou až dvakrát v měsíci, přičemž na denní bázi jsou pak věcná břemena užívána k parkování osobních vozů žalovaného a jeho zaměstnanců. K přepravě materiálu a produktů žalovaný využívá služeb standardních soukromých dopravců. Není tak v možnostech žalovaného zajistit, jakým vozidlem přepravce přijede, nebo jestli nepřijede nový řidič, který areál nezná. Z těchto skutečností pak mohou nastat situace, jak je žalobce popisuje ve své žalobě. Žalovaný nicméně uvádí, že rozměrné vozidlo (jak v žalobě popisuje žalobce) zde u žalovaného bylo za celou dobu pouze jednou a celkově se jedná o nahodilou situaci.

17. Pokud by měl žalovaný využívat pouze zakreslených věcných břemen, tak se k nim nemůže dostat ani běžným osobním vozidlem, a to právě kvůli žalobcem umístěnému dopravnímu značení, které je tam dle žalovaného zcela zbytečné, respektive jeho jediným účelem je znemožnit žalovanému řádné užívání věcných břemen.

18. Podle žalovaného není zřejmé, k jaké trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mělo z jeho strany dojít; od samého počátku byla věcná břemena zřízena bezúplatně a jsou vykonávána stále stejným způsobem, pokud to zrovna žalobce neznemožňuje. Žalovaný je přesvědčen, že jak žalovaný, tak sousední vlastníci se chovají stále stejně a řádným způsobem užívají věcná břemena. K jediné změně došlo dle přesvědčení žalovaného v přístupu žalobce, kdy ten šikanózním způsobem vykonává svá práva a vynucuje si své domnělé nároky. Žalovaný je přesvědčen, že shora popsané okolnosti nejsou změnou, která by mohla odůvodnit postup dle § 1299 odst. 2 o. z., a to zvlášť na návrh žalobce, neboť by to bylo v rozporu se základními principy občanského zákoníku, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Kromě toho z žaloby se ani nepodává, jakou přiměřenou náhradu by měl žalovaný od žalobce za omezení věcných břemen obdržet. Pro případ, že by soud byl shodného názoru jako žalobce, žalovaný navrhuje, aby taková přiměřená náhrada byla soudem určena a bylo uloženo žalobci jí žalovanému poskytnout.

19. Soud v řízení učinil následující dílčí skutková zjištění:

20. Soud z listu vlastnického č. [hodnota] (na č. l. 131) založeného pro katastrální území [adresa] zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] v cit. k. ú., a to dle kupní smlouvy ze dne 26. 7. 2011 s právními účinky vkladu práva ke dni 27. 7. 2011. Ve prospěch tohoto pozemku bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v témže k. ú. podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011 a geometrického plánu č. [hodnota]; právní účinky smlouvy nastaly ke dni 26. 7. 2011. Dále bylo zřízeno ve prospěch tohoto pozemku věcné břemeno chůze a jízdy na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v témže k. ú., jak shora uvedeno, a to podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011 a geometrického plánu č. [hodnota], právní účinky smlouvy nastaly ke dni 26. 7. 2011.

21. Z kupní smlouvy ze dne 26. 7. 2011 (na č. l. 132 a násl.) uzavřené mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný jako prodávající prodal žalobci jako kupujícímu budovu na pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] za kupní cenu [částka]. Právní účinky vkladu nastaly dne 27. 7. 2011.

22. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene (na č. l. 134 a násl.) uzavřené mezi žalovaným jako povinným a žalobcem jako oprávněným dne 26. 7. 2011 včetně geometrického plánu č. [hodnota], který tvoří nedílnou součást smlouvy (dále též „věcná smlouva“), bylo zjištěno, že povinný jako vlastník pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zřídil pro nemovitosti ve vlastnictví žalovaného - oprávněného, tedy pro budovu bez čp/če, v obci [adresa], na pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemku p. č. [Anonymizováno] v témže k. ú., věcné břemeno chůze, průchodu, jízdy a průjezdu oprávněného přes povinné pozemky v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. [hodnota], a dále věcné břemeno chůze, jízdy, stání na pozemku povinného p. č. [Anonymizováno] v témže k. ú. v rozsahu dle geometrického plánu č. [hodnota], a to bezúplatně. Právní účinky vkladu dle této smlouvy vznikly dnem 27. 7. 2011.

23. Z listu vlastnického č. [hodnota] (na č. l. 127 a násl.) založeného pro katastrální území [adresa] bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem mj. pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které leží v katastrálním území [adresa] (dále z důvodu stručnosti budou tyto a další předmětné pozemky uváděny též pouze svými parcelními čísly, již bez z údaje, že leží v cit. katastrálním území). Tyto pozemky byly zatíženy věcným břemenem chůze a jízdy na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], podle smlouvy o zřízení věcným břemen chůze a jízdy ve prospěch pozemku p. č. [Anonymizováno], tj. dle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011, geometrického plánu č. [hodnota], a geometrického plánu č. [hodnota].

24. Žalobce dopisem ze dne 29. 3. 2018 (na č. l. 52 a násl.), ve znělce věci označeným jako předžalobní výzva, a adresovaným žalovanému, vyzval žalovaného k dobrovolnému plnění, konkrétně, aby se žalovaný zdržel neoprávněných zásahů do vlastnických práv žalobce, a dále, aby žalovaný vstoupil v jednání ve věci úpravy práv a povinností vyplývajících pro obě strany ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011, kdy v této výzvě pak žalobce podrobně specifikuje obsah této výzvy (v zásadě konvenující nynějšímu obsahu žaloby).

25. Žalovaný na předžalobní výzvu žalobce ad 24 reagoval dopisem ze dne 11. 4. 2018 (na č. l. 54), ve kterém žalobci sděluje: „…v návaznosti na Vaši předžalobní výzvu…si dovoluji akcentovat svoji schopnost a ochotu k nápravě Vámi popsaného stavu užívání sjednaných služebností v areálu [anonymizováno] s tím, že v této souvislosti si Vás dovoluji informovat, že v dalším nebude z mé strany provozován v areálu…[Anonymizováno]…Stran dalšího jsem připraven a hotov k jednání ohledně úpravy podmínek výkonu sjednaných služebností, popřípadě jejich vlastní dispoziční a kompenzační úpravy s ohledem na právem chráněné zájmy vlastníka panujícího pozemku vzhledem k jeho zatížení služebnými věcmi.“ 26. Žalobce dopisem ze dne 6. 8. 2019, adresovaným žalovanému prostřednictvím jeho tehdejšího právního zástupce ([tituly před jménem] [jméno FO], advokát se sídlem [adresa]), oznámil žalovanému zavedení faktických opatření a omezení k zajištění provozu dopravních prostředků na pozemních komunikacích v areálu žalobce. Žalobce v tomto dopise sděluje žalovanému, že obsah tohoto sdělení je logickým důsledkem a zároveň jediným možným řešením dlouhodobě neudržitelného stavu, kdy žalovaný vykonává práva vyplývající z věcné smlouvy zcela excesivně, což působí velké provozní problémy žalobci, jakož i dalším oprávněným uživatelům areálu. Žalobce v dopise konstatuje, že žalovaný na předchozí předžalobní výzvu z března 2018 (tj. aby žalovaný upustil od protiprávních zásahů, jak byly v textu výzvy podrobně popsány a aby zahájil jednání o úpravě podmínek výkonu sjednaných služebností, a to prostřednictvím sjednání pravidel užívání příslušných částí areálu) nezareagoval. Z tohoto důvodu žalobce přistoupí k následujícím opatřením Prvním krokem bude vyznačení předmětných služebností. Toto vyznačení, včetně omezení výkonu mimo daný rozsah služebností, bude zajištěno svislým a vodorovným dopravním značením (tj. zejména čárami na příslušné části pozemní komunikace určené k průjezdu a průchodu, respektive k stání) a dále oplocením pozemní komunikace určené k průjezdu a průchodu (včetně závor či bran umožňujících pohyb žalobce a ostatních oprávněných uživatelů areálu do jejich dalších částí), a to po celém jejím obvodu až k ústí části určené k stání žalobce v rozsahu věcné smlouvy. Dalším opatřením bude vybudování hlavní vjezdové brány a závory, jež se budou otevírat prostřednictvím čipové vjezdní karty coby průkazu oprávnění k užívání komunikací v areálu. V rámci tohoto oznámení žalobce předložil žalovanému Dopravně provozní řád areálu žalobce, který podrobně stanovuje povinnosti všech uživatelů pozemních komunikací (včetně pěších) v areálu. Tento řád se stane účinným, a tedy i pro žalovaného právně závazným marným, uplynutím čtrnáctidenní lhůty poskytnuté žalovanému k případným připomínkám k tomuto řádu. V dopise žalobce dále sděluje žalovanému, že zvažuje uplatnit v kombinaci se shora uvedenými opatřeními žalobu na zrušení či omezení služebnosti za přiměřenou náhradu podle § 1299 o. z., popř. na ochranu vlastnického práva proti protiprávním zásahům žalovaného, event. žalobou na ochranu držby (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 61).

27. Žalobce dopisem ze dne 26. 10. 2023 (na č. l. 78 a násl.), ve znělce věci označeným jako předžalobní výzva k dobrovolnému plnění, a adresovaným žalovanému, vyzval žalovaného ohledně jednání ve věci vymezení obsahu a rozsahu služebností (věcných břemen), jak byly sjednány smlouvou o jejich zřízení ze dne 26. 7. 2011, respektive ve věci vypořádání následků trvalé změny vyvolávající hrubý nepoměr mezi dotčenými pozemky (obsah této výzvy v zásadě předurčil posléze podanou žalobu).

28. Soud usnesením ze dne 21. 6. 2021, č. j. [spisová značka] (viz cit. usnesení na č. l. 29 a násl. připojeného spisu soudu sp. zn. [spisová značka]), k žalobě žalobce [jméno FO] proti žalovanému [právnická osoba], uložil žalovanému povinnost odstranit betonové piloty umístěné na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a zdržet se umísťování obdobných překážek na tyto pozemky. Soud cit. rozhodnutí vydal na základě svého zjištění, že [právnická osoba], tj. v daném řízení žalovaný, znemožnil [jméno FO], tj. v daném řízení žalobci, výkon věcných břemen žalobce – chůze a jízdy na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v cit. k. ú., jak bylo sjednáno ve smlouvě o zřízení věcných břemen ze dne 26. 7. 2011, tím, že na těchto pozemcích umístil betonové piloty, kdy žalobce od roku 2011 pokojně realizoval věcné břemeno chůze a jízdy na povinných pozemcích žalovaného, a to na základě shora cit. smlouvy. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (nyní na č. l. 108 připojeného spisu soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]) usnesení soudu potvrdil.

29. Žalovaný v reakci na ad 27 dopisem ze dne 6. 11. 2023 (na č. l. 84) tvrzené nároky žalobce neuznal a tuto předžalobní výzvu vnímá jako završení několikaletého účelového nátlaku ze strany žalobce.

30. Žalobce stran prokázání svých tvrzení mj. předložil (v rámci zaslání příloh k žalobě – viz podání na č. l. 163 a násl.) CD obsahující „přestupky“ ze strany žalovaného, případně jeho zaměstnanců či dodavatelů žalovaného, respektive dopravců, kteří dopravovali materiál žalovanému či odváželi zboží z výrobní haly žalovaného na pozemku p. č. [Anonymizováno]; soud však tímto CD, respektive na tomto nosiči uloženými fotografiemi s popisy žalobce o jednotlivých „přestupcích“ dokazování jejich shlédnutím neprovedl, neboť vesměs se jednalo o žalobcem tvrzené „přestupky“ z období r. 2017 a 2018, pro kteréžto období sám žalovaný ve svém vyjádření i v níže uvedené účastnické výpovědi uvedl, že v tomto období vskutku docházelo k problémům uvedeného rázu, leč pak se situace (dle žalovaného) stabilizovala. Je pravdou, že na CD jsou ještě dva, respektive tři zachycené „přestupky“ z období 2019 a 2020, ovšem soud považoval za dostačující důkazy, které byly dosud provedeny (žalovaný netvrdil, že by v rámci výkonu práv plynoucích ze služebností nedocházelo ke skutečnostem tvrzeným žalobcem již v žalobě, avšak že se situace poté stabilizovala) a zjištění z nich jsou vyložena níže. Soud tak zaměřil dokazování na zjištění, zda i po územním vyznačení předmětných služebností dle věcné smlouvy žalobcem v areálu docházelo, a pokud ano, pak v jakém rozsahu, s jakou intenzitou a případně za jakých okolností k porušování, respektive k nadužívání služebností žalovaným nebo jeho zaměstnanci anebo dopravci, kteří nákladními vozidly žalovanému přiváželi materiál či odváželi jeho výrobky z předmětné výrobní haly.

31. Mezi účastníky je nesporné, že např. žalobcem tvrzený „přestupek“ ze dne 27. 3. 2023 ohledně nesprávného parkování či jízdy nákladního vozidla, se týká dopravy materiálu pro žalovaného příslušným dopravcem (viz kopie fotografií na str. 11 až 13 žaloby). Přitom kopie (horní) fotografie na str. 13 žaloby zachycuje stání nákladního vozidla s patrným přesahem (levou částí tohoto vozidla) vodorovné čáry – hranice vyznačující prostor pro stání dle služebnosti na panujícím pozemku, kdy předmětná část vozidla spočívá již v části mimo služebný pozemek (pro stání, respektive parkování), kteroužto okolnost ani žalovaný při jednání konaném před soudem dne 26. 2. 2024 nerozporoval.

32. Z kopie fotografie na č. l. 147 ve vazbě na vyznačenou služebnost stání dle věcné smlouvy je zachycen prostor pro vjezd do prostoru stání ve prospěch panujícího pozemku; z této kopie fotografie je zřejmé, že pro vjezd lze použít pouze prostor mezi rohem výrobní haly žalovaného a svislým dopravním značením, které společně s dodatkovými tabulemi podle vyjádření žalovaného mu ztěžuje v daném místě manipulaci s vozidly při vjezdu – couvání do prostoru stání.

33. Z výslechu žalovaného soud zjistil následující skutečnosti: Žalovaný v době uzavření věcné smlouvy vykonával podnikatelkou činnost. Žalovaný má stejné dodavatele materiálu, kteří mu dovážejí materiál na paletě, kde jsou složeny pytle o hmotnosti 25 kg; většinou jde o dovoz 2 palet každá o hmotnosti 1,5 tuny. Je to dováženo 3,5 tunovým nákladním automobilem, a to pravidelně s frekvencí cca 15 x v roce. To, co je zachyceno v kopiích fotografií v žalobě, je nákladní automobil, který žalovanému běžně dováží materiál. Před zakreslením služebností, respektive před realizací vodorovného značení žalobcem v areálu žalovaný nevěděl, zda a v jakém rozsahu užívá tyto služebnosti. Po realizaci dopravního značení v areálu žalobce je situace taková, že před areálem je značka – vjezd povolen se souhlasem žalobce, a teprve po vjezdu do areálu je umístěna značka zakazující vjezd aut delších 7 m; z toho plyne, že pokud do areálu vjede řidič s delším nákladním vozidlem a uvidí tu značku, bude muset z areálu vycouvat. Žalovaný informoval své dodavatele materiálu o situaci v areálu, tj. o žalobcem zavedeném dopravním značení. Ovšem problém podle žalovaného je ten, že dodavatelé materiálu pro žalovaného využívají služeb různých dopravců, přičemž žalovaný nemůže přímo ovlivnit výběr těchto dopravců, skladbu používaných nákladních vozidel, které si objednávají právě dodavatelé žalovaného. Již se také stalo, že s materiálem pro žalovaného přijelo delší nákladní vozidlo, které muselo zůstat před areálem a žalovaný musel z tohoto místa prostřednictvím vysokozdvižného vozíku zajišťovat vykládku materiálu s dovozem do své výrobní haly. Žalovaný chtěl využívat pro vykládku rampu u své výrobní haly, ovšem žalobce tam umístil svislou dopravní značku (žalovaný při jednání před soudem odsouhlasil, že jde o značku na kopii fotografie na č. l. 148), což vykládku či nakládku materiálu žalovanému zbytečně ztěžuje. Pokud jde o čipový systém, žalovaný má k dispozici pouze dva čipy, jejichž prostřednictvím se lze do areálu dostat kdykoliv.

34. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na základě smlouvy o zřízení věcného břemene (správně věcných břemen a nyní dle nové civilní terminologie služebností) ze dne 26. 7. 2011 žalobce jako vlastník pozemků p. č. [Anonymizováno] (nyní p. č. [Anonymizováno]) a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zřídil pro nemovitosti (v době uzavření smlouvy ve vlastnictví žalovaného) – pro budovu bez č.p./ev. na pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno] věcná břemena (dnes služebnosti) práva chůze, průchodu, jízdy, průjezdu a stání v územním rozsahu dle dvou k této smlouvě připojených geometrických plánů. Žalovaný připustil, že zhruba do r. 2019 mohl nadužívat služebnosti, respektive v rámci výkonu práv plynoucích z těchto služebností mohl zasahovat i mimo služebný pozemek, ovšem po r. 2019, kdy žalobce v areálu provedl vyznačení územního rozsahu služebností a zavedl dopravní značení v areálu, se se svými zaměstnanci snažil tento územní rozsah dle služebností respektovat; připustil však, že ze strany dopravců, kteří mu přivážejí materiál a odvážejí výrobky od jeho výrobní haly, mohlo docházet k nerespektování daného územního rozsahu pro výkon služebností, kdy svými nákladními vozidly mohli zasáhnout i mimo služebný pozemek, tj. do nemovitých věcí žalobce, které nejsou služebnostmi zatíženy. Žalovaný se snaží apelovat na své dopravce a na své dodavatele materiálu, kteří využívají své dopravce, aby respektovali dopravní situaci v areálu, která byla zavedena žalobcem a respektovali územní rozsah pro výkon služebností v rámci panujícího pozemku ve vlastnictví žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by od období r. 2021 do podání žaloby žalovaný hrubě porušoval práva plynoucí ze služebností, tedy nerespektoval územní rozsah pro výkon služebností dle věcné smlouvy, anebo, že by žalovaný v tomto období jakkoli negativně ovlivňoval nebo snad úmyslně naváděl své dopravce či dopravce svých dodavatelů materiálu v tom směru, aby nerespektovali územní rozsah pro výkon předmětných služebností, který je v areálu zřejmý v důsledku vodorovného značení pro výkon těchto služebností, a se svými nákladními vozidly při vykládce materiálu či nakládce zboží z výrobní haly žalovaného tato značení územního rozsahu služebností nerespektovali, respektive porušovali.

35. Soud z dále uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

36. Jak již bylo uvedeno (soudem zjištěno), žalobce je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno], v jehož prospěch bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (ve vlastnictví žalobce) podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011 a geometrického plánu č. [hodnota], právní účinky smlouvy nastaly ke dni 26. 7. 2011. Dále bylo zřízeno ve prospěch tohoto pozemku věcné břemeno chůze a jízdy na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (rovněž ve vlastnictví žalobce) podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011 a geometrického plánu č. [hodnota], právní účinky smlouvy nastaly ke dni 26. 7. 2011.

37. Jelikož uvedená věcná smlouva byla uzavřena za předchozí civilní úpravy [zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „obč. zák.“)], je třeba na daný případ aplikovat § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se osobních, rodinných a věcných práv; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

38. Stávající civilní kodex tedy vychází z principu, podle kterého věcná práva k věci cizí (věcná břemena), která existují ke dni účinnosti o. z., se budou řídit novou právní úpravou. Věcná břemena, vzniklá před účinností nového o. z., jsou tedy buď služebnostmi, nebo reálnými břemeny, a to v závislosti na jejich obsahu (k tomu srov. Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 908).

39. Podle § 151n odst. 1 obč. zák. věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

40. Podle § 151n odst. 2 obč. zák. věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

41. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

42. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

43. Podle § 1274 odst. 1 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.

44. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

45. Podle § 1299 odst. 2 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

46. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „PozKom“), pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Podle druhého odstavce cit. par. pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

47. Podle § 7 odst. 2 PozKom účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

48. Podle § 77a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoSP“) místní a přechodnou úpravu provozu a zařízení pro provozní informace umisťuje na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná, její vlastník. Vlastník pozemní komunikace oznámí umístění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace do 5 pracovních dnů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

49. Podle § 77a odst. 2 ZoSP obecní úřad obce s rozšířenou působností nařídí odstranění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace, není-li splněna podmínka bezpečnosti podle § 78 odst.

2. Pro účely posouzení zajištění bezpečnosti silničního provozu si obecní úřad obce s rozšířenou působností vyžádá stanovisko policie.

50. Podle § 77a odst. 3 ZoSP od místní a přechodné úpravy provozu na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná, se účastník silničního provozu může odchýlit na základě předchozího souhlasu vlastníka účelové komunikace, není-li tím ohrožena bezpečnost silničního provozu.

51. Podle § 78 odst. 2 ZoSP dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.

52. V dané věci se žalobce domáhá aplikace § 1299 odst. 2 o. z. v rozsahu shora uvedeném, tj. omezení předmětných služebností tak, že již nepůjde o bezúplatně zřízené služebnosti, ale že bude rozhodnutím soudu stanoven za výkon těchto práv plynoucích z předmětných služebností roční poplatek ve výši 186 315,81 Kč, a dále, že obsah a rozsah služebností, jakož i podmínky a omezení pro jejich výkon bude podrobně upravovat dopravně provozní řád, který žalobce pojal jako přílohu č. 1 ke svému žalobnímu petitu.

53. Pokud jde o stanovení ročního poplatku za výkon předmětných služebností ve prospěch panujícího pozemku na služebném pozemku, soud neshledává hmotněprávní důvod pro žalobcem navrhovaný zásah do stávajícího věcně právního vztahu mezi panujícím a služebným pozemkem. Důvody jsou následující.

54. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem, respektive služebností, a výhodou oprávněného, je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo věcné břemeno, respektive služebnost zřízena. Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene, respektive služebnosti v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, respektive služebnosti, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem, respektive služebností zatížené, a je třeba vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene, respektive služebnosti za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1793/2018, včetně v tomto cit. rozhodnutí odkazované judikatury dovolacího soudu).

55. Podle soudu však k žádné relevantní změně, jež by vyvolávala shora popsaný – zákonem sledovaný – hrubý nepoměr v posuzovaném případě nedošlo. Předmětná věcná břemena (chůze, průchodu, jízdy, průjezdu a stání) byla žalobcem coby povinným ve vztahu k jeho služebným pozemkům zřízena ve prospěch předmětného panujícího pozemku tehdy i nyní ve vlastnictví žalovaného coby oprávněného bezúplatně. K uzavření této smlouvy došlo zjevně s ohledem na účastníky sledovanou věcně právní regulaci související s podnikatelskými aktivitami žalovaného v rámci předmětného areálu, čehož si byl žalobce již tehdy vědom. Smlouva o zřízení věcných břemen byla účastníky uzavřena dne 26. 7. 2011, a to v návaznosti na těmito účastníky téhož dne (tedy jako prvně) uzavřenou kupní smlouvu, dle které žalobce prodal žalovanému budovu bez čp/če v obci [adresa], výroba, na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jakož i pozemek p. č. [Anonymizováno] v cit. k. ú. za kupní cenu ve výši [částka].

56. Proto sama okolnost, že vlastník služebného pozemku několik let po uzavření smlouvy o bezúplatném zřízení věcných břemen (služebností) změní (míní revidovat) svůj názor v tom směru, že nepovažuje takové bezúplatné zřízení za adekvátní, nepředstavuje důvod pro postup předvídaný v § 1299 odst. 2 o. z., neboť z pohledu daného věcně právního vztahu nedošlo k žádné právně relevantní změně vyvolávající mezi dotčenými stranami hrubý nepoměr, jež by měla vést soud k úvaze o nezbytnosti vyhovět shora zformulovanému žalobnímu návrhu žalobce na stanovení roční úplaty za výkon předmětných služebností. Proto již z tohoto důvodu byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

57. Ovšem ani druhá část žaloby směřující na omezení rozsahu předmětných služebností ingerencí žalobcem navrhovaného dopravně provozního řádu, který by reguloval vnitřní dopravní či dopravně uživatelské poměry v rámci předmětného areálu, není důvodná.

58. Je nepochybné, že v daném areálu se nachází neveřejná účelová pozemní komunikace ve smyslu § 7 odst. 2 PozKom. Celé úsilí žalobce přetavené do jím zformulovaného žalobního petitu směřujícího k omezení stávajících služebností v rozsahu žalobcem navrhovaného dopravně provozního řádu plyne z toho, že dle žalobce dopravní, respektive dopravně uživatelský chod v areálu je zatížen i ze strany žalovaného mnoha projevy negativního jednání, které žalobce podrobně popsal v předmětné žalobě, a jejímž středobodem je de facto dle žalobce takřka žalovaným permanentní nedodržování žalobcem stanovených dopravních pravidel v areálu, respektive nerespektování územního rozsahu dle služebností žalovaným, jeho zaměstnanci či dopravci tím, že stání či parkování jejich vozidel přesahuje hranice dle sjednaných služebností, které byly v reálu vyznačeny žalobcem provedeným vodorovným značením; toto nedodržování má dlouhodobý přesah přes existující věcně právní oprávnění plynoucí pro žalobce z titulu vlastníka panujícího pozemku.

59. Pokud jde o žalobcem tvrzené porušování práv plynoucích z věcné smlouvy, respektive ze strany žalovaného nadužívání služebností, pak je třeba zdůraznit, že žalobce prostřednictvím svých žalobních tvrzení vlastně pod označením nadužívání služebností žalovaným popisuje a charakterizuje stav, kdy podle jeho názoru žalovaný či osoby jakkoli spjaté s jeho podnikatelskou činností, které se svými dopravními prostředky směřují k výrobní hale žalovaného, kromě využívání práv plynoucích z předmětných služebností bez právního titulu užívají popsaným způsobem i další než služebné pozemky. Tento žalobcem tvrzený stav ovšem necharakterizuje nadužívání předmětných služebností (např. typicky ve sjednaném rozsahu či intenzitě), nýbrž označuje stav tvrzeného protiprávního jednání žalovaného do vlastnických práv žalobce tím způsobem, že žalovaný anebo osoby spjaté s jeho podnikatelskou činností předmětnými dopravními prostředky bez právního důvodu (najížděním, parkováním, stáním atd.) zasahují do pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce, které nejsou pozemky služebnými. Dále je třeba z pohledu žalobcem tvrzeného nadužívání (ve smyslu jím chápaného nadužívání služebností žalovaným a osobami spjatými s jeho podnikáním) odlišovat především období do žalobcem zrealizovaného dopravního vodorovného značení v areálu, kdy žalovaný připustil, že z jeho strany nebo ze strany jeho zaměstnanců anebo ze strany dopravců jeho dodavatelů materiálu či dopravců žalovaného, kteří odváželi výrobky žalovaného z jeho výrobní haly, mohlo docházet k určitému nadužívání ve smyslu toho, že v určitých případech předmětná vozidla se pohybovala či parkovala zčásti mimo prostor daný dle věcné smlouvy, tj. i mimo územní rozsah služebností dle příslušných geometrických plánů. Situace se však dle tvrzení žalovaného změnila po dopravním značení (vodorovném a svislém), kdy se žalovaný snaží respektovat toto značení, avšak v některých případech nebyl schopen ovlivnit chování řidičů dopravců jeho dodavatelů materiálu či dopravců, jejichž služeb žalovaný využívá pro odvoz jeho výrobků.

60. Žalovaný tedy připustil ojedinělá porušení ze strany dopravců, které v předchozím období využili pro dopravu materiálu dodavatelé žalovaného či žalovaným objednaní dopravci pro odvoz jeho výrobků z výrobní haly. Nicméně z dokazování nevyplynulo, že by se jednalo o soustavnější či dokonce úmyslné nerespektování práv a povinností plynoucích z předmětných služebností. Na straně druhé byl to žalobce, který v areálu zavedl dopravní značení (vodorovné a svislé), jež zčásti žalovaný vnímá jako ztěžující pro výkon jeho práv plynoucích z předmětných služebností, např. služebnosti parkování, jak je zřejmé z kopie fotografie na č. l. 147 (parkování podél výrobní haly žalovaného), nebo z kopie fotografie na č. l. 148, kdy dopravní značka je umístěna u rampy výrobní haly žalovaného, což podle žalovaného mu zbytečně ztěžuje příp. vykládku materiálu či nakládku jeho výrobků z výrobní haly. Kromě toho nutno v těchto skutkových poměrech také zohlednit, že usnesením soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žalobci uložena povinnost odstranit betonové piloty umístěné na shora již označených služebních pozemcích v k. ú. [adresa], a zdržet se umísťování obdobných překážek, kdy uvedené betonové piloty bránily osobním a zejména nákladním vozidlům v cestě k budově žalovaného na jeho panujícím pozemku.

61. Judikatura (správní i civilní) vymezila, že zákon o pozemních komunikacích poměry neveřejně přístupných účelových komunikací nereguluje a nepodřizuje je orgánům veřejné správy. Jak kupř. plyne z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 4392/2010, z obecné úpravy vlastnického práva vyplývá, že vlastník pozemku sloužícího v uzavřeném areálu jako účelová pozemní komunikace svobodně rozhoduje o tom, kdo smí pozemek užívat, a bez jeho svolení tudíž nikdo pozemek užívat nesmí. K tomu je třeba pro poměry této věci dodat, že oprávnění užívat předmětnou komunikaci pochopitelně náleží i vlastníku panujícího pozemku, a v případě, že panující pozemek slouží k podnikání, což je i případ žalovaného, pak jsou příslušná oprávnění plynoucí z předmětných služebností odvozeně a přiměřeně využitelná i na zaměstnance, zákazníky či dodavatele vlastníka panujícího pozemku.

62. Další upřesnění výkladu a aplikačního užití pravidel na neveřejnou účelovou pozemní komunikaci (např. v rámci uzavřeného areálu, v němž podniká více podnikatelských subjektů) učinil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3797/2007, když vyložil a odůvodnil právní názor, že i když účelová komunikace není přístupná veřejně, nýbrž „v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu“ (srov. § 7 odst. 2 PozKom), platí pro ní stejně tak jako pro ostatní kategorie pozemních komunikací obecně závazná pravidla silničního provozu. Přitom zpřístupnění účelové komunikace „v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu“, neznamená omezení pravidel provozu na této komunikaci pouze na pravidla, která jsou výslovně uvedena v individuálním aktu vlastníka (provozovatele) uzavřeného prostoru (objektu). Smyslem této úpravy naopak je umožnit vlastníku (provozovateli) uzavřeného prostoru (objektu), aby podle svého uvážení stanovil s ohledem na využití a účel tohoto prostoru další (speciální) pravidla (např. provozní dobu areálu, místa vjezdu, výjezdu či parkování, maximální povolenou rychlost apod.), jdoucí nad rámec obecně závazných pravidel provozu na pozemních komunikacích. K tomu ovšem soud pro poměry této věci dodává, že zvolenou individuální úpravou nemůže (vyjma případu, kdy provedením značením má dojít k zajištění bezpečnosti provozu na takové komunikaci v intencích obecné úpravy) vlastník služebného pozemku de facto jakkoli omezit či ztížit výkon práv plynoucích ze služebností ve prospěch panujícího pozemku, a že tedy je vždy třeba takto vlastníkem panujícího pozemku zvolenou regulaci poměřovat testem přiměřenosti ve vztahu k existenci příslušného věcně právního zatížení na straně jedné a věcně právního oprávnění na straně druhé.

63. V této souvislosti soud poukazuje na veřejně přístupný právní názor Ministerstva dopravy (dále též „MD“) k řešení otázky právní regulace neveřejně přístupné účelové komunikaci (viz zdroj zde: https://www.mdcr.cz/getattachment/Dokumenty/Silnicni-doprava/Legislativa-silnicni-doprava-(1)/Silnicni-doprava-stannoviska-MD/Stanovisko-k-platnosti-pravidel-silnicniho-provozu-na-ruznych-kategoriich-pozemnich-komunikacich.pdf.aspx?lang=cs-CZ), v němž MD mj. uvádí (v textu nyní tučně zvýraznil soud): 64. „…ačkoliv je vlastník NPÚK (roz. neveřejně přístupné účelové komunikace) oprávněn modifikovat pravidla stanovená zák. č. 361/2000 Sb., neznamená to, že by nebyl v tomto oprávnění nijak omezen. Vlastník NPÚK je oprávněn obecná pravidla provozu na pozemních komunikacích upravit, přičemž jediným způsobem takové modifikace je umístění místní nebo přechodné úpravy provozu, popř. zařízení pro provozní informace.

65. V tomto směru je pak vhodné vyjádřit se k umisťování místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, neboť krajský úřad konstatuje, že osazení NPÚK dopravní značkou nepředchází žádný formalizovaný proces před orgány veřejné správy, tudíž ani nemohou mít stejnou povahu a dopad jako dopravní značky osazené na veřejně přístupných pozemních komunikacích.

66. Dle § 77a zák. č. 361/2000 Sb. je vlastník pozemní komunikace povinen oznámit umístění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace do 5 pracovních dnů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Ten pak v případě, že není splněna podmínka bezpečnosti (viz § 78 odst. 2 uvedeného zákona: ‚Dopravní značky, světlené a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.‘), což posoudí Policie ČR, je povinen nařídit odstranění úpravy pravidel provozu na pozemních komunikacích jako takových, ale také umisťování dopravního značení dle jeho uvážení je pod kontrolou veřejné moci.“ 67. Z vyloženého plyne, že dopravní předpisy je nutné dodržovat i na tzv. veřejně nepřístupných účelových pozemních komunikacích, na kterých si vlastník či provozovatel areálu může vytvořit svoje vlastní pravidla na provoz, která ale mohou být pouze (jako svého druhu určitou) „nadstavbou“ nad zákonnou úpravou a mohou tímto způsobem blíže ještě zpřesňovat a upravovat pouze práva a povinnosti, která nejsou v rozporu s právními předpisy. V případě existence služebností (např. služebnosti cesty) pak není možné zavedenou dopravní regulací v rámci areálu jakkoli omezovat výkon předmětných služebností, ledaže by taková regulace plynula přímo z obecných pravidel (roz. za účelem zajištění bezpečnosti provozu na takové pozemní komunikaci) pro provoz na pozemních komunikacích, jež by v takovém ohledu doléhala i na režim neveřejných účelových pozemních komunikací uvnitř daného areálu.

68. Jestliže zavedení speciálního dopravního režimu v rámci areálu, ve kterém jsou neveřejné účelové pozemní komunikace, nekoliduje s výkonem práv plynoucích z předmětné (předmětných) služebnosti (služebností), a současně nejde o situaci, že v tom kterém rozsahu např. služebnost cesty v daném areálu není z dopravního hlediska limitována obecnou úpravou pro provoz na pozemních komunikacích, a dochází k situacím porušování těchto interních dopravních pravidel ze strany např. vlastníka panujícího pozemku, nebo jeho zaměstnanců anebo jeho dopravců (přivážejících materiál či odvážejících výrobky od vlastníka panujícího pozemku) či jeho zákazníků, pak je vymáhání těchto interních dopravních pravidel ponecháno na vlastníku (provozovateli) služebného pozemku. Znamená to tedy, že vlastník (provozovatel) služebného pozemku, respektive vlastník areálu se nemůže obracet s podněty na podezření z přestupkového (dopravně protiprávního) chování na příslušné orgány státní správy, respektive na orgány policie, ale v případě nezbytnosti si musí zajistit odpovídající podkladový titul vedoucí ke zjednání nápravy prostřednictvím vydaného soudního rozhodnutí v rámci řízení podle části třetí o. s. ř.

69. Vztaženo na skutkové poměry této věci pak nutno uzavřít, že došlo-li v r. 2019 v daném areálu z rozhodnutí žalobce k zavedení určitého dopravního režimu, který podle žalobce není (i) žalovaným dodržován, respektive podle žalobního tvrzení je žalovaným, případně jeho zaměstnanci či dodavateli (kteří pro dovoz materiálu či odvoz výrobků žalovaného od budovy stojící na panujícím pozemku využívají služeb individuálních dopravců, na kterémžto výběru – pokud se jedná o dovoz materiálu - žalovaný nemá žádný vliv se podílet), přičemž žalovaný stále realizuje svou podnikatelskou činnost na panujícím pozemku prakticky v témže rozsahu, za jakého uzavíral (roz. z důvodu, že v předmětné výrobní hale bude vykonávat předmětnou podnikatelskou činnost, s čímž byl žalobce srozuměn) s žalobcem předmětnou smlouvu o zřízení věcných břemen (dnes služebností), respektive kdy v době uzavírání věcné smlouvy nepobylo žádných pochyb o tom, že v prodávaném nemovitém majetku, respektive výrobní hale bude žalovaný vykonávat předmětnou podnikatelskou činnost, pak v tomto směru nelze dovozovat naplnění podmínek dle § 1299 odst. 2 o. z., tj. pro žalobcem v žalobě navrhované omezení předmětných služebností.

70. Míní-li žalobce v daném směru zjednat nápravu, pakliže má za to, že (i) ze strany žalovaného, respektive ze strany k žalovanému přijíždějících dopravců předmětný (žalobcem v areálu zavedený) dopravní režim není (v tom kterém rozsahu) respektován (dodržován), je na jeho uvážení, zda se takového zjednání nápravy bude domáhat v řízení podle části třetí o. s. ř., či nikoli (tj. ponechá stávající stav bez řešení).

71. Na straně druhé má-li žalovaný za to, že žalobcem dosud zavedený dopravní režim v areálu koliduje s obecnou úpravou týkající se právní reglementace pravidel na pozemních komunikací, může od příslušného státního orgánu požadovat jeho posouzení, zda zvolené umístění předmětné dopravní úpravy provozu na neveřejné účelové komunikaci v areálu je s předmětnou obecnou právní úpravou souladné, či nikoliv, když v případě negativního závěru by v takovém případě musel orgán veřejné moci konat za účelem odpovídajícího zjednání nápravy.

72. Jak plyne ze shora citované právní úpravy, jediným důvodem pro nařízení odstranění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace na neveřejné účelové pozemní komunikaci ovšem je, že stanovení takové úpravy je v rozporu s bezpečností provozu na pozemních komunikacích. V reálu k takovému závěru může dojít tehdy, pokud např. vlastníkem neveřejné účelové pozemní komunikace, respektive vlastníkem uzavřeného areálu instalované dopravní značení, v případě, že by vskutku bylo dodržováno, může podle zjištění (závěru) příslušného dopravního správního orgánu ohrožovat bezpečnost silničního provozu na uvedené neveřejné pozemní komunikaci, když v ostatních případech (např. mělo-li by být dle účastníků takového provozu uvedené dopravní značení důsledkem šikanózního jednání vlastníka uvedené komunikace, respektive areálu – viz např. žalovaným v řízení učiněná tvrzení o šikanózním umístění některých svislých dopravních značek) by se sekundárně dosahem takového režimu mohl zabývat toliko soud v řízení podle části třetí o. s. ř. V takovém případném řízení by pak nepochybně bylo nutné vycházet i ze závěrů dosavadní správní judikatury v tom směru, že smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný či dokonce šikanózní, nýbrž musí být racionální a opodstatněný některým z užitých legitimních důvodů; pokud takový důvod neexistuje, jedná se o značku umístěnou protizákonně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100).

73. Soud v řízení podle části třetí o. s. ř. však nemá pravomoc vyjadřovat se k dopravně technickému použití dopravního značení na neveřejné účelové pozemní komunikaci, nýbrž ve sporném řízení je legitimován posuzovat otázky týkající se toho, zda předmětné jednání (chování) žalovaného vlastníka této komunikace a jeho užití dopravního značení na této veřejnosti uzavřené komunikaci (např. v rámci výrobního areálu, kde podniká vícero podnikatelských subjektů, kdy pozemní doprava je jeden z velmi důležitých segmentů jejich podnikání např. pro dovoz materiálu a odvoz výrobků z tohoto areálu) nekoliduje s civilně právní úpravou, jistěže po vyjasnění, že z pohledu dopravně správního uvedené dopravní značení splňuje podmínku bezpečnosti provozu na pozemních komunikací.

74. Jinými slovy řečeno, jestliže se příslušný dopravně správní orgán nemůže v režimu ZoSP vyjadřovat nad rozsah posouzení, zda provoz na takové komunikaci z pohledu umístění předmětného dopravního značení je v souladu s bezpečností provozu na této komunikaci, pak podle názoru soudu může naopak soud v řízení podle části třetí o. s. ř. posuzovat, zda tento vlastníkem komunikace uplatněný fakultativní dopravní režim není ve svém důsledku projevem libovolného, respektive šikanózního jednání vůči uživatelům této komunikace, tedy šikany i vůči vlastníku panujícího pozemku a dalším osobám, které odvozeně mohou takový pozemek rovněž užívat např. v rámci použití vozidla k výrobní hale stojící na panujícím pozemku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 973/2005, v němž byl vyložen a odůvodněn právní názor, že přísluší-li vlastníku nemovitosti jako osobě oprávněné z věcného břemene právo cesty, které mu zajišťuje přístup k této nemovitosti, pak od něj odvozují právo užívat zatížený pozemek k chůzi a jízdě ty osoby, které tak činí v souvislosti s hospodářským účelem, ke kterému panující nemovitost sloužila v době zřízení věcného břemene. Jestliže panující nemovitost slouží podnikání, pak může být zatížený pozemek užíván k chůzi a jízdě i zaměstnanci vlastníka panující nemovitosti, ovšem jen v souvislosti s tím druhem podnikání, ke kterému by mohl věcné břemeno využívat vlastník panující nemovitosti.).

75. Dojde-li tedy ze strany vlastníka služebného pozemku např. v rámci jím většinově vlastněného výrobního, respektive podnikatelského areálu k zavedení dopravního značení či k určitým jiným organizačně-technickým změnám majícím vliv na výkon předmětných služebností, pak v případě sporu stran, zda takto zavedené změny v rámci areálu jsou či nejsou souladné s právní úpravou ve vazbě na existující příslušné věcně právní vztahy týkající se daného areálu, bude povinností soudu tyto okolnosti posoudit a o příslušné žalobě rozhodnout. V tomto směru lze přitom odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2941/2004 (jehož závěry jsou podle názoru soudu přiměřeně uplatnitelné i v poměrech stávající civilní hmotněprávní úpravy), v němž byl vyložen právní názor, že vlastník pozemku, který je zatížen věcným břemenem průchodu a průjezdu, je oprávněn požadovat po osobě z věcného břemene oprávněné, aby vykonávala svá práva z věcného břemene i za jiných vlastníkem nově nastavených podmínek. Takové podmínky ovšem nesmí podstatně ztížit nebo znemožnit výkon práv z věcného břemene (např. nemožnost vjezdu či výjezdu z uzavřeného areálu po uplynutí určité hodině atd.). Pokud se tak stane, jde o nepovolený zásah do výkonu těchto práv a osobě oprávněné z věcného břemene proti takovému zásahu přísluší soudní ochrana. Dovolací soud v cit. rozhodnutí také podotkl, že zatížený pozemek může jeho vlastník oplotit a opatřit bránou, jen když toto opatření nebude mít za následek podstatné ztížení výkonu práva osob oprávněných z věcného břemene. Opatří-li tedy bránu tam, kde je to zapotřebí, signalizačním zařízením, a dá oprávněným klíče od brány, jsou tyto osoby povinny bránu zamykat.

76. Z uvedené plyne, že i režim dopravních pravidel na neveřejné účelové pozemní komunikaci je z pozice státu prostřednictvím jeho orgánů (byť ve značně omezeném rozsahu) kontrolovatelný a nepanuje zde pravidlo nějaké bezbřehé dopravně aplikační libovůle či svévole ze strany vlastníka této komunikace. Nicméně z pohledu posuzování relevantnosti žaloby v části navrhovaného omezení předmětných služebností soud neshledal naplnění důvodu pro ingerenci v podobě omezení těchto služebností v intencích žalobního návrhu, a proto soudu nezbylo, než žalobu i v této části zamítnout.

77. Vztaženo zpět do posuzované věci soud tedy rekapituluje následující: Žalovaný v předchozím období v roce 2018 a zčásti i v r. 2019 sám připustil, že patrně nerespektoval územní rozsah plynoucí z věcné smlouvy ve smyslu, že by výlučně užíval toliko dle věcné smlouvy předmětné služebnosti a svými vozidly (firmy), případně jeho zaměstnanci, dodavatelé prostřednictvím dopravců pro dovoz materiálu žalovanému či dopravci žalovaného pro odvoz jeho výrobků se mohli, respektive pravděpodobně se dopustili porušení, které ostatně žalobce nezpochybnitelně „zdokumentoval“ již v podané žalobě prostřednictvím do textu zkopírovaných fotografií nesprávného parkování nákladního vozidla mimo vodorovné značení předmětných služebností.

78. Na straně druhé žalobce např. pro období od r. 2021 a násl. již de facto nedisponuje žádnými důkazy ohledně tvrzeného porušování územního rozsahu při výkonu služebností dle věcné smlouvy, přičemž z fotografií po takto učiněném vyznačení je zřejmé, že žalovaný či jeho zaměstnanci se snaží parkovat s vozidly v intencích předmětného (žalobcem zrealizovaného) dopravního značení.

79. Jinou otázkou je případné porušování územního rozsahu pro výkon služebností dle věcné smlouvy příslušnými dopravci, jež zajišťují dopravu materiálu pro žalovaného či odvoz jeho výrobků, a kteří pravděpodobně – což připustil sám žalovaný – se ojediněle mohou dopouštět žalobcem tvrzených pochybení, tj. žalobcem označených „přestupků.“ 80. Soud uvěřil žalovanému, že v rámci svých možností signalizoval dopravcům, že je zapotřebí dodržovat předmětnou interní dopravní regulaci v areálu ve vazbě na územní rozsah výkonu práv plynoucích z předmětných služebností dle věcné smlouvy, nicméně okolnost, že případně vznikuvší pochybení ze strany předmětných dopravců je nezbytné bez dalšího posuzovat na vrub žalovaného, a v návaznosti na to, že je nezbytné přistoupit k omezení rozsahu služebností v žalobcem navrhovaném rozsahu, však soud nesdílí.

81. Jestliže tedy žalobce v areálu zavedl předmětné dopravní předpisy prostřednictvím vodorovného a svislého značení, kdy součástí vodorovného značení je i vymezení územního rozsahu předmětných služebností, přičemž žalovaný či ostatní oprávnění z předmětných služebností mají za to, že tato dopravní regulace není nebezpečná z pohledu § 77a odst. ZoSP, pak případný dozor a vynucení dodržování tohoto dopravního regulativu je na žalobci. Jen v případě, bylo-li by prokázáno, že z příčiny jednání žalovaného či v intencích jím jednajících dopravců (de facto „navedených“ žalovaným, aby jednali rozporně se zavedenou dopravní regulací v areálu) dochází k nadlimitnímu nadužívání mimo územní rozsah práv plynoucích ze služebností dle věcné smlouvy, by se soud mohl zabývat otázkou případného omezení či zrušení těchto služebností, ovšem pouze za splnění další podmínky, tj. že by byly vskutku prokázány skutečnosti, které by představovaly, respektive byly důsledkem trvalé změny vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebných pozemků a výhodou panujícího pozemku (nyní ve vlastnictví žalovaného). Muselo by se tak jednat o situaci charakterizovanou buďto – oproti původnímu stavu – výrazným rozšířením faktického využívání služebného pozemku a z toho plynoucí výhody pro panující pozemek či oprávněnou osobu, nebo výrazným neužíváním těchto služebností v důsledku faktického nevyužívání nebo výrazně s nižší intenzitou panujícího pozemku, kdy oprávněný fakticky využívá pozemky jiné nežli služebné. Stávající stav – jak bylo v tomto řízení zjištěno -však podle přesvědčení soudu nesvědčí (navíc za žalobcem stávajícího zformulovaného žalobního požadavku) pro omezení služebnosti v žalobcem navrhovaném rozsahu či snad k jejich zrušení.

82. I kdyby však bylo v řízení prokázáno porušování práv plynoucích ze služebností žalovaným či osobami, které od něj odvozují možnost přístupu (odchodu) či vjezdu (výjezdu) do areálu, přesto by nebylo možné žalobě v části týkající se žalobcem požadovaného zavedení dopravně provozního řádu (dále již „DPŘ“) vyhovět, a to z následujících důvodů:

83. DPŘ ve své podstatě neomezuje předmětné služebnosti dle věcné smlouvy, pouze zavádí „centrálně“ dopravní režim v areálu, což je – pokud to nekoliduje s obecnou právní úpravou (viz odůvodnění shora) – právem žalobce coby vlastníka neveřejné účelové komunikace v tomto areálu.

84. V žalobě (žalobním petitu zformulovaná) podoba DPŘ se má vztahovat nejen na žalovaného, ale „stanovuje povinnosti oprávněných uživatelů pozemních komunikací“. Soudní rozhodnutí, které by tímto způsobem přejalo do výroku takovouto žalobní (petitorní) formulaci, by pochopitelně nemohlo být vůči ostatním subjektům, kteří nebyly účastníky tohoto řízení, závazné, což znamená, že i z tohoto důvodu by nebylo možné žalobě vyhovět. Nepřicházela by v tomto případě ani možnost, že by soudní rozhodnutí vyhovělo žalobě toliko ve vztahu mezi účastníky tohoto řízení, neboť tím by se fakticky zcela změnil význam a dosah DPŘ („centrálně“ zavádějící dopravní režim v areálu) zamýšleného žalobcem.

85. V DPŘ je obsaženo např. problémové ujednání v čl. III. bod 2 stanovící, že „vjezd do areálu je povolen pouze se souhlasem správce za účelem dopravní obslužnosti, provozů a zásobování subjektů v areálu“, čímž by byl de facto pro futuro ohrožen vlastní obsah výkonu práv plynoucích z předmětných služebností, neboť by posouzení vjezdu do areálu spočívalo na subjektivním rozhodnutí správce; taková úprava podle názoru soudu není souladná s regulací zamýšlenou v § 1299 odst. 2 o. z.

86. Platební povinnost stanovená v DPŘ za vjezd do areálu formou nutné úhrady za čipové karty je podle názoru soudu nezákonná. Vlastník areálu či vlastník neveřejné pozemní komunikace sice může v rámci zlepšení např. sledovaného bezpečnostně dopravního komfortu u vjezdu či výjezdu z areálu instalovat bránu např. s čipovým systémem, ovšem pokud tak učiní, je současně povinen oprávněným ze služebností zdarma umožnit přístup k technickým prostředkům, jimiž mohou oprávnění kdykoliv si zajišťovat vjezd či výjezd do areálu. Co do množství takto zdarma předaných technických prostředků (např. čipových karet) by se mělo vycházet ze stavu v době zřízení předmětných služebností, nikoliv tím způsobem, že vlastník, který takovéto technické zařízení při vstupu, respektive vjezdu do areálu (a naopak) instaloval (zavedl), předá oprávněnému uživateli např. toliko jednu či dvě čipové karty, ačkoliv pro plynulý výkon práv dle služebností je takový počet zcela nedostatečný a takto zavedené opatření může zbytečně ztěžovat oprávněnému předmětný výkon jeho práv.

87. V DPŘ stanovený zákaz vjezdu do areálu vozidlům okamžité délky včetně nákladů větším než 8 m spadá do posouzení, zda takto žalobcem přijaté dopravní opatření je či není souladné se zajištěním bezpečnosti provozu na předmětné neveřejné účelové pozemní komunikaci. Z pohledu shora připomenuté právní úpravy v oblasti dopravního práva posouzení tohoto dopravního opatření žalobce nepřichází (ze shora již vyložených důvodů) v úvahu, neboť situace by musela být spíše opačná (tj. že by naopak žalobce umožnil sledovaným dopravním režimem vznik nebezpečného dopravního provozu, který by byl v tomto směru na základě podnětu posuzován příslušným státním orgánem na úseku dodržování bezpečnosti silničního provozu, kterážto verifikační činnost – jak bylo rovněž shora již vyloženo – doléhá i na režim neveřejných účelových pozemních komunikací např. v rámci uzavřených areálů atd.). Nicméně tato (jako předběžná) otázka by ovšem mohla být předmětem řízení zahájeného podle části třetí o. s. ř., a to např. na základě podané žaloby, v níž by se oprávněný ze služebnosti domáhal ochrany svého práva vůči tvrzenému zásahu vlastníka areálu či neveřejné účelové pozemní komunikace, na které byl zaveden předmětný režim (soud by v takovém řízení – viz odůvodnění shora – nemohl jakkoli např. v rámci předběžné otázky posuzovat dosah zvoleného dopravního režimu, pakliže by vycházelo z obecné právní úpravy na úseku silničního provozu; mohl by tedy v rámci předběžné otázky posuzovat pouze „nadsložku“ takové regulace, tj. pouze to, co bylo učiněno nad rámec obecné právní úpravy silničního provozu, k čemuž by se soud zpravidla neobešel bez posouzení předmětných skutečností znalcem z příslušného znaleckého oboru, odvětví a specializace a jistěže po předchozím vyjádření příslušného silničního správního orgánu k předmětnému dopravnímu značení na takové neveřejné účelové pozemní komunikaci, tj. z pohledu bezpečnosti provozu na ní).

88. Obecné zásady pro provoz na komunikacích v areálu upravené v DPŘ (zejména body č. 2 až 5) skýtají opět do budoucna možnost potencionální úpravy, která by tak spočívala na libovůli žalobce, neboť jejich případné změny (což DPŘ v zásadě připouští) by představovaly, respektive by představovat mohly nepochybně i nepřímé zásahy, respektive další regulaci služebností, což je podle názoru soudu nepřijatelné.

89. S právní úpravou institutu omezení služebnosti dle § 1299 odst. 2 o. z. nemá vůbec nic společného v DPŘ zavedení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč za spáchání (každého jednotlivého) dopravního přestupku dle DPŘ, kterou je povinen „přestupce“ zaplatit správci na základě jeho předchozí výzvy.

90. Regulace dohledu v areálu a služby na branách tak, jak je nastavena v DPŘ, podle názoru soudu se míjí s možností regulovat věcný vztah upravující služebnost dle § 1299 odst. 2 o. z.

91. Rovněž závěrečná formulace v DPŘ, dle které „Správce si vyhrazuje právo tento dopravně provozní řád měnit nebo doplňovat dle potřeby vždy tak, aby tyto úpravy naplňovaly a podporovaly účel, pro který byla regulace dopravně provozním řádem zavedena, a to za podmínky, že nebudou výrazněji ztěžovat výkon věcných břemen oprávněných uživatelů areálu.“, představuje do budoucna možnost pro žalobce případně dále DPŘ upravovat, což je další (samostatný) důvod pro nepřijatelnost jeho přijetí v rámci žalobcem sledovaného omezení služebností žalovaného v žalobě.

92. Z uvedených důvodů proto soud nemohl vyhovět žalobě ani pro žalobcem v žalobě vymezený druhý důvod (viz odůvodnění shora), pročež nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout.

93. Jako obiter dictum soud považuje za žádoucí vyjádřit se ještě k následující okolnosti.

94. Jestliže s přihlédnutím k využívání dopravních prostředků spojených s podnikatelskou aktivitou žalovaného by nebylo možné s ohledem na žalobcem zrealizované interní dopravní značení (jež by nebylo v kolizi s bezpečností provozu na dopravních komunikacích) v areálu realizovat u výrobní haly nakládku výrobků či vykládku materiálů, přičemž s ohledem na používané dopravní prostředky pro podnikatelské aktivity žalovaného by nebylo dostačující pro takovýto dopravní režim využívat toliko práv plynoucích pro panující pozemek (nyní ve vlastnictví žalovaného), ale bylo by nezbytné využívat i v určitém rozsahu předmětné účelové pozemní komunikace mimo rámec služebného pozemku, pak je nasnadě, že nelze připustit situaci, aby žalovanému bylo via facti znemožněno v uvedeném směru realizovat jeho podnikatelskou činnost, nemínil-li by přistoupit na smluvní korekci dosavadních vztahů v intencích žalobkyní učiněných návrhů. V takovém případě by podle názoru soudu bylo možné si určitý „chybějící“ segment pro úspěšnou realizaci dopravy ve prospěch žalovaného (např. zajištění prostoru pro stání nákladního vozidla za účelem jeho vykládky materiálů či nakládky výrobků žalovaného) zajistit prostřednictvím právního institutu nezbytné cesty ve smyslu § 1029 o. z. Soud je totiž toho názoru, že pokud je (míněno ve prospěch žalovaného) příslušnými služebnostmi sice zajištěno právo cesty, avšak není již zajištěno (právě např. z důvodu nezbytného územního přesahu používaného dopravního prostředku ze služebného pozemku na pozemek služebností nezatížený) právo pro stání uvedeného dopravního prostředku za účelem jeho vykládky či nakládky, lze takovou situaci vyřešit (upravit) formou zmíněného právního institutu nezbytné cesty. Nezbytná cesta by v daném případě pochopitelně neřešila (po právu by řešit ani nemohla) duplicitně to, co ve prospěch panujícího pozemku již plyne z předmětných služebností, nýbrž vymezila by pouze a jen tu chybějí část cesty ve prospěch žalovaného, jež si daná dopravní situace (realita) vyžaduje a není nijak řešena zřízenými služebnostmi, tj. např. právě otázku zajištění prostoru (vyznačeného úseku na neveřejné účelové pozemní komunikaci v areálu) pro vykládku a nakládku nákladních automobilů zajišťujících dopravu materiálů do výrobní haly žalovaného či naopak odvoz výrobků žalovaného od jeho haly z areálu. A to vše za podmínky zajištění bezpečnosti provozu v dotčené části neveřejné pozemní účelové komunikace, z čehož plyne, že rozhodnutí soudu by muselo předcházet odpovídající vyjádření příslušného silničního správního orgánu o souladu uvažovaného řešení s bezpečností provozu dle obecných pravidel na pozemních komunikacích.

95. Jelikož byl žalovaný v tomto sporu zcela úspěšný, náleží mu vůči žalobci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (jež stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) právo na plnou náhradu (jím účelně vynaložených) nákladů řízení, které činí celkem 80 350,75 Kč a sestávají se z těchto položek:

96. Odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za celkem 5 úkonů právní služby [vypočteno dle § 8 ve vztahu k § 7 bodu č. 6 AT z tarifní hodnoty ve výši 931 579,05 Kč, k níž soud dospěl tak, že žalobce se v rámci omezení předmětných služebností mj. domáhá stanovení ročního poplatku za výkon práv plynoucích z těchto služebností ve výši 186 315,81 Kč, pročež dle § 8 odst. 1 AT pětinásobek takto žalobcem požadovaného plnění činí (5 x 181 315,81 Kč =) částku 931 579,05 Kč, která tak představuje tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta – právního zástupce žalovaného] po 12 060 Kč [tj. 1. za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. za sepis vyjádření k žalobě ze dne 17. 1. 2024 (na č. l. 120 a násl.) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. za sepis vyjádření (k výzvě soudu) ze dne 26. 1. 2024 (na č. l. 155 a násl.), a 4. a 5. za účast advokáta žalovaného na jednání před soudem konaným dne 26. 2. 2024 v čase 9:30 hod. do 12:08 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT], tedy v celkové částce 60 300 Kč. Soud ovšem žalovanému nepřiznal odměnu jeho právního zástupce za vyúčtovaný úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření k předžalobní výzvě žalobce, a to z toho důvodu, že institut předžalobní výzvy zakotvený v § 142a o. s. ř. se vztahuje k povinnosti vyzvat ke splnění dluhu v následném řízení zahájeném žalobou na plnění (nejčastěji o zaplacení částky, o vyklizení bytu, případně o nahrazení projevu vůle), nikoliv v řízení, jehož předmětem je např. (jako v této věci) omezení věcného břemene, nezávisle na tom, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k poskytnutí předmětné součinnosti ohledně respektování výkonu práv plynoucích ze služebností, se zavedením DPŘ atd. Uvedená předžalobní výzva a na ní pak logicky případně navazující reakce žalovaného se má týkat – aby jí bylo možné považovat za výdaj účelně vynaložený v předmětném řízení - obligačního práva, nikoliv práva věcného, jež podanou žalobou mělo být v předmětném rozsahu soudním rozhodnutím omezeno.

97. Náhrada za 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 1 500 Kč.

98. Cestovné – jedna cesta právního zástupce žalovaného z jeho sídla v [Anonymizováno] k soudu a zpět, tj. jedna cesta z [adresa] a zpět 486 km, osobním automobilem zn. [anonymizováno] (dále též „OA“) při prům. spotřebě 4,7 l NM/100 km, při prům. spotřebě 38,7 Kč/1 l NM a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km, tj. cestovné celkem (vypočteno podle aplikace Justtarif) ve výši 3 605,58 Kč.

99. Náhrada za ztrátu času dle ad 98 - za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem 1 000 Kč.

100. Částka odpovídající 21 % DPH (z částky 66 405,58 Kč) za ad 96 až 99 ve výši 13 945,17 Kč.

101. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce.

Poučení