6 C 27/2020-953

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] [anonymizováno] zastoupeni [titul] [jméno] [příjmení] advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená [titul] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle částečným rozsudkem takto:

Výrok

Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobci dožadovali nahrazení projevu vůle žalobkyně s bezúplatným převodem pozemků p. č. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí].

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u soudu dne 7. 2. 2020 domáhali, aby soud nahradil projev vůle žalované k bezplatnému převodu pozemků specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku a dále pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]. Tvrdili, že jejich právní předchůdci odmítli v roce 1963 ze strachu a pod nátlakem dědictví po [jméno] [příjmení], které zahrnovalo pozemky v k. ú. [část obce], [část obce] a [část obce] a ty proto připadly státu jako odúmrť. V rámci nápravy této křivdy uplatnil žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) [titul] [jméno] [příjmení] restituční nárok v roce 1992 pod sp. zn. PÚ [číslo], o kterém však dosud nebylo zcela rozhodnuto. Pozemkový úřad totiž nesprávně stanovil charakter pozemků jako nestavební a eviduje restituční nárok v nesprávné výši. Žalobci kvůli tomu nebyli úspěšní při získání náhradních pozemků z veřejné nabídky. Žalovaná přitom nejméně od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace prokazující vyvlastnění státem za účelem výstavby. K přecenění nároku žalobci rovněž nechali vypracovat znalecký posudek od [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] ze dne [datum], [číslo] [rok], podle kterého činí restituční nárok žalobce a) 4 152 182 Kč a každého z žalobců b) a c) 2 076 091 Kč. S ohledem na částečné uspokojení ve veřejné nabídce činí neuspokojený nárok 4 022 241,43 u žalobce a) a 2 011 120,72 Kč u každého z žalobců b) a c). Ani po předložení posudku žalovaná restituční nárok žalobců nepřecenila a jejich přihlášky ve veřejné nabídce zamítla pro nedostatečnou výši jejich nároku.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce a) a [titul] [jméno] [příjmení] dlouhodobě akceptovali výši restitučního nároku, se kterým se účastnili veřejných nabídek a byli při jeho uspokojení zcela úspěšní. Nelze proto dovodit liknavý a svévolný postup na straně žalované při uspokojení tohoto nároku, což je podle soudní praxe podmínkou pro úspěšnost podané žaloby na převod pozemku mimo veřejnou nabídku. Dalším předpokladem je aktivní snaha žalobců o uspokojení svého nároku. Ti vyzvali žalovanou k přecenění nároku dne 1. 7. 2019, aniž by předložili relevantní dokumentaci, proto žalovaná objektivně nemohla nárok přecenit. Požadavek žalobců je proto promlčen. K požadovaným náhradním pozemků žalovaná uvedla následující. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] tvoří funkční celek a zázemí k hasičské zbrojnici obce, je předmětem řízení u zdejšího soudu sp. zn. 3 C 149/2017 a spadá do oblasti zeleně na veřejném prostranství. Pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] jsou z převodu vyloučeny podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., neboť k pozemkům byl uplatněn restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. vedený pod sp. zn. PÚ [číslo] (oprávněná osoba J. [příjmení]), o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] také tvoří funkční celek se stavbou rodinného domu [adresa], o čemž svědčí nájemní smlouva č. NS [číslo]. Převodu pozemku [parcelní číslo] k k. ú. [obec] nebrání žádná zákonná překážka, ale je o něm vedeno u zdejšího soudu řízení sp. zn. 10 C 26/2020. I ohledně pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] je u zdejšího soudu vedeno řízení sp. zn. 3 C 149/2017. Konečně pozemek p. č. 1943 v k. ú. [obec] tvoří funkční celek se stavbou pro dopravu, leží v bezprostřední blízkosti vlakového nádraží a přiléhá k parkovišti. Proto není vhodný k zemědělskému využití a u zdejšího soudu je k němu vedeno řízení sp. zn. 3 C 149/2017.

3. K prokázání sporných skutečností nutných pro vydání tohoto částečné rozsudku soud provedl následující důkazy.

4. Usnesením Státního notářství pro Prahu 3 dne 13. 5. 1965, č. j. 3 D 79/64-26, je prokázáno, že majetek zůstavitelky [jméno] [příjmení] v podobě pozemků v k. ú. [část obce] a [část obce] byl vydán státu jako odúmrť, neboť descendenti dědictví odmítli.

5. Žádostí o úplatný převod zemědělského pozemku ze dne [datum] žalobce a) a [titul] [příjmení] požádali o převod pozemků v k. ú. [obec], [obec] a [obec] a na úhradu kupní ceny uplatnili restituční nárok. Dopisem ze dne 13. 2. 2007 žalovaná žadatelům sdělila, že mají právo na uzavření kupní smlouvy k pozemkům v k. ú. [obec] a [obec] za cenu 127 017 Kč se započtení restitučního nároku 126 963 Kč. Vlastnické právo žadatelů k převedeným pozemkům je doloženo výpisem z katastru nemovitostí.

6. Žádostmi o úplatný převod zemědělského pozemku ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] žalobce a) a [titul] [příjmení] požádali o převod pozemků v k. ú. [část obce], [část obce] u [obec], [obec], [obec] u [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] [anonymizována dvě slova], [obec], [obec], [obec], [obec] u [obec], [obec]. Vlastnické právo žadatelů k převedeným pozemkům je doloženo výpisem z katastru nemovitostí.

7. Dopisem ze dne 1. 7. 2019 žalobci vyzvali žalovanou k řádnému ocenění restitučního nároku s ohledem na charakter pozemků v době odnětí pozemků a odkázali na regulační a zastavovací plány příslušných částí [obec], podle kterých se jednalo o pozemky stavební. Na přecenění nároku žalobci trvali i v předžalobní výzvě ze dne 5. 11. 2019, ke které přiložili znalecký posudek od [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] ze dne [datum], [číslo] [rok], který nárok žalobců ocenil v celkové částce 8 304 364 Kč. Žalovaná k tomu v dopisu ze dne 13. 12. 2019 uvedla, že výstavba komunikace na pozemcích PK [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] započala až v roce 1966 a ostatní výstavba později. V posudku uvedené regulační plány v roce 1960 a 1965 nemohly prokazovat, že předmětné pozemky byl určeny k zastavění, neboť se jednalo o již neplatnou územně plánovací dokumentaci. Žádost o přecenění pozemků proto nebyla dostatečně podložena.

8. Podle přehledu nároků ze dne 4. 3. 2019 činil restituční nárok žalobce a) 129 940,57 Kč a byl zcela uspokojen, když zůstatek nároku činil – 10,61 Kč.

9. Žádostí o převod zemědělského pozemku ze dne 2. 7. 2019 žalobce a) požádal o převod pozemku v k. ú. [obec], což žalovaná dopisem ze dne 12. 7. 2019 zamítla a označila přihlášku jako neplatnou, protože restituční nárok žadatele je nižší než vyhlášená cena pozemku.

10. Žádostí o převod zemědělského pozemku ze dne 2. 7. 2019 žalobce b) a c) požádali o převod pozemku v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], což žalovaná dopisem ze dne 12. 7. 2019 zamítla a označila přihlášku jako neplatnou, protože žadatele neeviduje jak oprávněné osoby.

11. Žádostí o převod zemědělského pozemku ze dne 5. 10. 2020 žalobce a) požádal o převod pozemku v k. ú. [obec], což žalovaná dopisem ze dne 30. 10. 2020 zamítla a označila přihlášku jako neplatnou, protože žadatel nedisponuje restitučním nárokem ve výši uvedené v žádosti.

12. Žádostí o převod zemědělského pozemku ze dne 5. 10. 2020 žalobce b) a c) požádali o převod pozemku v k. ú. [obec], což žalovaná dopisem ze dne 30. 10. 2020 zamítla a označila přihlášku jako neplatnou, protože žadatele neeviduje jak oprávněné osoby.

13. Podle emailu ze dne 8. 7. 2019 [titul] [jméno] [příjmení] z Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] požádala právní zástupkyni žalobců o zaslání kopie unesení o dědictví po [titul] [příjmení] č. j. 20 D 721/2014-520. Žádosti bylo ze strany právní zástupkyně žalobců vyhověno emailem ze dne 8. 7. 2019. 14. [jméno] [příjmení] jako starosta [územní celek] při své svědecké výpovědi uvedl, že na pozemku [parcelní číslo] je postaven rezervoár vody vystavěný okolo roku 1982. Rezervoár je pod zemí, zbytek pozemku tvoří stromy a jinak je to zarostlá mez. Vedle pozemku je hasičská zbrojnice a kromě rezervoáru obec pozemek využívá tehdy, když je potřeba něco opravit nebo je nějaká akce. To se tam pak dají stoly a pozemek se používá k veřejným oslavám. Konají se asi jednou za 5 let. Vedle hasičárny je lavička, na které si lidé sednou do stínu a pobudou zde. Vodní rezervoár je ve vlastnictví obce a je součástí vodovodu, který zásobuje asi 40 občanů obce vodou. Je velký asi 8 x 12 metrů, pojme asi 50 kubických metrů vody. Vedle je šachta s ventily a úpravna vody. Údržbu provádí obec. Asi před sedmi lety se musela nádrž od spodní strany pozemku odkopat a spravit prasklá trubka. Rezervoár je oplocen. Hasičská zbrojnice není výjezdní, je tam zaparkovaná stará hasičská technika. Obec má i jiné pozemky, na kterých se konají společenské akce.

15. Soud provedl ohledání pozemku p. [číslo] zjistil, že pozemek se nachází v obci vedle hasičské zbrojnice u silnice, ze které je na pozemek přístup. Pozemek je zarostlý vrostlými stromy, trávou a nálety. [ulice] část pozemku u silnice je rovná, zbývající část pozemku je svažitá a s ohledem na porost hůře přístupná. Z toho důvodu byla spodní část ohledána z vedlejších pozemků. Vedle zbrojnice u silnice je na pozemku lavička a tabule pro výlep plakátů. Dále se na horní části pozemku u silnice nachází vodní nádrž zakopaná v zemi a ohraničená plotem o rozměru cca 7 x 6 metrů. V horní části pozemku u silnice na pozemek ústí výpusť vedoucí pod silnicí.

16. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že je vlastníkem domu sousedícího s pozemkem [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. K pozemku [parcelní číslo] sdělil, že se jedná o zahradu, na které jsou vzrostlé ovocné stromy. Stromy již moc neplodí, svědek pouze seká trávu a po zahradě se rád projde. Zahradu má v nájmu a již asi 75 let patří k domku. Předtím ji měli v nájmu jeho rodiče. Není nijak oplocená, je přístupná se všech stran a nejsou na ní žádné stavby. Kromě zahrady patří k domku ještě dvorek cca 5 x 10 metrů. V domě žije sám.

17. Podle katastrální mapy se dům [adresa] nachází na pozemku [st. p. č.] [anonymizováno] v k. ú. [obec] o výměře 283 m2 a zabírá více než polovinu stavební parcely. Zbytek je dvorek přiléhající k domu. Vlastníkem pozemku je [jméno] [příjmení]. Pozemky obklopující stavební parcelu jsou ve vlastnictví dalších osob.

18. Nájemní smlouvou ze dne 30. 6. 2008 [číslo] se žalovaná jako pronajímatel a [jméno] [příjmení] jako nájemce dohodli na nájmu pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] za účelem zemědělské činnosti, údržby pozemků a zajištění ochrany přírody. Smlouva byla uzavřena od 1. 7. 2008 na dobu neurčitou s nájemným ve výši 532 Kč ročně.

19. Podle § 11a odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), podle kterého oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není – li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle stávající soudní praxe, od které nemá soud důvod se odchýlit, se lze proti Pozemkovému úřadu žalobou na nahrazení projevu vůle domáhat uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků a při liknavém a svévolném postupu fondu není třeba tento převod vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo 28 Cdo 5389/2014.

20. V průběhu řízení účastníci učinili nesporným, že žalobci jsou oprávněnými osobami k uspokojení restitučního nároku podle § 4 zákona o půdě. Sporná byla výše restitučního nároku, který žalovaná ocenila na částku 129 940,57 Kč u žalobce a) a 129 940,57 Kč u [titul] [jméno] [příjmení], jejíž právními nástupci jsou podle usnesení Okresního soudu pro Prahu – č. j. 20 D 721/2014-520 žalobci b) a c). Naproti tomu žalobci na základě znaleckého posudku [číslo] [rok] tvrdí, že jejich restituční nárok je ve výši 8 304 364 Kč, tj. 4 022 241,43 u žalobce a) a 2 011 120,72 Kč u každého z žalobců b) a c). Nesprávné ocenění restitučního nároku je bezpochyby nutno považovat za svévolný postup ze strany žalované zakládající možnost domáhat se převodu vhodného pozemku i mimo veřejnou nabídku. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, podle kterého lze postup žalované označit za přinejmenším liknavý v případě, že i přes aktivní přístup žalobců bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení s uspokojením restitučního nároku. V daném případě byl k prokázání správné výše restitučního nároku předložen k důkazu znalecký posudek od [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] ze dne 20. 9. 2019, [číslo] [rok], podle kterého činí restituční nárok žalobce a) 4 152 182 Kč a každého z žalobců b) a c) 2 076 091 Kč. Znalkyně vyšla při zjištění administrativní ceny pozemků z regulačních plánů státní regulační komise vydaných pro jednotlivé části [obec] v 30. letech minulého stolení podle z. č. 88/1920 Sb., které byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací podle z. č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Do doby nahrazení však byly tyto regulační plány užívány jako podklad i v rámci územních řízení za účinnosti z. č. 84/1958 Sb., a proto znalkyně ocenila pozemky určené pro zástavbu částkou 250 Kč/m2 a nestavební podle BPEJ. Důvody pro srážky podle příl. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. neshledala. Žalovaná ke zpochybnění správnosti posudku [číslo] [rok] předložila posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 7. 2021 [číslo] který shodné pozemky ocenil v částce 2 196 604 Kč, z čehož plyne výše restitučního nároku žalobce a) 1 098 302 Kč a žalobců b) a c) 549 151 Kč u každého z nich. Znalec uvedl, že znalkyně v posudku [číslo] [rok] nesprávně vycházela pouze z regulačních plánů a opomenula existenci Směrného územního plánu z roku 1948, podrobného územního plánu z roku 1962 a účelu odňatých pozemků. Ačkoliv žalovaná i po provedení důkazu znaleckým posudkem [titul] [příjmení], který sama předložila, setrvala na svém tvrzení, že restituční nárok žalobců ocenila správně, nemůže toto tvrzení ve světle vyhotovených znaleckých posudků obstát. Aniž by soud předjímal nesprávnost posudku [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], s ohledem na procesní ekonomii blíže nezkoumal, který z předložených posudků je správný a znalce k vypracovaným posudkům nevyslechl, nýbrž v souladu s posudkem [titul] [jméno] [příjmení] učinil logickou úvahu, že restituční nárok žalobce a) činí přinejmenším 1 098 302 Kč a žalobců b) a c) 549 151 Kč u každého z nich, neboť takový závěr není v rozporu s posudkem [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] ani s ostatními důkazy předloženými žalovanou v podobě dobových fotografií a územních plánů z roku 1964 a 1971. Z nich žalovaná dovozuje, že k faktické realizaci výstavby došlo až mnohem později po vyvlastnění předmětných pozemků ze strany státu, kdy již byla v platnosti jiná, pozdější územně plánovací dokumentace, podle které bylo při výstavbě postupováno. Tato argumentace je podle soudu nesprávná. Pro ocenění pozemku jako stavebního není významné, zda a kdy k výstavbě skutečně došlo a zda výstavba proběhla podle již nově přijaté územně plánovací dokumentace, nýbrž je rozhodující pouze skutečnost, že v době přechodu na stát byl pozemek dle regulačního plánu Státní regulační komise či jiné územně plánovací dokumentace způsobilý k výstavbě. Možnost využít pozemek i jinak než pouze pro zemědělské účely, tak dává předmětným pozemkům další kvalitativní rozměr, který je nutno finančně ocenit. Protože oba znalci vycházeli při vypracování posudku z veřejných podkladů či podkladů, které bylo možno u příslušných orgánů vyžádat či vyhledat, nelze odmítnutí přecenění nároku ze strany žalované v dopisu ze dne 13. 12. 2019 s odůvodněním, že regulační plány již nebyly platnou územně plánovací dokumentací, považovat za odpovídající snahu žalované dobrat se správného ocenění pozemků. Nic také nebránilo žalované, aby znalecký posudek k ocenění pozemků nechala zpracovat již dříve a otázku přecenění odpovídajícím způsobem zodpovědně vyřešila. Navíc sama žalovaná ve svém podání ze dne 28. 5. 2021 uvádí, že pozemky [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] byly podle plánu Státní regulační komise určeny k výstavbě rodinných domů. Z uvedeného soud dovodil, že se žalovaná nesprávným oceněním nároku a nedůvodným a nepodloženým odmítnutím žádosti žalobců o přecenění nároku podložené znaleckým posudkem zpronevěřila svému úkolu uspokojit restituční nároky v plné výši a bez zbytečného prodlení. Soud proto shledal na straně žalované svévolný postup, v důsledku čehož se žalobci jako oprávněné osoby ani přes svůj aktivní přístup v podobě velkého množství přihlášek do veřejné nabídky nemohli domoci svých práv. Nesprávným oceněním totiž žalovaná jednoznačně a nedůvodně (rozuměj svévolně) bránila žalobcům v plné nápravě majetkových křivd, když jejich žádosti o převod pozemků vyřazovala z veřejné nabídky z důvodu nedostatečné výše nároku k započtení na kupní cenu.

21. K ocenění žalobou požadovaných pozemků žalovaná předložila znalecké posudky opatřené doložkou podle § 127a o. s. ř. vypracované [titul] [jméno] [příjmení]. Znalec jednotlivé pozemky ohodnotil podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. v souladu se zákonem o půdě následovně: -) pozemek [parcelní číslo] [rok] v k. ú. [obec] v ceně 61 736 Kč (100 Kč/m2) včetně porostů v ceně 1 601 Kč – zahrada, určen k zastavění; -) pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] v ceně 2 731, 64 Kč včetně porostů v ceně 546,66 Kč – trvalý travní porost, není určen k zastavění; -) pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] v ceně 39 640 Kč včetně porostů 280 Kč – orná půda, podle územně plánovací dokumentace určen k zastavění; -) pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [obec] v ceně 19 361,28 Kč včetně v ceně 106 Kč – trvalý travní porost, není určen k zastavění; 22. Podle posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 5. 2020 [číslo] byl pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – trvalý travní porost oceněn podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. v částce 3 913,35 Kč (1 236 m2 a 4,05 Kč x 0,75) včetně porostů v ceně 159 Kč. Pozemek není určen k zastavění.

23. Žalobci předložili znalecký posudek opatřené doložkou podle § 127a o. s. ř. vypracovaný [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] ze dne 12. 5. 2021, [číslo] [rok] k ocenění pozemku [parcelní číslo] [rok] v k. ú. [obec]. Znalkyně stanovila cenu pozemku na částku 44 310 Kč, přičemž vycházela z ceny 70 Kč/m2 s ohledem na skutečnost, že pozemek leží v obci, kde působil MěNV druhé kategorie. Zjištěnou cenu pak ponížila o 5 % s ohledem na ochranné pásmo a připočetla ocenění porostů 1 118,50 Kč Cena tak činí 43 213 Kč.

24. Jak vyplývá z přehledu nároků žalobců, nárok žalobce a) byl ve veřejné nabídce uspokojen v částce 129 940,57 Kč a nárok každého z žalobců b) a c) v částce 64 970,28 Kč. Přihlédnout je nutno také k rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 12 C 33/2020-628, kterým byla nepravomocně nahrazena vůle žalované s převodem pozemků ve prospěch žalobců v hodnotě 86 054,20 Kč (tj. nárok byl uspokojen ve výši 43 027,10 Kč u žalobce a/ a 21 513,55 Kč u každého z žalobců b/ a c/). Podle rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 25 C 32/2020 došlo nepravomocně k převodu pozemků ve prospěch žalobců v hodnotě 798 040 Kč (tj. nárok byl uspokojen ve výši 399 020 Kč u žalobce a/ a 199 510 Kč u každého z žalobců b/ a c/). Při zohlednění výše restitučního nároku stanoveného [titul] [příjmení] ve výši 2 196 604 Kč neuspokojená část nároku po odečtení výše uvedených částek činí minimálně 1 052 628,66 Kč, z toho 526 314,33 Kč u žalobce a), 263 157,17 Kč u žalobce b) a 263 157,17 Kč u žalobce c). V daném případě se jedná o řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o převodu konkrétních pozemků ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě a nikoliv o vyčíslení výše restitučního nároku žalobců, proto v situaci, kdy cena oprávněnou osobou vybraných pozemků zdaleka nedosahuje výše aktuálního neuspokojeného restitučního nároku, nemá přesné ocenění (vyčíslení) restitučního nároku oprávněné osoby na výsledek řízení, který závisí toliko na posouzení podmínek, za nichž lze žalované uložit, aby na žalobce za účelem alespoň částečného uspokojení jeho restitučního nároku převedla jimi vybrané náhradní pozemky, žádný vliv. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 979/2021 ze dne 28. 4. 2021. Protože se žalobci v tomto řízení domáhají převodu náhradních pozemků v ceně nepřesahující neuspokojenou část nároku, soud přesnou výši restitučního nároku nezkoumal a po shora uvedeném zodpovězení dílčí otázky o svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobcům zakládající jejich oprávnění domáhat se žalobou nahrazení projevu vůle žalované s bezúplatným převodem jimi vybraných pozemků mimo veřejnou nabídku se zabýval otázkou, zda jsou žalobou požadované pozemky vhodné k převodu a zda tomu nebrání nějaká faktická či zákonná překážka.

25. Co se týče pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [obec], byl k těmto pozemkům oprávněnou osobou uplatněn restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. vedený pod sp. zn. PÚ [číslo]. Podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb. nelze z vlastnictví státu na jiné osoby podle zákona o půdě převádět pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto. Správní řízení bylo rozhodnutím Pozemkového úřadu Semily č. S 3/09 ze dne 4. 8. 2009 přerušeno z důvodu šetření předběžné otázky občanství původního vlastníka [jméno] [příjmení], [datum narození]. K tomu Ministerstvo vnitra eviduje žádost o zachování československého státního občanství pro [jméno] [příjmení] dle § 2 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Ohledně této žádosti bylo rozhodnutím ministra vnitra ze dne 30. 12. 2016, č. j. MV-153941-4/VS-2016 potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 9. 2016 o nevyhovění žádosti; rozhodnutí ministra nabylo právní moci 4. 1. 2017, přičemž Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 3 A 48/2017-105 zamítl správní žalobu podanou proti rozhodnutí ministra vnitra. Dne 3. 5. 2019 podala zástupkyně potomka [jméno]. [příjmení] kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem č. j. 5 As 107/2019-38 kasační stížnost zamítl. Uvedené skutečnosti byly soudem ověřeny z uvedených rozsudků. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byla podána ústavní stížnost vedená pod sp. zn. II. ÚS 1064/20, která dosud nebyla vyřízena. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 28 Cdo 547/2021-1507 uvedl, že soud může předběžnou otázku týkající se oprávněnosti uplatněného restitučního nároku rozhodnout sám, aniž by musel řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jestliže lze v daném individuálním případě bez rozumných pochybností očekávat, jak o uplatněném restitučním nároku bude ve správním řízení rozhodnuto. Ačkoliv řízení u správních soudů již bylo pravomocně skončeno se závěrem, že původní vlastník není oprávněnou osobou a pozemkový úřad je tímto závěrem vázán a musí ho zohlednit ve své řízení o restitučním nároku, soud se s ohledem na podanou ústavní stížnost, kdy podle informací z Ústavního soudu snad bude věc vyřízena do konce roku 2021, přiklonil k vydání tohoto částečného rozsudku podle § 152 odst. 2 o. s. ř. ohledně pouze některých žalobou uplatněných pozemků, aniž by řízení přerušil či sám o předběžné otázce rozhodl. Další postup soud zváží poté, co částečný rozsudek nabyde právní moci.

26. K pozemku [parcelní číslo] [rok] v k. ú. [obec] žalovaná namítala nemožnost převodu z důvodu funkčního celku s přilehlou budovou vlakového nádraží a nevhodnosti pro zemědělské využití. Jak bylo prokázáno předloženými fotografiemi a leteckými snímky pozemku, jedná se o pozemek v centru [obec] bezprostředně sousedící s budovou vlakového nádraží. Pozemek je od veřejných prostor v podobě chodníku a silnice oddělen plotem a jediný vstup zajišťuje brána pro vjezd vozidel. U brány je dopravní značka zákaz vjezdu s výjimkou vozidel s povolení od [právnická osoba] Na pozemku se nachází vzrostlé stromy a tráva. Z uvedeného soud dovodil, že pozemek skutečně tvoří s přilehlou budovou ucelený areál, tj. funkční celek. Uvedené představuje okolnost vylučující uspokojení restitučního nároku žalobců vydáním takového pozemku. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, podle kterého je třeba mimořádně pečlivé zvážit konkrétní místní podmínky, potažmo to, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které sídliště jako areál plní (bydlení, komunikace, odpočinek-relaxace atp.). Při posuzování toho, zda převáží konkrétní veřejný zájem nebo zájem restituční, bude nutno mít na paměti hledisko proporcionality, jež se mimo jiné projeví při tomto zvažování také přihlédnutím k poměru výměr pozemků nárokovaných a celkové plochy sídliště. Třeba také zvažovat, zda vydání konkrétního pozemku s ohledem na jeho umístění v areálu sídliště brání nebo podstatně omezuje skutečné využití tohoto pozemku vlastníkem (oprávněnou osobou), tedy zda fakticky vylučuje jeho držbu potažmo realizaci vlastnického práva v širším slova smyslu. V popsaných souvislostech je na místě zkoumat i možnost zemědělského a lesního využití, jakož i možnost zlepšení peče o tuto půdu. Ani skutečnost, že a pozemek [parcelní číslo] [rok] a stavební pozemek, na kterém se nachází stavba nádraží, mají jiný vlastnický režim, není pro posouzení funkčního celku určující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011). A přestože vydání pozemku by podle soudu nečinilo užívání budovy nádraží nemožným, oddělení tohoto relaxačního koutu městské zeleně by užívání předmětné stavby, která je součástí oploceného areálu, nepochybně učinilo méně komfortním (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014). Kromě toho je takto umístěný pozemek v centru města rovněž absolutně nevhodný k zemědělskému užívání. Námitka, že pozemek je předmětem řízení u zdejšího soudu sp. zn. 3 C 149/2017, byla vyvrácena rozsudkem č. j. 3 C 149/2017-1389, podle kterého pozemek nebyl předmětem tohoto řízení.

27. Také ohledně pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] žalovaná namítala nemožnost převodu z důvodu funkčního celku. Jak vyplynulo z výpovědi starosty obce i ze samotného ohledání, je na horní části pozemku umístěna vodárenská nádrž cca 7 x 6 m. Přestože se jedná o podzemní stavbu, jde o součást vodovodu zásobující asi 40 občanů obce vodou, tedy stavbu nepochybně veřejně prospěšnou. Přitom podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5368/2015 zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury anebo těmito stavbami již zastavěné (§ 6 odst. 1/ zákona č. 503/2012 Sb.) nelze převést oprávněné osobě jako náhradní pozemky podle zákona č. 229/1991 Sb. Již samotná existence vodní nádrže tedy brání převodu pozemku žalobcům. Nádrž je také na povrchu oplocena z důvodu ochrany tohoto vodního zdroje, což brání zemědělskému využití této horní části pozemku. Námitka, že pozemek je předmětem řízení u zdejšího soudu sp. zn. 3 C 149/2017, byla vyvrácena rozsudkem č. j. 3 C 149/2017-1389, podle kterého pozemek nebyl předmětem tohoto řízení.

28. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je předmětem nájmu, což překážku převodu pozemku nezakládá. Z výpovědi svědka [příjmení] však vyplynulo, že pozemek je dlouhodobě užíván jako zahrada k domu [adresa]. Toto zjištění za situace, kdy majitel domu kromě dvorku jiným pozemkem k obhospodařování či relaxaci nedisponuje, zakládá závěr o funkční spojitosti domu a pozemku, neboť zahrada tvoří užitkovou a odpočinkovou funkci, která je dlouhodobá a v daném místě typická a žádoucí s ohledem na charakter stavby jako samoty. Uvedená funkční souvislost proto brání převodu pozemku na žalobce.

29. K námitce promlčení soud uvádí, že právo na přecenění restitučního nároku není majetkovým právem a promlčení nepodléhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017). Stanovení jeho výše v jiných řízeních o vydání náhradního pozemku není pro soud na rozdíl od žaloby na určení výše nároku závazná, neboť se jedná pouze o rozhodnou skutkovou okolnost. Proto skutečnost, že žalobci či jejich právní předchůdci byli s výší restitučního nároku stanoveného žalovanou dlouhodobě seznámeni a začali proti ní brojit až v roce 2019, nezakládá promlčení. Samotné právo na převod náhradních pozemků k uspokojení restitučního nároku promlčitelné je. K tomu však lze odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3381/2009), dle níž při hodnocení konkrétních okolností případu je třeba mít na zřeteli i nejasnosti, které provázely uplatňování nároků a způsob jejich vypořádání, jakož i to, že právní vztahy vzniklé podle restitučních předpisů nejsou obvyklými a ustálenými právními vztahy, známými z klasických forem občanského práva hmotného; vypořádání nároků z nich plynoucích se realizovalo nesnadno a v dlouhých časových termínech. To platí i pro nároky na převod jiných (náhradních) pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, při jejichž uspokojování jsou osoby oprávněné zásadně odkázány na veřejné nabídky pozemků realizované Pozemkovým fondem České republiky, jejichž struktura neměla vždy takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhradní pozemky mohly být poskytnuty v době co možná nejkratší a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (srov. též závěry formulované Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, popř. nálezu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05), přičemž zákon ani nepředpokládá uplatnění nároku na vydání náhradního pozemku u soudu (s výjimkou judikaturou připuštěných žalob na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu konkrétního žalobcem zvoleného pozemku. Z judikatorní praxe dovolacího soudu také vyplývá, že v případech, kdy povinná osoba nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnou osobou o podmínkách poskytnutí náhrady, může promlčecí doba počít běžet nejdříve dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1898/2001, popř. rozsudek ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 28 Cdo 995/2002). Proto jestliže žalobci dopisem ze dne 1. 7. 2019 vyzvali žalovanou k přecenění nároku, dne 2. 7. 2019 podali žádost o převod náhradní pozemku z veřejné nabídky a žalovaná jim dopisem ze 12. 7. 2019 sdělila, že jejich žádost zamítá pro nedostatečnou výši restitučního nároku, pak se teprve tímto okamžikem žalobci seznámili s tím, že žalovaná nehodlá jejich restituční nárok v plné výši uspokojit. Žaloba byla podána dne 7. 2. 2020, a proto neuplynula tříletá promlčecí doba podle § 629 o. z., ve které je oprávněná osoba oprávněna domáhat se práva převodu náhradních pozemků. Obecně rovněž judikatura vyšších soudů stanovila, že v případě, kdy je uspokojení restitučního nároku závislé na veřejných nabídkách pozemků realizovaných žalovanou stranou, odporuje žalovaným vznesená námitka promlčení dobrým mravům (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1284/2012, či usnesení tohoto soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1548/2009). Námitku promlčení proto soud neuznal důvodnou.

30. Skutečnost, že soud žalobu zamítl ohledně shora uvedených pozemků, vychází z toho, že žalobci při jednání dne 17. 9. 2021 trvali na převodu pozemků jako celku a sporovali existenci zákonných překážek převodu. Pouze hypoteticky uváděli, že zvažují oddělení části předmětných pozemků geometrickým plánem, který předloží. Nicméně žalobci, jak je shora uvedeno, překážky převodu dotčených pozemků v provedených důkazech nespatřovali, a proto se soud rozhodl pro vydání částečného rozsudku, ve kterém soud uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě, postup žalované při uspokojování nároku byl svévolný a shora uvedené pozemky jako celek k převodu způsobilé nejsou. Protože vydáním částečného rozsudku nekončí, mohou se žalobci navíc v dalším průběhu řízení domáhat převodu jiných vhodných pozemků, případně pouze části předmětných pozemků, které soud shledal nevhodnými k převodu jako celek. K tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1152/20, podle kterého mohou v případě zjištění svévolného a liknavého postupu žalované oprávněné osoby označit i jiné pozemky k převodu, jestliže v průběhu řízení vyjde najevo, že původně žalobci požadované pozemky nejsou k převodu vhodné. Pro úplnost soud uvádí, že mu je známo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 které s ohledem na ústavně dané principy rozdělení moci výkonné a soudní nedává soudům pravomoc k dělení pozemků. Aniž by soud dělbu moci zpochybňoval, má za to, že lze v řízení o nahrazení projevu vůle rozdělení pozemků provést a odkazuje na argumenty uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 979/2021.

31. O zbývajících pozemcích, příp. o jiných pozemcích způsobilých k uspokojení restitučního nároku a nákladech řízení soud rozhodne v konečném rozsudku v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř.

Poučení