6 C 3/2021-121

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Šparlinkové a přísedících JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce [celé jméno žalobce] u žalované [příjmení] [příjmení], akciová společnost, provedené listinou žalované ze dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 35 796,82 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které mu dala žalovaná dne [datum], je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že je u žalované zaměstnán od [datum], a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] (ve znění pozdějších dodatků), v současné době na pozici IT technik – elektrotechnik. Dne [datum] mu byl doručen dokument nazvaný okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem datovaný dnem [datum] (dále také jen„ okamžité zrušení pracovního poměru“), jímž žalovaná zamýšlí pracovní poměr žalobce u žalovaného okamžitě zrušit. Žalobce považuje okamžité zrušení pracovního poměru za nedůvodné a učiněné v rozporu s právními předpisy a v důsledku toho za neplatné, a proto se touto žalobou domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. V okamžitém zrušení pracovního poměru je žalobci mimo jiné vytýkáno, že žalobce měl údajně zneužít své pravomoci, kdy má jako IT technik – elektrotechnik přístup k veškeré komunikaci, která probíhá prostřednictvím internetové domény žalovaného [email]. Dne [datum] mělo být údajně zjištěno, že žalobce této své pravomoci zneužil, když měl údajně přeposlat„ privátní komunikaci vedení společnosti třetí osobě, které nebyla tato privátní komunikace určena“, přičemž se mělo údajně jednat o informace důvěrné povahy, které lze dle názoru žalované„ bezpochyby označit jako obchodní tajemství zaměstnavatele“. Konkrétně pak bylo žalobci vytknuto, že dne [datum] došlo z e-mailové adresy žalobce [email] k přeposlání údajné privátní komunikace třetí osobě, a to konkrétně e-mailové zprávy ze dne [datum] (14:19) mezi společností [právnická osoba] a zaměstnavatelem, týkající se citlivých obchodních záležitostí, dne [datum] (11:28) došlo z e-mailové adresy žalobce [email] k přeposlání dvou údajných privátních komunikací třetí osobě, a to konkrétně e-mailové zprávy ze dne [datum] (13:28), která měla obsahovat citlivé informace ohledně stavu hospodaření žalované za rok 2017 a predikci hospodaření na roky 2018 a 2019, které byla oprávněným příjemcům rozeslána finančním ředitelem žalované, Ing. [příjmení] a následně byla dne [datum] v rámci vnitřního informování na vědomí přeposlána p. [příjmení]; rovněž se jednalo o komunikaci taktéž z [datum] (10:58) obsahující obdobně citlivé informace ohledně stavu hospodaření žalované (ekonomické výsledky za leden a únor 2018), která byla oprávněným příjemcům rozeslána finančním ředitelem žalované, Ing. [příjmení] a následně byla dne [datum] v rámci vnitřního informování na vědomí přeposlána p. [příjmení], přičemž tyto e-mailové zprávy byly (dle tvrzení žalované uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru) ze strany žalobce přeposlány na e-mailový účet p. [jméno] [příjmení] [email], a to navzdory skutečnosti, že ani žalobce ani p. [příjmení] nebyli účastni této komunikace a nebyli oprávněni s ní dále nakládat. Shora popsané jednání žalovaná považuje za porušení povinností žalobce zvlášť hrubým způsobem, kdy žalobce měl jednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované - zaměstnavatele (ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce), když ze strany žalobce mělo údajně dojít k porušení povinnosti„ nezbytné loajality“, která je neodmyslitelnou součástí výkonu jakékoli závislé práce a rovněž mělo dojít k porušení obecné povinnosti mlčenlivosti dle čl. III. písm. b) pracovní smlouvy ze dne [datum] (pozn.: byť v souladu se shora uvedeným byla pracovní smlouva uzavřena dne [datum]). Dále bylo žalobci v okamžitém zrušení pracovního poměru vytknuto údajné„ úmyslné narušení obchodního tajemství žalovaného“, neboť měl jiné osobě sdělit a zpřístupnit citlivé ekonomické ukazatele hospodaření žalované. Žalobce má za to, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru ze strany žalované je neplatné, a to jednak z důvodu prekluze, neboť v souvislosti se shora uvedeným jsou žalobci vytýkána dvě údajná porušení povinností, když k jednomu porušení mělo dojít dne [datum] a ke druhému již dne [datum]. Dle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce platí, že pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Je zřejmé, že žalovaná se žalobcem nemohla platně okamžitě zrušit pracovní poměr přípisem ze dne [datum] za údajné porušení povinnosti, kterého se žalobce měl dopustit dne [datum], neboť k tvrzenému porušení mělo údajně dojít více než před rokem od doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci. Žalobce je rovněž přesvědčen, že i ve vztahu k údajnému porušení povinnosti, kterého se měl dle tvrzení žalované dopustit dne [datum], došlo po uplynutí prekluzivní lhůty dvou měsíců od okamžiku, kdy se žalovaná o údajném porušení povinnosti ze strany žalobce dověděla. Dle konstantní judikatury se totiž tato dvouměsíční lhůta počítá od okamžiku, kdy se o případném porušení povinnosti ze strany zaměstnance dověděl jeho nadřízený zaměstnanec. Přímým nadřízeným žalobce a osobou, která mu zadávala úkoly a kontrolovala jeho práci, byl právě p. [příjmení], který u žalované pracuje na pozici technického ředitele, a kterému byly e-maily přeposlány. Je proto zřejmé, že se žalovaná (zaměstnavatel) o tvrzených porušeních dověděla vždy v okamžiku, když byly e-mailové zprávy odeslány (doručeny) p. [příjmení], tedy dne [datum] a dne [datum]. Vzhledem k tomu uplynula prekluzivní lhůta zakotvená v ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce již dne [datum], resp. dne [datum], a tedy okamžité zrušení pracovního poměru doručené žalobci až dne [datum], bylo doručeno až dlouho po uplynutí této prekluzivní lhůty. Okamžité zrušení je proto neplatné z důvodu prekluze lhůty k použití žalovaným uváděných údajných porušení povinnosti ze strany žalobce jako důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru. I když je žalobce přesvědčen o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné již ze shora uvedeného důvodu prekluze práva žalované se žalobcem pracovní poměr okamžitě zrušit na základě tvrzených porušení z r. 2018, resp. 2019, předkládá žalobce z opatrnosti další důvody neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které považuje za neméně relevantní. Žalobce v první řadě uvádí, že se nedopustil tvrzených porušení povinností, resp. že jednání, která mu jsou vytýkána v okamžitém zrušení pracovního poměru, v žádném případě nepředstavují porušení povinností žalobce, natožpak porušení takové intenzity, která by mohla zakládat možnost žalované s žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr.

2. Žalobce pracuje u žalované na pozici IT technik – elektrotechnik. Z titulu této své pracovní pozice sice má přístup k e-mailové korespondenci zaměstnanců žalované, nicméně neznamená to, že by mu do jeho e-mailové schránky automaticky chodily kopie veškerých odesílaných a doručovaných zpráv, ale pro případ potřeby (vč. monitoringu) je žalobce oprávněn po zadání přístupových údajů si e-mailovou komunikaci zpřístupnit. Rovněž v souladu se shora uvedeným je pan [příjmení], kterému byly e-mailové zprávy přeposlány, zaměstnán u žalované na pozici technický ředitel a je nadřízeným žalobce. S ohledem na časový odstup si žalobce přesně nevybavuje, proč došlo v těchto konkrétních případech k přeposlání e-mailových zpráv jeho nadřízenému, dle praxe však předpokládá, že si jeho nadřízený přeposlání těchto zpráv vyžádal, resp. že si vyžádal přeposlání e-mailových zpráv týkajících se určitého tématu, pokud např. omylem nebyl uveden jako příjemce kopie těchto zpráv a tyto se týkaly jeho práce, případně by takové zprávy žalobce panu [příjmení] (jakožto svému nadřízenému) přeposlal, pokud by se v rámci namátkové kontroly tyto zprávy jevily z jakéhokoli důvodu jako podezřelé. Tato činnost však naopak představuje řádný výkon práce ze strany žalobce, nikoli porušení povinností žalobce. Žalobce zásadně odmítá, že by uvedené e-mailové zprávy zcela bezdůvodně vyhledal v archivu a následně je přeposlal panu [příjmení], technickému řediteli žalovaného.

3. V souladu se shora uvedeným mohly být e-mailové zprávy ze dne [datum], resp. [datum], přeposlány z několika důvodů. E-mailová zpráva Ing. [příjmení] z [datum] (10:58), resp. následně přeposlaná p. [příjmení] dne [datum] se jednak týká plánované investice do haly, přičemž toto jistě spadá pod činnost technického ředitele a jednak byli jako příjemci původní e-mailové zprávy uvedeny nestandardní e-mailové adresy [email] a [email], takže žalobce mohl reálně v rámci namátkové kontroly vyhodnotit tyto zprávy (právě z důvodu podezřelých adres jejich příjemců) jako rizikové z bezpečnostního hlediska a proto informovat svého nadřízeného a dané zprávy mu přeposlal. Stejná situace je pak i ve vztahu k e-mailům Ing. [příjmení] z [datum] (13:28), resp. přeposlání tohoto e-mailu p. [příjmení] dne [datum], kdy jako příjemci tohoto e-mailu jsou opět uvedeny nestandardní e-mailové adresy [email] a [email]. Navíc s ohledem na to, že p. [příjmení] zastává u žalované pozici technického ředitele se i tato zpráva může týkat výkonu jeho práce.

4. Přeposlání předmětných e-mailů, které je v okamžitém zrušení pracovního poměru kvalifikováno jako porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, je prostým výkonem práce žalobce jakožto zaměstnance, nikoli porušením povinností.

5. V neposlední řadě považuje žalobce za podstatné, že je členem odborového orgánu odborové organizace, která působí u zaměstnavatele, a to konkrétně předsedou závodního výboru organizace Odborový svaz skla, keramiky a porcelánu, Základní organizace [příjmení] [příjmení] [jméno], [IČO], se sídlem [adresa] 39 [obec] (dále také jen„ odborová organizace“). Žalovaná přípisem ze dne [datum] požádala odborovou organizaci o souhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce. Jelikož však v této žádosti nebyla dostatečně (téměř vůbec) popsána tvrzená porušení a související okolnosti, pro něž měl být pracovní poměr žalobce okamžitě zrušen, a odborová organizace tak nemohla relevantně posoudit, zda souhlas udělit či nikoli, sdělila odborová organizace přípisem ze dne [datum] žalované, že s ohledem na nedostatečnost popisu skutkového stavu porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem, odborová organizace vyjádřila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a současně požádala žalovanou o doplnění informací. Žalovaná na tento přípis odborové organizace reagovala přípisem ze dne [datum], v němž opětovně neposkytla skutkové informace (jinak než ve velmi obecné rovině), které by odborové organizaci umožnily se vyjádřit, zda souhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce či nikoli. Odborové organizaci proto nezbylo, než přípisem ze dne [datum] opětovně vyjádřit nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce. Přesto žalovaná přípisem ze dne [datum] (neplatně) okamžitě zrušila pracovní poměr žalobce.

6. V reakci na doručení přípisu okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem žalobce obratem přípisem ze dne [datum] žalované sdělil, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, neboť se nedopustil vytýkaného porušení povinností a neboť k okamžitému zrušení pracovního poměru nebyl udělen souhlas odborové organizace, a zejména žalovanému sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce z opatrnosti uvádí, že stále trvá na tom, aby jej žalovaná i nadále zaměstnávala.

7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby z toho důvodu, že žalobní nárok jako takový v plném rozsahu neuznává. Uvedla, že dle jejího názoru zákoník práce nastavuje tzv. objektivní lhůtu pouze ve vztahu k porušení pracovních povinností, ke kterému došlo v cizině, takže dle názoru žalované nemohlo dojít k prekluzi uplynutím objektivní prekluzivní lhůty. Pokud se týká tzv. subjektivní prekluzivní lhůty, nelze počátek prekluzivní lhůty vázat na vědomost toho, kdo na závadném jednání participuje. Pokud by tak bylo prokázáno, že pan [příjmení] dal žalobci pokyn k přeposlání předmětné důvěrné komunikace, pak se jedná o porušení pracovních povinností také na jeho straně. Pan [anonymizováno] by se tak nacházel ve zjevném střetu zájmů, kdy pochopitelně nebude zaměstnavateli hlásit, ani sám aktivně postihovat jednání žalobce, které sám vyvolal. Žalovaná tvrdí, že se o důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce dozvěděla až [datum]. Mezi účastníky není sporné, že žalobce skutečně předmětnou komunikaci panu [příjmení] přeposlal. Předmětné závadné jednání žalobce považuje žalovaná za naprosto zásadní selhání a více než hrubé porušení pracovních povinností a proto iniciovala podání trestního oznámení pro trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku, které je šetřeno orgány činnými v trestním řízení. Účelem privátní komunikace je, aby privátní zůstala. Žalobce porušil svým jednáním obecnou povinnost mlčenlivosti, která je pro žalobce zakotvena také přímo v čl. III. písm. b) pracovní smlouvy ze dne [datum]. Tuto povinnost žalobce porušil, neboť přeposlal výrobní, tak i organizační skutečnosti panu [příjmení], který byl ve vztahu k daným informacím nepovolenou osobou (nebyl uveden jako adresát dané komunikace). Žalobce pak také narušil zcela úmyslně obchodní tajemství zaměstnavatele, které je chráněno § 2985 o.z., neboť jiné osobě sdělil a zpřístupnil citlivé ekonomické ukazatele hospodaření zaměstnavatele včetně prognóz do dalších let a plánu investic. Co se týče nesouhlasu odborové organizace s předmětným okamžitým zrušením pracovního poměru, poukazuje žalovaná na to, že žalobce je předsedou místní odborové organizace, není tak překvapením, že odborová organizace vyjádřila nesouhlas s jeho propuštěním. Po žalované však nelze s ohledem na popsaná jednání žalobce spravedlivě požadovat, aby žalobce i nadále zaměstnávala.

8. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a žalobcem soud zjistil, že žalobce byl s účinností od [datum] přijat do pracovního poměru na dobu určitou do [datum] k žalované na pozici skláře. Z dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi týmiž účastníky dále vyplývá, že po dohodě mezi účastníky došlo ke změně obsahu pracovní smlouvy ze dne [datum] v tom smyslu, že byl změněn dohodnutý druh práce – IT technik – elektronik a pracovní poměr byl sjednán od [datum] na dobu neurčitou Listinou označenou jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“ podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalovaná jako zaměstnavatel dala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru, ve kterém je žalobci vytýkáno, že měl zneužít své pravomoci, kdy má jako IT technik – elektrotechnik přístup k veškeré komunikaci, která probíhá prostřednictvím internetové domény žalovaného [email]. Dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce této své pravomoci zneužil, když přeposlal„ privátní komunikaci vedení společnosti třetí osobě, které nebyla tato privátní komunikace určena“, přičemž se jednalo o informace důvěrné povahy, které lze dle názoru žalované„ bezpochyby označit jako obchodní tajemství zaměstnavatele“. Konkrétně pak bylo žalobci vytknuto, že dne [datum] (8:55) došlo z e-mailové adresy žalobce [email] k přeposlání privátní komunikace třetí osobě, a to konkrétně e-mailové zprávy ze dne [datum] (14:19) mezi společností [právnická osoba] a zaměstnavatelem, týkající se citlivých obchodních záležitostí, dne [datum] (11:28) došlo z e-mailové adresy žalobce [email] k přeposlání dvou privátních komunikací třetí osobě, a to konkrétně e-mailové zprávy ze dne [datum] (13:28), která obsahovala citlivé informace ohledně stavu hospodaření žalované za rok 2017 a predikci hospodaření na roky 2018 a 2019, které byla oprávněným příjemcům rozeslána finančním ředitelem žalované, Ing. [příjmení] a následně byla dne [datum] v rámci vnitřního informování na vědomí přeposlána p. [příjmení]; rovněž se jednalo o komunikaci taktéž z [datum] (10:58) obsahující obdobně citlivé informace ohledně stavu hospodaření žalované (ekonomické výsledky za leden a únor 2018), která byla oprávněným příjemcům rozeslána finančním ředitelem žalované, Ing. [příjmení] a následně byla dne [datum] v rámci vnitřního informování na vědomí přeposlána p. [příjmení], přičemž tyto e-mailové zprávy byly ze strany žalobce přeposlány na e-mailový účet p. [jméno] [příjmení] [email], a to navzdory skutečnosti, že ani žalobce ani p. [příjmení] nebyli účastni této komunikace a nebyli oprávněni s ní dále nakládat. Shora popsané jednání žalovaná považuje za porušení povinností žalobce zvlášť hrubým způsobem, kdy žalobce měl jednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované - zaměstnavatele (ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce), když ze strany žalobce mělo dojít k porušení povinnosti„ nezbytné loajality“, která je neodmyslitelnou součástí výkonu jakékoli závislé práce a rovněž mělo dojít k porušení obecné povinnosti mlčenlivosti dle čl. III. písm. b) pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dále bylo žalobci v okamžitém zrušení pracovního poměru vytknuto„ úmyslné narušení obchodního tajemství žalovaného“, neboť měl jiné osobě sdělit a zpřístupnit citlivé ekonomické ukazatele hospodaření žalované a jednalo se o opakovanou záležitost. Žalovaná požádala odborovou organizaci o udělení předchozího souhlasu, jak vyplývá z listiny ze dne [datum] dle § 61 odst. 2 zákoníku práce. Odborová organizace sdělila, že s okamžitým zrušením nesouhlasí. Jelikož má žalovaná za to, že popsané jednání žalobce je natolik závažné, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby ji nadále zaměstnávala, přikročila k okamžitému zrušení i přes nesouhlas odborové organizace. Odborová organizace vyslovila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce písemně opakovaně, jak vyplývá z listin ze dne [datum] a [datum].

9. Listinou ze dne [datum] označenou jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru a oznámení o trvání na výkonu práce“ adresovanou žalobcem žalované v reakci na doručené okamžité zrušení pracovního poměru vyplývá, že žalobce sdělil žalované, že mu bylo dne [datum] doručeno okamžité zrušení pracovního poměru datované dnem [datum], on toto zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a oznamuje ve smyslu § 69 a § 70 zákoníku práce, že trvá na tom, aby ho žalovaná nadále zaměstnávala.

10. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], že ve spolkovém rejstříku pobočné odborové organizace Odborový svaz skla, keramiky a porcelánu, Základní organizace [příjmení] [příjmení] [jméno], [adresa] 39 [obec], je jako statutární orgán a předseda závodního výboru zapsán od [datum] žalobce [celé jméno žalobce].

11. Mezi účastníky nebo sporné, že předmětný e – mail s datem odeslání [datum] byl žalobcem odeslán z jeho e-mailové adresy [email] panu [jméno] [příjmení] na jeho e-mailovou adresu [email], jako předmět je uvedeno„ původní dotazy feeder“. Ze stejné e-mailové adresy a stejnému adresátovi byly odeslány i e-maily ze dne [datum] a [datum] s předmětem„ propočet – předpoklad CF+tvorby vlastních zdrojů +dopad na výši celkového zadlužení; výsledky únor 2018 – doplnění k tvorbě vlastních zdrojů.

12. Čestným prohlášením [jméno] [příjmení], který byl přímým nadřízeným žalobce a u žalované je zaměstnán na pozici technického ředitele bylo prokázáno, že ve své e-mailové schránce skutečně dohledal výše uvedené e-maily od žalobce. Z důvodu vysokého pracovního vytížení jim nevěnoval patřičnou pozornost a nezkoumal, jestli se jedná o e-maily, které mu přísluší či nikoliv. Nyní připouští, že se měl v té době zabývat tím, odkud žalobce e-maily má, proč mu je posílá a kdo mu k tomu dal pokyn. V tomto smyslu v daný okamžik patrně zanedbal své pracovní povinnosti, když e-maily ignoroval. [příjmení] [jméno] [příjmení] vypovídal u jednání soudu dne [datum] poučení svědka, doplnil, že žádný pokyn žalobci k zaslání těchto e-mailů nedal, žalobce mu je poslal o své vůli. [příjmení] si je pouze přečetl, dál s nimi nic nedělal, nebyly pro něho podstatné a vzhledem k pracovnímu vytížení o nich vedení žalované společnosti neuvědomil. Vedením žalované mu nebylo v souvislosti s těmito e-maily nic vytknuto, pouze s ředitelem žalované probírali, proč to neohlásil. [příjmení] sám byl pouze vedením žalované informován, že žalobce dostal okamžité zrušení pracovního poměru v souvislosti se zasláním těchto e-mailů.

13. Spisem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality, [číslo jednací], bylo prokázáno, že policií je prověřováno trestní oznámení podané žalovanou dne [datum] a doplněné podáním ze dne [datum], neboť žalovaná má podezření, že došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220, event. § 221 trestního zákoníku, které se měl dopustit žalobce přeposíláním důvěrné komunikace ze svého e-mailového účtu [email]. Policií jsou prověřována data z předmětných e-mailových schránek, budou provedeny výslechy svědků a podáno vysvětlení ze strany žalobce.

14. Po takto provedeném dokazování navrhla žalovaná doplnit dokazování účastnickou výpovědí Bc. [jméno] [příjmení], e-mailem z [datum] a e-maily týkající se odměn z fondu VŘ za období 4/ 2019 Tyto důkazní návrhy soud jako nadbytečné zamítl v souladu s ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů (občanský soudní řád – dále jen„ o.s.ř.“), neboť provedené důkazy byly dostatečným podkladem pro zjištění skutkového stavu v takovém rozsahu, aby z nich bylo možno vyvodit též právní závěry a provádění dalších důkazů by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Účastnickou výpověď žalobce soud neprovedl s odkazem na ustanovení § 131 odst. 1 o.s.ř., kdy důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, což není tento případ a výše uvedené e-maily se žádným způsobem netýkají projednávané věci určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a jsou ze zcela jiného období.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Projednávanou věc je třeba vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo žalobci doručeno dne [datum] – posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zák. práce“).

17. Podle § 1a odst. 1 písm. a) zák. práce, smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance.

18. Podle § 18 zák. práce, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

19. Podle § 19 odst. 3 zák. práce, neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.

20. Podle § 20 zák. práce, nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

21. Podle § 55 odst. 1 zák. práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

22. Podle ust. § 72 zák. práce se neplatnosti rozvázání pracovního poměru může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec domáhat u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

23. Podle § 58 odst. 1 zák. práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

24. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, stane-li se v průběhu 2 měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.

25. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jednotlivé provedené důkazy přitom soud v souladu s ust. § 132 o. s. ř. hodnotil podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

26. Žalobce podal u soudu žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum] včas, neboť zákonná dvouměsíční lhůta (dle ust. § 72 zák. práce) ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne [datum], datováno je dnem [datum], lhůta byla zachována.

27. V daném případě bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce nastoupil do pracovního poměru u žalované jako zaměstnavatele, nejprve ve funkci skláře dne [datum] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], poté na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] s účinností od [datum] na pozici IT technik – elektronik, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne [datum] předala žalovaná žalobci okamžité zrušení pracovního poměru zvlášť hrubé porušení pracovních povinností ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Žalobce reagoval dopisem ze dne [číslo], doručené žalované dne [datum]. Žalobce uvedl, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce má za to, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné z několika důvodů, v prvé řadě z důvodu prekluze. Podle § 58 odst. 1 zák. práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Tyto lhůty jsou prekluzivní, což znamená, že po jejich marném uplynutí právo zaniká. Pro počátek běhu dvouměsíční prekluzivní lhůty není rozhodující, kdy se o porušení povinnosti dozví přímo vedení zaměstnavatelské organizace, ale stačí, že se něm dozvěděl kterýkoliv zaměstnanec, který je k tomu, jenž povinnost porušil, nadřízen. Mezi účastníky nebylo sporné, že přímým nadřízeným žalobce byl technický ředitel [jméno] [příjmení], kterému byly zároveň předmětné e-maily žalobcem zaslány. Okamžité zrušení pracovního poměru je datováno dnem [datum] a doručeno žalobci dne [datum]. K přeposlání e-mailů panu [příjmení] došlo dne [datum] a [datum], tzn. že subjektivní lhůta nebyla zachována. Žalovaná uvádí, že se o porušení povinností dozvěděla až dne [datum], kdy se to dozvěděl Bc. [jméno] [příjmení], místopředseda představenstva žalované. Objektivní lhůta 1 roku byla překročena u e-mailu ze dne [datum], zde právo zaniklo a soud se tedy již nadále nezabýval porušením pracovních povinností žalobce z tohoto důvodu, neboť mu žalovaná z tohoto důvodu nemohla dát platné okamžité zrušení pracovního poměru. Soud se tedy zabýval pouze porušením pracovních povinností žalobce v souvislosti se-mailem ze dne [datum], tedy zda v tomto případě byla zachována subjektivní lhůta. Předmětný e-mail, v němž žalovaná spatřuje porušení pracovních povinností žalobce zvlášť hrubým způsobem, byl žalobcem zaslán jeho přímému nadřízenému panu [příjmení], který si jej přečetl, dále mu žádnou pozornost nevěnoval, nic s ním nedělal, nebyl pro něho podstatný, žádné porušení pracovních povinností žalobce v něm neshledával, což vyplývá z jeho svědecké výpovědi. Pouze v případě, že společně s žalobcem by porušil svoje pracovní povinnosti i jeho nadřízený, nebylo by možno počítat 2 měsíce od chvíle, kdy se o porušení dozví tento nadřízený. Tedy pouze v případě, kdy by pan [příjmení] jako přímý nadřízený žalobce na tomto porušení participoval, tak by prekluzivní lhůta nemohla běžet od chvíle, kdy on se o porušení dozvěděl. Neboť pouze porušení pracovních povinností nadřízeného vedoucího zaměstnance, které má vnitřní (účelovou) souvislost s porušením pracovní kázně vytýkaným podřízenému zaměstnanci, které tedy sleduje společný (stejný) cíl, může být považováno za jejich společné jednání a tudíž vést k závěru, že jde o porušení pracovní kázně, jehož se dopustil zaměstnanec společně se svým nadřízeným. V řízení však bylo prokázáno, že pan [příjmení] žádný pokyn žalobci k zaslání e-mailů nedal, žalobce mu je zaslal o své vůli, pan [příjmení] s nimi dále nijak nepracoval, nevěnoval jim žádnou pozornost. Z tohoto chování pana [příjmení] jako nadřízeného žalobce, který nevěnoval pozornost dvěma e-mailům od svého podřízeného, za situace, kde denně dostává 20 – 30 různých e-mailů k vyřízení, nelze dovozovat porušení pracovních povinností nadřízeného, které by sledovalo stejný cíl a bylo v souvislosti s porušením pracovní kázně vytýkaným žalobci. Nebylo prokázáno, že by v souvislosti s doručením těchto e-mailů došlo k porušení pracovních povinností pana [příjmení], jako nadřízeného žalobce, ze strany vedení žalované společnosti s ním byla pouze projednávána skutečnost, že vedení žalované společnosti doručení e-mailů neoznámil. Žalovaná se tedy o porušení pracovních povinností žalobce prokazatelně (skutečně) dověděla dne [datum], kdy byl e-mail doručen nadřízenému žalobce. Přistoupila-li žalovaná k okamžitému zrušení pracovního poměru z výše uvedeného důvodu až listinou datovanou dne [datum] a doručenou žalobci dne [datum], stalo se tak až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce. Již z tohoto důvodu je tak posuzované okamžité zrušení pracovního poměru neplatným právním jednáním z tohoto důvodu a soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

28. Vzhledem ke skutečnosti, že soud shledal okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] neplatným z důvodu prekluze, již se dále nezabýval otázkou, zda ze strany žalobce došlo k porušení jeho pracovních povinností, zda toto porušení dosahuje intenzity požadované v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce, tedy zda toto porušení dosáhlo intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a v této souvislosti ani tím, zda po žalované nelze spravedlivě posuzovat, aby žalobce nadále zaměstnávala dle § 61 odst. 4 zák. práce, neboť odborová organizace odmítla udělit souhlas s okamžitým zrušením.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 796,82 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za sepsání právního rozboru věci dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za sepsání právního rozboru věci dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny, včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 8 331,26 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 4 165,63 Kč za 470 ujetých km v částce 2 965,63 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,87 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 4 165,63 Kč za 470 ujetých km v částce 2 965,63 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,87 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 931,26 Kč ve výši 5 865,56 Kč. Žalobci nebyla přiznána soudem odměna za úkon právní služby – podání ze dne [datum] vyčíslení nákladů řízení, neboť náklady řízení mohl žalobce vyčíslit již u jednání konaném dne [datum].