6 C 309/2015

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [celé jméno vedlejšího účastníka], [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [adresa vedlejšího účastníka] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [adresa] o zaplacení částky 27 360 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobci částku 27 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 627,56 Kč a dále s úrokem z prodlení z částky 27 360 Kč od 30.7.2015 do zaplacení ve výši 8,05% p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Určuje se, že 1. žalovaný, 2. žalovaný a 3. žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, když velikost podílu 1. žalovaného je id. , velikost podílu 2. žalovaného je id. a velikost podílu 3. žalované je id. na části pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] označeného jako část B v geometrickém plánu a stejně tak i na části pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] označené jako část A v geometrickém plánu v obci [obec], k. ú. [část obce] zapsaných v katastru nemovitosti vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy] na listu vlastnictví [číslo] podle geometrického plánu [číslo] [rok] ze dne [datum], vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [jméno] a ověřeného dne 25.10.2018 pod [číslo] [rok], který je součástí tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 114 448,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalovaných.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši 20 933 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce vedlejšího účastníka.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 31. 7. 2015 u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným o zaplacení částky 27 360 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m – druh pozemku ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m – druh pozemku ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře [číslo] m – druh pozemku lesní pozemek, to vše v [katastrální uzemí], evidovaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaní jsou ideálními vlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], a to tak, že [celé jméno žalovaného] náleží podíl ve výši , [celé jméno žalovaného] podíl ve výši a [celé jméno žalované] podíl ve výši . Části předmětných pozemků parc. [číslo] o celkové výměře ca [anonymizováno] m ve vlastnictví žalobce jsou připloceny k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], který je ve vlastnictví žalovaných. Ti tyto pozemky užívají bez právního důvodu, tj. bez existence smluvního vztahu. Tím, že žalovaní tuto část pozemku užívají bez právního důvodu, bezdůvodně se obohacují ve smyslu ust. § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon a podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce požaduje za část pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m za období od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2013 částku 2 112,66 Kč, za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 2 520 Kč, za období od 1. 1. 2015 do 28. 2. 2015 částku 407,34 Kč, za část pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m za období od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2013 částku 8 752,44 Kč, za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 10 440 Kč a za období od 1. 1. 2015 do 28. 2. 2015 částku 1 687,56 Kč a za část pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m požaduje za období od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2013 částku 603,62 Kč, za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 720 Kč a za období od 1. 1. 2015 do 28. 2. 2015 částku 116, 38 Kč v sazbě 120 Kč za m2. Celková dlužná částka tak činí podle žalobce 27 360 Kč. Žalobce žalované několikrát vyzýval k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou svého právního zástupce ze dne 13. 7. 2015, avšak žalovaní ničeho neuhradili.

2. Soud rozhodl podle žaloby platebním rozkazem, č.j. 6C 309/2015-20 ze dne 11. 8. 2015, proti němuž podali žalovaní včasný odpor, ve kterém navrhli zamítnutí žaloby, když nárok žalobce ani zčásti neuznali. Uvedli, že považují za sporné tvrzení žalobce, že část pozemku v jeho vlastnictví o výměře cca [anonymizováno] m byla připlocena k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalovaných. Uvedli, že žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nabyli pozemky v k. ú. [část obce] do užívání na základě rozhodnutí finančního odboru Obvodního národního výboru v [obec a číslo] o přidělení pozemku do užívání v roce 1973 [ulice] roku 1976 vydal nejprve obvodní hygienik [anonymizováno] v [obec a číslo] souhlas s projektem rodinného domu v [obec a číslo], [ulice] č. kat. [číslo], [číslo] a [číslo], a to rozhodnutím ze dne [datum] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a pak i odbor výstavby [anonymizováno] v [obec a číslo] rozhodnutí o vydání stavebního povolení ze dne 30. 12. 1976, [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka], kterým povolil výstavbu rodinného domku právním předchůdcům žalovaných. Poté probíhala výstavba rodinného domu, když ke kolaudaci došlo v roce 1979 a poté začali žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nemovitosti užívat. Oplocení nemovitosti ve vlastnictví žalovaných bylo postaveno v roce 1980, nejpozději v roce 1981, od té doby tedy žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nemovitosti ohraničené plotem, který se od roku 1980 1981 nachází stále na stejném místě, užívali, a to i tak, že na předmětné pozemky sázeli stromy, aby tak došlo ke zpevnění svahu, či za stejným účelem do svahu umístili trámy a kovové tyče, což se stalo cca v roce 1985. Z toho je tedy jednoznačně zřejmé, že žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, minimálně od roku 1981 do současnosti nejprve užívali, když podle tehdy platné úpravy, a jak bylo tehdy obvyklé, jim byly pozemky přiděleny pouze do užívání, ale se změnou právního režimu jako poctiví držitelé drželi vlastnické právo k předmětným částem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], neboť se i k těmto částem pozemku po celou dobu chovali jako vlastníci, když je nejen užívali, ale také o ně pečovali. Žalovaní vznesli námitku promlčení žalobou uplatněné částky za období od 1. 3. 2013 do 31. 7. 2013.

3. Žalobce v písemném vyjádření setrval na žalobě. Oponoval, že bylo zcela jasně fotograficky zdokumentováno, že předmětné části pozemků jsou připloceny k pozemku žalovaných a těmi jsou neoprávněně užívány. Jako vlastník předmětných částí pozemku je v katastru nemovitostí evidován žalobce. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o veřejný seznam, může do něj každý nahlížet, a proto ve vztahu k informacím, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, platí zásada materiální publicity. Žalovaným tedy musela nebo minimálně měla a mohla být známa skutečnost, že užívají pozemek, jehož nejsou vlastníky. Pokud žalovaní poukazují na skutečnost, že jejich právní předchůdci užívali předmětné části pozemku již od roku 1985, nedoložili to žádnými důkazy. Jedná se tedy pouze o účelové tvrzení. Pokud upozorňují na to, že na předmětné části pozemku jejich předchůdci vysázeli stromy, které mají být důkazem o dlouhodobosti užívání pozemku, nemůže to být v této věci postačující, neboť z informativního výpisu z katastru nemovitostí lze zjistit, že předmětný pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] je evidován jako lesní pozemek. Je tedy nanejvýš logické, že se zde bude nacházet stromový porost různého stáří. Pokud se týká námitky promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období do 31. 12. 2013, pak je počátek plynutí promlčecí lhůty striktně vázán na okamžik, kdy se žalobce skutečně dozvěděl o relevantních skutečnostech, tedy o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Žalobce se o tom, že se žalovaní na jeho úkor bezdůvodně obohacují, dozvěděl až po provedeném podrobném průzkumu dané oblasti [právnická osoba], [anonymizováno], načež dne 3. 3. 2015 zkontaktoval žalované přípisem a sdělil jim relevantní skutečnosti týkající se bezdůvodného obohacení a vyzval je k úhradě dlužné částky ve výši 27 360 Kč. Tato skutečnost je rozhodným okamžikem pro uplynutí promlčecí doby, která je tak zachována. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Odo 1642/2006 ze dne 25. 2. 2009, podle něhož bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

4. Žalovaní v doplnění skutkových tvrzení akcentovali, že neměli možnost účastnit se vyměření pozemků v terénu, na základě kterého žalobce tvrdí, že část pozemků žalobce byla neoprávněně připlocena žalovanými k jejich pozemku. Potvrdili, že jejich právní předchůdci oplotili jimi užívané nemovitosti tak, jak byly zjištěny žalobcem před podáním žaloby, respektive před odesláním výzvy k zaplacení vymáhané pohledávky v březnu 2015, v roce 1980, nejpozději v roce 1981, a to v hranicích, ke kterým jim náleželo užívací právo podle tehdy platné právní úpravy. Od této doby tedy žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nemovitosti ohraničené plotem, který se od let 1980 1981 nachází na stejném místě užívali, tak jak popsali v původním vyjádření k žalobě. Právní předchůdci žalovaných i žalovaní předmětné pozemky užívali v dobré víře jako pozemky, ke kterým jim nejprve náleželo právo užívací a později právo vlastnické. Právní předchůdci žalovaných také na svém pozemku vybudovali bazén, který má výpusť právě na sporné části pozemku a zpevnili předmětné části pozemku trámy a kovovými tyčemi cca v roce 1985. Z toho je tedy jednoznačně zřejmé, že žalovaní jako poctiví držitelé vydrželi vlastnické právo ke sporným částem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], neboť se i k těmto částem pozemků po celou dobu chovali jako vlastníci, když je nejen užívali, ale také o ně pečovali. Pokud žalobce tvrdí, že žalovaným by měla být známa skutečnost, že užívají části pozemků, které nejsou v jejich vlastnictví, když žalobce upozorňuje na zásadu materiální publicity veřejného rejstříku – katastru nemovitostí, pak sporná může být podle tvrzení žalobce pouze ta skutečnost, kudy vede hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a ve vlastnictví žalovaných, respektive jejích právních předchůdců. [obec] mezi pozemky byla vytyčena právními předchůdci žalovaných již v roce 1980, nejpozději v roce 1981, a tato hranice nebyla nejen změněna, ale až do března 2015 ani nikým, tedy ani žalobcem, rozporována. Svah, jehož součástí jsou sporné části pozemku, vznikl navezením materiálu a zeminy, která zůstala po vybudování domu v předmětném území. Nikdo jiný než žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, neměli bez souhlasu žalovaných přístup na sporné části pozemků, a proto to byli právě žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, kdo předmětné stromy na sporné části pozemků vysadil. Pozemky parc. [číslo] jsou v katastru nemovitostí vedeny jako jiná plocha – ostatní plocha a v terénu není zřejmé, kudy by měla hranice mezi jednotlivými spornými částmi pozemků vést. Žalobce až do března 2015 považoval hranice mezi pozemky vymezené plotem, postaveným právními předchůdci žalovaných, stejně tak jako žalovaní, za správné. I z toho je zřejmé, že žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, byli v oprávněné držbě sporných částí pozemku minimálně 30 let. Žalovaní dále rozporovali i výši bezdůvodného obohacení, když částku 120 Kč za m2 a rok považují za nepřiměřenou.

5. V této fázi bylo řízení opakovaně přerušováno podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), protože účastníci mimosoudně jednali.

6. Dne 10. 6. 2021 podali žalovaní vzájemný návrh, kterým se domáhají určení svého vlastnického práva k předmětným připloceným částem pozemků, tak jak je specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku. V tomto návrhu uvedli, že v mezidobí došlo na základě kupní smlouvy k převodu vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] že se stávajícím vlastníkem těchto nemovitostí jsou domluveni, že budou-li v tomto řízení úspěšní, převedou vlastnické právo k předmětným pozemkům na nastávajícího vlastníka. V návrhu znovu akcentovali, že žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, užívali předmětné pozemky nejméně od roku 1981 ve stále stejných hranicích, že žalovaným, sousedům i správním orgánům byla hranice pozemků zřejmá a žalovaní proto neměli důvod o nich pochybovat a byli tak po celou dobu v dobré víře, že užívají a pečují o pozemek, který jim byl nejprve s ohledem na tehdejší právní úpravu přidělen do užívání a později převeden do vlastnictví, dále, že z těchto důvodů vlastnické právo k pozemku vydrželi, neboť se stali nejpozději od 1. 1. 2002 oprávněnými vlastníky předmětných pozemků, dále, že úprava hranic pozemků nebyla nikým, tedy ani žalobcem, až do roku 2015 sporována, že po celou dobu pozemek, respektive části předmětných pozemků, užívali v domnění, že jej užívají jako své vlastní – o pozemek soustavně pečovali také jejich právní předchůdci, provedli terénní úpravy, udržovali pozemek v dobrém stavu a žalobce neprojevil o pozemek žádný zájem až do roku 2015, a tedy žalovaní do té doby neměli pochyb, že užívají svůj pozemek a že jej užívají oprávněně. I z vyjádření žalobce v tomto řízení je zřejmé, že až do března 2015 i on považoval hranice mezi pozemky vymezené plotem, postaveným právními předchůdci žalovaných, stejně tak jako žalovaní, za správné. Jelikož tedy ani žalobce až do roku 2015 neměl o vlastnickém právu k pozemku pochybnosti, nemohli ani žalovaní předpokládat, že by někdy užívali pozemek bez právního důvodu. Dále poukázali na skutečnost, že pozemek parc. [číslo] má výměru [anonymizováno] m a pozemek parc. [číslo] výměru [anonymizováno] m, tedy celkem [číslo] m, když žalobce tvrdí, že došlo k připlocení pozemků o celkové výměře cca [anonymizováno] m, tedy jde o 10 % výměry, kromě toho prokazatelně ve svažitém terénu.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí k. ú. [část obce], [list vlastnictví], vedeného Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy], soud zjistil, že žalobce je vlastníkem nemovitostí parc. [číslo].

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k. ú. [část obce], [list vlastnictví], vedeného Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy], soud zjistil, že žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] to tak, že první žalovaný je vlastníkem , druhý žalovaný je vlastníkem a třetí žalovaná je vlastnicí pozemku.

9. Z kopie listiny Předpis pohledávky 04 – nájemné pozemky – FO, soud zjistil, že žalobce eviduje za žalovanými pohledávku pohledávku ve výši 27 360 Kč za faktické užívání pozemků parc. [číslo] ([výměra]), [číslo] ([výměra]) a [číslo] ([výměra]) v k.ú. [část obce].

10. Z kopie dopisu žalobce adresovaného prvnímu žalovanému, ze dne 3. 3. 2015, soud zjistil, že žalobce informoval žalované, že Odbor evidence, správy a využití majetku [anonymizováno] prověřuje, na základě upozornění správcovské společnosti, užívání a možnost prodeje připlocených částí pozemků žalobce o výměře [výměra], které jsou připloceny k pozemku žalovaných a jsou užívány bezesmluvně, a vyzval prvního žalovaného k zaplacení částky 27 360 Kč za období od 1.3.2013 do 28.2.2015 do 30 dnů od obdržení této výzvy.

11. Z kopie upomínky za úhradu za faktické užívání pozemků žalobce ze dne 22. 4. 2015, adresované žalobcem prvnímu žalovanému, a z kopie předžalobních upomínek ze dne 13. 7. 2015 adresovaných žalobcem žalovaným, soud zjistil, že žalobce znovu vyzval žalované k uhrazení částky 27 360 Kč s příslušenstvím za faktické užívání předmětných pozemků za období od 1. 3. 2013 do 28. 2. 2015.

12. Z kopie listiny Žádost o povolení přípravných prací, adresovaná Odboru výstavby [anonymizována dvě slova], došlo 6. 7. 1973, soud zjistil, že právní předchůdce žalovaných [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [titul za jménem] požádal o povolení přípravných prací pro stavbu rodinného domu na parcele [číslo].

13. Z kopie Souhlasu Obvodního hygienika [anonymizováno] v [obec a číslo] ze dne 22. 12. 1976, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], soud zjistil, že právní předchůdce žalovaných [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [titul za jménem] získal souhlas na projekt stavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo].

14. Z kopie rozhodnutí Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 11. 7. 1973, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka], soud zjistil, že Odbor výstavby [anonymizováno] v [obec a číslo] vyhověl žádosti právního předchůdce žalovaných prof. [celé jméno žalovaného], [titul za jménem], a dal mu souhlas k provádění přípravných prací pro stavbu rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

15. Z kopie listiny Žádost o kolaudaci ze dne 24. 12. 1980 soud zjistil, že právní předchůdci žalovaných [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [titul za jménem] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] požádali o zahájení kolaudačního řízení rodinného domu postaveného na parcele parc. [číslo] na základě stavebního povolení ze dne 30. 12. 1976, č. j. [číslo] [spisová značka].

16. Z kopie rozhodnutí Odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 30. 12. 1976, [číslo jednací] [spisová značka], soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo právním předchůdcům žalovaných [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [titul za jménem] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] vydáno stavební povolení na stavbu rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

17. Z kopie stavebního povolení Odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 9. 11. 1977, [číslo jednací], soud zjistil, že bylo vydáno právním předchůdcům žalovaných [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [titul za jménem] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Naústřední topení, vodovodní instalace, elektrické instalace, hromosvod a rozvod plynu, jako doplněk rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] [číslo] [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 30.12.1976.

18. Z kopie listiny Situace – bazén, ověřená odborem výstavby ONV v [obec a číslo], dne 23. 12. 1981, [číslo jednací], soud zjistil, že hranice pozemku žalovaných navazuje na sousední pozemek a vyobrazuje mimo jiné výpusť bazénu.

19. Z kopie poslední vůle právní předchůdkyně žalovaných [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne 22. 8. 1985, soud zjistil, že vyjádřila mimo jiné přání, aby se všichni starali o zahradu, kterou založila s manželem.

20. Z kopie usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 3. 2013, č. j. 26 D 1336/2012-87, soud zjistil, že třetí žalovaná a druhý žalovaný nabyli, každý v rozsahu ideální , pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

21. Z kopie geometrického plánu pro rozdělení pozemků ze dne 22. 10. 2018, [číslo] [rok], soud zjistil, že plocha pozemku parc. [číslo] má původní výměru [výměra] a nově činí [výměra]. K navýšení výměry pozemku parc. [číslo] došlo oddělením částí„ a“ z pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] a„ b“ z pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] a jejich přičleněním k pozemku parc. [číslo]. Podle výkazu, který je součástí tohoto geometrického plánu, došlo k odpovídajícímu snížení výměry pozemků parc. [číslo] z [výměra] na [výměra] a [číslo] z [výměra] na [výměra], a došlo ke vzniku pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra].

22. Při místním šetření na pozemku žalovaných, které se konalo dne 2. 12. 2021, soud zjistil, že spodní (sporná) část pozemku je ohraničena starším drátěným plotem, terén je velmi svažitý, na pozemek navazuje lesní porost. Na sporné části pozemku jsou patrné schůdky ve svahu a jsou vidět zpevnění proti sjíždění svahu. Plot je veden v rovině po souřadnici bez vybočení, tvar pozemku a jeho hranice koresponduje se sousedními pozemky, na sporné části pozemku jsou vysázeny stromy.

23. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že druhý žalovaný a třetí žalovaná jsou děti svědkyně a první žalovaný je jejím švagrem. V domě, nacházejícím se na pozemku žalovaných, bydlela od roku 1985 do roku 2018, kdy byl prodán. Do té doby v domě bydleli rodiče manžela svědkyně a jeho rodiče spolu s prvním žalovaným. Užívali ho asi od roku 1981, tehdy pomáhali rodičům se stěhováním, a poté je navštěvovali. Stavba domu začala někdy od roku 1977. Svědkyni není známo, kdy byl dům kolaudován, ale ví, že pozemek již byl oplocen, včetně spodní části pozemku, kde tvořili zahradu, sázeli stromy, apod. Plot postavili rodiče manžela svědkyně v době, kdy získali pozemek, a od té doby se hranice oplocení neměnila. Nikdy nedocházelo k žádným sporům ohledně hranic pozemku žalovaných. Zahradu bylo potřeba zpevňovat, jinak zemina padala dolů ze svahu – sázeli také stromy, keře, a svah zpevňovali pražci.

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], manžela třetí žalované, soud zjistil, že do domu na pozemku žalovaných začal docházet okolo roku 2005, když se poznal se třetí žalovanou. Následně v domě šest až sedm let žili do doby, než si postavili vlastní dům. Dům stavěl děda třetí žalované s dalšími členy rodiny. Svědek pomáhal otci třetí žalované s údržbou zahrady a starali se i o spodní část zahrady, kde prořezávali stromy, aby zahrada dobře vypadala a byla funkční. Ve spodní části zahrady byla umístěna bazénová výpusť. V rodině se nikdy nehovořilo o připlocení pozemků, podle názoru svědka se o ničem takovém nevědělo. Za celou dobu, kdy svědek začal dům i pozemek užívat, se s plotem nijak nemanipulovalo, hranice pozemku se neměnily.

25. Z účastnického výslechu prvního žalovaného soud zjistil, že v domě na pozemku žalovaných bydlel od počátku. Když začala stavba, absolvoval vojenskou základní službu, po jeho návratu z ní dům ještě nebyl dostavěný, ale všechny ploty již stály. S rodiči se do domu nastěhovali v roce 1981. Žalovanému není známo, kdy přesně byl pozemek oplocen, všechny ploty byly postaveny před kolaudací domu. V domě bydlel až do roku 2018, kdy byl prodán. Po celou dobu se s plotem nijak nehýbalo. Rodina užívala celou oplocenou část pozemku. Žalovaný předpokládá, že se pozemky žalovaných zaměřovaly v době, když byl na vojně. Na údržbě plotu se nepodílel, ale pomáhal při údržbě zahrady, včetně svahu na spodní části pozemku žalovaných. Při stavbě bazénu neprobíhalo žádné zaměřování.

26. Z účastnického výslechu třetí žalované soud zjistil, že se do domu na pozemku žalovaných nastěhovala zhruba v roce 1985 s rodiči. V roce 1987 /1988 její otec svépomocí postavil skleník, svah pod ním byl zpevněn pražci. Na svahu měli maliny, a ve spodní části zahrady byly třešeň, bluma a další stromy. Zahrada se udržovala v celé ploše, protože byla v celé ploše také užívána. Hranice pozemku se neměnila, je stejná doposud.

27. Mezi účastníky řízení a vedlejším účastníkem je nesporné, že právním předchůdcům žalovaných byly pozemky parc. [číslo] parc. Č. [číslo] řádně přiděleny do osobního užívání.

28. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

29. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

30. Žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m a parc. [číslo] o výměře [číslo] m, vše v [katastrální uzemí], evidovaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaní jsou ideálními spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], přičemž prvnímu žalovanému náleží podíl ve výši jedné ideální poloviny a druhému žalovanému a třetí žalované každému ve výši jedné ideální čtvrtiny předmětného pozemku. Části pozemků parc. [číslo] o celkové výměře cca [anonymizováno] m byly připloceny k pozemku žalovaných parc. [číslo]. K připlocení došlo cca v roce 1981. Žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, od této doby užívají pozemek v nezměněných hranicích a také od té doby o něj pečují. Žalobce až do března 2015 nedal právním předchůdcům žalovaných, ani žalovaným samotným, nikterak najevo, že by užívali část žalobcových pozemků, a tedy ani neprojevoval vůli o něj sám pečovat.

31. Vzhledem k obsahu žalobních tvrzení (nárok z bezdůvodného obohacení za bezesmluvní, respektive bezprávné užívání části pozemků žalobce) a ke vzájemnému návrhu žalovaných (o určení vlastnického práva k předmětným částem pozemků), soud nejprve zkoumal, zda žalovaní užívají předmětné části pozemků žalobce bez právního důvodu, nebo zda jim k nim náleží vlastnické právo.

32. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

33. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71). Pokud je předmětem žaloby určení vlastnického práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na takovém určení dán naléhavý právní zájem (viz např. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 Co 2368/94, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 756/97). Je tedy nepochybné, že žalovaní mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k připloceným částem pozemků žalobce.

34. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

35. Vzhledem k tomu, že práva a povinnosti v projednávané věci vznikly před nabytím účinnosti občanského zákona č. 89/2012 Sb., posuzoval soud věc podle příslušných ustanovení občanského zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013.

36. Podle § 129 odst. 1 občanského zákona je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

37. Podle § 130 odst. 1 občanského zákona, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

38. Podle § 132 odst. 1 občanského zákona, vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu, nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

39. Podle § 134 odst. 1 občanského zákona se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

40. Podle § 134 odst. 3 občanského zákona se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

41. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.

42. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1253/99 posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří.

43. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 771/2015, po 1. lednu 1992 jsou i pozemky ve vlastnictví státu obecně způsobilé být předmětem vydržení, vyjma pozemků, které ze zákona mohou být jen ve vlastnictví státu.

44. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho poctivou držbu podle obecného zákoníku občanského, ani držbu oprávněnou podle platného občanského zákoníku. Objektivně omluvitelný omyl není na překážku poctivé držbě podle obecného zákoníku občanského ani oprávněné držbě podle platného občanského zákoníku.

45. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98, způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely.

46. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1240/2004 je třeba vždy vycházet z toho, zda omyl vlastníka sousedního pozemku, že mu náleží i pozemek sousedem připlocený, umožňuje konkrétní situace, tj. konfigurace hranice v terénu a plocha připloceného pozemku, tedy zda jde o omyl omluvitelný. Na omluvitelnost omylu lze usuzovat i z následného chování vlastníka pozemku, který oplocení zbudoval, tedy zda se jako vlastník části pozemku, nacházejícího se za oplocením choval. Pokud tomu tak není, svědčí i tato skutečnost pro dobrou víru držitele, že mu připlocená část sousedního pozemku náleží.

47. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2451/2011, při posuzování omluvitelnosti omylu držitele části sousedního pozemku je významná i skutečnost, že skutečný vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo; to nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. Dobrou víru držitele nevylučuje, že si nenechal nabytý pozemek odborně (např. geometrem) vymezit.

48. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 75/2016 určuje-li soud vlastnické právo k části pozemku, která není samostatně evidována v katastru nemovitostí, musí tuto část pozemku vždy vymezit oddělovacím geometrickým plánem, na který ve výroku rozhodnutí odkáže a učiní jej přílohou soudního rozhodnutí. To platí i v případě nepatrného rozsahu pozemku, kdy cena za vyhotovení geometrického plánu zjevně přesáhne cenu takto oddělené části pozemku.

49. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1594/2004 nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem).

50. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.

51. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1223/2015, pokud vlastník pozemku léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.

52. Podle citované konstantní judikatury Nejvyššího soudu, oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem; uvedené podmínky musí být splněny současně. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě, že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Dobrá víra je vnitřní, psychický stav držitele. Ze zákona vyplývá, že držitel musí být v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 568/96, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1253/99). Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Takovým je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Podle konstantní judikatury se dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán. Postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Jestliže někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, je titulem držby nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, závěť či rozhodnutí v dědickém řízení apod.); i když jde o tzv. putativní titul, je postačující (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Zákonem neřešenou je otázka, jak velkého pozemku (části pozemku) se může držitel chopit, aby jeho omyl ohledně rozporu mezi tím, co skutečně nabyl a čeho se chopil, byl omluvitelný a jeho držba byla oprávněná. Obecné východisko obsahuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 386/2000, podle kterého, pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části sousední parcely, kterou nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Při posouzení oprávněnosti držby záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. U pozemku pravidelného tvaru lze zpravidla lépe odhadnout výměru, než u pozemku nepravidelného; to platí i o pozemku na rovině oproti členitému terénu. Význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem, apod. Jestliže ani vlastník sousedního (drženého) pozemku si neuvědomil, že nabyvatel drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. Souhrnné stanovisko k uvedené otázce vyložil Nejvyšší soud ČR v citovaném v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1594/2004 tak, že nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku přesahuje až 50% výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (např. půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu nebo držitel byl do omylu uveden znalcem). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2724/2009 je při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku. K těmto závěrům se Nejvyšší soud ČR přihlásil souhrnně i v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1096/2010, nebo v usnesení sp. zn. 22 Cdo 881/2013„ Při posouzení dobré víry je třeba brát v úvahu všechny okolnosti, za kterých byla uchopena držba, a to v poměrech konkrétního případu, tak nemusí být na překážku závěru o dobré víře, že se nabyvatel neseznámil s výměrou nabývaného pozemku“.

53. Soud má v řízení za prokázáno, že právní předchůdci žalovaných připlotili spornou část pozemků žalobce v omluvitelném omylu, že jim k nim náleží právo osobního užívání, tedy, že oplocují pozemek v rozloze, která jim byla tehdejším [anonymizováno] v [obec a číslo] přidělena do užívání. Žádný z provedených důkazů jejich dobrou víru nezpochybnil. Rodinný dům, stojící na pozemku žalovaných, byl řádně zkolaudován, bez pochyb ze strany stavebního odboru [anonymizováno] [obec a číslo] o správnosti hranic již v tu dobu postaveného oplocení. K pochybení při vytyčování hranic plotu jistě přispělo již postavené oplocení pozemků sousedů z obou stran i prudce svažitý terén spodní části pozemku. Omluvitelný omyl právních předchůdců žalovaných podporuje i poměr plochy pozemku a připlocených částí pozemků žalobce (cca 10%). Soud uvěřil žalovaným, že jejich právní předchůdci neměli žádný důvod vědomě protiprávně rozšířit hranice pozemku, který jim byl přidělen do užívání, neboť kvalita připlocených částí pozemků žalobce (zavážka skládky) a jeho svažitost jim nemohla přinést žádný užitek, a také jednorázová cena za užívání pozemku byla v tu dobu marginální. Právní předchůdci žalovaných a posléze i samotní žalovaní užívali pozemek v nezměněném rozsahu po desítky let a starali se o jeho údržbu, aniž by byli ze strany žalobce, resp. tehdejšího [anonymizováno] v [obec a číslo], upozorněni, že užívají část jeho pozemku, která jim nepatří. I tato skutečnost nepochybně významně posiluje dobrou víru právních předchůdců žalovaných i žalovaných samotných, že užívají pouze vlastní pozemek. Sám žalobce připustil, že přesnou výměru vlastních pozemků zjistil až v roce 2015 z provedeného podrobného šetření [právnická osoba]. Námitka žalobce, že si žalovaní museli být vědomi toho, že oplocení jejich pozemku nekopíruje jejich vlastnickou hranici, která podle původního geometrického plánu vykazovala spíše trojúhelníkový výstupek přibližně v prostředku hranice pozemku žalovaných, když podle nového geometrického plánu, který nechali zpracovat žalovaní, vykazuje spíše obdélníkový tvar, není ve světle aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR, a ostatních v řízení provedených důkazů, relevantní. Podle usnesení Nejvyššího soud ČR sp.zn. 22 Cdo 954/2020 ze dne 13.5.2020, i když např. z geometrického plánu vyplývá, že držitel užívá i část sousedního pozemku, který je k jeho pozemku„ připlocen“, neznamená to, že jde bez dalšího o držbu neoprávněnou (k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.7.2010, sp.zn. 22 Cdo 1245/2010). Také samotná skutečnost, že se držitel nepřesvědčil o hranici jím nabývaných pozemků podle operátů evidence nemovitostí (nyní katastru nemovitostí) nemůže vyloučit oprávněnou držbu. Ze všech těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že žalovaní a jejich právní předchůdci vydrželi vlastnické právo ke sporným částem pozemků žalobce.

54. Občanský zákon č. 40/1964 Sb. v původním znění nabytí práva vydržením neupravoval. Vydržení bylo do občanského zákona opětovně zavedeno až novelou občanského zákona č. 131/1982 Sb. s účinností od 1.4.1983 Ani podle této novely však nebylo možno vydržet vlastnické právo k pozemkům. Podle právní teorie však k nabytí práva vydržením došlo, pokud v době po nabytí účinnosti novely občanského zákona č. 509/1991 Sb. (ke dni 1.1.1992) byly splněny předpoklady vydržení. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je proto třeba pro účely vydržení započíst i dobu držby vykonávané před 1.1.1992, i když jde o věc, kterou v té době nebylo možno vydržet. Pozemek ve státním vlastnictví byl před nabytím účinnosti novely občanského zákona, provedené zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem oprávněné držby, tato držba však vzhledem k ust. § 135a odst. 3 občanského zákona, které vylučovalo z vydržení pozemky v tzv. socialistickém vlastnictví, nemohla vyústit v nabytí vlastnického práva vydržením. Jakmile uvedené omezení odpadlo, uplatnily se právní důsledky oprávněné držby, které zákon až dosud vylučoval (viz Občanský zákoník I., Švestka, Spáčil, Škárová, Hlumák a kol., Nakladatelství C.H.Betsk, 2. vydání, str. 776, R50/2000). Právní předchůdci žalovaných při oplocování spodní části pozemku (nejpozději v roce 1981) překročili hranice svého pozemku a připlotili si části pozemků žalobce parc.č.. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Vzhledem k tomu, že, jak shora rozvedeno, užívali (drželi) tyto části pozemků od té doby nepřetržitě v dobré víře, že jsou součástí pozemku parc. [číslo] který jim byl v roce 1973 přidělen do užívání, stali se nabytím účinnosti novely občanského zákona č. 509/1991 Sb. ke dni 1.1.1992 jejich vlastníky po započtení desetileté vydržecí doby. I kdyby nebylo možno desetiletou držbu před účinností citované novely občanského zákona započíst, pak žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, vydrželi vlastnické právo nejpozději ke dni 1.1.2002, tedy uplynutím deseti let od 1.1.1992. Soud proto vzájemnému návrhu žalovaných vyhověl a rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

55. Vzhledem k tomu, že žalovaní užívali po celé žalované období části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] z titulu svého vlastnického práva, nemohli se na úkor žalobce bezdůvodně obohatit. Soud proto již dále nezkoumal oprávněnost výše žalobou uplatněného nároku, když co do základu není důvodný, a žalobu o zaplacení částky 27 360 Kč s příslušenstvím zamítl.

56. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal žalovaným, kteří měli ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za vzájemný návrh ve výši 5 000 Kč, nákladů na geometrický plán ve výši 5 500 Kč a nákladů za zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 27 360 Kč za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, odpor ze dne 27. 8. 2015, doplnění skutkových tvrzení ze dne 24. 4. 2016, účast na jednání soudu dne 4. 5. 2016, dne 13. 6. 2016 a dne 11. 6. 2021) ve výši 2 220 Kč za jeden úkon pro jednoho žalovaného, resp. za 3 žalované ve výši 6 660 Kč, sníženo o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t. za společné zastupování 3 osob, kdy výsledná odměna za jeden společný úkon právní služby za 3 žalované činí částku 5 328 Kč, a to za každý ze 6 úkonů právní služby. Dále jí náleží odměna stanovená podle § 7, 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 3 citované vyhlášky z tarifní hodnoty ve výši 27 360 Kč za podanou žalobu a z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč za vzájemný návrh, celkem tedy z tarifní hodnoty ve výši 77 360 Kč za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení v řízení o vzájemném návrhu, vzájemný návrh ze dne 10. 6. 2021, účast na místním šetření dne 2. 12. 2021, účast na jednání soudu dne 20. 12. 2021 a dne 31. 1. 2022) ve výši 4 220 Kč za jeden úkon pro jednoho žalovaného, resp. za 3 žalované ve výši 12 660 Kč, sníženo o 20 % podle § 12 odst. 4 citované vyhlášky za společné zastupování 3 osob, kdy výsledná odměna za jeden společný úkon právní služby za 3 žalované činí částku 10 128 Kč, a to za každý z 5 úkonů právní služby. V souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s 11 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, odpor ze dne 27. 8. 2015, doplnění skutkových tvrzení ze dne 24. 4. 2016, účast na jednání soudu dne 4. 5. 2016, dne 13. 6. 2016 a dne 11. 6. 2021, příprava a převzetí zastoupení v řízení o vzájemném návrhu, vzájemný návrh ze dne 10. 6. 2021, účast na místním šetření dne 2. 12. 2021, účast na jednání dne 20. 12. 2021 a dne 31. 1. 2022) ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH v částce 18 040,70 Kč, protože právní zástupkyně žalovaných je plátkyní této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 114 448,70 Kč. Právní zástupkyně žalovaných dále vyúčtovala nad rámec shora uvedeného odměnu za 15 úkonů právní služby a hotové výdaje advokáta za 5 úkonů právní služby, které měly spočívat v souhlasu s přerušením řízení 2016, 2017, 2018, 2019 a nesouhlasu 2020 (za 3 žalované). Dále vyúčtovala nad rámec shora uvedeného odměnu za 3 1/2 úkony právní služby a hotové výdaje advokáta za 1 úkon právní služby, které měly spočívat v souhlasu se vstupem vedlejšího účastníka na straně žalovaných (za 3 žalované). Soud však odměnu a hotové výdaje advokáta v tomto rozsahu nepřiznal, jelikož má za to, že uvedená jednoduchá podání resp. pouhá sdělení, nesplňují náležitosti, pro které by je bylo možno považovat byť za účtovatelný úkon právní služby. Zároveň žádné z těchto podání ani nelze podřadit pod úkony specifikované v § 11 odst. 2 advokátního tarifu, když jim nejsou svou povahou ani účelem blízké.

57. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Náklady řízení soud přiznal podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů z punkta 50 000 Kč (vedlejší účastník vstoupil do řízení na straně žalovaných v řízení o vzájemném návrhu na určení vlastnického práva) za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při místním šetření dne 2.12.2021, účast při jednání soudu dne 20.12.2021 a dne 31.1.2022) ve výši 3 100 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. c) citované vyhlášky soud přiznal odměnu ve výši za dva úkony právní služby (návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení, vyjádření k odvolání proti usnesení ze dne 25.8.2021, kterým byl připuštěn vstup vedlejšího účastníka). V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 6 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při místním šetření dne 2.12.2021, účast při jednání soudu dne 20.12.2021 a 31.1.2022, návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení, vyjádření k odvolání proti usnesení ze dne 25.8.2021, kterým byl připuštěn vstup vedlejšího účastníka) ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1,3 o.s.ř. soud zvýšil odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 3 633 Kč, protože zástupce vedlejšího účastníka je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 20 933Kč.

58. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci zaplatit žalovaným a vedlejšímu účastníku náklady řízení na účet jejich právních zástupců.

Poučení