9 C 307/2015 - 147

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 28 800 Kč s přísl. a vzájemném návrhu žalovaných takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaným byla uložena povinnost uhradit žalobci celkovou dlužnou částku ve výši 28 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 666,94 Kč a dále s úrokem z prodlení z částky ve výši 28 800 Kč od [datum] do zaplacení odpovídající roční výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8% bodů, se zamítá.

II. Určuje se, že 1) žalovaný a 2) žalovaná vlastní ve svém společném jmění manželů část pozemku parc. [číslo] o výměře 114 m2 a současně část pozemku [číslo] o výměře 6 m2, když obě části pozemku jsou označeny souhrnně jako pozemek parc. [číslo] o výměře 120 m2 v přiloženém geometrickém plánu, v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy], na [list vlastnictví], podle geometrického plánu [číslo] ze dne [datum], vypracovaného Ing. [jméno] [jméno] a ověřeného dne [datum] pod [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně částku 3 082 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 57 123 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobce se svým návrhem domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 28 800 Kč, které mělo vzniknout na straně žalovaných užíváním části pozemků specifikovaných ve výroku rozsudku bez právního důvodu v období od [datum] do [datum]. Vzájemný návrh žalovaných na určení vlastnictví sporných částí pozemků navrhnul zamítnout. Žalovanými předložené povolení přípravných prací ze dne [datum] se týkalo pouze pozemku parc. [číslo] nikoli žádného z pozemků, kterých se týká žaloba. Rovněž rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání se sporných pozemků netýká. Žalobce byl celou dobu zapsán jako jediný vlastník sporných pozemků v katastru nemovitostí a nikdy neměl důvod o tom pochybovat. Žalobce rovněž nesouhlasil s tvrzením, že žalovaní předmětné pozemky vydrželi, neboť nikdy nemohli být v dobré víře, že pozemky jsou v jejich vlastnictví, neboť nikdy nebyli zapsáni jako jejich vlastníci v katastru nemovitostí.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí, neboť vlastnické právo ke sporným částem pozemků vydrželi. Od roku 1973, kdy jim byly pozemky přiděleny do osobního užívání, je užívali stále ve stejných hranicích, po celou dobu byli v dobré víře, že užívají a pečují o pozemek, který jim byl nejprve přidělen do užívání a později převeden do vlastnictví. Uplynula tak lhůta deseti let pro řádné vydržení, i pokud by se nepočítala doba osobního užívání dle předchozí právní úpravy. S ohledem na změnu právní úpravy se nejpozději od [datum] stali oprávněnými vlastníky předmětných pozemků. V daném případě uplynula i lhůta 20 let pro mimořádné vydržení podle § 1095 n. o. z. Úprava hranic pozemku nebyla nikým, ani žalobcem, až do roku 2015 sporována, pozemek celou dobu užívali v domnění, že jej užívají jako vlastní. Sám žalobce se o tvrzeném užívání bez právního důvodu dozvěděl až po podrobném průzkumu dané oblasti v březnu 2015, o čemž se vyjadřoval v předchozím soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 se sousedy [anonymizováno] pod sp. zn. 6 C 309/2015. Až do března 2015 i žalobce považoval hranice mezi pozemky vymezené plotem postaveným na hranici pozemků, za správné. Žalovaní pozemky oplotili v roce 1980, nejpozději v roce 1981, v hranicích, ke kterým jim náleželo užívací právo dle tehdy platné právní úpravy. V předmětném domě na adrese [ulice a číslo] žili žalovaní od jeho zkolaudování dne [datum]. Z uvedeného důvodu vznesli žalovaní vzájemný návrh, aby bylo určeno, že ve svém společném jmění manželů vlastní sporné části pozemků vymezené geometrickým plánem, který nechali zpracovat. Žalovaní se také téměř osm let pokoušeli s žalobcem domluvit na smírném vyřízení věci. V průběhu roku 2018 vypadalo, že ke smírnému vyřízení dojde, a předjednaný smír měl projednat [anonymizováno 8 slov]. Na základě podmínek smírného vyřízení stanovili pracovníci žalobce postup kroků, když po jejich splnění bylo smírné vyřízení předloženo [příjmení] pro správu majetku. Žalovaní na základě toho dne [datum] odeslali na účet žalobce, kterým byl sdělen Ing. [příjmení], částku 3 082 Kč, která měla v rámci smírného vyřízení představovat úplatu za připlocení. Tato částka byla žalovanými poskytnuta právě a pouze v rámci smírného vyřízení věci. Ke smírnému vyřešení věci však nedošlo a žalobce žalovaným nevrátil ani částku, kterou pro účely smírného vyřešení sporu uhradili a tím se bezdůvodně obohatil.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: 4. [anonymizováno 5 slov] v [obec a číslo] vydal [datum] rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání žalovaným, a to díl i pozemku č. kat. [číslo] o výměře 720 m a díl j pozemku [číslo] o výměře 136 m, celkem 856 m pozemku v k. ú. [část obce], vyznačené v geometrickém plánu č. j. H A/1 [číslo] ze dne [číslo] pro výstavbu rodinného domu s garáží do osobního užívání. Právní moci rozhodnutí vzniká jmenovaným občanům právo, aby s nimi [anonymizována tři slova] uzavřel dohodu o zřízení práva osobního užívání k uvedeným pozemkům. Rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné [datum] (citované rozhodnutí ze dne [datum] [anonymizováno] v [obec a číslo], č. j. FIN/3OU340/73). 5. [anonymizováno 5 slov] v [obec a číslo] vydal dne [datum] na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] povolení k přípravným pracem na pozemku č. kat. [číslo] v k. ú. [část obce] za podmínek, že přípravné práce budou spočívat ve zřízení provizorního oplocení v úpravě příjezdu ke staveništi, v dovozu materiálu na staveniště, ve vybudování staveništního zařízení a v předběžných terénních úpravách. Opěrná stěna navazující na hranici pozemků [anonymizováno] [příjmení] se povoluje zřídit v rámci přípravných prací na základě jeho písemného souhlasu ze dne [datum] (rozhodnutí [anonymizováno] v [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] ze dne 5. 6. 1973, č. j. V [číslo] [číslo] [číslo]). 6. [anonymizováno 5 slov] v [obec a číslo] vydal dne [datum] kolaudační rozhodnutí, kterým vyhověl žádosti žalovaných a po ústním jednání a místním šetření povolil užívání stavby rodinného domku umístěného na parc. [číslo] a [číslo] kat. území [část obce].

7. Z výpisu z katastru nemovitostí, [územní celek], [katastrální uzemí], [list vlastnictví], k datu [datum], bylo zjištěno, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku [číslo] a [číslo], druh pozemku ostatní plocha.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí], [list vlastnictví], k datu [datum], bylo zjištěno, že žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek [číslo] o výměře 740 m - ostatní plocha, zeleň. Nabývacím titulem k tomuto zápisu je dohoda o zřízení práva osobního užívání R II 81/ 1973.

9. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaní užívají sporné pozemky v [katastrální uzemí] nejméně od roku 1973, kdy jim byly přiděleny do osobního užívání. Pozemek byl vytyčený a zadní hranice, která je sporná, byla v prudkém svahu. Stále se tam vozila další zemina a zaplňovala se skládka, která tam byla původně umístěná, proto byla hranice těžko zafixovatelná. [obec] se těžko vyměřovala. Svah byl nevyužitelný, jednalo se o prudký svah na severní stranu. Po dokončení stavby domu, který byl kolaudován v roce 1978, došlo ke srovnání pozemku a k jeho oplocení. Žalovaný dělal úpravu vlastního svahu. [příjmení] byl staticky zabezpečen vysázel tam okolo 50 stromů, aby se to kořenovým systémem zpevnilo. Do domu se stěhovali na závěr roku 1978. Terénní úpravy se pak dělaly následně. Oplocení dělal sám žalovaný, druhou část dělali sousedé [příjmení]. Směr té hranice mezi pozemky byl docela dobře zřetelný, bylo to tam zafixované. Původně byl na pozemku asi nějaký zaměřovací kolík, protože vepředu byl pozemek relativně přesně zaměřený, ale vzadu tím, jak tam vznikala ta živelná skládka, tak jak se to posunovalo, tak byl kolík patrně pod zeminou nebo pod výkopem. V té době už tam určitě byla vybudována opěrná stěna na pozemku [anonymizováno]. Na to potom se sousedy [anonymizováno] navazovali se stavbou plotu.

10. Žalobce poprvé informoval žalované o tom, že jimi užívané části pozemku parc. [číslo] užívají bez právního důvodu dopisem ze dne [datum], kterým vyměřil i náhradu za bezdůvodné obohacení. Dopisy byly doručeny žalovaným [datum]. Dopis je odůvodněn tím, že [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] prověřuje na základě upozornění správcovské firmy užívání a možnost prodeje připlocených částí výše uvedených pozemků o celkové výměře cca 120 m. Žalobce vznesl požadavek na zaplacení náhrady za faktické užívání části pozemku parc. [číslo] o výměře 12 m a části pozemku parc. [číslo] o výměře 108 m, vše v k. ú. [část obce], od března 2013 do února 2015 s tím, že pozemky jsou připloceny k nemovitostem ve vlastnictví žalovaných a jsou užívány bezesmluvně (dopis ze dne [datum], doručenka).

11. Ze spisu zdejšího soudu 9 C 313/2015, zejména z rozsudku ve věci 9 C 313/2015-158 ze dne 19. února 2018, který ve výroku ohledně určení vlastnictví části pozemku parc. [číslo] o výměře 55 m a části pozemků [číslo] o výměře 13 m a části pozemků parc. [číslo] o výměře 9 m v katastrálním území Dejvice nabyl právní moci [datum], bylo zjištěno, že ve věci se jednalo o obdobný spor, kdy se žalobce domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání části pozemků žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] bez právního důvodu a o vzneseném proti návrhu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na určení vlastnictví sporných částí pozemků. V rámci řízení soud mimo jiné uskutečnil místní šetření dne [datum], kdy ověřil, že terén z obou stran sousedících pozemků je prudce svažitý a kopíruje původně reliéf pozemků žalovaného, na pozemek žalovaného navazují za opěrnou zdí pozemky žalobce pokryté lesíkem bez parkové či jiné zjevné úpravy. Soud vyslechl svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl při výstavbě domu žalovaného technickým dozorem stavebníka a z jeho výpovědi zjistil, že stavba byla realizována podle projektu [ulice] projektového ústavu. Na místě se musela postavit opěrná zeď pro zlepšení kvality parcely, rovná plocha byla pouze na horní úrovni parcely, což byla ani ne třetina nebo čtvrtina pozemků a zbytek byl strmý svah dolů do [jméno] do údolí. Svah byl původně navážkou komunálního odpadu. [příjmení] se pozemek využil, projektanti navrhli v jeho spodní části opěrnou zeď, která šla zhruba do jedné třetiny výškového rozdílu, který byl 12 m, takže to bylo asi 6 m, a tam se vytvořila terasa, na které byl pak vybudován a dosud existuje travnatý tenisový kurt. Tato opěrná zeď tvořila zábranu pro násyp vytěžené zeminy, která se tam ukládala a hutnila. Původní parcela byla vytyčena státními geodety, byly to standardní geodetické body, a do těchto bodů se ještě před zasypáním provedlo bednění pro opěrné zdi. Nebyl žádný důvod zpochybňovat zaměření nebo vytyčení stavby. Opěrná zeď se stavěla od vytyčovacích bodů směrem do pozemku žalovaného a byla tím dodržena projektová dokumentace. V době vytyčování pozemků státní geodesie ještě neměla k dispozici GPS a satelit, používaly se manuální teodolity s ručním ovládáním. Neexistovaly ani žádné nivelační přístroje. V daném terénu bylo nesmírně obtížné body vytyčit kvůli výškového rozdílu, protože základní body byly nahoře [ulice] a dole v [jméno] žádné nebyly. Podle takového zaměření se vytyčily kolíky a podle nich se pak stavěla zeď. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl projektantem opěrných zdí i tenisového dvorce na pozemku žalovaného. Staveniště a jeho rozměry vytýčil státní podnik [anonymizována dvě slova] [obec]. Geodézie po vytýčení pozemku geometrický plán předala státnímu podniku [anonymizováno], který podle těchto plánů začal stavět. Na stavbě byly vytyčovací kolíky, měly čtyři základní body. Stavbu stavěla [právnická osoba], doporučená státem, následně na stavbě pracovala [právnická osoba], a poté [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], což byla firma Ministerstva vnitra. Necelých 20 m pozemku byla rovina, pak již byla jen skládka, která byla tak prudká, že výškový rozdíl roviny a spodní části parcely byl 12 m. Nakonec se podařilo za pomoci vyprojektovaných opěrných zdí a zárubních zdí pozemek vyrovnat a vytvořit na něm tenisový dvorec s pravým trávníkem. Soud následně dospěl k závěru, že k připlocení sporných částí pozemků k pozemku žalovaného došlo v době výstavby opěrné zdi, která byla budována při stavbě rodinného domu žalovaného, a sloužila jako nezbytné zpevnění spodní hrany jeho pozemku a k jeho terénnímu vyrovnání pro výstavbu tenisového kurtu. Bez této terénní úpravy by byl pozemek nevyužitelný. Stavbu domu i opěrných zdí prováděli pro žalovaného státní stavební organizace. Kolaudace stavby proběhla bez jakýchkoliv připomínek i podle geometrického plánu roku 1981. Žalovaný užíval pozemek nerušeně až do [datum], kdy ho žalobce upozornil na nesrovnalost v rozsahu užívání pozemku. Následně pak soud dospěl k závěru, že žalovaný vydržel vlastnické právo k pozemku nejpozději ke dni [datum], tedy uplynutím deseti let od [datum].

12. Ze spisu zdejšího soudu 6 C 309/2015, zejména z rozsudku ve věci ze dne [datum], který nabyl právní moci [datum], bylo zjištěno, že se jednalo o obdobný spor, který zahájil žalobc. Žalovaní byli vlastníci pozemku, který sousedí s pozemkem žalovaných v tomto řízení. Jednalo se o [příjmení], kteří jsou přímými sousedy žalovaných. Předmětem sporu byly pozemky [číslo] [číslo] tedy jejich části o výměře 82 m a 21 m. Ve věci bylo provedeno místní šetření dne [datum], při kterém soud zjistil, že spodní sporná část pozemku je ohraničena starším drátěným plotem, terén je velmi svažitý, na pozemek navazuje lesní porost. Na sporné části pozemku jsou patrné schůdky ve svahu a jsou vidět zpevnění proti sjíždění svahu. Plot je veden v rovině po souřadnici bez vybočení, tvar pozemku a jeho hranice koresponduje se sousedními pozemky. Na sporné části pozemku jsou vysázeny stromy.

13. Z výpisu transakční historie bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že zaplatil žalobci částku 3 082 Kč dne [datum]. Platba je označena jako náhrada za užívání pozemků – [celé jméno žalovaného] Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

14. Zástupkyně žalovaných vyzvala žalobce k vydání bezdůvodného obohacení elektronicky e-mailem ze dne [datum], výzvou adresovanou právní zástupkyni žalobce, s tím, že žalobce obdržel částku 3 082 Kč, přičemž tuto částku s ohledem na skutečnost, že nedošlo k uzavření věci smírnou cestou, drží žalobce bez právního důvodu.

15. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítnul návrhy na doplnění dokazování místním šetřením, výslechem druhé žalované a svědeckou výpovědí dcery žalovaných. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 28 800 Kč není důvodná, naopak vzájemný návrh žalovaných je po právu.

17. Žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 336 m, parc. [číslo] o výměře 656 m a parc. [číslo] o výměře [číslo] m, vše v [katastrální uzemí], evidovaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] o výměře 740 740 m - ostatní plocha, zeleň. v [katastrální uzemí]. Části pozemků parc. [číslo] o celkové výměře cca 120 m byly připloceny k pozemku žalovaných parc. [číslo]. K připlocení došlo cca v roce 1981. Žalovaní od této doby užívají pozemek v nezměněných hranicích a také o něj pečují (zpevnili prudký svah a osázeli jej stromy). Žalobce až do března 2015 nedal žalovaným nikterak najevo, že by užívali část pozemků žalobce a žalobce sám ani neprojevoval vůli o ně pečovat.

18. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71). Pokud je předmětem žaloby určení vlastnického práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na takovém určení dán naléhavý právní zájem (viz např. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 Co 2368/94, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 756/97). Je tedy nepochybné, že žalovaní mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k připloceným částem pozemků žalobce.

20. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

21. Vzhledem k tomu, že práva a povinnosti v projednávané věci vznikly před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., posuzoval soud věc podle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013.

22. Podle § 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

23. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

24. Podle § 132 odst. 1 občanského zákoníku, vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu, nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

25. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

26. Podle § 134 odst. 3 občanského zákoníku se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1253/99 posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří.

29. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 771/2015, po 1. lednu 1992 jsou i pozemky ve vlastnictví státu obecně způsobilé být předmětem vydržení, vyjma pozemků, které ze zákona mohou být jen ve vlastnictví státu.

30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho poctivou držbu podle obecného zákoníku občanského, ani držbu oprávněnou podle platného občanského zákoníku. Objektivně omluvitelný omyl není na překážku poctivé držbě podle obecného zákoníku občanského ani oprávněné držbě podle platného občanského zákoníku.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98, způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely.

32. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1240/2004 je třeba vždy vycházet z toho, zda omyl vlastníka sousedního pozemku, že mu náleží i pozemek sousedem připlocený, umožňuje konkrétní situace, tj. konfigurace hranice v terénu a plocha připloceného pozemku, tedy zda jde o omyl omluvitelný. Na omluvitelnost omylu lze usuzovat i z následného chování vlastníka pozemku, který oplocení zbudoval, tedy zda se jako vlastník části pozemku, nacházejícího se za oplocením choval. Pokud tomu tak není, svědčí i tato skutečnost pro dobrou víru držitele, že mu připlocená část sousedního pozemku náleží.

33. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2451/2011, při posuzování omluvitelnosti omylu držitele části sousedního pozemku je významná i skutečnost, že skutečný vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo; to nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. [jméno] víru držitele nevylučuje, že si nenechal nabytý pozemek odborně (např. geometrem) vymezit.

34. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 75/2016 určuje-li soud vlastnické právo k části pozemku, která není samostatně evidována v katastru nemovitostí, musí tuto část pozemku vždy vymezit oddělovacím geometrickým plánem, na který ve výroku rozhodnutí odkáže a učiní jej přílohou soudního rozhodnutí. To platí i v případě nepatrného rozsahu pozemku, kdy cena za vyhotovení geometrického plánu zjevně přesáhne cenu takto oddělené části pozemku.

35. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1594/2004 nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem).

36. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.

37. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1223/2015, pokud vlastník pozemku léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.

38. Podle citované konstantní judikatury Nejvyššího soudu, oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem; uvedené podmínky musí být splněny současně. [obec] víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě, že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. [obec] víra je vnitřní, psychický stav držitele. Ze zákona vyplývá, že držitel musí být v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 568/96, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1253/99). Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Takovým je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Podle konstantní judikatury se dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán. Postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Jestliže někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, je titulem držby nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, závěť či rozhodnutí v dědickém řízení apod.); i když jde o tzv. putativní titul, je postačující (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Zákonem neřešenou je otázka, jak velkého pozemku (části pozemku) se může držitel chopit, aby jeho omyl ohledně rozporu mezi tím, co skutečně nabyl a čeho se chopil, byl omluvitelný a jeho držba byla oprávněná. Obecné východisko obsahuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 386/2000, podle kterého, pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části sousední parcely, kterou nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Při posouzení oprávněnosti držby záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. U pozemku pravidelného tvaru lze zpravidla lépe odhadnout výměru, než u pozemku nepravidelného; to platí i o pozemku na rovině oproti členitému terénu. Význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem, apod. Jestliže ani vlastník sousedního (drženého) pozemku si neuvědomil, že nabyvatel drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. Souhrnné stanovisko k uvedené otázce vyložil Nejvyšší soud ČR v citovaném v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1594/2004 tak, že nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku přesahuje až 50% výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (např. půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu nebo držitel byl do omylu uveden znalcem). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2724/2009 je při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku. K těmto závěrům se Nejvyšší soud ČR přihlásil souhrnně i v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1096/2010, nebo v usnesení sp. zn. 22 Cdo 881/2013„ Při posouzení dobré víry je třeba brát v úvahu všechny okolnosti, za kterých byla uchopena držba, a to v poměrech konkrétního případu, tak nemusí být na překážku závěru o dobré víře, že se nabyvatel neseznámil s výměrou nabývaného pozemku“.

39. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní připlotili spornou část pozemků žalobce v omluvitelném omylu, že jim k nim náleží právo osobního užívání, tedy že oplocují pozemek v rozloze, která jim byla tehdejším [anonymizováno] v [obec a číslo] přidělena do užívání. Žádný z provedených důkazů jejich dobrou víru nezpochybnil. Rodinný dům, stojící na pozemku žalovaných, byl řádně zkolaudován, bez pochyb ze strany stavebního odboru [anonymizováno] [obec a číslo] o správnosti hranic pozemku. K pochybení při vytyčování hranic plotu přispěla již postavená opěrná zeď na pozemku Ing. [jméno] [příjmení] i stavba oplocení na pozemku sousedů [anonymizováno]. Ke vzniklé situaci přispěl rovněž prudce svažitý terén spodní části pozemku. Omluvitelný omyl žalovaných podporuje i poměr plochy pozemku a připlocených částí pozemků žalobce. Žalovaní neměli žádný důvod vědomě protiprávně rozšířit hranice pozemku, který jim byl přidělen do užívání, neboť kvalita připlocených částí pozemků žalobce (zavážka skládky) a jeho svažitost jim nemohla přinést žádný výrazný užitek. Žalovaní užívali pozemek v nezměněném rozsahu po desítky let a starali se o jeho údržbu, aniž by byli ze strany žalobce, resp. tehdejšího [anonymizováno] v [obec a číslo], upozorněni, že užívají část jeho pozemku, která jim nepatří. I tato skutečnost nepochybně významně posiluje dobrou víru žalovaných, že užívají pouze vlastní pozemek. Sám žalobce přesnou výměru vlastních pozemků zjistil až v roce 2015. Podle usnesení Nejvyššího soud ČR sp.zn. 22 Cdo 954/2020 ze dne 13.5.2020, i když např. z geometrického plánu vyplývá, že držitel užívá i část sousedního pozemku, který je k jeho pozemku„ připlocen“, neznamená to, že jde bez dalšího o držbu neoprávněnou (k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.7.2010, sp.zn. 22 Cdo 1245/2010). Také samotná skutečnost, že se držitel nepřesvědčil o hranici jím nabývaných pozemků podle operátů evidence nemovitostí (nyní katastru nemovitostí) nemůže vyloučit oprávněnou držbu. Ze všech těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že žalovaní vydrželi vlastnické právo ke sporným částem pozemků žalobce.

40. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v původním znění nabytí práva vydržením neupravoval. Vydržení bylo do občanského zákona opětovně zavedeno až novelou občanského zákoníku č. 131/1982 Sb. s účinností od [datum] Ani podle této novely však nebylo možno vydržet vlastnické právo k pozemkům. Podle právní teorie však k nabytí práva vydržením došlo, pokud v době po nabytí účinnosti novely občanského zákona č. 509/1991 Sb. (ke dni [datum]) byly splněny předpoklady vydržení. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je proto třeba pro účely vydržení započíst i dobu držby vykonávané před [datum], i když jde o věc, kterou v té době nebylo možno vydržet. Pozemek ve státním vlastnictví byl před nabytím účinnosti novely občanského zákona, provedené zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem oprávněné držby, tato držba však vzhledem k ust. § 135a odst. 3 občanského zákona, které vylučovalo z vydržení pozemky v tzv. socialistickém vlastnictví, nemohla vyústit v nabytí vlastnického práva vydržením. Jakmile uvedené omezení odpadlo, uplatnily se právní důsledky oprávněné držby, které zákon až dosud vylučoval (viz Občanský zákoník I., Švestka, Spáčil, Škárová, Hlumák a kol., Nakladatelství C. H. Beck, 2. vydání, str. 776, R50/2000). Žalovaní při oplocování spodní části pozemku (nejpozději v roce 1981) překročili hranice svého pozemku a připlotili si části pozemků žalobce parc.č.. [číslo] parc. [číslo]. Vzhledem k tomu, že užívali tyto části pozemků od té doby nepřetržitě v dobré víře, že jsou součástí pozemku parc. [číslo] který jim byl v roce 1973 přidělen do osobního užívání, stali se nabytím účinnosti novely občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. ke dni [datum] jejich vlastníky po započtení desetileté vydržecí doby. I kdyby nebylo možno desetiletou držbu před účinností citované novely občanského zákona započíst, pak žalovaní vydrželi vlastnické právo nejpozději ke dni [datum], tedy uplynutím deseti let od [datum]. Soud proto vzájemnému návrhu žalovaných vyhověl a rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

41. Vzhledem k tomu, že žalovaní užívali po celé žalované období sporné části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] z titulu svého vlastnického práva, nemohli se na úkor žalobce bezdůvodně obohatit. Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení byla proto zamítnuta.

42. Ohledně částky 3 082 Kč soud dospěl k závěru, že na straně žalobce došlo k bezdůvodnému bohacení, neboť tuto částku přijal jako zálohu v průběhu mimosoudního jednání účastníků, které však nevyústilo v uzavření dohody. Do prodlení s vrácením této částky se žalobce dostal po uplynutí lhůty k plnění, která mu byla poskytnuta ve výzvě k zaplacení.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli ve věci zcela úspěšní. V řízení o zaplacení částky 28 800 Kč jim vznikly náklady za právní zastoupení za odpor proti platebnímu rozkazu, doplnění skutkových tvrzení, účast při jednání [datum], jeden úkon á 2 260 Kč x 3 úkony x 2 účastníci mínus 20 % (za zastupování více účastníků), celkem 14 464 Kč. Za řízení o určení existence vlastnického práva k částem pozemku byl zaplacen soudní poplatek 5 000 Kč a vynaloženy náklady na zpracování geometrického plánu ve výši 6 000 Kč, dále pak byly učiněny úkony – převzetí právního zastoupení, vzájemný návrh žalovaných z tarifní hodnoty 50 000 Kč, úkon á 3 100 Kč mínus 20 % za zastupování více účastníků, tedy celkem 9 920 Kč. V řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení 3 082 Kč zaplatili žalobci soudní poplatek 1 000 Kč a dále právní zástupkyně učinila úkon převzetí právního zastoupení a vznesení vzájemného návrhu, tedy 2 úkony x 2 účastníci mínus 20 %, úkon á 1 000 Kč, celkem 3 200 Kč. Dále provedla společné úkony – účast při jednání [datum], úkon z tarifní hodnoty 81 882 Kč á 4 380 Kč mínus 20 %, tedy 3 504 Kč na jednoho účastníka, za 2 úkony právní služby, celkem 7 008 Kč + 21 % DPH. Celkem činí náklady řízení žalovaných 57 123 Kč.

Poučení