6 C 31/2013-710

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně proti částečnému rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 1. 2022, č. j. 6 C 31/2013-682, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II a III potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích IV a V zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem, a to pozemku parc. č. St. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa žalobkyně a žalovaného] – rodinný dům, pozemku parc. č. St. [rok] – zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. [číslo] – zahrada, jejíž součástí je stavba stodoly dosud nezapsané v katastru nemovitostí, které jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce] (I), nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (II) s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 1 417 150 Kč do 7 dnů od právní moci rozsudku (III). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ([příjmení]) a žalobkyni a žalovanému uložil povinnost zaplatit každý na nákladech řízení České republiky částku 36 692 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Novém Jičíně (V).

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že část pozemků zapsaných na LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Nový Jičín, a to pozemku p. č. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – [obec] - rodinný dům [adresa], postavená na pozemku p. č. st. [anonymizováno], pozemku [parcelní číslo] – zahrada, vyznačené červeným ohraničením a označením [anonymizováno] ve variantě B dle znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně. Část pozemků zapsaných na LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to pozemku p. č. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – [obec] - rodinný dům [adresa], postavená na pozemku p. č. st. [anonymizováno], pozemku [parcelní číslo] – zahrada, a celý pozemek p. č. st. [rok] – zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba jiného vlastníka bez č. p./č. e. – jiná stavba, vyznačené červeným ohraničením a označením [anonymizováno] ve variantě B dle znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného s tím, že odvolací soud určí částku, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů zjistil, že žalobkyně disponuje dostatečnými prostředky pro vyplacení odpovídajícího podílu na vypořádání spoluvlastnictvím s žalovaným, nicméně nesprávně vyvodil, že tyto finanční prostředky nenáleží žalobkyni, nemůže s nimi samostatně disponovat a je„ prokazatelně odkázána na právně nevynutitelnou pomoc třetích osob“. Soud prvního stupně považuje svědectví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za nevěrohodné, tedy neuvěřil žalobkyni stran prokázání dostatečné solventnosti, ale na tuto skutečnost žalobkyni neupozornil, nevyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně její solventnosti s poučením o důsledcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Motivace žalované a svědka [příjmení] spočívá v zachování rodinného domu pro jejich společného syna, který s žalobkyní rodinný dům užívá, přičemž soud prvního stupně správně zjistil, že citová vazba žalobkyně je nepochybně hlubší a významnější než u žalovaného, nicméně ve svých úvahách již nezohlednil tento hlavní motiv. Soud prvního stupně dospěl k závěru o nemožnosti reálného dělení z důvodu vedení hranice pozemku přes kanalizační poklop. Žalobkyně opět poukazuje na zákonnou úpravu v § 23 odst. 5 písm. a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, dle kterého„ v ochranném pásmu vodovodního řadu nebo kanalizační stoky lze provádět zemní práce, stavby, umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení či provádět činnosti, které omezují přístup k vodovodnímu řadu nebo kanalizační stoce nebo které by mohly ohrozit jejich technický stav nebo plynulé provozování“. Rovněž znalec ve své výpovědi potvrdil, že posunutí plotu blíže ke stavbě rodinného domu je rozumným a proveditelným řešením, čímž nebude kanál, případně jeho ochranné pásmo, nikterak dotčen. Soud prvního stupně nepostupoval správně, když si zjednodušil hodnocení špatného stavu nemovité věci tak, že jde k tíži žalované, nicméně již nezohlednil ve svých úvahách, že žalovaná opakovaně investovala do opravy a údržby prostor, které výlučně užívá se svým synem a přítelem. V částech budovy, do kterých žalovaný zamezil žalobkyni přístup, nemohly být opravy provedeny. Naopak žalovaný do opravy a údržby rodinného domu nikterak neinvestoval a bojkotoval veškeré snahy žalobkyně o zhodnocení či údržbu domu. Žalovaný v řízení prokázal, že rodinný dům nepotřebuje pro bydlení, ale pouze pro usnadnění svého podnikání, když již vynaložil nemalé částky na rekonstrukci jiné nemovitosti, kde bydlí bez jakýchkoliv obtíží. Naopak žalobkyně nemá možnost si kdekoliv zajistit obdobné či přiměřené bydlení. Bylo prokázáno, že se jedná o„ rodný dům“ žalobkyně, je na něj velmi citově vázána a v podstatě zde strávila celý svůj život, hodlá zde dožít a předat tuto nemovitost svému synovi. [příjmení] nemovitosti v chráněné krajinné oblasti, blízkost přírody a poklidného okolí a možnost trávení volného času v přírodě jsou okolnosti, které nelze nahradit tím, že bude žalovaná odkázána na bydlení v pronájmu nehledě na konstantně se zvyšující ceny nemovitých věcí a tedy i nájmů.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zcela se ztotožňuje s vyhodnocením soudu prvního stupně v otázce finančních prostředků žalobkyně pro vypořádání. Vyhodnocení solventnosti jednotlivých účastníků řízení není ze strany soudu primárním důvodem pro rozhodnutí o přikázání nemovitých věcí do jeho výlučného vlastnictví. Není pravdou, že závěry soudu o nemožnosti reálného dělení jsou opřeny toliko o problém kanalizačního vedení, když v bodech 25 až 29 odůvodnění rozsudku jsou podrobně rozebrány důvody, proč nelze nemovité věci reálně rozdělit. Žalobkyně si záměrně nevšímá nejzásadnějšího důvodu pro nemožnost reálného dělení, kterým je skutečnost, že náklady na reálné rozdělení byly znalecky vyčísleny na částku 1 365 545 Kč, což s ohledem na ustálenou soudní judikaturu znamená, že předmětné nemovité věci jsou reálně nedělitelné. Za irelevantní považuje úvahy žalobkyně týkající se hodnocení soudu ohledně špatného stavu nemovitých věcí. Tvrzení žalobkyně, že předmětné nemovité věci potřebuje pro zajištění svého bydlení, zatímco žalovaný má jediný důvod spočívající v jeho podnikání na místě, hodnotí za lživé. Zatímco žalobkyně sama pro sebe, svého syna a svého partnera využívá celý společný dům, žalovaný žije již deset let v bývalé kůlně, kterou jsem si zrekonstruoval, avšak toliko na provizorní bydlení. Rovněž tvrzení žalobkyně o její citové vazbě k domu jsou zcela účelové, naopak žalovaný prokázal svou citovou vazbu k místu a k nemovitým věcem, která je navíc pravá a nefalšovaná.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně předcházejícího řízení dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Nejprve odvolací soud zdůrazňuje, že žalobkyně v podání ze dne [datum] (viz č. l. 40 spisu) žádá, aby vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo provedeno v širším slova smyslu s ohledem na její investice popsané v čl. III žaloby, jejichž hodnota bude zjištěna znaleckým posudkem. Následně u jednání soudu dne [datum] (č. l. 137) učinili účastníci nesporným, že hodnota investic žalobkyně do nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví s žalovaným činí [částka].

6. Dle § 1148 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

7. O vypořádání zrušovaného podílového spoluvlastnictví, prováděném soudem jako vypořádání v širším smyslu na návrh účastníka anebo na podkladě vzájemného návrhu účastníka, rozhoduje soud samostatným výrokem rozsudku, nikoli jen v rámci rozhodování o náhradě za spoluvlastnický podíl.“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soud ze dne 31. 3. 1989, sp. zn. 3 Cz 9/89, (R 46/1991)). Tento závěr je tak i po nabytí účinnosti občanského zákoníku dle současné rozhodovací praxe i nadále použitelný, když Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že„ Pokud některý z účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (§ 1143 a násl. o. z.) řádně uplatní nárok na tzv. širší vypořádání (§ 1148 odst. 1 o. z.), nelze o vzájemných platebních povinnostech účastníků rozhodnout jediným výrokem a provést započtení proti budoucímu nároku na zaplacení vyrovnávacího podílu.“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

8. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví lze zohlednit investice do společné věci, jež byly vynaloženy některým ze spoluvlastníků. Jestliže spoluvlastník vůči druhému spoluvlastníku uplatňuje požadavek na zaplacení odpovídající části investovaných finančních prostředků formou návrhu nebo vzájemného návrhu, jedná se o tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví. V případě, že se účastník domáhá, aby mu příslušná část investovaných prostředků byla druhým účastníkem řízení zaplacena (uplatňuje vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu), o takovém nároku musí soud rozhodnout vždy samostatným výrokem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 766/2009, nebo ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4756/2008).

9. Z podání žalobkyně ze dne [datum] (viz č. l. 40 spisu) plyne, že uplatnila svá práva proti žalovanému na tzv. vypořádání v širším smyslu, o kterém se rozhoduje samostatným výrokem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5084/2008, SR [číslo] s [číslo]), což však soud prvního stupně zcela pominul. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek považuje toliko za částečný rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o nároku na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že o zbývající části nároku, tj. o požadavku žalobkyně na zaplacení částky představující investici žalobkyně do společné věci a o náhradě nákladů řízení bude okresním soudem následně rozhodnuto v konečném rozsudku.

10. Odvolací soud se dále zabýval posouzením napadeného rozsudku v části, v níž bylo rozhodnuto zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

11. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná a zcela postačující skutková zjištění, na tato zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje, a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci. Platí to zejména o tom, že účastníci jsou podílovými vlastníky, a to každý podílem jedné poloviny nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] s tím, že součástí stavební parcely č. [rok] je dosud nezapsaná stavba„ stodoly - kůlny“ a na pozemku parc. [číslo] je ve výlučném vlastnictví žalovaného stavba autoservisu. Žádný z účastníků nemá zájem setrvat v tomto podílovém spoluvlastnictví, kdy žalobkyně požaduje reálné rozdělení nemovitostí tak, aby do jejího výlučného vlastnictví připadl zejména rodinný dům [adresa], žalovaný má zájem o veškeré nemovitosti s tím, že je připraven žalobkyni na ni připadající podíl vyplatit. Účastníci nemají dlouhodobě dobré vzájemné vztahy, nejsou schopni vzájemné komunikace. Náklady na rozdělení pozemků ke dni [datum] činí 1 365 545 Kč, včetně stavby oplocení, které by rozdělovalo pozemek parc. [číslo] jenž však nebude možno provést z důvodu ochranného pásma kanalizačního řadu. Obvyklá cena nemovitostí činí 2 834 000 Kč, podíl každého z účastníků činí 1 417 150 Kč. Žalobkyně dosahuje příjmu cca 28 000 Kč čistého, pro vypořádání i nákladů do reálného rozdělení nemovitostí je ochotna investovat. Částku 300 000 Kč jí na účet vložil („ daroval“) její přítel pan [příjmení], který je připraven i nadále darovat žalobkyni potřebné finanční prostředky, jejich výši neupřesnil. Na účtu u [jméno] [příjmení] [příjmení], který byl založen dne [datum], měla částku 130 862 Kč, ke dni [datum] měla zůstatek 710 409,76 Kč. Žalobkyni je ochoten zapůjčit finanční prostředky bývalý manžel [příjmení] [jméno], který však případné poskytnutí půjčky hodlá zajistit, a to směnkou či zřízením zástavního práva ohledně nemovitosti pro svou osobu. Žalobkyně v nemovitosti žije, nemovitost chátrá, když do ní zatéká, je zde plíseň. Žalovaný od roku 2015 dosud disponuje na svém spořicím účtu částkou téměř 900 000 Kč, spolu s manželkou mají zřízen spořicí účet, na kterém je naspořena částka cca 500 000 Kč. Žalovaný podniká v nemovitosti (autoservisu), která je umístěna na pozemcích v podílovém spoluvlastnictví s žalobkyní, podnikání je jeho jediným zdrojem příjmů. Pro podnikání je zapotřebí příjezdové komunikace i odstavné plochy.

12. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval správná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to §§ [číslo], [číslo], [číslo].

13. Ustanovení §§ 1143 až 1147 o. z. stanoví způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem a jejich závazné pořadí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015), a to 1. rozdělení věci, 2. přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, 3. prodej věci. Soud je povinen postupovat v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání, což znamená, že primárně má být společná věc rozdělena mezi spoluvlastníky (§ 1144 o. z.); pokud to není dobře možné, má být přikázána jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu (§ 1147 věta první o. z.), a nechce-li společnou věc žádný ze spoluvlastníků (nebo nemá-li prostředky na zaplacení vypořádacího podílu), nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě (§ 1147 věta druhá o. z.).

14. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] byla zjištěna nemožnost reálného rozdělení stavby, a to budovy [adresa] (rodinný dům), která je součástí pozemku parc. [číslo]. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], ohledně možnosti reálného rozdělení nemovitostí (pozemků), bylo zjištěno, že nemovitosti lze reálně rozdělit, dojde však k určitému omezení v možnostech rozvoje autoservisu. V případě úpravy poměrů s vlastníkem parc. [číslo] (tj. třetí osoby) by se dal autoservis objet, je zde rovněž nutno zřídit věcné břemeno napojení vody přes dalšího souseda, což budou asi další dvě osoby. Kanalizace jde přímo přes dvůr, technické napojení nezkoumal, neví jakým způsobem je možné se na ni napojit. Kolem kanalizace je ochranné pásmo, ale to ještě neznamená zákaz výstavby plotu. U stavby plotu s hlubokým základem přes kanalizační skruž by byl problém. Reálné rozdělení omezuje i rodinný dům, neboť je v těsné blízkosti servisu, kdy musí strpět fungování provozu apod. Ohledně možnosti zřizování studny i na pozemku žalovaného to není detailně vyřešené. Je zde více nedořešených problémů, kdy stavba není v katastru v takovém rozsahu, v jakém skutečně je.

15. Na základě učiněných zjištění dospěl okresní soud k závěru, že reálné rozdělení nemovitostí není možné ani s obtížemi a vypracovaný geometrický plán na rozdělení pozemků dle znaleckého posudku nelze použít.

16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 ze dne 17. 6. 2015„ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 o. z.) Ani rozdělením souboru nemovitostí by neměla být podstatně snížena hodnota nemovitostí, které jsou v něm zahrnuty. Tak např. je-li předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dům (resp. stavební pozemek, jehož je součástí) a přilehlá zahrada, je nepochybné, že vlastnictví (i fyzické) rozdělení domu (resp. stavebního pozemku, na kterém se nachází) a zahrady je vždy možné; takovým rozdělení by však zpravidla poklesla hodnota každé z těchto nemovitostí“.

17. V této souvislosti nelze přehlédnout, že okresní soud učinil zjištění ohledně tržní hodnoty předmětných nemovitostí ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne [datum] ve výši 2 834 000 Kč, když současně bylo zjištěno ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který vypracoval geometrický plán ohledně rozdělení předmětných pozemků a následně stanovil obvyklou cenou nemovitostí, které by po rozdělení měly připadnout žalobkyni (pozemky) ve výši 663 000 Kč a žalovanému (pozemky s rodinným domem) ve výši 1 340 000 Kč (celkem 2 003 000 Kč). I s ohledem na dobu, která uplynula mezi těmito znaleckými posudku, kdy lze předpokládat nárůst hodnoty předmětných nemovitostí, lze podle odvolacího soudu uzavřít, že jejich rozdělením by výrazně poklesla hodnota každé z rozdělených nemovitostí, což je rovněž důvod, pro který soud společnou věc nerozdělí.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5439/2015 ze dne 13. 9. 2016„ reálné rozdělení by nebylo dobře možné zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké“.

19. Okresní soud i přes svůj závěr, že reálné rozdělení nemovitostí není možné, se současně zabýval i náklady na případné rozdělení tohoto pozemku a nechal vypracovat znalecký posudek [celé jméno znalce], který vyčíslil náklady na reálné rozdělení, a to ke dni [datum] částkou 1 365 545 Kč. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu toto zjištění svědčí opět pro správný závěr okresního soudu ohledně nemožnosti reálného rozdělení společné věci (srovnej také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 92/2005).

20. Rovněž nelze přehlédnout, že soud přistoupí k reálnému rozdělení společné věci pouze v případě, že vztahy mezi spoluvlastníky při užívání společné věci jsou po delší dobu nekonfliktní, což však není tento případ. Jak správně uvádí okresní soud, vztahy mezi účastníky jsou vyhrocené, o čemž svědčí rovněž zjištění okresního soudu učiněné z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 5 T 56/2018, účastnici nejsou schopni se na ničem dohodnout, což je také důvod podání této žaloby, výsledkem jejich dlouhodobých neshod je chátrající dům.

21. Jelikož ze všech shora uvedených důvodů rozdělení předmětných nemovitých věcí není možné, jak správně uzavřel okresní soud, přistoupil okresní soud správně k vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním nemovitých věcí.

22. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3150/2015 ze dne 25. 11. 2015„ v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v § 1142 a násl. o. z., nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (viz § 2 a násl. o. z.). Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má i nadále zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných skutečností“.

23. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že soud může přikázat věc jen tomu spoluvlastníku, resp. spoluvlastníkům, kteří prokážou schopnost přiměřenou náhradu zaplatit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2010, sp. zn. 22 Cdo 2147/2009, a judikaturu tam uvedenou). Tento právní názor potvrdil i nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 494/03:„ Ústavní je soud s obecnými soudy zajedno v tom smyslu, že je třeba zkoumat kredibilitu toho spoluvlastníka (těch spoluvlastníků), jemuž (jimž) má být věc přikázána a jenž má (jež mají) poskytnout náhradu zbylému spoluvlastníkovi (zbylým spoluvlastníkům). Z ústavního požadavku vyplývajícího z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak dle názoru Ústavního soudu vyplývá, že pokud soud přikročí ke zrušení vlastnického práva a vypořádání spoluvlastnických podílů na základě § 142 občanského zákoníku, musí beze zbytku naplnit uvedené principy a v řízení musí být prokázáno, zda jsou splněny veškeré předpoklady pro to, aby za zrušení spoluvlastnického podílu mohla být i fakticky poskytnuta přiměřená náhrada“. Protože názor Ústavního soudu se opírá o čl. 11 odst. 1 Listiny, jehož obsah byl – jak vyplývá z povahy věci – novým občanským zákoníkem nedotčen, platí tento právní názor i z něj vycházející judikatura Nejvyššího soudu i nadále.

24. Odvolací soud uvádí, že mezi subjektivní hlediska a předpoklady pro přikázání společné věci do vlastnictví spoluvlastníka patří dle judikatury zájem spoluvlastníka a jeho solventnost, mezi objektivní předpoklady a hlediska rozhodná pro přikázání věci do vlastnictví spoluvlastníka se řadí velikost podílů, účelné využití věci, bytová potřeba spoluvlastníků, může se také přihlédnout k tomu, kdo dům dosud obýval, kdo ho udržoval, opravoval, případně do něj investoval a kdo je schopen starat se i nadále o jeho údržbu, dále pak ke schopnosti provést rekonstrukci, pokud to vyžaduje stavební stav, k osobnímu vztahu k předmětu spoluvlastnictví.

25. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3393/2020 ze dne 25. 11. 2020„ solventnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, musí být prokázána už v okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit. Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá. Pokud není najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, podmínka solventnosti není splněna“.

26. O předmětné nemovité věci měli zájem oba spoluvlastníci (žalobkyně i žalovaný). Dle odvolacího soudu lze souhlasit se závěry okresního soudu o solventnosti žalovaného, který prokázal, že disponoval po celou dobu řízení a ke dni vydání rozhodnutí částkou téměř 900 000 Kč a dále má s manželkou naspořenou další částku cca 500 000 Kč. Pokud jde o solventnost žalobkyně, podle odvolacího soudu je v poměrech dané věci irelevantní, zda by žalobkyně získala potřebnou finanční částku zápůjčkou či darem, avšak nelze přehlédnout, že potřebnou finanční částku neměla žalobkyně v průběhu řízení, ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí k dispozici a její získání bylo vázáno toliko na vůli třetích osob (bývalý manžel [příjmení] [příjmení], pan [příjmení]). Nadto (oproti žalovanému) nedostatek finančních prostředků na straně žalobkyně potvrdil rovněž svědek [příjmení] Odvolací soud uzavírá, že podmínka solventnosti u žalobkyně nebyla splněna, když subjektivní kritéria, tj. zájem o věci a solventnost, byla u žalovaného převažující (viz shora).

27. Okresní soud správně hodnotil rovněž další kritéria. Nepřehlédl, že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, avšak dále vyhodnotil účelné využití nemovitostí, předpoklad řádné péče a investice do nemovitostí, citovou vazbu účastníků. Při rozhodování u nemovitostí sloužících k bydlení je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu starat i nadále (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2024/2016). V podobnostech odvolací soud odkazuje na body 34 a 35 odůvodnění napadeného rozsudku.

28. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí, že pokud jde o solventnost účastníků, žalobkyně toliko polemizuje se závěry okresního soudu, které považuje za nesprávné. S argumentací, že nebyla okresním soudem upozorněna na skutečnost, že svědectví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] považuje za nevěrohodné, a pokud jí soud neuvěřil stran prokázání dostatečné solventnosti, měl jí po příslušném poučení vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů nelze souhlasit. K hodnocení provedených důkazů z hlediska jejich věrohodnosti se soud vyjadřuje až v odůvodnění svého rozhodnutí jak plyne z § 157 odst. 2 o. s. ř., přičemž okresní soud v napadeném rozsudku vychází z výpovědi tohoto svědka (nepřehlíží ji z důvodu nevěrohodnosti), proto důkazní návrh zopakováním výslechu svědka [příjmení] [jméno] považuje odvolací soud za nadbytečný. Není pravdou, že okresní soud žalobkyni neuvěřil, ale naopak vzal za prokázáno, že nemá dostatek finančních prostředků, že její finanční situace není dobrá, což zohlednil při svých úvahách o solventnosti žalobkyně a údržbě předmětných nemovitostí. Za této situace, nebylo na místě poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. [příjmení] vazba syna žalobkyně k rodinnému domu není pro posouzení věci významná. Rovněž není důvodnou odvolací námitka, že okresní soud z neznámého důvodu, který není obsažen v odůvodnění napadeného rozsudku, se upíná k nesprávné představě, že není možné nemovitosti rozdělit, jelikož hranice pozemků prochází přes kanalizační vedení. Jednak okresní soud své závěry v odůvodnění napadeného rozsudku vyjádřil, a dále nelze přehlédnout, že tento důvod je toliko jedním z mnoha dalších důvodů, pro které je reálné rozdělení společné věci nemožné (viz shora). Pokud jde o jednoznačně zjištěný špatný technický stav rodinného domu, tento je výsledkem oboustranně špatných vztahů mezi účastníky, nikoliv pouze jednání žalovaného, jak v odvolání namítá žalobkyně. Pokud jde o potřebu bydlení a citových vazeb k nemovitým věcem, pak žalobkyně v odvolání opakuje své argumenty, s nimiž se však přiléhavě vypořádal okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

29. S ohledem na výše uvedené odvolací soud potvrdil dle § 219 o. s. ř. rozsudek ve výrocích I, II a III a dle § 221 odst. 1 o. s. ř. rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu s tím, že o nákladech řízení bude okresním soudem následně rozhodnuto v konečném rozsudku (viz shora).

Poučení