6 C 382/2023 - 81

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] d) [Jméno žalobce D], narozený [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce A] e) [Jméno žalobce E], narozená [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce A] f) [Jméno žalobce F], narozený [Datum narození žalobce F] bytem [Adresa žalobce A] g) [Jméno žalobce G], narozený [Datum narození žalobce G] bytem [Adresa žalobce G] h) [Jméno žalobce H], narozená [Datum narození žalobce H] bytem [Adresa žalobce H] i) [Jméno žalobce I], narozený [Datum narození žalobce I] bytem [Adresa žalobce H] j) [Jméno žalobce J], narozená [Datum narození žalobce J] bytem [Adresa žalobce H] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: Česká republika - [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o nahrazení projevu vůle a o převodu nemovité věci dle § 60a odst. 1 a 5 zák. č. 219/2000 Sb. takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované České republiky, [právnická osoba] s uzavřením smlouvy 1) žalovaná bezúplatně převádí žalobkyni a) [Jméno žalobce A] vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti [Anonymizováno] pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobkyně a) je přijímá, 2) žalovaná bezúplatně převádí žalobci b) [jméno FO] a žalobkyni c) [jméno FO] do společného jmění vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti [Anonymizováno] pozemků parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na L číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobce ) a žalobkyně c) je přijímají, 3) žalovaná bezúplatně převádí žalobci d) [Jméno žalobce D] a žalobkyni e) [Jméno žalobce E] do společného jmění vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti 266/1408 pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí vedeném katastrální úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobce d) a žalobkyně e) je přijímají, 4) žalovaná bezúplatně převádí žalobci f) [jméno FO] vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti 220/1408 pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí vedeném katastrální úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobce f) je přijímá, 5) žalovaná bezúplatně převádí žalobci g) [tituly před jménem] [jméno FO] vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti 131/1408 pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí vedeném katastrální úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobce g) je přijímá, 6) žalovaná bezúplatně převádí žalobkyni h) [Jméno žalobce H] vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti 131/1408 pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí vedeném katastrální úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobkyně h) je přijímá, 7) žalovaná bezúplatně převádí žalobci i) [Jméno žalobce I] vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti 110/1408 pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí vedeném katastrální úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobce i) je přijímá 8) žalovaná bezúplatně převádí žalobci j) [Jméno žalobce J] vlastnické právo k ideálnímu podílu o velikosti 110/1408 pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastru nemovitostí vedeném katastrální úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota] pro katastrální územní [adresa] a žalobce j) je přijímá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náklady řízení v částce 23 950,3 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) a žalobkyni c) na nákladech řízení částku 45 214,5 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) a žalobkyni e) na nákladech řízení částku 41 632,9 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci f) na nákladech řízení částku 20 368,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci g) na nákladech řízení částku 4 652,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni h) na nákladech řízení částku 4 652,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet právního zástupce žalobců.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci i) na nákladech řízení částku 4 652,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni j) na nákladech řízení částku 4 652,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci a), b), c), d) podali dne 23. 11. 2023 u zdejšího soudu žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o převodu nemovité věci podle § 60a odst. 1 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích v platném znění. V průběhu řízení, se souhlasem soudu (viz pravomocné usnesení č.j. 6 C 382/2023-50 ze dne 13. 6. 2024) vstoupili do řízení zbývající žalobci. Žalobu odůvodnili tím, že jsou vlastníky (případně spoluvlastníky) jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb. (zákon o vlastnictví bytů) v domě čp. [Anonymizováno] postaveném na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který je spojen s vlastnictvím jednotek v předmětném domě. Nejsou však spoluvlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který tvoří s domem funkční celek a je převážně využíván vlastníky jednotek v domě jako zahrada, vjezdy do garáží, přístupový chodník ke vstupu do domu a jako prostory pro umístění nádoby na odpad. Vlastníkem tohoto pozemku je Česká republika, příslušnost hospodařit s majetkem státu nyní náleží Státnímu pozemkovému úřadu (dále jen SPÚ). Žalobci byli vyzváni výzvou ze dne 3. 5. 2020 [právnická osoba] ČR (předchůdcem SPÚ) k uzavření nájemní smlouvy, neboť podle [právnická osoba] užívali pozemek parc. č. [Anonymizováno] bez právního titulu, přičemž již v této výzvě [právnická osoba] sám uvedl, že pozemek tvoří funkční celek s domem. V reakci na tuto výzvu žalobci dne 26. 7. 2010 zaslali žádost o zjednání nápravy ministerstvu financí, neboť až z výzvy [právnická osoba] se dozvěděli, že pozemek byl převeden ze správy ministerstva financí do správy [právnická osoba], ačkoli k tomuto převodu nikdy dojít nemělo, neboť podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. měl být pozemek převeden do vlastnictví žalobců, nikoliv do správy [právnická osoba]. Jejich žádost však nebyla vyslyšena. Následně žalobci prostřednictvím svého právního zástupce požádali žalovanou dopisem ze dne 9. 5. 2013 o převod majetku do vlastnictví žalobců podle § 60a odst. 1 a 5 zákona o majetku, avšak rovněž bezvýsledně. Pozemek žalobců a pozemek parc.č. [Anonymizováno] vznikly rozdělení původně jedné parc. č. [hodnota] o výměře 776 m, která byla za účelem výstavby šesti bytů Stavebního bytového družstva v [adresa] převedena do vlastnictví státu – Výstavby hl. m. Prahy – Výstavby sídlišť kupní smlouvou ze dne 17. 1. 1972. K rozdělení původního pozemku parc. č. [hodnota] došlo z důvodu stavby na pozemku, a to na základě geometrického plánu číslo 24579/121–78 ze dne 31. 7. 1978 tak, že nově vznikla parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] Hospodářskou smlouvou č. PÚ/kp/p6-37/79DrKr ze dne 1. 6. 1979 byla na SBD v [adresa] převedena správa obou pozemků a hospodářskou smlouvou ze dne 23. 5. 1979, č.j. Fin 3/TU 195/79/Pch byly oba pozemky bezplatně odevzdány do trvalého užívání SBD v [adresa] podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku v tehdy platném znění. Dům před jeho rozdělením na jednotky byl přede dnem 1. 1. 1992 ve vlastnictví SBD v [adresa] vzniklého dne 23. 6. 1959. Toto SBD rozhodlo o rozdělení domu na jednotky, které bylo zapsáno do katastru nemovitostí. SBD v [adresa] následně převedlo jednotky vymezené v domě na osoby, které byly v době převodu jednotek z vlastnictví SBD v [adresa] jako bytového družstva uvedeného v § 60a odst. 1 zákona o majetku podle ustanovení § 23 zákona o vlastnictví bytů nájemci bytů v domě a členy SBD v [adresa]. Některé z jednotek v domě byly osobami, které jednotky takto nabyly, převedeny do vlastnictví dalších fyzických osob. Pozemek tvoří funkční celek s domem. Jsou proto podle žalobců splněny podmínky ustanovení § 60a odst. 1 a 5 zákona o majetku pro bezúplatný převod vlastnického práva k pozemku ze žalované na žalobce, a to v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu na společných částech domu podle § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů. Žalovaná však takový převod odmítá. Vzhledem k trvale negativnímu postoji žalované k bezúplatnému převodu pozemku podle § 60a odst. 1 a 5 zákona o majetku se žalobci pokoušeli s SPÚ dohodnout na možnosti úplatného převodu pozemku, přestože jsou přesvědčeni, že stanovisko SPÚ nemá žádnou oporu v zákoně. Žalobcům se podařilo se žalovanou ve vztahu k pozemku parc.č. [Anonymizováno] uzavřít alespoň pachtovní smlouvu č. 14N15/01 ze dne 25. 5. 2015 na dobu neurčitou, avšak stalo se tak až v návaznosti na podanou žalobu o zaplacení ze strany SPÚ (řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 325/2015), jíž se žalovaná po žalobcích domáhala zaplacení částky 14 478 Kč s příslušenstvím za užívání tohoto pozemku bez právního titulu. Již od roku 2010 panuje mezi účastníky řízení shoda o tom, že pozemek tvoří s domem funkční celek. Žalobci se domnívají, že žalovaná byla a je podle ustanovení § 60a odst. 5 zákona o majetku povinna se žalobci bez zbytečného odkladu po doručení jejich výzvy uzavřít smlouvu, na jejímž základě by žalobcům převedla spoluvlastnické podíly na pozemku, a to každému ze žalobců spoluvlastnický podíl odpovídající podílu každého ze žalobců na společných částech domu podle § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů. Nečinnost žalované představuje porušení zákona o majetku. Žalobkyně a) [Jméno žalobce A] je vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 93/704 vzhledem k celku a dále jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 17/704 vzhledem k celku. Tyto nemovitosti byly po jejich vymezení v domě podle prohlášení vlastníka ze dne 15. 10. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na [tituly před jménem] [jméno FO] (později Janečkovou), přičemž v době převodu nemovitostí byla převádějící členem SBD. Ta na základě kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2002 převedla předmětné nemovitosti do vlastnictví [Jméno žalobce A] a jejího manžela pana [jméno FO]. Na základě usnesení o dědictví Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 2. 2010, č.j. 26 D 198/2009–34 přešly předmětné nemovitosti do vlastnictví žalobkyně [Jméno žalobce A]. Ta tak splňuje podmínky pro bezúplatný převod spoluvlastnického podílu na pozemku o velikosti ideálních 110/704. Žalobce b) [Jméno žalobce B] a žalobkyně c) [Jméno žalobce C] jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 993/704 vzhledem k celku a dále jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 17/704 vzhledem k celku. Tyto nemovitosti byly podle prohlášení vlastníka ze dne 15. 10. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na [jméno FO] a [jméno FO], přičemž v době převodu nemovitostí byly převádějící členy SBD. Na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] o vypořádání SJM a dědictví ze dne 23. 8. 2016, č.j. 26 D 692/2016–43 přešly předmětné nemovitosti do vlastnictví [jméno FO], a na základě kupní smlouvy ze dne 9. 8. 2019 převedla [jméno FO] nemovitosti do vlastnictví [jméno FO] a [Jméno žalobce C]. Ti tak splňují podmínky pro bezúplatný převod spoluvlastnického podílu na pozemku o velikosti ideální 110/704. Žalobci d) [Jméno žalobce D] a e) [Jméno žalobce E] jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků žalobců o velikosti ideálních 116/704 vzhledem k celku a dále jednotky číslo [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků žalobců o velikosti ideálních 17/704 vzhledem k celku. Tyto nemovitosti byly po jejich vymezení v domě podle prohlášení vlastníka ze dne 15. 10. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na [jméno FO], který byl v době převodu nemovitostí členem SBD. Na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] o dědictví ze dne 20. 10. 2010, č.j. 26 D 621/2010–19 přešly předmětné nemovitosti do vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO]. Na základě kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2011 převedly [jméno FO] a [jméno FO] předmětné nemovitosti do vlastnictví [Jméno žalobce D] a [jméno FO]. Tito žalobci tak splňují podmínky pro bezúplatný převod spoluvlastnického podílu na pozemku o velikosti ideálních 133/704. Žalobce f) [Jméno žalobce F] je vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 93/704 vzhledem k celku a dále jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků žalobců o velikosti ideálních 17/704 vzhledem k celku. Tyto nemovitosti byly po jejich vymezení v domě podle prohlášení vlastníka ze dne 15. 10. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na [tituly před jménem] [jméno FO], která byla době převodu nemovitostí členem SBD, a dále na základě kupní smlouvy ze dne 15. 7. 2004 převedla tato převádějící nemovitosti do vlastnictví [Jméno žalobce F]. Ten tak splňuje podmínky pro bezúplatný převod spoluvlastnického podílu na pozemku o velikosti ideální 110/704. Žalobce g) [Jméno žalobce G] je spoluvlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 114/704 vzhledem k celku a dále jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 17/704 vzhledem k celku, přičemž jeho spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitých věcech činí 1/2. Nemovitosti byly po jejich vymezení v domě podle prohlášení vlastníka ze dne 22. 2. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na [jméno FO], která byla v době převodu nemovitostí členem SBD. Následně na základě darovací smlouvy ze dne 18. 4. 2011 převedla tato převádějící nemovitosti do vlastnictví [jméno FO] a na základě kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2016 převedla tato převádějící ideální 2/3 na nemovitostech do vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] a ideální 1/3 na nemovitostech do vlastnictví [Jméno žalobce H]. [Jméno žalobce G] následně darovací smlouvou ze dne 23. 11. 2023 převedl podíl o velikosti ideální 1/6 na nemovitostech do vlastnictví [Jméno žalobce H]. [Jméno žalobce G] tak splňuje podmínky pro bezúplatný převod spoluvlastnického podílu na pozemku o velikosti ideálních 131/1408. Žalobkyně h) [Jméno žalobce H] je spoluvlastníkem nemovitosti, přičemž její spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitých věcech činí . Nemovitosti byly po jejich vymezení v domě podle prohlášení vlastníka ze dne 22. 2. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na [Anonymizováno] [jméno FO], která byla době převodu nemovitosti členem SBD. Na základě darovací smlouvy ze dne 18. 4. 2011 převedla tato převádějící nemovitosti do vlastnictví [jméno FO]. Na základě kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2016 převedla [jméno FO] ideální 2/3 na nemovitostech do vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] a ideální 1/3 na nemovitostech do vlastnictví [Jméno žalobce H]. [Jméno žalobce G] následně darovací smlouvou ze dne 23. 11. 2023 převedl podíl o velikosti ideální 1/6 na nemovitostech do vlastnictví [Jméno žalobce H]. Ta pak splňuje podmínky pro bezúplatný převod spoluvlastnického podílu na pozemku o velikosti ideálních 131/1408. Žalobce i) [Jméno žalobce I] je spoluvlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 93/704 vzhledem k celku a dále jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 17/704 vzhledem k celku, přičemž jeho spoluvlastnický podíl na uvedených věcech činí 1/2. Nemovitosti byly podle jejich vymezení v domě podle prohlášení vlastníka ze dne 22. 2. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na paní [jméno FO] a pana [jméno FO], kteří byli v době převodu nemovitostí členy SBD. Na základě kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2007 převedli převádějící ideální 1/2 na nemovitostech do vlastnictví [Jméno žalobce I]. Ten tak splňuje podmínky pro bezúplatný převod spoluvlastnického podílu na pozemku o velikosti ideálních 110/1408. Žalobkyně j) [Jméno žalobce J] je spoluvlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 93/704 vzhledem k celku a dále jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v domě a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku žalobců o velikosti ideálních 17/704 vzhledem k celku, přičemž její spoluvlastnický podíl na uvedených věcech činí 1/2. Nemovitosti byly po jejich vymezení v domě podle prohlášení vlastníka ze dne 22. 2. 1996 převedeny z vlastnictví SBD na [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli v době převodu nemovitostí členy SBD. Na základě kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2007 převedli převádějící ideální 1/2 na nemovitostech do vlastnictví [Jméno žalobce J]. Tato žalobkyně tak rovněž splňuje podmínky pro bezúplatný převod vlastnického podílu na pozemku o velikosti ideálních 110/1408.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 17. 1. 2024 nárok žalobců neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že žalobci v žalobě neuvádějí, z jakého subjektu vzniklo společenství vlastníků a dále, že samotní žalobci v žalobě uvádějí, že předmětný pozemek byl v minulosti (cca v roce 2010) převeden ze správy Ministerstva financí do správy právního předchůdce žalované. Žalovaná ([Jméno žalovaného]) byl zřízen zákonem č. 503/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 a vykonává působnost podle § 1 odst. 5 písm. a) tohoto zákona, zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ve znění pozdějších předpisů. [Jméno žalovaného] zajišťuje činnosti související s aktualizací a vedením celostátní databáze bonitovaných půdně ekologických jednotek a správu této databáze zajišťuje ministerstvo. Podle § 3 zákona č. 503/2012 Sb. v platném znění žalovaný vytváří a spravuje rezervu státních pozemků, která zahrnuje pozemky, s nimiž je [Jméno žalovaného] příslušný hospodařit a která slouží k výkonu působnosti [právnická osoba] a uskutečnění rozvojových programů státu schválených vládou. Z toho podle žalované plyne, že žalovaný má příslušnost hospodařit s pozemky podle tohoto speciálního zákona a nikoli podle zákona o majetku státu. Žalovaný- [Jméno žalovaného]- tak není oprávněn převádět majetek, který mu byl svěřen do správy podle zákona č. 219/2000 Sb. o majetku státu. Pokud by tak učinil, porušil by zákon. Z tohoto důvodu žalovaný nemohl vyhovět výzvě žalobců, když ti se domáhají převodu předmětného pozemku podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. v platném znění. Zákon č. 503/2012 Sb. o SPÚ je zákonem speciálním ve vztahu k zákonu č. 219/2000 Sb. o majetku státu v platném znění. V ustanovení § 10 a následujících (zejména § 16) zákona č. 503/212 Sb. o SPÚ v platném znění jsou stanoveny podmínky převodu pozemků charakteru pozemku předmětného. Tyto skutečnosti byly uvedeny již ve vyjádření žalovaného ze dne 9. 6. 2023, kterým reagoval na předžalobní výzvu právního zástupce žalobců ze dne 11. 5. 2023.

3. Žalobci v replice k vyjádření žalované setrvali na žalobě. Zrekapitulovali, že žalobou se domáhají převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který tvoří funkční celek s domem čp. [Anonymizováno] postaveným na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalobců, nacházející se v katastrálním území [adresa], část obce [adresa], obec [adresa]. Pozemek je převážně využíván vlastníky jednotek v domě jako zahrada, vjezdy do garáží, přístupový chodník ke vstupu do domu a jako prostory pro umístění nádoby na odpad. Předmětný pozemek i zastavěný pozemek vznikly rozdělením původního pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 776 m v k. ú. [adresa], který byl za účelem výstavby šesti bytů pro [právnická osoba] zaměstnanců [právnická osoba] v [adresa] převeden do vlastnictví Československého státu – Výstavby hl. m. Prahy – vVstavby sídlišť [adresa] kupní smlouvou ze dne 17. 1. 1972. K rozdělení původního pozemku došlo z důvodu umístění stavby domu, a to na základě geometrického plánu č. 24579/121–78 ze dne 31. 7. 1978 tak, že nově vznikl pozemek parc. č. [Anonymizováno] (zahrada), tj. pozemek, který je předmětem sporu, a pozemek parc. č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha), tj. zastavěný pozemek. Předmětný pozemek je zapsán v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], svým členěním je označen jako zahrada a je evidován jako součást zemědělského půdního fondu. Podle sdělení ministerstva zemědělství ze dne 21. 11. 2011, č.j. [č. účtu]–17500 adresovaného žalobcům se na pozemek vztahuje zákon č. 229/1991 Sb. o půdě a jiném zemědělském majetku. Ze sdělení Ministerstva zemědělství dále vyplývá, že pozemek byl již v sedmdesátých letech minulého století, to je v době, kdy bylo nutné jej před zastavěním vyjmout ze zemědělského půdního fondu, předmětem stavebního řízení, avšak nepodařilo se dohledat podklady, které by dokládaly, že k tomuto vyjmutí skutečně došlo, a proto je stále veden jako zahrada. Z uvedeného vyplývá, že pozemek byl, anebo s největší pravděpodobností měl být, ze zemědělského půdního fondu vyňat, tedy neměl by být ani jako zahrada evidován. Žalobci odkázali na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 9. 3. 2023 sp. zn. 23 Cdo 1819/2022, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č.j. 36 Co 356/2021–123, podle nichž pro stanovení režimu převodu pozemků je nezbytné kumulativně splnění dvou znaků (materiálního a formálního), tj., zdali pozemky byly ke dni účinnosti zákona o půdě formálně evidované v katastru nemovitostí i materiálně zemědělskou půdou (orná půda, vinice, ovocné sady, louky a podobně) tedy, zdali byly nebo alespoň měly být jako zemědělská půda fakticky obhospodařovány. Podstatné je tedy nejen to, zdali je pozemek evidován jako zemědělská půda v katastru nemovitostí, ale zdali je tímto způsobem také využíván. S ohledem na to, že pozemek slouží jako vjezd do garáží, přístupový chodník ke vstupu do domu a jako prostory pro umístění nádoby na odpad, je podle žalobců zřejmé, že charakter ani využití zemědělské půdy nemá a neměl ani ke dni účinnosti zákona o půdě. Pozemek, byť zapsán v katastru nemovitostí jako zahrada v kategorii zemědělské půdy, tak nenaplňuje od sedmdesátých let, kdy byl vykoupen za účelem družstevní výstavby, materiální znak zemědělské půdy. Žalovaná se proto podle žalobců mýlí, když opakovaně odmítá aplikaci § 60a zákona o majetku, neboť právní závěry o nemožnosti aplikace tohoto paragrafu byly dříve vysloveny jen pro případ převodu pozemků zemědělských. Není pravdivé tvrzení žalované, že by nebyla oprávněna hospodařit s majetkem státu podle zákona o majetku, neboť zákon o majetku toto přímo předpokládá. Žalobci proto pokládají za alarmující, že přestože je to žalovaná, kdo je již více než 10 let s převodem pozemku v prodlení, není přesto schopna ani ochotna správně aplikovat zákonná ustanovení zákona o SPÚ, zákona o půdě, ani zákona o majetku ve světle aktuální judikatury. Již od roku 2010 panuje mezi účastníky řízení shoda v tom, že pozemek tvoří s domem funkční celek. Jestliže tedy žalovaná trvá na tom, že bezúplatný převod pozemku do vlastnictví žalobců podle § 10 odst. 4 zákona o SPÚ není možný, není zřejmé, co konkrétně převodu brání, jelikož žádná speciální ustanovení, která by znemožňovala převod podle § 60a zákona o majetku, zákon o SPÚ, ani jiný právní předpis neobsahuje. Pravidlo obsažené v § 10 odst. 4 zákona o SPÚ řeší obecně převod zemědělského pozemku vlastníkovi nebo spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitou věcí, pokud je tato stavba se zemědělským pozemkem funkčně spojena a vlastník (spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem takového zemědělského pozemku. Ustanovení tak neupravuje převod pozemku tvořícího jeden funkční celek s bytovým domem do vlastnictví bytového družstva nebo vlastníků jednotek popsaných § 60a zákona o majetku. Zákon o SPÚ nestanoví, že by se ve vztahu k převodu funkčně souvisejícího zemědělského pozemku tvořícího jeden funkční celek s bytovým domem do vlastnictví bytového družstva nebo vlastníků jednotek mělo postupovat jinak. Žalobci se nad to domnívají, že ustanovení § 60a zákona o majetku je speciální ve vztahu k § 10 odst. 4 zákona o SPÚ. Žalovaná by tak v případě převodu pozemku podle § 60a zákona o majetku neporušila zákon, jelikož nemožnost aplikace zákona o majetku se vztahuje jen a pouze na zemědělskou půdu.

4. Soud má za prokázány tyto skutečnosti:

5. Z listiny nahlížení do katastru nemovitostí má soud za prokázáno, že na LV [Anonymizováno], katastrální území [adresa], vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], je zapsáno vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] pro Českou republiku s příslušností hospodařit s majetkem státu pro [Jméno žalovaného].

6. Z listiny nahlížení do katastru nemovitostí má soud za prokázáno, že na LV [Anonymizováno], katastrální území [adresa], vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], je zapsáno vlastnické právo k pozemku č. [Anonymizováno] pro žalobce, a to pro žalobkyni a) ve velikosti podílu 5/32, pro žalobce b) a c) v SJM ve velikosti podílu 5/32, pro žalobce d) a e) v SJM o velikosti podílu 133/704, pro žalobce f) o velikosti podílu 5/32, pro žalobce g) o velikosti podílu 131/1056, pro žalobkyni h) o velikosti podílu 131/2112, pro žalobce i) o velikosti podílu 5/64 a pro žalobkyni j) o velikosti podílu 5/64.

7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl DrXCVIII, vložka 29, má soud za prokázáno, že [právnická osoba] občanů [adresa] bylo do rejstříku zapsáno dne 23. 6. 1959.

8. Ze žádosti o zápis v EN ze dne 4. 6. 1979 adresované finančním odborem Obvodního národního výboru v [adresa] Sředisku [Anonymizováno], n.p., má soud za prokázáno, že ONV v [adresa] požádal o provedení zápisu do evidence nemovitostí pro Československý stát – ONV v [adresa] pozemků č. kat. [Anonymizováno] o výměře 536 m a č. kat. [Anonymizováno] o výměře 240 m a o zapsání trvalého užívání pro [právnická osoba], [Anonymizováno] č. [hodnota].

9. Z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku ze dne 1. 6. 1979, má soud za prokázáno, že touto smlouvou byla převedena Výstavbou hlavního města Prahy, Výstavbou sídlišť přejímajícímu Obvodnímu národnímu výboru v [adresa] správa pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], oba v katastrálním území [adresa], dle geometrického plánu č. [hodnota]–121–78 z důvodu proluky, [adresa] a zřízení práva trvalého užívání pro SBD občanů [adresa].

10. Z hospodářské smlouvy o odevzdání národního majetku do trvalého užívání ze dne 23. 5. 1979 uzavřené mezi Obvodním národním výborem v [adresa] a SBD v [adresa], má soud za prokázáno, že Obvodní národní výbor v [adresa] touto smlouvou odevzdal do trvalého užívání bezplatně podle § 70 hospodářského zákoníku č. 37/1971 Sb. a § 10 vyhlášky federálního ministerstva financí č. 168/1975 Sb. pozemky v katastrálním území Dolní [adresa] č. kat. [Anonymizováno] o výměře 536 m a č. kat. [Anonymizováno] o výměře 240 m k účelu: pro dům čp. 554, Litovická ulice tomuto bytovému družstvu.

11. Z rozhodnutí odboru vnitřních věcí Národního výboru hlavního města Prahy ze dne 27. 3. 1979, má soud za prokázáno, že tímto rozhodnutím bylo určeno nově postavenému domu na staveništi, části pozemku číslo parcelní [Anonymizováno] v [Anonymizováno], č.p. [Anonymizováno] a číslo orientační 13, [adresa]. Z rozhodnutí se podává, že z plochy staveniště domu vyznačené v geometrickém plánu č. [hodnota]–121–78 ze dne 28. 9. 78 připadá na stavbu čp. [Anonymizováno] číslo parcelní [Anonymizováno] 240 m a na zahradu 536 m.

12. Z výzvy k uzavření nájemní smlouvy ze dne 3. 5. 2010, zn. N240317/10 adresované [právnická osoba] manželům [jméno FO] a [jméno FO] Peškemu, má soud za prokázáno, že [právnická osoba] oznámil těmto osobám, že zjistil, že užívají pozemek parc. č. dle katastru nemovitostí [Anonymizováno], který tvoří funkční celek se stavbou parc. č. podle KN 839/2, kterou mají ve společném vlastnictví a vyzval je k uzavření nájemní smlouvy na tento pozemek spolu s ostatními vlastníky.

13. Ze žádosti o zjednání nápravy ve věci převodu pozemku k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno] adresované Společenstvím vlastníků jednotek v domě [adresa] Ministerstvu financí, má soud za prokázáno, že SVJ, respektive jednotliví vlastníci, požádali o zjednání nápravy s odkazem na ust. § 60a odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., tak, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] který tvoří jeden funkční celek s domem č.p. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], by měl být bezúplatně převeden na jednotlivé spoluvlastníky.

14. Z odpovědi Ministerstva financí adresované Společenství vlastníků jednotek v domě [adresa] ze dne 24. 8. 2010 má soud za prokázáno, že podle výkladu ministerstva financí byl postup ministerstva financí i [právnická osoba] spočívající v uzavření souhlasného prohlášení, jehož předmětem byl pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zcela v souladu s právními předpisy, jimiž se oba subjekty řídí. Osvědčovalo vznik této správy ze zákona k rozhodnému okamžiku, tj ke dni nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb.

15. Ze žádosti o bezúplatný převod pozemku parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa] v souladu s ustanovením § 60a zákona č. 219/2000 Sb., adresované právním zástupcem žalobců Státnímu pozemkovému úřadu, má soud za prokázáno, že jménem žalobců požádal o bezúplatný převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] s odkazem na ust. § 60a odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb.

16. Z pachtovní smlouvy č. 14N15/01 uzavřené mezi Českou republikou, Státním pozemkovým úřadem jako propachtovatelem a Společenstvím vlastníků jednotek v domě [adresa], má soud za prokázáno, že Česká republika – [Jméno žalovaného] přenechal pachtýři pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 537 m, zahrada do užívání s tím, že pozemek tvoří funkční celek se stavbou ve spoluvlastnictví členů společenství, převážně je využíván členy společenství jako zahrada, a to od 1. 6. 2015 na dobu neurčitou za roční pachtovné 3 491 Kč. Účastníci učinili nesporným, že tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2023 adresované právním zástupcem žalobců Státnímu pozemkovému úřadu, má soud za prokázáno, že žalobci před podáním žaloby vyzvali žalovanou k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

18. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 9. 6. 2023 (odpověď na předžalobní výzvu), má soud za prokázáno, že žalovaný odmítl bezúplatný převod předmětného pozemku s odkazem na ust. § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje speciální úpravu podmínek převodu zemědělského pozemku na vlastníka stavby, a to úplatně za cenu obvyklou.

19. Ze žádosti Společenství vlastníků jednotek v domě [adresa] ze dne 4. 10. 2010 adresované Ministerstvu zemědělství, má soud za prokázáno, že společenství vlastníků požádalo o vydání správního rozhodnutí podle § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb. z důvodu pochybnosti, že se na pozemek v k. ú. [adresa] parc. č. 839/1 vztahuje zákon o půdě.

20. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, č.j. [č. účtu]–17500 ze dne 21. 2. 2011, má soud za prokázáno, že ministerstvo financí rozhodlo, že se na pozemek parc. č. 839/1 – zahrada vztahuje zákon o půdě. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že na základě souhlasného prohlášení ze dne 18. 9. 2003, č.j. 442/T–242/2003/Kp byl předmětný pozemek zapsán na LV č. [hodnota] pro ČR – správa pro [právnická osoba] ČR. Na žádost ÚPÚ se k charakteru pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] vyjádřil dopisem ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. S-MHMP-[č. účtu]/OOPVII/664G příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu – Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí. K tomuto pozemku tento orgán uvádí, že údaj u pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] – zahrada o výměře 537 m neodpovídá skutečnému využití pozemku. Na pozemku, který bezprostředně navazuje na obytný dům čp. [Anonymizováno] na stavební parcele č. [Anonymizováno], jsou umístěny vjezdy do garáží, přístupový chodník ke vstupu do domu, prostory pro popelnice. Zbývající část pozemku je zatravněna s keřovitým porostem. Podle platného územního plánu hlavního města Prahy je tento pozemek určený pro funkční využití ploch jako čistě obytné. Dále je zde konstatováno, že pozemek neplní funkci zemědělského půdního fondu a ani v budoucnu ji plnit nebude. Jedná se tak o nesoulad úřední evidence podle KN se stavem ve skutečnosti. Nepodařilo se však dohledat doklad o odnětí pozemku parc. č. [hodnota] ze zemědělského půdního fondu.

21. Z listiny nahlížení do katastru nemovitostí (ortofoto mapa), má soud za prokázáno, že předmětný pozemek [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] přiléhá ze tří stran k domu čp. [Anonymizováno] v [adresa].

22. Při místním šetření provedeném soudem dne 1. 10. 2024 bylo zjištěno, že pozemek čp. [Anonymizováno] bezprostředně přiléhá k obytnému domu čp. [Anonymizováno], jsou na něm umístěny vjezdy do garáží, přístupový chodník ke vstupu domu a prostory pro popelnice, zbývající část za domem je zatravněna, po obvodu pozemku se v této části nacházejí keře.

23. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil. Soud zamítl důkazní návrh žalobců prokazujících jejich vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům na domě čp. [Anonymizováno] a pozemku [Anonymizováno]1 v k. ú. [adresa], a genezi jeho nabytí, neboť žalovaná tyto skutečnosti nesporovala a vlastnické právo žalobců ve velikosti v žalobě specifikovaných podílů má soud za dostatečně prokázáno z listiny nahlížení do katastru nemovitostí (viz odstavec 6 odůvodnění rozsudku).

24. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a má za prokázaný tento skutkový stav: žalobci jsou vlastníky, případně spoluvlastníky jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb. v domě čp. [Anonymizováno] postaveném na pozemku parc. č. 839/2 v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu vymezeném v žalobě (viz odstavec 1) odůvodnění rozsudku). Žalovaná Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], přičemž příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží Státnímu pozemkovému úřadu. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vznikly rozdělením původního pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] na základě geometrického plánu č. 24579/121–78 ze dne 31. 7. 1978. Hospodářskou smlouvou č. PÚ/kp/p6-37/79DrKr ze dne 1. 6. 1979 byla na SBD v [adresa] převedena správa obou pozemků a hospodářskou smlouvou ze dne 23. 5. 1979, č.j. Fin 3/TU 195/79/Pch byly oba pozemky bezplatně odevzdány do trvalého užívání SBD v [adresa] podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku v tehdy platném znění. Dům č.p. [Anonymizováno] před jeho rozdělením na jednotky byl přede dnem 1. 1. 1992 ve vlastnictví SBD v [adresa], které vzniklo dne 23. 6. 1959. Toto SBD rozhodlo o rozdělení domu na jednotky, které bylo zapsáno do katastru nemovitostí. SBD v [adresa] následně převedlo jednotky vymezené v domě na osoby, které byly v době převodu jednotek z vlastnictví SBD v [adresa] nájemci bytů v domě a členy SBD v [adresa]. Žalobci nabyli vlastnická práva způsobem popsaným v odstavci 1 rozsudku. Pozemek č. [Anonymizováno] tvoří s domem čp. [Anonymizováno] funkční celek, ze tří stran přiléhá k domu čp. [Anonymizováno] a je využíván vlastníky jednotek jako přístupový chodník ke vstupu do domu, vjezd do garáží, prostory pro umístění nádoby na odpad a zčásti jako zahrada. Ministerstvo zemědělství rozhodlo dne 21. 2. 2011, že se na pozemek parc. č. [Anonymizováno] vztahuje zákon o půdě. K zemědělským účelům však pozemek, nejméně od doby, kdy vznikl rozdělením původního pozemku parc. č. [hodnota] na pozemek parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] není užíván. Žalobci uzavřeli s účinností od 1. 6. 2015 se žalovanou pachtovní smlouvu, na základě které [Jméno žalovaného] přenechal žalobcům pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 537 m, zahrada do užívání na dobu neurčitou za sjednané pachtovné. Před podáním žaloby žalobci žádali o bezúplatný převod pozemku parc. č. [Anonymizováno], avšak bezvýsledně.

25. Mezi účastníky není sporu, že žalobci jsou vlastníky (případně spoluvlastníky) jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb. v domě čp. [Anonymizováno] postaveném na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], který je spojen s vlastnictvím jednotek v předmětném domě a žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno], který tvoří s domem čp. [Anonymizováno] funkční celek. Dále bylo prokázáno i při místním šetření, že pozemek čp. [Anonymizováno] je žalobci užíván jako přístupový chodník ke vstupu do domu, jako vjezd do garáží, prostory pro umístění nádob na odpad a zčásti jako neobdělávaná zahrada. Sporným zůstalo právní posouzení věci, tedy zda mají žalobci nárok na převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] do jejich vlastnictví podle ust. § 60a odst. 1 a 5 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

26. Podle ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb. (dále jen ZoM), příslušná organizační složka (§ 9 a § 11) převede pozemek tvořící jeden funkční celek s bytovým domem ve vlastnictví bytového družstva vzniklého přede dnem 1. ledna 1992 nebo bytového družstva, které je jeho právním nástupcem bezúplatně do vlastnictví tohoto bytového družstva.

27. Podle ust. § 60a odst. 5 ZoM příslušná organizační složka převede spoluvlastnický podíl k pozemku tvořícímu jeden funkční celek s domem s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a to v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu na společných částech domu podle § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, bezúplatně a) do vlastnictví fyzické osoby, která je vlastníkem bytu nebo garáže nebo ateliéru v takovém domě, jestliže tato osoba byla v době převodu bytu nebo garáže nebo ateliéru z vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1 podle ust. § 23 zákona o vlastnictví bytů, nájemcem uvedeného bytu nebo garáže nebo ateliéru a členem tohoto bytového družstva, nebo b) do vlastnictví fyzické osoby, která je vlastníkem bytu nebo garáže nebo ateliéru v takovém domě, jestliže bytové družstvo uvedené v odstavci 1) jako vlastník budovy prohlášením vymezilo byty a nebytové prostory jako samostatné jednotky podle zákona o vlastnictví bytů a tato osoba získala uvedený byt nebo garáž, anebo ateliér do vlastnictví výstavbou na základě smlouvy o výstavbě bytu nebo nebytového prostoru podle zákona o vlastnictví bytů, nebo tato osoba získala uvedený byt do vlastnictví na základě smlouvy o výstavbě na budově ve vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1), popřípadě na domě s byty a nebytovými prostory podle zákona o vlastnictví bytů, z nichž alespoň jeden byl ve vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1) podle zákona o vlastnictví bytů, nebo c) do vlastnictví fyzické osoby, která se vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru uvedeného v písmenu a) nebo b) stala na základě převodu nebo přechodu vlastnictví tohoto bytu nebo garáže, nebo ateliéru, nebo d) do vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1), které zůstalo vlastníkem nepřevedených bytů nebo nebytových prostorů v takovém domě 28. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a změně souvisejících zákonů (dále jen ZOSPÚ), [Jméno žalovaného] je příslušný hospodařit též s nemovitostmi, které byly podle jiného právního předpisu ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve správě [právnická osoba]. Dále je [Jméno žalovaného] příslušný hospodařit majetkem nabytým v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů upravující nakládání s majetkem státu ve prospěch jiných osob se na tyto nemovitosti vztahují jen tehdy, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.

29. Podle ust. § 10 odst. 4 ZOSPÚ [Jméno žalovaného] může vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitou věcí, převést jiný zemědělský pozemek nebo jeho oddělenou část v podobě parcely, pokud jsou s touto stavbou funkčně spojeny a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby, je oprávněným uživatelem tohoto pozemku.

30. Žalované lze přisvědčit, že § 10 ZOSPÚ je speciální k úpravě v § 60a ZoM, to však platí pouze pro zemědělské pozemky, nikoliv pro převody pozemků nezemědělských. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně potvrdil, že povahu pozemku jako zemědělského půdního fondu je třeba zkoumat z formálního i materiálního hlediska, a že při zkoumání povahy pozemků přitom soud není vázán ani rozhodnutími správních orgánů, neboť tuto otázku je oprávněn si posoudit jako předběžnou ve smyslu ust. § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění. Není rozhodující, zda pozemek je využíván pro pěstování keřů, květin či zatravnění, obhospodařování spočívá ve využití pozemku jako orné půdy, chmelnice, vinice, ovocného sadu, louky či pastvin ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 23 Cdo 1819/2022 ze dne 9. 3. 2023 vyslovil právní závěr, podle něhož ZOSPÚ je speciální ve vztahu k ZoM, ustanovení ZoM se použijí jen subsidiárně v případech, které neupravuje ZOSPÚ či zákon 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů, a že ZOSPÚ upravuje speciální komplexní úpravu převodu zemědělských pozemků, k nimž tomuto úřadu přísluší právo hospodaření, do vlastnictví veřejnoprávních korporací a subjektů soukromého práva, a že na postup tohoto úřadu při převodu zemědělských pozemků, k nimž mu přísluší právo hospodaření, se § 60a ZoM (o bezúplatném převodu pozemku družstvům či vlastníkům jednotek v původně družstevních bytových domech za tam uvedených podmínek) nevztahuje. Specialitu právní úpravy ZOSPÚ k § 60a ZoM tedy Nejvyšší soud dovodil pro případ pozemků zemědělských. Ve vztahu k převodu nezemědělských pozemků družstvům či vlastníkům jednotek v původně družstevních bytových domech za podmínek § 60a ZoM není zákon ZOSPÚ speciálním předpisem (převody takových pozemků neupravuje). Zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o půdě (tj. jako pozemku zemědělského) vyžaduje splnění dvou předpokladů : jednak, že takový pozemek je, anebo byl a nadále má být zemědělsky obhospodařovaný (znak faktický, materiální) a současně je v evidenci (katastru) nemovitostí označen druhem kultury uvedeným v § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších předpisů (znak právní, formální). Není-li pozemek zemědělsky obhospodařován, nejde o součást zemědělského půdního fondu, byť i pozemek dosud byl, resp. je (v rozporu s faktickým stavem) v katastru nemovitostí formálně veden v některé z kategorií zemědělské půdy. Otázka vázanosti rozhodnutím správního orgánu vydaného podle § 17 odst. 4 (dříve § 17 odst. 6) zákona o půdě byla v judikatuře Nejvyššího soudu rovněž vyřešena, jak uvedeno shora. Takové rozhodnutí má povahu rozhodnutí příslušného správního orgánu, z nějž soud ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vychází, není ovšem vyloučeno, aby si tuto otázku posoudil jako předběžnou jinak. V tomto smyslu soud není vázán v této věci rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. [č. účtu]–17500 ze dne 21. 2. 2011 o tom, že se na pozemek parc. č. 839/1 vztahuje zákon o půdě.

31. Vzhledem k nepochybně prokázané skutečnosti, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] zapsaný v katastru nemovitostí jako zahrada není fakticky zemědělsky obhospodařován, neboť je používán jako příjezdová cesta ke garážím, vstup do domu, místo pro uskladnění nádob na odpad a zčásti jako neobhospodařovaná zahrada, vzniklo žalobcům jako vlastníkům bytových jednotek v domě čp. [Anonymizováno] a spoluvlastníkům pozemku č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] právo na bezúplatný převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, když bylo zároveň prokázáno, a mezi účastníky není sporu, že tento pozemek tvoří jeden funkční celek s bytovým domem čp. [Anonymizováno] a bylo prokázáno, že stavební bytové družstvo, kterému byly pozemky parc.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] odevzdány do trvalého bezplatného užívání, bylo založeno, resp. bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 23. 6. 1959. Soud nesdílí ani názor žalované, že žalobci podanou žalobou obcházejí zákon. Žaloba je naopak legitimním postupem, jak se domoci svého práva, když prokázané opakované snahy o bezúplatný převod pozemku před podáním žaloby byly bezvýsledné. Soud proto žalobě vyhověl, když učinil ve výroku I. rozsudku formulační změnu, kterou zestručnil smlouvu, k níž je tímto rozsudkem nahrazováno prohlášení vůle (viz § 161 odst. 3 o. s. ř.) tak, aby povinnost žalované k uzavření smlouvy byla vyjádřena jasně, srozumitelně a v souladu s § 60a ZoM co do obsahu uzavírané smlouvy, a aby smlouva, k jejímuž uzavření dochází nahrazením projevu vůle žalované, byla definována nezbytnými zákonnými náležitostmi. Soud totiž nahrazuje projev vůle žalované k uzavření smlouvy pouze ve vztahu k esenciálním náležitostem uzavírané smlouvy, ohledně nichž je odepíraný projev vůle nahrazován soudem a které jsou podle zákona nezbytné k platnému uzavření smlouvy (k tomu viz například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 930/2009). Touto formulační změnou nejde o méně příznivý výrok pro žalobce ve srovnání s výrokem navrženým v žalobě.

32. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně a), která byla v řízení zcela úspěšná, má nárok na náhradu jejích nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, který uhradilo šest žalobců ve výši 5 000 Kč, a tedy žalobkyni a) náleží částka 833,3 Kč a nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Žalobkyni a) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 7 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava právního zastoupení, dle § 11 odst. 1 písm. d) výzva k plnění ze dne 11. 5. 2023, žaloba ze dne 23. 11. 2023, replika ze dne 2. 2. 2024, změna žaloby ze dne 6. 6. 2024 a dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání dne 10. 5. 2024 a účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 14 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobkyni a) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobkyni a) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 8 paušálních náhrad hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 8 úkonů právní služby činí 2 400 Kč, přičemž prvních 6 úkonů se dělí mezi 6 žalobců a 2 poslední mezi 10 žalobců. Žalobkyni a) tedy náleží částka 360 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč žalobkyni a) náleží za jeden úkon právní služby částka 3 700 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobkyni a) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobkyni a) tedy náleží částka 45 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 19 105 Kč ve výši 4 012 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobkyni a) částka 23 950,3 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

33. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce b) a žalobkyně c), kteří byli v řízení zcela úspěšní, mají nárok na náhradu jejich nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, který uhradilo šest žalobců ve výši 5 000 Kč, a tedy žalobci b) a žalobkyni c) náleží částka 1 666,6 Kč a nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Každému ze žalobců b) a c) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 7 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava právního zastoupení, dle § 11 odst. 1 písm. d) výzva k plnění ze dne 11. 5. 2023, žaloba ze dne 23. 11. 2023, replika ze dne 2. 2. 2024, změna žaloby ze dne 6. 6. 2024 a dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání dne 10. 5. 2024 a účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 14 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobcům b) a c) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobcům b) a c) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 8 paušálních náhrad hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 8 úkonů právní služby činí 2 400 Kč, přičemž prvních 6 úkonů se dělí mezi 6 žalobců a 2 poslední mezi 10 žalobců. Žalobcům b) a c) tedy náleží částka 720 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč náleží za jeden úkon právní služby ve spojení s § 12 odst. 4 AT druhému žalobci odměna snížená o 20 %, tedy ve výši 2 960 Kč za jeden úkon a třetí žalobkyni odměna snížená o 40 %, tedy ve výši 2 220 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobcům b) a c) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobcům b) a c) tedy náleží částka 90 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 35 990 Kč ve výši 7 557,9 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobci b) a c) částka 45 214,5 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

34. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce d) a žalobkyně e), kteří byli v řízení zcela úspěšní, mají nárok na náhradu jejich nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, který uhradilo šest žalobců ve výši 5 000 Kč, a tedy žalobci d) a žalobkyni e) náleží částka 1 666,6 Kč a nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Každému ze žalobců d) a e) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 7 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava právního zastoupení, dle § 11 odst. 1 písm. d) výzva k plnění ze dne 11. 5. 2023, žaloba ze dne 23. 11. 2023, replika ze dne 2. 2. 2024, změna žaloby ze dne 6. 6. 2024 a dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání dne 10. 5. 2024 a účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 14 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobcům d) a e) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobcům d) a e) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 8 paušálních náhrad hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 8 úkonů právní služby činí 2 400 Kč, přičemž prvních 6 úkonů se dělí mezi 6 žalobců a 2 poslední mezi 10 žalobců. Žalobcům d) a e) tedy náleží částka 720 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč náleží za jeden úkon právní služby ve spojení s § 12 odst. 4 AT čtvrtému žalobci odměna snížená o 60 %, tedy ve výši 1 480 Kč za jeden úkon a páté žalobkyni odměna snížená o 80 %, tedy ve výši 740 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobcům d) a e) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobcům d) a e) tedy náleží částka 90 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 33 030 Kč ve výši 6 936,3 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobci d) a e) částka 41 632,9 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

35. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce f), který byl v řízení zcela úspěšný, má nárok na náhradu jeho nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, který uhradilo šest žalobců ve výši 5 000 Kč, a tedy žalobci f) náleží částka 833,3 Kč a nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Žalobci f) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 7 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava právního zastoupení, dle § 11 odst. 1 písm. d) výzva k plnění ze dne 11. 5. 2023, žaloba ze dne 23. 11. 2023, replika ze dne 2. 2. 2024, změna žaloby ze dne 6. 6. 2024 a dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání dne 10. 5. 2024 a účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 14 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobci f) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobci f) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 8 paušálních náhrad hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 8 úkonů právní služby činí 2 400 Kč, přičemž prvních 6 úkonů se dělí mezi 6 žalobců a 2 poslední mezi 10 žalobců. Žalobci f) tedy náleží částka 360 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč náleží za jeden úkon právní služby ve spojení s § 12 odst. 4 AT šestému žalobci f) odměna snížená o 80 %, tedy ve výši 740 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobci f) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobci f) tedy náleží částka 45 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 16 145 Kč ve výši 3 390,45 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobci f) částka 20 368,75 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

36. Výrok VI. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce g), který byl v řízení zcela úspěšný, má nárok na náhradu jeho nákladů, které sestávají z nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Žalobci g) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 1 úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 2 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobci g) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobci g) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 2 úkony právní služby činí 600 Kč, přičemž se dělí mezi 10 žalobců. Žalobci g) tedy náleží částka 60 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč náleží za jeden úkon právní služby ve spojení s § 12 odst. 4 AT šestému žalobci g) odměna snížená o 80 %, tedy ve výši 740 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobci g) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobci g) tedy náleží částka 45 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 3 845 Kč ve výši 807,45 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobci g) částka 4 652,45 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

37. Výrok VII. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně h), která byla v řízení zcela úspěšná, má nárok na náhradu jejích nákladů, které sestávají z nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Žalobkyni h) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 1 úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 2 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobkyni h) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobkyni h) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 2 úkony právní služby činí 600 Kč, přičemž se dělí mezi 10 žalobců. Žalobkyni h) tedy náleží částka 60 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč náleží za jeden úkon právní služby ve spojení s § 12 odst. 4 AT sedmé žalobkyni h) odměna snížená o 80 %, tedy ve výši 740 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobkyni h) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobkyni h) tedy náleží částka 45 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 3 845 Kč ve výši 807,45 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobkyni h) částka 4 652,45 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

38. Výrok VIII. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce i), který byl v řízení zcela úspěšný, má nárok na náhradu jeho nákladů, které sestávají z nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Žalobci i) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 1 úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 2 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobci i) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobci i) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 2 úkony právní služby činí 600 Kč, přičemž se dělí mezi 10 žalobců. Žalobci i) tedy náleží částka 60 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč náleží za jeden úkon právní služby ve spojení s § 12 odst. 4 AT osmému žalobci i) odměna snížená o 80 %, tedy ve výši 740 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobci i) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobci i) tedy náleží částka 45 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 3 845 Kč ve výši 807,45 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobci i) částka 4 652,45 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

39. Výrok IX. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně j), která byla v řízení zcela úspěšná, má nárok na náhradu jejích nákladů, které sestávají z nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem do 31. 12. 2024 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 % pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 000 Kč. Žalobkyni j) byla poskytnuta právní služba v rozsahu 1 úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) účast na místním šetření dne 1. 10. 2024, tj. 2 000 Kč a dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 (účast na jednání dne 12. 7. 2024), kdy za tento úkon náleží žalobkyni j) polovina mimosmluvní odměny ve výši 1 000 Kč, neboť v tento den nebyl stanoven okruh účastníků a nebylo tedy možné jednání fakticky konat. Dále žalobkyni j) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 300 Kč za 2 úkony právní služby činí 600 Kč, přičemž se dělí mezi 10 žalobců. Žalobkyni j) tedy náleží částka 60 Kč. Odměna advokáta za řízení před soudem od 1. 1. 2025 je stanovena podle § 6 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), kdy z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč náleží za jeden úkon právní služby ve spojení s § 12 odst. 4 AT deváté žalobkyni j) odměna snížená o 80 %, tedy ve výši 740 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) (účast na jednání dne 10. 1. 2025). Dále žalobkyni j) ve smyslu § 13 odst. 4 AT společně náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 450 Kč za 1 úkonů právní služby se dělí mezi 10 žalobců a žalobkyni j) tedy náleží částka 45 Kč. Odměnu soud povýšil o DPH ve výši 21 % z 3 845 Kč ve výši 807,45 Kč. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobkyni j) částka 4 652,45 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.

40. Soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., jak se toho domáhala žalovaná, neboť tu nejsou důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření nákladů řízení zcela úspěšným žalobcům. Bylo by naopak

Poučení