6 C 45/2024 - 57

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] trvale bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A] trvale bytem [Adresa žalovaného B] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Soud nařizuje prodej následujících věcí s tím, že výtěžek z prodeje se rozdělí mezi účastníky rovným dílem: a) družstevního podílu v bytovém družstvu – [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO], sídlem [adresa], s nímž je spojeno právo nájmu k jednotce č. [Anonymizováno] družstevnímu bytu, o velikosti 3+1, umístěné ve II. nadzemním podlaží rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v části obce [adresa], postaveného na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na listu vlastnictví č. [anonymizováno] včetně podílu na společných částech domu ve výši 7540/53970, a dále právo nájmu k jednotce č. [Anonymizováno], nebytovému prostoru sloužícímu jako garáž, umístěné v přízemí tohoto rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v části obce [adresa], včetně podílu na společných částech domu ve výši 1455/53970, kdy jednotky č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] jsou zapsány na listu vlastnictví č. [hodnota], vše v obci a katastrálním území [adresa]; b) movitých věcí tvořících vybavení družstevního bytu č. [Anonymizováno] na adrese [Adresa žalobkyně], konkrétně automatické pračky, sušičky, myčky nádobí, lednice, nábytku v obývacím pokoji a manželské postele.

II. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání práv a povinností z leasingové smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], číslo smlouvy UDTA19/10011502.

III. Návrh žalovaného na vypořádání dluhů u [právnická osoba]., IČO [IČO], z expres půjčky č. [č. účtu] a z expres půjčky č. [č. účtu], u [právnická osoba]., IČO [IČO], z konsolidace půjček č. [č. účtu] a u matky žalovaného paní [jméno FO] ve výši 820 000 Kč se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vypořádací podíl ve výši 18 600 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též „SJM“), konkrétně družstevního podílu v bytovém družstvu – [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO], sídlem [adresa], s nímž je spojeno právo nájmu k jednotce č. [Anonymizováno] družstevnímu bytu, o velikosti 3+1, umístěné ve II. nadzemním podlaží rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v části obce [adresa], postaveného na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota], včetně podílu na společných částech domu ve výši 7540/53970, a dále právo nájmu k jednotce č. [Anonymizováno], nebytovému prostoru sloužícímu jako garáž, umístěné v přízemí tohoto rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v části obce [adresa], včetně podílu na společných částech domu ve výši 1455/53970, kdy jednotky č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] jsou zapsány na listu vlastnictví č. [hodnota], vše v obci a katastrálním území [adresa] (dále též „družstevní podíl“), práv a povinností z leasingové smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], číslo smlouvy UDTA19/10011502 (dále též „práva a povinnosti z leasingové smlouvy“, obecněji též „leasing“), a rovněž movitých věcí tvořících vybavení družstevního bytu specifikovaného shora, konkrétně automatické pračky, sušičky, myčky nádobí, lednice, nábytku v obývacím pokoji a manželské postele (dále též „vybavení domácnosti“). Navrhla přikázání všech věcí do vlastnictví žalovaného s tím, že žalovanému má být uložena povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že družstevní podíl v hodnotě 1 450 000 Kč zakoupil výhradně z vlastních prostředků a posléze vložil do SJM s tím, že žalobkyně uhradí svou část kupní ceny z prodeje svého bytu, což se nestalo. Stejně tak další přímé investice na rekonstrukci a zařízení bytu ve výši cca 895 000 Kč (uvedl i výslovný rozpis položek) zaplatil výhradně ze svých prostředků. Žalovaný následně vznesl návrh na vypořádání dluhů u [právnická osoba]., IČO [IČO], z expres půjčky č. [č. účtu] a z expres půjčky č. [č. účtu], u [právnická osoba]., IČO [IČO], z konsolidace půjček č. [č. účtu] a u matky žalovaného paní [jméno FO] ve výši 820 000 Kč (dále též společně jako „dluhy žalovaného“).

3. Při jednání dne 3. 10. 2024 soud vyzval žalovaného dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), nechť označí důkazy k prokázání svého tvrzení, že družstevní podíl v hodnotě 1 450 000 Kč zakoupil výhradně z vlastních prostředků a že přímé investice na rekonstrukci a zařízení bytu ve výši cca 895 000 Kč také zaplatil výhradně ze svých prostředků, s tím, že neprokáže-li to, riskuje procesní neúspěch ve věci. Dále soud žalovaného vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, kdy se žalobkyně dozvěděla o dluzích žalovaného, a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Při jednání dne 3. 10. 2024 soud žalovaného rovněž opakovaně vyzval, nechť specifikuje mimo jiné důvod uzavření těchto smluv (z nichž vzešly dluhy žalovaného). Žalovaný žádnou z výzev soudu nevyslyšel.

4. Žalobkyně v průběhu řízení rozšířila předmět řízení i o nárok na vypořádací podíl z důvodu zaplacení nájmu a služeb ve vztahu k družstevnímu podílu. Žalobkyně zaplatila na těchto platbách celkem 37 200 Kč a uplatnila nárok na vypořádací podíl 18 600 Kč.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 0 P 136/2023-88 (v právní moci od 15. 12. 2023), bylo rozhodnuto o úpravě poměrů k tehdy nezletilému [jméno FO], synovi účastníků. Rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. 6 C 174/2023-19 (v právní moci od 11. 1. 2024) bylo manželství účastníků uzavřené dne 29. 4. 2006 rozvedeno.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně plyne, že o žádných dluzích žalovaného neví, žádné pohledávky neuzavírala. Během manželství chodila do práce, žalovaný nechodil do práce, ale vždy říkal, ať se žalobkyně nebojí, že peníze nějak sežene. Měli oddělené účty, žalobkyně neviděla do jeho financí, on neviděl do jejích; co si neřekli, to nevěděli. Žalovaný platil nájem, žalobkyně platila režii, např. jídlo, synovi oblečení, vždy se nějak dohodli. Žalobkyně měla pouze spoření, žádné půjčky si nebrala. Neví, kde žalovaný bral peníze. K dotazu žalovaného žalobkyně uvedla, že si vzpomíná, že si spolu půjčovali peníze na byt, ale to je již 20 let.

8. Žalovaný při svém účastnickém výslechu uvedl, že družstevní podíl pořídili z půjčených peněz. Peníze si půjčili, žalovaný je vrátil ze svých prostředků. Byla to půjčka od [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 2 000 000 Kč. Žalovaný čekal, až bude moci prodat pozemky v [adresa]. Byt i pozemky byly psané na jeho maminku. Maminka jim dohromady půjčila 820 000 Kč. Neví přesně, z jakých položek byla splacena půjčka ve výši 2 000 000 Kč, každopádně šlo o prostředky nabyté před vznikem manželství. Nepamatuje si přesně, jak se splácela půjčka [tituly před jménem] [jméno FO]. Maminka jim půjčila peníze v roce 2008, přesněji by to musel dohledat. Přesnou formu a výši jednotlivých částek má maminka zapsány. V roce 2013 žalobkyně poslala na jeho účet 720 000 Kč. Existovala dohoda z roku 2008, že každý přispěje plus minus stejným dílem. Nepovažoval to tehdy ani nyní za dodržení dohody, protože to bylo až po 5 letech.

9. V této souvislosti soud konstatuje, že při jednání dne 3. 10. 2024 vyzval žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř., nechť prokáže své tvrzení, že částku 2 000 000 Kč splatil [tituly před jménem] [jméno FO] ze svých výlučných prostředků. Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Stejně tak oslyšel výzvu týkající se dluhů žalovaného, konkrétně aby sdělil, o jaké smlouvy se jednalo, označil je datem uzavření, číslem smlouvy, uvedl, kolik činila částka zápůjčky nebo úvěru, z jakého důvodu si tyto závazky bral, kolik bylo dosud splaceno a kolik dosud zbývá splatit. Žalovaný krátce před jednáním soudu dne 3. 10. 2024 doložil toliko print screeny obrazovky, z nichž jsou patrné aktuální stavy dluhů žalovaného z leasingu, dále u [právnická osoba]., IČO [IČO], z expres půjčky č. [č. účtu] a z expres půjčky č. [č. účtu], a u [právnická osoba]., IČO [IČO], z konsolidace půjček č. [č. účtu]. Svojí neúčastí při jednání dne 21. 11. 2024 (žalovaný se z tohoto jednání neomluvil a nepožádal o odročení) se pak žalovaný připravil o možnost poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., konkrétně výzvy k označení důkazů ohledně existence a okolností tvrzené zápůjčky u maminky žalovaného ve výši 820 000 Kč (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1277/2012, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. III. ÚS 585/22).

10. Z potvrzení ze dne 6. 8. 2008 vyplývá, že pan [jméno FO] od žalovaného převzal částku 1 450 000 Kč jako úplné finanční vyrovnání za převod družstevního podílu.

11. V potvrzení Stavebního bytového družstva [adresa] ze dne 9. 10. 2024 je uvedeno, že žalobkyně ze svého účtu provedla úhrady spojené s bytovou jednotkou 6930104 na adrese [adresa]: dne 21. 6. 2024 částku 18 600 Kč (předpis na měsíce březen, duben, květen 2024), dne 16. 9. 2024 částku 12 000 Kč (předpis na měsíce červen a část července 2024) a dne 18. 9. 2024 částku 6 600 Kč (doplatek července 2024, září 2024).

12. Smlouvou o uzavření budoucí smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 9. 10. 2013 se žalobkyně zavázala nejpozději 31. 10. 2013 uzavřít smlouvu na převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. 3 v 1. patře o velikosti 2+1 na adrese [adresa], a to s [jméno FO]. Odstupné za převod členských práv a povinností bylo dohodnuto ve výši 750 000 Kč včetně převodního poplatku bytovému družstvu ve výši 15 000 Kč. Částka 720 000 Kč bude vyplacena na účet žalobkyně a zbývající částka 15 000 Kč jí bude vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy o převodu členských práv a povinností k uvedenému bytu. Tato smlouva mezi žalobkyní jako převodkyní a [jméno FO] jako nabyvatelkou byla uzavřena dne 17. 10. 2013.

13. Print screeny předložené žalovaným dne 3. 10. 2024 svědčí o jeho následujících dluzích: - Expres půjčka č. [č. účtu] u [právnická osoba]., IČO [IČO]: datum otevření 7. 7. 2020, výše půjčky 150 000 Kč, nesplacená jistina 102 268,10 Kč, nejbližší splátka 2 276,12 Kč dne 25. 10. 2024; - Expres půjčka č. [č. účtu] u [právnická osoba]., IČO [IČO]: datum otevření 4. 10. 2022, výše půjčky 295 000 Kč, nesplacená jistina 271 969,51 Kč, 105 dnů po splatnosti je částka 287 396,15 Kč; - Konsolidace půjček č. [č. účtu] u [právnická osoba]., IČO [IČO]: datum založení 9. 11. 2021, výše nesplacené jistiny 89 407,92 Kč, po splatnosti 0 Kč.

14. Dopisy odeslanými dne 30. 10. 2024 žalobkyně sdělila společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ohledně expres půjčky č. [č. účtu] a expres půjčky č. [č. účtu] rovněž [právnická osoba]., IČO [IČO], ohledně konsolidace půjček č. [č. účtu], že žalobkyně v současné době zjistila, že žalovaný jako její bývalý manžel uzavřel uvedené smlouvy. Žalobkyně ve smyslu § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), sdělila, že smlouvy byly uzavřeny žalovaným proti její vůli a existence těchto smluv jí nebyla známa. Z toho důvodu nemůže být SJM postiženo v plné výši, ale jen do výše, kterou by představoval podíl dlužníka, tj. žalovaného.

15. Žalovaný rovněž předložil print screen týkající se leasingu (pořizovací cena 226 000 Kč, uhrazená část kupní ceny 68 000 Kč, celková výše úvěru 158 000 Kč, délka smlouvy 94 měsíců). Ze soudem vyžádaného sdělení společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se pak podává, že tato společnost eviduje za žalovaným pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. UDTA19/10011502 uzavřené dne 12. 9. 2019, jejímž předmětem bylo financování koupě vozidla Hyundai i30, reg. zn. [SPZ], v pořizovací hodnotě [hodnota] Kč. Vozidlo je majetkem společnosti [právnická osoba]. na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva a vzhledem ke skutečnosti, že nebyla splněna rozvazovací podmínka, tedy nedošlo k úplnému splacení úvěru. Ke dni 20. 11. 2024 činí výše pohledávky 123 664 Kč, tj. součet neuhrazených budoucích splátek úvěru v souladu s aktuálně platným splátkovým kalendářem, z toho nesplacená jistina 80 180,40 Kč.

16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

17. Účastníci dne 29. 4. 2006 uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno dne 11. 1. 2024. Během manželství zakoupili v roce 2008 družstevní podíl za cenu 1 450 000 Kč. Na ten si půjčili od třetí osoby. Účastníci se dohodli, že každý z nich zaplatí na družstevní podíl přibližně polovinu. Žalobkyně v roce 2013 prodala členský podíl v jiném družstvu, za což jí na účet byla zaslána částka 720 000 Kč. Tuto částku v témže roce zaslala na účet žalovaného. Žalovaný přes výzvu soudu neprokázal, že půjčku na družstevní podíl zakoupený v roce 2008 splatil z prostředků ve svém výhradním majetku. Stejně tak žalovaný přes výzvu soudu neprokázal, že ze svého výhradního majetku financoval rekonstrukci družstevního bytu ve výši cca 895 000 Kč. Žalovaný při svém účastnickém výslechu i při výslechu žalobkyně uvedl, že podíl v bytovém družstvu pořídili z půjčených peněz, původně (ve vyjádření k žalobě ze dne 13. 5. 2024) však tvrdil, že jej zakoupil z prostředků ve svém výhradním majetku. Přes výzvu soudu pak žalovaný neprokázal, že půjčku u [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 2 000 000 Kč splatil z prostředků ve svém výhradním majetku, ani nesdělil podrobnosti ohledně tvrzené půjčky od maminky ve výši 820 000 Kč. Lze se tak jen domnívat, k čemu měla sloužit tato půjčka od maminky, zda např. na financování rekonstrukce družstevního bytu, která měla stát 895 000 Kč, nebo k účelu jinému. Tvrzení žalovaného tak nelze než považovat za neprokázaná a jeho účastnickou výpověď (v části týkající se splacení půjčky na družstevní podíl z jeho výhradního majetku a půjčky od maminky) za nevěrohodnou. Mezi účastníky není sporu o tom, že kromě družstevního podílu se v SJM nacházelo i vybavení domácnosti a dále práva a povinnosti z leasingové smlouvy. Žalovaný dále ani přes výzvu soudu netvrdil a neprokázal, z jakého důvodu vznikly jeho dluhy, které rovněž učinil předmětem řízení. Soud považoval za věrohodnou výpověď žalobkyně, že se o těchto dluzích dozvěděla až v rámci soudního řízení. Žalovaný ani přes výzvu soudu neuvedl, kdy se o těchto dluzích měla žalobkyně dozvědět, a rovněž neoznačil žádné důkazy k prokázání takového tvrzení. Žalobkyně rovněž prokázala, že v říjnu 2024 vůči věřitelům projevila nesouhlas s těmito dluhy ve smyslu § 732 o. z., a dále že po zániku manželství zaplatila na nájemném a službách spojených s družstevním podílem částku 37 200 Kč.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

19. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“).

20. Podle § 709 odst. 1 písm. d) o. z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Podle § 709 odst. 3 je součástí společného jmění také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

21. Podle § 710 písm. b) o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

22. Základní východiska pro vypořádání SJM jsou stanovena v § 742 odst. 1 o. z. tak, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

23. Žalovaný neprokázal, že by ze svého výhradního majetku vynaložil cokoliv na společný majetek. Žalovaný sice uváděl, že družstevní podíl zakoupil a rovněž vybavení a rekonstrukci bytu financoval ze svého výhradního majetku, to však přes výzvu soudu neprokázal. Naopak při účastnických výsleších ve shodě s žalobkyní potvrdil, že na pořízení bytu (resp. družstevního podílu) si účastníci brali půjčku. Žalovaný zmínil půjčku od [tituly před jménem] [jméno FO], kterou měl splatit ze svého výhradního majetku, to ovšem rovněž přes výzvu soudu neprokázal. Naopak žalobkyně prokázala (žalovaný to sám potvrdil), že v roce 2013 zaplatila žalovanému částku 720 000 Kč, kterou získala prodejem podílu z jiného svého družstevního bytu. I kdyby tedy zbývající část družstevního podílu (v ceně 1 450 000 Kč) financoval ze svého výhradního majetku, resp. půjčku na tento družstevní podíl by splatil ze svého výhradního majetku, pak je zřejmé, že oba účastníci na společný majetek vynaložili ze svého výhradního majetku přibližně stejnou částku [§ 742 odst. 1 písm. c) o. z.]. Pokud tomu tak nebylo a žalovaný ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek výrazně více než žalobkyně, pak to měl a mohl soudu prokázat.

24. Prokáže-li se totiž, že v tzv. zákonném režimu nabyl věc jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění manželů. Ten, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění manželů uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o. z., nese ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021). Tyto závěry je třeba rovněž vztáhnout i na případné vynaložení prostředků ze svého výhradního majetku na společný majetek ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z.

25. Žalovaný pak zpočátku uváděl tvrzení, z nichž měla vyplývat tzv. disparita podílů, z požadavků na disparitu podílů však v průběhu řízení ustoupil. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že se uplatní zásada dle § 742 odst. 1 písm. a) o. z., tj. že podíly obou účastníků na vypořádávaném jmění jsou stejné.

26. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 925/2023 (bod 39), v poměrech vypořádání společného jmění manželů podle o. z. je možné provést vypořádání nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku. Přijetí tohoto řešení má umožnit soudní praxi dalším možným způsobem vypořádání dosáhnout obecně zdůrazňovaného požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání právních poměrů bývalých manželů ohledně společného jmění manželů a reagovat na individuální okolnosti konkrétních případů širšími způsoby vypořádání společného jmění manželů.

27. A právě k tomuto řešení přistoupil soud v nyní projednávaném případě. Žádný z účastníků totiž neprojevil zájem o „vyplacení“ druhého účastníka, resp. netvrdil ani neprokázal, že by byl dostatečně solventní k vyplacení adekvátního vypořádacího podílu druhému z účastníků. To se týká jak družstevního podílu, tak vybavení domácnosti. Jako řešení připadalo v úvahu přikázání těchto věcí do podílového spoluvlastnictví účastníků. To by ovšem s ohledem na nepříznivé vztahy mezi účastníky řízení zjevně mohlo časem vyvolat další soudní řízení, tentokrát o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Proto soud subsidiárně aplikoval § 1147 větu druhou před středníkem („nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě“) a nařídil prodej těchto věcí s tím, že výtěžek z prodeje se rozdělí mezi účastníky rovným dílem (výrok I. rozsudku).

28. Pokud jde o práva a povinnosti z leasingové smlouvy, žalobkyně v této části vzala žalobu při jednání dne 21. 11. 2024 zpět. Žalovaný se bez omluvy nezúčastnil tohoto jednání ani nepožádal o jeho odročení. Svým postupem se tak sám připravil o možnost vyslovit nesouhlas s tímto zpětvzetím, potažmo uvést případné vážné důvody tohoto nesouhlasu (§ 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř.). Soud proto v souladu s § 96 odst. 1 větou prvou o. s. ř. v oné části řízení zastavil (výrok II. rozsudku).

29. Pokud jde o návrh žalovaného na vypořádání jeho dluhů, soud neopomněl, že žalovaný přes výzvu soudu nezaplatil soudní poplatek z tohoto návrhu. To však nemůže vést k závěru o nutnosti zastavit řízení o tomto návrhu (srov. podobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4338/2015). Proto o návrhu žalovaného na vypořádání jeho dluhů rozhodl věcně.

30. Soud se nejprve v návaznosti na tvrzení žalobkyně o tom, že o těchto dluzích nevěděla, musel zabývat otázkou, zda dluhy žalovaného náleží do SJM. I v poměrech „nové“ právní úpravy zakotvené v o. z. je totiž uplatnitelný závěr Nejvyššího soudu plynoucí z jeho rozsudku ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, ve kterém se uvádí, že v řízení o vypořádání SJM soud nejprve řeší (musí řešit) jako předběžnou otázku, zda majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, skutečně do jejich SJM patří (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1454/2024).

31. Jak plyne ze shora uvedeného, soud považoval za věrohodnou výpověď žalobkyně, že o dluzích žalovaného se dozvěděla až při jednání soudu o vypořádání SJM. Žalobkyně může jen stěží prokazovat negativní skutečnost, tj. že o dluzích žalovaného nevěděla, a v rámci soudního řízení ostatně předložila dopisy věřitelům, v nichž uvedla, že smlouvy byly uzavřeny proti její vůli a existence smluv jí nebyla známa. Žalovaný pak přes výzvu soudu nedoplnil tvrzení ani neoznačil důkazy v tom směru, aby bylo zřejmé, že žalobkyně o jeho dluzích věděla. Žalovaný ostatně přes výzvu soudu ani netvrdil, z jakého důvodu předmětné zápůjčky (úvěry) uzavřel.

32. Ze shora vyložených důvodů soud uzavřel, že dluhy žalovaného byly převzaty bez souhlasu žalobkyně, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Tyto dluhy proto ve smyslu § 710 písm. b) o. z. nejsou součástí SJM. Pokud jde o půjčku u maminky žalovaného ve výši 820 000 Kč, je otázkou, zda taková půjčka vůbec byla poskytnuta (žalovaný vůbec neprokázal její existenci). I kdyby však uzavřena byla, ze shora vyložených důvodů by i tato půjčka náležela do SJM. Soud proto návrh žalovaného na vypořádání těchto dluhů výrokem III. tohoto rozsudku zamítl (srov. podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008).

33. Žalobkyně prokázala, že v době po zániku manželství před rozhodnutím soudu zaplatila na nájemném a službách souvisejících s družstevním podílem částku 37 200 Kč. Žalobkyně přitom v tomto bytě nebydlí. Právní vztahy mezi bývalými manželi týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, se v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů řídí právními předpisy o společném jmění manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2594/2008).

34. Žalobkyně průběžné platby za měsíce březen až červenec 2024 a září 2024 uhradila více než 5, resp. 8 měsíců po zániku SJM, lze tak předpokládat, že tak učinila ze svého výhradního majetku. I s ohledem na skutečnost, že v předmětném bytě bydlel toliko žalovaný, soud nemá pochyb, že se přinejmenším ohledně poloviny zaplacených plateb, tj. ohledně částky 18 600 Kč, uplatní pravidlo dle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Žalobkyně má proto nárok na vypořádací podíl ve výši 18 600 Kč. Soud žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku (výrok IV. rozsudku). Standardní lhůta k plnění trvá 3 dny (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), soud však tuto lhůtu prodloužil na 15 dní, aby měl žalovaný dostatečný časový prostor pro uhrazení svého závazku.

35. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků (výrok V. rozsudku), jak ostatně plyne z judikatury aktuálně sjednocené stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, č. 302/2023 Sb. (toto stanovisko se vztahuje i na řízení o vypořádání SJM, srov. jeho bod 46).

Poučení